Škarohlíd - 1.
20. SRPEN 36: Konec cestování. Konec hledání tropického ráje. Nic takového neexistuje. Všude je to stejné, všude žijí lidé... Ještě že mám sebe; o mou duši, o mého nadlidského ducha se jim dosud nepodařilo mě připravit. Mám svou hudbu, svou samotu. Pamatuji si, když jsem jako malé dítě začal brát rozum - a ten jsem nabíral velmi brzo a s velkým náskokem před mými vrstevníky - s velkou úlevou jsem přijal fakt, že není povinné se ženit. Do té doby jsem předpokládal, že když téměř všichni žijí v manželství, nejspíš to musí být nařízeno zákonem či co. Již od té doby vím, že Já a lidé jsou dva zcela odlišní tvorové. Už jsem se nenutil do žádné křečovité družby. Začal jsem je pozorovat a zkoumat jako vivisektor své bílé myšky. Říkalo se o mně, že jen sedím, mlčím a pozorně poslouchám, ale když promluvím, je to perla. Filozof už odmala. Zase začínám číst i jiné knihy, než jen učebnice cizích jazyků a kulturní rubriky novin. Inspirován moudrými knihami, začínám zase i psát.
Idiotizace společnosti došla tak daleko, že každý, kdo čte knihu, vypadá divně. Každý, kdo nečte noviny nebo časopis, anebo kdo nesmolí za chůze esemesky (proč si na to nesedne?, proč se aspoň nezastaví?), ale čte pomalu a zvolna moudrou knihu o sedmi stech stránkách a ke každému odstavci se vrací třeba i třikrát, na stránkách, jež obsahují pro obyčejného dělňase nesrozumitelná slova a složité myšlenky, tedy každý takový čtenář, který se ještě dovede těšit z toho velkého dobrodružství, kdy vlastní intelektuální silou odkrývá cizí a dosud jemu neznámý tištěný text a jedinečným způsobem jej chápe, každý takový objevitel probouzí v lidech pokrytecky soucitnou starost jako: "cože se to s ním děje" nebo "na co se to dal", "to není tvůj styl" apod. Co vy víte, idioti, co je můj styl! Vy mě neznáte. Nikdy mě nepochopíte. Nikdo nikdy mě nepochopí. Jsem sám, vzdálený, nejasný, nepochopitelný, neuchopitelný. Nemůžete nikdy porozumět tomu, co vás přesahuje. A Já vás přesahuji! Ach, je toho tolik, co vás přesahuje! Jak byste se nenáviděli a opovrhovali sebou, kdybyste jen tušili, jak jste ubozí! Myslíte si, že jsem malý a slabý? To je tím, že se vám tak jevím z té nesmírné vzdálenosti, která je mezi námi. Vím, co říkám. Já už mezi vámi a u vás byl. Vy jste se mi ještě ani nepřiblížili! A kdyby, mysleli byste si, že jsem hora. Mnozí alpinisté by chtěli zdolat má úbočí a sněhem zaváté temeno. Avšak v mé nadmořské výšce by těžko lapali po dechu, nezahřáli by se více. Ach ti trpaslíci! Co všechno bych mohl dokázat, kdyby se mi pořád nepletli pod nohy! Čím vším bych mohl být, kdyby mi stále nepřekáželi! Verbež! Zničit!
Když už nechtějí mít děti, což samozřejmě přijímám s potěšením, otravují alespoň tím, že si pořizují psy. Dětský pláč a křik tak jenom střídá psí štěkot. Stoupající demografickou křivku nahrazuje smečka nevychovaných psisek. Nemohou-li ty neplodné lidské plodnice a ti neschopní impotenti škodit sami, škodí skrze někoho jiného. Myslím, že nadchází doba, kdy budeme muset chodit ven vyzbrojeni minimálně holí.
DDT a Cyklon B - v podstatě žádný rozdíl, jen v podružnostech. Viděno z výšky, jen pouhá čistidla.
Adolf Hitler - přes všechny pomluvy a zaujatá stanoviska, největší postava 20. století. Vegetarián, zapřisáhlý odpůrce alkoholu a tabáku. Chtěl zakázat kouření po vítězné válce. Bylo by k popukání, kdyby se jednoho dne zjistilo a potvrdilo, neboť zatím můžeme mít jen dohady a podezření, že Němci prohráli válku jen proto, aby mohli dál kouřit. Nikdy nepil alkohol. Jemu by ničím nepomohl, jen by mu uškodil. Nepotřeboval pít jako pil Ladislav Klíma, totiž pro navození vyšších pocitů, jakožto propustka do jiné dimenze. Hitler měl normálně vyšší pocity, žil v jiné dimenzi. Neužíval alkohol jako Já, když jdu na rockový koncert, abych vůbec snesl okolo sebe tolik lidí. Hitler byl rád mezi lidmi. Neměl je sice rád indiferentně, tzn. že si vybíral a že dovedl určovat přirozené rozdíly mezi lidmi, ale také mu působilo potěšení vidět, jak on, jakožto nejvyšší prozřetelností vyvolený génius, který se objeví na Zemi jednou za tisíc let, lehce jako pírko dovede jeho olbřímí duch hýbat osudy sprostých podlidí, malých národů a jak snadno se dá zatočit kolem dějin, a dokonce to kolo roztočit tak, že z toho každého rozbolí hlava. Jeho vstup na politickou scénu byl geniální. Zneuznaný malíř se originálním způsobem pomstil lidstvu tak, že proti němu poštval samo sebe. A proč ne, když nerozumějí pravému umění! Světová válka. Jeho válka. Jeho největší tzv. "hřích". A co vlastně tak špatného provedl? Vždyť to byla jen taková klukovina. Že za šest let zemřelo násilně několik málo jánevímkolik milionů lidiček? No a co? Na něco se umřít musí. Mně to nevadí, Já nejsem humanista. Nevěřím, že člověk má větší cenu než nějakej pitomej brojler. A ti jsou vražděni po stamilionech nesčetně let! Ve srovnání s tzv. "hospodářskými zvířaty" nikdy žádný holocaust nebyl. Žádný člověk si nezaslouží nějaké ohledy nebo lítost, pokud dopouští hrůzy, jež se dějí dnes a denně za ponurými zdmi tzv. "masokombinátů". Průměrný člověk sežere za rok celé prase - a Já mám být zděšen z nějaké malé vyhlazovací válčičky? To milerád přenechám nějakým podpásovým homofilům. Že Slované měli "jít" hned po Židech? No a co? Já jsem ještě na světě nebyl a po ostatních mně je hovno! Nechtějte po mně, abych se cítil a myslel jako oběť. Já nejsem a nebudu žádná oběť! Vyřaďte mě z evidence, nechci si už hrát! - Hitler byl vynikající řečník, druhý Démosthenés. Jaký rozdíl mezi jeho plamennými projevy a dnešními ráčkujícími politiky s jejich dalšími četnými vadami řeči a projevu, s jejich nedostatečnou, chudou a ne dosti pohotovou slovní zásobou. To jejich samé "ehm, hm", různé epizeuxe, slovní vata, odbývání výrazem "bez komentáře", což neznamená v jádru nic jiného než "bez mozku, bez názoru, beze cti", a obsahová náplň projevu vůbec - k zblití. Dnešní politik neumí bez chyby ani přečíst "svůj" projev, který mu napsal někdo jiný, natož aby dokázal hovořit uceleně "spatra" několik hodin jako to dovedl Hitler. A jak poutavě přitom! Jeho Mein Kampf: Přečetl jsem toho hodně, ale lepší kritiku demokracie a parlamentarismu jsem nikde jinde nenašel. Ani mezi významnými teoretiky anarchismu. Nakladatel, který v Čechách vydal před nedávnem Mein Kampf, aby si "namastil" kapsu, byl za tento užitečný čin odsouzen, ale Já bych ho zavřel ne za to, že tuto knihu vypustil mezi svobodomyslné čtenářstvo, ale spíš za to, kolika překlepy se to tam hemží, a jak "rychlokvašně" byl pořízen překlad. Myslím, že Hitlera by to u tak nepořádného národa ani nepřekvapilo. Nejsem žádnej nácek a žít ve fašistickém režimu by se mi určitě nelíbilo, už jsem zažil komunismus, a to je v podstatě totéž, takže díky, nechci, ale pro lidi je totalitní systém zcela přirozený. Nejenom, že si nic jiného ani nezasluhují, ono se jim to i líbí. Mějme na paměti, že dnešní relativně "svobodná" společnost s množstvím tzv. "liberálních práv a svobod" je spíše dílem aristokratičtějších a intelektuálnějších skupin obyvatelstva než obyčejných proletářů, pologramotných dělníků, zaostalého plebsu a žen z nižších společenských vrstev. Ženy byly ostatně vždy také Hitlerovými nejvěrnějšími obdivovatelkami. Démos, lid, je vždy puzen k nějakému druhu totality. "Demokracie" je takový malý nevinný podvůdek artističtějších vládních vrstev, "zednářů", chcete-li. - Hitler