SCHIZOFRENICI A DRUZÍ

 

Duchovní práce s lidmi pro mě byla úžasnou psychiatrickou praxí. Bylo výborné, že jsem předtím studoval psychiatrii!

Například, schizofreničky mě minimálně ve dvou případech zapojovaly do svých "astrálních" sexuálních dobrodružství. Zpočátku se tím těšily, ale potom se najednou ukázalo, že jim "kradu energii", a láska se prudce změnila v nenávist. Já jsem o tom samozřejmě nic nevěděl, dokud se ke mně nedonesly klepy o jejich utrpení.

Stejně tak "dopadali" i někteří další instruktoři-muži.

V čem je příčina a mechanizmus tohoto, v psychiatrii tak typického jevu?

Příčina a mechanizmus leží mimo rámec materialistické psychiatrie. Příčina je tu etická, a mechanizmus je mystický. Příčinou je chtíč, který se v daném případě projevoval ve formě sexuálních tužeb a fantazií s používáním konkrétního obrazu. Pak tento obraz začnou používat duchové – a on pro nemocné skutečně "oživne". A tak ty ženy "nedováděly" vůbec se mnou, ale s běsy.

A muži-schizofrenici chodili kolem mne s virgulemi, ovládanými běsy, a tvrdili, že já "dláždím cestu do pekla", protože nedělám to, co je stanoveno dělat v ruském pravoslaví...

Se mnou a s některými dalšími lektory mágové-schizofrenici rozpoutávali "astrální souboje". My jsme se v odvetě ponořovali do Pranávy a stavěli proti nim lásku.

Schizofrenik, manžel jedné ze žaček, napadl lektorku a obviňoval ji, že jakoby krade "energii" celé skupině. Podkladem pro obvinění bylo to, že se jeho žena po cvičení vrací domů unavená a pár hodin vždy prospí... Ale vždyť my na cvičeních – pracujeme! Taková meditační a psychoenergetická práce – velice vysiluje! A nejvíce ze všech se unaví právě instruktor. A únava cvičitele, když dává skupině například cvičení na pročištění čaker, je nesouměřitelná s čímkoliv jiným! Obvykle začínající instruktoři onemocní, nevydrží takové přetížení! Jejich práce je hrdinství, sebeobětování pro dobro žáků!

A jedna mladá žena, instruktorka, dostala zánět pohlavních orgánů a močového měchýře. Zeptala se: "Odkud?! Vždyť já jsem s nikým..." Uviděl jsem jasnoviděním, že se právě k té části jejího těla táhne temná energetická "hadice". Odsekl jsem ji zhmotnělým obrazem meče – a bolest okamžitě přešla. Prozkoumali jsme odkud "hadice vede" – člen skupiny, ve které ona učila, byl sexuální maniak! Zbývalo už jen vypálit obrazem ohně hlavičku s přísavkou toho "chapadla-hadice" – a nemoc přešla úplně.

Ještě si vzpomínám na takový případ. S mými žáky se seznámil jistý schizofrenik "s praxí", spočívající v registraci v psychiatrické léčebně. Jeho tvář už měla "podobu masky" – jako u hrdinů ze starých hororů.

Dříve se zabýval exorcizmem posedlých v pravoslavné církvi a považoval se za "Mesiáše". "Hlas" mu sugeroval, že jeho předurčení je v tom, aby zajistil příchod na Zemi Pána Maitreji – nového Buddhy.

K tomu bylo zapotřebí, za prvé, nashromáždit nezbytné množství energie. A jakou že to energii? Energii, uvolňovanou rozzlobenými lidmi! A aby lidé energii uvolňovali, "rozčiloval" je: dělal výtržnosti, rozbíjel skla v domě, nenechával lidi spát, telefonoval jim v noci... Když ho za to bili – přijímal to s radostí: vždyť on přijímal utrpení kvůli "spáse lidstva".

Druhá část jeho "mise" spočívala v tom,  stát se otcem Pána. A matka musela nutně být žákyní naší Školy. Nevyhýbal se ani pokusům o znásilnění. Ale jeho tvář byla natolik strašná, a on vyvolával takový odpor – že to jeho obětem dávalo dostatek sil, aby se ubránily.

Je překvapivé že dokázal kolem sebe shromáždit skupinu učedníků-"apoštolů", mezi kterými byli i dva moji bývalí žáci – student-fyzik a student-medik. První z nich se potom stal pravoslavným knězem, a druhý se zoufale přede mnou kál: "Ale jak to, že jsem to nerozpoznal?! Vždyť jsme to všechno probírali v psychiatrii!"

Působení Mesiáše naštěstí netrvalo příliš dlouho: napadl ho jemu podobný, v minulosti také schizofrenik, který ukončil život sebevraždou. Nebožtík začal "vysávat energii" ze současného "Mesiáše" a dohnal ho k tomu, že dotyčný vyskočil z okna...

... Ano, je pravda, že Gorbačov osvobodil národy Země od ateistické nákazy. On dal lidem zejména svobodu mluvit a poslouchat o nemateriálních jevech a o náboženství. Jenže v naší zemi se téměř nezachovala pravá duchovní kultura a praví duchovní kazatelé! A když byla vyhlášena svoboda slova a objevila se možnost hlásat mysticko-náboženské myšlenky – pak to pole bylo hned do značné míry obsazeno nevzdělanci, usilujícími jen o slávu a popularitu, a také psychicky nemocnými lidmi.

... Jednou se v Petěrburgu objevil alkoholik, který se vyhlásil prorokem. A hned se, pochopitelně, u něho objevili následovníci, které on začal "vyučovat". Vyučování spočívalo v tom, že bylo třeba žít ve dvou protikladných režimech: pár měsíců – v "programu ano", a poté právě tolik v "programu ne". To znamenalo, že se všemi návrhy a činy druhých lidí musel člověk buď souhlasit nebo je odmítat...

