Č.13 A Bůh nás stále varuje.Fatima.
Č.13 V BOŽÍ ŠKOLE. A BŮH NÁS STÁLE VARUJE.. FATIMA.
Varování z letošního roku od Boha Otce, od Panny Marie, zjevení ve Fatimě v roce
1917.
Poselství Boha Otce ze dne 8. července 2012 v 15:45.
Vizionář: Enoc (Kolumbie)
OHEŇ MÉ SPRAVEDLNOSTI UŽ NABRAL SMĚR K ZEMI.
"Můj lide, moji dědici, budiž mír s vámi.
Nebeský oheň, který očistí mé stvoření a mé tvory se už blíží. Má země bude sténat jako rodící žena, hvězdy budou v ohromení a planety utvoří nebeský obrazec, jaký ještě žádné oko nevidělo. Mé děti, moji dědici, už není cesta zpět. Moje božská spravedlnost přichází, aby znovu nastolila zákon a řád. Lidstvo pozná moji existenci a žádný smrtelník nebude moci pochybovat ani o Mně, ani o mých slovech.
Ó, lidstvo, kvůli tobě jsem obětoval mého jediného Syna, abych ti dal spásu a oslavil mé jméno prolitou krví, ale vy jste odmítli tajemství lásky, které jeho oběť představovala. Uplynulo už více než dva tisíce let a vy stále obracíte záda k Bohu, jenž je láska a milosrdenství. Pohár mého spravedlivého hněvu přetekl, vaše hříchy a vaše lhostejnost rozbila kód lásky,
který řídí univerzum a otevřely dveře mé spravedlnosti, kterou brzy okusíte kvůli všem vašim hříchům, vaší necitelnosti a vaší nespravedlnosti.
Celé stvoření se obrátí proti vám, protože jste jediní, kteří jste porušili rovnováhu stvořených věcí. Následkem toho poznáte moji spravedlnost, která všechno očistí a všechno obnoví. Vesmír se již započal chvět, oheň nebes, který vás probudí z vašeho duchovního spánku je na své dráze a nechá vám poznat moji existenci jako jediného a skutečného Boha. Mé jméno je
zapomenuto a pokřiveno velkou většinou lidstva, vašich bohů je tolik, jako vašich měst, a jako ulice v Jeruzalému jsou početné mrzké oltáře, které jste postavili, abyste podkuřovali Bálovi. Ujišťuji vás, že vaši bozi vás nezachrání ve dni vaší nouze!
Mé stvoření se již brzy promění a všechno bude takové, jako na počátku. Všechny mé děti budou udržovat rovnováhu lásky a už nebude ani nespravedlnost, ani hřích. Vše bude svěřeno mému vyvolenému lidu a má vůle bude učiněna jak v nebi, tak na zemi, jak je psáno.
Buďte připraveni na hodinu mé spravedlnosti, která je už blízko, protože oheň mé spravedlnosti již nabral směr k zemi, a tak oblečte pytlovinu kajícníků a čiňte pokání. Nechť Boží pokoj přebývá ve vašich srdcích, lidé dobré vůle.
Váš Otec, Jahve, Pán všech národů. Rozšiřte má poselství do všech koutů země!"
Poselství naší Paní svým malým dětem ze dne 24. července 2012 v 13:30.
Vizionář: Enoc (Kolumbie)
BRZY BUDOU POLNICE ZNÍT ZNOVU, A TENTOKRÁT SILNĚJI. BUDOU ZNÍT JAKO VÝZVA LIDSTVU, ABY SE PŘIPRAVILO NA PŘÍCHOD VAROVÁNÍ.
"Dětičky mého srdce, pokoj Boží vám.
Brzy budou polnice znít znovu a tentokrát silněji. Budou znít jako výzva lidstvu, aby se připravilo na příchod Varování. Je čas, dětičky, abyste byly připraveny ve svých domovech a abyste se pohroužily do modlitby, protože kdykoliv se všechno může změnit.
Nemyslete si, že proto, že se dosud nic nestalo, se nic nestane. Nezapomeňte, že co je psáno ve svatém Slově Boha se doslova uskuteční. Očista stvoření a tvorů se naplní tak, jak je psáno.
Dětičky, můj Otec mě už s láskou žádal, abych Ho ponechala konat jeho svatou vůli a jako Matka se stále přimlouvala za spásu duší, a především těch, které se Bohu příliš vzdálily.
Děti, nepřimlouvejte se už o prodloužení času milosrdenství, přimlouvejte se jenom za záchranu duší. V Boží vůli je Č A S
M I L O S R D E N S T V Í U Ž U Z A V Ř E N. Chybí už jen nutné probuzení svědomí (Varování – pozn. překladatele), aby tento čas byl zcela naplněn. Buďte připravení, neboť mír ve vesmíru bude brzy zničen a všechno se začne měnit.
Chybí jenom velmi málo, aby se ruka mého Otce úplně uvolnila. K r o z š t ě p e n í c í r k v e může dojít v každém okamžiku, a až se t o t o p r o r o c t v í n a p l n í, uskuteční se ihned řada jiných událostí. A tak dětičky, musíte být připraveny, neboť neznáte ani dne, ani hodiny, kdy to všechno začne. Jsem zaplavena smutkem, protože vím, že M N O H O D U Š Í B U D E Z A T R A C E N O, j e l i k o ž n e c h t ě l y b r á t n a v ě d o m í v ý z v y,
které jim dávalo nebe, aby našly útočiště v Božím milosrdenství. Místo toho pokračují ve své šílené honbě za prostopášností a hříchem.
Až se probudí ze svého duchovního spánku a budou chtít mít užitek z Božího milosrdenství, bude pro ně už příliš pozdě, protože Boží spravedlnost je oddělí od stáda mého Syna a tak už nebudou vyslyšeny.
Dětičky, stvoření právě sténá až v hlubinách svého lůna. O h e ň v y t r y s k n e z e z e m ě na mnoha místech, v o d y m o ř e z a p l a v í m ě s t a, země bude otřesena a otevře se, aby nechala slyšet svůj nářek. Ó, tvorové, vraťte se k Bohu co nejrychleji, neboť č a s m i l o s r d e n s t v í je u s v é h o k o n c e !
Nechejte zaznít chvalozpěvy a m o d l e t e s e, aby Boží spravedlnost udělala věci snesitelnější, a vy jste mohli čelit těmto dnům zkoušek s vírou a nadějí, neboť pravím vám, dětičky, až přijde čas Boží spravedlnosti, budete zkoušeni tak, jako se čistí zlato ohněm. Modlete se s v a t ý r ů ž e n e c s e m n o u, mé malé děti a modlete se za spásu duší,
které jsou Bohu nejvíce vzdálené, aby uměly využít milosrdenství V A R O V Á N Í. Buďte štědří k vašim bratrům a pomáhejte jeden druhému.
Zůstaňte jednotní, abyste mohli kráčet se mnou. Vezměte mě za ruku a budete moci přejít poušť vaší očisty v bezpečí. Pojďte, mé děti, čas už je blízko, ale nemějte strach.
Nedávejte z ruky váš růženec, abyste se neodchýlili z cesty. Můj růženec je kompasem, který vás povede až do bran nového stvoření.
Mějte důvěru ve vaši maminku, která vás miluje a neopustí, jestliže vy neopustíte ji. Odvahu, mé děti. Buďte odvážné, najděte útočiště v mém Neposkvrněném Srdci a všechno půjde snadno!
Miluji vás,
Vaše Matka, Marie Posvěcující. Rozšiřujte má poselství, děti mého srdce."
F A T I M A.
Panna Maria ve Fatimě 13.července 1917:"Budete-li konat, co vám řeknu, z a c h r á n í s e m n o h o d u š í a b u d e m í r ."
Po Paříži, v Rue du Bac, La Salettě a Lurdech se Panna Maria zjevila v roce 1871 v Poitmainu, v roce 1876 v Pellevoisinu a v letech 1896-1899 se zjevovala v Tilly-sur-Seulles; do té doby všechna místa ležela ve Francii, prvorozené dceři církve, země, o jejímž v ý z n a m n é m m í s t ě n a p o l i t i c k é a i n t e l e k t u á l n í m a p ě t e h d e j š í h o s v ě t a až do porážky Napoleona III. u Sedanu, nikdo nepochyboval.
Dne 13.května 1917 se Maria poprvé zjevila mimo Francii - v portugalské Fatimě, asi sto kilometrů na sever od Lisabonu.
Proč v tak malé zemičce, jež ani dnes nemá deset milionů obyvatel? A proč právě v roce 1917? V Božích záměrech neexistuje náhoda; s náhodou počítají j e n l i d é b e z v í r y, zatímco v Božích záměrech je všechno řízeno.
Vedle Polska není dnes v Evropě katoličtější země nad Portugalsko. Před Fatimským zjevením to bylo právě naopak, vždyť tehdy bylo Portugalsko pokládáno za nejzednářštější a nejzesvětštěnější zemi světa! Příčiny tohoto stavu dlužno hledat už na počátku devatenáctého století, plného státních převratů a zmatků. Mezníkem pak byl rok 1910, kdy bylo definitivně svrženo království a nastolena republika.
Od té doby bylo křesťanství v Portugalsku zuřivě pronásledováno - na velkém zednářském kongresu v roce 1911 bylo slavnostně prohlášeno, že během dvou generací bude katolicismus v Portugalsku vymýcen. Stát přerušil styky s Vatikánem, kláštery byly zlikvidovány, biskupové dáni pod policejní dohled, nosit sutanu bylo zakázáno.
Panna Maria přišla na pomoc a fatimské události celý tento průběh postupné likvidace víry totálně rozrušily! Půl roku po prvním zjevení 14.října 1917, v obecních volbách protináboženské strany výrazně ustoupily od nabytých pozic (To by si měl přečíst pan Sobotka a jeho strana, která dští nenávist proti církevním restitucím.) a v zápětí se duchovní stav země naprosto
změnil.
Mariina ochranná ruka se projevila všude, a to velmi rázně. Faktem je i to, že od roku 1926 ztratilo svobodné zednářstvo v Portugalsku svou moc, nerozšířila se tam ani španělská revoluce a nepostihla je ani druhá světová válka, právě ve Fatimě předpovězená. Dnes je Fatima slavným a církevně uznaným poutním místem.