měl rád zvířata a děti. Byl to jejich "hodný strýček Wolf", jejich "Vlček". Dopisy svým milenkám (bylo jich pár) ostatně také podepisoval ne "Adolf", nýbrž Wolf. To ukazuje, v jakém typu tvorů měl zalíbení: v naivních duších, ve věrných bytostech, v přímých charakterech a neproblematických a nerafinovaných povahách. Takový byl uvnitř jistě i on sám. Ale jako politik velice dobře chápal, že život není nic jiného než boj; že svět je tu jen pro silné a že kdo neporoučí, musí poslouchat, kdo neútočí, musí se bránit. A nesnášel lenost, vychytralost a šlendrián všeho druhu. Líbí se mi, jak často používá slova "tento svět", "bezohledně" a "prozřetelnost". Hitler byl pohanem ze severských ság, zlým démonem ze starogermánských mýtů. Byl to vizionář, který předvídal globalizaci. Dnešní antiglobalisté, naivní anarchisti, nestydatí komunisti a horliví antifašisti by si měli uvědomit jedno: Hitler byl první skutečný antiglobalista! On byl první. Byl to barbar z dob vpádu do Říma. Ničitel i stavitel zároveň. Obojí dělal ve velkém stylu. Revolucionář. Byl vůdcem pravé německé revoluce. Neboť to byla revoluce! Ne jako tzv. "sametová revoluce". Ta nic nezbořila ani nic nezbudovala. Chápal, že národ, který se nerozvíjí, upadá. Jako vše na "tomto světě". Národ, který neexpanduje, zajde na vlastní malost. Proto Drang nach Osten. Převálcovat přitom nějaké Čechy, nějakou špinavou českou pakáž, to je jako zašlápnout mravenečka na cestě v parném letním odpoledni, pískaje si do pochodu veselou písničku. Hitler byl čistotný a pořádkumilovný jako pravý Germán. Kéž bych se byl narodil jako Němec! Že se kdysi celý národ pustil do nerovného boje proti celému světu, proti takové přesile, a nechybělo mnoho a v tomto boji uspěl, to by mělo být zdrojem nevýslovné hrdosti! Němci válku prohráli - a prosperují. Češi válku trpně přečkali zalezlí za pecí - a jejich země je zaostalá. Češi nikdy nebojují. Češi naopak vždy jen zbaběle skládají zbraně. Když sem v srpnu 1968 vtrhli Rusáci, jediné, na co se Češi zmohli, bylo to, že "polepili Prahu hajzlpapírem", jak trefně poznamenal básník Ivan Diviš. Češi vhozenou rukavici zásadně nezvedají. Když po nich hodíte nožem, vyhnou se mu, seberou ho, ale neopětují útok: oni ten nůž ukradnou a utíkají s ním pryč jako s nejcennějším majetkem! Není divu, že Hitler neměl Čechy nijak v lásce. Copak není pravda, že Česká republika je cikánský stát? Známé slovo "Bohemians" značí jak "Češi", tak minimálně od dob Karla Velikého "Cikáni"! Český šlendrián, lemplovství, lajdáctví, všude a ve všem bordel, nepořádnost, nedodělanost, nedisciplinovanost, ochota ohnout hřbet před každým, před kým se to vyplatí, nedostatek hrdosti. V Rakousku a v Bavorsku se tomu říká krátce a výstižně "böhmische Dorf" (česko-cikánská vesnice) - obdoba českého ekvivalentu "turecké hospodářství". Ale hádám, že ani v tom Turecku nepanuje takovej bordel, jako v "Tschechei". Jeďte si pro srovnání z Německa či Rakouska do Čech: Tam projíždíte hezky upravenými malebnými vesničkami; a jen co překročíte české hranice, ocitnete se rázem jako v cikánském táboře! Nejen pro ten všudypřítomný nepořádek, ale také kvůli tomu, že co není na řetězu, to vám v Čechách ukradnou! Germáni mají jasno: na východ od jejich hranic začíná "Asie", území Čechů, Cikánů, zlodějů a všelijaké jiné sebranky. Vůbec se v této souvislosti nedivím neustálým protestům rakouských ekologických aktivistů proti atomové elektrárně Temelín. Musejí mít vskutku oprávněnou hrůzu z toho, co to tam ti Češi zase provádějí! Kdyby si nějací Cikáni v sousedství postavili jaderný reaktor, taky byste asi tonuli v obavách, jak to dopadne. A ještě za to těm Rakušanům bývalý premiér a ožrala Zeman vynadal do idiotů! On a ministr Grégr tu dostavbu museli za každou cenu prosadit, i když i veřejné mínění bylo proti! To je ta arogance mocných. A hloupost. A lži! Prý bude lacinější elektřina a kdesi cosi! Hovno je lacinější! A vůbec: jaderná energetika je vůbec problematický obor. Že chtějí elektrárnu, to vědí. Ale kam potom s nebezpečným toxickým odpadem, to už nevědí. To je jako jít se vysrat a nevzít si s sebou hajzlpapír! Jenže to je už obecnější projev lidské stupidity, to nemá s rozdíly v kulturnosti mezi národy co společného... - Kultura každého národa se pozná také podle stavu záchodků. Tam čisté, automatizované toalety, které čecháčci ani neumějí používat - a tady kolem dálničních odpočívadel špinavé, smradlavé hajzly. To v tom lepším případě. Většinou je kolem odpočívadel nasráno a chudák lesík čpí močovinou. Znáte to: pánové vlevo, dámy vpravo... - Hitler měl zkažené zuby, a nikdy si je nedal spravit. To svědčí o jeho snaze zůstat za každou cenu autentický. I za cenu občasných bolestí a zánětů zubů. Jak by mohl čestně předstoupit před svůj lid, kdyby i v padesáti letech vypadal, že má zachován zdravý původní chrup? To by bylo nepřirozené, to by byl nehorázný podvod! Než bude doba dostatečně objektivně schopna ohodnotit Hitlera - neboť čeho jsme svědky v dnešní době, to jsou jen samé negativní hysterické reakce - jeho říši a jeho válku, na to si budeme muset pár století počkat. Zatím vezměte za vděk tímto mým pokusem. On kladl mimo jiné také důraz na výchovu mládeže pomocí pěstování kultury těla a osobní zdatnosti. Já jsem také toho názoru, že tak, jako se každý den myjeme, stejně tak bychom měli i denně cvičit a posilovat jak svaly, tak i mozek, neboť obojí má tendenci bez pravidelného procvičování atrofovat. A válka, válka. Pořád ta nešťastná válka. Druhá světová válka. Jeho válka. To byl jen pokus o "Velký Úklid", nic víc. Co pořád mají proti válkám? Je to ta nejpřirozenější lidská činnost. Války jsou dokonce potřeba, jako je potřeba, aby existovala nemoc a smrt. Uvědomme si, že v té době byli lidi tak nepříčetní, že mívali deset i víc dětí! To si zasloužilo potrestání! A čím by byl život bez utrpení a bolesti? V mírových dobách je nízký člověk tak znechucen svou vlastní pohodou, svým vlastním štěstím, svým vlastním mírem, že si musí najít nějaké své privátní martyrium, např. drogy. Co je lepší: válka, nebo drogy? Já myslím, že drogy jsou lepší, jakožto jistý nutný eliminační prvek v přírodě. Ve válce sice zahyne víc lidí, ale s těmi špatnými a slabými zahynou i ti silní, což odporuje přírodnímu výběru. Drogy, naproti tomu, jsou čisté: likvidují jen ty slabé a nemocné. Nedivme se současným vládám, jež skrytě podporují obchod s narkotiky. Je to levnější a čistší způsob vedení války, který je navíc i výnosný. - Nejvíc si mne Hitler získal na svou stranu, když ve své jediné monumentální knize popisuje, kterak jakožto chudý dělník se dělil o svůj nuzný chléb s myškami, jež mu pobíhaly po jeho skromném podnájemním pokojíčku. Ale vždyť je to jako téměř dokonalý příběh ze života nějakého sádhua čili indického svatého muže! Nebýt jeho olbřímího génia, skončil by nejspíš "jen" jako obyčejný jogín. Kam až ho darebné lidstvo dohnalo? Až tam, kam samo již nemá odvahu hledět! Nemá odvahu pohlédnout na sebe do zrcadla! Tak je to! Ale snad Hitlerovi rozumím jen Já na celém světě, neboť skutečného génia pochopí zase jenom génius. Domnívám se, že další geniální postava dějin, tentokráte dějin filosofie, Friedrich Nietzsche, předpověděl ve svém díle příchod Hitlera, když se nejprve provokativně táže: "Kde jsou barbaři dvacátého století?" A o nadčlověku říká: "Mého nadčlověka zvali byste, myslím, ďáblem."
