Č.84 BÝT OZDOBOU RODNÉ ZEMĚ
Č.84 BÝT OZDOBOU RODNÉ ZEMĚ
359. Poselství Ježíše ze dne 26. ledna 2018.
Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
NYNÍ NASTAL ČAS KE SKLÍZENÍ ÚRODY
Můj milovaný lide,
mluvím k tobě, lidstvo! Volám tě a ty si Mne nevšímáš! Tak jako se vysmívali Abrahámovi v čase Sodomy a Gomory [Gn 19, 23-29], stejně tak se nyní posmíváte mým věrným nástrojům a chcete je zničit. Můj Duch Svatý sestupuje, aby lidstvu vysvětlil, čemu člověk stále nerozumí, nebo co nechce chápat. Můj Duch to vysvětluje pokorným, těm, kteří chtějí činit dobro, těm, kteří Mě milují a poslouchají. Člověk se nachází ve zpětném cyklu, jde po neblahých stopách minulosti. Toto zlo bude výrazně posíleno vynálezy zhoubných novinek, v nichž má člověk zálibu.
Moji lidé, nestáváte se lepšími. Jdete za rostoucí touhou zkoumat zlo, nedbáte na má volání a stáváte se částí temnoty, kterou ďábel nabízí člověku. Pro věřícího nestačí říkat: "Pane, Pane!…" [Mt 7, 21]. Vyzýval jsem vás k poslušnosti a vy se vysmíváte mým prosbám. Někteří, kdo neznají Písmo svaté, nevědí, že jen jediná rodina byla ušetřena zničení Sodomy a Gomory – rodina Lotova, člověka, který byl v očích mého Otce příjemný a spravedlivý [Petr 2, 6-8]. Pověřil Lota, aby nařídil, že žádný z členů jeho rodiny se nesmí dívat zpět, ale jeho žena se podívala zpátky a strnula ve své neposlušnosti [1Gn 19, 26].
Ti, kdo neposlouchají, se vzpírají Boží vůli a jednají proti tomu, co oznámila naše milosrdná Láska. Tak tomu bylo, tak tomu je v těchto časech a tak tomu bude v budoucnosti.
Vidím velké zmatení mezi lidmi, vidím těžké hříchy na zemi, vidím, jak se člověk připoutává ke zlu a páchá ukrutnosti, poblouznění, vraždy, prostopášnosti, chlípnost, smilstvo, cizoložství, zneužívání nevinných, užívání drog, šíření lží a vidím opovážlivce, kteří přísahají v našem jménu… [Mt 5, 34]. Duch a mysl člověka byly otráveny hněvem, a ten v lidech klíčí. Kvůli trvalé otravě zlem, ješitností, drogovou závislostí a pýchou, člověk jedná a reaguje se ztvrdlým srdcem proti svým bližním.
Lidstvo se vzbouřilo proti Mně a nechce sloužit dobru. Ucpává si uši, aby neslyšelo ty, jimž jsem svěřil úkol varovat své bratry. Vzdorujete Mi, nepotřebujete Mě, neprokazujete Mi čest, kterou Mi musíte vzdávat. Tato generace věří, že je nezranitelná, a přesto bude snadnou kořistí, jestli se odchýlí od mých cest. Pravda je odmítnuta. Mým lidem je pohrdáno a je urážen. Kdyby byla Pravda přijata, lidstvo by se vrátilo k dobru, k naplňování mé vůle a nakonec by se stalo více nebem než zemí.
V TOMTO ČASE SI ĎÁBEL VYTKL ZA CÍL VTÁHNOUT DUŠE DO ZATRACENÍ!! PEKELNÉ LEGIE POSEDLY TY, KDO EXISTUJÍ BEZE MNE! Duchové zla ovládli chlípné, kteří nečiní pokání a všechny, kdo ustavičně žijí v neposlušnosti. Zlí duchové ovládli ty, kdo jsou stále v hříchu a nechtějí se kát. Zlý nepokouší člověka jen pro své potěšení, ale proto, že se blížíte činu milosrdenství, přicházejícího z našeho Domu: VAROVÁNÍ.
Ignorování pravidel oblékání odráží stav hříchu, který lidské stvoření může nést ve svém nitru. Ženy se oblékají jako muži a muži jako ženy. Cesta lidstva byla k prospěchu některých pozměněna a lidstvo se podvolilo. Z tohoto důvodu požaduji, abyste si uvědomili své skutky a jednání. Ustavičný hřích je pro duši největším zlem. Musíte ve společnosti znovu nastolit morální řád, morální řád v souladu s naší vůlí a nesmíte být povolní vůči hříchu, který vám oslabuje duši. Hřích je hřích, a pokračujete-li v něm, aniž se kajete, pak vás tento hřích připraví o věčnou slávu.
Dívám se na Zemi z vnějšku, a ta se noří do chaosu. Člověk žije jen přítomností a nezastaví se, aby myslel na zítřek. Člověk ovlivňuje Zemi. HŘÍŠNOST, JEŽ VYCHÁZÍ Z ČLOVĚKA, DOKÁŽE ZMĚNIT JEHO OKOLÍ. Proto jsem vás volal k obrácení, ke spáse duše, k přípravě na sjednocení s Domem mého Otce a STÁT SE VYKONAVATELI A ŠIŘITELI DOBRA. Přijměte Mne a zbožňujte Mne, neboť není boha většího, než jsem Já [Ž 86, 8].
Příroda se bouří kvůli sklonu člověka milovat sama sebe a nikoli Mne. Lidé hřích schvalují a někteří s hříchem spolupracují, a to je vážné. Můj lid nesmí takto jednat, když si je vědom zla, které páchá. Hříchy ovlivňují okolí lidí a mění to, co bylo až dosud prospěšné pro život lidských stvoření. Jste obklopeni těmi, kteří vědí, že POUŽITÍ NUKLEÁRNÍ ENERGIE VYVOLÁ bezpříkladné KRVEPROLITÍ a bez rozmyslu ji použijí.
Mravně závadné módní styly těch, kteří je vytvářejí, vedou k pádu morálky lidského stvoření. Ženy se oblékají nevhodně a bez studu odhalují svá těla. Muži nosí ženská oblečení pod tlakem vzdorné společnosti. Nedostatek pochopení mezi lidmi vede k tomu, že lidské stvoření touží po svobodě a zdánlivé samotě, ale toho využívá Zlý, aby sváděl z cesty slabé, ničil rodiny a destabilizoval společnost a lidstvo.
Moji milovaní lidé, nyní nastal čas ke sklízení úrody, neustupujte zpět ani o krok, buďte pevní. Jako se člověk bouří proti přirozenosti, příroda vnikne na zem a smyje hřích, který na ni spočívá kvůli zkaženým lidem. Pohlédněte do výše, budete překvapeni. ZASTAVTE SE, POHLÉDNĚTE NA ZNAMENÍ ČASU ! Nestačí budit dojem dobrého člověka. Země bude ohrožena a člověk padne na kolena, ale mnozí to učiní, aniž by byli upřímní.
Itálie bude trpět v předtuše bolesti BLÍŽÍCÍ SE INVAZE. Hřích se stal kolektivním hříchem, přijatý jako shoda mezi lidmi, kteří se jej dopouštějí s velkou lehkomyslností. Na vypalování mých kostelů nebude pohlíženo s hrůzou, ale jako čin nadvlády lidí nad naší Trojicí. Mé děti budou pronásledovány.
Moji lidé, moji milovaní lidé, pozoruji vás naplněn bolestí, LID BEZ BOHA JE ZTRACENÝ LID!
Nenapodobujte ty, kdo žijí ve zlu. Buďte jiní, změňte se teď! Žehnám vám, ochraňuji vás, prosím vás, abyste se odvrátili od zla. Mé požehnání je s vámi.
Váš Ježíš
KAPKA MEDU
Před mnoha a mnoha lety si v jedné vesnici otevřel kupec obchod. Jednou ráno přišel do obchodu první zákazník. Byl to pastýř ze sousední vesnice, opíral se o sukovitou hůl a doprovázel jej krásný pes. „Dobrý den, příteli“, pozdravil slušně pastýř. „Potřeboval bych trochu medu.“ „To je krasacec, ten můj pes, že?“ Pokračoval pastýř. „Mám ho ze všech tvorů na světě nejraději, je to můj věrný společník a je velice chytrý...“
Prodavač horlivě přikyvoval. Když namáčel naběračku do soudku s medem a přeléval ho do pastýřovy nádoby, ukápla na zem jedna kapička. V tu chvíli se na kapku vrhla moucha, která přiletěla kdoví odkud. Prodavačův kocour vyskočil jako na péru a rozmáčkl mouchu jednou ranou tlapky.
Psa náhlý pohyb kocoura rozčílil, takže zavrčel a na ubohé zvíře se vrhnul. Než mohli muži cokoliv udělat, ležel kocour mrtvý u nohou svého pána. „Zatracená potvora! Ubohý Moureček...“ zvolal prodavač. V hněvu popadl co mu přišlo pod ruku a začal psa mlátit. Když ho zasáhl do hlavy, padl pes k zemi mrtev vedle kocoura.
Pastýř se dal zoufale do křiku:“Ty vrahu! Zabijáku! Zabil jsi mi psa! Mého jediného přítele! Mého pomocníka v práci! Co teď budu dělat? No počkej, uvidíš, co se stane lidem jako ty!“ Obrovský pastýř popadl hůl a ve strašlivém hněvu ubil prodavače k smrti.
Zpráva o smrti prodavače se rozšířila po vsi jako blesk. Pohřební zvonění umíráčku se mísilo s rozhněvanými výkřiky, voláním po pomstě, pláčem a nářkem. Lidé se zmocnili pastýře a zabili ho. Pastýřovo tělo pak leželo vedle mrtvého prodaveče, psa, kocoura a mouchy....
Pastýřova vesnice byla na nohou. Její obyvatelé se ozbrojili kameny, motykami a vidlemi a zaútočili na sousedy, nyní své nepřátele. Mlátili, pustošili, zabíjeli, zapalovali.... Druzí jim odpověděli stejnou mincí...Brzy z obou vesnic nezůstal kámen na kameni, jen popel, mrtvoly a zkáza. Ty dvě vesnice ležely náhodou každá z jedné hranice dvou sousedících států.
Když se král první země dozvěděl o zničení své pohraniční vesnice, popadl ho hněv, svolal hlavní štáb a vyhlásil válku. Král druhé země neváhal s odpovědí. Vypukla válka. Strašlivá a smrtonosná! Obě země proti sobě vytáhly ohněm i mečem.
Válka trvala celou zimu, jaro, léto, podzim, mnoho a mnoho let. Pořád ještě řádila, když přišla bída, epidemie, nekonečné množství mrtvých... a tak mrazivá zima, jakou ještě nikdo nikdy nepamatoval! A TO VŠECHNO KVŮLI KAPCE MEDU!
„Od života jsem se naučil, že v jediném okamžiku můžeš udělat něco, co tě bude po celý život trápit!“ napsal jeden sedmadvacetiletý mladík.
Tak jako miliardu tvoří drobné haléře, je pokoj a mír vytvořen z drobných každodenních skutků. Od těch se musí začít.
(Bruno Ferrero:Svítání pro duši)
40. Poselství archanděla Michaela ze dne 3. července 2016.
Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
NEJSTE SI VĚDOMI DOSAHU ZLÉHO ČINU
Děti Nejvyššího,
láska k bližnímu je Boží vědou, kterou musíte neustále uvádět do praxe, abyste procvičovali dar Boží lásky ve vás. Vyzývám vás k lásce k bližnímu, protože být laskavý je nejen důvodem k dávání, nebo k dávání sama sebe ostatním materiální pomocí, ale současně je úplností lidského stvoření, kterému se podařilo naplnit tělo i duši Láskou. Milovaní, láska k bližnímu je ve skutečnosti velkou vědou, velmi důležitou pro tyto chvíle. Láska k bližnímu vede člověka, aby se pohroužil do stálosti Pravdy, a současně vás proniká šlechetností, jež vede k dávání, aniž byste očekávali protislužbu.
