Nektar pro duši

                Č.51  MILUJI  VÁS  V  MÉM  SRDCI  S  HLUBOKOU  NĚŽNOSTÍ.
                    HLAS  VOLAJÍCÍ  NA  POUŠTI: "UROVNEJTE  CESTU  PÁNĚ!"

                         Z poselství Ježíše ze dne 24. července 2011 v 23:00.

   č.33 / KAŽDODENNÍ MODLITBA
  Miluji a hýčkám každého z vás, děti. Nikdy na to nezapomeňte. Když se budete modlit ke Mně každý den, modlete se tuto modlitbu:
  "Ó, můj drahý Ježíši, obejmi mě svými pažemi a dovol mé hlavě, aby si odpočinula na tvých ramenou, abys mě mohl pozvednout do svého slavného království, až nastane čas. Dovol tvé vzácné krvi, aby proudila na mé srdce, abychom byli spojeni jako jeden. Amen."

===========================================================================================================================
 UPOZORNĚNÍ: Pán Ježíš nám v poselstvích sdělil, že už nám bylo vše řečeno a máme se připravit na jeho příchod a varování. Už od 4.března nepřišlo žádné poselství, což ukazuje na to, že se "varování" blíží. Proto by se měl každý zamyslet nad tím, zda žije podle Božích přikázání a učení Bible, aby ho pak PRAVDA nezaskočila. A proto:" UROVNEJTE  CESTU  PÁNĚ " !!! barmanka         ==========================================================================================================================                          

1317.              Poselství Matky Spásy ze dne 20. ledna 2015 v 15:30.

                                LIDÉ SI ZVOLÍ SVŮJ VLASTNÍ OSUD

  Mé drahé děti,
zanedlouho dojde k velkému podvodu, jenž jako opona padne na zem. Tento klam téměř vyhladí Pravdu, ale ti, kdo jsou požehnaní Světlem milosti mého Syna, prohlédnou lži, zakrývající Slovo Boží.
  Od doby, kdy byl stvořen člověk, Bůh nedovolil svým nepřátelům podlehnout takovému klamu – klamu, který má jen jeden účel. A to vyhladit všechny stopy Boha ve vaší společnosti, aby tak všichni, kdo nepocházejí od Něj, byli povýšeni do vysokých postavení moci. Bůh to dovoluje jako největší zkoušku lidstva, aby zjistil, kdo je pro Něho a kdo proti Němu.
  Svět se dopustil těžkých urážek vůči mému Věčnému Otci, a to jej noří stále hlouběji do smrtelného hříchu. Posvěcení služebníci, včetně kněží, biskupů a kardinálů přes čtyřicet let selhali v tom, že neučili Boží děti Pravdu. Mnozí z nich neuznávají existenci hříchu, ani lidi nevarují před vážným nebezpečím, které duším přináší smrtelný hřích.
   B O Ž Í   S L U Ž E B N Í C I   M A J Í   J E D I N O U   P O V I N N O S T,   A   T O U   J E   P O U Č O V A T   V Ě Ř Í C Í    V E    V Š E M,    C O    S E    T Ý K Á    M O R Á L K Y    A    U K A Z O V A T    D U Š Í M   N E B E Z P E Č Í,    P O K U D   N E Ž I J Í   Ř Á D N Ý   Ž I V O T !   Hřích už není zmiňován jako největší nepřítel, jenž je příčinou, že se člověk odděluje od Boha.
  Děti, Bůh vám nechce nahánět strach, ale nikdy nesmíte být v pokušení uvěřit, že   P E K L O    neexistuje, protože ono   S K U T E Č N Ě   J E !!    Lidé si zvolí svůj vlastní osud a duše, které neprosí Boha, aby jim odpustil jejich hříchy, shledají, že je velmi těžké vstoupit do bran království mého Syna.
  Musíte se vždy držet Pravdy.  B Ů H   O D H A L I L   P R A V D U   S K R Z E   S V É   P R O R O K Y.  Neobracejte se k Pravdě zády, neboť uděláte-li to, přijmete falešné učení a chybně uvěříte, že otvírá brány k vašemu dědictví.
  Tak mnoho lidí je uváděno v omyl a věří, že jakmile se budete starat o materiální blaho Božích dětí, že to je vše, na čem záleží.
   P E Č U J T E   O   S V É   D U Š E,   D R A H É   D Ě T I,   P R O T O Ž E   M Á T E   D U Š I,   A   T A   B U D E   T R V A T   V Ě Č N Ě,    A Ť   U Ž   B U D E    P Ř E B Ý V A T    S    M Ý M    S Y N E M    V    J E H O    K R Á L O V S T V Í,    N E B O   B U D E   O D   N Ě J   O D V R Ž E N A.   Nikdy svou duši nezanedbávejte, jinak shledáte, že je těžké se s mým Synem sjednotit.
  Pravda bude žít navždy, protože je Slovem Božím. Nemůže se nikdy změnit.
   Vaše milovaná Matka Matka Spásy

