Č.11 V Boží škole. Bůh nás stále varuje. Lurdy 1.část
Č.11 V BOŽÍ ŠKOLE. BŮH NÁS STÁLE VARUJE - ZJEVENÍ V LURDECH 1.část
Poselství Panny Marie italskému knězi donu Gobimu. Zjevení v Lurdech a život Bernadety; Zázraky; Poselství Ježíše donu Ottaviovi Michelinimu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přesto, že už jsme dostali tolik varování ze všech konců světa, jen málokdo to ví a ještě méně lidí na to reaguje kladně. Už od roku 1830 se nám zjevuje Panna Maria, tolikrát nás žádala a prosila, abychom neuráželi Boha svou neláskou, odmítáním a nezájmem, varovala nás neustále před Božímy tresty, které na sebe svým hříšným chováním přitahujeme, co se od té doby, dlouhé přes skoro 200 let změnilo? N I C ! Ba naopak, ještě jsme přitvrdili. Přečtěte si, jak si Panna Maria stěžuje italskému knězi Gobimu na Silvestra r.1984. barmanka
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Přemilí synové, prožijte se mnou v něžné důvěrnosti poslední hodiny roku, který se blíží ke konci. Jak mnoho mých dětí tráví tyto okamžiky v zábavách a povyku, opíjí se do němoty v takových frivolnostech a zábavách, často nevázaných a o d p o r u j í c í c h z á k o n u P á n ě!..
Naproti tomu já vás zvu, abyste tyto hodiny strávili v modlitbě v usebranosti a vnitřním tichu. A teď vám, jako vaše matka, vyjevím s t a r o s t i, ú z k o s t i a h l u b o k é r á n y s v é h o N e p o s k v r n ě n é h o S r d c e a zároveň vám pomohu p o r o z u m ě t a v y l o ž i t Z N A M E N Í V A Š Í D O B Y. Tak budete moci spolupracovat na plánu záchrany, který má Pán s vámi.
VÁŠ ŽIVOT JE POZNAMENÁN NALÉHAVOU VÝZVOU VAŠÍ NEBESKÉ MATKY, KTERÁ VÁS ZVE NA CESTU OBRÁCENÍ A NÁVRATU K BOHU!
Přemilí synové, mějte účast na mé znepokojené úzkosti Matky, která se musí dívat, j a k t u t o m o u p r o s b u n i k d o a n i n e v n í m á a n i j i n e n á s l e d u j e. Ale přesto vím, že vaše záchrana je závislá pouze n a n á v r a t u l i d s t v a k P á n u a n a v a š e m pevném závazku ř í d i t s e J e h o z á k o n e m.
Obraťte se a jděte cestou milosti a Boží lásky!
Obraťte se a vytvářejte dny pohody a pokoje!
Obraťte se a plňte plán Božího milosrdenství!
Jak mnohými z n a m e n í m i vám Pán zjevuje svou vůli, aby konečně postavil dostatečnou zábranu proti r o z š i ř o v á n í b e z b o ž n o s t i : nevyléčitelné choroby, které se rozšiřují; násilí a nenávist, které vybuchují; katastrofy, které následují; války a hrozby, kterých přibývá!
P o r o z u m ě j t e z n a m e n í m, jež vám Bůh dává těmi událostmi, které vás p o s t i h u j í, a vnímejte Jeho hlasité výzvy, abyste z m ě n i l i s v ů j ž i v o t a vrátili se zpět, na c e s t u, k t e r á v e d e k N ě m u.
Váš život je poznamenán u s t a v i č n ý m požadavkem vaší nebeské Matky, abyste vytrvali v p r a v é v í ř e.
A přesto vidím plna úzkosti, že bludy se dále rozšiřují, že se jim vyučuje a propagují se, a tak mezi mými dětmi stále roste nebezpečí, že ztratí drahocenný d a r v í r y v J e ž í š e a v p r a v d y, k t e r é v á m O n z j e v i l.(Některé církve učí, že Ježíš není Boží Syn, ale jen prorok, o obětní mše je jen hostina bez pravé Ježíšovy přítomnosti v Eucharistii a jiné bludy. Že peklo není, nebo že je prázdné a pod.) J a k v e l k ý p o č e t t ě c h, k t e ř í p o c h y b u j í a k t e ř í u ž n e v ě ř í, je také mezi mými přemilými syny!
Kdybyste mohli vidět mýma očima, jak r o z s á h l á j e t a t o d u c h o v n í e p i d e m i e.
ZJEVENÍ PANNY MARIE V LURDECH 11.ÚNORA 1858.
Lurdy byly v té době okresní město na jihu Francie na úpatí Pyrenejí. Měly asi 4ooo obyvatel. Ve městě i mimo ně byly četné mlýny a v jednom z nich spatřila světlo světa Bernadeta -7.ledna 1844- jako první ze čtyř dětí Františka a Luisy Soubirousových, kteří měli v nájmu mlýn Boly. Nebýt záduchy (astmatu), na niž od pátého roku trpěla, prožívala by zde Bernadeta až do svého desátého roku bezstarostné dětství, ovlivněné hlubokou láskou mezi rodiči. Toto š ť a s t n é d ě t s t v í z ní udělalo h l u b o c e v y r o v n a n o u o s o b n o s t, což se projevilo později v dobách zkoušek, bídy a nemocí.
Od roku 1854 více nešťastných příhod a okolností úplně rozbilo tuto rodinnou idylku. Její otec si odštěpkem kamene zranil oko; byl nevinně nařčen z krádeže dvou pytlů mouky a musel na osm dní do vězení. Pak přišla dvě chudá léta s malou úrodou obilí, nebyla práce; k tomu se začaly stavět mlýny na parní pohon, kterým dosavadní mlýny nemohly konkurovat. První, kdo se musel mlýnu vzdát byl otec Soubirous. Částečnou vinou také bylo moc dobré srdce obou manželů. Příliš věřili zákazníkům, když jim nechávali obilí nebo mouku na dluh, který ale dlužníci nikdy nezaplatili.
K tomu všemu přišla epidemie cholery. Nakazila se i Bernadeta a odnesla si z toho následky na celý život.
Soubirousovi se tak dostali mezi nejspodnější chudinu: bez bytu, bez práce, bez peněz, bez jídla. Jak velký byl v rodině hlad, se ukázalo, když bratr Bernadety byl přistižen v kostele, jak odlamuje a pojídá ze svící odkapaný vosk.
Tehdy se nad nimi slitoval jejich bratranec Sajous a dal jim do bezplatného užívání jednu místnost 4x4 metry, zvanou "le cachot"(vězení), což bylo staré vězení pro hygienické poměry už dávno nepoužívané.
Bernadeta se cítila mezi kamarádkami hendikepována, nejen pro tyto sociální důvody, ale i proto, že ve svých čtrnácti letech nemohla chodit v kostele ke svatému přijímání, po kterém tak toužila. Ale pro časté astmatické záchvaty, kdy musela být v posteli a protože ji matka nutila kvůli obživě sbírat staré hadry a kosti, často chyběla ve škole a nezvládla katechismus, který se učil ve spisovné Francouzštině; a nenaučila se ani číst a psát.
Přesto všechno rodiče nezoufali a všichni se společně modlili růženec, který Bernadeta předříkávala svým jasným hlasem.
V listopadu 1858 nastala určitá úleva, kdy si k sobě Bernadetu vzala její bývalá kojná za pasačku do blízké vesnice Bartres. Tam si ji venkované velice oblíbili, a to pro její jemné chování, podmaňující úsměv a prostotu. Místní kněz ji přirovnával k Melánii z La Saletty. V lednu se Bernadeta opět vrátila k rodičům.
První zjevení: čtvrtek 11.února 1858.
Ten den se vydala Bernadeta, její sestra Toineta a přítelkyně Abadiová sbírat suché dříví v okolí Masabielské jeskyně na břehu řeky Gavy. Do Gavy se vléval, dnes už zasypaný mlýnský potok, který bylo třeba přejít. Při sundávání punčoch uslyšela Bernadeta naráz hukot větru. Polekala se, že přichází bouře, pohlédla k nebi a viděla, že se na topolech nehnul ani lístek. Když chtěla pokračovat v zouvání punčoch, uslyšela hukot podruhé, zdvihla hlavu a vidí, že ve výklenku nad jeskyní se ohýbají větvičky divoké růže a nad keřem stojí mladá paní nevídané krásy, obklopená lahodnou září. Jako sníh bílé šaty ji splývají až k nohám, na kterých jsou vidět žluté růže. Kolem beder má ovinut blankytně modrý pás a s hlavy jí splývá řasnatý bílý závoj. Ve zbožně sepjatých rukou drží růženec s velkými bílými perlami.
Bernadeta padá na kolena, ale strach ji opustí, když vidí, že se Paní na ni usmívá a pokynutím ji volá k sobě. Bernadeta si protírá oči a spontánně vytahuje z kapsy růženec. Když se chtěla j e n t a k z b ě ž n ě p o k ř i ž o v a t, ruka jí ztrnula. Teprve když se Paní pokřižovala z b o ž n ě v e l k ý m k ř í ž e m, ruka se jí uvolnila, udělala podobně velký kříž a mohla se začít modlit růženec. Po skončení růžence se Paní vrátila do vniř výklenku a ztratila se. Za ní po chvilce zmizela i ona zář.