Děti Nejvyššího, dary Ducha Svatého pozvedají vaše vědomí a vštěpují člověku duchovní porozumění nebeské moudrosti, sdělují mu skrze duši vše, co potřebuje, pokud si to žádá a usiluje přiblížit se božskému. Kdokoli není láskou, je člověk izolovaný, suchý, jako fíkovník, který nepřináší plody, sklíčený, ve většině svých rozhodnutí jen počítá, jaký mu přinesou osobní užitek. LÁSKA K BLIŽNÍMU VEDENÁ DUCHEM SVATÝM, UCHVÁTÍ ČLOVĚKA a přivádí ho vědomě jednat a pracovat ve způsobu, který pochází z Otcova Domu, kde DUŠE TOUŽÍ PO TOM, co je shora a BÝT ŘÁDNOU, MILOSRDNOU, VDĚČNOU LIDSKOU BYTOSTÍ, KTERÁ v každém okamžiku HLEDÁ, JAK KONAT DOBRO!
Milované děti Nejvyššího: Bůh nemá začátek ani konec...Bůh učil každé své dítě DOBROTĚ A SPRAVEDLNOSTI...V tomto čase člověk, ze své vlastní svobodné vůle, nezná Boha, a DOKONCE HO VINÍ Z OSOBNÍCH NEŠTĚSTÍ.
Všemohoucí dal člověku všechno, ale člověk nemá chuť se Bohu přiblížit. A Bůh respektuje svobodu, kterou člověka obdaroval.
Všemohoucí stvořil Slunce, aby z něj mělo lidstvo užitek. Nechce-li se lidská bytost dívat na Slunce, i když vnímá teplo a raduje se z jeho světla, řekne: "To nepřichází ze Slunce, existuje jiný zdroj, který vyzařuje teplo a světlo." Tak jedná člověk s Nejvyšším: Popírá Ho. Každé lidské stvoření ví, že Všemocný je stvořil jako dílo své nekonečné Lásky a přenechal mu celé své stvoření, aby mu nic nechybělo.
Zlo povstalo z povýšenosti, pýchy, závisti, z nenávisti, která se probudila v nádherném andělovi, majícím všechny vlastnosti, které mu byly dány Bohem. Ale tento anděl hleděl na Ženu s čistým a panenským lůnem, kde se měl zrodit Boží Syn. A v tomto andělu se zrodil pocit závisti a závist zažehla pocit pýchy, který se stal skutečností. Tento padlý posel přivedl lidstvo do sváru, k duchovní a morální nízkosti, na kusy rozbil všechno dobro, aby tím člověka proměnil ve zlo. Milovaní, nejste si vědomi dosahu zlého činu... KAŽDÝ ZLÝ ČIN, každý čin znečištěný hněvem, pýchou, závistí, nemravností, zvráceností a agresivitou není statický, nezůstává v lidském stvoření, ale ZASAHUJE CELÉ STVOŘENÍ, protože člověk je násobitel své činnosti a jednání, ať zlého či dobrého. Podobně jsou činy dobra zesilovány po celém stvoření, aniž si to člověk uvědomuje. Je to zákon Lásky, který není statický. ČLOVĚK JE VE STVOŘENÍ PŘIJÍMAČ, ale současně I VYSÍLAČ a to je VELKÁ ZODPOVĚDNOST před Nejvyšším a před samotným lidstvem.
Člověk vyzařuje myšlenky, touhy, jedná mezi ostatními, a co člověk vysílá, vychází z něj a je zesíleno směrem k celému Stvoření. Tak jako slunce ovlivňuje člověka a jako měsíc ovlivňuje člověka, tak člověk neustále vysílá své myšlení a pocity navenek, mimo své fyzické tělo. Člověk není uvězněn uvnitř svého těla, ale je zesilovačem svých děl a skutků, a odtud důležitost prozíravosti, vycházející z Ducha Svatého, kterou věřící přitahuje. Děti Nejvyššího jednají pro dobro svých bližních.
Milovaní, v tomto okamžiku, v němž každý krok tvoří část velké křižovatky směrem k prorokovaným událostem, mějte na paměti: "Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou lidé bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny v prostředí špatném a převráceném, v kterém VY VŠAK ZÁŘÍTE JAKO HVĚZDY VE VESMÍRU! "Držte se pevně slova života, abyste mi byli k chloubě v onen Kristův den, kdy se tak ukáže, že jsem neběžel nadarmo, ani že jsem se nadarmo nenamáhal" [Fil 2, 14-16].
Tím, že si zachová toto povědomí, člověk bude vědět, že na svých ramenou nese váhu všeho, co se v lidstvu stává a že by měl zůstat v obranném postoji vůči nejtiššímu našeptávání Zlého, který ho, jako lidské stvoření, podněcuje k nejohavnějšímu z činů. Nechci vidět monstra na místě Božích lidí, nechci vidět zrůdy, které ničí vše na své cestě.
Milovaní, MUSÍTE POCHOPIT, ŽE NEDOSTATEK LÁSKY JE PRO VÁS NEBEZPEČNÝM ZNAMENÍM ! Nedostatek lásky je znamením toho, že lidem chybí správný vztah k Nejsvětější Trojici a k bližnímu, a TÍM SE STÁVÁ NEJNEBEZPEČNĚJŠÍMI DVEŘMI, JIMIŽ VNIKÁ SATAN!!! Ti, kdo se proviňují proti lásce, neotálejí, pracují neustále, aby člověku radili provádět zlo. Nicméně Nejvyšší stále vydechuje nad člověkem svou ochranu, brání ho přede vším, co může způsobit nenapravitelné zlo, ale člověk Ho odmítá poslechnout.
Přišel čas, kdy pohanské národy, jisté si svou silou, povedou válku proti křesťanům: "Zabijme je, jako stádo ovcí!" Tento oznámený čas nadešel, malými krůčky postupuje kupředu, ale vy jej nevidíte. ZDALEKA PŘIJDOU STVOŘENÍ NEMRAVNÁ, ZLOVOLNÁ, ZVRÁCENÁ DO EVROPY A hlavně do Ameriky, jako draví ptáci SE VRHNOU NA TY, KDO VYZNÁVAJÍ PRAVOU VÍRU V KRISTA, našeho Krále. Dychtiví zničit každý pozůstatek, připomínající Krista Krále, PŘEPADNOU SVATÁ MÍSTA A UCHVÁTÍ VELKOU KOŘIST a odvezou ji k velkému znesvěcení. Stejně tak lidská marnivost dovolí, aby duchovní pravidla byla zkažena a porušila Boží zákony. Lidstvo nevidí léčky Zlého a setrvává ve zlu, v tom, které k vám přijde z téhož Stvoření, které neznáte, a tak budete trpět a trpíte zemětřesením a tsunami.
Síla sopek bude větší, meteorologické jevy budou mít velkou sílu, viry se rozšíří po zemi. Poroste chaos, člověk zbavený rozumu jej bude popírat, zatímco mnoho lidí bude udušeno ohněm, produktem výroby válečných zbraní, které člověk neměl nikdy vytvořit. Milovaní, PŘED VYPUKNUTÍM VÁLKY, BUĎTE NEOCHVĚJNÍ V MODLITBĚ A VE SPOJENÍ S NAŠÍM KRÁLEM V EUCHARISTII, MODLETE SE K NAŠÍ KRÁLOVNĚ VŠECH ANDĚLŮ A VŠICHNI MILUJTE JEDEN DRUHÉHO! NEVZDALUJTE SE, milovaní, od Nejvyššího, NEVZDALUJTE SE!!! Modlete se ve vhodné době i později a každý z vás buďte napodobovatelem Lásky našeho Krále a ROZŠIŘUJTE DOBRO, KTERÉ ZVÍTĚZÍ a dá vám věčný život a život v hojnosti.
Modlete se za Evropu, bude kořistí terorismu....Modlete se za Střední východ, bude hořet....Nezapomeňte, že zlo se představí jako předchůdce toho, jehož je podstatou – antikrista. Nesmějte se těm, kteří nevěří; radujte se vy, kdo věříte a připravujete se překonat svou vlastní bolest a zkoušky.
Náš Král vítězí a zvítězí v těch, kteří činí pokání a prohlásí Ho Králem a Pánem svého života. KDO JE JAKO BŮH?
Svatý archanděl Michael
POSELSTVÍ JEŽÍŠE 16.KVĚTNA 2001
VAŠE "ANO" PRO VĚČNÝ ŽIVOT V LÁSCE
Jestliže, mé děti, si zvolíte Lásku, budete svobodné, bez jakéhokoliv nucení, ani strachu, ani žádného násilí. Láska miluje. Je dobrá. Dává vám život věčný, život který nepřestává milovat. VŠE JE ÚŽASNÉ, KRÁSNÉ, DOKONALÉ! Vy sami si to můžete zvolit.
Nevolte si nenávist, násilí, nezávislost! TO BY BYLO DÍLO SATANA, mého největšího nepřítele! ON MÁ HRŮZU Z DOBRA. Nemůže snést, aby lidské bytosti byly šťastné, neboť on odmítl lásku. ČINÍ VŠE co je v jeho moci, ABYSTE LÁSKU ZTRATILY!
V den vašeho narození začíná svou činnost k vaší zkáze, ABY VÁS ZAVEDL DO PEKLA. To je jeho radost. JEHO MOC JE VE ZLU, V NENÁVISTI. Nemůže snést vaše štěstí. Vkládá zmatek mezi vás a štěstí. On je diabolický, to znamená "rozdělení". Chce vše pobouřit: vaše myšlenky, vaše hnutí mysli, vaše city. Je to pro něho hrou. V této hře je pánem! Jen vám namlouvá, že jste svobodné volně nakládat s vámi samotnými. To jen aby vás mohl lépe kontrolovat. Činí to, aniž byste si to uvědomovaly. Satan, tento proradný nepřítel, získal nad každým z vás zlou moc: "Já...vše pro mě: se mnou.... já mohu vše!"
Ano, mé děti, to v sobě si ubližujete, když chcete konat vše samy. TOTO ZLO JE ŘÍZENO SAMOTNÝM SATANEM! Vy si myslíte, že jste pány jakékoliv situace? To je omyl! JE TO ON kdo to všechno chce, ABY VÁS tak jeho podvody, CHYTIL DO PASTI. Pohleďte na modernizmus, vládu skrze moc. Ptáte se, proč jste nešťastní? To je jeho výmysl, ABY VÁS TAK LÉPE ZATRATIL!
Mé děti, narodily jste se, aby jste byly šťastné na vaší cestě k věčnému životu. Rostete v lásce. Je to tato láska, která vás přivádí do věčného života.
Váš Ježíš
POSELSTVÍ PANNY MARIE JAKOVI ČOLOVI
Medžugorje - 25.2.2017
"Drahé děti! Dnes, v tento milostiplný den, vás vyzývám, abyste žádaly od Pána DAR VÍRY. Děti moje, rozhodněte se pro Boha a začněte žít a věřit v to, k čemu vás Bůh vyzývá. Věřit, děti moje, znamená ODEVZDAT SVŮJ ŽIVOT DO BOŽÍCH RUKOU, DO RUKOU PÁNA, KTERÝ VÁS STVOŘIL A KTERÝ VÁS NESMÍRNĚ MILUJE!
Nebuďte věřícími jenom slovy, ale žijte a dosvědčujte svou víru skutky a svým osobním příkladem. Hovořte s Bohem jako se svým Otcem. Otevřete a odevzdejte Mu svá srdce a uvidíte, jak se vaše srdce mění a jak se váš život bude obdivovat Božím skutkům ve vašem životě.
DĚTI MOJE, NENÍ ŽIVOTA BEZ BOHA, a proto jako vaše Matka se přimlouvám a prosím svého Syna, aby obnovil vaše srdce a aby váš život naplnil nesmírnou láskou.
Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu.“
SMILSTVO A SVATOKRÁDEŽE
Nejčastějšími hříchy, které přivádějí duše do věčného ohně, jsou hříchy proti VI. a IX. Božímu přikázání. Jsou to právě ty hříchy, se kterými si zaslepení biskupové na čele s papežem Františkem zahrávají a chystají se svým falešným „milosrdenstvím“ jim nikoliv předcházet, ale uvolnit jim cestu. Tyto hříchy bývají velmi často spojeny se svatokrádežemi.