Zjevení Panny Marie ve Fatimě.
Fatima je malá horská farní obec sdružující četné drobné osady a samoty; děti pocházely z osady Adjustrel. Ve Fatimě se Maria zjevila třem dětem: desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františku Martovi a jeho sedmileté sestře Jacintě. Jako děti chudých rodin nechodily do školy, přesto byly vzdělány v náboženských věcech; jejich matky je naučily katechismu a základním modlitbám, venku, když pásly ovce, se po svém modlívaly růženec.
Na jaře 1916 všichni tři společně pásli ovce na kopcích kolem Fatimy. Zrána jednoho jarního dne, jehož datum není známo, protože děti neznaly kalendář a neuměly počítat dny ani týdny, si hrály mezi skalnatými útvary nazývanými Cabeco, kde se ukryly před deštěm. Zůstaly tam i přes polední modlitbu Anděl Páně, najedly se, pomodlily růženec a zase si hrály.
Náhlý závan větru je přinutil otočit a v tom spatřily, jak k nim přichází anděl, pokleká a říká jim, aby se nebály. Děti rovněž poklely a opakovaly po něm modlitbičku, kterou je přišel naučit:"Můj Bože, věřím, uctívám tě, doufám v tebe a miluji tě. Prosím tě o odpuštění za všechny, kdo v tebe nevěří, neuctívají tě, nedoufají v tebe a nemilují tě." Anděl opět povstal a řekl jim:"Modlete se takto, na vaši modlitbu čeká přesvaté Srdce Ježíšovo a Mariino." Potom se anděl vzdálil a děti, ohromené touto neobyčejnou událostí, se o ní neodvážily nikomu povědět.
V létě se anděl dětem zjevil podruhé, když se po návratu z pastvy právě bavily u studny před stavením Luciiných rodičů; řekl jim:"Co zde děláte? Modlete se! H o d n ě s e m o d l e t e. Přesvaté Srdce Ježíšovo a Srdce Mariino mají s vámi své milosrdné úmysly. B e z u s t á n í P á n u n a b í z e j t e m o d l i t b y a o b ě t i."
"Oběti?" ptala se Lucie, "jak je můžeme vykonat?" "Ze všeho můžete udělat oběti. Nabízejte je Pánu k n á p r a v ě m n o h a h ř í c h ů, k t e r é h o u r á ž e j í, a j a k o p r o s b u z a o b r á c e n í h ř í š n í k ů. Snažte se také o to, aby se nad vlastí rozhostil mír. Jsem jejím strážným andělem. A n d ě l e m P o r t u g a l s k a! A především přijměte s podrobením utrpení, které vám Pán chce poslat."
Celé léto trávily děti na pastvinách. Jednoho dne se opět octly ve skalách Cabeca, poobědvaly tam, pomodlily s růženec a modlitby, které je naučil anděl. Jakmile skončily, zalil je veliký jas a opět stál před nimi anděl; tentokrát držel kalich a hostii, z níž do kalichu kapala krev. Pak pustil kalich i hostii, které zůstaly ve vzduchu na svém místě, poklekl a třikrát
se pomodlil následující vzývání, jež děti napodobily, jak uměly:"Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se vám klaním a nabízím vám drahocené Tělo a Krev, Duši a Božství našeho Pána Ježíše Krista, p ř í t o m n é h o v e v š e c h s v a t o s t á n c í c h s v ě t a, za nápravu urážek, svatokrádeží a l h o s t e j n o s t i, kterými je urážen. Prostřednictvím nekonečných zásluh jeho Svatého Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina vás prosím o o b r á c e n í u b o h ý c h h ř í š n í k ů."
Potom anděl povstal, vzal hostii, dal přijímání Lucii a obsah kalichu rozdělil mezi obě mladší děti se slovy:"Vezměte Tělo a Krev Ježíše Krista s t r a š l i v ě u r á ž e n é h o n e h o d n ý m i l i d m i. Napravte jejich hříchy a utěšte svého Boha." Anděl znovu poklekl, třikrát se pomodlil předchozí modlitbu a zmizel.
Takto byly tři malí pasáčkové v roce 1916 připraveni k přijetí mariánského poselství. Za jakých okolností došlo k prvnímu zjevení v neděli dne 13.května 1917, když děti šly po mši svaté na pastvu, o tom nám svědčí Lucie v několika deníkových záznamech:
Toho dne jsme k pastvě "náhodou" zvolili - dá-li se ovšem o náhodě v úmyslech Prozřetelnosti vůbec mluvit - pozemek, který patřil mým rodičům v místě, nazývaném Cova da Iria. Šli jsme pomalu, aby se ovce po cestě mohly pást, a dospěli jsme na místo
k polednímu.
Zatímco jsme se s Jacintou a Františkem bavili stavbou zídky kolem jednoho keře na svahu Cova da Iria, náhle jsme zahlédli jakoby záblesk. "Měli bychom se ra
ději vrátit domů," řekla jsem svým příbuzným,"zablýsklo se; mohla by přijít bouřka." "Tak ano," odpověděli.
Začali jsme tedy sestupovat se svahu a hnali jsme ovce směrem k cestě. Když jsme se dostali asi tak do poloviny svahu, přibližně do výše jistého velkého dubu, který tam stál, zahlédli jsme nové zablýsknutí a po několika krocích jsme uviděli nad jedním malým doubkem Paní, celou oděnou v bílém, která z á ř i l a v í c n e ž s l u n c e a šířila kolem sebe světlo živější a intenzivnější než křišťálová sklenice plná čisté vody, prostoupená nejzářivějšími paprsky. Zastavili jsme se překvapeni tímto zjevením. Byli jsme mu tak blízko, že jsme se sami octli ve světle, které ho oblopovalo, či spíše z něho vyzařovalo, přibližně ve vzdálenosti půldruhého metru.
Tehdy nám naše Paní řekla:"Nemějte strach, nic vám neudělám." "Odkud jste?" zeptala jsem se jí. "Jsem z nebe!" "A co si ode mne přejete?" "Přišla jsem vás požádat, abyste sem přišli šest následujících měsíců, vždy 13. ve stejnou hodinu. Později vám řeknu, kdo jsem a co si přeji." "A co já, dostanu se do nebe?" "Ano, dostaneš." "A Jacinta a František?" "Také, ale
budete se muset modlit ještě hodně růženců. Chcete Bohu nabídnout, že budete snášet všechna utrpení, které vám hodlá seslat n a o d č i n ě n í h ř í c h ů, jimiž je urážen a jako prosbu z a o b r á c e n í h ř í š n í k ů ?" "Ano, velice rádi!" "Budete tedy velmi trpět, ale vaší útěchou bude m i l o s t B o ž í."
Jak promlouvala tato poslední slova, naše Paní rozevřela ruce a vyslala k nám skrze odlesk, který z nich vyzařoval, světlo tak intimní, že pronikalo našimi srdci až do hloubi duše, a tak způsobilo, že jsme se sami spatřovali v Bohu, k t e r ý b y l t í m S V Ě T L E M, jasněji než je možno se spatřit v nejlepším zrcadle. Nuže, z vnitřního hnutí, jež nám bylo také
sděleno, jsme padali na kolena a z hloubi duše jsme opakovali:"Ó Nejsvětější Trojice, klaním se Ti! Můj Bože, miluji Tě v Nejsvětější Svátosti!" Po nějaké chvíli naše Paní dodala:"Ka ž d ý d e n s e m o d l e t e r ů ž e n e c, abyste pro svět obdrželi M Í R a K O N E C V Á L K Y." (První světová)
Pak se začala zlehka vznášet směrem na východ, až zmizela v nesmírnosti nebes. Světlo, které ji obklopovalo, jakoby otvíralo cestu mezi hvězdami.
Večer onoho dne jsme trávili v zamyšlení, pohlceni úžasem; Jacinta čas od času zvolala:"Och, ta krásná Paní!" "Řekla jsem jí tedy:"Už vidím, jak o tom budeš někomu povídat." "Ne, neřeknu nic, buď klidná," odpověděla mi. Druhého dne mi její bratr
přiběhl říct, co řekla večer doma. "Vidíš, myslela jsem si to!" řekla jsem jí. "Bylo ve mně něco, co mi nedovolilo, abych mlčela." odpověděla mi se slzami v očích.
Novinky o událostech se zatím rozšířily. Moje matka byla zarmoucená a chtěla, abych vše odvolala, abych se přiznala, že jsem lhala. Za tím účelem nešetřila laskáním holí od smetáku a výhrůžkami! Výsledkem bylo moje zaryté mlčení, nebo jen nové ujišťování, že jsem řekla pravdu.
13.června se v naší farnosti slavil svátek svatého Antonína. Okolo jedenácté hodiny jsem odešla z domu, šla jsem kolem stavení svého strýce, kde mě očekávala Jacinta s Františkem. Dali jsme se cestou na Cova da Iria v očekávání touženého okamžiku. Doprovázelo nás mnoho lidí a dávalo nám tisíc otázek. Ten den jsem se cítila velice stísněně. Věděla jsem, že matka je zarmoucena. Chtěla mě za každou cenu přimět, abych, jak ona říkala, přiznala svou lež...Moje sestry byly na straně matky, a tak kolem mne vládlo ovzduší opravdového odsuzování a pohrdání.
Vzpomínala jsem na uplynulé časy a tázala se:"Kde je teď něha, kterou pro mě měla moje rodina ještě před nedávnem?" Mou jedinou úlevou byly slzy, které jsem před Bohem prolévala, nabízejíc mu tuto oběť.
Když jsme se s Františkem a Jacintou a asi padesáti lidmi, kteří zde byli, pomodlili růženec, opět jsme spatřili záblesk světla, které se přibližovalo; potom nad oním dubem naši Paní, přesně jako v měsíci květnu. "Co si ode mne přejete?" tázala jsem se."Chci, abyste sem přišli 13. příštího měsíce, abyste s e d e n n ě m o d l i l i r ů ž e n e c a abyste se naučili číst. Pak vám řeknu, co si přeji."