Na "programu ano" on zmrzačil minimálně dvě mladé ženy, které jsem znal.

První z nich potkala chlapce-narkomana, opustila rodinu a sama se úplně stala drogově závislou. (Na "program ne", jak je vidět, si už ani nevzpomněla).

A druhé, pohlcené "programem ano" se stalo takováhle historka. Potkala skupinu chlapů, hledajících sexuální zábavu; zeptali se jí, jestli s nimi chce strávit čas. "Ano". Tak tedy, pojedeme za město? "Ano". Nasedli do auta ("Ano"), někde zastavili. No, svlékej se!... V té chvíli se jí zmocnil zmatek: jak to, vždyť tohle přece "Ne!".

Začala se bránit. Oni se pochopitelně rozzlobili: tolik času jsme s ní ztratili, a teď najednou – "dělá fóry". Zbili ji, znásilnili, dokonce ji chtěli zabít...

Ona sama mi to všechno vyprávěla za dva měsíce: stěžovala si na úplné narušení činnosti všech orgánů břicha. Podíval jsem se na to jasnoviděním – břicho měla naplněno jejich ďábelskou černou zlobou...

... Ještě jsem si dobře zapamatoval první konferenci o bioenergetice, která probíhala v Moskvě.

Některý z řečníků tam vydával vady na diapozitivech, vzniklé nekvalitním vyvoláním filmu (nesetřesené bublinky, které zanechaly světlé skvrny) za "palubní registraci" okem neviditelné přítomnosti mimozemšťanů, kteří nás ovládají...

A jiný celé své vystoupení věnoval nestydatému vychvalování sebe samotného. Ačkoliv nebylo jasné – za co?

Někdo dokazoval, že je převtělený Ježíš Kristus. Důkaz: jestliže se provedou určité matematické změny čísla jeho pasu a číselných znaků písmen v adrese, vznikne kříž (?)...

Kdosi začínal své absurdní vystoupení patetickým prohlášením, že je nejlepší senzibil na světe!...

A další "nejlepší senzibil", který, když si hledal místo v sále, prostě shodil z křesla, které si vyhlédl, na něm sedícího mladíka...

Upozorňuji na zajímavost, že se u nás v zemi mezi mysticky naladěnou částí obyvatelstva stala nejpopulárnějšími dvě témata: urinoterapie a upíři.

* * *

Urinoterapie je používání moči s léčebnými a jinými cíli. Všechno začalo "boomem" paradoxní popularity u určité vrstvy obyvatelstva nevydařeného překladu knížky s lákavým názvem "Živá voda". A spousta lidí začala... pít moč, umývat se močí atd.

Ano, moč těch, kdo používají hodně kuchyňské soli, při jejím (moči) vnějším používání v podobě vyplachování, obkladů nebo kloktadel, může přinést stejný léčivý efekt, jako hypertonický roztok kuchyňské soli – známý to prostředek v medicíně pro odstranění otoků a zánětů, včetně hnisavých.

Ano, jednorázové nebo krátkodobé vnitřní požívání moči vyvolává fyziologický stres v organizmu – reakci na jed.Tento stres zaktivuje obranné systémy organizmu, a ty, když už jsou aktivovány, zároveň zlikvidují i nějaké ty zánětlivé procesy ve vnitřních orgánech. Fakticky taková vyléčení existují.

Jenže se pro mnohé lidi nadměrné a trvalé vnitřní požívání moči stalo jakýmsi způsobem totálního omlazování organizmu a... duchovního zdokonalování.

Zapamatoval jsem si takový obrázek: v pokoji osamělé starší ženy, členky "klubu juvenologie" (juvenologie je věda o omlazování), v "předním rohu" na poličce nad lampičkou jsou dvě ikony: "Maria Bohorodička" a "Vladimír Iljič Lenin" ve stejných rámech. A před nimi se "posvěcuje" sklenice s močí paní bytu.

Do toho klubu mě pozvali, abych přednesl přednášku o omlazování. Já jsem jim dlouho vyprávěl o odstraňování stresů, o roli čaker v regulaci emocí a práceschopnosti, o efektivitě "mrožování" a "meditačního běhu", o meditativním splynutí se světlem vycházejícího slunce a slaďování s písněmi červenek...

Po přednášce v sále vstává žena a říká:

– Ale vždyť jste nám neřekl to nejdůležitější. My jsme očekávaly Vaše rady, v jakých dávkách a v jak dlouhých kúrách máme pít moč?

Strnul jsem překvapením.

Vždyť jsem předtím nic nevěděl o osobitosti tohoto klubu. A řekl jsem:

– Ale kvůli čemu pít moč? Není vůbec nutné něco takového dělat!

A teď to začalo! Ženy mě obklopily na pódiu:

– Ale jak něco takového můžete říkat?! I profesor tenaten radí pít moč, a doktor tenaten u nás vystupoval, a pije ji i on sám!

... Ale lékař Jevgenij Ščadilov [51] píše o mnoha jemu známých případech úmrtí nebo pobytu na resuscitačních pokojích – lidí, kteří si zamilovali tuto zvrácenost.

A mně se podařilo pozorovat stabilní intelektuální degradaci prakticky u všech těch, se kterými jsem se musel stýkat, a kteří dlouho pili moč.

A dva takoví moji známí byli dokonce v evidenci psychiatrické léčebny kvůli schizofrenii.

Když jsem se tehdy dozvěděl o jejich zálibě, pokoušel jsem se jim to rozmluvit. Ale bylo už pozdě...

On... se prohlásil za génia a vynalezl už stroj na rozvíjení anáhat...

A ona... překotně vyprávěla, jaké překrásné stavy lehkosti, božské radosti a letu s anděly na jiné planety zažívá po každé dobré dávce, a citovala nazpaměť stanovy VLKSM (Všesvazového Leninského Komunistického svazu mládeže) a Program KSSS (Komunistické strany Sovětského svazu)...