SVATOKRÁDEŽ JE JEDNÍM Z NEJTĚŽŠÍCH HŘÍCHŮ, PRO KTERÝ MŮŽE BÝT DUŠE SNADNO ZATRACENA! Ubohé duše, které se vydají touto cestou! Za života svatého Jana Bosca byly to nejčastěji svatokrádežná přijímání těch, kteří po hříších proti čistotě ze studu zamlčeli tyto těžké hříchy zpovědníkovi a pak po svatokrádežných zpovědích kupili hřích na hřích. V současné době zatěžují svatokrádežemi své duše nejvíce biskupové a kněží, kteří na sebe uvalují vinu za hříchy věřících, které zaviňují svou laxností a nedbalostí v péči o svěřené duše.
Don Bosco nám zanechal závažné výstrahy o věčných trestech, které postihly duše, které i kvůli jednomu hříchu nečistoty hromadily svatokrádež na svatokrádež. Umíme si představit, jaká věčnost čeká duchovní osoby, jejichž svatokrádeže dosahují několikaciferných hodnot?
Don Bosco vypráví o jednom svém varovném vidění:
»Byl jsem se svým průvodcem (andělem strážným) v propasti v temném údolí. Spatřil jsem náhle obrovskou budovu, které měla velmi vysoká vrata a ta byla zavřená. Přepadlo mě strašné horko. Z budovy se zvedal hustý kouř, téměř zelený, s krvavě rudými plameny. Zeptal jsem se: „Kde to jsme?“ Můj vůdce odpověděl: „Čti nápis na vratech." Bylo tam napsáno: Ubi non est redemptio. ( Kde není vykoupení) Náhle jsem spatřil nejdříve jednoho chlapce, pak dalšího a pak ještě jiné, jak padají do propasti. Každý měl na čele napsán svůj hřích. Znal jsem tyto mladé lidi a zeptal jsme se: „Je tedy neužitečné, že pracujeme pro tuto mládež, když pak mnoho z nich je zatraceno? Jak tomu mohu zabránit?" „Tito mladí ještě žijí. Ale stav jejich duše je takový, jaký jsi viděl. Kdyby zemřeli, všichni by přišli sem.“
Vstoupili jsme do budovy. Přišli jsme na velký temný dvůr a já jsem četl tato slova: Ibunt impii in ignem aeternum! (Bezbožní půjdou do věčného ohně!) Můj průvodce mi řekl: „Pojď za mnou!“ Vzal mě za ruku a zavedl mě k jednomu okénku, které otevřel. Viděl jsme obrovské peklo plné ohně, který jistě překračoval tisíc stupňů. Je nemožné toto peklo popsat. Náhle jsem viděl mnoho mladých lidí padat do hořícího pekla. Vůdce mi řekl. „Věčné zatracení tak mnoha mladých lidí způsobuje porušování šestého Božího přikázání.“ „Ale když zhřešili, tak se přece vyzpovídali!“ „Zpovídali se, ale hříchy proti čistotě zamlčeli. Např. mladík spáchal takových hříchů čtyři nebo pět, ale přiznal jen dva nebo tři. Jistí lidé se takových hříchů dopouštěli během mládí, ale vždy se styděli z nich vyzpovídat. Jiní neměli lítost a předsevzetí. Jiní si mysleli, že zpovědníka podvedou, místo aby udělali správné zpytování svědomí, a KDO V TAKOVÉM STAVU ZEMŘE, BUDE ZAVRŽEN NA CELOU VĚČNOST. A nyní uvidíš, proč se zde neuplatnilo Boží milosrdenství.“
Anděl zvedl záclonu a já jsme viděl některé mladíky z našeho ústavu, které jsem všechny znal, a ti byli zavrženi pro svatokrádež. Mezi nimi byli někteří, kteří se jevili jako dobří. Můj anděl pokračoval: „Mluv všude proti falešnému studu“.
Pak jsme asi půl hodiny mluvili o nezbytných podmínkách pro dobrou zpověď a zakončili jsme: „Změnit život! Změnit život!“
A můj přítel dodal: „Viděl jsi pekelná muka a je nutné, abys také zakusil trochu pekla“.
Když jsme opouštěli tuto strašnou budovu, vzal moji ruku a dotkl se s ní poslední vnější zdi. Začal jsem křičet. Když vidění skončilo, prohlédl jsem si ruku. Musel jsem ji mít týden v obvazu.«
* * *
P. Giovanni Battista Ubbani, jezuita, vypráví o jedné ženě, která po několik let zamlčovala ve zpovědi hřích nečistoty. Čekala vždy na nějakého cizího zpovědníka. Jednou šli kolem dva dominikáni. Když je viděla, zeptala se, zda ji mohou vyzpovídat, a jeden z nich jí vyhověl.
Když oba kněží vyšli z kostela, vyprávěl, že když se žena zpovídala, viděl, jak z jejích úct vylézalo mnoho hadů. Jeden had však vystrčil hlavu, ale vrátil se zpět, a všichni hadi se opět vrátili do ní. Zpovědník nemluvil o tom, co ve zpovědi slyšel, ale začal přemýšlet, zda by ji neměl vyhledat. Když byl konečně na místě, řekli mu, že žena zemřela, sotva přišla domů.
Byl z toho velice smutný a začal se ihned za mrtvou ženu modlit. Tu se mu zjevila v plamenech a řekla: „Já jsem ta žena, která se u tebe zpovídala. Spáchala jsem svatokrádež. Nevyznala jsem hřích u svého faráře, až mi Bůh poslal tebe, ale i pak jsem se styděla a zamlčela jsme ho. Boží spravedlnost mi dala zemřít, jakmile jsem přišla domů. Boží spravedlnost mě navěky zatratila.“
Po tomto rozhovoru se otevřela země a žena zmizela.
* * *
Svatý Alfons zanechal zprávu o tom, jak v Anglii, když byla ještě katolická, vládl král Angubertus a měl překrásnou dceru, se kterou se chtělo oženit mnoho princů. Když se jí otec ptal, zda by se chtěla vdát, odpověděla, že učinila slib čistoty. Otec žádal papeže o povolení, aby se dcera mohla vdát, ale papež mu nevyhověl. Zůstala v soukromí v domě, otec s tím byl srozuměn a svěřil ji péči a ochraně dvorních dam.
Žila jako světice, často se zpovídala, postila a konala pokání. Přijímala svaté svátosti a hojně navštěvovala nemocné a pečovala o ně. Pak onemocněla a zemřela. Jedna z dam, která byla její učitelkou, uslyšela náhle v noci, když se za ni modlila, velký hluk. Pak spatřila královskou dceru v plamenech ve společnosti mnoha démonů. Řekla dámě: „Věz, že já jsem nešťastná dcera krále Anguberta!“ „To přece není možné, že jsi zatracena. Žila jsi tak zbožně!“ „Ano, je to spravedlivé, že jsem zatracena, je to moje vina. Musíš vědět, že jako mladá dívka jsem spáchala hřích proti čistotě. Šla jsem ke zpovědi, ale styděla jsem se tento hřích vyznat. Opakovala jsem tuto svatokrádež dokonce i na smrtelné posteli. Řeka jsem zpovědníkovi, že jsem velká hříšnice, ale znovu jsem se styděla hřích vyznat. Kněz o tom nic nevěděl a řekl mi, abych na toto pokušení zapomněla. Zemřela jsem a nyní jsem na celou věčnost zavržena.“
Pak zmizela za hrozného hluku a zanechala po sobě velký zápach, který bylo cítit v domě několik dní. Jsou věřící i kněží, kteří se těmto příběhům vysmívají. Je to smích pyšné sebejistoty, kterou čeká velké rozčarování.
( Pramen: Giuseppe Tomaselli, Peklo existuje )
SVATÁ JOZEFA MENÉNDEZOVÁ - (1890-1923)
Tato španělská řeholnice se narodila r.1890, čili 5 let před Helenou-Faustynou. Do řádu vstupovala dvakrát - poprvé do kongregace Nejsvětější Panny Marie Vykupitelky, ale před ukončením postulátu z ní na přání rodiny vystoupila. Ale roku 1920 poslušna hlasu duchovního povolání vstoupila do kongregace sester Nejsvětějšího Srdce - Sacre Coeur - a bydlela v klášteře ve Francii.
Sestra Jozefa měla první zjevení Ježíše už ve svých 11ti letech. Byla velkou ctitelkou Ježíšova Srdce, které viděla, JAK HOŘÍ LÁSKOU K LIDEM. Několik měsíců po složení věčných slibů, 22.listopadu 1922, jí Ježíš sdělil poselství Lásky:"Jsem sama Láska, Mé Srdce je propastí Lásky! Láska stvořila člověka a všechno, co je na světě, aby to bylo dáno Bohu pod jeho moc." Zapsala tato Ježíšova slova řeholnice na přání představené. Ježíš jí řekl, že milosrdná láska Boží se podceňuje, zapomíná se na ni, a dokonce se jí pohrdá !
V červnu 1923 Ježíš nadiktoval s.Menéndezové Apel lásky ke světu, v němž opakoval:"Jsem láskou!" A volal nejen po lásce lidí jakožto odpovědi na velkou lásku Boha:"Toužím, aby lidé v ě ř i l i v M é m i l o s r d e n s t v í, aby všechno očekávali od Mé dobroty, ABY NIKDY NEPOCHYBOVALI O MÉM ODPUŠTĚNÍ! Jsem Bohem, ale Bohem Lásky. Jsem Otec, ale Otec, který miluje s n ě h o u a ne s tvrdostí. Mé Srdce je nekonečně svaté, ale i n e k o n e č n ě m í r n é. Zná lidskou slabost a bídu a sklání se k ubohým hříšníkům v nekonečném milosrdenství. Miluji duše, které když spáchají první hřích, ke Mně S POKOROU PŘICHÁZEJÍ A PROSÍ O ODPUŠTĚNÍ. Miluji je ještě, když oplakaly i svůj druhý hřích a jestli se to opakuje ne na miliardy, ale na milionkrát miliardy, miluji je, VŽDYCKY JIM ODPOUŠTÍM a smývám v té samé své krvi jak poslední, tak i první pád."
Apel lásky ke světu, sepsaný s.Menéndezovou, NENÍ ANI DNES ZNÁMÝ ŠIROKO V CÍRKVI!
V Polsku obsah zjevení španělské řeholnici publikovalo před několika lety vydavatelství WAM. Sestra Menéndezová zemřela podobně jako sestra Faustyna ve 33. roce svého života.
042. Poselství Ježíše ze dne 24. ledna 2011 v 21:50.
JAK LEHKÉ JE ZHŘEŠIT !
Dnes, milovaná dcero, jsi konečně pochopila nebezpečí, přicházející od mistra klamu, když ochabneš v bdělosti. Modlitba k mému Věčnému Otci prostřednictvím růžence Božího Milosrdenství je důležitá k posvěcení tvé duše.
Moje milovaná dcero, vyhnout se hříchu je těžké. Těžší je obdržet moje zvláštní milosti, než se vyhnout hříchu v jakékoliv formě. Když jste byli povoláni k této posvěcené práci, budete vždy cílem útoku Zlého, jenž se při každé příležitosti bude snažit vytvářet negativitu ve vašem životě. Jako prostředek ke svému útoku použije ty, jež jsou okolo vás, proto se musíte mít před ním neustále na pozoru. Nikdy mu nedovolte vyhrát, protože TEHDY SE DOKÁŽE VKRÁST DO DUŠÍ a způsobuje strašnou bolest, úzkost a utrpení! Způsobuje rozpad přátelství, zmatek a zoufalství a VKLÁDÁ DO MYSLÍ těch, které si vybral za cíl, f FALEŠNÉ A ZLÉ MYŠLENKY!! Tehdy, kdy se moje děti cítí být provinilé kvůli svým vlastním slabostem, neboť podlehly pokušení, tak zažívají pocit vlastní ubohosti, jež do jejich životů vnáší zoufalství, soužení a rozervanost.
Děti moje, VŽDY BUDETE POKOUŠENI K HŘÍCHU ! Je mimořádně těžké dosáhnout dokonalosti pro vaše duše a vyžaduje si to z vaší strany velmi silnou disciplínu a rozhodnost. KDYŽ padnete za oběť Zlému a ZHŘEŠÍTE, OKAMŽITĚ SE MUSÍTE ZE SRDCE MODLIT A PROSIT O ODPUŠTĚNÍ.