Žádala jsem ji o uzdravení jednoho nemocného. "O b r á t í-l i s e, uzdraví se do roka", odpověděla naše Paní. "Chtěla bych vás poprosit, abyste nás vzala do nebe." "Ano, Jacintu a Františka si vezmu brzo. Ale ty zde ještě nějaký čas zůstaneš.
Ježíš tě chce užít k tomu, abych tvým prostřednictvím byla poznávána a milována. Chce ve světě založit u c t í v á n í m é h o N e p o s k v r n ě n é h o S r d c e." "Zůstanu zde tedy sama?" Tázala jsem se jí zarmouceně. "Ne, má dcero. Trpíš hodně? Neztrácej odvahu! Nikdy tě neopustím. Mé Neposkvrněné Srdce ti bude útočištěm a cestou, jež tě dovede až k Bohu."
Ve chvíli, kdy řekla tato poslední slova, rozevřela ruce a už podruhé k nám vyslala onen záblesk nesmírného světla, které z ní vyzařovalo. Viděli jsme se v něm jakoby ponořeni v Boha. Připadalo mi, že Jacinta a František jsou v části světla směřující k nebi a já v oné části, které se rozlévá po zemi. Po pravé ruce naší Paní se objevilo Srdce obklopené trny, které
jakoby se do něho zabodávaly. Porozuměli jsme, že je to Mariino Neposkvrněné Srdce, u r á ž e n é h ř í c h y l i d s t v a a žádající o nápravu.
V té době se náš farář dověděl, co se děje, a vzkázal mé matce, aby mě k němu přivedla. Matce se ulehčilo, neboť si myslela, že pan farář převezme za události sám odpovědnost.
Druhého dne jsem následovala svou matku, která mi po cestě neřekla ani slovo. Přiznám se, že jsem se chvěla očekáváním, co bude následovat. Při mši jsem Bohu nabídla své utrpení. Pak jsme šly s matkou do farářova domu. Vystupujíc po prvních schodech, matka se ke mně obrátila a řekla mi:"Nemuč mě už! Řekni teď panu farářovi, že jsi lhala, aby příští neděli mohl v kostele říci, že to všechno byla lež. Všichni ti lidé, kteří běží na Cova da Iria modlit se před tím dubem!" Bez dalšího zaklepala na dveře. Otevřela nám sestra dobrého faráře. Výslech byl velmi pečlivý, puntičkářský, dovolila bych si říci, že téměř trapný. Pan farář vynesl nade mnou malé pokárání těmito slovy:"Nezdá se mi, že by to bylo zjevení z nebes. Obvykle náš Pán žádá duše, se kterými je ve styku, aby se se vším, co se děje, svěřily svému zpovědníku nebo svému faráři. Ale toto dítě uhýbá jak může. Mohlo by to být démonovo šálení. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Budoucnost nám řekne, co si o tom máme myslit."
Kolik mne tato jeho úvaha stála utrpení, to ví jen náš Pán, neboť jen On sám m ů ž e p r o n i k n o u t d o s o u k r o m í n a š e h o s r d c e. Začala jsem se tedy ptát sama sebe, zda ony projevy nejsou dílem démona, který mě tímto způsobem c h c e z a t r a t i t !
13.července jsem se sebe sama tázala, půjdu-li tam. Říkala jsem si, je-li to démon, nač se na něj chodit dívat? Ať si Jacinta s Františkem dělají, co chtějí! Co se mne týče, já už se na Cova de Iria nevrátím. Byla jsem o tom pevně přesvědčena.
Zavolala jsem Jacintu a Františka a oznámila jim to. Odpověděli mi:"My tam rozhodně půjdeme, ta Paní nás o to žádala."
Jacintě bylo líto, že tam s nimi nechci jít a dala se do pláče. Opustila jsem je a schovala se před lidmi, kteří se mě chtěli zase vyptávat.
Když se blížila hodina odchodu, cítila jse pojednou n u t k á n í tam jít, a to takovou podivnou s i l o u, že nebylo možno jí vzdorovat! Vydala jsem se na cestu a stavila se v domě svého strýce, abych se podívala, zda je tu ještě Jacinta. Našla jsem ji v jejím pokoji i s Františkem, jak klečí u postele a pláče. Odešli se mnou s rozjasněnými tvářemi. Na cestě nás
čekali četní lidé a na horu jsme se mohli dostat jen s obtížemi.
Za chvíli po našem příchodu na Cova da Iria, zatímco jsme se před dubem pomodlili růženec uprostřed pětitisícového davu, jsme uviděli záblesk známého světla a nad dubem pak naši Paní.
"Co si ode mne přejete?" ptala jsem se. "Chci, abyste sem přišli příští měsíc 13. a abyste se denně modlili růženec na počest Panny Marie Růžencové, protože jen o n a v á m m ů ž e p ř i s p ě t n a p o m o c, a tak si vyprosili s v ě t o v ý m í r a k o n e c v á l k y." "Ráda bych vás poprosila, abyste nám řekla, kdo jste a zda byste neudělala z á z r a k, aby všichni uvěřili, že se nám zjevujete." "Choďte sem každý měsíc. V říjnu vám řeknu, kdo jsem a
co si přeji a učiním zázrak, který v š i c h n i u v i d í, aby uvěřili." Řekla jsem naší Paní pár proseb a Paní mi řekla, že je třeba se modlit růženec, aby byly tyto milosti během roku získány. A pokračovala:"O b ě t u j t e s e p r o h ř í š n í k y a říkejte často, zejména tehdy, činíte-li nějakou oběť:'Ó, Ježíši, to je z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a za nápravu hříchů spáchaných proti Neposkvrněnému Srdci Mariinu.'"
Jak říkala tato poslední slova, rozevřela ruce stejně jako v předchozích měsících. Záblesk z jejích rukou pronikl zemí a my jsme spatřili o c e á n o h n ě. V tomto ohni byli ponořeni démoni a duše zatracených. Ty byly jako průsvitné řeřavé uhlíky, černé nebo spálené a měly lidskou podobu. Vznášely se v tomto požáru, pozvedány plameny, které vystupovaly z nich
samotných s mračny dýmu a na všech stranách padaly zase zpátky, podobny jiskrám při velkých požárech, bez tíhy a rovnováhy, s velkým křikem a ř e v e m b o l e s t í a z o u f a l s t v í, který naháněl strach a hrůzu. Démoni se od lidí odlišovali hrůznými a odpuzujícími podobami neznámých a zvláštních živočichů, ale přitom průhledných a podobajících se
řeřavým uhlíkům.
Poděšeni a jakoby prosíce o ochranu, pozvedli jsme oči k naší Paní, která nám s dobrotivostí a smutkem řekla:"V i d ě l i j s t e p e k l o, k a m j d o u d u š e u b o h ý c h h ř í š n í k ů. To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého Neposkvrněného Srdce! B U D E T E-L I K O N A T, C O V Á M Ř E K N U, M N O H O D U Š Í S E Z A C H R Á N Í A B U D E T E M Í T M Í R ! Válka se schyluje ke konci. Nepřestanete-li však urážet Boha, za
pontifikátu Pia XI. začne další a horší. Až spatříte n o c o z á ř e n o u n e z n á m ý m s v ě t l e m, vězte, že to je ono v e l k é z n a m e n í, že Bůh hodlá potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem a pronásledováním církve a Svatého Otce.
Abych tomu zabránila, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby k a ž d o u p r v n í s o b o t u v m ě s í c i byla činěna nápravná přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Ne-li, Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování církve, Svatý Otec mnoho vytrpí a četné národy budou zničeny a mnoho dobrých bude umučeno. (Z Ruska přišel komunismus, šíření ateismu a uzákoněné potraty, koncentráky a gulagy.) Nakonec moje Neposkvrněné Srdce bude triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude na u r č i t ý č a s p ř i z n á n m í r. V Portugalsku bude dogma víry stále zachováno." Poté Panna Maria
svěřila Lucii tajemství. "Toto neříkejte nikomu. Františkovi ano, tomu to můžete říci. Když se budete modlit růženec, řekněte po každém desátku: Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás od pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují."
Následoval okamžik mlčení a já se zeptala:"Nic jiného po mně nežádáte?" "Ne, nic jiného dnes po tobě nežádám." A jako obvykle se naše Paní vznesla pozvolna k východu a zmizela v nesmírném prostoru oblohy.
Díky Bohu toto zjevení rozptýlilo mraky v mé duši a já jsem opět nalezla mír. Ale když má ubohá matka viděla, jak odevšad přichází mnoho lidí, rmoutila se stále více.
Několik dní poté můj strýc a můj otec dostali příkazy úřadů, aby se dostavili ke správci okresu (Toho času to byl Arthur D'Oliveira Santos.) následujícího dne v určenou hodinu. Můj otec měl přivést mě a můj strýc Jacintu a Františka. Sídlo správy je ve Villa Nova de Ourem, ve vzdálenosti pěti mil. To bylo pro tři děti jako my pořádně dlouhá cesta. Jediným způsobem
cestování bylo tehdy buď jít pěšky nebo jet na oslu. Můj strýc ihned odpověděl, že se sám dostaví, ale děti nepřiveze. V mé rodině ale soudili jinak:"Naše dcera půjde, je na ní, aby se zodpovídala, lhala-li, bude jen dobře, bude-li potrestána!"
Druhý den, velmi brzy ráno mě posadili na oslici, ze které jsem během cesty třikrát spadla, a odjela jsem doprovázena otcem a strýcem.
Na okresní správě jsem byla vyslýchána samotným správcem v přítomnosti otce, strýce a jiných pánů, které jsem neznala.
Správce chtěl vší mocí, abych mu prozradila tajemství a slíbila, že se už na Cova da Iria nevrátím. Aby toho dosáhl, nešetřil sliby ani hrozbami. Když viděl, že ničeho nedosáhl, propustil mě s prohlášením, že svého dosáhne určitě, i kdyby mě to mělo stát život.