Když se Bernadeta probrala z extáze, zula si punčochy a přešla potok, aniž by cítila, jak je voda ledová. Cestou domů se svěřila se svým viděním sestře. Ta to večer řekla matce, která to vše nazvala "sněním" a zakázala jim tam chodit. Ten večer nemohla Bernadeta dlouho usnout, stále se jí vracel na mysl t e n d o b r o t i v ý a l á s k y p l n ý v z h l e d oné neznámé Paní.
Druhé zjevení: neděle 14.února.
Bernadeta se od prvního zjevení stala náhle vážnou a neustále na Paní myslela. Její matka to zpozorovala a snažila se jí to vymluvit s poukazem na to, že i ďábel se může proměnit na světlého anděla. Bernadeta tomu nechtěla věřit už proto, že by ďábel nemohl mít růženec a zbožně se jej modlit.
V nedělním odpoledni ucítila Bernadeta tajemný hlas v duši, který ji něžně a neodolatelně nutkal jít k jeskyni. Konečně se sestrou matku přemluvily. Matčina zmínka o zlém duchu je přece jen znepokojila a s ostatními dívkami nabraly svěcenou vodu z kostelní kropenky.
Když byly na místě, začaly se všechny modlit růženec a při druhém desátku zvolala Bernadeta radostně:"Už je zde!..Už je zde!" Jedna dívka jí podala lahvičku, Bernadeta pokropila neznámou Paní se slovy:"Přícházíš-li od Boha, přistup blíže!...Ona se na nás nezlobí", s uspokojením praví Bernadeta, "naopak, usmívá se na nás všechny." Druhou větu o ďáblu se už neodvážila vyslovit při pohledu na tak nebesky krásnou Paní a zakrátko upadla do extáze. Její tvář se rozzářila štěstím a podobala se modlícímu andělovi. Dívky byly zmatené a jedna vykřikla, že Bernadeta asi umírá. Volaly na ni, ale ona nereagovala. Nářek dívek slyšely dvě ženy z blízkého mlýna, a když ani ony ji nemohly s extáze probudit, poslaly pro mladého mlynáře. Vší silou se jim podařilo dovést Bernadetu do mlýna, přičemž se cestou stále otáčela za svou Paní. Teprve ve mlýně nabyla znovu vědomí.
Zatím její sestra zalarmovala jejich matku a ta utíkala s prutem v ruce do mlýna. Rozhněvaně začala Bernadetu bít. Stará mlynářka ji však zadržela:"Proč bijete to dítě, vždyť je to anděl! Nezapomenu na nic, co jsem dnes u jeskyně viděla!" Nato matka Soubirousová klesla na židli a začala plakat. Dívky se zatím rozprchly po Lurdech a všude vyprávěly o těch divných věcech.
Třetí zjevení: čtvrtek 18.února.
Toho dne cítila Bernadeta, že ji Paní znovu volá k jeskyni. Tentokrát s ní šly dvě dospělé ženy, které chtěly zjistit, nejedná-li se o nějakou duši z očistce, potřebující pomoc. K tomu účelu vzaly papír a psací potřeby. Potok byl napuštěn, tak museli jít kopcovitou cestou lesem. Bernadeta přiběhla tentokrát bez zadýchání jako první k jeskyni. Sotva začal růženec a objevuje se zázračná Paní, Bernadeta k ní přibíhá a podává ji papír a pero, a přitom poslouchá její slova. Pak učiní hlubokou poklonu a vrátí se na své místo s vysvětlením:"Když jsem jí podávala papír a pero, usmála se a řekla mi:'To, co vám mám dnes říci, není třeba psát. Byla byste tak laskava a přicházela sem po patnáct dní?' Když jsem jí to slíbila, pravila Paní polosmutně, polovesele:'Neslibuji vám, že vás učiním š ť a s t n o u n a t o m t o s v ě t ě, a l e a ž n a o n o m .' Po těch slovech zmizela a zanechala zase za sebou zář, jíž byla obklopena a která se za ní pomalu ztrácela." Bernadeta uvažovala o tom, že jí dnes někdo poprvé vykal a že to byla právě Paní.
Čtvrté zjevení: pátek 19.února.
Brzy ráno vyšly z Cachotu matka Soubirousová s Bernadetou a přibraly tetu Bernardu, která v rodině platila za moudrou, energickou osobu. Cestou se k nim přidalo pár sousedů, asi deset osob. Bernadeta poklekla a začala se modlit růženec. Extáze se dostavila rychle a na její tváři se objevil nepopsatelný úsměv. Bernadeta setrvala v tomto stavu asi půl hodiny, pak si začala protírat oči a s výrazem doznívajícího blaha se vrhla do náruče matky a tety. Pak jim vyprávěla, že Paní ji pochválila za její věrnost a slíbila později sdělit víc.
Pak se Bernadeta zmínila o zvláštním jevu, kdy při modlitbě slyšela hlasy od řeky Gavy, které se hádaly a vycházely jakoby ze země. Pak jeden ty ostatní překřičel a zařval plný vzteku:"Zachraň se, zachraň se!" Po tomto výkřiku zvedla Paní svou hlavu, zamračila se a přísně pohlédla k řece a hlasy ihned umlkly. (Byli to démoni, kteří ji chtěli vystrašit.)
Páté zjevení: sobota 20.února.
Když Bernadeta s matkou došly k jeskyni, stálo tam už asi třicet lidí. Bernadeta poklekla na obvyklém místě a začala se modlit růženec. Za chvíli se její oči rozevřely, jako by nebyly z tohoto světa. V jejích pohybech se jevila nadlidská velebnost a matka, klečící po jejím boku s pláčem pravila:"Já snad ztratí rozum, nepoznávám již svoji dceru."
Po třičtvrtěhodinové extázi jim Bernadeta vyprávěla, že jí Paní naučila zvláštní modlitbě, určené jen pro ni samu. Jaká to byla modlitba se nikdo nikdy nedozvěděl. Bernadeta se ji modlila každý den až do své smrti. Jistě se týkala potřeb její duše.
Šesté zjevení: neděle 21.února.
Ještě před východem slunce se ten den před jeskyní shromáždilo asi sto lidí. Mezi nimi byl i oblíbený lurdský lékař Dr. Dozous. Jako mnoho intelektuálů té doby byl i on proti církvi s Freudem a Darwinem, i on b y l p ř e s v ě d č e n ý m a t e i s t o u. Lékařským pozorováním chtěl Bernadetu usvědčit z nějaké nervové choroby a tím i ze lži. Leč stal se pravý opak a to, co ten den viděl, z něj učinilo p r v n í h o e n e r g i c k é h o o b r á n c e p r a v o s t i z j e v e n í, jak o tom později napsal ve své knize "La grotte de Lourdes"- "Lurdská jeskyně."
Při tomto zjevení došlo ke dvěma událostem, které vyloučily, že by mohlo jít o mrákotný stav při epilepsii, protože i v extázi měla Bernadeta kontakt se svým okolím: když jí ve větru zhasla svíce, natáhla ruku, aby jí svíci někdo rozžal, a když zpozorovala, že nějaký muž se chtěl holí dotknout růžového keře pod nohama Paní, dala mu znamení, aby to nedělal.
To mělo i pro doktora Dozouse velký význam, podobně jako pozorování změny tváře při extázi. Zkoušel i její tep na ruce a zjistil, že byl klidný a pravidelný a nesvědčil o nějakém chorobném rozčilení. A všiml si i náhlé proměny v její tváři, kdy na konci zjevení zmizela blaženost a nahradil ji výraz hlubokého smutku, provázenému výronem slz. Po skončení vidění se jí ptal, proč plakala. Odpověděla:"Paní se na okamžik přestala na mne dívat, upřela svůj zrak do dálky a její tvář velmi zesmutněla. Když jsem se zeptala, co ji tak zarmoutilo, řekla mi:'Modlete se za hříšníky!' A v tu chvíli zmizela."
Tento den však neskončil pro Bernadetu klidně. Městská rada se rozhodla zakročit proti rostoucímu počtu lidí u jeskyně. První si Bernadetu předvolal k výslechu policejní komisař Jakomet a chtěl ji donutit, aby k jeskyni přestala chodit, což ona klidně, ale rozhodně odmítla. Dále zjišťoval, zda za tím nestojí místní duchovní, ovšem neuspěl. Z blamáže ho vysvobodil Bernadetin otec, který se tam znenadání objevil a musel na nátlak komisaři slíbit, že Bernadetě zakáže k jeskyni chodit.
U výslechu byl přítomen berní úředník J.B.Estrade, který si o všem činil poznámky, i o pozdějších viděních, při kterých byl on sám nebo jeho sestra přítomni a vydal je později knižně na nátlak jednoho duchovního.
Den bez zjevení: 22.února.
Ráno k jeskyni Bernadeta nešla, i když tam čekalo mnoho lidí. Se slzami v očích šla do školy, jak to slíbila otci. Když šla ve dvanáct ze školy domů, zvonili právě na věži polední "Anděl Páně". Náhle pocítila, jako by ji nějaká ruka táhla na stezku k jeskyni. Když se k jeskyni přibližovala, pocítila, že ta zázračná moc začala slábnout. S obavou v duši klesá u jeskyně na kolena a modlí se růženec. Zázračný zjev se jí však tentokrát neukázal. Marně lidé čekali, kdy její obličej zazáří nebeským světlem. Pocítila krutou bolest a začala tiše plakat:"Vznešená Paní, proč jste mne opustila?" Lidé se počali rozcházet a někteří se jí vysmívali, čerpali z toho důkaz o nepravosti zjevení.