Do psychiatrické evidence ji pochopitelně nezařadili za posledně uvedené, ale po této epizodě: Ve stavu psychické dezorientace odešla do lesa, celou noc tam bloudila, ztratila oblečení, a ráno vyšla nahá do města a vrhla se pod autobus...

Ještě jeden živý příklad. Pořádali jsme psychologický seminář. Shromáždilo se několik set lidí, mezi kterými byla jedna šílená lékařka z jiného města. Ona "slyšela hlas", který jí přikázal, aby po skončení semináře neodjížděla a sliboval jí, že ji Antonov "vezme do učení", jestliže projeví dostatečnou vytrvalost...

A tak kolem čtyřiceti dní hladověla a nocovala na trávě v parku, a dožadovala se "shovívavosti" Antonova, který o tom nic nevěděl...

Hledat ji přiletěl letadlem její manžel, který chodil týdny po městě a doufal, že ji potká, ohlásil to i na milici, a oni zahájili pátrání...

Nakonec ona, někým zmlácená, s modro-černým obličejem, zabloudila do kadeřnictví. Oznámili mi to, já jsem zavolal na milici, a oni ji odvezli na psychiatrii...

Od těch dob jsem se zařekl, že už nikdy nebudu takové semináře pořádat...

Ale to ještě není všechno. Za rok přijíždí její kolegyně a žákyně, také lékařka. Ona si nedokáže zapamatovat ani elementární informaci... Dokonce ani pokusy, aby si zapsala něco, co jí bylo řečeno, se nedaří: okamžitě všechno zapomene! Ale předává prosbu od té první, abych se nad ní přece jen smiloval a dovolil, aby se přijela učit... Moje odmítnutí vyvolává nepochopení: vždyť dotyčná je lídr jejich duchovní "Školy" – takový zasloužilý člověk, ona tak mnoho udělala pro celé město, první začala budovat takové mohutné duchovní hnutí...

Ptám se:

– A v čem vlastně spočívá vaše duchovní práce?

– No jak to, v čem? Samo sebou je to urinoterapie...

... Sám hlavní hlasatel ruské urinoterapie, který vnesl svými knihami závažný vklad do rozšíření této pohromy v naší zemi, také pochopitelně, jasná věc, pil moč. On konkrétně doporučuje pít pro vyčištění ledvin(?) moč buď vlastní, nebo... divokého kance. Rozumný lékař E. Ščadilov [51], moč nepijící, se v té věci moudře ptá: no, ale jak donutíte toto sveřepé divoké zvíře v lese močit do kelímku, který jste přivezl z města?...

* * *

... Teď si trochu popovídáme o upírech (vampýrech) a vampýrizmu.

Vampýry ve starém lidovém folklóru nazývali "umrlce vstalé z hrobů", "vlkodlaky" atp., kteří jakoby napadají obyčejné lidi a pijí jejich krev. Takoví vampýři se stávali hrdiny mnoha hrůzostrašných filmů.

I mezi "obyčejnými" lidmi se můžeme setkat s milovníky pití krve, vytékající z rány oběti (člověka nebo zvířete). Jednoho takového jsem znal osobně.

Ale, s rozšířením vědomostí o bioenergetických vzájemných vztazích lidí, se tento termín – už v jiném významu – stal velice populárním mezi schizofreniky a těmi, kdo mají k schizofrenii sklon. Tímto termínem začali označovat vtělené nebo nevtělené lidi, zvířata a dokonce i rostliny, kteří jakoby loví cizí energii.

Je zajímavé, že hlasateli mystického strachu před "upíry" se v těch letech v Rusku často stávali právě lékaři, specializující se na psychiatrii. Tématem jejich hrůzu nahánějících vášnivých provolání k lidstvu, byly způsoby ochrany před "upíry" vytvářením kolem svých těl energetických skořápek, pouzder atp.

Jeden takový lékař napsal článek, kde se říkalo, že upíři jsou zvlášť nebezpeční v noci. Právě v noci musíme vynakládat všechny síly, abychom zachovali celistvost a pevnost těchto svých "obranných objektů"...

A kolik jen pacientů takoví lékaři naplodili pro svoje kolegy psychiatry!

Jenže Bůh nám ukládá učit se lásce, a ne strachu, to znamená, do centra svého vnímání máme umístit Jeho, a ne svoje nepřátele!

Ale bioenergoupíři nejsou mýtičtí, ale reální – skutečně existují. Upírem se stává každý, kdo silně a úporně něco chce od druhého člověka!

... Jsou lidé, jejichž charakteristickou črtou je potřeba sloužit druhým, dávat jim svoje, darovat sama sebe.

A jsou protikladní lidé – lidé paraziti, žijící v neustálém chtění od druhých – peněz, blahobytu, péče, pozornosti, "emočního tepla", sexu.

Jejich emoční chtění je opravdu tíživé, a časem i ničivé – pro jejich oběti.

Vždyť bioenergie se uvádí do pohybu právě našimi emocemi!

Lidé vyzařující, dávající svoji lásku a sílu, mají možnost intenzívního duchovního zdokonalování.

Lidé-paraziti, kteří lásku a sílu vytahují z druhých, ji nemají.

A tyto vlastnosti nejsou neměnná danost, ale závisí na každém, zda je jeho vlastní charakterový rys – rysem ctnostným nebo neřestným.

Paradoxní a důležitý fakt: jmenovitě lidé-paraziti mají sklon obviňovat druhé z "vampýrizmu", vždyť je jim vždy špatně právě z toho, že "spalují" svoji energetickou sílu ve vlastních negativních emocích, a jim se zdá, že jim ji někdo "krade". A dokud se oni sami vlastním úsilím nezmění z parazitů – na darující, z žebráků lásky – na dávající ji, neuleví se jim!

No ale, jestliže se někdo doopravdy dostal pod vliv opravdového bioenergoupíra, pak mu mohou pomoci tyto rady.