V naší rodině však byla ještě jiná příčina k trápení, za kterou, jak říkali, jsem byla zodpovědná. Pozemek na Cova da Iria patřil mým rodičům. V dolní části byl kus velké úrodné země, kde se pěstovala kukuřice a zelenina. Na svazích byly olivy a duby. Jenomže jakmile sem začali chodit lidé, nemohli jsme zde už nic pěstovat. Všechno rozdupali a někteří přijeli s povozy
a zvířata snědla a zničila, co vůbec zůstalo. Matka nad tou ztrátou bědovala a říkala mi:"Až budeš chtít jíst, běž o to požádat tu Paní!" Mé sestry dodávaly:"Ty teď budeš jíst jen to, co se vypěstuje na Cova da Iria."
To všechno mi působilo takové utrpení, že jsem se neodvažovala vzít ani kousíček chleba k jídlu. Matka, aby mě přinutila říci pravdu, jak říkávala, častokrát se o to pokoušela s použitím polena na otop nebo hole od koštěte.
Tolik svědectví Lucie.
Církevní vrchnost byla zdrženlivá a ještě nezaujala žádné stanovisko. I katolický tisk byl velice opatrný, dokonce až tak, že upozorňoval a v a r o v a l věřící, aby se nestali obětí podvodu nebo manipulace sektářů.
Jinak reagoval tisk víře nepřátelský. Události z 13.července mu poskytly nový materiál, aby zesílil boj proti církvi. Psalo se o "epileptických záchvatech" dětí, o sugesci a šikovné manipulaci kléru, kterým tímto chce pobouřit proti republikánskému zřízení, dále přinášel tisk různé hypotézy, jen aby dokázal, ž e n a d p ř i r o z e n é j e v y j s o u h o l o u
n e m o ž n o s t í !
Takové články však měly i pozitivné stránku: jejich prostřednictvím se stala Fatima známou po celém Portugalsku. Proto není divu, že 13.srpna se valilo do Cova da Iria obrovské množství lidu. Ze všech stran putovali lidé do Ftimy, pěšky, na koních, na kolech, na vozech a v autech různého druhu. Noviny psaly o patnácti až dvaceti tisících lidí. Většinou to nebyli jen
zvědavci, ale zbožní lidé, kteří se tísnili kolem dubu a dlouhé čekání využili na modlitbu svatého růžence a na zpěvy.
Bylo poledne a děti nikde. Mezi přítomnými se začal zvedat nepokoj a pochybnosti. Konečně se rozšířila zpráva, že děti nemohou přijít, protože okresní náčelník z Vila Nova de Ouerem je dal zajistit. Ta zpráva všechny pobouřila, najednou však všichni zpozorovali zajímavý jev, který rozhořčené mysli upokojil.
Všichni jednoznačně potvrzovali, že viděli blesky, slyšeli neuvěřitelně silné hromobití, pak se kolem dubu utvořil bílý obláček, který se po deseti minutách vznesl a zmizel.
Ten neobyčejný jev, částečně viditelný už v předešlých dvou měsících, byl tentokrát mnohem výraznější. Například zvukový efekt, který signalizoval loučení Matky Boží. Svědkové při procesu jednoznačně prohlásili, že slyšeli dvě tak silné detonace, až se mnozí ze strachu dali na útěk. Po prvém úderu se oblaky jakoby proměnily v pestrobarevnou duhu, ta svými barvami
ozářila stromy, takže listí vypadalo jak pestrobarevné kvítí. Tato okolnost mnohé povzbudila k modlitbě, neboť byli přesvědčeni, že to může být jen zázrak způsobený Madonou.
Nyní to už nejsou jen děti. Fatimským událostem začalo připisovat věrohodbost velké množství lidí různých sociálních skupin a povolání z celého Portugalska. "Madona se zjevila", nikdo ji neviděl, ale jedinečné jevy dokázaly, že Nejsvětější Panna dodržela svůj slib a byla tam přítomna. Fatimský farář don Marques Ferreira o tom píše:"Všichni přítomní mohou tyto
neobyčejné jevy potvrdit, všichni se cítili posilněni ve víře."
Ale že děti nedodržely svůj slib, to nebyla jejich vina. Stalo se toto: Okresní náčelník ve Vila Nova de Ouerem byl tehdy Arturo d' Oliveira Santos, vyslovený s v o b o d n ý z e d n á ř a n e p ř í t e l c í r k v e. Fatima patřila do tohoto okresu. Jako horlivý strážce zákona zakázal jakékoli náboženské podniky mimo kostel. (Jako u nás za komunismu.)
Rozhodl, že je čas k úřednímu zásahu.
13.srpna ráno přišel do domu pana Marto, otce Františka a Jacinty. "Víte, proč jsem k vám přišel? Chci jít do Cova da Iria, abych na vlastní oči viděl zázrak." "To děláte dobře, pane okresní náčelníku", odpověděl mu pan Marto.
Asi v deset hodin si zahrál náčelník úlohu dobráka a deset minut velmi přátelsky rozmlouval s dětmi. Zavolal si i Lucii. "To jsou nadpřirozené věci", ukončil rozhovor náčelník a tak naznačil, že ho přesvědčili. "Pojďte, jedeme!" Ale děti se nehnuly z místa, dokud je pan Marto nepovzbudil:"Tak už běžte!" Počestnému muži ani nenapadlo, že by takový pán mohl mít v
úmyslu něco zlého.
Děti poslechly, nasedly a auto se hnulo, ale po několika metrech změnilo směr a uhánělo k Vila Nova de Ouerem. Děti okamžitě upozornily náčelníka, že jede špatným směrem. Pořád je zdržoval, až děti zjistily, že hodina zjevení už uplynula.
Okresní náčelník se radoval, že tentokrát se mu záměr podařil. Ale tím záležitost neskončila.
Vyslýchání a hrozby.
Na naléhání dětí, které chtěly jít domů, je okresní náčelník znova žádal, aby prozradily svěřené tajemství. Děti se zarytě zdráhaly. Nato náčelník prohlásil, že jsou zatknuty a dal je zavřít do jedné světnice až do příštího dne. Pak je zavedli na okresní úřad, kde nastal ostrý výslech. Dělali všechno možné, aby je donutili mluvit. Úskočné otázky, všemožné hrozby zůstaly bez účinku. Kolem poledne je opět dovedli do domu náčelníka a jeho manželka jim ze soucitu dala občerstvení.
Ale odpoledne začalo mučení znovu. Zavřeli je do veřejného vězení. Začal další krutý výslech a psychický nátlak. Oznámili jim, že je zaživa upálí.
Vězňové přijali děti přátelsky. Jenom Jacinta se odtáhla od ostatních a plakala:"Ó, teď musíme umřít bez toho, že bychom ještě jednou objali rodiče. Já bych ráda ještě jednou viděla maminku." "Neplač", řekl František."Co se stane, když neuvidíme maminku. Hůř by však bylo, kdyby Madona už nepřišla, to by mne velice bolelo, ale i to obětuji za hříšníky." A složil ruce a řekl:"Ježíši, z lásky k Tobě a za obrácení hříšníků." Tu i Jacinta složila ruce, pozdvihla oči k nebi a plačíc dodala:"I za S v a t é h o O t c e a jako dostiučinění za urážky Neposkvrněného Srdce Panny Marie."
Spoluvězňové byli dojati a snažili se malým nějak pomoci. "Proč neprozradíte náčelníkovi to tajemství?" Tehdy si Jacinta utřela slzy a rázně prohlásila:"To neuděláme nikdy, raději zemřeme!" Potom si děti vzpomněly, že se ještě nepomodlily růženec. Jacinta sňala z krku medajlonek Panny Marie a poprosila vězně, aby jej zavěsili na hřebík mimo dosah dětí. Pod tímto improvizovaným oltáříkem děti poklekly a začaly se modlit. Vězňové, přemoženi jejich vroucností, následovali jejich příkladu.
Uplynulo několik hodin. Po trýznivé nejistotě odvedli děti do úřední místnosti, kde je opět velmi přísně vyslýchali. Ale prosby i hrozby i tentokrát zůstaly marné. Když náčelník viděl, že svého cíle nedosáhne, uchýlil se k poslednímu drastickému pokusu. Vykročil k nim a zakřičel:"Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém!" Rozkázal jednomu zaměstnanci, aby
připravil kotel s vařícím olejem a hrozil, že neposlušné děti budou v něm zaživa uvařeny.
Jak mučivé chvíle to musely být pro takové malé děti, když se vše chystalo! Když uplynula doba, kdy děti měly být psychicky zlomené podle předpokladu náčelníka, zavolal si první Jacintu.:"Jestli nepovíš pravdu, budeš první, která zahyne ve vařícím oleji. Pojď se mnou!" Dítě sotva sedmileté, které ještě před chvílí plakalo steskem po mamince, s osušenýma očima sledovalo náčelníka, pevně rozhodnuté nezradit Madonu.
"Následovala ho, aniž by se s námi rozloučila", vypovídala Lucie při církevním procesu. Ještě jednou se dítě pokusili otázkami a sliby dítě přesvědčit. Když nic nepomohlo, zavřeli je do vedlejší místnosti.
František byl zatím klidný, dokonce veselý:"Jestli nás zabijí, budeme brzo v nebi, jak je to krásné! Nic si z toho nedělám, že zemřu. Pomodlím se jedno Zdrávas sa Jacintu, aby nedostala strach." Smekl čepici, sepnul ruce a modlil se. Tu se opět otevřely dveře a krutá hra pokračovala. "Ona už je mrtvá, teď jsi na řadě ty", zakřičel náčelník a ukázal na Františka.
"Prozraď to tajemství!" "Nemohu je nikomu říci." "Nikomu? Hned uvidíme", chytil ho za ramena a vlekl za sebou. Chlapec zůstal statečný. Nakonec se octl v téže světnici, kde čekala Jacinta.
Teď přišla na řadu Lucie."Byla jsem přesvědčená, že to myslí vážně a že je se mnou navždy konec. Ale strach jsem neměla, odevzdala jsem se Madoně", vypověděla později, když se jí ptali, jaké měla pocity. Konečně hrozná komedie skončila. Děti byly opět spolu. Nakonec náčelník uznal, že jeho námaha je marná a 15.srpna je odvezl osobně do Fatimy, odkud je přede dvěma dny unesl.
