Cesta Duchovního Srdce

Jóga Krišny

Krišnovo Učení, vyložené v Bhagavadgítě, můžeme tak jako kterékoliv jiné Učení od Boha, rozčlenit na tři součásti: ontologickou, etickou a psychoenergetickou (tj., týkající se rozvoje člověka v rámcích rádža- a buddhijógy).

To odpovídá třem složkám duchovního vývoje člověka — intelektové, etické a psychoenergetické.

Prohlédněme si každou z těchto oblastí jednotlivě.

Ontologický aspekt Krišnova Učení:

V ontologickém úhlu pohledu dává Bhagavadgíta zcela úplné odpovědi na filozofické otázky:

a) co je to Bůh,

b) co je to člověk,

c) v čem je smysl života člověka, a jak by měl žít na Zemi.

Bůh je v Bhagavadgítě posuzován v následujících aspektech: Íšvara-Stvořitel, Absolutno, Bráhman a Avatár.

Íšvaru v jiných jazycích také nazývají Otcem Nebeským, Bohem Otcem, Jehovou, Alláhem, Tao, Prvotním Vědomím, v dávné historii Ho Slované nazývali Svarogem a tak dále. On je také Nejvyšší Učitel a Cíl každého z nás.

Druhý aspektem slova Bůh je Absolutno neboli Všechno — to znamená, Stvořitel, soupodstatný se Svým mnohorozměrným Stvořením.

Evoluce Absolutna probíhá v cyklech, které se nazývají Manvátary. Manvátara se skládá z Kalpy («Dne Bráhmana») a Praláji («Noci Bráhmana»). Každá Kalpa začíná «stvořením světa» a končí «koncem světa». Smyslem takové cykličnosti je vytváření stále nových podmínek pro pokračování vesmírné Evoluce Vědomí (nebo jinými slovy Evoluce Absolutna).

Třetím aspektem Boha je Bráhman, nebo, což je to samé, — Svatý Duch. To je souhrnný název všech Božských Individualit, vycházejících z Příbytku Stvořitele především s cílem pomáhat vtěleným lidem.

Existuje ještě jedno projevení Boha na Zemi — Avatár, Mesiáš, Kristus — tj., Člověk Bůh, který splynul svým Vědomím se Stvořitelem, vtělený do lidského těla. On — ze Svojí Božské úrovně — také pomáhá lidem najít Cestu ke Stvořiteli.

Krišna, který nám daroval Bhagavadgítu, Pythagoras, Ježíš Kristus, Bábadží, Satja Sáí a mnozí Další v historii naší planety — to jsou konkrétní příklady Avatárů.

… Člověk není tělo. Tělo je jenom dočasný materiální nosič samotného člověka. Člověk je vědomí, sama sebe si uvědomující energie. Velikost shluku energie se může u různých lidí velice lišit: od miniaturních «počátečních» rozměrů — až ke kosmickým. Závisí to na dvou faktorech: psychogenetickém věku (to znamená věku duše) a intenzitě úsilí, vykonávaných na duchovní Cestě.

O shodě těla člověka a člověka samotného mluví Krišna takto:

2:18. Přechodná jsou jenom těla vtělovaného. Ale on sám je věčný, nezničitelný…

2:22. Podobně tomu, jako si člověk, který svlékl chatrný oděv, potom obléká nový, — svléká on i obnošená těla a obléká se do nových.

Člověk je posledním stádiem v evoluční řadě vývoje vtělované puruši: rostlina — živočich — člověk — Bůh. Jeho úkolem je usilování o získání Božské Dokonalosti. Na této Cestě prochází přesně stanoveným stádii, stupni.

Jedním ze schémat takového vzestupu je popis evoluce podle gun. Tj., existují tři guny:

první — tamas — temnota, nevědomost, tupost, hrubost,

druhá — rádžas — vášnivost, intenzívní hledání svého místa v životě, boj za svoje ideály atd.,

Třetí — sattva — čistota, harmonie.

Ale je třeba jít, říkal Krišna, jít ještě dále — za hranice sattvy, ke Splynutí se Stvořitelem, a to vyžaduje nová úsilí, nový boj se sebou samotným. To je důležité si připomínat, poněvadž sattva se může stát pastí: ona uchvacuje právě tou blažeností, kterou člověk na tomto stádiu získává. Ona — «uvolňuje», vybízí zanechat dalších úsilí. Ona zaručuje ráj, ale je třeba pokračovat dále. Vždyť pro to, abychom se stali Bráhmanem, postihli Nirvánu v Bráhmanu, a poté i splynuli s Íšvarou — musíme udělat ještě velice mnoho.