Adolf Hitler
Opakuj nahlas stokrát po sobě nějaké typicky české slovo. Zanedlouho ti bude znít tak cize jako nicneříkající výraz nějaké mimozemské hatmatilky. To je zajímavé.
Zápasím s medvědem o holý život. Najednou zjišťuji, že třímám v ruce lovecký tesák. Neváhám a opakovaně a vztekle jej nořím do toho chlupatého těla. Medvěd padá mrtev k zemi. Je po něm. Odvracím se a skloněný se vydýchávám. Pak se otočím a vidím, že na zemi už neleží mrtvý medvěd, ale mrtvola mého otce. Klesám na kolena a hořce pláču.
Povídá stará psice staré čubce: "Ty dnešní mladé feny a psi se chovají jako zvířata."
Nikoli "postav dům, zasaď strom a zploď syna". To je pro sračky. Pravý muž by měl poznat, co to je kriminál, válka, nebo alespoň vojna.
Ani na té nejnamáhavější a tělesně nejnáročnější práci není tak hrozné to, že jsi vykořisťovaný a součástí systému, který nenávidíš. Nejhroznější není ani to, že tam musíš, i když se ti zrovna nechce. Nejhorší jsou ty lidi. Zvláště v dělnických profesích všelijaká různá pakáž, kterou bys jinak na ulici míjel jenom s opovržlivým odplivnutím; pologramotná sebranka: Oni sice umějí číst a psát, ale nic hodnotného nečtou a nepíšou; když už čtou, tak špatně a neradi; když už píšou, tak "škrabopisně" a s hrubými chybami. Odpudivá verbež, od níž by sis v hospodě raději odsedl, abys nemusel poslouchat ty jejich idiotské žvásty. Ale svoje spolupracovníky si bohužel nemůžeme vybírat... A tak jsme denně povinně tyranizováni tisíci jejich drobnými zlomyslnostmi a naschvály, vystaveni jejich pomluvám a neupřímnostem, denně nás ponižuje už jenom to, že s nimi vůbec musíme spolupracovat, a když ještě navíc kazí naši práci a pletou se nám a překážejí, to je pak hotová hrůza. Peklo jsou ti druzí. Jenže ty s nimi musíš vyjít a pozabíjet je nesmíš. Být tak strážcem majáku...
Srpen 36: Zase povodně. Sdělovací prostředky mají opět "téma". Sotva někomu nateče do bot, už se z toho dělá kdoví co. Přitom tato přírodní reakce nezavdává žádnou příčinu k nějaké hlubší analýze a o jakékoli reflexi už vůbec nemůže být řeči. Jen ať pochcípaj, jen ať platěj, jen ať makaj, až se z nich kouří, stejně nevědí proč a nač! A i kdyby to věděli, nebylo by jim to k ničemu. Je mi líto jenom zvířat, neboť ta za nic nemohou... Ačkoliv stačí jediná pitomá malá bouřka a zhasnou světla, přesto se ta lidská verbež bije do prsou, jací to jsou kabrňáci. Ten proklatý ani živočich ani mrtvá hmota, ani ryba ani rak, tedy co vlastně? Tato rakovina Země, tento svrab, tento lidský virus, ničící a škodící už jen tím, že existuje, znovu má možnost při potopách světa plout na hladině jako kus hovna a prokazovat svého "nezdolného ducha", svou lidskou solidaritu, jež už v dějinách napáchala tolik zlého, v boji proti té "zlé" přírodě, jež nechce stále pochopit jejich perverzní výlučnost. Myslíte si, že to je hrozné, co se stalo, co se děje a co se dít bude? Každý rok katastrofální záplavy? To je prd, vám povídám! Vy si zasluhujete daleko víc! Konečně vám dává někdo na prdel! Konečně začíná svět vypadat podle mého gusta! Ničit a deptat tu hnusnou lidskou sebranku! - V zoo (!) "utratili" (rozuměj zavraždili) topícího se slona. Prý to nešlo jinak. Kecy! Řeknu vám jedno: Kdyby se tam topil ten nejposlednější podělanej lidskej debil, taky by ho "utratili"? Prdlajz! To by se kvůli němu mohli posrat, ale ušlechtilé zvíře jim, parchantům, nestojí za námahu. Oni to zvíře do toho srabu dostali, oni se měli postarat! Kdežto lidi si tohle způsobili sami. Proto srát na ně! Znám jenom jednoho tvora na světě, který by se mnou souhlasil. Ostatní by mě lynčovali za moje názory. Řekli by, že jsem zrůda, ale on i Já víme, že zrůdy jsou oni.
Září 37: Případné referendum o Evropské Unii bude jediná politická akce, které se rozhodně zúčastním se svým Ne. Myslím, že svět by se měl spíše dělit na stále menší a menší celky, takže bychom se mohli někdy v budoucnu dočkat ponenáhlu a nenápadně jistého bezvládního, anarchického společenství - aspoň pro ty lepší z nás, kteří se tak rozhodnou. Není v naší přirozenosti starat se, řídit a obsáhnout obrovský celek o sedmi stech milionech lidí, plus asi pětkrát tolik domácích zvířat. Jsme utvářeni k životu ne-li přímo o samotě, jako je tomu u mne a u všech dalších bytostí vyššího typu, tedy k soužití mezi svými nejbližšími a nejpříbuznějšími, ať se jedná o pokrevní nebo - což je hodnotnější - o duchovní příbuzenství. Napínal bych veškery síly spíše k vytváření národních států, posléze bych podporoval vznikání městských států, autonomii ulic, samosprávu domů, samostatnost v rozhodování pro jednotlivé rodiny nebo obyvatele bytů, možnost posledního slova pro každého jednotlivce. - Ale protože jsou lidi hovada a vždy jen pouzí hlupáci, kteří se dají lehce zmanipulovat k čemukoli špatnému, jsou tyto mé vize budoucnosti svobodypustou utopií bez sebemenší naděje na uskutečnění. A tak svým mocným Ne možná někomu aspoň zkazím radost, jako Oni mně ji kazí každým dnem...
Potíže s tvorbou, jakožto problém zanechání svědectví, problém přežití své vlastní smrti, je záležitost starců a rychle žijících zvířat. Vidíme to již u starověkých kultur s jejich mystickým míšením postmortálního a prenatálního, např. skrze pohřbívání v poloze skrčence, což je typická poloha plodu v matčině břiše. Já žiji pomalu a hodlám žít dlouho. Kéž bych se jednou dožil anarchie, konce civilizace a vymření lidského rodu na Zemi! Ano, nebude se mi chtít odejít, dokud nespatřím nějakou takovou úžasnou událost! Do té doby není mým úkolem napsat a překonat rozsahem a obsahem nějaké indické védy. Bohatě mi stačí podat o sobě svědectví jedinou větou-perlou jednou za misantropický rok. Ba ani to ne. Dokonce nemusím vůbec tvořit. Výpovědní hodnotu nemá jen originální tvorba. Tuto cenu má také sběratelství. Kolekce knih, v nich podtržené věty a odstavce, výpisky a citáty, sbírka fotografií a kreslených vtipů, hudební nahrávky a osobní filmotéka, to vše je také tvorba, tvorba výběrem. Jsem rozhodnut: Své dílo vydám světu až budu kmetem v důchodu, bude-li ovšem jaký rentální systém ještě v budoucnu možný. Ale kdoví, jak to bude. Avšak baví mě to čím dál víc. Primitivní otisk v bahně života v podobě pohlavního rozmnožování mne nezajímal nikdy. Zato neustálé důkazy o mé výjimečnosti jsem vyjevoval vždy. Způsobem chování, způsobem řeči, oblékáním, účesem. Mne si nespletete. Mne lze najít. Jsem zářící jehla v kupce sena.