Není těžké si představit radost rodin, když konečně všichni zavítali ve zdraví domů. Martovi se už předtím snažili získat zprávu o uvězněných, ale energická matka Luciina neprojevila žádnou účast, když jí lidé řekli, že Lucie je ve vězení:"Jen ji nechejte, však si to zasloužila." Děti byly smutné, protože už neměly naději, že Madonu uvidí před 13.zářím.
Neočekávané zjevení.
V neděli 19.srpna pásla Lucie s Františkem a jeho starším bratrem ovce na Vlinhos. Lucie první zpozorovala blesk, který jí byl už známý z Cova da Iria, jako předzvěst příchodu Královny nebes. Poprosila Joaa, bratra Františka a Jacinty, aby pro ni utíkal, že přijde krásná Paní. Když malá Jacinta doběhla, Lucie jí oznámila druhé zablýsknutí. A skutečně! Zanedlouho se Paní
objevila nad podobným stromem jako v Cova daIria. Zjevení vyslovilo politování nad tím, že dětem zabránili přijít na Cova da Iria v určenou dobu a dodalo, že z toho důvodu bude říjnový zázrak méně výrazný.
Lucie se tázala:"Co si ode mne přejete?" "Chci, abyste třináctého i dále chodili do Cova da Iria až do října, a abyste se d e n n ě m o d l i l i r ů ž e n e c. V posledním měsíci udělám zázrak, aby v š i c h n i u v ě ř i l i !"
Zároveň jim zjevení přislíbilo, za hrozné zážitky při výslechu, jako náhradu příchod svatého Josefa s malým Ježíškem. A přijde i Pán, aby lidu požehnal a Naše Milá Paní se objeví jako Sedmibolestná Matka. Protože poutníci zanechali mnoho darů na místě zjevení, tázala se Lucie Paní, co se s nimi má udělat. Paní jim přikázala, aby donesené peníze použili na šíření
pobožnosti sv.růžence a ke stavbě malé kapličky. Lucie ještě prosila za uzdravení nemocných, které svěřili jejím modlitbám.
Paní slíbila, že někteří budou do roka uzdraveni. Zdálo se však, že Nejsvětější Panna má na srdci vážnější věci. Smutným pohledem a plná mateřské lásky povzbudila znovu děti k modlitbě a k obětem sebezáporu a na závěr jim řekla:"Modlete se, m n o h o s e m o d l e t e a p ř i n á š e j t e o b ě t i z a h ř í š n í k y. Vězte, že mnozí jdou do pekla,
protože se za ně n i k d o n e m o d l í a n e p ř i n á š í o b ě t i !"
I toto vidění trvalo asi 10 minut, potom se vznešená Paní s dětmi rozloučila. Zmínku zaslouží ještě malá událost. Děti si ulomily kousek větvičky, na níž Paní stála. Jacinta s Františkem potkali Luciinu matku, jak u domu hovoří se sousedkou a volali na ni:"Teto, teto, znova jsme viděli Madonu!" "Nemáte v hlavě nic jiného než Madonu, vy lháři!" Ale Jacinta se nedala:"Ale my jsme ji opravdu viděli! Podívej se, její noha se dotýkala těchto větviček", a ukázala jí větvičku. "Vy lháři, dejte to sem, ať se podívám." Sotva paní Rosa vzala větvičku do ruky, okolostojící ucítili jakousi neobyčejnou v ů n i, k t e r á z v ě t v i č k y v y c h á z e l a. Toto učinilo na paní Santos dojem a snad poprvé se v duchu přistihla při otázce, jestli dětem nekřivdila, jestli skutečně na jejich tvrzeních není něco pravdy. Její odmítavé stanovisko nahlodávala i
svědečtví očitých svědků v Cova da Iria ze 13.srpna. Od nynějška se žilo Lucii doma lehčeji. Také pan Santos se Lucie častěji zastal, když jí sestry činily výčitky.
Když se mezi lidem rozšířily zprávy o špatných úmyslech pana okresního náčelníka a o příkoří, kterým byly děti vystaveny, bylo čím dál méně lidí, kteří pochybovali o upřímnosti dětí a mnozí dospěli k závěru, že musí jít opravdu o nadpřirozené události, protože jinak nebylo možné vysvětlit hrdinské chování tak malých dětí. Ze všech stran země se množily protesty
proti násilnému zasahování světských úřadů. Už 13.září se ukázalo, jak velký účinek měly tyto události na prohloubení víry a zbožnosti.
13.září. Vypráví očitý svědek:"Dvanáctého večer přišel ke mně přítel s větším autem, který zamýšlel dopravit do Ftimy asi 16 lidí. Všichni toužili zúčastnit se neobvyklých událostí na místě zjevení. Kolem nás proudily zástupy lidí až od pobřeží.
Viděl jsem hlubokou víru a zbožnost tisíců, které se ubíraly do Fatimy, nekonečný putující zástup. Cesty i chodníky byly doslova přeplněné. Už samotný pohled na toto množství vyvolával jedinečný dojem a slzy. Ještě nikdy v životě jsem neviděl tak mohutný projev nadšené víry.
Kolem desáté jsme dorazili k cíli naší cesty. V tom čase už bylo v obci shromážděno obrovské množství lidí. Všichni se blížili k místu zjevení s velikou úctou. Muži snímali klobouky z hlavy. V Cova da Iria téměř všichni klečeli a zbožně se modlili. Spolu s přáteli jsme se vrátili do vesnice a navštívili jsme děti. Zhotovili jsme pár snímků a položili jim několik
otázek. Setkání na mě učinilo nejlepší dojem. Byl jsem jimi okouzlen. Jejich andělsky nevinný vzhled dokazoval, že o klamání nemůže být ani řeči. Asi po půl hodině jsme se vrátili na Cova da Iria. Zakrátko se i děti se zřejmou námahou prodíraly množstvím lidí na místo zjevení."
Lucie o tom později napsala:"Když se očekávaná hodina blížila, vydala jsem se s Jacintou a Františkem na cestu. Tlačila se tu taková záplava lidstva, že jsme se jen s těžkostí dostali na místo. Cesty byly zaplněné a všichni s námi chtěli mluvit.
Mnozí, i vznešené osoby, se bez rozdílu prodírali k nám, padali na kolena a žádali, abychom přednesli Madoně jejich prosby.
Ti, kterým se nepodařilo dostat se k nám, volali z daleka:'Pro Boha, proste naši milou Paní, aby uzdravila mého zmrzačeného syna..' 'Aby uzdravila mého syna, který je slepý..' 'Ať mi vrátí mého manžela..,syna, který je na frontě..' 'Ať obrátí hříšníka, který je mi drahý..' Někteří vylezli na stromy a na zdi, jen aby nás viděli. Jako by se zde shromáždila všecka lidská bída. Tak jsme se krok za krokem ubírali po cestě, kterou nám v zástupu razil jeden muž."
Světelná koule.
Generální vikář z Leirie, který s jiným knězem pozoroval událost ze vzdálenosti několika set metrů od množství lidí při procesu dosvědčil:"Ještě se modlili, když najednou zazněly výkřiky nadšení a tisícům vyletěly ruce nad hlavu a ukazovaly k nebi. S přítelem jsme se také podívali k nebi. Na nebi nebylo ani mráčku. K svému velkému překvapení jsem zcela zřetelně
viděl s v ě t e l n o u k o u l i, jak se pomalu a majestátně vznáší směrem k východu. Můj přítel měl také to štěstí obdivovat tento neočekáváný okouzlující jev. Najednou však koule zmizela z našeho dohledu. 'Co si myslíš o té kouli?' Tázal jsem se přítele. Bez váhání a s nadšením odpověděl:'Byla to Madona!' To je i moje vnitřní přesvědčení. Vyvolené děti směly
Matku Boží sledovat jako osobu, nám obrazně řečeno, bylo dopřáno vidět aspoň "vůz", který vezl vznešenou návštěvu z nebe.
Byli jsme velmi šťastni. Přítel s radostným vzrušením odešel do Cova da Iria. Chodil od skupiny ke skupině, aby vyslechl, co lidé povídají. Osoby, kterých se dotazoval patřily k různým sociálním třídám, ale všichni jednoznačně tvrdili, že viděli takové jevy jako my."
Při tomto pátém setkání opakovala Nejsvětější Panna malým dětem, aby se i dále modlily růženec, a tak v y p r o š o v a l y u k o n č e n í v á l k y. Potom jim potvrdila slib, že v říjnu přijde svatý Josef s Ježíškem, aby přinesl světu m í r a p o ž e h n á n í. Uložila jim, aby 13.října opět přišly do Cova da Iria. Lucie opět předložila Matce Boží prosby
lidí a prosila za jejich uzdravení. Zjevení odpovědělo:"Někteří budou uzdraveni, někteří ne." Pravděpodobně nebyli všichni ve stejném duševním stavu. Pro některé je k ř í ž n e m o c i v ý h o d n ě j š í n e ž u z d r a v e n í.
"Ať Paní učiní zázrak, aby lidé uvěřili", naléhala Lucie, která toužila po pokoji od lidí, kteří zjevení nepřáli."Stále tvrdí, že jsem podvodnice, která si zaslouží, aby byla oběšená nebo za živa upálená." Zjevení ještě jednou potvrdilo svůj slib, že 13.října učiní zázrak. Děti odešly v doprovodu rodičů domů a lidé se pomalu rozcházeli.
Šesté a poslední zjevení.
Poslední zjevení v sobotu 13.října bylo vyhlášeno po celé zemi, všichni chtěli vidět slíbený zázrak. Největší vzrušení a napětí docházelo v rodišti dětí v Aljustrelu. Hrozby proti dětem byly čím dál víc otevřenější a jednoznačnější:"Jestli k zázraku nedojde, potom uvidíte, pak dostanete své!" Příbuzní obou rodin byli plni starostí z nepřátelsky naladěných protivníků, kolísali mezi strachem a nadějí a strach naháněl pochybnosti - jestli se děti nemýlily, a co potom?