Ale vynechat gunu sattva nelze. Bez osvojení kvalit vlastních této guně nelze splynout s Bohem.

Také není možné vynechat ani gunu rádžas, poněvadž právě v ní si člověk osvojuje takové vlastnosti jako je energičnost, odhodlanost, snaživost, síla.

… Druhé schéma evolučního vzestupu člověka, uváděné Krišnou, je škála varn. (Zdůrazňuji, že tyto a mnohé další škály dobře vzájemně doplňují jedna druhou; jejich komplexní použití v uplatnění na sebe nebo jakéhokoliv jiného člověka poskytuje mnohem úplnější obraz).

Podle škály varn se člověk, nacházející se na prvním stupni, nazývá šúdra. Je ještě příliš mladý ve své psychogenezi, ještě příliš málo umí. Zatím je jeho úkolem učit se u lidí v evolučním směru dospělejších, pomáhat jim v jejich práci.

Druhým stupněm jsou vaišové. Jsou to zejména obchodníci, řemeslníci, zemědělci. Přebývání v této varně předpokládá existenci už dostatečně rozvinutého intelektu, aby bylo možné začít tvořivou podnikatelskou činnost. Vždyť abychom mohli dělat samostatnou práci, musíme mít už rozvinutý intelekt. Právě prostřednictvím uvedené činnosti se představitelé dané varny zdokonalují.

Následující varnou jsou kšatrijové. Jsou to lidé, kteří se pozvedli ještě více ve svém intelektovém rozvoji a ve své energičnosti. Jsou to už vedoucí, disponující tomu odpovídajícím «rozmachem» rozumu a příslušnou osobní sílou, to znamená sílou vědomí. Mimochodem, připravovat se na tento stupeň duchovního vývoje; rozvíjet v sobě osobní sílu a energičnost, můžeme už od raného mládí. Tomu bude napomáhat fyzická práce, pohybové druhy sportu, energické tance při rytmické hudbě. Pokud všechno tohle budeme dělat, a přitom se vyvarujeme hrubých emočních stavů, budeme pamatovat na Boha a nutnost dodržování známých etických norem před Tváří Boha, — bude to vytvářet důležitý předpoklad pro plodné duchovní zdokonalování ve zralém věku. Pak se budeme muset zříci také i soutěživosti a vášnivosti. Potom musejí naopak nastoupit klid, harmonie, něžnost a laskavost, moudrost. Ale ať je to postaveno na fundamentu velké osobní síly, — energetické mohutnosti vědomí a intelektu.

Nejvyšší varnou jsou bráhmani, tj., duchovní vůdcové.

V Indii a řadě dalších zemí se to historicky vyvinulo tak, že se varnová příslušnost začala dědit. Je proto pochopitelné, že zdaleka ne všichni lidé, kteří se hlásí k nejvyšší varně, mají skutečně vysoké duchovní úspěchy.

… Uvedu Krišnova slova o tom, jak si sám pro sebe vybrat adekvátní metody práce na sobě — to znamená ty, které odpovídají skutečně existujícímu stádiu psychogeneze a ontogeneze:

12:8. Zaměř svoje myšlenky na Mne, ponoř se jako vědomí do Mne — opravdu pak budeš žít ve Mně!

12:9. Ale jestliže nejsi schopný soustředit svoji mysl pevně na Mně, — pokus se dosáhnout Mne cvičeními jógy…

12:10. Jestliže nejsi schopný ani ustavičného cvičení — soustřeď se na sloužení Mně; vykonávej pouze ty činnosti, které jsou potřebné Mně, — a dosáhneš Dokonalosti!

12.11. Ale jestli nejsi schopný ani toho, vydej se ke Splynutí se Mnou tak, že se zřekneš osobní výhody ve své činnosti, kroť se takovýmto způsobem.

Činnost, sloužící Evoluci, zbavená egoistické složky, (jinak řečeno, duchovní sloužení) — to je právě karmajóga.

… Ještě je velmi důležité poukázat na to, jaký význam přikládal Krišna intelektovému zdokonalování lidí na duchovní Cestě.

To je zvlášť aktuální ve spojitosti s tím, že existuje řada religiózních sekt, popírajících důležitost intelektového rozvoje — až k propagandě odmítání normálního vzdělání pro děti.

Avšak Krišna vyzdvihoval Moudrost:

4:33. Lepší než jakékoliv vnější oběti je oběť moudrosti… Všechny činnosti… dosahují dokonalosti u moudrého.

4:34. Získej ji prostřednictvím oddanosti, zvídavostí a sloužením!…

4:37. Podobně jako oheň, přeměňující na popel topivo, oheň moudrosti sežehne všechny lživé skutky do základů.