Nektar pro duši

       Č.17   V BOŽÍ ŠKOLE.  BŮH UŽ ZAČÍNÁ JEDNAT: VÝČET NAŠICH HŘÍCHŮ.
       O ANDĚLECH.  ZJEVENÍ PANNY MARIE NA TURZOVCE.
                                                             
 
     POSELSTVÍ PÁNA JEŽÍŠE: VŠECHNO VÁM BUDE UKÁZÁNO!
                   Vizionář: La fille a Jesus, Kanada
    "Mé drahé děti, Ježíš je pro vás bytost naplněná laskavostí. Já jsem jak Láska, tak něha. Já vás chci mít zamilované do vašeho Spasitele. Přichází čas, kdy  se   u k á ž u   v e   v á s.  Věřte, že Má slova jsou pravdivá, plná moci a světla. Ona prýští z vašeho nitra. Vězte, že všechno, co je ve vás, křičí ke Mně! Když zemdléváte v touze po mém příchodu, Já, Ježíš - kdo ví, zda tato doba očekávání není pro vás velmi důležitá - vkládám do vás milosti, které vás připraví na chvíli, kdy Mne uvidíte, jelikož bez těchto milostí byste nemohli takovou lásku snést. Je to už tak dlouho, co čekám na tuto chvíli lásky  u každého z vás.
   Hleďte, je málo těch mezi vámi, kteří jsou připraveni na tuto událost, protože jen málo v ni věří a jen málo se na ni připravuje. Ostatní jsou příliš zaměstnáni svými vlastními potřebami a starostmi a zapomínají  na   s v ů j   d u c h o v n í   ž i v o t.   Některým Mým dětem je jejich život lhostejný a v podstatě skončený. ALE  DĚTI  JAKO  VY  SI  VYBRALY  ŘÍCT  "ano"  Lásce a  OBDRŽELY  MILOSTI  LÁSKY  T A K O V É   I N T E N Z I T Y,   ŽE  CELÁ  JEJICH  BYTOST  JÍ  BYLA  PROMĚNĚNA.  A dnes mohou pociťovat Mé světlo, které  PRÝŠTÍ  V  JEJICH  NITRU..
   Někteří z nich mohou dosvědčit, že slyší Boha vnitřním hlasem nebo inspirací Ducha Svatého. Jiní poznávají takovou radost, že  jim  s l z y   t e č o u   bez toho, že  by   j e   m o h l i   z a s t a v i t.   Jiní mají zase vnitřní vize a vidění; jiní, kteří svolili  trpět  pro  ostatní duše, dostávají milosti síly a lásky tak mocné, že jejich bolest jim nezabrání být plní radosti. Jiní  cítí  vůně,   které přicházejí z nebes, jiní jsou svědkové Božích zásahů:  s o c h y   a   posvěcené předměty  s e   p o t í   k r v í   a  někdy uvolňují vůni růží a kadidla; jiní naslouchají hlasům, které přicházejí od jejich drahých, kteří jsou u nás v nebi nebo v očistci, JINÍ  POCIŤUJÍ  N E B E   V  NICH  SAMÝCH,  jiní jsou  svědky   z n a m e n í   p ř i c h á z e j í c í   z   n e b e s   a  jiní vidí u sebe moji přítomnost, stejně jako přítomnost mé Matky. Vidíte, mé děti, to vše bylo chtěno Boží vůlí, jsou to  ZNAMENÍ  NEBES.
   Oznámil jsem království mého Otce jak na zemi, tak v nebi. Tato znamení nebes vám oznamují můj příchod ve slávě do srdcí mých dětí; vizte a rozumějte. Jste to vy, nevěřící a nerozhodní, lhostejní, kteří odhazujete daleko od vás výlevy mé lásky. Vy nechcete mou svatou přítomnost ve vás;  VY  ODMÍTÁTE  MODLITBY,  SVÁTOSTI  A  MŠI. Pozemské rozkoše vás očarovaly do té míry,  že jste se stali bezprávnými bytostmi s povahou ustrašených a nevěřících.
   Mé děti, jenom ti, kteří říkají ano k mému příchodu,   n e b u d o u   t r p ě t,   neboť  právě  teď   p r o ž í v a j í   svou   o č i s t u.   Ti, kteří  čekají, že mě uvidí v nich samých, aby vyslovili své ano, budou trpět pouze v čase své očisty, to je pravda; ale  jak   v e l k á    budou jejich utrpení?
   B u d o u   l i t o v a t,   že   č e k a l i,   neboť nepoznají radost, která by bývala jejich. Ti, kteří říkají ne k mému příchodu své ne před Láskou, jsou ti, kteří si vyberou   t r p ě t   v ě č n ě.
   Podívejte se kolem vás, nevidíte, že tento svět, ve kterém žijete, je prohnilejší než Sodoma a Gomora? Vám to tak vyhovuje? Jestli ano, tak jste si svobodně zvolili říct ne Lásce. Takže jestli chcete pokračovat ve vašem životě bez toho, že byste něco změnili, tak budete zklamáni, protože tento čas lásky nahradí jiný čas, kdy se vše vymkne z řádu.
   Mé děti, Já, který jsem život, už vás nemohu nechat žít s vašimi chybami; je třeba, abyste Mi věřili, když vám říkám, že přijdu do vás a že uvidíte vaše omyly. Já nežertuji! Já jsem Bůh lásky, stvořil jsem váš svět a tak vás nemohu vábit.    Jestliže si myslíte, že se můžete schovat za svoji dobrovolnou nevědomost, pak se sami klamete, neboť já přijdu a vstoupím  do vás, abych vám to objasnil; ano, já přijdu, ať chcete nebo nechcete. Pro ty, kteří jsou už tak dlouho ve hříchu, se všechno naplní; ať je to teda zcela jasné.
   Vše už tu je připraveno pro vás všechny,   d ě t i   B o ž í:  děti všech ras, všech jazyků, všech náboženství, všech národů; každý z vás bude zavolán svým jménem, neboť Já vás znám všechny.

B U D E T E   V   M É   L Á S C E   A   U V I D Í T E   C E L Ý   V Á Š   Ž I V O T !  

Nic nebude zapomenuto. Uvidíte nejmenší detaily vašeho vnitřního i vnějšího života:  NIČEHO  NEBUDETE  UŠETŘENI.  Všechna slova a všechny činy, které jste udělali, ať jsou dobré nebo špatné, vám budou oznámeny: nic není tak mocné, jako má spravedlnost.
   TÍMTO  SPISEM  VÁM  CHCI  UKÁZAT,  ŽE  BYSTE  SE  MĚLI  PŘIPRAVIT  NA  VELKOU  OČISTU !  Všechna spoušť způsobená vašemu duchu, vašemu tělu, vašemu srdci a vaší duši bude ozářena ohněm Lásky. Tak jako železo se žíhá v ohni, aby se zbavilo veškeré nečistoty, tak  TAKÉ  VY  BUDETE  ŽÍHÁNI  OČISTNÝM  OHNĚM,   abyste se zbavili vší nečistoty. Všechno, co je ve vás, bude před vámi, neboť vy budete uvnitř vás.

                                                 Čtěte toto:
   Pocity zášti, závisti, hněvu, nepoctivosti, pýchy, lakoty, strachu, žárlivosti, nenávisti, nadřazenosti, pokrytectví, lhostejnosti, zvrácenosti, sobectví, zlomyslnosti a jiné, které škodí duši vaší a vašeho bližního a byly proti lásce, nebudou už více ukryty ve vás, vy víte, co způsobily a ponesete za to odpovědnost.

   Vaše nejnepatrnější myšlenky proti Mně, Lásce, proti vašemu bližnímu a proti vám samotným, jako myšlenky nečistoty, žádostivosti, destrukce, pomsty, labužnictví, souzení, nevěrnosti, podvodu, lenosti, chlípnosti a kolik ještě dalších, které jste živili, vám budou ukázány.

   Všechna vaše slova, dokonce i ta, která jste vyslovili ve vás a která jste řekli proti Mně, Lásce, proti vašemu bližnímu a proti vám samým, jako vaše poznámky, vaše soudy, váš černý humor, vaše lži, oh! Vaše rouhání, vaše nadávky, vaše drzost, vaše posměšky, vaše zraňující srovnání, vaše názory, vaše pomluvy, vaše kritiky, vaše křivé přísahy, vaše hlouposti, vaše špatná soudnost a jiné, nic z toho nebude moci být ukryto, nebudete se moci uznat nevinnými před těmito skutečnostmi.

   Všechny vaše činy proti Mně a proti vám samým, jako vraždy, znásilnění, incest, zakázané prodeje, ilegální obchody,  podvody, pedofilie, zneužívání sexuální rozkoše, fyzické násilí, mlsnost, lenost, nevěra, panovačnost, manipulace, spiknutí, neoprávněné zbavení svobody, revolty, protesty, odmítnutí lásky, neposlušnost, nemírné pití, zneužívání léků a drog, modlářství, skandály, nemorální průvody, nesdílený úděl, činy proti přírodě, činy proti všemu zvířecímu druhu a kolik ještě jiných; to, co je vaše, bude odhaleno, tak objevíte váš vnitřek, který vám udělal tolik zla.

   Důvody, které vás nutily dělat zlo, když jste odmítli se mu vzdálit a pro které jste odmítli dát lásku Mně, Lásce, vašemu bližnímu a vám samým, vám také budou ukázány: jako špatný vliv televize, špatné časopisy, špatné filmy, ďábelská hudba, tance unylé a inspirované ďáblem, nezdravé hry, tajná místa, místa obžerství, tajné vědy, pašeráctví zakázaných předmětů, čarodějnictví – vy víte, že jsou i další a Já taky – to vše poznáte, protože už nebude více možné schovat vaši nízkost.

Vaše nedostatky milosrdenství k vašim bližním, které byly příčinou jejich utrpení – uvidíte je taky.

   Vědomí, že jste přispěli k nízkostem jako je rasizmus, ateizmus, vylučování ze společnosti, nedostatek soucitu, revolta, křivopřísežnictví, strojení úkladů, atd. budou důvody, pro které se budete chtít schovat, abyste neviděli váš nedostatek lásky k vašemu bližnímu.

   Vaše pohledy – chladné, povýšené, skrblivé, snobské, nenávistné a jiné – budete jim čelit.

   Budete se dívat na všechny, kteří trpěli kvůli vám, jako váš manžel, vaše manželka, vaše děti, vaše rodiče, vaši bratři, vaše sestry, vaši blízcí, vaši přátelé, vaši profesoři, vaši kamarádi, vaši vedoucí, vaši zaměstnavatelé, potracené děti,  aktivní členové mé církve, duchovní, vaši bratři a vaše sestry všech ras, všech jazyků, všech náboženství, všech národů; ano, budete cítit hanbu, protože Já je postavím před vás; to se stane mocí mé přítomnosti, protože Já je nosím v Sobě.

    Dozvíte se o vaší nevraživosti vůči Mně, lásce a vůči vašemu bližnímu.
Budete hledět na škody, které jste způsobili vašemu bližnímu svým špatným chováním.
Vám, kteří jste chtěli poznat potěšení na úkor lásky k bližnímu, ukážu, kolikrát jste nechali trpět ty, kteří se za vás modlili, zatímco vy jste je zesměšňovali.

   Vy, kteří mluvíte proti Římské církvi a proti všem církvím, které k ní náleží – jejich počet je mnohem větší, než si  myslíte, neboť tam, kde je má přítomnost, je církev, – poznáte následky vašich slov a vašich odmítnutí mých církví, které  jsou souhrnem mé Královské budovy.

    Vy, kteří mluvíte proti mým posvěceným, vy se dovíte, že jste členy mé církve stejně jako oni a uvidíte vše, co jste udělali proti mému mystickému tělu, kterým jsem Já, oni i vy. Protože jste je chtěli snížit na vaši úroveň, když jste oznamovali  jejich lidské chyby, bez toho, že byste mysleli na sebe, jež jste jeho částí. Budete trpět, neboť uvidíte, že  mystické tělo je tvořeno muži a ženami, kteří dali svůj život, aby vrátili Bohu lásku. Tito muži a ženy všechno opustili, aby chodili po drsných cestách a po nich přinášeli pomoc jiným. Vzdělávali Boží děti a nemysleli na svůj čas, opatrovali Boží  děti a nemysleli na své vlastní bolesti, přinášeli záchranu těm nejchudším a nehledali přitom svůj osobní prospěch.

     Vy, moji posvěcení, budete stát před všemi slovy, které jste vyřkli a před všemi činy, které jste položili proti Mně,  LÁSCE, vašemu bližnímu a proti vám samým; uvidíte všechny následky vašich činů, vše bude odhaleno. Protože jste byli příčinou mnoha utrpení, poznáte strašlivá pohnutí a navíc se budete zodpovídat z urážek, které jste udělali svému kněžskému poslání přede Mnou, Kristem knězem a každým aktivním členem, který tvoří církev mystickou. Všechny následky vaší nevěrnosti budou přivedeny na denní světlo; POZNÁTE  VŠECHNY  DUŠE,  KTERÉ  SE   ZTRATILY  VINOU  VAŠÍ  NEDBALOSTI.

    Vy, pokřtění v mé církvi, objevíte váš nedostatek věrnosti mé svátosti: křtu. Protože jste odmítli vašim malým dětem tuto svátost, zatímco vy sami jste dostali očistnou milost, která vymazala dědičnou skvrnu, budete stát před dobrodiním lásky této svátosti a pocítíte velkou prázdnotu před vším, co promeškaly kvůli vám. Uvědomíte si bolest, kterou jste nechali podstoupit jejich duším a také vaši duši, které vytrpěly ukrutnosti, protože nebyly chráněny proti uštknutí démona.

   Všichni pokřtění mé církve, všechny děti všech náboženství a všechny děti bez náboženství, ale věřící na dobro, budou stát před svou vírou, tváří v tvář svému přesvědčení, budou svým vlastním soudcem před vším, co zanedbali udělat pro lásku k Bohu, který je dobro, pro lásku k bližnímu a pro lásku k sobě.

    Vy, kteří jste byli pokřtěni a odmítli jste přijít, abyste se živili mým Tělem a mou Krví, porozumíte důležitosti eucharistie. Protože jste si vybrali, že Mě nebudete přijímat v sobě, budete se cítit jako nižší bytosti vůči těm, kteří přijali mou přítomnost.

   Vy, kteří jste Mě přijali ve stavu běžných hříchů, poznáte hanbu, že jste nebyli dříve u zpovědi. Váš vnitřek vám ukáže vaši lhostejnost, že jste si nepřáli Mně zalíbit.
    Vy, kteří jste mě přijali ve stavu smrtelného hříchu, budete stát před vašimi vlastními činy, které jsou tak černé, že objevíte moji lásku k vám, Mě, který vystoupil na Kalvárii. Ukážu vám můj čin lásky a vaše nečisté činy vám nechají pocítit silnou bolest, jako kleště, které svírají vaše chladné srdce před mými ranami, které se otvírají pokaždé, když Mě takto přijímáte.

   Vy, jejichž   š p i n a v é   r u c e   se  dotkly mého čistého Těla,( PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU ) pocítíte špinavost vašich rukou, které budou mít pach síry. Budete vědět, že jsem se nechal zajmout z lásky, takže se dávám v zapomenutí mého čistého Bytí; to vám ukáže vaši nedbalost vůči Mně, dokonalého Bytí Syna Boha Otce.
   Vy, kteří jste nedávali pozor na mou přítomnost ve vás, když jsem se vám dal v eucharistii, poznáte se jako děti málo hodné přítomnosti Boha. Pocítíte vnitřní samotu, budete vědět, co jste Mi udělali, mé přítomnosti.
    Vy, kteří jste zanedbali Mě velebit, uvidíte váš nedostatek a budete se cítit zkroušeně před Láskou, Králem králů; budete se cítit nehodní tolika lásky.