Třináctý říjen byl studený, pochmurný a deštivý. Přesto přicházeli lidé z okolí i z nejvzdálenějších míst provincie, z Porta, z Lisabonu, zkrátka ze všech koutů Portugalska Významější časopisy vyslaly své pozorovatele. Ustavičný déšť proměnil Cova da Iria ve velkou kalužinu a čekající lidé b y l i p r o m o k l í n a k ů ž i. Kolem půl dvanácté tam bylo 50
-70 tisíc lidí, kteří trpělivě očekávali budoucí události.
Těsně před polednem došly svátečně oblečené děti. Množství lidí jim uctivě dělalo místo a ony v doprovodu svých ustrašených matek došly ke stromu, který už měl větrem oškubané listy.
Lucie požádala, aby zavřeli deštníky. Všichni poslechli. Začali se modlit růženec. Bylo pravé poledne, když Lucie najednou přerušila modlitbu a zvolala:"Teď se zablýsklo!" Pak se podívala nahoru:"Je zde, je zde!" a upadla do extáze. V tu chvíli mohli všichni pozorovat, jak se kolem nich utvořil bílý obláček, který připomínal dým kadidla, a který se později vznesl asi
5-6 m výš.
Lucie ještě jednou opakovala otázku:"Kdo jste a co si ode mne přejete?" Zjevení odpovědělo:"Jsem Královna růžence. Chci, aby se na tomto místě postavila kaple k mé cti. Dále j e t ř e b a d e n n ě p o k r a č o v a t v m o d l i t b ě r ů ž e n c e. Když bude tato prosba splněná, válka se skončí a vojáci se brzy vrátí domů. Ať s e l i d é p o l e p š í a v y p r o š u j í o d p u š t ě n í p r o h ř í š n í k y."
Mnozí předtím naléhali na Lucii, aby zase přednesla Madoně jejich prosby. Proto pravila:"Mněla bych prosit o mnoho věcí a ráda bych věděla, jestli ty prosby splníte." Nejsvětější Panna odpověděla, že některé splní, některé ne. Potompřešla k hlavnímu bodu svého poselství. Hluboký smutek zastínil její tvář, když úpěnlivým hlasem žádala:
"A Ť L I D É U Ž N E U R Á Ž E J Í P Á N A, K T E R Ý J E U Ž D O S T U R Á Ž E N Ý !"
Toto byla závěrečná slova Zjevení, tedy j á d r o p o s e l s t v í F a t i m y. Při rozloučení Matka Boží rozepjala ruce, zářivé jako sluneční paprsky a ukázala prstem na slunce. V tom okamžiku Lucie vzkřikla:"Podívejte se na slunce!"
Sluneční zázrak.
Jaké úchvatné, nikdy nevídané divadlo! V tom okamžiku přestalo pršet, mraky se roztrhly a zřetelně se ukázal sluneční kotouč. Slunce však bylo stříbrné barvy jak měsíc. Najednou se sluneční kotouč počal neobyčejnou rychlostí otáčet kolem své osy jako ohnivý vír a vystřeloval ze sebe žluté, červené, modré, fialové a zelené paprsky. Mraky, stromy, země, lidé - vše se
nořilo do těchto fantastických barev. Na okamžik se slunce zastavilo a vzápětí poskytlo po třetí úchvatný pohled s barvami ještě pestřejšími a nevídaným leskem. Lidé stáli bez dechu jako omráčeni.
Njednou měli všichni dojem, že se slunce vzdaluje od nebeské oblohy a nezadržitelně s e ř í t í k z e m i n a p ř í t o m n é l i d i ! Následoval mnohatisícový výkřik hrůzy. Když se slunce opět vrátilo zpět na své místo, navzájem se lidé překřikovali:"Zázrak, zázrak!" "Já věřím v Boha!" "Ave Maria!" "Můj Bože, milosrdenství!"
Lidé se vrhali do bláta, modlili se na kolenou a l i t o v a l i s v ý c h h ř í c h ů. Toto divadlo trvalo dobrých deset minut. Vidělo ho 50-70 000 lidí, věřící i nevěřící, prostí rolníci, vědci i novináři, lidé z blízka i vzdálených míst země. Prožívali zázrak bez přípravy na způsob jeho probíhání, nikdo je neovlivnil. Byli svědky stejných jevů, v témže sledu, v týž čas. Přesně v den a hodinu, která byla oznámena a přislíbena už před měsícem.
Kromě toho, jak vysvytlo při procesu, zázrak viděly i o s o b y v z d á l e n é i n ě k o l i k k i l o m e t r ů od místa zjevení. Ti tedy nemohli podlehnout žádné sugesci! A ještě jeden poznatek zasluhuje naši zmínku: mnozí svědkové při procesu potvrdili, že po skončení zázraku m ě l i v š i c h n i š a t y ú p l n ě s u c h é !
K čemu vlastně všechny tyto zázraky? Zřejmě, a b y n á s p ř e s v ě d č i l y o p r a v d i v o s t i z j e v e n í A A B Y Z D Ů R A Z N I L Y M I M O Ř Á D N O U D Ů L E Ž I T O S T N E B E S K É H O P O S E L S T V Í, které lidem zvěstovala M a t k a M i l o s r d e n s t v í.
Mezi tím, co lidé pozorovali první fázi slunečního zázraku, prožívaly děti zázrak docela jinak. Při rozloučení sledovaly děti Madonu pohledy, jak se vznáší ke slunci a nakonec mizí v nekonečném prostoru. Najednou uviděly u slunce Svatou rodinu.
Vpravo Nejsvětější Panna v bílém šatě a modrém plášti, tvář jasnější než slunce, vlevo svatý Josef s malým Ježíškem, podle zdání asi 1-2 roky starým. Svatá rodina žehnala světu z n a m e n í m k ř í ž e. Když toto zjevení zmizelo, objevil se Lucii Spasitel, jak žehná lidu. Vzápětí měla ještě dvě vidění, obraz Sedmibolestné Matky, ale bez meče v hrudi a jako Matku z
hory Karmel se škapulířem na ruce. Až když vidění skončila, obrátily děti pozornost na sluneční zázrak.
Uvedený zjev dopředu neohlásila ani nezaregistrovala žádná hvězdárna na světě, a to potvrzuje, že tento jev byl nadpřirozený.
Uvádíme ještě svědectví Dr.José Maria Proenca de Almeida Garreta, univerzitního profesora v Coimbře:"Do Fatimy jsem šel kolem poledne. Hustý déšť, který od rána lil z oblohy, nyní ještě zesílil v náporech větru. Zůstal jsem stát na výše položeném místě ve vzdálenosti asi 100 m od místa zjevení. Z hlav i šatů čekajících lidí stékal déšť v potůčcích. Ještě před
několika okamžiky bylo slunce zahaleno hustou vrstvou mraků. Najednou se mraky roztrhly a pohledy všech se upřely na otevřený prostor. Já jsem se tam také zahleděl. Slunko vypadalo jako kotouč s jasnými obrysy, třpytilo se, ale neoslepovalo. Mělo jasný opalizující lesk, připomínalo mi lesk perly, vypadalo jako třpytivé kolo.
Tento pestrý světelný kotouč se potom uvolnil ze svého pozadí a s neslýchanou rychlostí se točil kolem vlastní osy. Krvavě červený se blížil k zemi a svou nesmírnou ohnivou váhou hrozil rozdrtit všecko na prach. Byly to hrůzostrašné okamžiky!"
Páter Ignacio Laurenco Pereira, později misionář v Indii, popsal své dojmy z třináctého října 1917 na požádání biskupa v Meliapuru v dopise uveřejněném v "Catholic Register" a v časopise "Our Lady of Fatima, her Wonders in India" v červenci 1931:"Uběhlo čtrnáct roků od té doby, co se tyto události ve Fatimě přihodily, ale dojmy ze slunečního zázraku se mi vryly
tak hluboce do duše, že jsou i dnes úpně čerstvé.
Měl jsem tehdy devět roků, navštěvoval jsem obecnou školu v rodišti, malé obci, ležícím na osamělém kopci proti fatimským horám, tedy asi 10 km od místa zjevení. Bylo právě poledne. Najednou jsme zaslechli vzrušený křik z ulice. Polekali jsme se.
Učitelka vyběhla ze školy první, my jsme ji následovali. Shromáždění lidé na ulici křičeli, jiní plakali a ukazovali na slunko. I my jsme se dívali.
Byl to veliký zázrak, který bylo možno sledovat i v mé rodné obci, sluneční zázrak se všemi svými fenomény. Slunko se mi zdálo bledé, bez oslepujícího lesku, připomínalo mi kotouč jiskřivého sněhu, který se točil kolem své osy. Najednou padalo dolů a hrozilo se zřítit k zemi. Chtěl jsem utéci. Všichni plakali zděšením a očekávali okamžik konce světa.
Vedle stál jeden nevěřící člověk, který se dopoledne vysmíval lidem, že spěchají do Fatimy, aby viděli malé děvče. Díval jsem se, jak byl ohromený, s úžasem civěl na slunce a celý se třásl. Konečně zcedl ruce k nebi, padl na kolena nehledě na bláto a volal:'Madona, Madona!' Ubožák, na nic jiného se nezmohl. Mezitím lidé nepřestávali naříkat a oplakávat své hříchy.
Ze všech stran spěchali do kapličky, která byla za chvíli přeplněná.
Po dobu trvání slunečního zázraku bylo celé okolí, všecky předměty v něm kolorované měnícími se duhovými barvami. Všecko to ještě zvyšovalo strach lidí. Asi po deseti minutách se slunko vrátilo na původní místo takové, jaké bylo předtím, bledé a bez lesku.
Když si lidé uvědomili, že nebezpečí pominulo, radostí skákali a volali:'Zázrak. zázrak!' 'Ať je pochválena Naše Milá Paní z Fatimy!'"
FATIMA - POKRAČOVÁNÍ.
Jak Maria předpověděla, oba sourozenci Martovi skutečně brzy zemřeli po velikém utrpení, ale zcela odevzdáni do Božích rukou. František 4.dubna 1919 a Jacinta 20.února 1920.