Vydělávám si na živobytí manuálně. Přesto se považuji za umělce. Práci beru jen jako doplňkový sport, jako vítaný pohyb, bez nějž bych jistojistě ztloustl a zpohodlněl; navíc pohyb placený. Když někdo vykonává svoji práci s takovou lehkostí, když každý problém, zádrhel a hlavolam, jež přináší denně životní praxe, když všechno dokážu vyřešit svou nadprůměrnou silou, rychlostí a inteligencí, pak si ani nepřipadám jako úplný otrok. Všichni jsou otroci a otročí jeden druhému, ale když mohu být v pekárně dvě hodiny sám, nepovažuji to ani za práci. Opravdová dřina začíná až s příchodem kolegů a hlavně kolegyň. Kdybych byl, dejme tomu, placeným spisovatelem a kdybych měl vydávat jednu knihu za dva až tři roky, aby mě to uživilo, to by byla teprve opravdová prostituce! Takhle mohu myslet nebo nemyslet na co chci, mé myšlenky jsou svobodné. Ach, život je nádherný, když se ví, jak na to.
Říká se o mně, že jsem blázen. Ale neznám nikoho, kdo by měl tak věcný pohled na svět, kdo by to měl v hlavě tak srovnané, jako Já. Potkávám jen samé fanatiky, idioty a surovou zvěř. Víte, nakonec je to tak, že když se někdo chová absolutně svobodně a drží se toho proti všem a mimo všech, neboť na ostatní se může akorát tak vysrat, pak se lehce stane, že jej ostatní onálepkují jako blázna. Když se mne jednou kdosi po dlouhém mlčení zeptal, proč vůbec, ale vůbec nic neříkám, řekl jsem lapidárně: "Někdy mám pocit, že ať pronesu cokoli rozumného a moudrého, vždycky to bude nějaká blbost." A už jsem viděl ty pohledy! Vysílají jasný signál: "Bože můj, cos to dopustil. Ten s náma nemá nic společnýho. Dej, ať nás na něco potřebuje, dej, ať ho stihne nějaké velké neštěstí nebo velké štěstí, prostě ať se vrátí k nám, ať je z něj stejnej hajzl, jako my; je to k zbláznění, zavřete ho někam, ať ho nevidíme, zakažte ho! Bože, je to blázen, nezná lásku, cit a odpuštění. Neví, co je to Boží milosrdenství, neví, co je lidskost!"
11. září 2001 (podle jejich letopočtu): Pro ně málem historický mezník, pro mne pouhá epizoda. Nějakých tři tisíce mrtvých - co to je! Denně je vražděno nespočetně větší množství zvířat, a přesto lidem chutná. A pak, co je to lidský život? To je jako výpotek horečky, jako vykašlaný chrchel, spláchnutý do hajzlu. Zabít pár lidí, to je jako posekat trávník před domem. Utrhnout na louce květinu je větší zločin, než zabít člověka. Člověk se nám ostatním tvorům nemůže rovnat. Nemoci ve všem a všude ničit vše, co je lidského, to je jako nemoci si utrhnout jablko ze stromu. No, po pravdě řečeno, Já bych taková shnilá pláňata netrhal, ale když to někdo dělá, je to jen dobré a užitečné. Ale Já bych provedl ty útoky v pozdějších hodinách, ne tak brzo po ránu. To by bylo mrtvých daleko víc. Ale ono se to radí... Jinak geniální nápad. Nic mě tak nenadchlo ze světového dění, jako tato událost. Vzpomínám si, jak máma na mne volá: "Pavle, pojď se podívat, co hrozného se stalo v Americe!" Já si říkám, že to bude zase nějaká blbost, jako obvykle, avšak co jsem viděl, mě ohromilo. Řekl jsem: "To zas bude hysterie!" - A byla. Nejhorší bylo, že se kvůli tomu nevysílali Simpsonovi. Musely by chcípnout tři miliardy lidí, aby to ospravedlnilo zrušení tak výborného seriálu, plného inteligentního humoru, narážek, odkazů a jinotajů. Co je mi do nějakých věží Světového obchodního centra! Mám je ostatně zvěčněné právě v jednom z dílů Simpsonových, kde Homer při návštěvě New Yorku hledá zoufale záchod nejprve v první věži, kde bylo WC zavřené, aby si posléze ulevil ve druhé věži, zatímco mu policista nasazuje "botičku" na špatně zaparkované auto. - Tenkrát před rokem nebyly české sdělovací prostředky příliš pohotové, poslouchal jsem tedy celý den polský rozhlas, kde nepřetržitě běžely nejnovější zprávy, komentáře, besedy atd. Byl jsem u vytržení. Geniální akce, sám bych to nevymyslel líp.
Cestování časem, úžasné technické vymoženosti, mezigalaktické výlety a další veteš ze sci-fi literatury a filmů: To nikdy nebude, Armageddon přijde...!
Vesmírem putuje, coby poselství mimozemšťanům mimo jiné také, nemýlím-li se, digitální nahrávka Vivaldiho Čtvera ročních období. Dobrá hudba, ale co si o nás kosmické bytosti pomyslí? Že sice svedeme zaznamenat zvuk v dokonalé kvalitě, ale vyrábíme ten zvuk pomocí dřevěných nástrojů! Jako kdybychom ještě nevynalezli největší vynálezy dvacátého století: elektrickou kytaru, syntezátor, sampler a modulátor hlasu! Vivaldi je dobrá hudba, ale poněkud zastaralá. Já bych vybral jako představitele současného vrcholu, jehož bylo v hudbě dosud dosaženo, muziku finské skupiny Waltari. To je krystalická podoba tohoto umění.
"Tolik nevraživosti a brutality mezi lidmi!" Proč? "Lidé žijí ve stresu." - Ano, dodávám Já. A pokud někdo z nich v tom stresu ještě není, tak ho do něj ti hodní milí lidičkové snadno a rychle dostanou.
Jsem blbosvod. Buď jsem už tak nadlidský, anebo mám nějakou proklatě magickou moc přitahovat hovada bez mozku. Chtějí se snad vyhřívat v mém slunci? Zdá se mi (a není to sen), že jsou kolem mne samí idioti. Pomalu už ani nevycházím ven.
Zajímalo by mne, kde jsem se vzal v téhle rodině. Moudrost stáří? Pche! Ti jsou čím dál blbější! Zatímco Já jsem, bez falešné skromnosti, naopak čím dál chytřejší. - Dělají mé neobyčejné kognitivní schopnosti ze mne nadčlověka, nebo je to dáno jen tím, že svůj mozek cvičím, neustále cvičím, tak jako své svaly? No jo, ale tolik? Takový rozdíl mezi mnou a těmi hovady tam venku? Asi je to způsobeno i tou mojí samotou. Ukazuje se, že nechodit tzv. "mezi lidi" je velmi zdravé. Minimálně od té verbeže nechytnete nějakou z těch ošklivých nemocí, jejichž bezpočet roznášejí. Tak ať se infikují sami mezi sebou, ne? Lidi taky nechodí mezi krysy, i když toto není zrovínka ten nejlepší příklad, protože krysy jsou, oproti lidem, čistotná zvířátka! Ne, ne! Již žádné sbližování různých živočišných druhů! Již žádná infikace-indoktrinace nějaké úchylné lásky k lidem, fuj! Nespáříš kočku se psem! - Kromě tedy těchto ryze etických a hygienických důvodů mého vznešeného mrzoutství, je tu ještě jeden důvod navýsost praktický: Lidská hloupost je extrémně nakažlivá. Postihuje i největší duchy, jsou-li tak neopatrní a obcují příliš často s lidmi bez ochranných pomůcek, jako je např. walkman apod.
Asi jsem těch posledních sedm let jen sbíral další poznatky. Všechny ty alkoholové rauty a bordely - sloužily jen na doplnění poznámek o podřadné lidské rase. Ale s tím už je konec - teď jsem zpátky - silnější než dřív. Jako Nietzscheův Zarathustra se po trpké zkušenosti s lidskou verbeží navracím zpátky k sobě. Jako kdyby misantropický hrdina, tento wagnerovský titán, obtěžovaný trpaslíky, se musel cyklicky, řekněme sedmiročně, stále přesvědčovat a utvrzovat v názoru, že mu na světě není rovno a že je mu to jedno. Hovno!