Když otec doma od ní slyšel o tajemné síle, která ji táhla k jeskyni, řekl jí:"Ode dneška ti dávám úplnou svobodu a můžeš k jeskyni chodit, když tě tam táhne tajemná síla.
Sedmé zjevení: úterý 23.února.
Tento den se přes včerejší zklamání dostavilo k jeskyni asi 150 lidí, včetně lurdské inteligence, jako byl Dr.Dozous a Jean Baptiste Estrade, který tuto dnešní, přes hodinu trvající extázi, poprvé viděl na vlastní oči, i když sem přišel spíše jako průvodce své už přesvědčené sestry. Cestou ještě vtipkoval, ale i když sám Paní neviděl, cítil její přítomnost a byl přesvědčený, že její mateřský pohled spočinul i na jeho tváři. Doslova praví ve své známé knížce:"Ó slavná hodino mého života! Zatřásl jsem se při pomyšlení, že j á, p o s m ě v a č a d o m ý š l i v e c, j s e m b y l p ř i p u š t ě n, a b y c h s t á l b l í z k o n e b e s k é K r á l o v n y! Až budu v poslední hodině stát před Tvým velebným Synem, buď mi orodovnicí a vzpomeň si, že v blahých dnech Tvého zjevení jsi mne viděla na kolenou, vyznávajícího Tvé jméno a dovolávajícího se Tvého požehnání pod posvátnými skalami jeskyně Massabielleské."
Když se přítomní po skončení extáze Bernadety ptali, o čem s ní dnes Paní mluvila, odpověděla jim, že dostala tři tajemství týkající se jen jí samotné a dodala, že to nemůže nikomu sdělit, ani svému zpovědníkovi.
Osmé zjevení: středa 24.února.
U jeskyně čeká na Bernadetu 300 lidí, takže se stěží může dostat na místo, kde se modlívá. Dnes se mělo ukázat, že není jen Bernadeta dítětem jejího zalíbení, nýbrž že Paní přichází do Lurd o t e v ř í t p o k l a d y s v é h o m i l o s r d e n s t v í p r o c e l ý s v ě t.
Když byla Bernadeta v extázi, začala lézt po kolenou směrem k jeskyni a líbat zem, jak ji k tomu Paní vyzvala. Mělo to být výrazem pokání za hříšníky, jak jí Paní řekla. Pak její obličej rázem posmutněl, jako by jí Paní oznámila nějakou bolestnou věc. Se slzami v očích se vrátila na své místo, obrátila se k divákům a se vzlykajícím hlasem třikrát zvolala:"Pokání! Pokání! Pokání!"jak to slyšela od své Paní. Pak zase upadla do extáze.
Náhle bylo slavnostní ticho přerušeno velitelským hlasem náčelníka lurdských četníků, který se postavil vedle Bernadety a zakřičel na ni:"Aha, copak tady děláš, ty komediantko!" Bernadeta nehnula ani brvou a modlila se dál. Náčelník tím byl zaražen, obrátil se k davu a řekl:"Potom se řekne devatenácté století, a vidět takové hlouposti." Vtom povstalo několik dělníků s výhružným mručením, takže statečný náčelník považoval za rozumné rychle zmizet.
Deváté zjevení: čtvrtek 25.února.
Už ve dvě hodiny v noci proudí k jeskyni lidé, aby zaujali dobré místo k vidění. Ač se stali svědky zázraku, většina z nich dnes odcházela rozčarovaná a pohoršená.
Co se stalo? Dnes řekla Paní Bernadetě:"Jděte se napít do studánky a omyjte se v ní. Pak pojezte bylin, které tam rostou." Protože Bernadeta žádnou studánku neviděla, Paní jí ukázala prstem na levý kout jeskyně. Když se pohledem na Paní přesvědčila, že je na správném místě, začala vyhrabávat v hlíně jamku, která se pomalu naplňovala vodou, zpočátku velmi kalnou. Třikrát se Bernadeta pokoušela přemoci přirozený odpor, než se této vody dokázala napít a umýt si v ní tvář. Nato požila několik lístků hořké rostliny, která tam rostla.
Po skončení zjevení se udivení diváci ptali, proč to všechno dělala. "Za hříšníky", odpověděla stručně, jak to v extázi slyšela. Přesto většina z nich byla přesvědčena, že Bernadeta blouzní. Dnes si část diváků říkala: "Že by t o s t í m h ř í c h e m b y l o t a k v á ž n é ?"
Několik zbožných žen zůstalo ještě v jeskyni a pozorovaly, jak se pramen postupně čistí a zesiluje, až dosáhl řeku Gavu.
Téhož dne večer čeká na Bernadetu ještě výslech u prokurátora. I on se snažil před její matkou odvrátit ji od chození k jeskyni. Když jí pohrozil vězením, zůstala klidná, ačkoliv její matka se při těchto slovech téměř zhroutila. Když Bernadetini přátelé začali pod oknem protestovat, propustil je obě domů, ovšem pod podmínkou, že přestane k jeskyni chodit.
Den bez zjevení: pátek 26.února.
Energická teta Bernarda, donutí Bernadetu jít k jeskyni i přes zákaz prokurátora. U jeskyně už čeká asi 600 osob. Pomodlí se růženec, a když Paní nepřichází, umyje se u studánky a jde celá smutná domů.
Přesto je tento den důležitý: d o j d e k p r v n í m d v ě m a l é k a ř s k y n e v y s v ě t l i t e l n ý m u z d r a v e n í m v e s p o j i t o s t i s v o d o u z p r a m e n e.
První případ:
Catherine Latapie, 38 roků stará žena, u níž pád ze stromu způsobil vymknutí pravé paže a roztržení příslušné nervové pleteně, trpěla už dva roky ochrnutím ruky. Když ponořila tuto ruku do lurdské vody, kde už dobrovolníci zhotovili improvizovanou nádrž, byla v tom okamžiku zbavena svého ochrnutí. Profesor Verges posílá jako lékařský svědek zprávu na biskupství do Tarbes. Zázračné uzdravení bylo již za čtyři roky uznáno s dalšími šesti, které se toho roku udály.
Druhý případ:
Při práci v kamenolomu, před dvaceti lety, byl zabit bratr Luise Bourietta a jemu samému trhací nálož znetvořila obličej a zranila těžce pravé oko, takže na ně oslepl. Ale zrak se mu začal zhoršovat v posledních dvou letech i na levém oku. Poslal svou dceru pro vodu z jeskyně. Po omytí očí začal okamžitě vnímat světlo na pravém oku. S pevnou d ů v ě r o u a s v r o u c í m o d l i t b o u pokračoval v omývání a třetího dne již mohl číst i malé písmo. Navštívil svého lékaře Dr. Dozouse, který byl hluboce otřesen a ihned potvrdil zázračné uzdravení.
Desáté zjevení: sobota 27.února.
Bernadeta si neklekla na své obvyklé místo, ale vedle studánky, kterou před dvěma dny vyhrabala, napila se z ní a umyla si tvář. Pak se vrátila na kámen, kde obvykle klekávala. Hned nato začala mluvit se svou Paní, která jí na konci růžence řekla se smutnou tváří:"Polibte zemi za hříšníky." Bernadeta okamžitě sklonila hlavu, začala líbat zemi a posouvala se po kolenou k jeskyni. Pak se vrátila zpět a vše několikrát opakovala. Nato se obrátila k lidem a naznačila jim rukou, že mají také sklonit hlavu. Všichni poklekli a všechny hlavy se sklonily, jako by příkaz vyšel z úst Paní.
Jedenácté zjevení: neděle 28.února.
Už od půlnoci se u jeskyně shromažďovali ti, kteří chtěli stát v blízkosti Bernadety. Než přišla, bylo zde už více jak 2000 osob. Dnešní rozhovor byl mezi Paní a Bernadetou opět privátní a Bernadeta o jeho obsahu nikdy nikomu nic neřekla. Po skončení extáze odešla doprovázena svou mladší tetou Lucií do farního kostela na nedělní mši.
Tento den upravili dobrovolníci pramen v nádržku jeden krát jeden a půl metru se žlábkovým odtokem. V této primitivní piscině měla v dalších dnech pokračovat zázračná uzdravení.
Dvanácté zjevení: pondělí 1.března.
Zatímco víra ve zjevení Svaté Panny se stávala den ode dne známější, též nevíra zdvojnásobila své úsilí, aby z e s m ě š n i l a u d á l o s t i a z m á t l a v ě ř í c í d u š e. Již od počátku popisovaly volnomyšlenkářské časopisy Bernadetu jako nevědomou venkovanku. Tato kampaň vyvrcholila při odkrývání pramene, kdy byla Bernadeta nazvána šílenou, která potřebuje schladit svou hlavu ledovou vodou z pramene. (voda má trvale 14 stupňů)
Dnešní den doprovázel svou dceru otec Soubirous. U jeskyně už čekalo 2500 lidí. Stali se svědky příhody, která poskytla štvavým časopisům další důvody k zesměšnění Bernadety.
