Znáte to, už od malička nám naši rodiče říkali ať se dobře učíme a jsme ve škole co nejdéle, že práce není žádný med. Myslím že většina mých vrstevníků na tom byla podobně jako já. Chtěla ze školy vypadnout co nejdříve a jít pracovat. Postavit se na vlastní nohy. Co to ale obnáší? Letos jsem se rozhodla že si to pořádně vyzkouším, na začátku roku jsem si našla brigádu v místní družstevní prodejně. Upsala jsem svoji duši nepříjemné vedoucí na šest týdnů prázdnin. A výsledek? Rodiče měli pravdu jako obvykle.
Nepříjemná vedoucí dokázala znepříjemnit i ten nejkrásnější den, v horkách které letos dosahují až tropických hodnot jsem zalezlá v obchodě ve kterém je nanejvýš sedmnáct stupňů. Místo abych nosila krátké sukýnky a tílka, potím se v dlouhých kalhotech a mikynách. A to vše za pouhých 8 200 měsíčně.
Jsem neskonale šťastná za svoje školní výsledky. Letošní dokončený třetí ročník na střední škole mi zajišťuje školní lavici ještě minimálně na rok, nejlépe na šest. Ale hlavní je že jsem to vydržela už do půlky mých útrap, a vydržím až do konce. Přece neudělám radost rodičům, abych jim ukázala že jsem slabá. To nikdy!