   Vy, kteří jste neviděli nutnost pokleknout a sehnout vaši hlavu ve chvíli pozdvihování mého Těla a mé Krve, protože jste v tom viděli pouze nějaký kult, budete v hanbě před vaším nedostatkem ohledů vůči Mně, Králi králů; ukážu vám, co jste nemohli vidět: nezměrné milosti, které mám jen pro ty své.

   Vy, kteří jste zhanobili mé svaté místo a vše, co je v jeho obvodu, budete zbaveni veškerého pohybu. Budete chtít utéct, protože se budete cítit odhaleni. Protože jste znásilnili můj dům, vaše údy pocítí nehybnost a vy budete vědět, že je to proto, co jste udělali. Vy, odpadlíci, budete zbaveni veškerého ohledu vůči vám samým, neboť jste nerespektovali to, co je svaté a vaše celá bytost bude v bolestech, protože pocítíte to, co jsem cítil Já, když jste provedli znesvěcení mého sídla lásky.

   Běda těm, kteří praktikovali: černé mše, oběti, kouzelná zaříkávání, zbožňování Satana, atd. a také těm, kteří se jich účastnili. Budete stát před Láskou, kterou jste zradili. Protože jste se účastnili černých mší s oběťmi s cílem zahubit duše, škodit Božím dětem, získat silou to, co by uspokojilo vaši žízeň po moci a když jste obětovali lidi a nechali téct krev Božích stvoření, tak jste se označili značkou šelmy.
     Jak budete trpět vy, zrádci. Proč jste si vybrali tolik utrpení! Chtěli jste žít ve vaší bytosti bez myšlenky na to, že Já jsem Život ve vás. ODSOUDILI  JSTE  SE  K  VĚČNÉ  SMRTI;  budete to, co jste chtěli být:  ODPORNÉ  BYTOSTI  NA  VĚKY.  Uvidíte  všechno, co jste udělali proti Mně; všechny vaše činy a všechny vaše myšlenky se spojí dohromady, aby vás bičovaly, poznáte, co to je, mít na rukou i na nohou okovy a být ponořeni do vroucí vody; všechny nástroje mučení, které jste použili, vás budou mučit, všechna vaše zraňující slova vás zasáhnou do hloubky vás samých, každá vaše část vás bude bolet, protože se nebudete  moci bránit tomuto mučení. Co bude ale pro vás nejhorší, je vědomí, že vším tím, co jste Mě nechali vytrpět, se vám nepodařilo Mě zničit, ani zničit víru v těch, kteří mě milují. Porozumíte, že vše, čemu se budete muset podrobit, bude to, co jste Mě nechali vytrpět. Oh, to vše bude vaším zatracením, neboť je cítit ve vás velký hněv proti Mně, který se obrátí proti vám, bytostem daným Satanovi. Nemyslete si, že jste chytřejší, než jste, Satan vás oklamal a brzy poznáte, co pro vás přichystal; co jsem vám právě popsal,  není  nic  proti  tomu,      CO   V Á S   Č E K Á   V   P E K L E !
    Láska bude ve vás a bude to má Láska ve vás, kterou pocítíte všechny tyto nedostatky. Vy sami se budete soudit. Nebudete moci utéct z vašeho vlastního soudu. Vy, kteří jste mi byli dáni mým Otcem, budete to žít, stejně jako všichni ti, jejichž jméno není v Knize Života. Přesto, že víme, že nosíte v sobě "NE" Lásce, tak vy to také prožijete. Protože jste však souhlasili být čistým zlem, něco málo  po  Velké  očistě,   ZEMĚ  OTEVŘE  SVÉ  BŘICHO,  ABY  VÁS  POHLTILA, aby už nikdy nebylo zlo na zemi Lásky. Bylo by lépe, kdybyste na svět nepřišli!!!
 
    Vy, kteří v sobě nosíte "ANO" Lásce, jelikož vás všechny znám, mé milosti vás budou podpírat, protože chci vás v sobě pro věčnost. Když Mě uvidíte před sebou, budete vědět, že jsem TEN, který vás zachránil před peklem; vymýtím z vás vše, co vám dává trpět, protože chci z vás vytrhnout všechno zlo. Jsem váš dobrý pastýř a vy jste mé ovečky; a proto se necháte očistit.

    Vy, kteří se nebudete chtít od této chvíle připravit, poznáte Velkou očistu; to vše se bude odehrávat za velkého utrpení. Proč neodpovědět na naši výzvu od tohoto okamžiku? Já, Já jsem odpověděl na vaši záchranu, nemohu tedy být pro vás Bytost nedbalá; co tedy nechcete, abych Já byl pro vás, nebuďte tím pro sebe samé.

    Moje děti, jak vás miluji! Já se dávám v každém okamžiku, na všech oltářích světa, abych očistil vaše oběti. Přijďte mi obětovat svůj život, abych každý den mohl všechno očistit. Nežádám vás, abyste   š l i   n a   m š i   každý  den, přesto, že  mé Srdce by bylo spokojeno, ale choďte na  ni aspoň  v   n e d ě l i.   Dodejte si odvahy a dělejte, co je ve vašich silách; je to tak těžké abyste si dovolili žít bez toho, že byste museli příliš trpět?  Odvažuji se vám ještě říct,  že  KONEC  TOHOTO  SVĚTA  NENÁVISTI  NADEŠEL,  že tato země bude proměněna Láskou; tak přijďte, moje děti, Já Ježíš, Já vás čekám ve světle vašeho nitra.                                                                                         Miluji vás. Amen.



                                    POSELSTVÍ PÁNA JEŽÍŠE DONU OTTAVIOVI MICHELINIMU:

                                          Pamatuj na poslední věci a nezahyneš!
  Ze rtů Moudrosti vzešlo napomenutí:"Pamatuj na poslední věci, a na věky nezahyneš." Duch Svatý chtěl položit před vaše duše čtyři velké pravdy:
                                     SMRT - SOUD - PEKLO - NEBE.
  Všichni zemřou. Tato smrt je konkrétní věc, skutečnost, kterou nepřímo každý den zakoušíte: jJEDNOHO  DNE  JI  ZAKUSÍTE  OSOBNĚ !   Zdálo by se, že to není pravda, ale ve skutečnosti se o smrt nikdo nestará: žijí si víceméně vesele, jako  by   n e m ě l i   n i k d y   u m ř í t !
  KDO a kdy PŘIVEDL  LID, křesťany a kněze k tomu,  ŽE  ZAPOMÍNAJÍ  NA  NAPOMENUTÍ  DUCHA  SVATÉHO,   aby mysleli na smrt, na past, které se nikdo nemůže vyhnout?  JE  TO  SATAN!   Stále krouží kolem duší se svou prohnaností a svody, se svou lží: "Jako lev řvoucí hledá, koho by pohltil."
   M Á T E   B Ý T   N A   S T R Á Ž I !  Bylo řečeno, že řve, ale nemůže vás zardousit, pokud se nevydáte vlastní vinou do nebezpečí. V této věci máte mnoho světla: Písmo svaté a životy světců a mučedníků jsou dějinami krutých bojů mezi člověkem a knížetem temnot. Vzpomeňte si na Tobiáše, který osvobodil Sáru, a na tisíce dalších epizod.

                                                Anděl strážný.
  V tomto boji jsem po boku člověka, kterého jsem nechtěl zanechat samotného, protože by to byl nerovný boj, postavil každému   ANDĚLA  P Ř I P R A V E N É H O   ZASÁHNOUT,  KDYKOLIV  HO  O  TO  POŽÁDÁ.  Naneštěstí nevíra působí, že jen málokdo se k němu utíká! Kolikrát moji andělé, vaši strážci, jsou lidskou nevírou přinuceni k takřka úplné pasivitě! Kolikrát jsou nuceni se stáhnout, aby neasistovali při krveprolití, které si člověk sám zaviní!!!
  Ubohý člověče, který jdeš a tápeš ve tmě, zatímco jsem ti připravil cestu světla!  OBRANNÉ  PROSTŘEDKY?    A je jich tolik! - Jsou to svátosti, svátostiny, modlitba - ale žádný prostředek nepomůže, když je duše ve tmě, a dnes je mnoho duší v hluboké tmě. Nedostatek víry vnáší do duší temno.

                                            Nebudete-li činit pokání...
  S O U Č A S N Á   K R I Z E   V Í R Y   J E   T A   N E J V Ě T Š Í   OD  STVOŘENÍ  ČLOVĚKA
Formální způsob života křesťanů vyvolává dojem, jako by mnozí byli na cestě spravedlnosti. Někteří kněží si myslí, že jsou na správné cestě, tak jako si to mysleli kněží, zákoníci a farizeové v době, kdy jsem žil na zemi ve svém viditelném lidství.
  Za všech dob a na všech místech nese boj mezi dobrem a zlem stejnou neměnnou pečeť.  JESTLIŽE  SE  DNEŠNÍ  LIDSTVO  NEPOSTAVÍ  NA  NOHY  A  NESETŘESE  ZE  SEBE  PRACH  A  DÝM,  KTERÝ ZATEMŇUJE DUŠI,  V E L K Á   Č Á S T   J I C H   Z A H Y N E !
  Nepomohou sarkasmy a ironie   l ž i v ý c h   t e o l o g ů,  nerozumných   a   PYŠNÝCH  KNĚŽÍ,  k ničemu nebudou způsoby   m a n i p u l a c e   a   k o r u p c e   v  mnoha sektorech soukromého i veřejného života, aby se člověk vyhnul zkáze, kterou sám provokuje.
  P o v ě z   t o   h l a s i t ě,  že nastal čas,  k ř i č   m o c n ě   jako  Jonáš:  "NEBUDETE-LI   ČINIT  POKÁNÍ,  V Š I C H N I   Z A H Y N E T E ! ! !   Říkej to hlasitě, aby se nikdo nemohl beztrestně vysmívat Bohu.
  Křič to silně, že hodinu temnot nechtěl Bůh, ale samotní lidé.
  Křič nahlas, že moje Matka vykonala tak mnoho, aby od světa oddálila katastrofu. Připomeň všem Lurdy, Fatimu a tisíce dalších zásahů, často udušených těmi, jejichž úkolem bylo právě uvažovat s větší objektivitou a s menšími lidskými ohledy!   M ě l i   s t r a c h   z e   s o u d u   s v ě t a...V tom spočívá jejich vina:  N e h l e d a l i   p r a v d u,  ale zabývali se jen sami sebou. Teď mluví jen o Božím milosrdenství a nikoliv  o   s v é   o d p o v ě d n o s t i !   Také když se vyjadřují o těchto poselstvích, není to opětovné odmítání světla? (Také odmítání poselství Vassuly Ryden.)
  Chci, aby všichni byli spaseni, ale oni kladou odpor. Milují temnotu - v temnotách zahynou.

                                              Autentické dějiny.
  Křesťané chápou málo, anebo vůbec nechápou, ale mají menší odpovědnost, protože se nikdo nepostaral, aby je poučil. Mnoho kněží, a dokonce i někteří nástupci apoštolů pochopili málo z lidských dějin. Je jen málo duší Mně zasvěcených, které mají přesné vidění světových dějin. Tyto dějiny se točí kolem boje mezi Satanem a Bohem. Satan a jeho temné oddíly bojují proti Bohu v jeho tvorech.
  Satan dobře ví, že na Boha nemůže zaútočit přímo, proto bojuje nepřímo proti lidskému rodu. Co jsou dějiny   t a j e m s t v í   s p á s y,  nad kterými si teologové lámou hlavy, aby našli na tomto poli nějakou novotu, a všemožně se lopotí,  a b y   z k o m p l i k o v a l i   p r a v d y,   které jsem jim zjevil?  Co pochopili   z   p r o s t o t y   a   h l o u b k y   mého učení - z Písma svatého a evangelia? Co jiného jsou dějiny Církve než vyhrocený souboj mezi dobrem a zlem?
  Řekl jsem ti již, synu, že lidské dějiny mají dvě ohniska:
  1.STVOŘENÍ ČLOVĚKA SE VŠEMI PŘIROZENÝMI, MIMOPŘIROZENÝMI I NADPŘIROZENÝMI DARY. Je důležité mít to na paměti, abychom pochopili,  j a k   t ě ž k ý   b y l   PÁD  ADAMA  A  EVY !  Satan konečně našel předmět, na který může vychrlit svou nenávist, svůj jed, své nespoutané a zběsilé vášně:
  - bohatý člověk se stal chudým,
  - moudrý člověk se stal nevědomým,
  - silný člověk se stal slabým,
  - šťastný člověk se stal nešťastným,
  - nesmrtelný člověk se stal smrtelným.
  KDYŽ  SE  NEMOHL  PUSTIT  DO  BOHA,  NYNÍ  MŮŽE  SMRTELNĚ  OHROŽOVAT  ČLOVĚKA  A  LIDSKÝ  ROD.
  Když pak bylo oznámeno Moje vtělení, vtělení Božího Slova, pojal šílený plán zničit Mne a moji Církev, a zmařit tak plody mého vykoupení. Hloupý a zvrácený válečný plán! Válka utkaná z množství bitev, při kterých si posluhuje vším a všemi, kteří jsou ochotni sloužit jeho nespoutané pýše.
  2. VTĚLENÍ, UMUČENÍ A SMRT MNE, BOŽÍHO SYNA, VTĚLENÉHO BOHA. A dále umučení, smrt a zmrtvýchvstání mého mystického Těla, tj. mé Církve, vzešlé z mého milosrdného Srdce.
  Toto jsou autentické dějiny lidského rodu, které se rozvíjejí postupně, a poslední stránka bude napsána  n a   k o n c i   č a s ů. Ujišťuji tě, že současná válka vyústí  DO  STRAŠNÉ  BITVY  JAKÁ  JEŠTĚ  NA  ZEMI  NEBYLA  VYBOJOVÁNA,  která nemá jiné obdoby  než  V  NEBESKÉM  BOJI  ODBOJNÝCH  ANDĚLŮ  S   A N D Ě L Y   S V Ě T L A !!!
  Jsou to tedy aktuální dějiny, které demonstrují jasným způsobem ustavičný boj mezi dobrem a zlem, mezi světlem a temnotou, mezi láskou a nenávistí, mezi radostí a bolestí,  MEZI  VÍROU  A  ATEISMEM !
  Za dobrem, světlem, pravdou a láskou stojí Bůh. Naopak za zlem stojí Satan. Nyní, synu, s nekonečnou hořkostí vidíme, jak část mé Církve vinou mnoha pastýřů a kněží není zajištěna prostředky k obraně hodnot vykoupení proti nenávistným silám pekla a proti útokům Nepřítele, jak by bylo zapotřebí.
  To je odpovědnost pastýřů a kněží, kteří se zmítají, jako by je někdo postavil na tekuté písky. A zatímco dům se kácí a lavina je v pohybu, utápějí se ještě v tisícerých neproduktivních aktivitách, protože jsou mimo skutečnost a nemají vůbec realistickou představu o situaci.
  Rozhodně chci, ABY  VŠICHNI  VĚDĚLI,  ŽE  TO   S T R A Š N É,  CO  VÁS  ČEKÁ,   jsem  nezpůsobil  Já,   ALE  LIDÉ  SPOJENCI  SATANA !   N I K O L I V   J Á !   Nikdo ať Mi tedy nepřičítá nastávající bitvu. Já, Spravedlnost a Milosrdenství, dokážu naopak vytěžit ze zloby druhých novou Církev  a   n o v ý   s v ě t.
  DOKÁŽU  U C H R Á N I T   OD  PEKELNÝCH  TRESTŮ   V Š E C H N Y   T Y,   KTEŘÍ  VČAS  V  POKOŘE  A  KAJÍCNOSTI   PŘIJMOU   V Č A S   VŠECHNA  TATO  POSELSTVÍ, KTERÁ JSOU SVĚDECTVÍM MÉ LÁSKY.
  Žehnám ti, synu můj, miluj Mě a kráčej stále přede Mnou. Jsem Cesta, po které odmítají mnozí vykročit. Neboj se, buď Mi nadále věrný. Jsi v mém Srdci, kterého se nikdo nemůže dotknout.