Především musí pamatovat na to, že všechny těžké situace, do kterých se dostáváme, jsou stvořeny pro náš prospěch naším Nejvyšším Učitelem – Bohem. Proč? Proto, abychom se stali lepšími!

Opravdové vítězství ve všech pozemských těžkostech není vítězství nad svými "nepřáteli", ale nad sebou, nad svým nižším "já".

Proto, když se dostaneme do těžkého postavení, má smysl se v první řadě zeptat: Pane Bože, proč jsi to udělal? Jakou odpověď ode mě očekáváš?" A dál – už hledat odpověď s Jeho pomocí.

* * *

A teď – několik všeobecných slov o schizofrenii. Musíme rozlišovat pravou formu schizofrenie – a onemocnění se schodnými symptomy, které materialistická psychiatrie nazývá také schizofrenií.

Mechanizmem základní formy schizofrenie je vždy posedlost (to jest, podřízení myšlení a jednání nemocného duchu nebo duchům, vtěleným nebo nevtěleným do jeho těla). Takovými duchy mohou být lidé nebo zvířata, podle jejich posledního vtělení. Taková je jejich práce: každý z nich v nemateriálním světě pracuje s použitím těch vlastností, které v sobě rozvinul za života na Zemi.

Přičemž činnost všech duchů – jak dobrých, tak zlých – řídí Bůh.

Napohled schodné symptomy se základní formou schizofrenie (zmatenost myšlení, neadekvátnost chování, halucinace a další) mohou vznikat i z jiných příčin: takových, jako otrava mozku jedy, včetně jedů, obsažených v moči (jestliže špatně pracují ledviny, jsou poškozeny močovody, anebo jestliže lidé pijí moč; to se nazývá urémií, která může končit i smrtí), a také úrazy a nádory mozku.

Ve všech případech je to osud (karma) nemocného, zapříčiněná jeho etickými chybami v tomto nebo minulém životě. V posledním případě nedostává samotnou nemoc, ale předpoklad k ní.

Ale nejpřesnější a nejživější analýza příčinně-následných souvislostí je možná jmenovitě při základní formě této nemoci. Bůh ji posílá člověku, pokud dotyčný až příliš lpí na svých neřestech, takových jako:

a) mystický strach;

b) hněv odsouzení nebo žárlivost;

c) nadměrná záliba ve snění na sexuální téma;

d) nadměrný strach o hojnost svého majetku a blahobyt těla;

e) nadutost (pýcha a domýšlivost)

Na to nás Bůh předem upozorňoval ve Svatých knihách. Proto ke schizofrenii nemají sklon hluboce náboženští lidé, mající silný intelekt.

A naopak jí onemocní ateisté a malověrci. A zvláště je charakteristická pro ty, kdo se dostali pod vliv zvrácených náboženských organizací nebo okultních škol, kde adepty zavádějí do mystického světa bez seznámení s pravidly chování v něm a bez pochopení podstaty jeho jednotlivých projevů.

Nebezpečná, schizofrenii podobná nepřiměřenost myšlení a chování, hrozící přerůst v opravdovou schizofrenii, také někdy vzniká při "extrémních" intelektuálních přetíženích daného člověka. Například – když děti zasvěcují do meditačních praktik, nepřiměřených jejich věku, anebo soustřeďují jejich pozornost na běsy, mimozemšťany, "astrální lety" atp.

A dokonce zdaleka ne všichni dospělí se s takovými zkouškami snadno vypořádávají.

Například mi vyprávěli takovou příhodu. Matka holčičky, kterou novináři proslavili, že jakoby uskutečňuje "lety" na jiné planety, se také rozhodla nezůstávat pozadu za dcerkou. Stojí na tramvajové zastávce a "sama se sebou" emotivně rozmlouvá. Přichází milicionář:

– Promiňte, není vám špatně?

– Jděte pryč! Nepřekážejte! Nevidíte? – já mluvím s mimozemšťany!

On se omluvil, odešel, vysílačkou zavolal "rychlou", a ji odvezli na léčení na "psychušku".

Ale jestli takové neizolují a neuklidní pomocí léků – mohou se stát i sociálně nebezpečnými. Například, když jim to přikazují "hlasy" anebo když se jim zdá, že si jich dostatečně neváží za jejich "mimořádnou vesmírnou úlohu" nebo něco podobného druhu.

Tak, matka jedné mojí známé, když ji dcera prosila, aby podobnou hlasitou "samomluvu" vedla alespoň potichu, – se tak rozzuřila, že ji zbila a vytáhla za vlasy ven na ulici, v zimě a bez oblečení...

A někdy bývá ještě hůře...

Neobyčejnou důležitost má na duchovní cestě intelekt adeptů. Právě on v první řadě určuje to, na jaký stupeň žebříčku duchovního zdokonalování může člověk bezpečně vystoupit v daném momentě svojí osobní evoluce.

Duchovní vůdcové, používající ezoterické praktiky, se v tom musejí velice důkladně vyznat! Zejména je nepřípustné vyučování jen samotné psychoenergetiky, třebaže ve formě těch nejlepších meditací! A přednášky, doplňující psychoenergetickou práci, – také ještě nebudou stačit! Je třeba po celý čas "zkoušet" intelektuální možnosti každého žáka. A při prvních příznacích neadekvátnosti vnímání – buď musejí být konkrétní žáci převedeni na jiné – "upevňující" metody, nebo se musí rozpustit celá skupina.

Já jsem mnohokrát v různých městech pozoroval situaci, kdy vyučující – kvůli zachování si statusu "duchovního lídra" nebo kvůli zvýšení vlastní autority (týjo! – kolik toho zná!) – dávají žákům bez diferenciace jejich možností – nepřiměřeně složitá cvičení.

Ale špatný je ten učitel, který pracuje s lidmi kvůli sobě, a ne kvůli nim! V takovém případě jim určitě škodí!