Lucie se stala řeholnicí; její vidění pokračovala; zpravidla je sdělovala svému zpovědníku a představené v klášteře. V roce 1925 se jí jako osmnáctileté novicce opět zjevila Maria se srdcem obklopeným trny:"Měj slitování se srdcem své Matky, které je pokryto trny, jež do něj vrážejí nevděční lidé, aniž by kdo z nich učinil akt nápravy, aby je vyjmul.
Pohleď, má dcero, na mé Srdce oblokepé trny, které do něho bez ustání zarážejí lidé svým rouháním a nevděkem. Aspoň ty se mě snaž potěšit a zveřejni, ž e v š e m, k d o s e b ě h e m p ě t i m ě s í c ů v r o c e v ž d y p r v n í s o b o t u v y z p o v í d a j í, p ů j d o u k p ř i j í m á n í, p o m o d l í s e r ů ž e n e c a č t v r t h o d i n y s t r á v í v m é s p o l e č n o s t i m e d i t a c e m i n a d r ů ž e n c o v ý m i t a j e m s t v í m i, a b y m i p o s k y t l i d ů s t o j n o u n á p r a v u, s l i b u j i, že budu přítomna p ř i j e j i c h s m r t e l n é h o d i n ě se všemi milostmi potřebnými k e s p á s e j e j i c h d u š e."
V roce 1929 měla Lucie, která se stala mezitím sestrou Marií Bolestnou, vizi Svaté Trojice a Svaté Panny; obdržela tajemství, jež jí nebylo dovoleno zveřejnit, a nakonec jí Maria řekla:"Přichází okamžik, kdy Bůh žádá na Svatém Otci, aby ve spojení se všemi biskupy světa zasvětil Rusko mému Neposkvrněnému Srdci, a slibuje, že jeho prostřednictvím Rusko zachrání."
Toto poselství bylo odevzdáno papeži Piu XII. 2.prosince 1940 současně s Luciinou žádostí, aby svátek Mariina Neposkvrněného Srdce byl rozšířen po celém světě jako jeden z hlavních svátků Církve.
Papež zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci Mariinu rozhlasovým poselstvím k poutníkům shromážděným ve Fatimě dne 31.října 1942, čině přitom narážku na Rusko. Svátek Mariina Neposkvrněného Srdce ustanovil v roce 1944 na 22.srpna.
Fatimská proroctví.
Pověstné fatimské tajemství má, podobně jako tajemství lasalettské, rovněž pohnutý osud. Lucie upřesnila, že se skládá ze tří odlišných, ale přesto souvisejících částí. Ona sama směla zveřejnit jen první dvě: je to vize pekla a předpovězení 2.světové války. Na žádost církevní autority obě tajemství zveřejnila při příležitosti 25.výročí zjevení na Cova da Iria.
Třetí část měla být zveřejněna n e j p o z d ě j i v roce 1960.
V roce 1917 by předpověď 2.světové války musela připadat jako čiré bláznovství a nejspíš by se minula účinkem, její zveřejnění muselo posečkat až na rok 1942, kdy jí konečně mohlo být porozuměno.
Uvědomme si, že první světová válka, dokonce ještě těsně před jejím vypuknutím, připadala všem jako nepravděpodobná: socialisté i katolíci byli hluboce přesvědčeni, že krvavý konflikt je ve 20.století, v epoše pokroku, osvěty a sbližování národů, prostě nemožný. Když přesto válka začala, vládlo všeobecné přesvědčení, že bude válkou poslední. Ještě však neskončila a ve Fatimě už Maria oznamovala, ž e n e p o l e p š í-l i s e l i d é, budou mít brzo válku druhou,
daleko horší!
V roce 1917 nikoho ani ve snu nenapadlo, že zhroucené a revolucí naprosto rozložené Rusko by mohlo brzy hrát v Evropě významnou roli. Přesto Svatá Panna oznámila, že Rusko rozšíří svoje b l u d n é d o k t r í n y nejen po Evropě, ale po celém světě, a oznámila to ústy negramotného děvčátka, které nejspíš ani nevědělo, že Rusko je vůbec evropskou zemí. Maria však současně oznámila i podmínky, jak tomu zamezit:
"Je třeba, a b y s e l i d é n a p r a v i l i, p r o s i l i o o d p u š t ě n í s v ý c h h ř í c h ů a p ř e s t a l i u r á ž e t n a š e h o P á n a, který je už beztak u r á ž e n p ř e s m í r u !"
V podstatě by věc nápravy mohla být věcí v e l m i p r o s t o u, vždyť si nevyžaduje složitého vědeckého a technického úsilí, ani těžké tělesné námahy; je t ř e b a s e j e n d u c h o v n ě n a p r a v i t a v n i t ř n ě p ř e r o d i t: začít věřit v Boha a přestat hřešit. Právě toto téma se stalo hlavními tématy při jejích dalších zjeveních ve světě po druhé světové válce.
Lucie v roce 1948 sepsala třetí tajemství a v zalepené obálce je svěřila svému biskupovi s tím, že obálka může být otevřena až v roce 1960. Biskup zemřel v roce 1957 a v roce 1960 si ji vyžádal papež Jan XXIII. Od těch dob je o osudu tajemství mnoho dohadů. Říká se, že papež odložil publikaci dokumentu, aby jeho obsah n e v y v o l a l s v ě t o v o u p a n i k u.
Jedna německá revue svého času přinesla údajný obsah tajemství, které prý mělo být dáno na vědomí presidentu Kenedymu, předsedovi rady ministrů Chruščovovi a prvnímu ministru Macmillanovi a že hrálo velkou roli při u z a v í r á n í s m l o u v y o n e p o u ž i t í a t o m o v ý c h z b r a n í ! Časopis ještě upozornil, že v druhé polovině 20.století d o p a d n e n a l i d s t v o s t r a š l i v ý t r e s t, c í r k e v s t i h n o u t ě ž k é z k o u š k y atd., tedy věci, které už byly předpovězeny i na dalších místech mariánských zjeveních a postupně vešly ve známost.
Řím se k těmto věcem dlouho nevyjadřoval. Až v roce 1980 bylo papeži Janu Pavlovi II. při jeho návštěvě v SRN ve Fuldě v užším kruhu položeno několik otázek; jednou z nich bylo:"Jaký je osud třetího fatimského zjevení? Mělo být zveřejněno už v roce 1960?" svatý Otec odpověděl:"Pro obtížný obsah a aby jistá světová velmoc nebyla podnícena k jistým činům, dali moji předchůdci na Petrově stolci přednost diplomatické formulaci. Mimoto by každému křesťnovi mělo postačit, že je tam možno číst, ž e o c e á n y z a l i j í c e l é s v ě t a d í l y a ž e l i d é b u d o u o d v o l á n i z t o h o t o ž i v o t a v n ě k o l i k a m i n u t á ch, a t o p o m i l i o n e c h; to už by opravdu neměli toužit po zveřejnění tohoto tajemství! Mnozí ho chtějí znát jen ze zvědavosti a touhy po senzaci, zapomínají, ž e z n a l o s t z n a m e n á t a k é o d p o v ě d n o s t. Je nebezpečné, když současně nechtějí nic dělat, neboť
říkají, že proti zlu se nedá nic podniknout." Pak papež pozvedl růženec a řekl:"T o t o j e l é k p r o t i t o m u t o z l u ! M o d l e t e s e ! M o d l e t e s e a více se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží!"
Jaké zlo měl papež na mysli, vysvítá ze zásvětné modlitby po atentátu 25.března 1984:"Od atomové války, od nekontrolovaného sebezničení, od každého druhu války, vysvoboď nás, Pane..."
Na další otázku, jak to půjde v církvi dále, odpověděl:"Musíme se co nejdříve dobře připravit n a v e l i k é z k o u š k y, které po nás mohou žádat, ano, i n a s a z e n í v l a s t n í h o ž i v o t a p r o K r i s t a a naprostou oddanost Kristu! Mohou být zmírněny modlitbami, ale n e m o h o u u ž b ý t o d v r á c e n y, neboť jen tak může dojít ke skutečné obnově církve. Už tolikrát došlo k obnově církve krví a ani tentokrát to nebude jinak. Buďme silní a připravme se a důvěřujme Kristu a jeho Svaté Matce."
Když Svatá Panna říkala dětem, ať se modlí za papeže, že bude velice trpět. A papež Jan Pavel II. dosvědčil, že se v třetím tajemství mluví o "nasazení vlastního života pro Krista", tak víme, že to proroctví se zase splnilo. Už je jisté, že předchůdce papeže Jana Pavla II., kterým byl Jan Pavel I., ve Vatikánu zavraždili. Byl papežem pouhý měsíc. To, že se satan
dostal na vrchol církve už řekla Svatá Panna, biskup Milingo a papež Pavel VI. přiznal, že do Vatikánu se "dostal Satanův dým". O tom, že byl papež zavražděn budu ještě psát v "Eričiných viděních". Je to německá světice nedávno zemřelá, a církev schválila uveřejnit její zápisky. Dokonce tam předpovídá, že v této době dojde k obrovské "ekologické katastrofě".
Také všichni víme, že na papeže Jana Pavla II. byl několikrát spáchan atentát. 13.května 1981 na Svatopetrském náměstí na něj vystřelil Turek Mehmed Ali Agca a téměř smrtelně ho zranil. Podruhé, 12.února 1982, zaútočil ve Fatimě na Jana Pavla II. španělský kněz Juan Fernandez Krohn a nožem ho zranil.
Lucie zemřela 13.2.2005 v klášteře sv.Teresy v Coimbře ve věku 97 let.
Jacinta a František byli blahořečeni 15.5.2000 papežem Janem Pavlem II.
Volně zkráceno z knihy Františka Presse:"Poselství Panny Marie lidem 20.století"
a z knihy Prof.Dr. Gonzaga da Fonseca:"Fatima - Maria hovoří k světu."
Poselství Panny Marie v Medjugorji
2.února 2012 Mirjaně.
"Drahé děti! Jsem s vámi tak dlouho a už tak d l o u h o v á m u k a z u j i B o ž í p ř í t o m n o s t a jeho bezmeznou lásku, a přeji si, abyste ji všichni poznali. Ale vy, děti moje? V y j s t e i n a d á l e h l u š í a s l e p í ! A zatímco hledíte na svět kolem sebe, nechcete vidět, kam bez mého Syna jde. Neprosíte Svatého Ducha, a b y v á s o s v í t i l !