                                                       O ANDĚLECH.

                                                 Jsou kolem nás andělé?
                                                     Alfons Sarrach

  V západní Evropě takové téma nepřichází vůbec v úvahu. V Americe tomu bylo do nedávna podobně. Ale od určité doby se zdá, že především v nemocnicích se postoj mění. Zprávu o tom podávají lékaři i zdravotní sestry.
  Před několika lety kolovalo v jedné nemocnici v Severní Karolině video, na kterém bylo možno vidět zářící světlo. Bylo to ve spojení s jedním mladým mužem, který trpěl těžkým zápalem plic.

                                                Nadpřirozené jevy.
  Takové jevy jsou prý možné jen tam, kde mají pro ně duchovní pochopení. V jednom případě šlo o zdravotní sestru, která dokonce vedla na internetu deník, kam zapisovala případy, na které narazila, a nejednalo se přitom jen o anděly, ale také o démony. Něco podobného vyprávěla autorovi také jedna lékařka v Německu.
  Jak sděluje jiná agentura, desetiletý Ryan Reynolds několik měsíců před svou smrtí na neoperovatelný nádor řekl rodičům při jednom výletu:"Vidím anděla!" Nebylo to nic neobvyklého, protože Ryan už častěji něco podobného říkal. Ale když rodiče vyvolali pořízenou fotografii, viděli kromě tety a strýce také bílé průhledné duchy. Nejdříve se domnívali, že jde o vadný filmový materiál. Ale když pak nové pořízené snímky na třech různých místech a třemi různými kamerami vyvolali v různých laboratořích, viděli na všech snímcích bílé průzračné postavy. Fotograf Angie Schafer z místního listu prohlásil, že nikdy nic podobného neviděl.

                                                 Zatvrzelý ateista.
  Když zatvrzelý ateista prof.dr.Howard Storm, prožil posmrtné zážitky, vyprávěl později:"Vícekrát v době, kdy jsem byl v bdělém stavu a věřil jsem ve svou brzkou smrt, přišel ke mně do pokoje anděl. Pokoj se naplnil jasným bílým světlem a u mého lůžka náhle stanulo několik krásných andělů. To se mi stávalo, jen když jsem byl v bdělém stavu. Přítomnost andělů mě naplňovala radostí. Anděl mě ujistil, že se zase vrátím do života a Bůh bude nade mnou bdít.
  Cítil jsem se ihned tělesně i duševně lépe. Anděl nikdy nepřišel, když v pokoji byl někdo jiný, a když někdo vstoupil, hned zmizel. Když jednou přišla zdravotní sestra, posadil jsem se na lůžku a měl jsem ještě oči plné slz. Řekl jsem jí, že byl u mne anděl. Sestry se tomu smály a většinou si mysleli, že jsem rozrušený.  Ale já jsem věděl,  ŽE  MI  BYL  VRÁCEN  ŽIVOT,  ABYCH  O  TOM  VYDAL  SVĚDECTVÍ."   Dr.Storm je dnes věřící.

                                                  Prosba o pomoc.
  Jedna zdravotní sestra sdělila, že jednou před lety měla pacienta, který byl velmi neurvalý. Prosila tedy Boha, aby jí poslal na pomoc svatého Michaela a jiné anděly. Náhle spatřila velkého anděla. Překvapena uslyšela slova:"Proč jsi překvapená? Neprosila jsi mě o pomoc?" Pacient se uklidnil a mohla ho klidně ošetřit.

                                                  Hory přenášet.
  V jednom americkém institutu vydali výzvu: "DŘÍVE NEŽ JDETE K LÉKAŘI, VZÝVEJTE ANDĚLA, ANEBO PŘÍMO BOŽÍHO SYNA A JEHO MATKU." Zdá se, že jsou místa, nemocnice a školy, kde se začínají vracet k autentickému evangeliu. Na co v posledních staletích zvláště v Německu a ve Francii (i v Čechách) zapomněli,  začíná  se opět uplatňovat:   VÍRA   HORY   PŘENÁŠÍ !    To je příslib, který dal Pán již svým učedníkům.
  (Z časopisu "Christ von Morgen 7/2012)

                                             PŘÍBĚH SESTRY EMILIE.

  Zatímco byl svět zavlečen do druhé hrozné války, pro sestru Emilii Balassiovou se tehdy začal psát podivuhodně krásný životní příběh. Zamilovala se totiž do Jánose Garbaie. Seznámili se tehdy v její rodné Budapešti. Psal se rok 1942 a Emilii bylo 17 let. Poprvé se s ním setkala v létě v rehabilitačním středisku u nemocnice. Pracovala tam jako pomocná sestra. On si tam léčil zranění pravé nohy.
  Byl to dost podivný pár. Emilie byla pohledná dívka, neobyčejně vzdělaná. Mládenci po ní přímo bláznili. Hlavně studenti z budapešťské univerzity za ní běhali. Hráli jí pod okny, psali jí básně a zamilovaná psaníčka.
  János byl z rodiny drobného rolníka a tak tak, že se naučil číst, psát a počítat. Měl malou postavu, byl docela křehké konstituce. Obličej měl trudovitý, vyhublý a špičatý nos, jen oči mu zářily a byl v nich zvláštní smutek. Zdálo se, že se ti dva k sobě vůbec nehodí.
  Emiliin otec, který byl veterinárním lékařem, to uvítal:"Brzy bude konec války a všechno to bude krásnější. Uvidíš, až se vrátí domů."
  Nebylo jim však dopřáno strávit spolu delší čas. Jánosovo zranění už bylo zahojené a dostal rozkaz vrátit se na frontu. Objevil se v uniformě a vypadal velmi směšně. Měl hodnost svobodníka. Následovalo krátké rozloučení, a pak čekání. Psal jí denně a ona mu hned odepisovala. V jednom dopise jí napsal:"Emilie, co kdybychom se vzali? Myslím na dálku." K překvapení rodičů a jejích kamarádek tu nabídku hned přijala.
  "Vezmeme se s Jánosem."  "A nechceš si to aspoň trochu rozmyslet? Vždyť bude jistě brzy konec války. Potom se vezmete a budete mít aspoň líbánky. Ale takhle na dálku..?"  "Patříme k sobě, jsme si souzeni. Tak na co čekat?"  "Jenže co je to za svadbu?"  "A kdoví jestli se mi vůbec vrátí živý?" Rodiče se s tím tedy smířili.
  Snoubenci byli oddáni na dálku. Zatímco on vězel v rozbahněném terénu stalingradského bojiště, Emilie vyslovila své "Ano" na vojenském velitelství maďarských protileteckých sil a znovu je opakovala v kostele. János zůstal v obleženém Stalingradu a Emílie dál  uléhala ve své panenské posteli,   v  dosud bezpečném maďarském zázemí. Dopisy, které přicházely od jejího novomanžela, nevzbuzovaly příliš mnoho nadějí. "On tam jistě zahyne. Ani nebudu vědět, kde má hrob. Bude tam pohřben přímo v tom stalingradském kotli. Jenže snad právě proto jsem si ho vzala. Abych pro něho udělala něco krásného."
  Zanedlouho skutečně přišla krutá zpráva z fronty:"Svobodník János Garbai zahynul při plnění bojových povinností u 6.armády maršála Pauluse u Stalingradu."
  Emilie však věděla jedno: Janos Garbai se vrátil k Bohu plný vděčnosti za to, že mu Pán dopřál v Emilii ten nejkrásnější dar lásky, která jde až za hrob. Dívka, které se nikdy nepřiblížil, čistá panna...
  V létě roku 1944 ukončila Emilie studium na zdravotní škole a stala se kvalifikovanou zdravotní sestrou. Spolu se svým otcem odcestovala koncem léta do Německa. Jeli do Berlína. Berlínské obyvatelstvo však tehdy začalo poznávat těžké bombardování ze strany spojenců. Emilie se v tom zmatku náhodou ocitla ve sklepě jednoho berlínského činžáku na Wilhelmstrasse. Dům byl při bombardování zasažen. Ze čtyřiceti osob, které se ukrývaly ve sklepě,  VYVÁZLA  JEN  EMÍLIE.  Tři dny a tři noci ležela pod mocným příkrovem zdiva. Teprve pak ji vyprostila jednotka Luftschutz. "Jak jste to mohla přežít?" divili se. "Vždyť tam nebyl skoro žádný vzduch."  "Můj strážný anděl mne zachránil. A nejen to, nevím, co bych si bez něj počala. Utěšoval mne a slíbil mi další pomoc."
  Po válce se vracela Emilie i s otcem  letadlem zpátky do Budapešti. Poblíž Landshutu se však jejich letadlo zřítilo. Na palubě bylo třicet pět osob. Z  CESTUJÍCÍCH  SE  ZACHRÁNILA  POUZE  EMILIE  Balassiová. Jak k tomu došlo? Při pádu letounu na zem došlo k prudkému nárazu. Tento náraz vymrštil Emilii i se sedadlem, takže vyletěla jak na katapultu a dopadla do hustých větví jednoho stromu. Tam uvízla. Záchranná četa, která na místo přijela, ji odtamtud spustila na zem.
  Při pohřebních obřadech se rozloučila s otcem, a pak za něj nosila celý rok smutek. Nikdy se už znovu nevdala. Mnohé nabídky ke sňatku odmítla slovy:"Stanu se Kristovou nevěstou."
  V roce 1947 skutečně vstoupila do kláštera a současně se stala vrchní sestrou na klinice Svatého Ducha v Budapešti. Dlouho tam však působit nesměla. PO CELÉM MAĎARSKU TOTIŽ ZAČALI KOMUNISTÉ VEDENI BOLŠEVICKÝMI AGENTY PODNĚCOVAT TEROR.  Pod záminkou   "odhalování  p r o t i l i d o v é h o   s p i k n u t í"  byli stíháni maďarští vlastenci. "Sestro Emilie, tady už nebudete moc platná. Komunisté by vás nenechali pracovat ani jako zdravotní sestru. Jako řeholnici  by   v á s   p o s l a l i   n a   n u c e n é   p r á c e.  Proto vás posílám jako vrchní sestru do Afriky."
  A tak v roce 1949 odcestovala Emilie do Konga, aby řídila polní nemocnici poblíž Brazzaville. Celý rok od ní nedostala její matka žádnou zprávu. A nebylo divu. Vždyť byla docela odříznuta od civilizovaného světa. Teprve v roce 1950 ji nalezla britská záchranná skupina, kterou vedl sir Leander Jameson. Tento britský lékař si o tom napsal do deníku:
  "Uprostřed vyprahlého pohřebiště poblíž polní nemocnice sv. Jana Křtitele v Core jsme dnes našli řeholní sestru. Klečela na čerstvě navršených hrobech a byla úplně vyčerpaná. Teprve pzději jsme se od ní dozvěděli, co se stalo...
  Mezi domorodci vypukla epidemie úplavice. Zde v Africe se taková epidemie šíří jako smršť. Od pacientů se nakazil i nemocniční personál. Pod širým nebem zde zemřelo padesát pět pacientů, jedenáct zdravotních sester a dva lékaři. Sestra Emilie  všechny pohřbila, a nakonec se pomodlila. Byla na pokraji smrti. Už tři dny se jí nedostávalo v tom horku vody..."
  "Jak jste to mohla přežít?"  "Nemyslela jsem na sebe, ale pouze na ty trpící nešťastníky. Snad právě proto mě anděl strážný zachránil."  "To je zázrak víry a odhodlání uprostřed beznaděje" tvrdil sir Jameson a dodával:"Jedině ten, kdo si v této situaci uchová víru v Boha, ten je buď fanatikem, nebo Božím vyvolencem."  Sestra Emilie mu k tomu řekla:"To je tak, jakmile by totiž člověk projevil strach, zrazoval by tím vlastně   d ů v ě r u   v   B o h a.  JSME  PŘECE  V  BOŽÍCH  RUKOU, A  BŮH  VÍ  LÉPE  NEŽ  MY,  CO  POTŘEBUJEME."
  Když se zanedlouho poté vrátila do své rodné vlasti, čekala ji doma nová pohroma. Maďarští vlastenci, které vedl Imre Nagy, se pokusili svrhnout loutkovou vládu Moskvy a obnovit svou samostatnost. Stál tu semknutý národ. Teď se však střetl s armádou se železnou kázní. Kam šlápla Rudá armáda, tam zanechávala kaluže krve pobitých vlastenců. Snad by se nechali pobít do posledního muže, nebýt rozkazu muže s tváří jakoby odlitou z nejtvrdšího kovu:"Před hlaveň každáho tanku připoutejte malé děti! Ve školách si jich naberete, kolik je třeba! A uvidíme, jestli nás donutí střílet do nich přes těla jejich vlastních dětí!" Tak rozkazoval generál Koněv. A rozkaz byl pohotově splněn.
  Když pak dorazily sovětské tanky do Budapešti, aby utopily maďarský pokus o svržení komunistické nadvlády v krvi, obstál strážný anděl sestry Emilie znovu na výbornou. Ošetřovala zraněné na obou bojujících stranách a kulky ostřelovačů i střepiny granátů se jí vyhýbaly. Z třiadvaceti řádových sester, které sbíraly raněné a padlé přímo na budapešťských ulicích, přežily sovětský masakr civilního obyvatelstva jen čtyři. Mezi nimi sestra Emilie.
  Po dlouhá léta byl její řádový hábit uchováván v kapli na ostrově Csepel v Budapešti jako doklad Božího vyvolení a prozřetelnosti.  VŽDYŤ  HÁBIT  SESTRY  EMILIE  BYL  NA  DEVÍTI  MÍSTECH   P R O S T Ř E L E N,  A N I Ž   B Y   K U L K Y   Z R A N I L Y   J E J Í   T Ě L O.  Sestra Emílie si o tom napsala:"Nikdy jsem neuvažovala o tom, na čí bojující straně je pravda. Pro mne byli všichni ti zranění Božími dětmi, které se z neuvážlivosti postavily proti sobě. Nenávist člověka proti člověku pochází totiž vždy ze stejného   z o u f a l s t v í   a   b e z r a d n o s t i   a  je  dokladem   DUCHOVNÍ  PRÁZDNOTY..."
  Je pozoruhodné, že podobně o tom napsala v roce 1960 i známá odbornice v oboru psychoanalýzy Karen Horneyová:"Nenávist jednoho člověka vůči druhému, ten nebývale destruktivní cit, nepoškozuje ani tak předmět nenávisti jako   SPÍŠE  TOHO,  V  JEHOŽ  NITRU  VZNIKL.  Původce nenávisti je totiž   n e z r a l á   bytost, a pokud svůj zlovolný cit ve svém životě plodně  NEPŘEKONÁ,   nikdy se nerozvine  V  PLNOHODNOTNÉHO   ČLOVĚKA..."
  Ještě později, ve svých čtyřiceti letech se mohla sestra Emilie těšit z neskonalé přízně a úžasné pomoci svého anděla strážného. Bylo to v roce 1965. Tehdy cestovala autem z Vídně a řidič, který ji vezl na sedadle pro spolujezdce, nezvládl na mokré vozovce řízení, dostal smyk a srazil se s vozidlem, jedoucím v protisměru. Hrůznou bilancí této autonehody byli dva mrtví a dva těžce zranění. Emilie však vyvázla bez nejmenšího zranění a pohotově poskytla umírajícím i zraněným první pomoc.
  "Co jste cítila v tom okamžimu, kdy se to stalo?"  "Seběhlo se to všechno velmi rychle. Pamatuji si jen to, že když jsem postřehla, kam se řítíme, neměla jsem kupodivu žádný strach. Jen jsem rychle poručila svou duši Bohu a prostě jsem vydechla střelnou modlitbu:'Otče náš, buď k nám milostiv!' "
  Statistik Eugen Stofire zveřejnil v roce 1978 studii nazvanou "Příčiny předčasné smrti". V ní statisticky dokazuje, že poměrně méně zranění a smrtelných úrazů se děje osobám, které věří v Boha, v Boží prozřetelnost a pomoc.  TEDY OSOBÁM, KTERÉ   ŽIJÍ  V  SOULADU  S  BOHEM  A  S  LIDMI.
  Sestra Emilie ve svých vzpomínkách píše:"Každý z nás by měl kromě modliteb určených Bohu navíc rozdělovat lásku svého nitra těm, kteří jsou nám nejbližší, ale také těm, od kterých jsme se vzdálili natolik, že nás přestali mít rádi. Je to docela prosté a není potřeba se tomu nijak dlouho učit.  I   n e v ě ř í c í   č l o v ě k   může každé ráno na chvíli usednout, zavřít oči a vyslovit prosbu, aby se mu splnily i takové touhy:
  AŤ JSOU ŠŤASTNI TI, KTERÉ MILUJI, AŤ SE JIM DAŘÍ A UDRŽUJÍ SVOU MYSL V POKOJI. AŤ JSOU ŠŤASTNI TAKÉ TI, KTERÉ JSEM SI DOSUD NEZAMILOVAL A KTEŘÍ MNE DOSUD NEMAJÍ RÁDI. PŘEJI LÁSKU POROZUMĚNÍ A ŠTĚSTÍ TAKÉ VŠEM SVÝM DOMNĚLÝM NEPŘÁTELŮM. vŠEM, KTERÝM JSEM SNAD UBLÍŽIL TŘEBA UŽ TÍM, ŽE VŮBEC EXISTUJI, A NECHTĚNĚ JSEM TAK ZKŘÍŽIL JEJICH ŽIVOTNÍ CESTU.
  Na světě není nic lehčího než odpuštění. Nic nám neudělá na světě větší radost než když ze svých bližních učiníme svoje milované a ze svých nepřátel své bližní. Pokud se nám začne dařit takový záměr,  p o t o m   n á s   n a š i   s t r á ž n í   a n d ě l é   b u d o u   j i s t ě   s v ě d o m i t ě   a   d ů s l e d n ě   c h r á n i t.  Také Bůh si nás povšimne a bude k nám milostivý. A když stojíme Bohu za to, aby pro nás něco udělal, pak to rozhodně vykoná hlavně v našich vztazích k ostatním lidem a při ochraně našeho zdraví a života..."
  (Z knihy "S Marií proti démonům"- P.Tomáš J. Bahounek OP)