Zastavil jsem se před lékárnou u vývěsky, pojednávající, myslím, o hypoglykémii. Lidé chodili do té doby bez zájmu a tupě, takže jako vždycky. Sotva jsem však začal číst... - no nezačaly se za mnou tvořit davy, zvědavě okukující, co tam mám zajímavého? Odplivl jsem si a znechuceně odcházím... Ta hovada vám pokazí každou radost. Mám rád kupříkladu filmy. Ale zajít někdy do kina, to je pro mne nemožné. Když si chci něco opravdu vychutnat, musím mít na to klid. Když se mi něco líbí a líbí se to i nějakým ordinérním lidem, tak to hned podezřívavě začnu zkoumat, a je po náladě. To má vlastně všeobecnou platnost, vztahuje se to na poslech hudby, na jídlo, na vyměšování, na odpočinek i na práci (pracuji zásadně sám). Jedině chlastat je nejlepší s ostatními ožralými hovady bez mozku. To pak člověk klesá ještě níž pod úroveň zvířete. On tam byl totiž vždycky. - Jedna z mých charakteristik pojmu "Člověk" je ta, že člověk není v podstatě nic jiného než opilé zvíře. Doporučuji o tomto výroku popřemýšlet, má mnoho významových dimenzí! Opijte nějaké ušlechtilé zvíře a pak můžete sledovat, jaký pocit štěstí to vyvolá u člověka. Je to jako potkat po letech dávno zapomenutého přítele. - Podívejte se na zvířata. Jak jsou silná, jak jsou v pohodě! Ale sledovat lidi při jakékoli činnosti, to si žádá silný žaludek! Nejlepší zvířata jsou ta mýtická, která za celý život nespatříte. Jak rád bych se jim chtěl podobat! Ale na to mám v genech ještě příliš mnoho dědičné lidskosti. No, nevadí. Začnu třeba tak, že mě taky moc často svět neuvidí. Jen do p@kárny a zase nejkratší cestou zpátky do svého uzamčeného kabinetu s mojí milovanou hudbou, knihami, počítačem a prostým spartánským lůžkem. - Tzv. "normálnost" je žalář ducha. Být normální? Toho je potřeba se zbavit. Zešílet znamená zmoudřet. Misantropismus je správný pohled na tento humanistický svět!
Přelety stíhaček, štěkot a vytí psů, rachocení sekaček na trávu, klepání koberců, automobilový provoz, různé sirény, cirkulárka, dunění vzdálených explozí z muniční továrny, silné, až se otřásají okna atd. atd. - to těm hovadům nevadí. Ale pusťte si muziku o poloviční hlasitosti než výše zmíněné zvuky, a hned je to podle nich rušivý kravál. No, kde to jsme, doprdele!? Vždyť je to Hudba, proboha! Hudba! Královna umění, a ta má mít svá práva! Co jste to za nekulturní barbary! Co jste to za hnusný tvory! Já poslouchám hudbu, běžte mi z očí! - Té verbeži ovšem na hudbě nevadí nějaké její decibely, jichž ostatně nikdy není víc než kolik jich vyprodukuje obyčejná rušná ulice. Dokonale jim stačí tyto kouzelné tóny byť jen zaslechnout, ba jejich averze se týká samotné existence hudby. Avšak jaké hudby! Ne snad dechovky, ne snad lidovky, ne snad chrámového doprovodu náboženských litanií, a ani ne vojenských pochodů. To je oblast totalitářů a všech těch různých hrůzných fanatiků lidskosti, kteří vás budou otravovat, necháte-li je, tak dlouho, dokud z vás neudělají taky takovýho hajzla. - Jim vadí obsah, který se skrývá v hudbě. A kvůli tomuto emočnímu náboji, v hudbě skrytému, ji nenávidí. Navíc a mimo to, se ta skutečně dobrá a hodnotná hudba dá těžko prodat či nějakým obzvlášť zavrženíhodným způsobem zneužít k ideologickému brainwashingu; nedá se sníst, není z ní žádný hmatatelný užitek, podporuje nekontrolovatelné emoce, mládež věří víc muzikantům než úřadům, dohání ji k drogám... - Zakázat! - Komunisti, nacisti, fašisti, náboženští fanatici - všichni jsou spojeni společnou nenávistí k hudbě, jež má v sobě ducha eruptivní svobody a vášně. Až mě to vede ke ztřeštěným úvahám o tom, že snad všichni tvůrci a milovníci takovéto pocitově silné hudby v krátkých, leč nešťastných dějinách lidského rodu na této planetě, museli zosobňovat jakýsi temporální výron nadlidské energie. Krátce, je to to nejdokonalejší, co nám známý vesmír stvořil. - Víme jedno: Oni, ta verbež, ti podlidé, hrají a poslouchají samý sračky, zamořujíce svět svým hudebním smogem. Zatímco My... - ach, to je jiná: je to píseň o tom, že jsme naživu a že si děláme, co chceme, a komu se to nelíbí, ať si prdel políbí! - Je to výraz hluboké nadřazenosti nad Člověkem. I úplně beznadějné lidské hovado se díky této hudbě stává alespoň nakrátko lepším. Nestane se sice bohem, jako My, zůstane dál smrtelné a odsouzené k záhubě, nicméně alespoň ochutnalo tuto božskou manu a teď se může zase vrátit ke svým prasečím pomyjím. - A Oni to vědí či tuší! Proto ji nenávidí nenávistí Nižšího k Vyššímu, zkoumaného ke zkoumajícímu, pozorovaného k pozorujícímu. Hleďte dalekohledem na nějakého člověka tak, aby o tom věděl, a uvidíte v jeho kalných zracích tu nenávist, o níž jsem právě mluvil! - Neboť ten exemplář člověka si nyní zcela jasně uvědomuje, že je veš, miniaturní, mikroskopický virus na této planetě. Dosud to byl pouze on, kdo pitval duše a těla ostatních tvorů, ale to se náhle změnilo - k jeho úžasu a k jeho vzteku. Nyní je tu lovec; někdo, kdo stojí vysoko, převysoko nad ním - Misantrop! - Člověk je jako dinosaurus: ještě je tady, ale jeho čas už je nenávratně pryč.
Vycházím ven jen za noci. Mám mnoho nepřátel. Chci jich vidět a potkávat co nejmíň. Nejsem ani trochu zvědavý na jejich hnusný ksichty. Jsou všude. Jen těžko se dnes hledá místo, kde bys na pět minut nespočinul a nezačalo se to kolem hemžit lidmi. A to ještě mají tu drzost si stěžovat, že jich je málo! Myslím, že mají příliš mnoho svobody. Tenhle politický systém se pro ně moc nehodí. Režim jim dal svobodu, ale oni nevědí, co s ní. Chybí jim řád, potřebují mít nad sebou pořád nějakého drába s bičem, nejvíc ze všeho jim sluší okovy. Oni nejsou jako Já, který potřebuji k životu svobodu právě tak nutně jako kyslík. Já totiž vím, co s ní. Oni jsou na svobodě bezradní a zmatení. Jejich svoboda se věčně obrací proti nim a proti mně. Já naopak na svobodě jen vzkvétám: čím jsem svobodnější, tím jsem moudřejší a chytřejší a silnější a zdravější a vůbec nestárnu. Svobodný jsem krásný a dokonalý a píšu ty nejlepší knihy.
Čas od času se nějaký "chytrák" vytasí s "ohromným objevem" toho, co je pro mne naprostou samozřejmostí, tak samozřejmou, že se až zdráhám takovou banalitu napsat: "Zvířata mají své pocity, zakoušejí strach, žárlivost, smutek i lásku." - Ale je to jako vždy trochu jinak, jak se to dá ostatně od té prolhané a sobecké lidské pakáže čekat! Pomáhají-li zvířata nějakou zlomyslnou hříčkou osudu lidem, což se jim zpravidla vymstí, hned jsou obdařena citem. Ale když dojde řada taky na lidi, aby zvířatům splatili alespoň část toho obrovského morálního dluhu, který u nich mají - neboť jistý kolosální "vroubek" by tu skutečně mohl být pohledáván - najednou jsou to jen nemyslící automaty a divé bestie lačnící po krvi. Zvířata zabíjejí z nutnosti, nebo aby zahnala hlad. To člověk vede proti zvířatům, ba proti veškeré přírodě, vyhlazovací a otrokářskou válku, jež nezná slitování! A nedá se čestně tvrdit, že by k tomu člověka vedla nějaká osudová nutnost. To spíše jistá zřetelná osudová podlost! A tak to začíná vypadat stále více tak, že právě člověk je v tomto detektivním příběhu tím zlořečeným padouchem! Neboť jsem si jist, že lidé nemají žádné emoce, pouze reagují na podněty, jejich umrněné citečky nejsou nic jiného než hormonální reakcí na vnější stimuly. Často se hovoří o hranicích lidských možností. Je jich mnoho a jsou úzké a omezené! I kdyby nakrásně jednoho dne sestrojili stroj času, nebo co - co by jim to bylo platné, kdyby jejich cit zůstal dál v takovémto primitivním podmíněném náznaku! Že člověk vždy byl, je a navždy i zůstane jen tupým hovadem, jemuž bylo kdysi za nejasných okolností vštípeno technické nadání, dělá z této nebohé planety jeden velký blázinec. - Přežvykující kráva, ležící na louce, hejno divokých kachen, plující na hladině rybníka - je v tom tolik klidu a harmonie, tolik vznešených citů to vzbuzuje, přímo mír v duši!... - A teď banda turistů s digitálními fotoaparáty a mobilními telefony, okupující nákupní středisko. Obrázek pro otrlé! Obraz nejhnusnějšího materialismu! Ani se nemůže říct "úpadek", neboť aby mohlo něco upadnout, musí to být nejprve nahoře. A tam člověk nikdy nebyl a nebude! A pak už jenom vzít samopal a udělat něco pro životní prostředí, ne furt donekonečna uklízet po někom jeho bordel! Mysli globálně, jednej lokálně - pal!
