Cesta Duchovního Srdce

Vypuštěné vlastní Mahádubly, Filip, Ježíš a Ohnivá Pyramida Karla Rossi

Já a Vladimír jsme znovu navštívili ten samý park. Pomalu jsme kráčeli po asfaltové cestičce, a Vladimír mi otevíral nové aspekty našeho bytí.

— Zatímco teď jdeme, můžeme se zabývat studiem rozdílů v energetice pod našima nohama — ve velkých objemech prostoru.

Prostor uvnitř naší planety nedaleko jejího povrchu může být světlejší nebo méně světlý. Ale je možné uvidět i intenzívní Světlo. To jsou Svatí Duchové.

… Po malém můstku jsme přešli potok. Vladimír ukázal nalevo, směrem k louce a sdělil, že se tam nachází jeho vlastní Mahádubl… On Ho kdysi dávno sám vytvořil a nechal na tom místě.

Se zájmem jsem poslouchala pokračování jeho vysvětlování: vždyť on mluvil o možnostech nejen vytvářet vlastní Mahádubly, ale i kontaktovat se s nimi sám, a přitom být vtělený!

— Velice zajímavý, úžasný fenomén je vytváření vlastních Mahádublů! Vždyť Ony jsou skutečně spojeny s Prvotním Vědomím! Ony z Prvotního Vědomí vycházejí! A každý takový Mahádubl působí jako samostatný Božský Učitel, a pomáhá druhým vtěleným!

Kdysi jsme tento jev speciálně studovali. A nadělali jsme tehdy několik Mahádublů, které potom bylo možné pozorovat na těch samých místech v průběhu několika let. Ale některé Mahádubly se bez našeho vědomí přemístily. Vždyť Je teď už vede Bůh.

… Vladimír se už přeorientoval na jiné téma, ale moje zvědavost se právě rozhořela. Jak to, že jeho vlastní Mahádubl už působí jako samostatný Božský Učitel?!

Pak si Vladimír vzpomněl, že jeho Mahádubl kdysi přišel k bývalému známému, rozmlouval s ním a učil ho. Sám Vladimír o tom nevěděl, a dokonce, jak jsem pochopila, — o takovou činnost ztratil dávno zájem. Přičemž je tu důležité i to, že ten známý, žijící stovky kilometrů daleko, obdržel informaci, identickou té, kterou disponoval jenom Vladimír.

Poněvadž mě toto téma mimořádně zajímalo, obrátila jsem se s takovými otázkami později na Aňu. Jak je možné takový jev vysvětlit? A ještě: vědí Sami Avatáři, kteří vytvořili Svoje Mahádubly, o tom, koho jejich Mahádubly učí?!

Aňa si vzpomněla na poznámku na internetu, ve které se vyprávělo o člověku, s jehož tělem se mohl spojovat Satja Sáí a jeho prostřednictvím mluvit. Ten člověk si sám na to později nevzpomínal.

Nebo byl například případ, že k Satja Sáí přišel žák, kterého vyučoval Mahádubl Satja Sáí, a vyprávěl Mu o tom. Satja Sáí si tehdy dokázal vzpomenout.

Napadla mě legrační myšlenka: pokud bych se setkala se vtěleným Davidem — co bych Mu řekla, jak bych vysvětlila, čím jsme se s Ním zabývali? Řekla bych mu: «Nazdar, Davide! Já jsem pracovala takhle a takhle s Tvým Mahádublem!»? Ale On, určitě, nezná ani takové slovo!

Okamžitě jsem dostala silný záchvat smíchu a pocítila jsem, že se David směje spolu se mnou přímo v mém těle! A následně, pokaždé když jsem se v myšlenkách vracela k tomuto tématu, okamžitě jsem pociťovala, jak se David směje: zřejmě On dobře věděl, jak by On Sám — vtělený — zareagoval.

… Ušli jsme ještě několik metrů, a Vladimír ukázal dopředu a oznámil, že se teď blížíme k Mahádublu Apoštola Filipa!

— To je Filip! Prosím, seznam se! Má na hlavě černé kudrlinky. Usmívá se!… To jsou Jeho Ruce Lásky! On Je natahuje do našich anáhat, chce nám darovat Svoji Blaženost… On je také sám Božským Učitelem a také je trošku jiný v individuálních vlastnostech Vědomí!

A jestli si připomeneme odstíny zvláštností Ostatních Učitelů — tak to je právě Ona — Božská Láska v Jejích různých Projevech!

A Filipa můžeme objímat, zavádět ruce dovnitř Jeho Těla Vědomí, vlévat se do Něho celkově, splývat s Ním, stávat se Jím!

A Blaženost, kterou On daruje, je přece také unikátní! Vždyť přece tak, jako On, už nikdo milovat neumí!

A teď už jsme blízko hranice mezi Filipem a Ježíšem, — pokračoval Vladimír. — Můžeme Ježíše nejen vidět, nejen pociťovat sebe v Něm, ale můžeme se podívat na to, jak On tady vychází ze společného Příbytku všech Božských Učitelů.

A ještě zajímavý detail: Ježíš zde stojí — jako na ohromném Piedestalu ze Světla!

A to je Ježíšův Úsměv!… My jsme v Něm! Ach! Blaženost!…

… Ale Vladimír neplánoval se tady dlouho zdržovat. Pomalu jsme šli po těchto pozoruhodných místech síly, a naplňovali se Radostí a Blažeností našich Učitelů. Ale náš hlavní cíl na dnešek byl jiný: práce s Pyramidou.

Tu Pyramidu vytvořil Karl Rossi. Ona má velice efektivní vlastnosti na čištění energetiky. A mě dnes také čekalo seznámení s Božským Učitelem, který byl pro mě nový!

— Teď už budeme u Rossiho… Zavčas se musíme naladit na to, že uvidíme Pyramidu, skládající se z Jeho Světla-Ohně. Musíme do ní vejít a stát se jejím Božským Ohněm, ve Který zde přeměňuje část Sebe Rossi.

I Elizabeth Haich o Sobě vyprávěla, že se v jedné z meditací stala Pyramidou, vzpomínáš si?

— Ano.

… Došli jsme k stavbě, kdysi postavené podle Rossiho projektu. Tady bylo místo síly o průměru několika desítek metrů. Chvíli jsme po něm chodili, abychom se naučili pociťovat jeho hranice.

— To je hranice místa síly, — vysvětloval Vladimír. — Můžeme pocítit kontrast stavů: za jeho hranicemi není ten Oheň, darující Blaženost.

… Zaplnili jsme Pyramidu sebou.

— Můžeme pocítit rukama vědomí, — pokračoval Vladimír, — spodek té Pyramidy, zvednout jeden okraj, a naklonit Ji. Co se stane? Dojde k mohutnému vyvržení Božského Ohně spod jejích základů!

Skutečně, stačilo nadzvednout okraj Pyramidy a už vychrlil Ohnivý Potok. Do tohoto Potoka bylo možné umístit svoje tělo — aby z něho «vyhořelo» všechno přebytečné, ne Božské.

… Na to místo jsem se potom nejednou vracela samostatně. Dokonce jsem si zvykla nazývat Rossiho kdožvíproč Generálem. Nevím, kde jsem to vzala, ale nám oběma se to líbilo.