                  POZOR, CO NÁS UČÍ HNUTÍ  N O V Á   D O B A. (NEW AGE)
                                               O andělech a démonech.

  I přes všechny vymoženosti vědy a techniky působí v okolním životním prostředí síly, které jsou mocnější než my. Proti ničivé síle letní bouřky, provázené vichřicí a přívalem deště, je člověk prostě bezmocný. Tváří v tvář mocné přírodě je moderní člověk vystaven pochybnostem, zda opravdu existuje nějaká vyšší moc, která by řídila vesmír. A přesto existují síly, které někdy zasáhnou do našeho života způsobem lidsky nevysvětlitelným. Kdykoli někdo z nás pocítí závan této tajuplné moci, napadá ho, zda se nejedná o nějaký zázrak.
  Denodenně se na celém světě v našem životě odehrávají příběhy, které se vymykají lidským silám a schopnostem, a lidé jsou v pokušení označovat je za zázračné. Sotva by se člověk takovému pokušení poddal, stal by se obětí dojmu, že náš život ovládají samé tajemné síly, a mohl by si uprostřed té temnoty snad i zoufat.
  Jedním z příznaků šířícího se hnutí "Nová doba" je to, že nás prostřednictvím tisku, filmu a televize zaplavují zvěsti o různých tajemných,   m i m o z e m s k ý c h   b y t o s t e c h.  Vynikají nadlidskou inteligencí a schopnostmi a bývají to bytosti někdy dobré, jindy zlé. Tyto činnosti "mimozemšťanů" přinášejí tučné zisky jejich původcům a usilují navázání vztahů mezi mimozemšťany a pozemšťany.
  Přináší tato nově objevená víra v mimozemšťany něco pozitivního? Ukazuje se, že mnoho lidí, kteří v současné době uznávají existenci mimozemšťanů, chápe tyto bytosti docela jinak, než jak chápou křesťané anděly. Je třeba si říci, že připomínání si mimozemských tvorů s nadlidskou inteligencí může být přínosné,  ale  i   š k o d l i v é.  Může svědčit o značné  duchovní vyprahlosti současných lidí. Pak mohou andělé znamenat v našem skeptickém a duchovně vyprahlém světě jistou hodnotu. Mohou ukazovat člověku cestu ke zdokonalení, k sebepokořování, k Bohu jako vrcholnému, osobně blízkému dobru. To je důvod, proč bychom se neměli nechat odradit propagátory "andělů" z New Age ani se nedat zmást, že s nimi nesdílíme pravdu naší víry v anděly.
  Je třeba, abychom nepodlehli  m ó d n í   v l n ě   některých "modernistických" teologů, kteří tvrdí, že strážní andělé jsou  jen   s y m b o l y   našeho vlastního svědomí, kdežto dorážející démoni že jsou  pouhé   s y m b o l y   l i d s k ý c h   p u d ů   nebo škodlivých přírodních živlů. Kardinál Joseph Höffner k tomu poznamenal v souboru jedenácti otázek a odpovědí, nazvaném "Teufel-Exorzismus-Besessenheit"(Kolín 1986): "Dokonce někteří teologové dnes tvrdí, že ďábel je pouhý symbol, ale  ne   o s o b a.  Prý bychom mohli na všechna místa Nového zákona, kde se objevuje pojem satan či ďábel, dosadit pojem hřích. To však není možné. V Písmu svatém čteme: KDO SE DOPOUŠTÍ HŘÍCHU, JE Z ĎÁBLA, PROTOŽE ĎÁBEL OD POČÁTKU HŘEŠÍ.(1 Jan 3,8) Hřešit může pouze  o s o b a,  bytost která je obdařena rozumem a svobodnou vůlí, takže to nemůže být nějaké  n e o s o b n í   z l o.  Kristova výpověď je jasná a pravdivá.  Ď Á B E L   J E   O S O B O U."
  Pro hlasatele New Age jsou však andělé pouhým vchodem do tajemného světa duchů. Tvrdí, že každého člověka jako celý svět ovládá  t a j e m n á   V E S M Í R N Á   s í l a,  kterou je třeba si jen uvědomit  a   z t o t o ž n i t   s e   s   n í,  a tím se z člověka stane velký "zasvěcenec". (Služebník pekla. Teď pozor!) Mnozí stoupenci New Age říkají, že jim jejich "zasvěcenci" sdělili, že lidé měli po staletí mylné názory   o   p a d l ý c h   a n d ě l e c h.  Tak například Lucifer byl označován za ďábla,  ale  Bůh  nám  ho  dal,  a b y c h o m   r o s t l i   a   d u c h o v n ě   s e   c v i č i l i   z k o u š k a m i,  kterým nás vystavuje.  Je to "Světlonoš", který nás poučuje  o   p o t ř e b ě   t e m n é   s t r á n k y   ž i v o t a. (O potřebě hříchu!!!) A konečně, vždyť  i  ten  ďábel  j e   p ř e c e   B o ž í   t v o r,  a  my  bychom   M Ě L I   M Í T   Ú C T U   k  jeho  "andělské"  osobě !
  To nám připomíná slova z evangelia svatého apoštola Pavla: VŽDYŤ SÁM SATAN SE PŘEVLÉKÁ ZA ANDĚLA SVĚTLA. NENÍ TEDY NIC PŘEKVAPUJÍCÍHO NA TOM, ŽE SE JEHO SLUŽEBNÍCI PŘEVLÉKAJÍ ZA SLUŽEBNÍKY SPRAVEDLNOSTI, JEJICH MONEC BUDE JAKO JEJICH SKUTKY. (2 Korintským 11, 14-15)
  V té chvíli si člověk říká, zda není lepší soustavně se vyhýbat všem vyjímečnostem a snažit se objevovat krásu, zázraky a tajemství v úplně obyčejných věcech, jako je třeba pohled na kapku rosy, na sněhovou vločku, či pohled do očí milované bytosi, do tváře dítěte. Jenže ani zde se člověk nevyhne nebezpečí, že ten, který se umí tak svůdně přiodívat, může tentokrát přijít v rouchu všednosti.
  Kromě toho, jak říká známý teolog, profesor Helmut Thielicke, po skončení druhé světové války jsme se v naší době dostali do těsného styku s démonickými silami. Velmi zřetelně jsme pocítili a viděli, jak byli jednotlivci i celé skupiny svedeni a řízeni tajemnými zlými silami...(Komunisté, fašisté a teď muslimští a jiní náboženští fanatici, kteří vraždí své bližní bombovými atentáty.) Velmi často jsme pozorovali, jak do mnohých lidí  v s t o u p i l   c i z í   d u c h  a  proměnil je až do poslední částečky jejich bytosti, jak je vyburcoval ke krutostem, uchvátil k opojení mocí a výbuchům šílenství. Přitom se zdálo, že tito lidé něčeho takovéno nikdy nebyli schopni. Viděli jsme, jak je rok od roku lidská společnost stále více   o v l á d á n a   d u c h e m   t e m n o t y. (Mnoho příkladů u nás v televizních zprávách, stačí se podívat k nám do vlády!)
  Nedejme se však přitom svést k lidské domýšlivosti, která by chtěla všechno odbýt buď skepsí a nedůvěrou, nebo odkazem do oblasti parapsychologie a různých okultních praktik. Křesťanu bylo dáno poznávat  p r a v d u   rozumem  a   z e   Z j e v e n í.  Je však mnoho lidí, ke kterým   s v ě t l o   Z j e v e n ý c h   p r a v d   nedošlo. Mají však přirozeně rozum. Proto je možno i zapotřebí najít cestu k andělům světlem přirozeného lidského rozumu. Jedinečných vůdcem nám při tom může být sám Andělský doktor, svatý Tomáš Akvinský:
                                  
                                        Přijímají andělé těla?
  "Někdo tvrdí, že andělé nikdy nepřijímají těla a že všechno, co se uvádí v Písmu svatém o zjevení andělů, se stalo jen obrazně.
  To však odporuje smyslu Písma svatého. Vždyť to, co se vidí obrazně, je pouze v obraznosti vidícího, takže to nevidí všichni. Avšak Písmo svaté uvádí někdy zjevující se anděly tak, že jsou viděni mnohými lidmi: tak andělé zjevující se Abrahámovi byli viděni od něho i celé jeho rodiny a od Lota a obyvatel sodomských. Podobně byl lidmi viděn anděl, který se zjevil Tobiášovi. Z toho vychází najevo, že se to dělo   t ě l e s n ý m   v i d ě n í m,  kterým se vidí to, co se nachází mimo pozorovatele, takže může být všemi viděno. Takovým viděním se však dá vidět   j e d i n ě   t ě l o.  Jenže andělé nejsou tělesní, ani nemají přirozeně tělo. Z toho plyne, že někdy na sebe andělé tělo přijímají."
(Z knihy: S Marií proti démonům.)

                                   ----------------------------------------------

  O tom, že andělé na sebe v případě potřeby vezmou podobu tělesnou, aby nám mohli pomáhat, se dovídáme z příběhů a životopisů svatých. Například anděl svatého Dona Bosca na sebe bral podobu velkého psa, vlčáka, a chránil ho před útoky lidí, kteří mu usilovali o život. Také v dalším příběhu Matúša Lašuta se dočteme, že ho anděl chránil v podobě ptáka drozda. Barmanka.
                                   ----------------------------------------------

                                        ZJEVENÍ PANNY MARIE NA TURZOVCE 1.ČERVNA 1958.

