In memoriam
Tery byla od počátku pes, vymykající se našim zkušenostem.. a dokonce si i všemmu co jsme kdy kde o psech mohli slyšet :-)
Když jsme si ji přivezla domů, byla asi jediným štěnětem naší domácnosti, které netesknilo a nekníkalo za sourozenci a mámou.. Jen nás noci vzbudilo jemné, krátké a přerušované vrčení... a to když se neohroženě rvala se záclonou (a ta ne a ne padnout). :-D
Od počátku to byla statečná holka :-)
"Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata." Gene Hill
Víte, Tery byla jediný živý tvor se kterým jsem mluvila když jsem se rozváděla. Vždycky v noci, aby mně nikdo neviděl jsem odešla na zahradu, sedla si na lavičku a brečela.. Tery za mnou vždycky hned přišla, občas se mně snažila rozveselit, nosila mi balón, strkala mi čumák pod ruku.. a pak mi položila hlavu na koleno a tam stála a koukala na mně.. minuty, desítky minut a když jsem tam byla hodiny, pořád tam byla se mnou..
"Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe." Josh Billings Pak přišly dny kdy potřebovala ona mně.. měla nádor na mléčné žláze.. Prošla si léčením, zákrokem a zase léčením.. .. a pak přišel den, kdy bylo jasné že nezbývá než jí ulevit. Srst jí zmatněla, byla smutná, přestala jíst.. už se nedalo nic dělat.. Chtěl jsem aby byla co nejklidnější a tak jsme se rozhodli že vetrinář přijede k nám domů. Venku byla tma, už týden bylo škaredě, čtyři dny pršelo a předpověď pro další týden byla obdobně pesimistická.. a pak to přišlo.. v době kdy jsem ukončila hovor s veterinářem se nebe začalo protrhávat, obloha byla během chvíle jako šmolka a sluníčko začlo krásně svítit.. Když jsme se loučili, sluníčko pražilo jako by se vracelo léto.. a když jsme jí dávali kytky na místo odpočinku, všichni psi v okolí vyli (nepamatuju se kdy naposled jsem slyšela u nás psy výt)..pak se opět z ničeho nic zatáhlo a začalo pršet.. V tu chvíli jsem si řekla, že ji Bůh musí milovat, posvítil jí na cestu. "Na počátku stvořil Bůh člověka. A když ho viděl nedokonalého, dal mu psa." A. Toussenel Tery milovala sluničko.. opřela se vždycky o vyhřáté plechové vrata garáže a ohřívala se na sluníčku. Kristýnka má pod oknem pokojíku lavičku.. Tery ráda sedala na té lavičce, vedle dědy a když venku nikdo nebyl, koukala jí do okna... Dokonce když se jí fest zastesklo, skočila nám přes okno do bytu.. jednou jsme tam zaslechla takový hluk, jdu tam a Tery stojí na úzkém parapetu zadníma i předníma nohama a balancuje a v očích se jí zračilo dilema, "tam a nebo zpátky" :-) Taky Kiki nedávno šla do pokojíku, otevřela dveře... vyjekla.. a z okoje s vítězoslavným grimasem vyšla naše Terča :-) Kdykoli jsme odcházeli z domu, Terča smutně zpívala za vraty.. a když jsme se vraceli, už nás čekala u vrat a zase zpívala, byla ráda že nás vidí :-) "Pán Bůh nám dal v podobě psa opravdového přítele, neboť věděl, že takového mezi lidmi nenalezneme." Josef Fousek Vzpomínám jak šla prvně na procházku ve sněhu, vidět ji myslivec, už mezi náma není dlouho, protože bariéry sněhu překonávala přímo srnčími skoky :-) Kristýnka v zimní kombinéze padla do sněhu a jala se dělat andělíčky, Terča na ní chvíli nechápavě civěla a pak to brala jako hru a skákala po ní hlava nehlava.. :-) "Na psí společnosti je nejlepší to, že ze sebe můžete dělat šaška a pes vás nejen nebude plísnit, ale bude šaškovat společně s vámi." Samuel Buttler Čištění zubů byla další činnost kterou tak docela nechápala a tak vždycky koukala na Kiki, co to proboha strká do huby a nač, když to ani nesežere :-D Tolik zážitků, tolik smíchu, tolik vzpomínek.. Zajímavé je že pro některé lidi se člověk tolik nenapláče, co pro jednoho psa .. ..JESTLI EXISTUJE NEBE PSÍ, PAK TAM CHCI JÍT.. KDE TY TEĎ JSI.. ..s láskou tvoje panička.. Tery nás opustila dne 2. září 2010 ( * 27.3.2003 - † 2.9.2010 ) .. a jednu krásnou na cestu, i hudbou, i textem.. 
Náhledy fotografií ze složky Tery
Komentáře
Přehled komentářů
Vlaďko, je mi to velmi líto. Moc. Mám to taky za sebou. Vím přesně, jak to bolí, jak se svíravá bolest v srdci mísí s úlevou, že pes už netrpí, a tak to jde pořád dokola, smutek a otupění, než to čas svým způsobem pomůže překlenout. Překrásné vzpomínky ale navždy zůstanou. To je to jediné, co nám nikdo nemůže vzít.
In memoriam
Bibka,4. 9. 2010 21:30Tak jsi mě nadobro dostala.Krásně napsané,procítěné, ale s láskou.My máme za sebou něco podobného 5 let a tys teď popsala to, co je nepopsatelné.Vím, jak to bolí a jaké prázdné místo vzniklo.I když ne už realita, vzpomínky zůstanou. A věř, že dlouho.
In memoriam
labe1,4. 9. 2010 21:07Moc hezky píšeš o své pejskovi. Muselas ho mít velice ráda.Je to smutné,ale život nám přináší nejen radosti,ale i bolest.A tu teď prožíváš určitě ty.Hlavu vzhůru,pejskovi už je dobře.
In memoriam
Venušanka,5. 9. 2010 0:01