* * *

Existují tři linie duchovního zdokonalování: intelektuální, etická a psychoenergetická. A ony ve svém důsledku vedou k tomu, že si člověk v řadě vtělení rozvine tři aspekty Božské Dokonalosti: Moudrost, lásku a Sílu.

Psychoenergetický aspekt nesmí v žádném případě předcházet ostatní! Ať se nejlepší adepti učí nazpaměť Svaté knihy, jak je to zvykem v mnohých náboženských konfesích. To je mnohem prospěšnější a dozajista i bezpečnější, nežli je zatahovat tam, kde jim hrozí bláznovství!

Natolik je nebezpečné zvyšovat v žácích psychoenergetickou sílu, kterou oni nedokážou sami adekvátně řídit.

Uvedu takový příklad. Podívejme se, co se stává ve vzdálené perspektivě s těmi, kdo dosahují velkých úspěchů v psychoenergetice, a přitom nevěnují potřebnou pozornost ostatním dvěma liniím rozvoje. Podařilo se mi osobně se setkat s pěti takovými lidmi, kteří si v minulých životech “nahustili“ ohromné “krystalizované“vědomí. Protože neměli potřebnou moudrost a lásku, ocitli se znovu na Zemi. V tomto životě oni všichni v určitém momentě získali „okamžité osvícení“; pocítili najednou, že nejsou ve “fyzickém“ těle, ale v gigantickém energetickém. Ale nikdo z nich stejně nepoznal Stvořitele... A navíc, oni neměli ani jasnou představu, kde ho hledat...

Z některého z takových lidí se může stát lžiguru, myslící jen na svůj osobní prospěch. On shromažďuje kolem sebe spoustu uctívačů. Jeho starostí je jen osobní sláva a peníze...

Některý, protože cítí svoji nevšední sílu a nadvládu nad lidmi, se mění v úspěšného zločince...

A některý se – z nejlepších pohnutek – pokouší i druhým lidem pomoci stát se takovými, jako je on sám. Ale on si nepamatuje svoji cestu minulého života, nedisponuje vlastními metodami, nechápe opravdové potřeby druhých lidí s “nekrystalizovanými“ vědomími... proto je taková jeho pomoc nekompetentní a neefektivní...

Budeme si pamatovat, že disponování magickou sílou bez rozumu a lásky je příliš nebezpečná situace na stupních duchovního žebříčku!

Ještě jednou se obracím k vyučujícím ezoterických metod: vy musíte mít na zřeteli psychogenetický věk žáků! Člověk v dospělém těle může být podle věku duše – mladší, než druhý člověk v těle dítěte! Kritériem takového ohodnocení je především úroveň rozvoje intelektu.

Druhým nejdůležitějším kritériem při výběru žáků je etické. Nelze učit síle – eticky neschopné lidi! Následky chyb v tom vylíčím trochu později.

* * *

Před chvílí zazvonil telefon. Žena se ptá:

– Za několik hodin nastane pád komety na Jupiter. Jaké radíte dělat meditace před a po katastrofě?

– Žádné.

– Takže, podle vás, nás Jupiter nijak neovlivňuje?

– Nijak.

– Ale vždyť to vy jste nás všechny učil meditovat!

– Ale k čemu je vám Jupiter? Je Bůh!

– No, Bůh... Ten je daleko...

... Jako asociace se mi vybavilo televizní interview se satanistou – vrahem dvou pravoslavných mnichů. On se kdysi dobrovolně nabídl, že bude sloužit ďáblu, poslouchal jeho hlas a plnil jeho příkazy. Když se ho zeptali, proč si vybral sloužit ďáblu, a ne Bohu, odpověděl:

– Bůh – Ten je daleko. Ale ďábel je vždycky blízko...

Pro někoho je ďábel blíž než Bůh, pro někoho Jupiter. A je to jejich pravda...

Ale pro mě je nejblíž ze všech a ze všeho teď – Bůh!

* * *

Probereme si velice důležitou otázku“ jak si nesplést hlas Boha s vlastními fantaziemi nebo s hlasy, například, běsů?

Chyb v tom lidé dělají spoustu.

Jeden hloupý lékař v Petěrburgu začal učit metody slyšení “hlasů“ naprosto nepřipravené posluchačstvo. Mnozí z nich je i začali slyšet. A dokonce začali i mluvit hlasy běsů: bezděčně kvákat ve veřejné dopravě, například...

Moji bývalou žákyni, která chodila na tyto lekce, začaly „hlasy“ varovat, že je pro ni nebezpečné zůstávat ve městě, že ji někdo chce „ulovit“, a že se zachrání v Rize.

Odjela do Rigy.

Ale kam se má podít v cizím městě? „Hlasy“ jí říkají adresu a jména majitelů bytu. Ona tam jde, majitelé se doopravdy tak jmenují.

Ona je prosí, aby ji zachránili, spasili, trvá na tom, že u nich musí zůstat... žít u nich...

Oni jsou v šoku...

Ten příběh pochopitelně skončil psychiatrickou léčebnou.

Můžeme se samozřejmě tomu případu zasmát a mávnout nad ním rukou: dobře, lékaři ji nejspíš poléčili, a teď už jistě žije jako obyčejná materialistka...

Bohužel to tak není. Osvobodit se od pout obyvatel pekla s pomocí lékařských preparátů se nepodaří, mohou jen na čas oslabit vnější projevy nemoci, a pak nemocného z léčení i „propustí“.

Tu ženu jsem o mnoho let později jednou potkal v zimě na tržišti, když jsem tam přišel s batohem pro brambory. Ona bez úsměvu přišla ke mně; ale já jsem ji nepoznal. Ona říká:

– No alespoň jednoho jsem potkala! Polib mě třeba na tvářičku!

A nastavuje tvář.