  Panna Maria si pro své zjevení ráda volí drsné hornaté kraje pastevců: La Salettu, Fatimu, Garabandal. A tak si u nás zvolila Kysuce, onu nejzapomenutější a nejchudší končinu na pomezí Slovenska, Moravy a Slezska, končinu, která byla kolonizována teprve v 16. a 17.století valašskými pastevci. Přišli odkudsi z Balkánu a celému kraji vtiskli svůj způsob jednoduchého života, který zde společně s chudobou přetrvával až donedávna.
  I samotná Turzovka, nesoucí jméno po svém zakladateli, hraběti Jiřím Thursovi z Bytče, je chudým, docela neatraktivním centrem rozsáhlého okolního kopaničářského osídlení, prostírajícího se na svazích Javorníků a Moravskoslezských Beskyd a které se velmi rychle vylidňuje a stává se rekreační oblastí.
  Svatá Panna se zde zjevila prostému muži, Matuši Lašutovi, a to na vrchu Živčáku, ležícím na samém konci katastru Turzovky. Svůj přiléhavý název dostal vrch po rodině Živčáků, kteří sem kdysi přišli z východního Slovenska, usadili se o něco níže ve stráni a byli majiteli pruhu lesa, kde došlo k zjevení.
  Matuš Lašut se narodil 10.dubna 1916 ve Vysoké nad Kysucou, v kopaničářské osadě Semeteš, jako prostřední ze tří dětí. Neměl ještě ani pět let, když mu matka zemřela na zápal plic; otec ho dal na vychování k jedné dobré místní ženě. Matuš se měl u ní dobře, pásával husy a kozy. V sedmi letech byl dán do služby do osady Dlhé Pole, aby tam chodil do školy, pro velké množství školáků však do školy nebyl přijat, a proto byl dán do služby do Turzovky; ale zde hlavně pásal dobytek, se kterým dokonce spával ve chlévě na slamníku, do školy chodil jen v zimě; nosíval si tedy knížky na pastvu a učíval se sám.
  Jednou si v lese povšiml obrázku na stromě a myslel si, že je to obraz jeho matky, a tak k němu chodíval, hleděl na něj a zdobil ho kvítím. Paní z obrazu k němu mluvívala a učila ho. Asi ve čtrnácti letech, když byl ve službě v jedné osadě Frýdku Místku, ho místní farář poučil, že to nebyla jeho matka, ale Svatá Panna. A tak, přestože ho nikdo neposílal do kostela, dostával vnitřní náboženskou průpravu už od dětství. Neučila ho ani vlastní matka, ani církev, ale Svatá Panna z obrazu.
  Po vojenské službě v Olomouci se vrátil do rodného kraje a v roce 1941 se oženil; postupně se mu narodily čtyři děti, nejstarší holčička zemřela po půl roce, ostatní tři dcery žijí a dosáhly solidního postavení.
  Lašut byl zaměstnán na různých místech; po válce pracoval jako místní dělník, později jako hajný. Mimoděk si vzpomeneme na tvrdé dětství Melánie z La Saletty - podobně i Lašuta život už od dětství připravoval na kruté zkoušky, jež musel jako Mariin vyvolený později podstoupit  v   k o m u n i s t i c k é m   r e ž i m u.  A i když, jak sám říká, prošel i obdobím vlastních pochybností o tom, zda zjevení nebyla pouhou halucinací, nikdy Marii ani v nejmenším nezapřel. Jak došlo ke zjevením, líčí sám Matuš Lašut takto:
                                        První zjevení 1.června 1958.
  V neděli 1.června jsem měl jako hajný službu na hoře Okrouhlá u Turzovky. Zaměstnání jsem měl rád, ale v ten den jsem byl sám se sebou nespokojený. Myslel jsem na to,  ž e   j e   n e d ě l e,   a  k tomu svátek Nejsvětější Trojice a že bych měl   b ý t   v l a s t n ě   v   k o s t e l e   n a   m š i   s v a t é;  povinnost v zaměstnání mi to však nedovolila.
  Vystupoval jsem na Okrouhlou a na místě, které se nazývá Živčák, jsem se zastavil. U lesního chodníčku tu visel na borovici obraz Matky Boží ustavičné pomoci. Při svých služebních pochůzkách jsem se na tomto místě vždycky zastavoval, krátce se pomodlil a měl-li jsem po ruce květiny, obraz jsem ozdobil, jak jsem to měl ve zvyku už od dětství u každého kříže a obrázku Panny Marie.
  Tak jsem učinil i tuto neděli; protože bylo mokro po dešti, hledal jsem v okolí kámen, na který bych si mohl kleknout. Poklekl jsem poněkud dál od obrázku, abych na něj dobře viděl. Modlil jsem se na rychlo Otčenáš a Zdrávas, ale modlitbu jsem nedokončil, neboť na konci Zdrávasu jsem náhle spatřil nalevo od obrázku krátký záblesk. Pohlédl jsem tím směrem a užasl: ve vzdálenosti asi 12 metrů jsem uviděl ve výšce asi dvou metrů nad zemí jakoby na malém návrší sochu Panny Marie Lurdské. Byla vysoká přes dva metry, oblečená do bílého roucha, přepásaného modrou stuhou, z hlavy jí splýval dlouhý závoj. Ruce měla sepjaté a přes levou ruku jí visel dlouhý růženec. Tvář měla mírně oválnou, běloučkou. Vyhlížela jako 16-17letá dívka. Byla obrácena směrem na východ, kde jsem klečel.
  Když jsem se rozhlížel kolem sebe pozorněji, užasl jsem ještě více: vždyť stromy z toho místa zmizely a na jejich místě jsem viděl záhon květin, tak krásné bílé květy, jaké jsem ještě nikdy v životě neviděl; zdálo se mi, že každý kvítek jakoby měl korunku ve tvaru křížku. Na okraji byly květiny nižší, směrem ke středu se zvyšovaly. Socha Panny Marie stála uprostřed na jejich nejvyšším místě.
  "Kdo ji sem jenom mohl dát, kdy a proč?" pomyslil jsem si. Vtom jsem zpozoroval, že slabý závan větříku od východu jemně poodvál závoj dozadu a na levé straně hlavy jsem uviděl kadeř světle kaštanových vlasů. V té chvíli jsem ustrnul, neboť jsem pochopil, že to není socha, ale živá bytost, stojící na obláčku z lehounké mlhy. Paní, jež se dosud dívala před sebe na východ, teď pronikavě pohlédla na mne a usmála se. A já jsem si v této chvíli uvědomil, že jsem tuto tvář už jednou viděl.
  Bylo to asi před rokem; chystal jsem se právě k spánku, když záblesk v rohu mé světničky, kde stála soška Panny Marie Lurdské mě přinutil, abych se podíval v tu stranu. Uviděl jsem tam ozářenou dívčí tvář, tutéž, kterou jsem viděl nyní před sebou. Tehdy večer jsem se velice polekal, protože jsem si myslel, že mne klame ďábel, neboť jsem již delší čas trpěl lidskou zlobou, ve kterém jsem pociťoval jeho pronásledování. Teď jsem však poznal, že už tehdy to byla ONA. V duchu jsem ji odprosil.
  Ano, zcela jasně jsem věděl: přede mnou stojí  s a m a   K r á l o v n a   N e b e.  Chvěl jsem se úžasem, ale necítil jsem žádný strach. Vždyť Panna Maria přišla tak skromně! Ale to všechno byl jen počátek. Postupně začala celá postava ožívat a krásnět. Nabývala stále větší a vznešenější nádhery. Její šat se zjasnil, až zářil jako sníh osvětlený sluncem. Závoj se třpytil a jiskřil jako posetý diamanty. Velký bílý růženec se leskl jako by byl z perel a diamantů. Celá bytost  z á ř i l a   s v ě t l e m   jako ve  vycházejícím   s l u n c i.  I tvář jí zkrásněla nepopsatelnou krásou. Paní byla nevýslovně milá, ale oči měla přitom pronikavé, až přísné a velitelské. Celý její zjev působil majestátně a tak mocně, že se před ním všechno muselo sklonit až k zemi.
  Když se moje oči setkaly s jejím pohledem, zůstal jsem jako strnulý. Můj rozum, mé myšlenky - všechno přestalo existovat. Úplně jsem na sebe zapomněl, byl jsem soustředěný jen na ni. Byla tu jen ONA. Ztratil jsem vládu nad sebou, byl jsem úplně v její moci.
  Paní pozvedla pravou ruku a ukazováčkem mi začala dávat rozkazy. Ale jaké to byly rozkazy! Ke špičce jejího ukazováčku byl doslova přikován nejen můj zrak, ale i má mysl a vůle, a se mnou jakoby i všechno, co mne obklopovalo. Jakmile Ona jen hnula ukazováčkem   v š e c h n o   j í   b y l o   p o s l u š n é.
  Nejprve ukázala směrem dolů k mé pravé straně. Okamžitě jsem se tam podíval a viděl jsem, že celá plocha s květinami je ohrazena nízkým laťkovým plůtkem jako zahrádka. Po mé pravé straně byly odtrženy tři laťky. A když jsem uviděl i kladívko, které viselo na plůtku, považoval jsem to za rozkaz, abych laťky přibil. Udělal jsem to, a když jsem se pak podíval na Paní, viděl jsem na její tváři uspokojení.
  Potom pravou rukou potřásla růžencem, který jí visel přes levou ruku, a upřeně na mě pohlédla. Porozuměl jsem, že po mně žádá modlitbu růžence. Ulekl jsem se - neměl jsem růženec, ba ani jsem  se  ho   n e u m ě l   m o d l i t,  ale věděl jsem, že její vůli musím splnit, vždyť všechno ve mně patřilo jen jí. Paní ukázala prstem směrem k obrázku na stromě. Podíval jsem se tam, ale obrázek tam nebyl. Pochopil jse, že kde je Panna Maria přítomna osobně, tam jejích symbolů není zapotřebí. Vrátil jsem se pohledem k Paní, ale ona mne stejným způsobem vybídla, abych se znovu podíval na to místo. Když jsem tam pohlédl, spatřil jsem obraz zeměkoule - či spíše plošně znázorněnou mapu světa. Hranice států nebyly na mapě označeny, přesně vyznačeny byly jen hranice mezi vodou a pevninou. Pod mapou jsem uviděl černou tabulku; když jsem něčemu nerozuměl, objevila se na ní vysvětlení jakoby ve formě filmových titulků, na okamžik naskočila písmenka jako zkratky slov, celá slova či celé věty, a když jsem je přečetl a porozuměl jim, okamžitě zmizela. Vzhled mapy se postupně měnil, a tak jsem viděl celkem sedm obrazů:   
  1.OBRAZ: Mapa byla trojbarevná: modrá, zelená a žlutá. Hleděl jsem na ni nechápavě. Náhle se na tabulce objevilo vysvětlení, co která barva značí: modrá vodu, zelená hornaté kraje a dobro, žlutá roviny a zlo. Jakmile jsem vysvětlení přečetl, zmizelo. Ptom se však na tabulce objevila  V Ý Z V A:

                                            Č I Ň T E   P O K Á N Í !
MODLETE  SE  ZA  KNĚZE  A  ŘEHOLNÍKY !  MODLETE  SE  RŮŽENEC ! !

  Po přečtení výzva zmizela, ale objevila se před druhým, třetím a čtvrtým obrazem.
  2.OBRAZ: Na mapě jsem viděl, jak se žlutá barva rozšiřuje a zelená ustupuje, zlo nabývá stále větších rozměrů a dobra ubývá.
  3.OBRAZ: Žlutá barva již zaplavila celou zem. Z nebe padal na zem žlutý i ohnivý déšť. Jakoby padaly žlutě se lesknoucí,plíšky. Obraz znázorňoval hříchy celého světa, znásobující se zlo a jeho důsledky. Na tabulce se objevilo  VAROVÁNÍ:
N E N A P R A V Í - L I   S E   L I D É,   PŘIJDOU  STRAŠNÉ  POHROMY - JEDNOTLIVĚ  I  HROMADNĚ - LIDÉ  BUDOU  HYNOUT  RŮZNÝM  ZPŮSOBEM !

  4.OBRAZ: Viděl jsem výbuchy na moři blízko pobřeží. O b r o v s k é   e x p l o z e   metaly  z  hlubin  masy,  k t e r é   z a p l a v o v a l y   z e m.(To prozradil papež Jan Pavel II. z Fatimského proroctví ve Fuldě novinářům.)  Kam  dopadly,  život  zanikl...
  Na tabulce se objevila  VÝSTRAHA:
JESTLIŽE  SE  LIDÉ  JEŠTĚ  NEPOLEPŠÍ - ZAHYNOU  !!!

  5. A 6.OBRAZ: Byly v nich vyjádřeny části zjevení, které jsem si měl nechat pro sebe jako osobní tajemství, lidem by jejich poznání neprospělo.

  7.OBRAZ: Ukazoval, jak by to na zemi vypadalo, kdyby se lidé obrátili  a   ŽILI  PODLE  BOŽÍCH  PŘIKÁZÁNÍ.  Země byla ozářená sluncem, pokrývala ji svěží zeleň a mnoho krásných květů. Všude bylo vidět radost, soulad a mír. Nad zemí zářil zjev Neposkvrněného Početí se skvostným růžencem v levé ruce a s pravou rukou vzpaženou jakoby   k   o c h r a n ě   n á r o d ů. (Příště zjevení Panny Marie v Amsterodamu, jako Ochránkyně národů.) Porozuměl jsem, že modlitbou svatého růžence si vyprosíme pokání a pokáním pokoj a blahobyt na zemi a spásu duše.
  Když jsem se podíval zpět na Pannu Marii, byla ozářena sluncem, které se objevilo za jejími zády. Paní ukázala na tabulku, na které se objevila slova:"Když všechno splníš, přijdeš..." a prstem ukázala vzhůru. Pochopil jsem, že splním-li, co ode mne žádá, přijdu do nebe. Podíval jsem se nahoru, kam Paní ukazovala, a uviděl jsem, že na pokyn jejího ukazováčku obloha klesla k zemi, takže utvořila nad horou jakoby zvonovitou kopuli.
  Náhle oblohu rozťal blesk; obloha se rozdělila a nad místem, kde předtím stála Panna Maria, se objevil velký zářivý trojúhelník. V jeho středu stál v nekonečném majestátu Pán Ježíš. Tváří i výškou se podobal své Matce, i vlasy měl stejné barvy. Byl oblečený do dlouhého bílého roucha, přes pravé rameno k levému boku měl přehozen červený plášť. Levou rukou objímal úzkoramenný kříž, vysoký jako on Sám, pravou rukou ukazoval na své Srdce. Z Pána Ježíše vycházela nesmírná velebnost. Na prsou mu zářilo Srdce, z kterého vyšlehly tři paprsky. Dva slétly do stran, třetí mne zasáhl a já jsem padl na tvář, jako bych byl nějakou úžasnou silou vržen k zemi. Zaslechl jsem ještě hlas zvonu - bylo poledne a pak jsem ztratil vědomí; v této poloze jsem zůstal klečet na zemi asi tři hodiny.

                                                  Matušovy pochybnosti.
  Probral jsem se okolo třetí hodiny odpoledne a viděl jsem, že okolí má zase svůj původní vzhled, jak tomu bylo před zjevením. Stromy i obrázek byly na svém místě a po květinách nebylo ani památky. S překvapením jsem též zjistil, že třebaže jsem měl tvář od země celou otlačenou, šaty nebyly zmačkané ani zamazané. A jak jsem se později přesvědčil, byl jsem od té doby zbaven všech svých dosavadních nemocí, a to především úporného kašle, který mě po léta sužoval a o kterém lékaři soudili, že je nevyléčitelný. Rozhlédl jsem se kolem sebe a povšiml si, že po mé levé straně ležel v trávě růženec. Byl bílý, ale od toho, jak ležel na zemi, trochu zašpiněný. Pomyslel jsem si, že ho tu někdo ztratil, jen mi bylo divné, že jsem si ho nevšiml, jak jsem předtím ráno před modlitbou hledal kámen pod kolena.
  Když jsem vzal růženec do ruky, stala se mi podivná věc: rázem jsem se uměl modlit "slavný růženec". Pochopil jsem, že je to dar od Panny Marie; vděčně jsem ho přijal a hned se začal modlit slavný růženec. Modlil jsem se pomalu a rozjímal jeho tajemství o Ježíšovu zmrtvýchvstání, jejich velikostí jsem byl uchvácen. Skončil jsem až kolem 6.hodiny večer. Potom jsem si růženec zavěsil kolem krku a pomalu jsem scházel s hory dolů.
  Cestou jsem si znovu všechno v duchu probíral. Srdce bylo ochotno uvěřit, ale rozum se vzpíral. Věděl jsem, že jsem viděl Pannu Marii, ale pochyboval jsem o svém zdravém rozumu, zda to všechno nebylo jen mámení smyslů. Uvažoval jsem proto takto:"Doma mám rozebrané dvoje hodinky; jestli je dobře složím, tak jsem se asi nezbláznil." Druhého dne jsem je dal skutečně dohromady, hodinky šly.
  Byť se můj rpzum vzpíral uvěřit, přesto jsem se už na všechno díval jiným pohledem. Začal jsem uvažovat sám o sobě: jak jsem vlastně dosud žil? Je sice pravda, že jsem své náboženské povinnosti plnil jako ostatní lidé, chodil jsem do kostela, pravidelně jsem se modlil, zachovával jsem posty, nikdy jsem neklel - ale stačí to? Nyní jsem jasně poznal, že jsem vedl vlastně  p r á z d n ý   ž i v o t.
  Vracel jsem se v myšlenkách k prvnímu rozkazu Panny Marie a konečně jsem pochopil význam oněch tří odtržených latěk, které jsem měl při vidění hned přibít. Názorně vyjadřovaly mé tři hlavní nedostatky a jejich nápravu: tou měla být modlitba svatého růžence, časté přijímání svátostí a přátelství se všemi lidmi.
  Nyní po zjevení mi bylo vlito tolik víry, že jsem se sobě až sám divil. Působila ve mně zvláštní síla, které jsem nedokázal odolat, a tak jsem musel dělat i to, co jsem sám nechtěl. Především jsem se musel smířit se všemi lidmi, se kterými jsem žil v nesváru. Byl bych se tomu rád vyhnul, ale cítil jsem, že to musím udělat. Nesváry vyplynuly hlavně z mého zaměstnání; jako hajný jsem musel občas dávat pokuty za přestupky, kterých se lidé v hoře dopouštěli, a to mi měli za zlé, často vznikaly i hádky.
  Po návratu s hory jsem tedy ještě téhož večera, takřka proti své vůli, šel odprošovat všechny tyto lidi v Turzovce a okolí. Trvalo mi to až do noci. Lidé byli překvapeni, někteří se smáli, jiní si mysleli, že jsem se zbláznil. A podivné - vůbec mi to nevadilo, třebaže jsem při odchodu občas zaslechl lecjakou poznámku, ba spíše mi to způsobilo radost. Druhého dne jsem šel ke zpovědi a ke svatému přijímání. Od té doby mě nevysvětlitelná síla nutila, a to někdy i proti mé vlastní vůli, abych se zcela odevzdal do služeb Panny Marie.
  O zjevení jsem mlčel, vždyť jsem stále ještě pochyboval o jeho pravdivosti. Panna Maria mě však postupně přesvědčila, že jsem se nemýlil.
 