Děti moje - z a v l á d l a p ý c h a. Já vám ukazuji pokoru. Děti moje, zapamatujte si:
J E N P O K O R N Á D U Š E Z Á Ř Í Č I S T O T O U A K R Á S O U, N E B O Ť P O Z N A L A B O Ž Í L Á S K U !
Jen pokorná duše se stává Rájem, neboť v n í j e m ů j S y n !
Opět vás prosím, modlete se za ty, které můj Syn vyvolil, to jsou vaši pastýři. Děkuji vám! Vaše Matka Maria."
Poselství Ježíšova P.Ottaviovi Michelinimu r.1975.
Přišel jsem do tohoto pozemského života. Moji andělé to nešli oznámit mocným a bohatým této země, ale pastýřům, p o k o r n é m u a č i s t é m u l i d u, spravedlivému a počestnému. Pastýři přicházejí, aby Mě pozdravili a darovali Mi svou lásku. Jelikož jsem se narodil v úkonu nekonečné pokory, chtěl jsem mít kolem sebe lidi prosté, pokorné, č i s t é h o s r d c e. Takoví mají být moji biskupové, moji kněží a moji věřící se tak stanou očištěnou Církví.
Můj Otec Mi dal jako pěstouna Josefa, muže spravedlivého. Co to znamená, muž spravedlivý? Muž svatý, který uskutečňuje spravedlnost, muž pokorný, muž čistý.
Kdyby moji biskupové a kněží chtěli trochu přemýšlet, museli by pochopit jasně, c o B ůh o d n i c h ž á d á !
Stačilo by rozjímat a učit se. Mezi mými apoštoly byl jeden obvzlášť milovaný, Jan. A byl mezi nimi i jiný, s pyšným srdcem a nečistou duší, který navzdory mému milosrdenství skončil jako z o u f a l e c v p e k l e ! NNechtěl přijímat podněty mé lásky a mého milosrdenství. A kdo pak byli světci? Byli to moji praví přátelé.
Již jsem ti řekl, že V Í R U - N A D Ě J I - L Á S K U není možno nikdy oddělovat. Jsou tak trochu jako osoby v Trojici, rozličné, ale spojeny v jedno všechny tři. J s o u t o n a d p ř i r o z e n é c t n o s t i, které uděluje duši každého křesťana sám Bůh, aby se tak k ř e s ť a n s t a l B o ž í m d í t ě t e m, spoluúčastníkem Božské přirozenosti a tedy podobným Bohu.
Ubohé moje děti, ubozí kněží, jak ubohý je váš život: neznáte LÁSKU ! Jak smutný je váš život: neznáte hlavní hybnou sílu vaší radosti, NADĚJI. Neznáte VÍRU, sílu, která vám dává zvítězit nad zkouškami a těžkostmi! Jak porušená je vaše přirozenost! Proč jste tak nepokojní a odbojní? Protože tam, kde není láska, tam je odpor, který degeneruje nezřídka i u mých
služebníků, k NENÁVISTI!
NE, MOJI SYNOVÉ, NEJSOU ŽÁDNÉ NEUTRÁLNÍ ZÓNY! Kdo není v pásmu nekonečné Boží lásky, je v pásmu nepřítele Boha i člověka, v pásmu Satana!!!
Proto nevěřit a také pochybovat o nesčetných zásazích mých a mé Matky ve prospěch lidstva, zásahy, které se vždy děly p o d l e p o t ř e b y d o b y, je totéž, jako popírat, že B ů h j e L á s k a, a popírat skutečnost Květu nejkrásnějšího na nebi i na zemi, jakým je Neposkvrněné Srdce mé Matky! Takoví, jako je moje Matka - je vzorem všech ctností, by měli být všichni moji biskupové a kněží.
Kolik času a kolik duší se ztratilo pro nespravedlivé p ř e k á ž k y n a š i m z á s a h ů m !! J A K S T R A Š N Á J E T O O D P O V Ě D N O S T ! ! !
Mystická Růže nebes.
Dnes, 7.prosince, o vigilii svátku Neposkvrněného početí mé a vaší Matky, veliké slavnosti na nebi i na zemi, chci mluvit o Ní, nejkrásnějším stvořeném květu, mistrovského díla mé Moudrosti, mé Moci a mé Lásky. Je stvořen z neposkvrěné nevinnosti, je stvořen z nesrovnatelné krásy, je stvořen z lásky. Je ze Mne, Trojjedinného Boha.
Maria, mystická růže je čistota, světlo a láska. Jako rozpálená výheň vyzařuje teplo, které se šíří na nebi i na zemi, zaplavuje a prostupuje všechno a všechny. Ale růže nemá jen květ, růže má i stonek, má listy a trny. Pevný stonek s ostny symbolizuje obranu proti každému pokusu zneužití ze strany viditelných i neviditelných nepřátel.
Mystická růže má svou vůni, která zaplavuje všechny duše, které jí důvěřují a které se jí svěřují. I tato v ů n ě je obranou proti útokům moci zla. Mystická růže, nejkrásnější květe nebe i země, n i k d o t i n e m ů ž e u š k o d i t ! Jsi trvalý a neměnným objektem Boží lásky, úcty andělů a svatých.
Ani dnes nevěří.
Já, Ježíš, jednorozený Boží Syn, jedno s Otcem i Duchem Svatým, během tří let svého veřejného působení jsem několikrát jasně a přesně ukázal apoštolům a učedníkům, že j e n u t n é, aby zrno bylo vloženo do země, a b y u m ř e l o a mohlo přinést hojné plody. Ale nikdo z nich to nechtěl pochopit. Nikdy nepochopili důvod mé smrti a m é h o s t r a š n
é h o u t r p e n í; a kolikrát jsem o tom mluvil, vždy bez výsledku. Uskutečňoval jsem svůj plán lásky pro spásu lidí a oni nechápali, protože nechtěli přijmout strašnou hodinu temnot. Můj plán začal v mém pokoření a chudobě, v poslušnosti a utrpení, v ustavičné modlitbě. Já jsem připravoval svou Církev na "klíčení" v pronásledování od velkých a mocných, ale
nenacházel jsem pochopení u svých nejmilejších.
Pouze jedna bytost měla naprostou jistotu o nevyhnutelnosti hodiny temnot, která doléhala na svět: moje Matka. C e l ý ž i v o t b y l o j e j í S r d c e p r o b o d e n é vizí mého umučení a smrti!
Můj synu, dnes jsou věci stejné jako tehdy, toto zvrácené pokolení, které odmítá Boha Satanovým hříchem pýchy, z ů s t á v á n e k a j í c í a nevěří mým slovům!
Nehovořila moje Matka jasně a s láskou v L U R D E C H, ve F A T I M Ě a na tolika nesčetných místech? A kněží neuvěřili! A Já jsem mluvil(Poselství pro Vassulu Ryden...), a neuvěřili!
Před dvěma tisíci lety muselo Zrno zemřít, aby se zrodil mocný a životný výhonek. Hlava rodící se Církve musela obětovat sama sebe ve zničení pro všeobecnou spásu, aby z a p l a t i l a nezaplatitelný d l u h b o ž s k é S p r a v e d l n o s t i !
Dnes celé Mystické tělo, které se stalo neplodným fíkovníkem pro démonické zamoření ateismem, m á b ý t v r ž e n o d o z e m ě jako obilné zrno, aby u m ř e l o a znovu se zrodilo v plodném božském životě. To odpovídá přesně n e o d v r a t n ý m p o ž a d a v k ů m m é s p a v e d l n o s t i a mého milosrdenství. Aktem nekonečného Milosrdenství a Spravedlnosti je tajemství V Y K O U P E N Í . Aktem Milosrdenství a Spravedlnosti je H O D I N A O Č I Š Ť O V Á N Í !
Uzdravím svou Církev.
Vykoupení pokračuje, uskutečňuje se. Moje Milosrdenství vyžaduje vaši spásu, moje Spravedlnost vyžaduje Z A D O S T I U Č I N Ě N Í za dluhy, které jste nadělali jako živé údy, svobodné a rozumné, s c h o p n é c h t í t n e b o o d m í t a t d o b r o a z l o, tedy odpovědné za své jednání.
Nelekej se, můj synu. Milosrdenství požaduje, a b y v š i c h n i b y l i v a r o v á n i j a k v n i t ř n í m (osobní soud před Bohem), t a k v n ě j š í m i z n a m e n í m i.(Kříž na obloze, zázrak v Garabandalu.)
Kdo chce porozumět, ať pochopí; ale kdo zachvácen pýchou tvrdošíjně trvá na tom, ž e c h c e z a h y n o u t j a k o S a t a n, ať zahyne!
Jaká je to slepota a zatvrzelost! Pokolení zvrácené a nevěřící, c o j s e m j e š t ě m o h l u d ě l a t, a b y c h t ě u c h r á n i l h o d i n y t e m n o t, h o d i n y k r v e a s m r t i, k t e r á s e u ž b l í ž í !? Co jsem ti mohl dát a nedal jsem ti?
Dal jsem ti svoji lásku, své otevřené Srdce! Dal jsem ti lásku mé i tvé Matky! M n o h o k r á t p ř i š l a n a z e m, aby burcovala vaši ospalost, aby vám připomněla velké skutečnosti víry, aby vám ukázala správnou cestu, po které je třeba jít.
Uzdravím národy, uzdravím Církev. Už nebude teologů, kteří zatemněni pýchou Satana, místo aby byli světlem, stali se temnotou a rozšířili zmatek a dezorientaci n e z d r a v ý m u č e n í m ! Já jsem Bytost naprosto jednoduchá, zatímco mnozí z nich jsou komplikovaní. Nediv se, že nepřijímají tato poselství, že je s pohrdáním odmítají. Jako kdysi učení farizeové v chrámě - nikdy nepřipustí pravdu, která nepochází od nich, protože oni pravdě už nepatří!
Neboj se. Odvahu! Ať se tvoje duše nestrachuje, odměním tvou učenlivost, budu tě chránit, i když tě neušetřím utrpení.
Zachovej Mi lásku!