Já jsem ji políbil, abych ji neurazil: asi – známá, z bývalých žaček? Vždyť jsem jich měl mnoho, a přirozeně si teď skoro žádnou z nich nepamatuji osobně. Třebaže mi hned probleskla i myšlenka, že je to alkoholička, která si hledá na noc chlapa: její obličej už byl přespříliš strašný a byla energeticky hrubá.

– Tak, jak se ti daří? – říká?

– Výborně.

– Nějak to není vidět!... Proč máš čepici?! A proč máš ruksak?!

– Cožeto?!

– Proč jsi tu s ruksakem. S ruksakem se teď nechodí!

Vtom jsem pochopil, že mám co dělat s agresívní bláznivou.

– Ty, – říkám, – běž pryč! Běž!

A zlehounka jsem ji chytil za rameno a obrátil směrem k východu. Ona se podřizuje, ale otáčí hlavu a vykřikuje hrozbu:

– Já tedy půjdu! Ale tobě z toho bude hůř! Hele, co si vymyslel: s ruksakem!...

A moje tělo se naplnilo její nízkofrekvenční vibrací, charakteristickou pro podrážděné schizofreniky.

Až když jsem vešel do meditace "totální reciprocita", se mi podařilo obnovit klid uvnitř těla.

Až teď jsem si vzpomněl, kdo to je: moje bývalá žákyně, která kdysi dělala radost mně i všem ostatním svojí harmonií... Navázané spojení s majiteli těch „hlasů“ ji za ty roky změnilo v hrubou, tupou, agresívní bytost, podobnou jim samotným...

A přece to všechno začalo jen „lekcemi“ toho lékaře...

...A jak mnozí se „nachytají“ na informaci, obdrženou od „hlasů“, že jsou znovu převtělení „Ježíšové Kristové“, „Marie Bohorodičky“ a další!

Jeden můj známý – člověk „širokého rozhledu“ – se mě ptal, jaký mám názor na to, že by chtěl shromáždit „konferenci“ všech nespočetných jemu známých „Ježíšů Kristů“ a „Marií Bohorodiček“. Chtěl každého z nich pozvat jakoby k individuálnímu vystoupení se svatým kázáním k trpícím... A dívat se, co se bude dít... Cha-cha-cha!

Ale já jsem namítl, že by to bylo kruté. Oni jsou přece – opravdoví...

Bývají i jednodušší případy. Jednomu mému pravoslavnému známému – opilci a zloději – se jednou zjevil „anděl Boží“ a říká:

– Vezmi sochor a jdi zlikvidovat hosty tvojí ženy!

(A hosté byli slušní lidé, seděli za stolem v sousední místnosti).

On vzal sochor a šel je „likvidovat“. Skončilo to tím, že mu tím sochorem prorazili lebku. Po měsících, strávených v nemocnici, se ještě dlouho trápil bolestmi hlavy, hledal léčitele... Ale křesťanem se stejně nestal.

Nebo mi vyprávěli takovou příhodu. Mladému začínajícímu mystikovi se začal zjevovat "Ježíš Kristus". Stěžoval si, že je mu teď tak špatně, tak špatně... Prosil, aby mu dal trochu energie... Potom ještě a ještě jednou... A potom jednou řekl, že teď už je všechno v pořádku! A na znamení vděčnosti ti dám schopnost létat! Vystup do okna – a leť!

On "vystoupil" z okna nějakého poschodí a... dobře ještě, že tam dole byl záhon, a ne asfalt ...

... A jedné mojí známé "Ježíš Kristus" nadiktoval "Nové Evangelium". Práce trvala měsíce, byla popsána hora papíru!

Potom jednou – s velkou slávou – byli shromážděni "vyvolení", kterým bylo dovoleno seznámit se se s úryvky ze "Svatého Poselství".

Ono bylo sepsáno úžasně krásným jazykem, jen pouhý rytmus této prózy přinášel blaženost.

Ale smysl...

Jedna z kapitol se například nazývala "O karmě kamenů". Pojednávala o tom, že život kamenů je také podřízen "zákonu karmy" – zákonu příčinně následných vztahů ve vytváření osudu...

To znamená, že si kameny také budují svoje osudy?... Ale vždyť osud se vytváří na základě přijímaných eticky významných řešení...

Podle mého, jsem tehdy já jediný ze všech přítomných pochopil, že uvedený text je absurdita, žert!...

A za nějaký čas "Ježíš" přikázal to všechno spálit.

Ten žert byl Bohem zamýšlen jen jako "test inteligence", který jsem dokázal udělat jen já sám.

Za nějaký čas byla přes toto médium dána "skupině vyvolených" přísně tajná informace" o tom, že začíná "Druhý Příchod Krista" a proto...(!) se k určitému datu ponoří severní část Evropy do oceánu... "Vyvoleným" byla poskytnuta možnost zachránit se.

Byly proto vytvořeny skupiny, které se měly rozjet po různých jižních městech...

Ti, co uvěřili, rozprodali všechno, co šlo prodat, a odjeli... – ale "Potopy" se nedočkali. Museli se vrátit.

... Existují různé mechanizmy vnímání informace od vnějšího nevtěleného rozumu.

O "technických prostředcích", k tomu používaných, jsme už mluvili, opakovat to nebudeme. Posoudíme možnosti bezprostředního vnímání.

Takže, nejobyčejnější způsob je – na podkladě vnitřního mentálního ticha (hésychie) slyšet hlas nebo vnímat mysl.

Také existují způsoby z kategorie technik lajajógy (laja znamená rozplynutí; viz [25]) – kdy na podkladě té samé hésychie prostředník "předává" duchu nebo Bohu svoji ruku s perem, která začíná zapisovat, nebo řečový aparát, který začíná mluvit. Rozum prostředníka v procesu získávání informace nehraje roli: prostředník sám se zájmem čte nebo poslouchá to, co píše jeho ruka nebo říká hlas. Ještě je zajímavé, že při mediálním psaní prostředník nepíše nutně svým rukopisem, a že se v procesu psaní může náhle jeden cizí rukopis změnit v jiný – také cizí. Tímto způsobem byly v minulosti napsány celé knihy (příklad – E. Barker. Dopisy živého zemřelého [28]).