Co se ve skutečnosti stalo? Jedna mladá žena uprosila Bernadetu, aby se dnes modlila s jejím růžencem v ruce, který byl z pravých korálů. Bude prý to pro ni nesmírným vyznamenáním, když oko Paní na něm spočine.
Když chtěla Bernadeta s tímto růžencem začít modlitbu, Paní jí vyčítavě říká, že to není její růženec. Bernadeta zahanbeně vysvětluje, že jedna osoba jí nabídla růženec krásnější. "Myslela jsem, vám ten krásnější bude milejší." Paní však opakuje svou výtku:"Kde máte ten svůj?" Bernadeta okamžitě sáhne do kapsy a ukazuje Paní svůj černý ohmataný růženec, načež Paní přikývne a Bernadeta se modlí dál.
Když lidé viděli, že Bernadeta nabízí Paní svůj růženec, okamžitě všichni vytáhli své růžence a nabízeli je k jeskyni. Po extázi vysvětlila Bernadeta lidem své chování, z čehož vznikla v novinách zpráva: "Malá komediantka mlynáře z Lurd shromáždila kolem sebe ráno 1.března přes 2500 hlupců. Není ani možné popsat jejich zpitomělé chování, kdy mladá blouznilka ze sebe udělala kněžku a přinutila hlupce, aby obětovali své růžence, a potom dávala všeobecné požehnání!"
Třinácté zjevení: úterý 2.března.
Asi 2000 zbožných, zvědavých lidí bylo přítomno extáze, kdy Paní řekla Bernadetě:"Jděte a řekněte kněžím, aby zde nechali postavit kapli. Chci, aby se sem přicházelo v procesích."
Bernadeta se osměluje jít na faru jen v doprovodu své tety, protože děkan Peyramale byl známý svou vznětlivostí. Když mu opakovala vzkaz od Paní, zamračil se a odbyl ji, že tímto je kompetentní biskup v Tarbes, kterému to musí oznámit. "A té své Paní vyřiď, ať ti řekne své jméno a ať nechá rozkvést ten šípkový keř u svých nohou. Pak se jí lurdský farář podřídí."
Čtrnácté zjevení: středa 3.března.
U jeskyně čekalo na Bernadetu na 4000 lidí, kterým ale musela po modlitbě růžence říct, že dnes Paní nepřišla. Smutná odešla domů, ale k večeru se vrátila, vnitřně nutkána, k jeskyni ještě jednou. A tehdy se jí Paní zjevila se slovy:"Ráno jsi mne neviděla, protože tu byli lidé, kteří chtěli jen vidět, jak se chováš v mé přítomnosti. Nebyli toho hodni, protože během noci tuto jeskyni zneuctili." Četníci v noci totiž jeskyni prohledávali a hledali elektrizační přístroje.
Patnácté zjevení: čtvrtek 4.března.
Dnes měl být poslední z oněch patnácti dní, které Paní po Bernadetě žádala, proto se už kolem jeskyně shromáždilo plno lidí, jedni odhadovali počet na osm tisíc a duzí na dvacet. Proto byla na místo poslána vojenská posádka udržovat pořádek, jenž ale nebyl ani v nejmenším porušen. Když Bernadeta přišla, postavili se před ni dva vojáci s tasenými meči, aby jí razili cestu davem. Jakmile se začala modlit, nastalo ticho a jakoby na rozkaz z nebe se všechny hlavy odkryly a všichni poklekli.
Během extáze dívka zvážněla až k slzám a všichni si mysleli, že se s ní Paní loučí. Po hodinové extázi se Bernadeta vrátila do přirozeného stavu, a hned se jí lidé dotazovali, jak ji Paní opustila."Jako vždycky, když odcházela, usmála se na mne, ale neřekla mi sbohem."- "Když je patnáct dní skončeno, nevrátíš se už k jeskyni?"- "Ó ano, já se sem budu stále vracet, ale nevím, zda se Paní objeví."
S dnešním dnem nebyla část diváků spokojena, protože doufali, že Paní dnes řekne své jméno a nechá rozkvést růžový keř, jak si to přál farář Peyramale. Ačkoli se po dnešku zástup diváků zmenšil, stále ještě přicházelo dost lidí, aby vzdali úctu nebeské Paní, jak už tehdy mnozí věřili.
Pro Bernadetu začal zase běžný život, vyplněný chozením do školy, jako by se nic nepřihodilo. Jakmile ale škola skončila, zamířila denně odpoledne k jeskyni, políbila zem a začala se modlit růženec. Pak vstala, uklonila se a ztratila se nenápadně domů.
V příštích dnech postavily zbožné duše u jeskyně prostý oltář, na němž hořely ve dne v noci svíce a kolem něho bylo slyšet neustále modlitby a nábožné zpěvy. Žádný poutník neodcházel od jeskyně, aniž by vložil do pokladničky peníze na postavení kaple, již si Paní přála. Přestože pokladničku nikdo nehlídal, neodvážil se nikdo na ni sáhnout drzou rukou.
Šestnácté zjevení: čtvrtek 25.března.
V tento den se slavil mariánský svátek Zvěstování Panně Marii. Obvykle chodili obyvatelé Lurd na pouť do jednoho ze dvou blízkých poutních míst. Tentokráte však ctitelé Panny Marie cítili nejasné nutkání jít k Massabiellské jeskyni.
U Bernadety bylo nutkání tak silné, že už večer nemohla vůbec usnout. Brzy na úsvitu spěchala, nedbajíc záduchy, k jeskyni. Jak byla překvapena, že výklenek je ozářený a Paní na ni již čeká. Později řekla poutníkům:"Byla tam, tichá, usmívající se, hledíce na zástupy, jako když se láskyplná matka dívá na své dítky. Když jsem před ní klečela, prosila jsem ji za odpuštění, že jsem přišla pozdě. Dobrotivě mi pokynula hlavou, že se jí nemusím omlouvat. Zahrnula jsem jí svou radostí, úctou a láskou, že ji zase vidím. Když jsem jí to všechno řekla, vzala jsem růženec do ruky. Po modlitbě mi přišlo na mysl, zeptat se jí na její jméno. Bála jsem se, abych nebyla protivná, když opakuji stále prosbu, jež zůstala dosud bez odpovědi. Konečně jsem si dodala odvahu a prosila Paní, aby mi řekla, kdo je. Paní se usmála, naklonila hlavu, ale neodpověděla jako již tolikrát. Opakovala jsem svou prosbu, ale Paní opět s úsměvem mlčela. Se sepjatýma rukama jsem opakovala svou prosbu potřetí. Už jsem byla přesvědčena, že nejsem hodna milosti, o niž jsem žádala, když v tom se Paní vzpřímila vypadala jak je zobrazena na zázračné medailce. Pak zvážněla, sepjala ruce asi ve výši prsou, zdvihla oči k nebi, poté rozepjala ruce a naklánějíc se ke mně, řekla chvějícím se hlasem:"Que soy era Immaculada Councepcion."- "Já jsem Neposkvrněné Početí."
Poutníci klečící u jeskyně pociťovali při extázi Bernadety vnitřní slastnou radost. Velké tajemství jeskyně bylo konečně odhaleno a to právě v den, který byl k tomu nejvhodnější. Zrovna dnes se poutníci modlili:"Ó Maria, beze hříchu prvotního počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme."
V tu dobu už Bernadeta spěchala na faru, aby tam oznámila, že Paní konečně zjevila své jméno. Opakovala si stále ta slova:"Que soy era Immaculada Councepcion", která slyšela poprvé a jimž vůbec nerozuměla. Děkan Peyramale se snaží dívce odpovědět, že tak se žádná paní nemůže jmenovat. Pak se jí ptá, jestli ví, co ta slova znamenají. Bernadeta se přizná, že neví, že si je jen celou cestu opakovala, aby je nezapoměla. Peyramala náhle opustí hněv a propustí ji domů. Pak uvažuje, že ta slova nemohla ještě nikde slyšet, protože v kostele byla pronášena jen Francouzsky, tedy pro Bernadetu cizí řečí. Od Paní tato slova však slyšela v nářečí patois, jímž doma mluvila.
Ihned ho napadla spojitost s dogmatem, které vyslovil papež Pius IX. osmého prosince 1854, opíraje se o dávnou víru, že Panna Maria byla počata bez prvotního hříchu:"Je pravda od Boha zjevená, že Maria byla v prvním okamžiku svého početí...vzhledem na zásluhy Kristovy uchráněna jakékoliv poskvrny prvotního hříchu."
V týž den odpoledne navštívila Bernadeta J.B.Estrada a jeho sestru. Vyprávěla jim, jako svým důvěrným přátelům o průběhu celého dnešního dne. Přitom měla těžkosti s vyslovením slova councepciou. Když jí sestra toto slovo po slabikách předříkala, ptala se jí Bernadeta zcela naivně, co tato slova znamenají. Pontakové otázce bylo i Estradovi jasné, že o pravdomluvnosti Bernadety nemůže být pochyb, protože člověku není možno lhát slovy, jejichž význam vůbec nechápe.
Sedmnácté zjevení: středa 7.dubna.
Bylo to ve velikonočním týdnu, kdy se Bernadetě nejen zjevila "Naše Paní Massabielleská", jak jí Bernadeta od minulého zjevení začala nazývat, nýbrž kdy se u ní udál zázrak s hořící svící.