                                                  Další četná zjevení.
  Následující sobotu 7.června 1958 jsem měl zase službu na Živčáku. Na horu jsem však šel pouze ze služební povinnosti, jinak mě tam nic nepřitahovalo. Jako obvykle jsem poklekl před obrázkem - bylo to ve stejnou hodinu jako předtím - a začal se modlit. Náhle jsem opět spatřil krátký záblesk a vzápětí Pannu Marii, a to na stejném místě, jen o trochu výš. A tu pojednou z jejího srdce ke mně vyletěl zářivý paprsek světla jako šíp, zasáhl mě a já jsem padl k zemi jako podťatý. Totéž jsem zažil i 21.června, tehdy se mi Panna Maria zjevila potřetí.
  V následujícím měsíci ve dnech 1.,7. a 21.července jsem byl služebně opět na tomtéž místě. A opět jsem ve stejnou dobu a na stejném místě uviděl Pannu Marii. Tentokrát však měla modrý plášť a na hlavě bílý závoj; na prsou jí zářilo hořící srdce, z kterého opět vyšlehl plamenný paprsek, zasáhl mě a já padl k zemi. Při každém z těchto zjevení stála Panna Maria o něco výš než při zjeveních předcházejících.
  Naposledy - celkem posedmé - jsem viděl Pannu Marii na tomto místě 14.srpna 1958. Byl jsem tu opět služebně a i tentokrát to bylo ráno po 9.hodině. Svatou Pannu jsem viděl nyní vůbec nejvýš - vysoko nad stromy: připadala mi   j a k o b y   o d ě n á   s l u n c e m,  tak zářila nevýslovnou vznešeností a krásou. I tentokrát z jejího srdce ke mně vyšlehl paprsek a já padl k zemi. Pochopil jsem, že všechna tato zjevení mě měla ujistit ve víře v pravdivost prvního zjevení.

                                          Prozrazení tajemství zjevení Panny Marie.
  V neděli dne 7.září 1958 bylo v Turzovce biřmování, a věřící, kteří se ho neůčastnili, měli jít na ranní mši svatou. Šel jsem také na ranní; po mši jsem poprvé od té doby pocítil mocnou touhu vrátit se opět na místo zjevení. A tak jsem se tam také vzápětí odebral, ale jinudy, než jsem chodíval dosud. Na své cestě jsem postupně vystoupil na tři kopce - místní lidé jim říkají Přední, Plytký a Prostřední vršek - a na každém z těchto míst jsem zčista jasna upadl do zvláštního stavu, při němž jsem klesl na kolena, opřel čelo o zem a hlasitě vzlykal, aniž bych si byl vědom toho, co dělám. Hlasitý pláč upoutal pozornost lidí, kteří v těchto místech byli a kteří se přišli podívat, co se děje.
  Na prvním kopci mě takto spatřila jedna žena z Turzovky, kterou jsem dobře znal; v tu chvíli tam právě pásla kozy. Na druhém kopci mě uviděli lidé z Korně, byli to manželé, kteří zde právě hledali houby, tyto manžele jsem dosud neznal. Na třetím kopci to byla žena z Vysoké, také tam pásla kozy. Tak se zpráva o zjevení ještě téhož dne roznesla do tří nejbližších obcí, mezi nimiž leží hora Živčák.
  Na druhý den, ve svátek narození Panny Marie, lidé poprvé putovali na horu. Šel jsem tam také, a bylo tam asi tisíc lidí. Modlil jsem se a zpíval s nimi a hovořil jsem o tom, co se bude v budoucnosti na Živčáku dít, že například chodníky budou vyšlapané od poutníků, ale ti přijdou spíše z daleka než zblízka, a řekl jsem jim také,  že  do  t ř í   d n ů   b u d u   z a t č e n.

                                      Komunisté versus Panna Maria.
  A skutečně - už večer po návratu s hory pro mě přijeli příslušníci VB, ale lidé se vzbouřili a obklopili náš dům; bylo mi tedy jen přikázáno, abych se dostavil druhý den do Čadce na VB. Ráno jsem jel na kole do Turzovky na mši svatou. Protože jsem věděl, že se už nevrátím, řekl jsem dcerce, která chodila v Turzovce do školy, aby vzala kolo po vyučování domů; do Čadce jsem pokračoval vlakem. Na VB mě zajistili a musel jsem jim odevzdat všechno, co jsem měl u sebe. Když jsem na chvíli osaměl ve vedlejší místnosti, chtěl jsem se modlit. Sáhl jsem si na krk, kde jsem až dosud měl růženec od Panny Marie, na krku však nebyl, zmizel mi, ani nevím jak, a už jsem ho nikdy nespatřil.
  Byl jsem vyslýchán a obviněn z pobuřování. Vyšetřování trvalo od úterý do pátku. Neustále mě vozili z místa na místo v čadském okrese a nedopřáli mi ani chvilku oddechu, ani trochu jídla nebo spánku. Chtěli mě naprosto vyčerpat a zmást, ale jaké bylo jejich překvapení, když ve všech 120 zápisech, které se mnou sepsali a které jsem musel podepsat, četli stále stejné výpovědi.
  V pátek 12.září 1958 jsem byl převezen do psychiatrické léčebny v Bytčici; údajně na léčení, ale léčen jsem nebyl, nebylo toho zapotřebí. Vždyť jsem byl zdráv, to jen oni mě prohlásili za blázna. Dali mě na uzavřené oddělení mezi těžké pacienty na tzv. ochranné léčení, lépe řečeno do vazby, kde jsem zůstal takřka 10 měsíců. V červnu 1959 mě odtud propustili; potom jsem pracoval jako brigádník v lese.
  Dne 22.září 1959 jsem pracoval spolu se šesti dělníky v lese Dlouhá. Dělali jsme most přes řeku. Přišel nadlesní a poslal mě do jiného lesa překopat potůček. Ale sotva jsem se vzdálil za lesík, uviděl jsem příslušníky VB, kteří tam na mě už čekali, a hned mě vzali s sebou. Odvezli mě opět do Čadce a odtud znovu do Bytčice. Mé manželce úředně oznámili, že jsem z psychiatrické léčebny utekl, a proto si pro mě přišli. Tentokrát jsem tam byl 14 měsíců, zpočátku na uzavřeném oddělení, ke konci pobytu mě dali na oddělení otevřené. Pracoval jsem tam i jako údržbář. Po propuštění jsem pracoval spolu s manželkou na Moravě jako lesní dělník.
  V září 1961 přišel pro mne domů tajemník MNV; odvezl mě autem na úřad, tam mě znovu zajistili a odvezli do Čadce na VB. Zatím v mém domě udělali domovní prohlídku. V noci mě zase odvezli do Bytčice a po čtrnácti dnech mě převezli do psychiatrické léčebny v Kosmonosech v Čechách. Odtud mě 12.prosince propustili domů s tím, že jsem zdráv, jen zatížen vidinou Matky Boží. Od té doby mě už nechali na pokoji.
  Bylo proti mně zavedeno 19 vyšetřování či soudních konání, já jsem byl přítomen jen na osmi. Za mé nepřítomnosti byly nade mnou vykonány jakési veřejné soudy, např. na náměstí v Turzovce a Žilině. Odsouzen jsem však nebyl.
  Zvláštní věc: čím byla situace pro mě těžší, tím víc jsem cítil pomoc Matky Boží. I ti nejtěžší pacienti, mezi něž mě v Bytčici zavřeli, se ke mně chovali pokojně, hovořili se mnou a chtěli být v mé přítomnosti. Brzy sami přicházeli k mé posteli, zvláště ve večerních a nočních hodinách, a svěřovali se mi se svými bolestmi a poklesky. Vždy se jim tak ulehčilo a odcházeli uklidněni.
  V Bytčici jsem mohl při prvním "léčení" každý den chodit do kostela a na mši svatou; při druhém "léčení" mi dovolili jít do kostela jen na Zelený čtvrtek, a to ještě v doprovodu lékaře a ošetřovatele. A právě tehdy, ve chvíli, kdy kněz zvedl monstranci, zpozoroval jsem záblesk od bočního oltáře Panny Marie, který sloužil za Boží hrob. Když jsem tam pohlédl, uviděl jsem, že sukno, kterým byl oltář zastřený, se roztrhlo a já spatřil dvě velká ohnivá srdce. V tom jsem padl, ani nevím jak, na zem a třikrát hlasitě jsem zaplakal. Lékař ke mně ihned přiskočil, ale ke svému překvapení zjistil, že mám oči úplně suché, ani zvuk prý nebyl podobný mému hlasu.
  Zatímco jsem byl na psychiatrickém léčení, na Živčák putovalo velmi mnoho lidí. Cítil jsem modlitby poutníků, posilovaly mě a také já se modlil za ně. Velice jsem potřeboval jejich modlitby v té  p ř e t ě ž k é   d o b ě   tzv.   "l é č e n í".
  Když jsem se v těch těžkých dnech přesvědčil, že mě ochrana Matky Boží provází neustále, o opravdovosti zjevení jsem nabyl už nezvratnou jistotu. I dnes, po pětadvaceti letech, není moje jistota o nic menší.


                                                   Fenomenální úkazy.
  Matuš Lašut není lehkověrný člověk; po ukončení všech sedmi zjevení zkoumal sám sebe, zda to, čeho byl svědkem, je pravda.
  Zjevením však Mariino působení neskončilo. Její nadpřirozený svět se přenesl dolů do údolí Kysuce a jeho obyvatelé byli svědky množství fenoménů, které je utvrzovaly o tom, že Matušova zjevení jsou pravdivá. Tak například Matuš Lašut při vstupu do kostela často náhle spatřil, že socha Panny Marie Lurdské, která v žádném tamním kostele nechybí, ožila a tváře jí zrůžověly; spolu s Matušem tento zázrak často vídali i všichni přítomní včetně kněze.
  Někdy se stávalo, že při pozdvihování byl puzen mocnou silou, kterou nemohl ovládnout, aby padl na zem nebo hlasitě plakal. Docházelo tak k neobvyklým scénám a pro celebrujícího kněze do jisté míry k skandálním situacím; stávalo se to nejenom v kostele v Turzovce, ale i v sousední obci Vysoká a dokonce i v Žilině. Jednou kněz přistoupil k Matušovi a chtěl ho pozvednout ze země, ale polekal se, neboť vizionář byl ledově studený, ale po chvíli se z tohoto stavu vzpamatoval a opět se choval normálně.
  Padl-li na zem, nemohlo ho pozvednout ani několik můžů; jednou v takovém případě byl přítomen primář s ošetřovateli, ale ani oni nedokázali vizionáře pozvednout ze země. Matuš Lašut o těchto nadpřirozených fenoménech vypovídá:
  "Třebaže jsem vnitřně žil jen pro Boha, snažil jsem se všemožně, abych se navenek nelišil od ostatních lidí, zvláště v kostele. To se mi ne vždy dařilo. Lidé si brzy povšimli, že jsem se změnil. Hlavně je překvapila má denní účast na mši svaté a svatém přijímání a ovšem i mé změněné chování, které bylo často nezvyklé, obzvlášť při mši svaté.
  Často se mi totiž stávalo, že jsem se při mši svaté rozplakal, a to tak hlasitě, že to někdy přehlušilo i zvuk varhan; docházelo k tomu však asi po dobu tří měsíců po každém propuštění z léčení. Po prvním léčení jsem plakal po obětování, po druhém propuštění po proměňování a po třetím propuštění po svatém přijímání. Tyto stavy, jež jsem nemohl nijak ovládnout, mi byly zdrojem trpkosti, ale přijímal jsem je jako svůj kříž.
  Také se mi stávalo, že jsem po svatém přijímání zůstal s hlavou skloněnou až k zemi. Jednou mě nějací mládenci chtěli v takovém stavu vynést z kostela, ale byl jsem tak podivně studený a těžký, že se mnou nemohli ani pohnout: polekali se a nechali mě na pokoji.
  Jindy - při přenášení Nejsvětější svátosti - jsem byl pojednou vyzdvižen a nesen ve vzduchu za knězem, dokud nepostavil monstranci na oltář. Potom jsem klesl k zemi.
  Jednou se mi stalo v Bytčici, když jsem stál v kostele za lavicemi, že od Panny Marie Lurdské ke mně sjel paprsek jako blesk a vlétl mi pod kabát k srdci - a v tomtéž okamžiku jsem klesl k zemi, jako bych byl nečekaně obtížen těžkým břemenem, které se nedá unést.
  Stalo se mi také, že jsem celou mši proklečel v kaluži vody odkapané z deštníků a když jsem vstal, byl jsem úplně suchý a čistý.
  Do těchto stavů jsem se dostával mimovolně, nemohl jsem se při nich ovládat. Bylo mi to nepříjemné, vždycky jsem se snažil chovat nenápadně a nechtěl jsem budit pozornost. Když jsem si například povšiml, že se lidé dívají, jak mám sepjaté ruce, násilím jsem je složil tak, jak je mají obvykle složené muži v kostele; ale ruce se mi pak samy pozvedly a sepjaly do polohy, jak jsem to viděl u Panny Marie."
  Tato veliká moc samotnému vizionáři prokázala, že není obětí halucinací, jak se mu snažili namluvit, ale že všechna zjevení patří do světa faktů, a že jsou pravdivá.
 