Pravidelná zpověď je svátostí, jež je velmi špatně chápána. Jen týdenním přistupováním ke svátosti smíření, zůstane vaše duše ve stavu milosti. Jen když se takovým způsobem duše, a také každodenní modlitbou, posvěcuje, JENOM TEHDY SI DOKÁŽE UDRŽET MISTRA KLAMU OD SEBE.
Vina hříchu
Když trpíte pocitem viny z hříšného činu, tak se netrapte, i kdyby byl váš přestupek v očích mého Otce velmi těžký. Obraťte se, otevřete své srdce a poproste o odpuštění. Vina je negativní pocit. I když je užitečná, aby řídila vaše svědomí, NENÍ ZDRAVÉ, ABYSTE V TOMTO STAVU SETRVÁVALI! Modlitbou proste o milost k dosažení čistoty duše, jež je potřebná k tomu, abyste Mi mohli sloužit. Důležitá je trpělivost. Nikdy nedovolte hříchu, aby vás ode Mě odváděl. Vina nesmí nikdy stát v cestě při hledání spásy.
Pamatujte si, děti, že KVŮLI DĚDIČNÉMU HŘÍCHU BUDETE VŽDY PADAT ZA OBĚŤ POKUŠENÍ Zlého.
Modlitbou, půstem a úctou k svaté Eucharistii se ke Mně více přiblížíte. To však vyžaduje čas, jenž je zapotřebí si k tomu vyhradit.
Teď jděte, děti moje, a pamatujte si jednu věc – NIKDY NEMĚJTE STRACH obrátit se na Mě, když jste zhřešily. Nikdy se nezdráhejte prosit o odpuštění, když jste plní výčitek. Ale také si pamatujte, že když to neuděláte, vždy znovu přitáhnete mistra klamu a VAŠE DUŠE SE VNOŘÍ DO TEMNOTY ! Tma přitahuje tmu. Světlo přitahuje světlo. Já jsem světlo. Obraťte se teď ke Mně a dovolte mé lásce, aby prozářila vaše hříšné, zbloudilé duše. Tak vás velice miluji, děti moje, že když obrátíte vaše srdce ke Mně – bez ohledu na váš pocit osamělosti – nikdy vás neodmítnu. Jděte v pokoji a v lásce.
Váš Božský Spasitel Ježíš Kristus
371. Poselství Boha Otce ze dne 9. února 2018. Nástroj: Nástroj Glynda Linkous (USA).
MOC VE VAŠICH MODLITBÁCH
Skrze modlitby mého lidu v čase konce, budou dosažena vítězství. Skrze přímluvy mého lidu budou změněny národy a duše přivedeny do mého království. Skrze pokoření sebe samých půstem a modlitbami, budou bezbožní ve vysokých pozicích poníženi.
Moji lidé, nechápete moc, kterou máte ve svých modlitbách. Nechápete rozdíl, kterého byste dosáhli dokonce i nyní ve vašich každodenních životech, ve výsledku věcí, které vidíte a mluvíte o nich každý den.
Kdyby moji lidé, kteří se nazývají mým jménem, se modlili, místo aby si stěžovali, tolik by se toho změnilo.
Bůh Otec
NA DOSAH RUKY
Pokaždé, když se podívám na své ruce, dostanu chuť se modlit. Je to památka na sestřičku ve školce, kde jsem se naučil to zásadní pro život. Sestra Luigia nám říkala:“Modlitba je to nejjednodušší na světě. Stačí se podívat na prsty:
PALEC, který je nejblíže, nám připomíná, že se máme modlit ZA NAŠE NEJBLIŽŠÍ A NEJMILEJŠÍ.
UKAZOVÁČEK ukazuje. Představuje všechny naše UČITELE a všechny lidi, kteří za nás ZODPOVÍDAJÍ.
PROSTŘEDNÍČEK je nejvyšší., proto symbolizuje všechny DŮLEŽITÉ LIDI.
PRSTENÍČEK je nejslabší, a tak představuje všechny NEMOCNÉ A TRPÍCÍ.
MALÍČEK je nejmenší a patří těm, kteří jsou MALÍ nebo ODSTRČENÍ.“
Když mě uvidíte, že sedím s rukama jen tak, budete vědět, že se modlím.
Snaž se, aby se tvé tělo modlilo, a tvé tělo povede k modlitbě tebe.
(Bruno Ferrero: Svítání pro duši)
MODLITBA
Z duchovního deníku Alice Lentzewské
Modltba se pro Alici stala nejkrásnějšími chvílemi SETKÁNÍ S JEŽÍŠEM! „Všechno je plodem modlitby,“ říkal jí Ježíš, „TAKOVÝ JE ŽIVOT: stav tvé duše i těla a tvoje činy – jejich užitek pro budování Božího království v lidských duších, pro záchranu těch, co hynou ve svých hříších. VŠECHNO, CO DĚLÁŠ SVÝM SRDCEM, MYSLÍ NEBO RUKAMA - aby mělo smysl a hodnotu – MUSÍ ZAČÍNAT MODLITBOU A MODLITBOU KONČIT, TRVAT V NÍ. MODLITBA JE SJEDNOCENÍ SE MNOU. Vždyť přece Já jsem počátek a konec všeho, co existuje: Alfa i Omega. BEZE MNE NEMŮŽEŠ NIC DĚLAT – nic, co má pozitivní hodnotu. MNOHO LIDÍ HYNE, SVĚT JE PONOŘEN V TEMNOTÁCH, PROTOŽE CHYBÍ MODLITBA! Chybí jednota se Mnou! Námaha, práce, energie tolika lidí obdařených bohatě mými dary - VYTVÁŘÍ ŠPATNÉ OVOCE, OTRÁVENÉ PEKELNÝM JEDEM, které je vždy tam, kde chybí obrácení se ke Mně V UPŘÍMNÉ MODLITBĚ PLNÉ DŮVĚRY! Kde chybí jako opora moje moudrost a vůle. Kolik je modlitby, tolik je lásky, moudrosti a pokoje ve tvém srdci. Kolik jsi ode Mne přijala v modlitbě, tolik můžeš dát – toho, co je hodné dávat – druhému člověku. Sama od sebe nemáš nic, co bys mohla dávat. Můžeš svým bratrům předávat jedině : MOJE DOBRO, SVOJI PRÁZDNOTU NEBO PEKLO ZLA! Atak se i stává, v závislosti na tom, JAKÝ JE TVŮJ ŽIVOT MODLITBY: její stálost, hloubka a vroucnost. A nemysli si, že můžeš něco nashromáždit ve svém srdci a potom to samovolně používat. Dobro, Láska a Moudrost JE ENERGIE, KTERÁ PLYNE Z BOŽSKÉHO ZDROJE, POKUD JSI S NÍM SPOJENA V MODLITBĚ.“
„Když se člověk nemodlí, tehdy se ODDĚLUJE OD ZDROJE SVÉ EXISTENCE – je zmítán a vláčen sebou samým, jinými lidmi, ale především DUCHOVNÍMI MOCNOSTMI ZLA! Jeho činy, také ty takzvané „dobré“, NEMAJÍ HODNOTU, když jim chybí základ, KTERÝM JE BŮH – jediný Dárce dobra. A je lépe – jak řekla svatá Terezie – V BOŽÍ LÁSCE ZVEDNOUT NITKU, NEŽ BEZ SPOJENÍ S BOHEM POSTAVIT KATEDRÁLU. Čin zrozený z Boha je věčné dobro. Čin, pocházející pouze z lidské inspirace nebo ambice - BEZ VÍRY A LÁSKY - zabírá čas a síly, které mají být věnovány životu v Bohu, poněvadž nerozvíjí ten život, ALE BOHA ZAKRÝVÁ LIDSKOU PÝCHOU, může být jak babylonská věž, která se rozsype.“
Alice prosila Ježíše, aby ji On naučil, jak se modlit. Uslyšela slova: „Přilni ke Mně celým srdcem. Když je ti těžko, mysli na to, co dobrého jsem udělal – všeobecně i ve tvém životě. V nejtěžších chvílích se modli nahlas, slovy. Měla by sis uvědomovat STÁLE MOJI PŘÍTOMNOST S TEBOU A V TOBĚ! POVÍDEJ SI SE MNOU A HLEĎ NA MNE V KAŽDÉ CHVÍLI ŽIVOTA, ať děláš cokoliv, ať jsi kdekoliv. Všechno mi odevzdávej, VŠECHNO DĚLEJ PRO MNE. Udělej všechno, aby tvůj život vedl k mé chvále. Nemysli sama na sebe, ALE JENOM NA MNE. Tehdy budu já myslet na tebe A O VŠECHNO SE POSTARÁM!“ Jindy zase Alice slyšela: „Růženec nepouštěj z ruky a uctívej Mě v Nejsvětější svátosti. Když cítíš, ŽE PŘICHÁZEJÍ SATANOVY ÚTOKY, že tě zaplavuje temnota a tlak na duši, hned se pomodli „Pod ochranu tvou se utíkáme, Panno svatá a Boží Rodičko....“ PROTOŽE TO JE EXORCISMUS.“
BÝT OZDOBOU RODNÉ ZEMĚ!
P. Mgr. ICLic. Miroslav Jáně
Naše země je sice malá, ale rozhodně ne chudá. Jejím největším bohatstvím je Ježíš ve svatostáncích našich kostelů a lidé, kteří v této zemi žijí a za něž Spasitel položil svůj život. Mnozí z těch, kteří již došli cíle svého putování, byli prohlášeni za svaté. Ti se spolu s Matkou Boží přimlouvají za nás u Božího trůnu A MY JE MŮŽEME VZÝVAT JAKO SVÉ OCHRÁNCE A POMOCNÍKY
Zahrada mariánská
Když si vypůjčíme název jednoho z překrásných a nedostižných duchovních děl mistra slova Julia Zeyera, můžeme snad s trochou nadsázky označit NAŠI ZEMI ZA „ZAHRADU MARIÁNSKOU.“ Jak by také ne, vždyť je celá poseta POUTNÍMI MÍSTY, většími či menšími, Jí zasvěcenými, četnými kostelíky a kapličkami, jež byly posvěceny k její oslavě, nebo jen sochami či obrázky u cest, v polích a lesích, které připomínají, ŽE TATO ZEMĚ A JEJÍ OBYVATELÉ BYLI ODEDÁVNA SI VĚDOMI JEŽÍŠOVI ZÁVĚTI, kterou pronesl ze stromu kříže: “HLE, TVÁ MATKA!“
A tak zatímco Čechové se k ní utíkají jako k jisté Záštitě – Paládiu Země české, Moravané jsou chráněni mateřským pláštěm své Vítězné Ochránkyně z posvátné hory hostýnské a Slezané vzhlížejí k trůnu své Královny ve frýdecké bazilice či ve slavné Hrabini, kterou ve svých „Slezských písních“ neopomenul dokonce ani sám Petr Bezruč NETŘEBA TAKÉ PŘIPOMÍNAT, CO PRO NAŠE PŘEDKY ZNAMENAL MARIÁNSKÝ SLOUP na Staroměstském náměstí v Praze A JAKOU POTUPOU MATKY BOŽÍ BYLO JEHO STRŽENÍ!!!
Drahokami v koruně Mariině
Kdysi byli naši svatí patroni nazváni jako „drahokamy v koruně Královny nebeské“. Vždyť co světec, to ozdoba nebe, a tedy i radost Královny! Mnoho životopisů a oslavných pojednání byla sepsána k jejich poctě. Malá rozsahem, ale nezastupitelná svým významem i krásou je „Pochvala svatých patronů českých“ spisovatele Karla Schulze.
Co se tedy můžeme přiučit od těchto našich orodovníků, kteří byli odedávna tak oslavováni? Předně je zde svatý Václav, Kníže – Dědic, který je vzorem ideálního vládce. NEBOŤ NADE VŠECHNY POCTY SVĚTA BYL MU JEŽÍŠ A JEHO EVANGELIUM, A ČASNÉ I VĚČNÉ BLAHO SVĚŘENÝCH DUŠÍ. Ne politický kalkul, ale SVĚDOMÍ!
Otec vlasti o několik století později pochopil, že každý, kdo má vládu v této zemi, je ve skutečnosti jen zástupcem Václavovým. On je tím věčným panovníkem, ale také měřítkem, podle nějž bude posuzován každý z jeho nástupců.