Ten samý princip se používá v takzvaném meditativním malování a v meditativním muzicírování.

Schodný jev je laja-tanec – kdy tanečník Bohu pro tanec předává celé svoje tělo.

Ta žena-médium, která zapisovala "Nové Evangelium" a organizovala "Potopu", používala způsob "předání" svého řečového aparátu. O kvalitě její schopnosti mediálního vnímání není pochyb. Ale v čem je tedy problém?

Existují pochopitelně zjevní lháři, kteří předstírají, že jsou médii (prostředníky při kontaktu s duchy) nebo proroky (prostředníky při kontaktu s Bohem).

Bývají také lidé, kterým se zatím jenom velice chce stát se takovými, a možná, že se jim to někdy už trochu daří... V obou těchto případech s hodnověrnou informací nemůžeme počítat.

Začínající prostředníci mohou mít i "výpadky" v kontaktech, kdy se jim jen zdá, že něco slyší...

Ale zkušená média a proroci zpravidla vnímají správně.

Druhá otázka – od koho informace přichází?

Tohle závisí především na člověku, který ji přijímá.

Jestli je on sám podobný ďáblu (jako například ten se sochorem) – pak také budou jeho prostřednictvím mluvit jen běsi a ďáblové.

Ale jestliže jde člověk pravou cestou, pak – podle míry toho, jak si osvojuje stále jemnější stavy vědomí a stává se "vcházejícím" do stále jemnějších prostorových dimenzí, a podle toho se také mění i okruh jeho společníků lepším směrem.

Ačkoliv musím dodat, že Bůh – když je to nezbytné – může zprostředkovat informaci přes jakékoliv médium. Jiná věc je, že pro spotřebitele této informace bude těžké ji odlišit.

Když duchovní praktikant s jistotou vchází do Nirvány – pak on právě tak jistě i prorokuje.

Ale je důležité vědět, že si Bůh rád zažertuje nebo přivádí k rozumu Svého žáka prostřednictvím úmyslně mu dané lživé informace. V Koránu se o tom přímo mluví tak: "Alláh je nejlepší z chytráků" (3:47) [20].

Mě On s touto Svou vlastností seznámil už velice dávno, ještě předtím, než jsem si přečetl Korán. Stalo se to tak.

Jednou mi nařídil odjet na čtyři dny do lesního "zátvoru". Byl začátek května, v noci teplota klesala na nulu. Podmínky "zátvoru" byly takové: nocovat v lese bez stanu a spacího pytle.

Strávil jsem celý den v meditacích, na noc jsem si připravil dostatek dřeva, rozdělal oheň, postavil "zástěnu" z kousku celtoviny a ulehl jsem k spánku na suché větve mezi "zástěnou" a ohněm.

Ne, že bych nespal. Ale musel jsem se po celou dobu probouzet: hned odlétl hořící uhlík od klády – a začal mi doutnat vaťák, hned bylo třeba popostrčit nebo přiložit dřevo.

Příští den jsem se cítil rozbitý a nevyspalý. Meditace mně šly špatně.

Druhou noc se všechno opakovalo.

Třetí den po nekvalitním spánku jsem strávil ještě hůře.

A přede mnou byla ještě noc.

Celý třetí den jsem prožil v pochybnostech: jaký užitek mi přinese takový "zátvor", jestliže ztrácím meditační schopnost?! Vždyť je to jen zbytečná ztráta času!

Ale Bůh stále vyžadoval dodržování dříve vytčeného plánu.

K večeru se už u mě rozvinul neurotický stav! Začalo se mi dokonce zdát, že jsem ztratil schopnost slyšet Jeho hlas!

Nakonec jsem se rozhodl:

– Dost! Je to absurdní! Jedu domů! Vyspím se v posteli a zítra můžu znovu meditovat!

A v té chvíli zazněl velice zřetelný laskavý hlas:

– Právě tohle řešení jsem od tebe čekal! Právě kvůli němu byl zapotřebí tenhle "zátvor"! Zapamatuj si pravidlo: "Na Boha spoléhej, ale sám chyby nedělej!"

... Podařilo se mi mnohokrát pozorovat situaci, kdy začínající mladí mystici, kteří ještě nerozvinuli svůj vlastní intelekt, se ho pokoušeli vypnout; spolehnout se úplně na Intelekt Boha. V čem je tu chyba? – V tom, že se při tom jejich intelekty přestanou rozvíjet. A Stvořitel takové "hrdinské činy" nepotřebuje: vždyť lidi, kteří v sobě nerozvinuli aspekt Moudrosti, On stejně do Sebe nevpouští, On je v Sobě nepotřebuje!...

A aby je přivedl k rozumu, začíná s nimi žertovat – zpočátku měkce, a potom, jestliže "jim to nedochází", – stále "krutěji".

Uvedu příklad:

Mladá žena si osvojuje laju. Na liduprázdném poli si svléká všechno oblečení a "oddavše se Bohu", jde daleko po polní cestičce uprostřed písní skřivánků, pod modrým nebem, laskajícím sluncem, ve vůni květin. Úplná rajská harmonie!

A potom jde zpátky.

Ale náhle jí naproti jde po té samé cestě skupina vesnických obyvatel obojího pohlaví. Ona je vidí, ale jen ještě úplněji vchází do laji. A Bůh – vede její tělo vpřed!

Lidé ji spatřili: určitě jde přímo na nás nahá žena... Bláznivá! Ještě se na nás vrhne! Musíme utéct!

A utíkají po poli do lesa – a zdálky obcházejí "bláznivou"...

Tato příhoda ji upevnila v přesvědčení, že "s Bohem není nic strašné!"

A teď – už ve městě, když stojí ve frontě v obchodě, – se najednou začíná plavně otáčet – a padá...