I obyčejná moucha má větší cenu než život jednoho obyčejného člověka. Moucha je užitečná alespoň tím, že slouží za potravu ptactvu a vosám, ale komu je k užitku člověk na tomto světě? Ten je tu jen pro zlost.
Smysly člověka jsou v jednom případě vskutku zázračné, dosahující přímo nadlidské (rozuměj: normální, živočišné, přirozené) ostrosti a intenzity. Druhdy osleplé nedochůdče jménem "Člověk", nevidomější krtka, v jednom případě blahořečí svému stejně postiženému Bohu za prozření. I hlucho-němo-lidský v tomto jediném případě zázračně obživne a navrací se mu zrak i sluch. Je to v případě, kdy se sere do někoho jiného, ale vlastní chyby už nevidí nebo je drze označuje za milou roztomilidskost.
Vystavovali tady prý nějakou Formuli 1, nebo co. To zas bylo něco pro chlapy! Zvýšená hladina testosteronu, ztopořené údy, pivo, teplé párky-studené párky, teplý prodavač, pivo! Nenávidím auta! Trakař má větší cenu, než tyhle nečisté stroje!
Do tanečních jsem se nechal uvrtat jen jednou. Zjistil jsem, že je to ztráta času, a chodil jsem místo toho hrát s kluky fotbal. Vždycky, když děláte něco, co jste si sami nevymysleli, ale co dělají všichni ostatní, nakonec dříve či později zjistíte, že je to nesmysl to dělat, a tak to už neděláte a jste zase o jednu zkušenost bohatší, zase o něco moudřejší. Někdo to ovšem nezjistí ani do konce života a prožije tak vlastně ne svůj vlastní život, ale život někoho úplně jiného. Čí život má tak nepatrnou hodnotu, pro toho je to tak snad i lepší. - Taneční kurs! K čemu? Plést nohama jako idiot a bavit se podle pravidel bontónu - to má být zábavné? A pak - skákat a tancovat podle toho, jak někdo jiný píská, čemuž se říká "tanec", to mi nikdy nešlo.
Válka není žádná sranda. To není jako jít střílet kachny, ty se neumějí bránit, neopětují palbu. Ve válce jde o kejhák. Všichni zúčastnění ovšem věří, že právě oni vyváznou. Střelba do papírových terčů však také není ono, to je prd. Ale nahnat do obory dejme tomu všechny politiky a myslivce, a do jednoho je tam postřílet jako hejno vyděšených bažantů, to by bylo jiný kafe! Nebo zřídit speciální lunapark. Největší atrakce by byla střelba do dětí a jejich matky by se na to musely dívat. Až by šílené zármutkem oplakávaly a tiskly k sobě bezvládná zkrvavená tělíčka svých dětí, v zoufalé snaze probudit je k životu, pak to našít i do nich - to by si misantrop krásně pročistil hlavu!
Olga Hepnarová: Dominantní typ, který všude a ve všem prosazoval sám sebe. Typ škarohlída, jemuž bylo málo i odstěhování se na venkovskou samotu. I to jí bylo málo. Ona si musela speciálně udělat řidičský průkaz, aby mohla pozabíjet vícero lidí. Její památná slova, jež možná jednou vejdou do dějin misantropismu: "Stát se obyčejným bezejmenným sebevrahem, to by jim prošlo moc lacino." - A Já k tomu dodávám: Milovat dovede každej blbec, ale takovýmhle způsobem dokáže nenávidět jenom génius. Myslím, že jsem se zamiloval do masové vražedkyně! Nejenže se mi líbí jako žena muži, ale dokonce schvaluji to, co udělala, schvaluji to a chápu to, plně tomu rozumím! Neděsí mě její šílený čin, víc mě děsí, když si představím, jaký asi vedla "život". Nemám hrůzu z toho, co provedla, ale spíš z představy té její brutální popravy, kdy poblitá, pochcaná a posraná zápasila o holý život s jakýmsi zhovadilým katem, jenž má z toho doživotní trauma, jak to dokládá Bohumil Hrabal, který se o tento nevšední případ také velmi zajímal. Její poprava: poslední příkoří tomuto "prügelknabe" - otloukánkovi, jak sama sebe definovala. Týden po svých narozeninách přejela osm důchodců, po kterých dnes nikdo ani nevzdechne, kdežto ona zůstane navždy v mém srdci. Je tak krásná: ušlechtilá tvář a hluboké oči, ach ty její oči... Škoda, že se v nich nikdy neuvidím. Je to přesně ten typ dívky, který jsem vždycky hledal. Ženský protějšek Misantropa. A oni mi ji sprostě zabili! To jim nedaruji! Nevadí mi, že je mrtvá, Já jsem si udělal její velký obrázek ve formátu A4 a pověsil jsem si jej na zeď mého temného kabinetu hrůzy. Nemohu se na ni vynadívat. Kdysi jsem chodil se dvěma dívkami, které jí byly ve všem podobné. Asi jsem blázen, ale od nynějška budu všechny holky poměřovat s Olgou, a nevím, nevím, jak si ve srovnání s ní povedou...