Proto i poslední český král, blahoslavený Karel Rakouský, který byl v mnohém neúspěšný ve smyslu politickém, jako Václavův nástupce rozhodně obstál! Nyní se za nás oba společně přimlouvají.
DNES ŽIJEME V DOBĚ, KDY NASTAL DOSLOVA BOJ O RODINU A JEJÍ MÍSTO VE SVĚTĚ! O pevná a krásná manželství – nestálo by za to zadívat se do očí naší další světice, paní Zdislavy a zaposlouchat se do řeči jejích skutků?
Snad i svatá Ludmila by k tomu měla co dodat. Vždyť sama zažila neshody se svou snachou – přece však neztratila lásku a z vnuka vychovala světce!
Světci mlčení
Jsme tolik obklopeni samým hlukem, sluchovými i obrazovými vjemy, na modlitbu nemáme čas, nestíháme! Přesto den má stále 24 hodin a potřeby lidského srdce jsou stále stejné: “NEPOKOJNÉ JE NAŠE SRDCE, DOKUD NESPOČINE V TOBĚ, BOŽE!“ Tak volá svatý Augustin. A tu k nám z promodleného ticha a mlčení promlouvají postavy našich patronů – poustevníků!
Máme mnohdy strach o naši mládež, co z ní vyroste a přitom zapomínáme na sv. Prokopa, KTERÝ NATOLIK ZKROTIL ZLÉ SÍLY V SOBĚ I KOLEM SEBE, že se o něm začalo vyprávět „ŽE ORÁ S ČERTEM“. Existuje dokonce novodobá ikona, na níž je zobrazen světec s pluhem, do něhož jsou zapřaženi novodobí „démoni“, kteří zotročují člověka! V současnosti je sv.Prokop vzýván JAKO PATRON V BOJI SE ZLEM A PROTI RŮZNÝM ZÁVISLOSTEM.
Další poustevník, zvláště v barokní době hojně uctívaný, dnes už poněkud pozapomenutý, ctihodný Ivan. Podle legendy zápasil s démony, ale především dosáhl svým více jak čtyřicetiletým pobývání v tichu poustevny dokonalé harmonie se stvořením, které my tak rádi často bezohledně ničíme, nebo naopak zase stavíme nesmyslně nad člověka! Na něm vidíme, jak úzce spolu souvisí řešení ekologických problémů se vztahem k Bohu, často zapomínanou zdravou askezí a morálními kvalitami.
A nelze zapomenout na tichého strážce cest šumavského sv. Vintíře, který je i zárukou pokojných sousedských vztahů, neboť je uctíván na obou stranách hranic.
Je-li řeč o tichu a mlčení, nelze zapomenout v této upovídané době, která se neohlíží na NÁSLEDKY TOHO, CO JE VYŘČENO, na naše dva Jany mučedníky, kteří uměli jednat, mluvit i mlčet v pravý čas: českého Jana Napomuckého a moravského Jana Sarkandera. Ti jsou obvzlášť aktuálními světci....
Životní program
Svou známou modlitbu za vlast končí významný český spisovatel devatenáctého století P. Václav Beneš Třebízský slovy:“DEJ, DOBRÝ BOŽE, ABYCH ČINNOSTÍ SVOU VLASTENECKOU BYL OZDOBOU SVÉ RODNÉ ZEMĚ A TAK SOBĚ ZASLOUŽIL KLIDNÉHO ODPOČINUTÍ V JEJÍ HLÍNĚ a dopřej mi té milosti, ABYCH ŽIVOTEM BEZÚHONNÝM, VZORNĚ KŘESŤANSKÝM V TÉTO VLASTI HODNÝM SE STAL VSTOUPITI jednou ve vlast všech národů celého světa. Amen.“
JAK KRÁSNÝ ŽIVOTNÍ PROGRAM je zde nastíněn! Být ozdobou rodné země skrze vzorný křesťanský život, jehož cílem je dojít do nebeského království! Můžeme se ptát, kdo lépe NAPLNIL TOTO POSLÁNÍ než Matka Boží, která JE OZDOBOU CELÉHO SVĚTA A NAŠI NÁRODNÍ PATRONI, ke kterým můžeme s láskou a úctou vzhlížet jakožto ke svým životním vzorům a OCHRÁNCŮM.
A co my?
Svatí svůj životní program naplnili. STALI SE OZDOBOU, ba i ochránci a přímluvci NAŠÍ ZEMĚ, díky vzornému křesťanskému životu a svaté smrti vešli do nebe, kde se stali drahokami v koruně Mariině. KAŽDÝ KŘESŤAN JE POVOLÁN KE SVATOSTI. TEĎ JE TEDY ŘADA NA NÁS!
POSELSTVÍ P. FILIPA M. A. STAJNERA:
Drazí v Kristu a Panně Marii,
zase uplynul další rok. V mém téměř padesátiletém pokročilém věku se mi zdá, že loňské Vánoce byly asi před měsícem. Ale skutečně se mi tak trochu zastavil čas před více než třinácti lety, kdy mi sdělili diagnózu. Avšak před šesti lety jsem se opět pustil do práce, jak mi to můj zdravotní stav dovolí.(Je úplně ochrnutý.) Přeložil jsem tři knížky a připravil k novému vydání spis "O pravé mariánské úctě "od sv. Ludvíka M. Grigniona z Montfortu.
Poslední dva roky se intenzivně věnuji osobnosti naší stigmatizované trpitelky a dominikánské terciářky Anny Bohuslavy Tomanové. Sepsal jsem stanovy Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové, které královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál loni schválil. Teď dokončuji její podrobný životopis.
Světlo Betlémské hvězdy bylo předznamenáním světla Kristovy milosti, kterým máme i my osvěcovat cestu druhých ke spáse. Tak to za svého života činila Anna Bohuslava Tomanová a je to jejím úkolem i na věčnosti.
Zdá se, že Boží láskyplná Prozřetelnost připravila pro naši dobu a pro naše české a slovenské kraje, ale i pro zahraničí světlo Aničky Tomanové, jak říká Pán Ježíš: „Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ (srov. Mt 5,14-16). Anička Tomanová takovým světlem bezesporu je. Září nám příkladem svých hrdinných ctností, potvrzených i mimořádným udělením stigmat. Anička mnoho milovala, proto se nelekala bolestných obětí.
V současnosti se konečně o Aničce začíná šířit větší známost, i když již v minulosti se o ní lidé mohli dozvědět od četných svědků, ze samizdatu a hlavně po roce 2000 z církevních a světských periodik, z knižních zmínek a také z televizních a rozhlasových pořadů.
Dne 18. května 2012 královéhradecký biskup Jan Vokál schválil stanovy Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové, které má následující cíle, vyjádřené v článcích stanov:
12. Když naše země a diecéze byla v této smírné duši Bohem tolik obdarována, vědomi si své odpovědnosti za Boží dary a majíce na paměti slova našeho Pána Ježíše Krista, že světlo se staví na podstavec, aby svítilo všem v domě, sdružujeme se kolem Anny Bohuslavy Tomanové, abychom ji uváděli ve známost k duchovnímu prospěchu jednotlivců, celé diecéze i národa.
Sdružení si také klade za cíl podporu eventuálního procesu beatifikace nebo i kanonizace Anny Bohuslavy Tomanové.
13. K dosažení těchto cílů se členové Sdružení denně v duchu Anny Bohuslavy Tomanové modlí a přinášejí drobné oběti za kněze, za prohloubení eucharistické úcty, za duchovní obnovu diecéze a národa, za rodiny a za šíření pravé mariánské úcty.
Hlavním smyslem je tedy šíření známosti o Anně Bohuslavě Tomanové, abychom náležitě využívali Božího daru jejího příkladu a nebeské pomoci v modlitbě a nesení každodenních křížů.
Když se navzájem spojujeme v úmyslech, které Aničce zvláště ležely na srdci, nezapomínejme, že síla modlitby spočívá v síle myšlenky. Proto se vyžaduje živá víra a soustředěnost, ale také nezatíženost pozemskými starostmi a hříchy, protože ty brání vzletu mysli k Bohu. „Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli.“ (Jan 9,31) „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi.“ (Lk 21,34)
Co se týče podpory procesu blahořečení, zatím se nepodařilo zahájit diecézní proces, ale Otec biskup dne 3. července 2013 vydal Dekret o zahájení přípravného řízení budoucí kauzy Anny Bohuslavy Tomanové, jímž ustanovil P. Františka Mráze z Jilemnice a P. Miroslawa Piotra Fąse MSF z Kunvaldu a Klášterce nad Orlicí vyšetřovateli, aby se oficiálně zaznamenaly výpovědi dosud žijících svědků.
Stanovy ukládají členům, aby se alespoň jedenkrát do roka setkali u hrobu Anny Bohuslavy Tomanové, samozřejmě pokud jim to zdravotní stav nebo jiné vážné okolnosti umožní. Důvod tohoto setkání je vyjádřen v Mt 18,19-20: „Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromáždění ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“
Členem Sdružení se může stát každý laik, řeholník nebo kněz, který má zájem plnit poslání Sdružení a nemá překážky v životě v milosti posvěcující. Počítá se s tím, že usiluje o ctnosti, kterými vynikala i Anička:
10. O hrdinných ctnostech Anny Bohuslavy Tomanové svědčí i věhlasný pražský kanovník Antonín Stříž, který byl posledním duchovním vůdcem Anny Bohuslavy Tomanové až do její smrti dne 29. března 1957. Ve své pohřební řeči vyzdvihl její pokoru, hrdinnou trpělivost, hluboce křesťanské smýšlení, láskyplné spojení s Kristem, něžnou oddanost Matce Boží, pohotovost k obětem za bližní.
Doporučuje se soukromá úcta k Aničce a prosba o její přímluvu ve smyslu čl. 11. stanov:
11. Bůh za života i po smrti Annu Bohuslavu Tomanovou vyznamenával zázraky na její přímluvu a i dnes k jejímu hrobu přicházejí věřící, aby ji prosili o přímluvu, a bývají podivuhodně vyslyšeni.
Dosud je hlášeno nejméně osm zázračných uzdravení a celá řada podivuhodných vyslyšení na Aniččinu přímluvu, např. i proseb za obrácení. K poslednímu ohlášenému mimořádnému uzdravení – z onemocnění srdce - došlo u hrobu Aničky při letošním červnovém Setkání přátel Anny Bohuslavy Tomanové.
Příští setkání přátel Anny Bohuslavy Tomanové u jejího hrobu v Klášterci nad Orlicí je plánováno na sobotu 14. června 2014. Dá-li Pán, v 10.00 bude mše svatá s pobožností u Aniččina hrobu a po společném občerstvení bude v místní sokolovně další program. Měl by přijet farář z Arsu se vzácnou relikvií srdce svatého Jana Maria Vianneye a modlitby i odpolední program by z velké části byly věnovány tématu svatého kněžství. Anička se totiž obětovala především za kněze. Kromě toho Otec biskup Jan Vokál vyhlásil rok 2014 pro královéhradeckou diecézi rokem duchovních povolání.
Rád bych všechny na toto setkání pozval.
S přáním milostiplných Vánoc a požehnaného nového roku Vám žehná
P. Filip M. Ant. Stajner
STŘÍPEK
Jedno zrcadlo se rozbilo na tisíc drobných střípků. Všechny skončily na hromadě odpadků a samozřejmě začaly bědovat nad svým krutým osudem. "Běda nám, taková smůla!" stěžoval si jeden. "Odrážely jsme krásné tváře a přitažlivé úsměvy a teď odrážíme tuhle hroznou skládku!" "Kdo nás bude oprašovat!" "Kdo nás bude leštit!" Střípky zrcadla upadly do hluboké deprese.
Ale jednoho dne sebrala jeden střípek baculatá ručička jedné holčičky a začala si s ním hrát. Chytla kousek sluníčka a poslala ho do štěrbiny ve zdi, a tak zjistila, že tam roste drobounký modrý kvítek. Připadalo jí, že se chvěje štěstím. Zachytila další paprsek a poslala ho do tmavého sklepa, kde pracoval švec Honza. A Honza se zasmál.