                                                     Utrpení a úklady.
  Kapitola sama pro sebe jsou Lašutovy výpovědi o tom, jak s ním, po dlouhá léta jediným mariánským vizionářem na východ od  železné opony, zacházela policejní moc. Během své pětileté internace v "léčebnách" podstupoval denně až dvě vyšetřování různými "komisemi"; dostal nesčíslně krát elektrošoky, své umění na něm neuspěšně vyzkoušelo osm hypnotizérů. Byl podrobován chemické "léčbě", jíž měla být ovlivněna jeho psychyka, dokonce byly provedeny i pokusy ho otrávit. Jen zvláštním a nepochybně zázračným řízením Prozřetelnosti Lašut všechny tyto útrapy přežil a přežil je s humorem a nezlomen, přestože po poslední internaci byl domů propuštěn   t é m ě ř   s l e p ý   a   b e z   j e d i n é h o   z u b u - ty mu vypadaly v důsledku chemické "léčby",  zrak se mu naštěstí později v lese navrátil.
  Co na Lašutovi chtělo vlastně vyzvědět tolik hypnotizérů, lékařů, komisařů, agentů STB? Chtěli na něm vymámit přiznání, že všechno je hranou komedií a ve skutečnosti je diverzantem řízeným některou západní centrálou. Při domovních prohlídkách proto u něho hledali tajnou vysílačku, samozřejmě marně. Stojí za povšimnutí, že StB se mimoto velmi zajímala i o Mariino tajemství.
  Bůh Lašuta na těžký boj o fyzické i duchovní přežití v nerovných podmínkách totalitního komunistického režimu přiměřeně vyzbrojil - ne puškou, pistolí či granáty - ale například schopností vnitřního vidění: Lašuta jeho "vnitřní zrak" vždy upozornil na to, kdo z lidí je zlý - mezi množstvím návštěvníků okamžitě vždy poznal na první pohled agenta StB i každého, kdo přišel se zlým úmyslem.
  Po propuštění ho po dobu nejhorších prvních deseti let chránil zdánlivě zcela obyčejný pták - drozd; vídali ho i ostatní lidé, manželka, děti, ale jen Lašut dovedl pochopit, že svým objevením   h o   v a r u j e   p ř e d   v á ž n ý m   n e b e z p e č í m.  Jakmile se "drozd" objevil a zakřikl, znamenalo to:"Pozor, je zde nebezpečí." Častokrát mu tak zachránil život na silnici, když jel na biciklu nebo na motorce: jakmile se na silnici v protisměru objevilo těžké auto a s ním i drozd, Lašut okamžitě upřel pozornost na řidiče, a hned jak postřehl, že stáčí auto na něho, vyjel ze silnice. Dle Lašutovy osobní výpovědi to nebylo jen jedenkrát, kdy mu takto drozd zachránil život.

                                                       Zázračná voda.
  Maria se na Živčáku zjevila v roce 1958, tedy přesně ke stoletému výročí zjevení v Lurdech. I na Živčáku vyprýštilo několik pramenů, jejichž voda má  rovněž   z á z r a č n é   l é č i v é   ú č i n k y.  V našich podmínkách, kdy nejen státní orgány, ale i církevní hierarchie o Turzovce dodnes mlčí, nebylo možno zavést řádnou registraci a dokumentaci o jmenovitých případech zázračného uzdravení, a to ani ne na úrovni, na jaké se to děje například v jugoslávském Medjugorji. Uzdravení zůstavali zpravidla v anonymitě, a tak o nich svědčila jen příležitostná, většinou neosobně formulovaná poděkování přibíjená hřebíky na stromy nahoře na místě zjevení.
  Naši církevní představitelé prozatím zjevení na Turzovce neuznali; původně byl vysloven zákaz návštěvy Živčáku církevnímu duchovenstvu. V roce 1968 byla ustanovena nová církevní komise, která obnovila šetření přímo na místě. S výsledky těchto šetření veřejnost nebyla seznámena, nicméně formální zákaz návštěvy církevnímu duchovenstvu byl však odvolán.
  Matuš Lašut na místo zjevení nesměl; zato na ně dobře viděl, neboť žil ve svém domku na okraji Turzovky přímo proti Živčáku, který se strmě tyčí hned na protějším břehu Kysuce a dodnes svědčí o oné manifestaci "neznámé moci" - Božího břemene, které nelze unést.
  Právě na něm tato  M O C  veřejně demonstrovala,  ŽE  EXISTUJE  SÍLA,  JÍŽ  ŽÁDNÝ  ČLOVĚK  NENÍ  SCHOPEN  VZDOROVAT !
  Že toto je právě  ONA - JEDINÁ  SÍLA,  PŘED  NÍŽ  SE  MÁ  ČLOVĚK  SKLONIT....

(Z knihy "Mariánská zjevení a poselství lidem 20.století"- František Press)
 

    POTVRZENÍ  O  ROZKOLU  V  CÍRKVI:
  POTVRZENÍ  ZMĚNY  MŠE  K  HORŠÍMU  PANNOU  MARIÍ  Z  TURZOVKY:

  Praha 8.8,1966:
    Karle, můj milý synu, chtěla bych ti dnes něco povědět o mých zjeveních.  MOJE  ZJEVENÍ  JSOU  VŽDY  VÝSTRAHOU  PRO   ČLOVĚKA.  Jimi se snažím upozornit na věci, o kterých nepřemýšlí,  NA  ZLO,  KTERÉ  HO  OHROŽUJE
ŠKODA  VAŠÍ  ZEMĚ!  ŠKODA  TOHOTO  kdysi tak zbožného  LIDU,  KTERÝ  JE  TEĎ  ÚPLNĚ  V  PASTI  ĎÁBLA!  Moje poslední zjevení nepřineslo zatím žádoucí účinek, a to  HLAVNĚ  PROTO,  ŽE  JE  MOJI  SLUŽEBNÍCI - KNĚŽÍ - VĚTŠINOU   ZAMÍTLI,  dokonce varovali věřící a vyhrožovali jim!

                     Boj s ďáblem a Konec času v tomto století.
                                                9.11.1987:
V minulých dobách bojovali nepřátelé Boha spíše fyzickými útoky, zatímco nyní se stále více skrývají  ZA  RŮZNÉ  IDEOLOGIE   A  FALEŠNÉ  VIDINY  KRÁSNÉ  BUDOUCNOSTI  BEZ  BOHA.  (to chce zavést papež František - sociální demokratický svět bez Boha - církev člověka!) A to je mnohem nebezpečnější, protože si to mnoho lidí neuvědomí. Jakmile si člověk postaví ve svém životě za cíl cokoliv jiného než Boha, ztrácí půdu pod nohama a řítí se do duchovního neštěstí.
     Bohužel to bude v příštích letech,  A  ZVLÁŠŤ  V  PŘÍŠTÍM  STOLETÍ,  JEŠTĚ  MNOHEM  HORŠÍ.  ĎÁBLOVA  MOC  BUDE   VRCHOLIT  A  MNOHO,  MNOHO  DUŠÍ  ZAHYNE!  Proto také budu stále častěji zachraňovat, co ještě není ztraceno!

                                      O  KNĚŽÍCH  A  KONCILU
                                              listopad 1980
      Víš, Karle, moji služebníci jen velmi neradi přiznávají nebo uznávají moje zjevení, a to buď proto, že žárlí na ty prosté duše, kterým svěřuji svá poslání, anebo se obávají, že některá poselství by veřejnost nepřijala, a pak by se jim lidé vysmáli.. Bohužel je i mnoho těch, kteří v má zjevení vůbec nevěří a nedají se přesvědčit ani důkazy mého milosrdenství.
     ZATVRZELOST  JE  Z  VNUKNUTÍ  ĎÁBLA  A  PRAMENÍ  Z  PÝCHY  ČLOVĚKA!
 Oznam, mé dítě, všem kněžím, se kterými se setkáš, aby byli zanícení pro Pána! Nejvíc je to vidět, jak slouží mši svatou...Musí z nich vanout  DUCH  SVATOSTI,  protože jej na ně vdechl Bůh při přijímání svátosti kněžství. Jsou to moji služebníci na zemi a moji nejdražší synové. Ať se co nejvíce podobají mému nejdražšímu  JEŽÍŠI  V  POKOŘE,  LÁSCE,  POSLUŠNOSTI  A  ODDANÉ   SLUŽBĚ.  MAJÍ  NEPŘEDSTAVITELNOU  MOC,  kterou jim svěřil Bůh, ale také NEPŘEDSTAVITELNOU  ZODPOVĚDNOST  ZA  DUŠE  JIM SVĚŘENÉ!  NESMĚJÍ  BÝT  ZBABĚLÍ  A  NESMĚJÍ  PODLEHNOUT  SVODŮM  ZLÉHO  DUCHA,  který zvláště o ně usiluje. Ať se sdružují pod mým jménem, budou vzájemně silnější a já je budu jako Matka ochraňovat.
     Do naší svaté církve , můj synu,  PRONIKLY  V  DOBĚ  TRVÁNÍ  KONCILU (II.Vatikánský koncil v r. 1963)  NĚKTERÉ  ŽIVLY,   KTERÉ  ODMÍTAJÍ  JAKOUKOLIV  OBĚŤ.  Dokonce i oběť Eucharistie,  PROTO  SE  SNAŽÍ  JI  ZNESVĚTIT  A  POLIDŠTIT  NA   ÚROVEŇ  PŘIJÍMÁNÍ  CHLEBA  BEZ  PŘÍTOMNOSTI  MÉHO  SYNA.  Jsou to prvky orientální, které neznají a neuznávají pojem hřích, lítost, odpuštění. Bude trvat dlouho,  NEŽ  OD  NICH  BUDE  MOJE  CÍRKEV  OČIŠTĚNA!

                                                    O  POKOŘE.
                                                 Romano Guardini

  Copak činí člověk, když zpyšní? Vypíná se, zdvihá hlavu a ramena, celou postavu. Všechno na něm říká:"Já jsem větší než ty! Já jsem víc než ty!"
  Je-li však někdo pokorné mysli, cítí-li se malým, tu sklání hlavu a jeho postava se shýbá - ponižuje se. A to tím hlouběji, čím větší je TEN, kdo před ním stojí; čím méně platí sám u sebe.
  Kdy však to cítíme zřetelněji, jak jsme malí, než  když   s t o j í m e   p ř e d   B O H E M ?
 V E L I K Ý   B Ů H, který byl včera jako dnes a stejně  i  za   s t o   t i s í c   l e t !
  Který naplňuje světnici i celé město,  š i r ý   s v ě t   i   n e z m ě r n é   h v ě z d n é   n e b e,  a všechno před Ním je jako prášek!
  SVATÝ  BŮH,  ČISTÝ,  SPRAVEDLIVÝ  A  NEKONEČNÉ  VÝSOSTI....Jak je veliký!!
  A já tak malý, že se s ním vůbec nemohu srovnávat; že nejsem  před  Ním  z h o l a   n i c !
  A tu to člověku přijde samo sebou, že před ním nesmí pyšně stát. Zkrotl. Chtěl by svou postavu snížit, aby tu tak opovážlivě nestál - a hle, již je polovice jeho výšky obětovaná: člověk klečí.
  A nestačí-li to jeho srdci, může se ještě sklonit. A skloněná postava praví:"Ty jsi veliký Bůh a já nejsem nic!"
  Klekáš-li, ať to není chvatný, prázdný úkon. Vdechni mu duši! Duší klečení však je, aby také uvnitř tvé srdce se před Bohem sklánělo  v   h l u b o k é   ú c t ě   a   b á z n i.
  Když přicházíš do kostela nebo z něho vycházíš, nebo jdeš kolem oltáře, poklekni hluboce, zvolna a spolu celé tvé srdce, a ať při tom řekne:"Můj veliký Bože..." POTOM  JE  TO  POKORA  A  JE  TO  PRAVDA.


  Svatý farář arský - Jan Maria Vianey:"Pokora je jako řetěz růžence: když řetěz roztrhneme, perly se rozsypou...Když pokora zeslábne, zmizí všechny ctnosti..."


                                              Poselství Josefovi od Boha Otce.
                                                      15.ledna 2004

                                     Varuji vás před pýchou, která svádí celé národy.
 
  "Můj drahý synu, přicházím se slovy lásky. Děkuji ti za tvoji lásku, kterou ke mně hoříš. Děkuji ti za tvoje modlitby a prosby za duše v očistci, za nemocné, za obrácení hříšníků. Můj synu, modli se s velkou důvěrou a láskou. Nedej se odtrhnout od modlitby, ale pevně se přidržuj mé lásky a slov, které jsem ti dal.
  Synu můj, napiš co slyší a cítí tvé srdce: Hle, děti světa, přicházím k vám se slovy a prosbami, abych vás přivedl na cestu spásy. Skláním se k vám a přicházím až na dotek vašeho srdce. Ke každému přicházím, ke každému z vás, děti světa.
  Já, váš Bůh, se skláním k vám, ponížil jsem se až do krajnosti, abych vás vysvobodil z otroctví hříchu, který je kolem vás i ve vás. Děti světa, přijměte mou podanou ruku, přijměte mě do vašeho srdce. Mnoho lidí je uvězněno pýchou. Toto vězení je velmi nebezpečné pro nesmrtelnou duši, která je na pokraji věčného zatracení!
  Chci vás varovat před pýchou, která je velice rozšířená ve světě.  P Ý C H A    JE  MŮJ  VELKÝ  NEPŘÍTEL !  PÝCHA  JE  NEPŘÍTEL  ČLOVĚKA  ZBOŽNÉHO,  POKORNÉHO,  LASKAVÉHO  A  ČISTÉHO  SRDCE !
  Věru, říkám vám, MNOHO  LIDSKÝCH  DUŠÍ  SE  ZATRATILO  A   Z A T R A C U J E ,   protože je tam dovedla PÝCHA.  NADUTOST,  SOBECKOST,  LAKOMSTVÍ,  EGOIZMUS,  ZÁVIST,  ZLOBA  SRDCE  A  NEČISTOTA  JSOU  PŘÍČINOU  MNOHÝCH  ZATRACENÝCH  DUŠÍ !!!   Proto se   CHRAŇTE  NAMYŠLENOSTI,  LAKOMSTVÍ,  DOMÝŠLIVOSTI,   L Ž Í,   PODVODU  A  OKRÁDÁNÍ !  Všímejte si smutku, bolesti a hmotné nouze bližního!
  Egoizmus, tento hřích, je velmi, velmi odporný, neboť  EGOIZMUS  ČLOVĚKA  TLAČÍ  DO  DRÁPŮ  SATANOVI  a ten má zuřivou radost nad tímto skutkem egoizmu. Říkám vám:  MILOVAT  BUDEŠ  BLIŽNÍHO,  JAKO  SEBE  SAMÉHO !  Nezapomínejte na tato slova, která jsem vám řekl! Rozdělte se se svým bližním o to, co máte, rozdělte se o hmotné věci, ale i o ty duchovní. Lidé se od sebe vzdalují, rodina je si cizí, nenávist panuje už v celém světě. Povýšenectví člověka nad člověkem je veliké!
  Pýcha je zloba, která svádí celé národy. Vznikají velké nepokoje, války a smrt, která je následkem pýchy. Války ve světě vznikají z pýchy, která je zakotvená v srdci člověka! Válka je velké zlo - smrt, která pohlcuje tisíce lidských životů.