Olga Hepnarová
Mám takovou jednu teorii: týká se bezpodmínečného zachovávání jistých prvků v přírodě, a to i tehdy, zaniknou-li náhodou, nehodou, zlovolným úkladem či sejdou-li z tohoto světa zcela přirozeně. Veškerý součet našeho setkávání s blby celého světa, ba i vesmíru, je, domnívám se, naprosto konstantní. Kdyby všichni ordinérní blbci světa rázem uhynuli na debilitidu, vsaďte se, že vstane nějaký velikán ducha mého typu a nepozná sám sebe až bodře prohlásí:
„Dobrý den, to je dnes hezky, což? Koukali jste včera na zprávy? Pravda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí! Jo, a včera jsem si koupil novou pečící pánev, byla na ni sleva.“
Chápejte, koeficient všech prvků v přírodě je konstantní – a zůstane beze změny, i kdyby to měl být sám Hitler, kdo by se po zmizení Matky Terezy ujal chudých židovských sirotků. Podle stejného pravidla by nutně Gándhí vyvraždil šest milionů Britů v Indii, kdyby se byl zdařil atentát na Vůdce. Konstantní je, Bohu žel, i míra-přemíra vrozené podlosti, falše, hlouposti a zlomyslnosti lidského rodu, což zřejmě nezvrátí ani dějinně neodvratný nástup mé nové filosofie, jež bude vpravdě filosofií zítřka, neboť ten starý naivní humanismus francouzských encyklopedistů je již neudržitelný a nesnesitelný. Po primitivním pravěku, hrdinském starověku, křesťanském středověku a humanistickém novověku přijde věk misantropický. Příští století bude věkem misantropickým a Já, tvůrce a vynálezce této anti-humanistické filosofie – misantropismu – budu uctíván jako její první prorok. Tento věk se nezadržitelně blíží. Génius je posel budoucnosti, takže mi budete muset důvěřovat, Já tam byl. Jsem tam i teď. A vím, co mluvím. Však se podívejte kolem sebe! Co vidíte? Nevidíte snad jako Já tu vzrůstající nechuť k Člověku jako takovému, tu neochotu sdílet s ním společnou tlačenici? Občanská společnost se rozpadne, zbudou jen nevrlé pracovní styky, omezené na nejnutnější minimum. Zaniknou biografy, divadla, koncerty, veřejné podniky a společenské akce, jak je známe dnes. Zaniknou veškeré společenské aktivity, konané mimo opevněný domov. Vycházet z domu po setmění a beze zbraně bude životu nebezpečné. Všude teror a strach a hnus z Člověka. Konečná anarchie lidského rodu se stane skutečností. Vlády padnou, nastane boj všech proti všem až do hořkého konce, kdy osamělý člověk, zbídačený svou samotou, potká vzácně druhého člověka, ale raději se mu obloukem vyhne, aby byl ušetřen velkých nesnází a velkých nepříjemností z tohoto setkání plynoucích. To by byl svět pro mne! Neboť Já jsem milovník samoty par excellence a je mi lépe v upřímné nenávisti a opovržení, než ve falešné lásce a slušnosti. Kdo by se chtěl nechat otravovat neomalenou dotěrností pitomců s lidským mozečkem? Jedině zase pitomec! Jejich nejčastěji používaný orgán se totiž nachází mezi nohama, kdežto můj sídlí v hlavě. To je ten základní rozdíl mezi Mnou a Jimi. To způsobuje, že se mezi nimi cítím jako mladý bůh mezi prasaty v chlívku! Přesně podle starého sumerského přísloví: "Jsem plnokrevným ořem, leč zapřažen jsem s mulem, a musím tahat slámu a rákosí." Ještě k tomu mezi ožralými prasaty a prasnicemi; některé z nich mají dokonce jateční hmotnost! Ale kde je jejich řezník, kde? A ještě si ten zbytek mozečku vyplachujou chlastem! Já když si dám pivo, mám zkažený celý den: nebaví mě poslouchat hudbu, nic smysluplného nejsem schopen udělat, nic vytvořit, jen čumím do blba jako senilní stařec. Ale to jsou přesně Oni! Já když přijdu z práce – a stydím se za to, co dělám, jakkoli nevykonávám nic výrazně neekologického ani nic neetického, nic řeznického – musím zaplnit kromě žaludku také mozek, musím se intelektuálně unavit, něco si přečíst, něco napsat apod. Oni přijdou z práce a jdou opět pracovat nebo si pustí televizi nebo se ožerou. Zkrátka, hlavně vyhnat co nejvíc neuronů z hlavy a pak se dostaví slastný spánek nespravedlivých. Když je slyším vykládat, jak se cpou špekem a větrníky, mně, rozenému veganovi, z toho málem znovu naskakují ouročky, jako v dětství, když mne krmili Oni! Oblizovat si navzájem svoje ulhané držky a křivácké ksichty, lézt si navzájem do prdele a mezi nohy a prcat se furt jako opice, na to je užije. Chlast, žrádlo, mrd, a z něj vzešlé dětičky, které můžou dle libosti fackovat, na to všechno si nechají od státu přidat a ještě si myslí, jak jsou důležití a jaké mají „starosti“, jež si ovšem způsobují jen a jen sami. Oni si snad nakonec ještě budou myslet, že svobodní tvorové, jako jsem Já, jsou tu od toho, aby jim sloužili a financovali jejich nanicovaté existence! To si tedy pletou pojmy s dojmy, protože podle aristokratického principu přírody to má být přesně naopak! Ale to musí skončit. Tento póvl, tento tupý dobytek, tento kanónenfutr dnes ještě vládne díky svému množství, ale hlavně vinou onoho naivního a sentimentálního humanistického omylu některých poblouzněných intelektuálů, kteří namluvili té nejsprostší pouliční chamradi, že má nárok na jakási „práva“, jež lůza nechápe a jež obratem ruky upírá jiným, a přitom si nedovede ani rozpočítat výplatu rovnoměrně na celý měsíc. Tento sociální experiment se nezdařil. Takové množství parazitů, kalkulujících s tím, že povedou pohodlný život ve vlastních smrdutých výkalech na úkor někoho jiného, nakonec celý systém rozežere a rozloží zevnitř, takže tato bláznivá humanistická epocha skončí tím dřív, čím víc úlev, práv a svobod se dostane těm, kdo tyto postmoderní výdobytky nejenže nepotřebují, ale také je nechápou a sdostatek si jich necení a neváží.
Vlasy si stříhám a šediny zakrývám barvou sám. Je to zadarmo, nemusím se s nikým dohadovat o tom, jak to chci, je to v duchu DIY a nikdo mi hlavně nesahá na hlavu. To přímo nesnáším! Někde jsem četl, že v buddhistickém nebo hinduistickém prostředí je velice neslušné dotýkat se něčí hlavy. Asi jako u nás je vrchol sprosťáctví prohmatávat někomu cizímu zadek a jiná „ohanbí“. Je vidět, že se někde v Indii umějí lidé k sobě chovat poněkud delikátněji. Snad by ještě této miliardové zemi lépe slušelo, kdyby se tam ujalo i třebas takovéto tabu: nemrdat bez šprcky, vy chlíváci! Ale i to možná jednou přijde, až se země zindustrializuje, a tím i řádně zneurotizuje. Ještě jsou Indové příliš v pohodě, ještě pro ně nejsou tak enervující bída, hlad a tlačenice… Ale stejně je to milý zvyk v té zemi tisíců bohů, kde i ta nejposlednější kanálie užívá stejné úcty jako lidé, neboť nikdo neví, není-li to zrovna nějaký jejich převtělený předek či bůh. Asi jsem se měl narodit tam: teplo, výborná vegetariánská kuchyně, posvátná zvířata, svatí mužové. Kdežto tady: zima, těžká strava, po které se jen tloustne, zvířata v postavení neživých věcí na jedno použití a vulgární materialismus. Tam svatého muže určuje jeho odloučenost, samota a rozjímání. Tady tzv. „světce“ určuje jen jeho zvrhlost, pedofilie, pederastie a zvrácené „myšlení“. Ale co si budeme povídat o jednotlivostech! Hlavní rozdíl mezi našimi zeměmi je ten, že tady není důvod, proč si chránit hlavu a nedovolit jen tak někomu, aby se dotýkal vaší svatyně moudrosti, té šperkovnice rozumu, toho sejfu, v němž se skrývá poklad nejcennější. I drahé kovy a vzácné diamanty mají své duplikáty, avšak mysl génia je jen jedna, neopakovatelná, nenahraditelná. Proto ta nejvyšší opatrnost, proto ta někdy až podrážděná úzkostlivost, kterou mělké duše nikdy nepochopí, protože ony samy nemají v podstatě co bránit a chránit. Nikdo přece nemusí dávat pozor, když je jeho trezor prázdný!