Holčička pokračovala dál až do večera, okouzlená tím, že může posílat odražené světlo tam, kam slunce nikdy nezasvítí, do hlubokých děr, puklin, do sklepů. Když se jí tatínek při večeři ptal, co dělala hezkého, odpověděla:"Vynalezla jsem úžasnou hru!"
Je to nejkrásnější hra v životě! Ježíš je Božím zrcadlem roztříštěným na kousky. My jsme pouhým střípkem tohoto Zrcadla, které je třeba slepit dohromady. I s tím málem, co máme, můžeme ale posílat světlo - pravdu, pochopení, znalosti, dobrotu, něhu, radost - do zastrčených tmavých koutů lidí a v každém z nich něco změnit. Až to ostatní uvidí, možná začnou dělat to samé....
(Bruno Ferrero: Svítání pro duši)
328. Poselství Matky Spásy ze dne 22. prosince 2017.
Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
NEJVĚTŠÍ CHYBOU JE NEDOSTATEK LÁSKY K BOHU
Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, chovám vás ve svém srdci...,a takto spojeni vzdáváme díky Bohu za slavnost vzpomínky na narození mého Syna. Jako Matka lidstva vás vidím v mém Synu, mé srdce kvůli vám překypuje radostí.
Milované děti, MŮJ SYN VÁS PROSÍ O JEDNOTU, SMÍŘENÍ A POROZUMĚNÍ. Právě toto v domácnostech v tomto čase chybí, každý člen rodiny si vybírá, co nejlépe vyhovuje jeho osobním zájmům a ne zájmům těch, kdo jsou v jeho okolí.
Můj Syn vám říká: "...Kdo je má matka a kdo jsou mí bratři?" [Mt 12, 48]. Nepřistupujte jen k těm, s nimiž se cítíte příjemně, nepředstírejte, že se s nimi nesetkáváte jen kvůli tomuto datu, nemějte rádi jen ty, které chcete mít na své straně. Mějte na paměti, že můj Syn přišel, aby sjednocoval, a toto datum slouží k tomu, aby existovalo opravdové bratrské smíření, které trvá po zbytek vašeho života.
Nezapomínejte, že můj Syn se narodil ve chlévě, kde nebyl žádný přepych kromě tepla slámy, do níž jsme Ho položili. Můj Syn se radoval z upřímné lásky pokorných, kteří se Mu přišli poklonit. Pro lásku k Bohu je pokorný duch více přístupný vědění, porozumění vůči bratrům, moudrosti v zacházení s bratrem a odevzdanosti bližnímu.
Milované děti, stáj, kde byl narozen můj Syn, vám říká, že byste neměli žít v marnivém zevnějšku, nebo "statusu", ani bažit po finančním zájmu, nebo dychtit po lidských poctách. Uprostřed namyšlenosti a sobectví, nepřicházíte k tomuto skromnému žlabu, protože abyste se dostali až tam, musíte se oprostit od všeho, co vám brání poznat největší poklad, který tyto jesle skrývají, největší vznešenost – Boží Lásku.
Svatý Josef a já jsme vzali našeho Syna a uprostřed nebeských chórů jsme Ho položili do jeslí [Lk 2, 7]. Víte, co jesle reprezentují? Vnitřní klášter, v němž se člověk stává malý, aby můj Syn ukázal svou moc, svou slávu, svůj majestát a svou všemohoucnost. Žlab je tam, kde člověk poznává svou malost a potřebu být jedno s mým Synem a se svým bratrem.
Boží Láska dostává teplo ze slámy. Víte, mé děti, co předznamenává sláma, dávající ochranu mému Synu? Každé stéblo slámy reprezentuje jednoho z vás, kteří jdete dál, uprostřed únavy, pokušení, pomluv a trápení. Vás, kteří jdete ve stopách mého Syna. Jste apoštolové posledních časů. Světlo ve stáji nechybí, paprsky silného Světla vycházejí ze srdce Věčného Otce, a v jednotě s Ním, nebeské chóry přistupují blíž k pokorným pastýřům, kteří pečovali o svá stáda.
Kolik mých dětí nevidí Světlo, které je před nimi, kvůli nedostatku pokory! Proto vám toto Světlo bylo svěřeno, abyste v tomto čase udrželi Zemi osvětlenou dobrými činy a prací v Boží vůli. Ano, je vás málo, ale mé děti jsou příčinou, že Bůh Otec shlíží na Zemi, a ta proto není v naprosté temnotě.
Uprostřed všeho uctívání přicházejí králové, kteří následovali hvězdu [Mt 2, 9-11], našli Krále, který byl narozen, a sklánějí se před Ním, uctívají Ho a nabízejí Mu zlato, kadidlo a myrhu [Mt 2, 11], uznávajíce tak Spasitele lidstva.
Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, tak vznešené narození mluví současně o oběti pro spásu člověka. Toto dítě v jeslích se samo obětuje Otci z lásky k člověku. Obětuje se na kříži Kalvárie za každého z vás, ať už Ho milujete, nebo ne…
Ano, můj Syn vás miluje a obětoval se za všechny [Gal 2, 19]. Děti, můj Syn chce zůstat ve vás, chce pravdu v každém z vás, chce, aby ve vás vládla jeho Boží Láska, abyste byli uskutečňovateli jeho Lásky, jeho Díla a jeho Pravdy.
Jako Matka vás volám k jednotě v tomto čase, kdy se lidstvo ponořilo do všeho, co je nesprávné, těžce uráží mého Syna a nahrazuje Přikázání a svátosti, aby nepociťovalo výčitky svědomí. Stvoření zvrací omyly této generace, největší chybou je nedostatek lásky k Bohu, nedostatek lásky v člověku. Z toho pocházejí všechny omyly, a z toho důvodu jste sešli z cesty kvůli neustálé dezinformaci, kterou jste zmatení.
Země se třese kvůli lidské neposlušnosti a v tomto třesu lidé trpí a budou trpět ještě většími pohromami. Nepochopili jste, že neposlušností k Boží vůli se člověk sám trestá a Bůh dovoluje tento trest kvůli lidské negativitě.
Mé děti, MĚSÍC SE NA NĚKOLIK OKAMŽIKŮ ZBARVÍ JINOU BARVOU (rudou barvou při úplňku v lednu - Modrý měsíc, byly dva úplňky během jednoho měsíce, psali to ve zprávách na internetu), než je normální, stejně tak i nebeská klenba. Mějte na paměti modlit se srdcem a především, být stálí v práci a jednání v Boží vůli.
Modlete se, mé děti, modlete se za nevinné, kteří trpí rukama bezcitných lidí, modlete se, aby Boží andělé přišli na pomoc těmto nevinným stvořením....Modlete se, mé děti, modlete se, násilí se zmocní lidstva, nepokoje povedou ke konfliktům a ty k povstáním....Argentino, budeš trpět za své omyly!...Kolumbie, byla jsi slepá k mým prosbám!....Chile, bouříš se proti mému Synu! Budeš znovu otřeseno zemí a přírodou.
Modlete se, mé děti, modlete se za Francii a Spojené státy, budou obětí terorismu a přírody....Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, vulkány se stávají aktivní dokonce i v moři.
Nenechejte se oddělit od mého Syna, křičte k Duchu Svatému, nezapomínejte na vaše anděly strážné, vaše společníky na cestě. Čekejte na našeho anděla pokoje, čekejte na něj s láskou, nezpůsobujte mu bolest odmítáním žít v pokoji a Pravdě.
Jsem před vámi, abych vás vedla k "CESTĚ, PRAVDĚ A ŽIVOTU" [Jan 14, 6]. Miluji vás věčnou láskou.
Matka Maria
VZPOMÍNKA
Zatímco mi manželka servírovala večeři, dodal jsem si odvahy a řekl jsem:"Chci se rozvést." Viděl jsem jí na očích, že jsem ji ranil, ale mírně se mě zeptala:"Proč?" Neodpověděl jsem, ale ona plakala celou noc.
Cítil jsem se vinen, tak jsem v rozvodovém řízení podepsal, že jí zůstane dům, auto a třetina našeho obchodu. Když tu dohodu viděla, roztrhala ji na tisíc kousků a sama stanovila podmínky. Chtěla jen jeden měsíc odkladu počínající následujícím dnem. "Musíš si vzpomenout na den, kdy jsme se brali, jak jsi mě vzal do náruče a poprvé jsi mě donesl do našíložnice. Tento měsíc mě musíš každé ráno vzít do náruče a vynést na práh domu." Pomyslel jsem si, že se pomátla, ale souhlasil jsem.
Když jsem ji první den vzal do náruče, byli jsme oba v rozpacích, ale náš syn za námi běžel a volal:"Táta vzal mámu do náruče!" Druhý den už jsme byli oba uvolněnější. Opřela si hlavu o mou hruď a já jsem cítil její vůni na svém svetru. Uvědomil jsem si, jak dlouho už jsem se na ni pořádně nepodíval. Všiml jsem si, že už není tak mladá. Sem tam vráska, sem tam šedivý vlas.
Když jsem ji bral do náruče čtvrtého dne, všiml jsem si, že se mezi nás vrátila blízkost: tohle je žena, která mi dala deset let svého života, své mládí, dítě. V následujících dnech jsme se sbližovali stále více. Každý den bylo o něco snazší ji vzít do náruče a měsíc běžel jako voda. Myslel jsem si, že jsem si na zvedání zvykl, a proto že se mi zdá den ode dne lehčí. Všiml jsem si, že hodně zhubla.
Posledního dne za námi přišel syn najednou do pokoje a řekl:"Tati, už máš vzít maminku." Stalo se to pro něj klíčovým životním momentem..Žena mě pevně objala a já jsem odvrátil hlavu, ale uvnitř jsem cítil zvláštní chvění, které změnilo můj názor na rozvod. Vzít ji do náruče a vynést ji ven bylo pro mne najednou stejné, jako tenkrát, když jsem ji v den naší svatby poprvé nesl domů...políbil jsem ji....a cítil jsem, jak je lehká a křehká..., chtělo se mi plakat!
Stavil jsem se v květinářství. Koupil jsem kytici růží a květinářka se mě zeptala:"Co napíšeme na lísteček?" Odpověděl jsem:"Vezmu tě do náruče každý den svého života, dokud nás smrt nerozdělí." Domů jsem běžel s úsměvem. Ale řekli mi, že manželka je v nemocnici v kómatu. Bojovala s rakovinou a já jsem si toho nevšiml. Věděla, že zemře, a proto mě požádala o měsíc času, aby našemu synovi zůstala vzpomínka na úžasného otce zamilovaného do maminky.
Dag Hammarskjold:"Nevím, co nebo kdoo položil otázku. Nevím, kdy byla vyslovena. A přesto jsem v jistém okamžiku odpověděl ANO tomu někomu nebo něčemu. Od té doby jsem měl jistotu, že život má smysl."
POSELSTVÍ PANNY MARIE Z MEDŽUGORJE
2.července 2017 pro Mirjanu Soldo
Drahé děti, děkuji vám, že odpovídáte na mé prosby a že se tu shromažďujete kolem mne, vaší nebeské Matky. Vím, že na mne myslíte s láskou a nadějí. I já pociťuji lásku vůči vám všem, jak ji pociťuje i můj přemilý Syn, který mne ve své milosrdné lásce znovu a znovu posílá k vám. On, který byl člověk, který byl a je Bůh - jeden i trojí. On, který kvůli vám trpěl jak tělem tak i duší. ON, KTERÝ SE UČINIL CHLEBEM, ABY ŽIVIL VAŠE DUŠE A TAK JE SPASIL.
Děti moje,, učím vás, jak být hodni jeho lásky, jak svoji mysl nasměrovat k Němu, ABYSTE ŽILI MÉHO SYNA. Apoštolové mé lásky, přikrývám vás svým pláštěm, neboť jako Matka si vás přeji chránit. PROSÍM VÁS, MODLETE SE ZA CELÝ SVĚT! Moje srdce trpí! Hříchy se množí, jsou čím dál početnější. Ale s pomocí vás, kteří jste pokorní, skromní, naplnění láskou, skrytí a svatí, mé Srdce zvítězí. MILUJTE MÉHO SYNA NADE VŠECKO A CELÝ SVĚT SKRZE NĚHO. Nikdy nezapomínejte, že každý váš bratr v sobě nese něco drahocenného - DUŠI! Proto, děti moje, milujte všechny ty, kteří neznají mého Syna, aby modlitbou a láskou, KTERÁ Z MODLITBY VYCHÁZÍ, se stali lepšími, aby dobrota v nich zvítězila, aby se duše spasily a měly věčný život.