Bernadeta upadla do hlubší extáze než obvykle. Měla s sebou velkou hořící svíci, jejíž dolní konec opírala o zem a druhý hořící konec držela v sepjatých rukou, aby jej chránila před větrem. Přesto se ale plamen v jejích rukou pohyboval a prodíral se jí mezi prsty levé ruky. Bernadeta však vůbec žádnou bolest necítila. Okolostojící ji chtěli hořící svíci vzít, aby se nepopálila, ale Dr.Dozous jim v tom zabránil a pozoroval s hodinkami v rukou tento zvláštní jev. Po čtvrthodině extáze skončila a Bernadeta chtěla odejít, Dr. Dozous ji však zadržel a prohlížel si její levou ruku, ale žádné stopy po spálenině nenašel. Půjčil si od jedné ženy hořící svíci a nenápadně ji přiblížil k Bernadetině ruce. Bernadeta okamžitě vykřikla:"Ale, pane, vždyť mě spálíte!"Lidé si také její ruku prohlíželi a když nic spáleného nenašli, vykřikovali:"To je div, to je zázrak!"
O tomto zázračném případě se zmínil ve své knize slavný lurdsý lékař Dr.Boissarie:"Tento případ býval často sdělován neúplně. Bezcitnost pro bolest se objevuje nejen v extázi, nýbrž i při některých nervových nemocech nebo v hypnóze, a l z e j e t e d y p ř i r o z e n ý m z p ů s o b e m v y s v ě t l i t. Avšak následkem žáru plamene n a s t a n e v ž d y p o p á l e n i n a, což je rozrušení a zánik tkaniva. Po čtvrt hodině se musí působením plamene kůže i tkáně pod ní ležící v každém normálním případě spálit a zčernat, ať jde o živé, či mrtvé tělo. N e p o r u š e n á k ů ž e u B e r n a d e t y se však nedá žádným p ř i r o z e n ý m z p ů s o b e m v y l o ž i t."
Poslední osmnácté zjevení: pátek 16.července.
Protože už Bernadeta necítívala vnitřní nutkání, přestala k jeskyni chodit. Jeskyně se stala zápasištěm mezi věřícími, zbožnými poutníky, kteří tam již dříve postavili improvizovaný oltář a mezi nevěrci v městské a okresní správě. Ti nechali oltář počátkem července rozbít a jeskyni zabarikádovat. Barikády však musely být třikrát znovu obnoveny, protože byly od poutníků opětovně odstraněny. Nato byl vydán zákaz k jeskyni chodit.
Kromě toho se tu začaly dít podivné věci, které věřící mátly. Do hry se zapojil ďábel. Kromě případu, kdy sama Barnadeta během vidění slyšela hádku hlasů, které Paní následně rozehnala, dály se další věci.
Lasserre uvádí jen na několika řádcích, že i další dívky měly vidění, ale "strašidelného druhu". Dále říká, že "když působí Bůh něco nadpřirozeného, pokusí se ďábel zamíchat do toho, aby způsobil v duších věřících zmatek".
Estrade věnuje ve své knížce kapitole "Ďábelské klamání" už celých deset stránek. Jen několik příkladů: jedno zbožné děvče se modlí u jeskyně růženec, slyší při tom líbezný zpěv nebeských hlasů, které se postupně mění na nepříjemné disharmonické hlasy, až všechno končí řevem a chroptěním, jakoby dokonávajících bojovníků. Dívka s hrůzou uteče a už se k jeskyni neodváží přijít.
Tragicky mohl skončit případ devítiletého dítěte, které slyšelo ze skály hlasy a dalo se před nimi na útěk ke Gavě. Naštěstí ho jeden dospělý zachránil před utonutím.
Třetí, skutečný odborník, jezuita Leonardo Cros, píšící až dvacet let po zjeveních, se opíral o svědectví v hlášeních od Jakometa. Sestra jednoho ze čtyř lurdských kaplanů vyprávěla, že viděla asi pět dětí, které tvrdily, že vidí Pannu Marii: líbaly zemi a plazily se po kolenou a podobně napodobovaly Bernadetu. Sestra tvrdila, že to nebylo ze zábavy, že musely něco vidět a že musely podléhat nějaké neznámé vyšší síle.
Také jedna z dalších "vizionářek" Marie Lacadé se stala nápadnou tím, že i když se její chování podobalo Bernadetinu, jednou v "extázi" se obrátila a utíkala se vrhnout do Gavy. Naštěstí jí v tom přítomní zabránili. Na tomto místě Cros poznamenává, že se "ďábel musel proměnit v anděla světla, ale právě n e s o u l a d m e z i v i d ě n í m a j e h o
n e l o g i c k ý m n á s l e d k e m je důkaz, že takové vidění nemůže být d í l e m B o ž í m".
Bernadeta trávila čas chozením do školy, hlavně učením franštiny a náboženství, a prací doma. 16.července ucítila při modlitbě ve farním kostele v hloubi srdce něžný hlas Neposkvrněné Paní, který ji vyzýval, aby přišla k jeskyni. Byl právě svátek Panny Marie Karmelské.
Bernadeta běžela poprosit o doprovod svoji mladší tetu, a protože byl zákaz vstupu a jeskyně byla zatarasena prkny, zamířily obě na louku na pravé straně Gavy. Lidé,kteří je viděli k jeskyni jít, přidali se k nim. Když Bernadeta upřela pohled na skálu, rozjasnila se jí tvář:"Ano, je tam! Je tam", zvolala."Zdraví nás a usmívá se na nás." Pak upadla do extáze a zdálo se, že spolu rozmlouvají. Pak se její Matka na ni dlouho usmívala, aby jí darovala poslední radostné chvíle. A Estrade dodává:"Tak vše skončilo. Bernadeta neměla více spatřit svou Paní, leč až v jasu ráje."
Počátkem května byla Bernadeta pro zhoršení astmatu poslána zásluhou děkana Peyramala na tři týdny do lázní Cauteres. V září se rodina Soubirousových vystěhovala z Cachotu, protože k tomu lékaři vzhledem k Bernadetinu zdraví důtklivě radili. A za půl roku nato si zásluhou děkana Peyramala koupil otec Soubirous uprázdněný mlýn Gras.
V říjnu 1858 zavítal do Lurd na zotavenou sám císař Napoleon III. a ihned vydal rozkaz odstranit ohradu u jeskyně, takže sem Bernadeta mohla zase chodit a modlit se tam svůj růženec. Na konci toho roku si dal Bernadetu předvolat taberský biskup Laurence a ustanovil komisi ke zkoumání pravosti jejích vidění a zázračných uzdravení. Následovalo vyslýchání Bernadety, svědků, kteří komisi dosvědčili, že pramen vytryskl až po odkrytí Bernadetou a vyslýchání zázračně uzdravených pomocí vody z pramene. Po čtyřech letech potvrdil biskup v pastýřském listu pravost zjevení i zázraků.
Během této doby zařídil děkan Peyramale, aby se Bernadeta nastěhovala do útulku lurdských sester. Sestry v útulku umožnily Bernadetě starat se o několik starých lidí, přitom poznala, že nachází potěšení v péči o druhé, a že by tuto práci mohla vykonávat jako řeholní sestra. Když bylo Bernadetě devatenáct roků, zůčastnila se posvěcení zatím už vybudované krypty pod hlavní bazilikou. Při slavnosti se naposledy rozloučila se svou jeskyní a odjela do kláštera v Nevers, kde byla přijata biskupem, který souhlasil s Bernadetiným noviciátem.
Zatím děkan Peyramale na přání Paní udělal návrh na velkolepý chrám, který mu biskup schválil. Za osm let po zjevení byla hotova výše jmenovaná krypta s pěti oltáři, dolní část chrámu. Poutníků začalo přibývat a s nimi i milodarů pro horní část chrámu. Stavba baziliky byla ukončena v roce 1871. A takzvaná Růžencová bazilika byla vysvěcena roku 1899.
Bernadeta do kláštera nastoupila v červenci a za tři týdny se stala z postulantky novickou. Od biskupa přijala nové řeholní jméno Marie-Bernarda. Netrvalo ani dva měsíce a těžce onemocněla: k astmatickým záchvatům se přidala plicní tuberkulóza se silným chrlením krve. Ústavní lékař pokládal její stav za kritický, proto byl ještě v noci povolán biskup a přijal od Bernadety řeholní slib, v tomto případě "v nebezpečí smrti", tím způsobem, že sám předčítal předepsanou formuli a ona jen na konci řekla "amen". Vychrlila před biskupem celou mísu krve. Ráno se její stav zlepšil, ale sliby zůstaly uznány. Za rok nato složila s jinými novickami sliby věčné: sliby čistoty, chudoby a poslušnosti.
Bohužel její zdraví neustále kolísá. Astmatické záchvaty se střídají s chrlením krve, takže je Bernadeta vyřazena z práce pomocné ošetřovatelky v klášterní nemocnici, kterou zatím vykonávala a přeřazena na pomocnou sakristiánku, kde obzvlášť dovedně vyšívá kněžská roucha. Stále se snaží pomáhat, kde může, například při omývání zemřelých. Často musí ulehnout a třikrát je zaopatřena za tu dobu svátostmi umírajících.