Chtěl bych se dožít doby, kdy lidé konečně pochopí, že si s politiky nasadili do kožichu veš. Ale to se nikdy nestane. I když mnoho lidí umí již dost pěkně ne snad mluvit, ne snad přemýšlet, nýbrž jen a jen pěkně od plic nadávat, přesto o každých volbách zapomenou na všechna příkoří a v jednom dobytčím šiku se vydají opět zvolit nějakou tu veš. Jenže to nadávání není – jak by se mohl někdo mylně domnívat – jakýmsi prvotním dětským žvatláním, předcházejícím artikulované mluvě, není to první záblesk rodícího se intelektu, iniciační jiskra, jejímž logickým vyústěním by byl neuhasitelný požár anarchické vzpoury, ale spíš rostoucí a prohlubující se projev celkové degenerace člověka, která se projevuje jeho nevyléčitelným kverulantstvím, hypochondrií, hypersenzitivitou a nekonstruktivní kritikou. Ono je to náramně pohodlné: jít k volbám, zvolit náhodně nějakého vola, protože dobře vypadá, staví se jako docela sympatický chlapík, jehož program je cíleně vykonstruovaný odborníky na psychologii davu tak, aby vyhovoval většině a aby nevzbuzoval žádné obavy u menšin – a pak jen přihlížet, jak byl opět okraden, ohloupen a zrazen, jako již tolikrát předtím. Nejste spokojeni s vašimi politickými zástupci? Pak vezměte své záležitosti do svých vlastních rukou a nečekejte na nikoho jiného! Požadujte právo neplatit, co platit nechcete, a trvejte na tom! Odmítejte to, na čem jste se nespolupodíleli a k čemu jste nedali souhlas! Bez takovéhoto odpovědnějšího přístupu to všechno zůstane jen hospodským nadáváním, jen protestsongem, jen punkovou písničkou. Jedni opilci volí jiná ožralá hovada a celý tento latentní alkoholický komplot trvá dál, protože to tak oběma stranám vyhovuje. Pasivita, nezodpovědnost a hloupost na straně jedné, a lhostejnost a vychcanost na straně druhé. Ale v životě je třeba být trochu chytřejší, a ne jen snít svůj nevábný alkoholický sen! Nebo jsou snad blbí? No, co se ptám – samozřejmě, že ano! Ale přirozeným osudem těchto hlupáků a slabochů je nebýt svobodný, tak ať si nadávají u svého piva dál – co je mně po nich! Mělo by mě to vlastně těšit, že z mých úhlavních nepřátel se stávají čím dál větší sračky. Jenže ti mrzáci si na svoji obranu a ochranu vytvořili takový politický a ekonomický systém, který jim samým umožňuje pěkně v teple hnít v letargii uprostřed rodinného kruhu s pomocí alkoholu, víry, televize a dalších utišujících a omamných prostředků, a přitom drze vysávají dokonalé a silné jedince, kteří jim fakticky posluhují, živí je – nepoctivé lemply – svou poctivou prací. Chtěl bych se dožít té doby, toho vpravdě zlatého věku, kdy my silní, my dokonalí, my misantropové svrhneme vládu slabých a nemocných lidí bez vůle! Lidstvo vymře a zanikne. Na co by nám byl člověk k užitku? Možná nanejvýš jako hodně silně páchnoucí hnojivo! Teď je Čechů nějakých deset milionů. Za padesát let jich bude už jen pět milionů. Jak jich, hovad, není miliarda, tak se hned bojí, že vymřou! Chtěli by, aby jich bylo víc. Přitom už teď není práce pro každého, a co, kdyby jich bylo ještě víc! Navíc, když už se narodí z té verbeže nějaký nový parchant, tak je to další práce neschopný zmrd na invalidním důchodě, takže vykořisťování jedince, který má tu smůlu a narodí se jako normální silný tvor, se víc a víc prohlubuje až k nesnesení. Mimoto mají tito zmetci zastřené povědomí sami o sobě, kombinované s nulovou zodpovědností, takže plánují další a další děti, hodlajíce zřejmě zaplavit svět samými kriply. Nedávno zemřela stoletá Leni Riefenstahl, filmařka a herečka, zosobňující postavy silných superžen a přírodních divoženek, která si ještě v devadesáti letech udělala potápěčský kurs, aby mohla natáčet pod vodní hladinou. Takže i v osobním životě byla taková, jako její filmové role. A za to si vysloužila od dnešních morálních a kulturních autorit ne snad ocenění a uznání, jak by Misantrop očekával, ale nařčení z propagace fašistických ideálů! To znamená, že kdo netočí filmy o hnusných buzerantech, o kriplech a o „cikánech“ všech ras a přesvědčení, ten je fašista! Končím, jdu se vyblít!
MECHANICKÝ POMERANČ - Film jsem viděl dvakrát a už mám několik připomínek: Je strašně měkkej, Já bych to natočil otevřeněji. Např. promítat mně, jak nacisti pochodují nebo jak padají bomby, by se mnou ani nehnulo, už jsem viděl daleko otřesnější záběry! Ovšem za zmínku stojí výborně zpracovaná choreografie té bitky Alexovy bandy s tou druhou partou nebo supernásilí a horrorshow ve spisovatelově domě. Uvědomil jsem si, že tu píseň Singin‘ in the Rain hraje, alespoň coby motiv, několik punkových kapel a např. skupina 4 Promille na začátku skladby má přímo zvukovou ukázku z Mechanického pomeranče, jak se Alexova tlupa zdraví takovým tím „Howdy, howdy, howdy!“ Další moje připomínka už se netýká přímo samotného filmu, ale vůbec celkového vyznění té knihy, toho příběhu: Tak Alex je sice spratek a gauner, ale konkrétně ve filmu mi chyběl ten jeho monolog z knihy o tom, že celý svět je spratkovitý, tak proč ne on? To mi v tom filmu chybělo dost. A pak se mi nezdá, že Alexe všichni zradili nebo se ho snažili využít jen ve svůj prospěch (rodiče, kamarádi, lidi ve službách státu, opozičníci, straníci), jen vězeňský kněz se zastával jeho práva na výběr. To je tak trošku hodně paradox. Má-li mít celé dílo především anti-totalitářský podtext, pak je třeba si uvědomit, že to byla církev, kdo vynalezl totalitu – politickou i vymývání mozků – a všechny pozdější totality (komunisti, nacisti) už jenom praktiky církve kopírovaly. – Za další: Alexovo seznámení se v obchodě s hudebninami se dvěma holkami skončilo v knize brutálním sexem, po němž holky utekly s brekem domů, ve filmu se vše odbylo zrychleně jako nějaká groteskní romance ve třech. Dále: V knize přijde Alex domů po „kapce starýho dobrýho supernásilí“, pustí si Beethovenovu Ódu na radost, představuje si v duchu prožité zážitky, což u něho vyvolá sexuální vzrušení, jež skončí vyvrcholením, a pak spokojeně usíná. To mi ve filmu taky chybělo.
Alex z filmu Mechanický pomeranč
Ženatý se závazky: "Občas docela dobrá švanda" pro Obyčáky (= pro obyčejné lidi). Pro mne je to však mnohem víc než jen vydařený populární americký sitcom o jednom prodavači bot jménem Al Bunda a jeho "podařené" rodince. Příběhy jednoho průměrného amerického outsidera, jehož žena mu nevaří, neuklízí a nepere, jehož dětičky si ho neváží a jeho pes ho neposlouchá, mají pro mne až antický rozměr katartické tragédie! Je to pro mne zároveň i jisté potvrzení správnosti mého osobního rozhodnutí nikdy se neoženit, byť jsem nikdy nepotřeboval a potřebovat nebudu žádné vnější ukazatele na mé cestě životem. No ano, všichni žijeme v podstatě zbytečné a nikomu a ničemu neužitečné životy na strastiplné cestě od kolébky ke hrobu, rozdíl je jen v tom, že někdo si zvolí hrdé cestování pěšky na vlastních nohou a na vlastní pěst, a někdo jiný nečestný způsob putování v sedle mocipána nebo ve jhu zotročeného zvířete, případně střídavě obojí. A že jsem měl nabídek k sňatku! Mnohým skvělým dívkám jsem musel dát košem - ale nikdy jsem nelitoval! Když přejdou všechny vášně, nakonec se ukáže, že svoboda je to nejcennější bohatství, jemuž se nevyrovná žádná věc na světě, natož pak žena. Za "svobodu" se i pokládají životy, i když jde většinou ne o skutečnou svobodu, jako spíše o to někomu namlátit, někomu něco ukrást nebo si docela obyčejně nacpat pupek a nic nedělat. A Já bych se té svobody měl dobrovolně vzdát kvůli nějakým rychle se kazícím párům stehýnek a prsíček? To bych musel být debil jako Oni! Prosím, už nikdy mne s Nimi nesrovnávejte!
John Gray: Oxfordský profesor, "filosof pesimismu". Lepší myšlenky než Nietzsche, než Klíma, ale psáno suchým stylem, bez květnatých a široce rozvětvených souvětí, i když také v aforismech. On ovšem zažil 20. století, a to je obrovská zkušenost a obrovská výhoda před "pesimisty" předešlých věků. Zarytě odmítá nazývat lidský druh jinak než Homo Rapiens (člověk násilnický) a vyjadřuje se o lidech jako o "roztroušené primatemaie", jako o "lidském moru". Tvrdí, že příští geologické období bude věkem "eremozoickým", tedy obdobím samoty, kdy člověk bude jediným obyvatelem planety Země. S tím se dá jen souhlasit, s dovětkem, že - podle mého názoru - jediným společníkem Člověka v budoucnu zůstanou domácí a hospodářská zvířata, a pak už jen roje obtížného hmyzu a smrtelně nebezpečné viry. Myslím, že toto "poustevnické" období nicméně nepotrvá dlouho a lidé se z nedostatku lepší činnosti a z jejich neodolatelné záliby v zabíjení nakonec vrhnou sami na sebe a bolestná éra Člověka na Zemi skončí obdobím misantropoickým, jež se bude vyznačovat bojem všech proti všem: člověka proti člověku, žen proti mužům, dětí proti rodičům, bratra proti bratru, až do úplného vyhlazení. Nakladatel poznamenal k Johnu Grayovi, že měl asi při psaní knihy Slamění psi mimořádně špatnou náladu. Co by napsali o mém díle? Já jsem ve srovnání s ním nejspíš šílený vzteky!