Apoštolové moji, děti moje, můj Syn vám řekl, abyste se milovali navzájem. Nechť je to zapsáno ve vašich srdcích A MODLITBOU SE SNAŽTE TU LÁSKU ŽÍT. Děkuji vám.
POSELSTVÍ PANNY MAE Z MEDŽUGORJE 25.1.2018:
„Drahé děti! Tento čas ať je pro vás časem modlitby, aby Duch Svatý , skrze modlitbu sestoupil na vás a dopřál vám obrácení. Otevřete svá srdce a čtěte Písmo svaté, abyste podle svědectví byli blíže Bohu. HLEDEJTE, DĚTI, NADEVŠECKO BOHA A BOŽÍ VĚCI A NECHEJTE ZEMI VŠE POZEMSKÉ, NEBOŤ SATAN VÁS PŘITAHUJE DO PRACHU A HŘÍCHU. Vy jste zváni ke svatosti a stvořeni pro nebe. Proto hledejte nebe a nebeské věci. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu.“
PRO JEDNY KALHOTY
Byl jednou jeden svatý a asketický kajícník, který žil na úpatí jedné hory daleko ode všech. Živil se bobulemi a kořínky a pil čistou vodu z potoka, který tekl nedaleko jeho poustevny. Na sobě nosil jen jedny rotrhané kalhoty. Pak už měl jen jedny na převlečení. Trávil den rozjímáním o Bohu a zázraku stvoření. Ze všech stran za ním chodili zbožní věřící pro požehnání, které bylo zázračné, a se žádostmi o modlitby, které byly vždy účinné.
V lese ale žilo pár nenažraných myší, které jednou tak rozkousaly poustevníkovi kalhoty, že byly úplně nepoužitelné. Když přišli zbožní návštěvníci, poustevník si jim postěžoval.. Ti mu poradili, jak na ně. Měl by si pořídit kočku. A hned mu jednu přinesli, takže myši zmizely a druhé kalhoty byly zachráněny!
Nyní ale bylo potřeba dávat kočce žrát. Věřící mu dovedli krávu, protože kočka má ráda mléko. Kráva žere trávu, tak mohl poustevník krávu snadno uživit. Ale okolní tráva byla mizerná, tak se začal poustevník starat, aby měl pořádnou louku. Takže se celý den staral o trávu, krávu a o kočku. Už se nedokázal na nic jiného soustředit.
Věřící, kteří za ním chodili, si brzy všimli, že se změnil: jeho požehnání už nebylo zázračné a jeho modlitby už nic nesvedly....
Kdo chce hovořit s Bohem, musí mít deset věcí: devět dílů ticha a jeden díl samoty
(Bruno Ferrero: Svítání pro duši.)
POSEL JEŽÍŠOVA SRDCE : ROZÁLIE CELAKOVÁ
Služebnice Boží Rozálie Celaková se narodila 19. září 1901 ve vsi Jachowka jako nejstarší z osmi dětí. Rodiče byli horlivými katolíky. Těžce pracovali na poli, ale mnoho času věnovali náboženské výchově svých dětí. Rodina se denně společně modlila ráno, v poledne i večer. Četlo se zde Písmo svaté, náboženské knihy a časopisy.
»Od nejmladších let ukládali do mé duše hluboké zásady víry a lásky k Bohu a k bližnímu. Bděli nad mou duší. Nikdy jsem doma neviděla špatný příklad.« Ráda chodila před svatostánek, kde se modlila: »Ježíši, chci být navždy tvoje. Na věky«.
»První učitelkou, která mě učila milovat Ježíše, byla moje drahá matka. Učila mě, co pro nás Ježíš vykonal a za co ho musíme milovat. Zbožnost rodičů se projevovala především v zachovávání Božích přikázání. Byla to zbožnost velmi zdravá a zásadní.« Od rodičů se učila formovat svůj charakter, přemáhat egoismus a prohlubovat pokoru, vlídnost a upřímnost k bližním, schopnost odpouštět a sloužit starším a potřebným.
K prvnímu svatému přijímání ji připravovovala matka tři roky. Přistoupila k němu 1. května 1911. Byla to nejkrásnější událost jejího života. Vyznala Ježíšovi svou lásku slovy: »Můj Ježíši, po ničem jiném netoužím než po lásce. Chci tě milovat tak velice, jak jen tvor může milovat Boha. Můj Ježíši, jen Ty a nikdo jiný. Vroucně tě prosím, abych tě nikdy neurazila ani stínem hříchu«.
Záhy prožila svoje první mystické setkání s Ježíšem: Pán ji prosil: "Odevzdej se zcela a bez výhrad mé výlučné službě a budeš velmi šťastná. Svět ti nikdy nemůže dát štěstí, ale Já, tvůj Bůh, tak učiním. Rozšířím tvoje srdce a naplním je láskou, abys mohla splácet láskou za lásku."
Toužila po dalším vzdělání, ale výbuch první světové války to znemožnil. Pomáhala rodičům na poli a pečovala o mladší sourozence. 1917 přijala svaté biřmování. 1918 složila ve farním kostele soukromý slib čistoty a podepsala ho svou krví.
V roce 1919 začal v její životě bolestný proces „duchovní noci“, který trval šest let. Prožívala těžká pokušení proti víře, čistotě a pokoře. Zdálo se jí, že je zavržená od Boha. Týraly ji pocity beznaděje a zoufalství. Padala v modlitbě na kolena a nikdy svou modlitbu nevynechávala, ale věrně plnila své povinnosti. Roku 1922 putovala pěšky na Jasnou Horu, aby si vyprosila milost poznání své životní cesty. Mnohokrát ji týrali zlí duchové a trápilo ji nepochopení ze strany zpovědníků. V srpnu 1924 se přestěhovala do Krakova.
Vrcholem jejího duchovního utrpení bylo vidění pekla. »Zdálo se mi, že každou hodinu padám do pekelné propasti. Přede mnou stály ohavné hříchy a zločiny, jako bych je spáchala já. Cítila jsem na těle pekelný plamen. Ryk a vytí ďáblů byly tak strašné, že to rozum nikdy nepochopí. Moje duše visela mezi nebem a peklem, jehož hrůzy není možno popsat. Obrovské množství satanů vhazovalo duše do chřtánu pekla, jakoby mezi sebou soutěžili. Nejvíce bylo zatracených za hříchy proti šestému a devátému přikázání, dále za vraždy a nenávist. Muka těchto trestů nikdo nedokáže vylíčit, sám tento pohled může způsobit smrt, kdyby nebylo Boží pomoci. Ihned po tomto příšerném vidění pekla byla její duše přenesena do nebe. Takové štěstí nikdy předtím nepoznala. Uslyšela vnitřní hlas: "Svatost je láska. Dokonalosti dosáhne ta duše, která Boha nejvroucněji miluje."
Práce v nemocnici
V květnu 1925 začala pracovat v nemocnici sv. Lazara na oddělení venerických chorob. Většina těchto chorob svědčí o mravním úpadku. Porušování 6. přikázání přináší s sebou strašné následky. Hříchy nečistoty ničí lásku, prohlubují egoismus a působí velké utrpení Pánu Ježíši: "Je třeba přinášet oběti za Polsko a za hříšný svět. Nečisté hříchy strašně zraňují moje nejsvětější Srdce. Žádám o odčinění!" Rozálie pochopila, že ji Pán povolal, aby přinášela jeho lásku a milosrdenství mravně upadlým lidem nakaženým pohlavními chorobami.
Nemocní zapomínaní od svých blízkých se chovali velmi hrubě. Jejich klení bylo pro Rozálii velikým utrpením, ale setrvala zde, protože sem ji povolal Pán. Sloužil nemocným s velkou oddaností. Ježíš jí řekl: "Jsem stále s tebou a podporuje tě moje láska. Stále zůstanu s Tebou. I když mě nevidíš, musíš mě vidět zrakem duše a věřit tomu, protože kdybych nebyl s tebou, nevydržela bys v takových podmínkách."
15. prosince vstoupila ke klariskám, ale již v březnu klášter opustila. Nastoupila práci na oční klinice, bylo to velmi výhodné a prestižní zaměstnání, ale Ježíš jí dal najevo, aby se vrátila na dermatologické oddělení. V mystickém vidění spatřila Ježíše, jak ho pacientky s pohlavními nemocemi nemilosrdně bičují po tváři a celém těle. Ježíš jí řekl: Moje drahé dítě, jak strašnou bolest mi působí nečisté hříchy. Chci, abys mi odčiňovala tyto strašné hříchy, které tak nesmírně zrazují mé srdce. Budeš ve svém životě mnoho trpět, abys mě potěšila a stala se mi podobnou a zachraňovala duše. Odhaluji ti dnes tajemství a cenu utrpení. Utrpení je tak velkou milostí, že je obtížné to popsat. Je to větší milost než dar zázraků. Dám ti lásku k utrpení, abys uměla trpět jako já.
Jako sestra musela ošetřovat hnijící a páchnoucí rány. Bez nadpřirozené lásky k bližním a vědomí, že plní vůli Boží, nikdy by se takové práce neujala.
Často klekala u lůžka pacientů a modlila se za jejich obrácení. U umírajících setrvávala až do konce a modlila se za jejich smíření s Bohem. I při náročné službě stále se dále vzdělávala, aby mohla nemocným co nejlépe posloužit.
Jedna její kolegyně vzpomíná, jak jednou marně usilovala o obrácení jednoho pacienta před jeho smrtí. Klekla si k jeho lůžku a modlila se růženec. Za několik minut se pacient zeptal: »Co to děláte? « - »Modlím se za vás.“- „Já se vás o to neprosím.“ - a usnul. Za chvíli se probudil. »Vy se za mě ještě modlíte? Já si to nepřeji.« A znovu upadl do spánku. Když se probudil potřetí, zeptal se. »Vy se stále ještě modlíte?« - »Ano, Boží dobrota je tak velká, že zahrnuje i vás, i když jí pohrdáte.« Tu pacient požádal, aby zavolala kněze, vyzpovídal se a přijal viatikum. Odešel na věčnost po třech hodinách.
Rozálie říkala: svatost je láska. Prosme Ježíše jejími slovy: "Pane Ježíši, dej mi lásku, lásku, která dokáže milovat Tebe, milovat Tě až k šílenství, tak jak Tě na zemi ještě nikdo nemiloval. Protože Ty, Ježíši, umíš rozšířit srdce do nekonečna. Jsi všemohoucí, učiň tedy tento zázrak."
Rozálie jako Ježíšův posel.
Když se v květnu 1937 stal duchovním vůdcem Rozálie, byla to doba její mimořádných mystických setkání s Ježíšem a současně těsnějšího vnitřního spojení s ním. »Pán Ježíš je přítomen v duši, i když neviditelným způsobem. Jeho přítomnost jsem pociťovala jako sjednocení dvou osob v jednu. Toto spojení Ježíše s duší je mnohem vyšší než jeho vidění. Nedokážu to popsat, protože to přesahuje můj rozum.«
Během duchovních cvičení v září 1937 znovu objevila, jak velikým darem je spoluúčast na Kristově utrpení.
V jedné z vizí uslyšela: »Jestliže chcete zachránit svět, musíte provést intronizaci Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve všech zemích a národech na celém světě. Jenom zde a v tom je záchrana. ZEMĚ A NÁRODY, kterého nepřijmou a neodevzdají se pod panství sladké Ježíšovy lásky, NENÁVRATNĚ ZMIZÍ Z POVRCHU ZEMSKÉHO a již nikdy nepovstanou. Pamatuj, dítě, aby tato záležitost neupadla do zapomenutí.«
Uskutečnění této intronizace se stalo pro Rozálii velkou záležitostí. Pro tuto věc obětovala všechny své těžkosti a utrpení. Její zpovědník o tom mluvil mnohokrát s polským kardinálem Hlondem. Kardinál se chtěl nejdříve ujistit, že Rozálie je věrohodnou osobou. Podrobila se tedy lékařským a církevním vyšetřením. Obojí potvrdila, že je zcela psychicky zdravá.
Splnění poslání v letech 1939 – 1944.