Od roku 1871 se u ní ukáže nový symptom její zákeřné choroby: tuberkulozní zánět pravého kolena a jeho silného otoku, takže musí být často přenášena na nosítkách, když nemůže jít o berlích. Přes všechna tato utrpení tělesná Bůh ještě dopustil, aby Bernadetu dva dny před smrtí sužoval ďábel. Ráno pak řekla duchovnímu a svému zpovědníku, že se chtěl ďábel na ni vrhnout, ale po vyzvání jména "Ježíš" zase zmizel.
Protože už měla na zádech a dolní polovině těla proleženiny, byla uložena do polohy vpolosedě na lehátko, na němž také 16.dubna 1879 ve středu velikonočního týdne zemřela. Zemřela jako Pán Ježíš ve tři hodiny odpoledne při společné modlitbě růžence. Ačkoliv již nedýchala, zůstal její obličej i ve smrti nebesky proměněný. Její duchovní otec abbé Febvre napsal o jejích posledních okamžicích:"Její oči, živé a čisté, dostaly zvláštní výraz. Její pohled se stával tím výraznější, čím více ochabovalo její tělo. Zdálo se, že oči, kterých se ve dnech zjevení dotklo nadpřirozeno, začínají zářit zvláštním žárem v očekávání okamžiku, kdy se měly začít účastnit na nebeském životě."
Čtyři dny zůstalo její tělo v otevřené rakvi, aby se s ní mohly rozloučit davy poutníků, přicházející v dvojstupu od východu slunce až do jeho západu.
V sobotu sám neverský biskup vedl pohřební obřady, po nichž bylo přikročeno k úřednímu zapečetění rakve s olověnou vložkou. Při tom se zjistilo, že tělo zesnulé zůstalo celou dobu pružné a že ještě před zavřením rakve n a b y l y r t y, p r s t y a n e h t y r ů ž o v é b a r v y. Bernadeta tak vypadala jako že jen spí. Rakev byla zaletována v přítomnosti čtrnácti svědků a byla uložena v kapli svatého Josefa v klášterní zahradě.
Za t ř i c e t l e t, během příprav beatifikace - prohlášení za blahoslavenou, byla rakev za přísných formalit poprvé otevřena. Tato exhumace byla provedena ještě dvakrát, po deseti letech a naposledy v roce 1925, kdy byla prohlášena za blahoslavenou. Při každé z těchto exhumací bylo lékaři zjištěno následující: "Po otevření olověného obalu n e n í c í t i t ž á d n ý m r t v o l n ý z á p a c h. T ě l o z e s n u l é j e z c e l a n e p o r u š e n é, z c e l a v l á č n é a l e h c e m u m i f i k o v a n é. Bělostná barva kůže po několika hodinách na vzduchu lehce ztemní. Zavřené oči jsou trochu zapadlé do důlků. Pravé koleno je stále ještě zduřené..."
Nato bylo tělo dáno do rakve skleněné, aby po beatifikaci bylo přístupné poutníkům k uctívání. Prohlášení sestry Marie-Bernardy za blahoslavenou se konalo 14.června 1925 v Římě a vykonal je Svatý otec Pius XI. v chrámě sv. Petra. V lavici seděl nejmladší Bernadetin bratr, Petr Bernard Soubirous, kterému bylo 66 let.
V roce 1933 byla Marie-Bernarda tím samým papežem a ve stejném chrámu vyhlášena za svatou. Ke kanonizaci bylo zapotřebí dvou zázraků na přímluvu budoucí světice.
První se stal v samotném klášteře v Nevers. Arcibiskup Alexius Lemaitre z Kartága v severní Africe se jako africký misionář nakazil amoebovou disentérií (parazitová úplavice). Po neúspěšné léčbě v několika nemocnicích prohlásili lékaři jeho nemoc za nevyléčitelnou. V roce 1925 podnikl cestu do Nevers na oslavu beatifikace Bernadety, čímž se jeho stav ještě zhoršil. Když při převozu jejího těla z klášterní kaple do kostela sv.Gigarda prosil Bernadetu o přímluvu, b y l n á h l e a t r v a l e u z d r a v e n. Odborní lékaři prohlásili toto uzdravení z a l é k a ř s k y n e v y s v ě t l i t e l n é.
Druhý zázrak na přímluvu blahoslavené Bernadety se stal u Marie od sv. Fidélia z ústavu sester Dobrého pastýře v Lurdech. Při operaci slepého střeva byla u ní zjištěna tuberkulóza střev, později i v pravém koleně a na páteři. Protože se její stav začal zhoršovat, vykonaly sestry novénu (devítidenní pobožnost) k blahoslavené Bernadetě. Už pátého dne novény se cítí nemocná zcela zdráva. Lékařské kontroly n e n a š l y a n i p o t ř e c h l e t e c h ž á d n o u s t o p u p o t u b e r k u l ó z e. Čtyři lékaři, určení posvátnou kongregací, konstatovali jednomyslně, že u z d r a v e n í n e n í l é k a ř s k y v y s v ě t l i t e l n é.
Po splnění předpokladů se tedy 8.prosince 1933 konala kanonizace. Na tribuně pro hosty sedí kromě příbuzných Bernadety a sester z kláštera v Nevers i bývalý soused vedle Cachotu Justýn Bouhort, který ve dvou letech umíral a jeho matka, jako jedna z prvních, donesla dítě do jeskyně a držela ho patnáct minut v lurdské vodě. Na druhý den stál malý Justýnek poprvé a zcela zdráv ve své postýlce. V den Bernadetina svatořečení mu bylo sedmdesát sedm let.
Maria je sice nepřítelem hříchu, ale přítelkyní hříšníků, ne ovšem těch, kteří se hříchem chlubí (někteří geyové, kteří chodí v průvodech), ale těch, kteří j s o u j í m s k l í č e n i ! Maria přichází na svět, který se vrací k pohanství, v o l á n á s k o b r á c e n í, k m o d l i t b ě a p o k á n í. Chce nám připomenout, že veškerá zloba světa pochází od základního zla, j í m ž j e h ř í c h !
Ježíš řekl:"Abyste věděli, že Syn Boží má moc odpouštět hříchy, vstaň, vezmi své lože a choď!" I Lurdy nám připomínají, ž e B o ž í m i l o s t m ů ž e u z d r a v i t d u š i i t ě l o.
Všimli jste si, že všechna důležitá zjevení se stala ne v sobotu, která je zasvěceným dnem Panně Marii, ale ve čtvrtek, ve výroční den ustanovení Eucharistie. A bylo to právě ž e h n á n í m o n s t r a n c í s Kristovým Tělem, které vedlo u tolika nemocných v Lurdech k z á z r a č n é m u u z d r a v e n í.
Stále častěji sem chodí poutníci víc za zdravím duševním než tělesným. Stále víc vstupují zástupy pod dobrým vedením na cestu modlitby, klidu a míru. To jsou cíle, k nimž nás v Lurdech vede nebeská Paní. K tomu účelu nám předkládá tři prostředky: P R A M E N O Ž I V U J Í C Í V O D Y, M O D L I T B U A P O K Á N Í !
(Volně zkráceno z knihy Vlastislava Ječmínka: Lurdy očima lékaře.)
Bernardeta jistě věděla, co ji čeká za utrpení na tomto světě; myslím si, že to bylo to osobní poselství, které nikdy nikomu neřekla a jistě se vším souhlasila. Tak jako matka Makária, tak jako František a Jacinta z Portugalska z Fatimy. Jak se dozvíte v následující kapitole o zjevení Panny Marie ve Fatimě v roce 1917. Panna Maria dětem ukázala peklo, které čeká na hříšníky a ptala se jich, zda by chtěly za hříšníky přinést oběti. Děti souhlasily. Tak jako souhlasí většinou každý pokorný a obětavý člověk. Přinášeli dojemné dětské oběti a nakonec přijaly tu největší oběť - položily za hříšníky své životy. Když ve světě řádila španělská chřipka, obě děti na ni zemřely. Přišla si pro ně jejich nebeská Maminka.
Barmanka.
POSELSTVÍ PANNY MARIE MIRJANĚ V MEDJUGORJI 2.KVĚTNA 2012:
"Drahé děti! S mateřskou láskou vás prosím: dejte mi své ruce, dovolte mi, abych vás vedla. Já, jako Matka, vás chci zachránit od nepokoje, zoufalství a věčného vyhnanství. Můj Syn svou smrtí na kříži ukázal, jak v e l i c e v á s m i l u j e, obětoval se kvůli vám a vašim hříchům. N E O D M Í T E J T E J E H O O B Ě Ť, neobnovujte svými hříchy jeho utrpení, n e z a v í r e j t e s i b r á n u r á j e !
Děti moje, N E Z T R Á C E J T E Č A S ! Nic není důležitějšího než jednota v mém Synu. Já vám pomohu, protože m ě n e b e s k ý O t e c p o s í l á, abychom mohli ukázat cestu milosti a spásy t ě m, k t e ř í H o n e z n a j í. Nebuďte tvrdého srdce, důvěřujte mi a k l a n ě j t e s e m é m u S y n u.
Děti moje, nezapomínejte na s v é p a s t ý ř e, ať jsou k a ž d ý d e n v e v a š i c h m o d l i t b á c h. Děkuji, že jste přijali mou výzvu."
Bůh řekl hadovi:"Protožes to učinil, budiž proklet...Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono (ona) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Zjevení Janovo 12: A ukázalo se veliké znamení na nebi: ŽENA ODĚNÁ SLUNCEM, S MĚSÍCEM POD NOHAMA A S KORUNOU DVANÁCTI HVĚZD KOLEM HLAVY. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina.
Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: VELIKÝ OHNIVÝ DRAK S DESETI ROHY A SEDMI HLAVAMI. A drak se postavil před tu ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
Ona porodila dítě, SYNA, KTERÝ MÁ ŽELEZNOU BERLOU PÁST VŠECHNY NÁRODY; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště.
A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i j e h o a n d ě l é bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A VELIKÝ DRAK, TEN DÁVNÝ HAD, ZVANÝ ĎÁBEL A SATAN, který sváděl celý svět, BYL SVRŽEN NA ZEM A S NÍM I JEHO ANDĚLÉ.
Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. DRAK V HNĚVU VŮČI TÉ ŽENĚ ROZPOUTAL VÁLKU proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, KDO ZACHOVÁVAJÍ PŘIKÁZÁNÍ BOŽÍ A DRŽÍ SE SVĚDECTVÍ JEŽÍŠOVA.
Poselství Ježíšova P.Ottaviovi Michelinimu 14.června 1976:
Důvod nenávisti.
Satan nenávidí lidskou přirozenost jako takovou, a proto nenávidí všechny lidi a zvláště křesťany. Před svou vzpourou byl největším dílem stvoření. Po Bohu nebylo nic většího, dokonalejšího a zářivějšího. Tato velikost ho svedla, aby se pokládal za podobného Bohu:-proto odmítl uznat Boha Pána, Alfu a Omegu všeho a všech,
-proto vyhlásil svou vzpouru:"NEBUDU TI SLOUŽIT!"
-proto vystoupil svatý archanděl Michael a postavil se do čela věrných šiků zvoláním:"KDO JE JAKO BŮH?"
Pak nastala v nebi nejstrašnější bitva v dějinách stvoření. Nebeské zástupy se rozdělily a pro odbojné zbylo peklo. (viz kapitola o Henochovi)
Satan má druhý důvod, proč nenávidět lidskou přirozenost. Z lidské přirozenosti vzešel výhonek rodu Jesse. Kvůli lidské přirozenosti se Slovo stalo tělem a v osobě Krista spojilo SVOU BOŽSKOU PŘIROZENOST S PŘIROZENOSTÍ LIDSKOU.
Lidská přirozenost, v té době smrtelně zraněná a podrobená tyranii Satana, byla osvobozena a povznesena. Byla jí navrácena původní důstojnost, která byla pošlapána pro ďáblovu lež:"Když budete jíst toto ovoce, budete jako Bůh."
Nejkrásnější květ.
Ale Satan má ještě další důvod nenávidět lidskou přirozenost, má důvod k nenávisti a k žárlivosti. Z lidské přirozenosti vzešel tvor, který je n e j k r á s n ě j š í m k v ě t e m n e b e i z e m ě, Žena "pokorná a vznešenější než kterýkoliv tvor". Nikdo se jí nemůže rovnat. JE PŘEDMĚTEM BOŽÍHO ZALÍBENÍ! Nepozná nikdy ani v nejmenším Satanovo otroctví.
Satan se na ni nemůže podívat, nemůže na ni pomyslet, aniž by nebyl zachvácen zoufalým smutkem, aniž by netrpěl, jak nikdo z vás není schopen pochopit.
Satan nenávidí Marii, Dceru Otce, Matku Boží, Boží nevěstu, předmět Božího zalíbení, nejkrásnější květ nebe i země, nejdokonalejší dílo Boží moci, vševědoucnosti a všudypřítomnosti. V těchto Božských darech žije Milostiplná v nejdokonalejším spojení s Otcem - svým Stvořitelem, Synem - svým Vykupitelem, se svým Snoubencem Duchem Svatým - Posvětitelem.
Před ní se sklánějí andělské zástupy a všichni svatí v ráji. MARIA ZAHÁNÍ TEMNÉ MOCNOSTI A SVOU NOHOU ŠLAPE, kdykoliv chce, PO HLAVĚ JEDOVATÉHO HADA, SATANA.
Zoufalá iluze.
Skrze Marii byl Satan sesazen z trůnu, skrze ni prohrál předem svou vyhrocenou válku proti lidstvu. Temnota mu brání poznat celou tuto pravdu. On, jehož jméno bylo Lucifer, to znamená nositel světla, je nyní temnotou a plodí temnotu. Zná jen zmateně tajemství Vtělení Slova a živí marnou iluzi, že nad Ním bude moci zvítězit a z n i č i t j e h o C í r k e v, která vzešla z jeho probodeného Srdce.
Satan bezmezně nenávidí Krista, jeho Matku a jeho Církev v iluzi, že bude moci zničit to, c o m u b r á n í v j e h o p a n s t v í n a d l i d s t v e m a co ho zdržuje od uchvácení jeho kořisti. Jeho bláznivá iluze vzešla z jeho nezměrné pýchy, protože pýcha sama o sobě je duchovní temnotou. Pyšný tvor není nikdy schopen mít zářivou pravdu, protože ta je dcerou p o k o r y.
To je, můj synu, shrnutí toho, co musí vědět každý, kdo chce na tomto světě b o j o v a t a d o s á h n o u t velkého vítězství, s p á s y s v é d u š e.
Ona tě rozdrtí.
Kolik je zlých duchů? Je jich bezpočet a všude se hemží. Všichni jsou zmrazeni vůlí po zlu. Ne všichni jsou stejnou měrou vinni, a nejsou proto stejně trestáni, a l e v š i c h n i ž i j í v h r ů z e ! Nahánějí strach, ale sami žijí ve strachu, který nemá konce! Jejich vůdce, který může rozpoutat nepořádky osobní i sociální, rodinné, národní i celosvětové, který může vyvolat tyranie, ukrutnosti a uvalit teror na celé národy (Hitler, Stalin, PolPota..), sám žije ve strachu. Žije ve strachu z Ženy, která zbořila jeho sen o svrchovanosti pekla nad lidstvem. (Viz zjevení Matky Boží v Mexiku v Quadeloupe, kde Indiáni uctívali Boha, "létajícího hada" a přinášeli mu lidské oběti. Po zjevení Matky Boží se mnoho tisíc Indiánů obrátilo na křesťany a nechali se pokřtít od misionářů. Do dnešní doby se křesťanství v Mexiku udrželo.)
To je důvod, proč duše, které žijí opravdu z víry, nepociťují strach a mohou se mu vyhnout, když chtějí.
Když prarodiče zhřešili, Bůh jim uložil pokání (Žena bude rodit v bolestech, muž bude v potu dobývat chléb ze země.) a slíbil jim vykoupení. Pak se obrátil na původce zla, zlořečil mu a slíbil tvrdou porážku:"Žena ti rozdrtí hlavu."
Tato Boží slova platila Satanovi a bude na věky jeho největším trestem. Stín Nejsvětější Panny ho všude pronásleduje: to je jeho zoufalý děs, který mu nedopřává klidu a žene jeho vůli ke zlu, i když si je vědom, že konečné vítězství p a t ř í Ž e n ě a j e j í m u S y n u.
Věčné trápení.
Bezmezné je neštěstí, které chladnokrevně chtěl a způsobil, ale bezmezný je také jeho n e k o n e č n ý t r e s t !
Lidská duše není schopna pojmout celou tuto dramatičnost, tu nesmírnou tragédii, kterou Zlý způsobil. Ti, kteří ho následují, jsou dalšími knížaty temnot a dělníky zla s n e s m í r n o u m í r o u z o d p o v ě d n o s t i. Jako je v ě č n é u t r p e n í démonů, tak bude v ě č n é také jejich u t r p e n í ! Tento temný a neviditelný svět, který je lidem i křesťanům tak málo známý, tíži lidstvo jako olověný příkrov.
Je nepochopitelné, j a k l h o s t e j n í jsou někteří p a s t ý ř i d u š í vůči tomuto problému, který se jich tak bezprostředně týká.
Je nepochopitelná l h o s t e j n o s t k ř e s ť a n ů k tomuto tak reálnému tajemství světa, se kterým se váže váš pozemský život i vaše věčné štěstí nebo neštěstí. Ptoč se vy, lidé, OBDAŘENÍ PŘIROZENÝMI DARY INTELIGENCE VŮLE, abyste chápali a vnikali do těchto věcí, NESNAŽÍTE VYUŽÍT SVÝCH DARŮ PRO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROBLÉM SVÉHO ŽIVOTA: S V É V Ě Č N É S P Á S Y ?
Nikdy nespí.
Je na čase strhnout závoj, jímž Satan před vámi zakryl pravdu. M u s í t e p ř i p u s t i t j e h o e x i s t e n c i ! Vy jste mu však přenechali možnost zatemňovat vaši mysl a ochromovat vaši vůli. J e n e z b y t n é s e p r o b u d i t !
Nepřítel nikdy nespí. Všude vás sleduje, ale nic proti vám nezmůže, j e s t l i ž e j s t e v e s p o j e n í s e M n o u, s J e ž í š e m. Musíte být přesvědčeni, že s pomocí B o ž í m i l o s t i můžete Satana vždy porazit.
Bůh, který je LÁSKA, je vaší pomocí, vaší spásou! V Božím jménu jediným kamínkem porazil David mocného Goliáše, vy pak ve jménu Boha a jeho nejsvětější Matky můžete porazit Giganta království temnot, kdykoliv se ocitnete v jeho ohrožení.