Nebo ji spolupracovníci, když přijdou do práce, najdou nehybně sedící pod stolem...

A přesto jí nikdo nic neříká, naoko dělají, že se nic neobvyklého nepřihodilo...

Ale oni se tak chovají, protože ji, chudinku, litují, bojí se, aby jí nešikovným slovem nebo gestem nezpůsobili bolest, doufají, že ji to samo přejde...

A ona... – nesprávně vyhodnocuje jejich taktnost, a jenom se stále hlouběji ubezpečuje o správnosti svojí "cesty"...

Potom jí jednou Bůh "otevřel oči": Ona všechno pochopila a... naráz se uzdravila.

* * *

A jak vnějšně odlišit proroka – od lžiproroka?

Za prvé – kvalitou energie jeho vědomí. Člověk s nezjemnělým vědomím nemůže být prorokem. (Opilec, pokrývající si hruď zářivými kříži a o něčem věštící, – tím spíš).

Za druhé – intelektuální úrovní. Přes hloupého člověka Bůh říkat rozumné věci nebude: hloupý nedokáže správně naložit s obdrženou informací.

Kupříkladu, lidé se sektářským myšlením nemohou být uznáni za moudré.

Rozdíly mezi lidmi, kteří začali Cestu v rozličných náboženských systémech zmizí, když tito lidé dosahují velkých duchovních výšek. A oni výborně chápou jeden druhého.

Ale čím níže lidé na tomto žebříčku stojí, tím větší význam přikládají neexistujícím rozdílům a tím víc je v nich nepřátelství, odsuzování a nenávisti.

Třetím kritériem pro odlišení proroka od lžiproroka je kvalita předávané informace.

V běžném jazyce se u nás často směšují pojmy "prorok" a "věštec". Ve skutečnosti jsou si proroci a věštci navzájem úplně protikladní.

Jak v Bibli, tak i v Sunně islámu se nacházejí odsudky těch, kdo poslouchají věštce. Proč?... Protože zájem o předpovědi je prázdný, neužitečný zájem bezduchých lidí. Opravdu duchovní člověk nehledí do budoucnosti, ale pracuje v přítomnosti: zdokonaluje svoje vědomosti, tělo, energetiku, pomáhá druhým, medituje...

Slovo prorok pochází z prorokovat – to jest, pronášet něco důležitého, závažného. Přímé sémantické spojení se slovem předpovídat slovo prorok nemá.

Ale ten, kdo svoje kázání zaplňuje předpověďmi, zjevně není prorok. Může to být buď nevzdělanec, nebo lhář, nebo schizofrenik.

Ale prorok káže to, čemu učil a učí lidi Nejvyšší Učitel prostřednictvím všech mesiášů a proroků všech časů a národů. Krátce a jasně tyto principy zformuloval Avatár Bábadží: Pravda – Prostota – Láska – Karmajóga (Sloužení) – Zničení svého nižšího "já" a Splynutí s Vyšším "Já" Stvořitele [20].

Proroci také předávají lidem konkrétní a osobní doporučení v duchovním zdokonalování a sloužení.

* * *

Bůh nás tehdy předem varoval:

 

– Pamatujte si vy, kdo předáváte informaci ode Mne! Nikdo z vás nesmí naléhat na přijetí toho, co říkám vaším prostřednictvím!

Každý člověk má svoji svobodu vůle a svůj rozum. Každý má svobodu přijímat, co je mu řečeno – podle míry svých schopností a možností.

Nelze nikomu vnucovat názor Boha – ve vlastním pojetí! Vždyť to, co jeden přijímá jako zákon, může druhý posuzovat jako výsměch.

* * *

Hlavní princip léčení – jak těl, tak i duší, je – neuškoď!

Každý člověk může mít "chyby mládí" z neznalosti; Bábadží o tom mluvil takto: "Není svatého bez minulosti ani hříšníka bez budoucnosti!"

Ale jestliže se princip "neuškoď!" porušuje úmyslně – kvůli zištným cílům – to už je zločin!

* * *

Jednou jsem měl nedorozumění s jedním z instruktorů, a to poněkud rozdráždilo moji emoční sféru.

Najednou slyším hlas svého otce, který už dávno opustil tělo, jak se – podle svého zvyku – pohoršuje nad tím, že nemám odpovídající intenzivní emoční reakce.

Já namítám:

– Ale nech už takových hloupostí, tatínku! Přitiskni se radši k Bohu!

On smutně a bezradně odpovídá:

– Ale, kde je, ten tvůj Bůh?

Já naplno vcházím do jeho prostorové dimenze a říkám:

– Dívej se! Půjdeme spolu!

A ponořuji se před jeho očima do hlubiny mnohorozměrného Oceánu. Opakuji to jednou, dvakrát, třikrát; zvu ho, aby šel se mnou. Ale on... mě jen pokaždé ztrácí z dohledu a bezradně se rozhlíží...

Tak jsem se v praxi přesvědčil o tom, o čem jsem četl a dohadoval se dříve sám: duchové nejsou schopni pronikat do prostorových dimenzí, které si neosvojili za předchozího pozemského života. Oni tráví svůj čas mezi vtěleními – v té dimenzi, na jejíž energetickou úroveň (podle škály jemnosti-hrubosti) si přivykli.

A žádnými modlitbami nebo jinými druhy pomoci tu situaci nemůžeme změnit!

A navíc, Bůh zůstává nerozluštěným tajemstvím pro ty, kdo Ho nepoznali během vtělení.

* * *

Pravoslavná stařenka, když onemocněla, "zašla do kostela" a "postavila svíčku" Nikolaji Divotvorci.

– A proč ne Ježíšovi?

– Tak vždyť On přece – umřel!...

– Ale copak jste neslyšela, že On potom – "vstal z mrtvých"?

– Ano?... Tak jakpak Mu ji teď mám „postavit“: „za upokojení“ (duše zemřelého) nebo „za zdraví“?...