Pro tuto záležitost byla ochotná zemřít v největší opuštěnosti, tak jako Ježíš na kříži. V době nacistické okupace a perzekuce psala: »Kdybychom věděli, jak velice nás Ježíš miluje, ani na chvíli bychom nepropadli nejistotě a strachu.« Starala se především o to, jak zachránit co nejvíce duší od věčné záhuby.
Velice trpěla tím, že ani pod tlakem války se lidé nevraceli k Bohu a uráželi ho těžkými hříchy. Přijímala všechno utrpení a pokoření. I když se v roce 1941 zhoršil její zdravotní stav, přijímala nejtěžší noční služby: »Pán Ježíš, nemocní, já. Pán se zvláštním způsobem snižuje do mé duše«.
Dělala všechno pro to, aby nadešel den vytoužené intronizace Božského Srdce. Žije pro jeho touhu: »Chci bezpodmínečně panovat v lidských srdcích, pros o urychlení intronizace.« Čtyři roky před smrtí napsala svému zpovědníkovi: Můj život se chýlí k večeru. Tak velice miluji západ slunce, myslím na Pána, jak ho mám milovat, jak mu být co nejvíce podobná.
Na počátku září 1944 se cítila velmi slabou. Kolegyně nemocná chřipkou ji požádala o záskok. Během vizity však silně prochladla a musela na lůžko. Její stav se den ze dne zhoršoval. Přijala svátosti umírajících a v noci z 12. na 13. září 1944 odešla k milovanému Pánu. Rychle se rozšířila pověst, že na její přímluvu mnoho osob získalo mimořádné milosti.
V roce 1966 byl zahájen proces jejího blahořečení.
(Mieczyslaw Piotrowski, Miłujcie się 2017 /1)
ZMÝLIL JSTE SE NĚKDY?
Každý z nás se už aspoň jednou ocitl v situaci, kdy byl konfrontován s otázkou:“Skutečně existuje nebe?“ Možná to bylo u umírajícího, při rozhovoru s kolegou v práci anebo se sousedem, případně při jiné příležitosti. V naší společnosti, v níž křesťanství slábne, se o životě po smrti a také o existenci nebe stále více POCHYBUJE. To bolestné zakusil P. Richard Pühringer, když ho v roce 1982 zavolali k jistému umírajícímu. Sám o tom píše. Jeho vzpomínka nutí každého člověka k zamyšlení nad sebou samým...
V nemocnici jsem navštívil jednoho svého žáka a chtěl jsem právě opustit kliniku, když se v tom momentě za mnou rozběhla jedna řeholní sestra a zeptala se mě, zdy bych měl čas udělit svátost pomazání nemocných. Osmdesátiletý muž, o něhož šlo, se podle lékařů neměl dožít následujícího rána. Dcera nemocného proto prosila, aby zavolali kněze. Sestra dodala, že tento muž nechce mít s Bohem a církví a ani s vírou nic společného, a proto je docela možné, že mě odmítne. "Jste i přesto ochoten k němu jít?“ nejistě se mě zeptala. „Ano, proč ne, co se mi může stát? V nejhorším případě mě pošle pryč.“
Když jsem vešel do pokoje umírajícího a on ve mně poznal kněze, jeho první reakce byla:“Už přišel můj čas?“Co jsem mu měl na to říct? „Kdy nadejde člověku jeho čas, to ví jen sám Bůh,“ řekl jsem. - „V něho i tak nevěřím. Když je konec, je konec!“ Přátelsky jsem mu řekl:“To je ten rozdíl mezi námi dvěma. Já věřím v Boha a v to, že smrtí život nekončí. Existuje další život, existuje nebe, očistec a existuje i peklo..“
Téměř hodinu jsem se pokoušel „andělskými jazyky“ nemocnému vysvětlit pravdy a krásy naší víry. Výsledek byl takový, že on od svého přesvědčení neustoupil ani o milimetr. -“Bůh neexistuje a smrtí se všechno končí!“
Vnitřně jsem se utíkal k Duchu Svatému, k Panně Marii a k andělům strážným, aby mi pomohli a abych nemusel opustit nemocnici bez udělení svátosti pomazání nemocných právě tomuto člověku. Po svém dlouhém bezúspěšném snažení jsem položil nemocnému jednu otázku:“Zmýlil jste se někdy v životě?" Byl upřímný: "\ano, už mnohokrát!" - "A co když se mýlíte i v této rozhodující hodině? Tvrdíte, že Bůh neexistuje, ale co když přece jen existuje? Říkáte, že neexistuje ani nebe, a co když přece jen existuje? Ani očistec, ani peklo - ale co když přece jen existují? Mám pro vás takovou nabídku. Vyzpovídám vás, udělím vám pomazání nemocných, přijmete odpustky pro umírající a podám vám svaté přijímání. Pokud po smrti skutečně nic není, nic neztratíte. Pokud však něco je, tak jste všechno získal."
Tu se starý muž rozplakal a řekl:"Už ani nevím, jak se zpovídá; moje poslední zpověď byla před biřmováním.." S mojí pomocí si potom uděla krásnou generální svatou zpověď, přijal pomazání nemocných, odpustky pro umírající a přijal i samotného Spasitele. Po svatém přijímání mě chytil za ruku a zeptal se:"Pane pátere, mohl byste se se mnou ještě pomodlit?" - "Ano, rád. Znáte modlitbu Otčenáš?" - "Ne." - "Zdrávas?" - "Ne!" A najednou se začal sám modlit:"Ježíšku, přijď ke mně, udělej ze mne poslušné dítě. Moje srdce je malé, nikdo do něj nesmí vstoupit, jen ty, můj nejsladší Ježíšku. - Takto se modlila naše maminka s námi dětmi."
Pak mi vyprávěl, že jeho matka celý život bojovala za jeho obrácení. Jejím posledním přáním na smrtelné posteli bylo, aby se její syn smířil s Bohem a s církví. A Pán vyslyšel její prosby. Během následující noci - už obrácený a smířený s Bohem - opustil tuto zemi.
(Z Víťazstvo Srdca 118/2017)
VĚČNOST
Jedna stará paní žehlila. Přišel k ní anděl smrti a řekl:"Už je čas, pojď!" - Paní odpověděla:"Dobře, ale nech mě dožehlit to prádlo. Kdo by to jinak udělal? A pak musím uvařit. Moje dcera chodí z práce pozdě a musí se něčeho najíst, až dorazí unavená domů. Chápeš?" Anděl tedy odešel.
Po nějaké době se vrátil a zeptal se té paní, zda je připravena odejít z domu. "Už je čas, pojď!" Paní odpověděla:"Touhle dobou chodím do domova důchodců. Tam na mě čeká nejméně deset lidí, co na ně jejich rodiny zapomněly. Copak je tam můžu nechat jen tak?" Anděl tedy odešel.
Po nějaké době se vrátil a řekl:"Už je čas, pojď!" Paní odpověděla:"Ano, ano, máš pravdu, ale kdo bude vyzvedávat ze školy vnoučka, když už tu nebudu?" Anděl si povzdechl:"Dobře, počkám tedy, dokud se tvůj vnouček nenaučí chodit ze školy sám."
Za několik let seděla stará paní unavená a rozlámaná v křesle a přemítala:"Teď by mohl anděl přijít. Po vší té námaze to musí být v Božím domě úžasné." Anděl přišel. Žena se zeptala:"Vezmeš mě teď do Boží náruče?" Anděl odpověděl:"A kde myslíš, že jsi celou tu dobu byla?"
(Z knihy Svítání pro duši od Bruna Ferrera)
BŮH JE DUCH
Poselství Ježíše 24.9. 1988
Já jsem to. Pamatuj si, že jsem DUCH a všechno, co mám, sdílím s tvým duchem. Ty a Já jsme jedno, láskou spojení ve sjednocení duší, a to vzájemně. Já, tvůj Bůh, a ty, mé maličké. Já, tvůj Tvůrce a ty, můj tvor. Připomeň všem, jejichž srdce se zatvrdila, že mé Srdce posvěcuje. Ať vědí, že volám i bezejmenné, kteří nemají ctnosti ani zásluhy. Proměním ty, kdo mají kamenné srdce, a všechny je pozvednu. Podívej se na sebe, Vassulo, tvé zásluhy se rovnaly nule, a přesto jsem tě s velkou slitovností pozvdvihnul. TEĎ VÍŠ, CO ZNAMENÁ PRAVÝ ŽIVOT V BOHU! JÁ JSEM ŽIVOT! Oslavuj mě, mé dítě! Nikdy se mi nevzpírej. Podržuj si v paměti mé pokyny.
Jsem tvůj Bůh. Kdokoliv říká, že má poselství jsou od zlého, tím mě zavrhuje, a tím, že zavrhuje mne, zavrhuje sám sebe! NEDUCHOVNÍ ČLOVĚK NENÍ SCHOPEN POCHOPIT DUCHA POMOCÍ SVÉHO ROZUMU, ani nemůže proniknout do božské moudrosti, aby byl schopen chápat Ducha. Musí otevřít své srdce a umožnit Duchu přístup. Moudrost sama ho osvítí, takže pozná, čí je to Duch a jak působí. Jsem Bůh, jsem zdroj lásky a z nekonečné lásky jsem vás stvořil, ABYSTE MNE MILOVALI.
Poselství Ježíše - 18.9.1988
Já jsem to. Neměj ze mne strach. Boj se mne, jen když se proti mně bouříš. KAŽDÁ KAPKA LÁSKY BUDE POUŽITA K VYSVOBOZENÍ DUŠÍ Z OČISTNÉHO OHNĚ. Tím, že mě vroucně miluješ, hasíš jejich oheň, vysvobozuješ je z jejich trýzní. Pak je Já, Pán, mohu konečně přijmout. Proto mě miluj, uctívej, oslavuj! Osvobozuj je, jednu po druhé! Lidstvo by mělo pochopit, že láska v sobě zahrnuje síly nebes a je klíčem ke svobodě a k životu. Chápeš teď, proč tě satan nenávidí? To všechno není zbytečné. My, nás?
VOLÁM V TÉTO PUSTINĚ
Poselství Ježíše - 14.9.1988
JÁ JSEM to. Slyš můj hlas! Volám v této pustině! Všechny, kdo slyší, pozvednu vzhůru, a jejich hříchy budou obmyty a zapomenuty, jako by je voda odnesla do dály. Ale běda těm, kdo zavírají své uši! Běda! Bude mezi vámi mnoho těch, co zbloudili, ale nechtějí dbát na mne, který jsem Cesta. Opustili jste mne. Setrvávali jste tak dlouho a zatvrzele v omylu a vdechovali jste jen satanův kouř, takže mé jméno už pro vás nic neznamená. Jste na zemi jako stín a přesto jste ve své zlobě s pomocí satanovou PŘEVRÁTILI PRAVDU! EVOLUČNÍM UČENÍM SE ZATEMNILA VAŠE VÍRA VE MNE! Tolikrát jsem vás varoval a předem jsem mluvil o této době plných bludných nauk. Ve svém nekonečném milosrdenství jsem vám dal znamení, ale vy jste raději zavřeli oči před mou slitovností.
Vůdcové, kteří znáte mé Slovo a jste mými služebníky, a také vidíte, že konec těchto časů je blízko, přesto všechno jen nečinně přihlížíte k milostem, které na vás vylévám. Odmítáte je z pouhé zbabělosti, protože toužíte po poctách lidí! Snažte se přece porozumnět a podívejte se ještě jednou do skrytých tajemství mých Přísloví! Žádám vás slavnostně, žádejte o svatého Ducha, modlete se, aby na vás sestoupil Duch pravého chápání, abyste byli schopni hlubšího poznání a vhledu.
DNY JSOU SEČTENY, MYSLETE NA SVÉ DUŠE! Buďte připraveni, odhoďte závoj, kterým můj odpůrce zakryl vaše oči! Neboť dokud trvá vaše ješitnost, spočívá na vás vaše vina. Pokořte se a přijměte mé cesty! Odpovězte mému hlasu, který ve smrtelné úzkosti volá do této pustiny.
Pojď, mé dítě, opři se o mne. Společně...spolu budeme snášet mou smrtelnou úzkost (Když Ježíš říkal tato slova, dal mi podílet se na své smrtelné úzkosti. Ježíš trpí strašně....)