Veliká pokora.
Už jste uvažovali o okolnostech pokušení, s jakým ke Mně přišel zlý na poušti? Okolnosti času a místa je třeba velmi pozorně zvážit. Já, věčné Boží Slovo, jsem neřekl a neudělal nic, co by od věčnosti nebylo inspirováno k nejvyšším cílům. A když jsem dovolil, aby se ke Mně Satan přiblížil a pokoušel Mě, učinil jsem to pro vás, na které jsem myslel, abyste se připravili, jak náleží, na střet se Zlým a jeho proradnými šiky. Já, Bůh a člověk, jsem to mohl a chtěl udělat, abych vám naznačil způsob boje. Chtěl jsem vám říci: J E P O T Ř E B N Á M O D L I T B A A P O K Á N Í, mnoho modliteb a mnoho pokání! Jen tímto způsobem je možno zajistit, abyste vyšli vítězně ze všech zápasů se zlem.
Můj synu, vím, kolik odvahy je třeba, aby pastýř duší vykonal toto gesto pokory, ale stal by se tak velkým před Bohem a před Církví. Často se odívají do pokory ve svých projevech a homiliích, ale kdyby se pak někdo odvážil říct jim to, co sami říkají, následoval by výbuch nevole. To znamená, že nehledají duše, ale sami sebe, setrvávají v omylu. Reagují negativně na moje výzvy a potvrzují tak svoji nevyléčitelnou slepotu, nepřipravenost na poslání, tak potřebné pro dobro duší, ale s t a r a j í s e o s v é v l a s t n í z á j m y, to znamená o svou vlastní pýchu.
Na co ještě čekají?
Dnes se peklo nebojí biskupů ani kněží, až na výjimky, protože ti nemají na paměti, že základním problémem Církve j e s p á s a v a š i c h d u š í a boj proti těm, kdo chtějí jejich záhubu. Reagují negativně na tyto duchovní skutečnosti i přes moje výstrahy. To znamená, že nehledají duše, ale sami sebe, setrvávají v omylu.
A nyní dávej pozor. Představ si obrovský počet válečníků, velmi dobře vyzbrojených, kteří zaujali své pozice s přesně připraveným plánem, propracovaným do každé podrobnosti.
Toto kolosální vojsko, silné navíc svou povahou a svou organizací, z a h a j u j e ú t o k p r o t i C í r k v i (Jak už řekl biskup Milingo, že ve Vatikánu jsou satanisté, kteří organizují odboj proti papeži a Eucharistii.) a proti lidské společnosti, které sice mají značný počet vojáků, důstojníků a generálů, ale neuvědomují si, že mají proti sobě vyzbrojeného nepřítele, p l n é h o n e n á v i s t i, a proto nepomýšlejí na obranu. Vysmívají se dokonce těm, kteří by chtěli obranu organizovat. Obviňují je, že jsou náboženští maniaci a blázni.
Mohou za těchto nesnází biskupové ještě čekat, místo aby vystoupili ze svých trůnů, vyšli z paláců, vzali do rukou otěže velení a vedli své vojsko do protiútoku?
Organizovat obranu.
Odbojné šiky tvoří n e s m í r n ý p o č e t ď á b l ů ! Je to nepřehledné množství. Vy nejste schopni pojmout jejich možnosti. Ne všichni pracují se stejnou zvráceností, neboť tíže jejich provinění je různého stupně. Přesto všichni bez výjimky pracují pro zlo. Vzbouřili se proti Bohu a nyní z a k o u š e j í n e j k r u t ě j š í t y r a n i i s v é h o v ů d c e. V pekle patří k různým hierarchiím.
Všichni nenávidí Nejsvětější Pannu, všichni nenávidí lidstvo, všichni pěstují nenávist, silnou žárlivost vůči vyvoleným a strašnou nenávist k vám, kteří ještě putujete po této zemi, a mají strach, že d o s á h n e t e s p á s y !
Neznají žádné slitování, nejsou ho schopni, znají jen sadismus. N e m á t e p ř e d s t a v u o j e j i c h b r u t a l i t ě, s jakou se vrhají na své oběti, které padnou do jejich spárů. Jedná se o osoby, které se s nimi spojily, staly se jejich nástrojem, o d e v z d a l y s v é t ě l o i d u š i d é m o n ů m. Pamatujte, že jich není málo a někteří z vaší generace to dosvědčují osobně.
Nicméně nepřítel, který dovedně skrývá vlastní síly, využívá prostoduchosti protivníka, všude proniká, o b s a z u j e k l í č o v é p o z i c e a vysílá své agenty, kam jen může, (Ilumináti, zednáři, satanisté ve vládě, v bankách, ve Vatikánu...) a tak opanovává své protivníky. Tu a tam jsou buňky odporu, ale nepřítel opojen svými úspěchy na to nedbá.
A za této situace, když se mu zdá, že vítězství bude jistě jeho, reaguje na každý pokus protivníka s ohromující zuřivostí.
Nevědí, že vůbec nazáleží na zdánlivé převaze nepřítele. Neřekl jsem již tolikrát, že jsem svět přemohl pokorou, chudobou a poslušností? S těmito ctnostmi a se svým "ANO" mohla moje a vaše Matka umožnit vykoupení!
L Á S K A J E S I L N Ě J Š Í N E Ž N E J S I L N Ě J Š Í N E N Á V I S T !!!
Pryč s předsudky.
Biskupové a kněží ať se snaží uskutečňovat reformy, které vyhlásil 2.vatikánský koncil, ale které kvůli zásahům a pletichám pekla byly aplikovány nedokonale. (To by si potřebovali přečíst všichni, kdo přijímají na ruku, vysvěcují ženy za kněze a v Německu všichni, kdo tvoří "Církev jsme my".)
Jestliže se rozhodnou konečně nastoupit na správnou cestu - a bezpečnou Cestou jsem JÁ - budu s nimi a Církev omládne a brzy pozná nevídaný rozkvět.
Na co se ještě čeká? Pryč s předsudky!
Ať se modlí, aby světlo ozářilo cestu, po které se mají vydat. Projev dobré vůle vás může přivést na správné místo. Na krajní zlo krajní prostředky! Dobře, tímto krajním prostředkem je pro biskupa r o z h o d n u t í s v o l a t s v é k n ě z e a říci jim:"Moji synové, byli jsme oklamáni. Dali jsme se zaskočit svými nenapravitelnými duchovními nepřáteli. Podařilo se jim narušit naši péči, naši bdělost a pozornost k životnímu problému naší pastorace. Musíme realisticky odpovídat na potřeby a zájmy duší.
Já, pastýř duší, budu nyní na blízku těm, kteří trpí kvůli temným silám pekla, budu bdít a bránit je a moje stádo před jejich úklady, budu používat ty prostředky, které božský Mistr ukázal svými slovy a svým příkladem."
Hodina změny.
Nyní víš, že Církev se nachází v těžkých podmínkách, nikoliv z Boží viny, nikoliv proto, že by chybělo obranných prostředků, ale protože se n e r e a g u j e n a ú t o k y, n a n á s t r a h y, n a p o k u š e n í, která na ni doléhají.
Když si vezmete do rukou evangelium, můžete konstatovat, jak jsem postupoval: Mým prvním zaměstnáním bylo poznávat nemocné, přiblížit se k nim, uzdravit je z nemoci, odpustit jim hříchy, osvobodit posedlé zlým duchem.
K O L I K J S E M J I C H U Z D R A V I L !
Proč si biskupové a kněží myslí, že Mě nemusí následovat v tomto důležitém díle apoštolátu? Copak to není prostředek, jak se přiblížit duším a přiblížit jim Boha? Není to ta nejúčinnější pastorace? Pochybujete, zda jste schopni to dělat? Jsem božský Mistr a neučil jsem apoštoly něčemu, co je neproveditelné.
Není třeba hledat příčinu u tolika pastýřů spíše v n e d o s t a t k u v í r y a p o k á n í ? Ať zpytují moji biskupové svědomí v těchto dvou bodech a poznají důvody, proč se tak vzdálili od solidní pastorační práce.
Tento obraz Církve jsem poskytl tobě, ale ty jsi nástrojem zvoleným k tomu, a b y s j e j p ř e d a l v š e m. Nedej se odradit, nedej se zastrašit. Všichni, pastýři a kněží, vědí, Ž E U D E Ř I L A H O D I N A Z M Ě N Y. Musí revidovat všechnu pastorační činnost, aktuálně vedenou po špatné koleji. P O K U D T O N E U D Ě L A J Í S A M I, B U D O U P Ř I N U C E N I, A B Y T O U D Ě L A L I !
Ať vezmou do rukou evangelium a rozjímají o mojí pastorační činnosti. Jaké jiné pokyny bych mohl ještě dát? Neztrácejte čas!!! Tolik lidských hříchů a tolik svatokrádeží u z a s v ě c e n ý c h o s o b, odrážejících lhostejnost křesťanů, to je již nesnasitelné!
Synu, odvahu! Chtějí tě zastrašit, ale Já jsem s tebou, Já, který jsem jedno s Otcem a Duchem Svatým. Nemohou ti udělat nic víc, než co Já dopustím k tvému posvěcení a duchovnímu obohacení. Žehnám ti!