J Á,   V Á Š   B Ů H,  V Á S   P R O S Í M:  ZMĚŇTE  VAŠE  ŽIVOTY,  ČIŇTE  POKÁNÍ !   Změňte vaše životy, které jsou vábené pýchou světa. Buďte prostí, jako jsou prosté malé děti. Copak jsem vám neřekl, buďte malí, jako jsou malé tyto děti? Pokud nebudete jako malé děti, nedostanete se do nebeského království!
  Zůstaňte prostí a otevřete se mi, otevřete se mi celí. Otevřete se pro Boží věci. Já sám vás povedu vaším životem. Jsem přece   váš   nebeský   Otec,   který   vás   nesmírně   miluje!
  Jsem zarmoucený nad tím, že už děti, které mají sotva 10-11 let, mají v sobě základy pýchy, pýchy strašné, která je strhne na cestu zoufalství a lidské, duchovní bídy!!! Velký, velký počet jich je, zvláště v těch národech, které jsou hmotně bohaté. V rodinách, které žijí v bohatství   a  BEZ  MÉ  PŘÍTOMNOSTI,  ale i v méně bohatých rodinách, u mnohých vládne v jejich srdci pýcha, která je v jejich životě nebezpečnou družkou. Satan vložil do člověka svou pýchu, faleš a rafinovanost, která se rozrostla do obřích rozměrů!
  Já, váš Bůh, vám pravím - tisíce a tisíce lidských duší putuje do věčného zatracení skrze tento velký lidský hřích a to je pýcha!!! Bez pýchy by člověk více miloval člověka. Nebyl by zaslepený a zahleděný do sebe, miloval by svého bližního a uměl by se s ním rozdělit o vše, co by měl. S láskou by přistupoval ke svému bližnímu a s láskou by snášel i jeho bolesti. Vytratila by se nenávist, egoizmus, lakomství, nadutost, povýšenectví, lhostejnost, závist, zloba, krádeže, nadřazenost. Bez pýchy by člověk žil v lásce a v harmonii.  JÁ  BYCH  NEBYL  ODSTRČENÝ  A  NEPOTŘEBNÝ !!  Pokání člověka by bylo samozřejmostí a povinností. Člověk by více miloval člověka. Lidé by se milovali a ctili navzájem. Proto vás prosím, buďte opatrní a chraňte se pýchy!
  Žehnám vás. Buďte si bratry a sestrami, milujte se a ctěte jeden druhého. Neubližujte si, ale navzájem si pomáhejte. Amen, pravím vám - za všechno budete muset zaplatit!!!  Z A   K A Ž D Ý   Z L Ý   Ú M Y S L,  ZA   K A Ž D É   Z L É   S L O V O   Č I   P O H L E D !  AMEN, AMEN, PRAVÍM VÁM - JSEM POZORNÝ   A   V Š E V Ě D O U C Í   B Ů H !   N I C   M I   N E U J D E,  ani ten nejmenší zlý či dobrý skutek!!! Chraňte se zlých skutkú a změňte je na lásku k bližním. Čiňte ve vašem životě víc dobra a budete obdařeni slávou mého království.
  Chvála všem dětem žijícím na zemi, protože přišly do domu svého Boha. Miluji vás, mé věrné děti, které milujete mé zákony a uctíváte Pannu Marii, Matku mého jednorozeného Syna. "

                

                                             Ježíšovo slovo z evangelia:
                                          Podobenství o boháči a stodolách.

  Někdo ze zástupu Ježíše požádal:"Mistře, domluv mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví." Ježíš mu odpověděl:"Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim:
  "Mějte se  na  p o z o r u   p ř e d   k a ž d o u   c h a m t i v o s t í,  neboť i když člověk má nadbytek,  n e n í   j e h o   ž i v o t   z a j i š t ě n   tím,  co  má!" A pověděl jim toto podobenství:
  Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si:"Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?" Pak si řekl:"Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let;  k l i d n ě   s i   ž i j,   j e z   a   p i j,   b u ď   v e s e l é   m y s l i."
  Ale Bůh mu řekl:"BLÁZNE,  J E Š T Ě   T É T O   N O C I   S I   V Y Ž Á D Á M   T V O U   D U Š I,   a  čí  bude  to, co jsi nashromáždil?"
  "Tak je to  s  tím,   K D O   S I   H R O M A D Í   P O K L A D Y   A   N E N Í   B O H A T Ý   P Ř E D   B O H E M !"
  (Lukáš 12,13-21)


                                            Poselství Panny Marie Josefovi:

  "Mé dítě, já, tvoje Matka ti říkám pravdu, nic jiného než pravdu:  PEKLO  JE  A  EXISTUJE !  PEKLO  JE  STRAŠNÉ !  NA  PEKLO  JE  HRŮZA  JEN  POMYSLET !

PEKLO  SE  DOTÝKÁ  KAŽDÉHO  ČLOVĚKA,  KTERÝ  SEŠEL  Z  BOŽÍ  CESTY  A  PRAVDY !
  Dítě moje, nikdy se neodkloň z cesty spásy, neboť ďábel útočí velmi zuřivě na každého člověka, který se Bohu odevzdá. Ale nikdo se nemusí obávat, kdo se odevzdá do náruče Svatého Boha, protože Pán ho před zuřivostí ďábla ochraní.  KAŽDÝ  ČLOVĚK,  KTERÝ  PŘICHÁZÍ  KE  STOLU  PÁNĚ  A  ŽIJE  PODLE  BOŽÍCH  ZÁKONŮ,  VELMI  DŮVĚŘUJE  SVÉMU  SPASITELI  A   UKRYJE  SE  POD  MŮJ  PLÁŠŤ,  A N I   C E L É   P E K L O   N A D   N Í M   N E M Á   M O C !"

                                    --------------------------------------------------------

                                                 MODLITBA SVATÉHO RŮŽENCE.

  Když Panna Maria mluví o "skrytí se pod její plášť", myslí tím modlitbu svatého růžence. A mám vám všem nabídnout pomoc, abyste se růženec mohli co nejdříve modlit.
  Růžencové modlitby jsou nám dány z nebe: "Otče náš", je modlitba daná nám samotným Ježíšem, kdy nás v evangeliu učí, jak se máme modlit k Bohu. ŘÍKÁ: "Modlete se takto:
  OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH, POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ, PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ, BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY, JAKOŽ I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ, ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO. AMEN."
  Další část růžence je modlitba Archanděla Gabriela, který byl Bohem poslán, aby Panně Marii zvěstoval, že se jí narodí Spasitel světa a má mu dát jméno Ježíš - Bůh s námi. Když k ní přišel, řekl jí:
  "ZDRÁVAS, MARIA, MILOSTI PLNÁ, PÁN S TEBOU. POŽEHNANÁ TY MEZI ŽENAMI."  A další věta zazněla z úst Alžběty, matky Jana Křtitele, když za ní její příbuzná Maria, už těhotná přišla na návštěvu. Alžběta jí řekla:"POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA TVÉHO JEŽÍŠ...." 
  A závěr přidala Církev svatá jako prosbu za nás: SVATÁ MARIA, MATKO BOŽÍ, PROS ZA NÁS HŘÍŠNÉ NYNÍ I V HODINU SMRTI NAŠÍ. AMEN.
  Takže růženec se skládá ze dvou hlavních modliteb: Otče náš a Zdrávas Maria, které se opakují a před nimi na začátku se říká KRÉDO, to je vyznání víry. A mezi Zdrávasy se umísťují jednotlivá TAJEMSTVÍ ze života Ježíše a Panny Marie.
  Podle jednotlivých částí života se růženec nazývá:RADOSTNÝ, SVĚTLA, BOLESTNÝ A SLAVNÝ.

  RADOSTNÝ ukrývá tajemství z Ježíšova narození:(Pomodlí se Věřím v Boha, pak Otčenáš a Zdrávasy s vloženým tajemstvím.)
           1.Kterého jsi z Ducha Svatého počala.Modlí se 10x.Pak Sláva Otci a Otčenáš...
           2.Se kterým jsi Alžbětu navštívila.Modlí se 10x.Pak.....
           3.Kterého jsi v Betlémě porodila.Modlí se 10x....
           4.Kterého jsi v chrámě obětovala.Modlí se 10x
           5.Kterého jsi v chrámě nalezla.Modlí se desetkrát.Pak Sláva Otci a Zdrávas Královno.

  SVĚTLA ukrývá tajemství Ježíšova života před ukřižováním:
           1.Který byl pokřtěn v Jordánu.
           2.Který zjevil v Káně svou božskou moc.(Kdy poprvé proměnil vodu ve víno.)
           3.Který hlásal Boží království a vyzýval k pokání.
           4.Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu.(Svým učedníkům se ukázal v Božském jasu.)
           5.Který ustanovil Eucharistii.

  BOLESTNÝ vypráví o Jeho ukřižování:
           1.Který se pro nás krví potil.
           2.Který byl pro nás bičován.
           3.Který byl pro nás trním korunován.
           4.Který pro nás nesl těžký kříž.
           5.Který byl pro nás ukřižován.

  SLAVNÝ vypráví o jeho činech po zmrtvýchvstání:
           1.Který z mrtvých vstal.
           2.Který na nebe vstoupil.
           3.Který nám seslal Ducha Svatého.
           4.Který tě, Panno, do nebe vzal.
           5.Který tě, Panno, v nebi korunoval.

  Toto jsou skoro všechny části růžence, a kdo chce, už se může modlit. Začne se KRÉDEM, pak OTČENÁŠ a pak se 10x modlí ZDRÁVAS na deseti kuličkách růžence, a po slovech:"..požehnaný plod života tvého Ježíš", se vloží jednotlivé tajemství.
  Takže to pak vypadá takto: Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života Ježíš, KTERÉHO JSI Z DUCHA SVATÉHO POČALA. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
  Na závěr každého růžence se modlí ZDRÁVAS KRÁLOVNO.

  KRÉDO:
  Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
  I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal s Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest.
  Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé.
  Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.

  Za každým desátkem Zdrávasů se řekne:
  SLÁVA OTCI  I  SYNU  I  DUCHU SVATÉMU, JAKO BYLA NA POČÁTKU, I  NYNÍ  I  VŽDYCKY A NA VĚKY VĚKŮ. AMEN.

  Růženec se začíná znamením kříže: VE JMÉNU OTCE I SYNA I DUCHA SVATÉHO. AMEN.
  A končí se modlitbou: Zdrávas Královno:
  ZDRÁVAS KRÁLOVNO, MATKO MILOSRDENSTVÍ, ŽIVOTE, SLADKOSTI A NADĚJE NAŠE, BUĎ ZDRÁVA!
  K TOBĚ VOLÁME, VYHNANÍ SYNOVÉ EVY, K TOBĚ VZDYCHÁME, LKAJÍCE A PLAČÍCE V TOMTO SLZAVÉM ÚDOLÍ.
  A PROTO, ORODOVNICE NAŠE, OBRAŤ K NÁM SVÉ MILOSRDNÉ OČI A JEŽÍŠE, POŽEHNANÝ PLOD ŽIVOTA SVÉHO, NÁM PO TOMTO PUTOVÁNÍ UKAŽ, Ó MILOSTIVÁ, Ó PŘÍVĚTIVÁ, Ó PŘESLADKÁ PANNO MARIA!

  Já na úplném konci růžence ještě připojuji jednu DŮLEŽITOU modlitbu, a to POD OCHRANU TVOU:
  POD OCHRANU TVOU SE UTÍKÁME, SVATÁ BOŽÍ RODIČKO.
  NEODMÍTEJ NAŠE PROSBY V NAŠICH POTŘEBÁCH, ALE ODE VŠEHO NEBEZPEČÍ VYSVOBOĎ NÁS VŽDYCKY, PANNO SLAVNÁ A POŽEHNANÁ!
  PANÍ NAŠE, PROSTŘEDNICE NAŠE, ORODOVNICE NAŠE, U SYNA NÁM SMILOVÁNÍ VYPROS, SYNU SVÉMU NÁS DOPORUČ, K SYNU SVÉMU NÁS DOPROVOĎ. (Do jeho náruče plné té nejsladší lásky!)

  Ukázka modlitby:

  Věřím v Boha....
  Otče náš...
  Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou, poženaná ty mezi ženami. Požehnaný plod života tvého Ježíš, V KTERÉHO VĚŘÍME. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
  Zdrávas,Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Požehnaný plod života tvého Ježíš, V KTERÉHO DOUFÁME. Svatá Maria...
  Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Pžehnaný plod života tvého Ježíš, KTERÉHO NADE VŠECHNO MILUJEME. Svatá Maria.....
  Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako bylo na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen
  Pane Ježíši, odpusť nám naše viny, ochraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.(To je modlitba od Archanděla z Fatimy, kterou naučil Františka, Jacintu a Lucii, a kterou si Panna Maria přála vkládat mezi jednotlivé desátky růžence.)
  A ZAČÍNÁ PRVNÍ DESÁTEK:
  Otče náš, jenž jsi na nebesích...
  10x Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Požehnaný plod života tvého Ježíš, KTERÉHO JSI Z DUCHA SVATÉHO POČALA. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
  Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako bylo na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků.Amen
  Pane Ježíši, odpusť nám naše viny....

  A ZAČÍNÁ DRUHÝ DESÁTEK S DALŠÍM TAJEMSTVÍM:
  Otče náš, jenž jsi na nebesích....
  10x Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. Požehnaný plod života tvého Ježíš, SE KTERÝM JSI ALŽBĚTU NAVŠTÍVILA. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen
  Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako bylo na počátku i nyní a na věky věků. Amen.
  Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy,....
 
  A ZAČÍNÁ TŘETÍ A DALŠÍ DESÁTKY. CELKEM PĚT.
 
Na konci: Zdrávas, Královno....
  A už se umíte modlit!

  Přeji všem, kteří mají v srdci touhu po spojení s nebem, mnoho radosti, pokoje v duši a požehnání v životě.
  Vaše barmanka.

                            --------------------------------------------------
                                   
 
                                Poselství Boha Otce ze dne 17. srpna 2012.
                                           Vizionář: Jabez (USA)

   "Děti mého Božího Srdce,
    Já Jsem, který Jsem. Já jsem Alfa a Omega. Já Jsem. Chtěl bych přebývat ve vás. Otevřete Mi vaše srdce. Odevzdejte se Mi v lásce. Dovolte Mi přetvořit vás k mé slávě. Moji maličcí, vyzývám vás k životu odříkání, oběti a lásky.
   Prosím, poslechněte Mě. Musíte dát zájmy ostatních nad zájmy vaše. Modlete se, modlete se bez přestání. Modlete se za mou svatou církev, za dorost, a aby se jim dařilo v jejich poslání. Mé děti, přijďte ke Mně v adoraci. Budu mluvit k vašim srdcím. Budu šeptat do vašich uší a přitáhnu vás blíž. Věnujte modlitbě tolik času, kolik jen můžete. Události se teď budou stupňovat a mnoho duší je každý den ztraceno. Satan plánuje uloupit Mi milióny duší. Nedovolte, aby se to stalo.
   Toužím po tom, aby všechny mé děti byly se Mnou v ráji. Přijmout ztrátu jediné duše je pro Mě těžké. Nesmírně trpím strádáním a bolestí pokaždé, když je jedna duše pro Mě ztracená. Děti, stvořil jsem vás k mé slávě. Proč stále odmítáte udělat Mě šťastným? Proč odmítáte dát Mi vaši lásku? Nabízím vám všechny věci, všechna zvířata, mé celé stvoření je vám k dispozici a přesto Mě stále odmítáte. Toužím po vaší přítomnosti.
   Čekal jsem na vás už tak dlouhý čas. Prosím, odpovězte na moji výzvu ke svatosti. Odpovězte na mé volání k lásce, jakou Já miluji vás. Byli jste stvoření s tímto záměrem v mé mysli. Děti, doufám ve vás. Vždy od vás očekávám velké věci. Už Mě více nezklamte. Volám vás k životu služby, k duchovnímu životu, k životu mravní jednoty. Pojďte se Mnou. Slibuji vám, že vám požehnám, jakmile se stanete poslušnými. Dodržujte mé přikázání lásky. Udržujte vaši duši bez poskvrny. Vyhledávejte mé posvěcené syny a buďte  se  mnou v souladu.

K A Ž D Ý   D E N   Ž I J T E   T A K,  JAKO  BY  BYL  VÁŠ  POSLEDNÍ !
 P Ř I P R A V T E   S E   N A   T O,  ŽE  SE  SE  MNOU  SETKÁTE !

Váš čas na zemi není nic ve srovnání s věčností blaženosti, kterou jsem naplánoval. Udělali byste dobře, kdybyste si na to vzpomněli. Vaše smrt je jenom vchodem do existence mého zaslíbení. To by měl být váš konečný cíl: být se Mnou, s vaším Otcem v nebi, celou věčnost..."