                  225. Poselství Boha Otce ze dne 19. října 2011 v 14:00.
      PŘIPRAV SVĚT NA PŘÍCHOD MÉHO MILOVANÉHO SYNA JEŽÍŠE KRISTA

  Má dcero, připrav svět na příchod mého milovaného Syna Ježíše Krista, neboť On nyní přichází, jak bylo předpověděno, aby ještě jednou zachránil lidstvo.
  Jeho příchod bude zvěstován polnicemi v nebi a chóry andělů, jež budou zpívat chvály, aby oznámili tuto událost.
Můj velký dar lidstvu je vám dán prostřednictvím mého drahého a milovaného Syna, jenž je poslán, aby vás zachránil dříve, než přijde Poslední soud.
  P Ř I P R A V T E   V A Š E   D U Š E,   neboť až vám budou odhaleny vaše hříchy, přikazuji vám,  abyste   P A D L I   V   P O K O Ř E   N A   K O L E N A   k nohám mého Syna  a   Ú P Ě N L I V Ě   P R O S I L I   O   M I L O S R D E N S T V Í.    Musíte Ho prosit, aby vám prominul, a musíte přijmout nutný trest, aby očistil vaše duše. Jeho milosrdenství je tak veliké, že žádný hřích není tak těžký, aby nemohl být odpuštěn,  jestliže    U K Á Ž E T E    O P R A V D O V É    V Ý Č I T K Y   S V Ě D O M Í.   Ode všech z vás je vyžadována pokora, abyste byli hodni vstoupit do nového nádherného věku míru na zemi, jenž už je velmi blízko. Jenom ty duše, které se opravdově budou kát a ukážou skutečnou oddanost mému milovanému Synovi, budou způsobilí vejít do jeho bran. Neboť musíte být bez hříchu, abyste mohli vstoupit do tohoto Nového ráje na zemi.
  Moje drahé, milované děti, připravil jsem tento ráj s velkou láskou pro každého z vás. To je dědictví, na které jste čekali. Takto byl dar země původně nabídnut Adamovi a Evě.
  Každý, kdo odmítne tento ráj na zemi, kde už v žádné formě není zlo, obrací se zády ke své spáse.
  Toto je vaše poslední příležitost, abyste osvobodili vaše duše ze sevření Satana a jeho zlého vlivu na vaše životy.
  Přijměte s radostí tento zázračný dar velkého milosrdenství. Tímto darem je vám nabídnuta příležitost opravdové spásy a nádherný ráj, jejž ani nemůžete pochopit.
  Těm ubohým hříšníkům, kteří odmítají nabídku mého Syna k odpuštění, bude poskytnuta ještě lhůta, aby se vrátili ke své víře. Avšak nebude vám dáno příliš mnoho času, protože Má trpělivost je u konce.
  OČEKÁVEJTE  NYNÍ  NÁVRAT  MÉHO  SYNA,  ABY  VÁS  JEŠTĚ  JEDNOU  ZACHRÁNIL  OD  HŘÍCHU  A  PŘINESL  VÁM  VĚČNOU  SPÁSU!
   Bůh Otec

                                                   ÚPLNÉ  ŠTĚSTÍ

           Obrácení je možné, i když se člověk pohybuje na samém dně existence.
                                             Osobní svědectví Piotra

  Za mladých let jsem hledal štěstí v pornografii, krádežích, rvačkách, alkoholu a drogách. Toho dne se všechno, co jsem stavěl podle svého, sesypalo jako domeček z karet. Zdálo se mi, že jsem ještě nikdy nepocítil takové vnitřní utrpení....
  Pociťoval jsem tíži závislosti na drogách, cigaretách, pornografi a na množství špatných věcí. Nejlepší přátelé mě opustili - vlastně jsem přišel na to, že jsem nikdy skutečného přítele neměl, proto jsem pociťoval obrovskou prázdnotu a osamělost.
V hlavě se mi rojily nejhorší myšlenky: byl jsem přesvědčen, že mě všichni chtějí zabít, a měl jsem sebevražedné myšlenky - tak vtíravé, že jsem si myslel, že se zblázním. Kdybych v tu chvíli našel tlačítko, kterým by se dala vyhodit celá zeměkoule do vzduchu, zcela jistě bych ji stiskl.(Působení satana všechno zničit.)
  Byl jsem připravený o všechno; uvědomil jsem si, že celý můj život je jediné velké fiasko. Hlavou mi vířily různé myšlenky a otázky. Proč trpím? Věděl jsem, že já sám jsem zavinil řadu bolestných zkoušek, které mě v životě potkaly. Byly také zážitky, za které jsem já nemohl, prostě mě "potrestal zlý osud". V oné životní fázi jsem v Boha nevěřil, že by zasahoval do mého života, a všechno jsem připisoval "osudu".

                                                 Tam hledat záchranu

  Toho dne jsem měl u sebe drogy a přepadla mě chuť "zapálit si trávu" nebo si "prásknout feta"(vzít si amfetamin), ale ovládla mě podivná obava, že mě to ještě více složí - prostě jsem se bál. To bylo poprvé, co jsem u sebe měl drogy, ale nevzal jsem si je. Nikdy předtím jsem nic takového neudělal, vždycky jsem chtěl toho svinstva pohltit co nejvíc. Hned nato přišlo pokušení, abych se potěšil nějakým zážitkem, který by neměl žádné vedlejší účinky. Šel jsem na internet, chtěl jsem se třebas jen na chvíli odtrhnout od tohoto světa, který mě už přerůstal, utéct na chvíli do klamné příjemnosti. Od mladých let jsem se stal závislým na tom "Bahnu" c velkým B, jakým je pornografie! Všechny své neúspěchy a životní obtíže jsem utápěl v oceánu pornografie. Jenže mi při tom kupodivu nebylo líp. Nečekala mě úleva, neprožil jsem štěstí a necítil jsem se víc mužnějším. Prostě vůbec nic! Všechno mě zklamalo. Všechny mé dosavadní životní "baterie" mě přestaly nabíjet..Neměl jsem už nic a nikoho.
  Právě v tu chvíli jsem postřehl, že ve svém nitru jsem propastí a mám nepředstavitelný hlad. Porozuměl jsem, že uvnitř mám touhu po něčem velikém a že nic, co je na světě k mání, není schopno mě uspokojit ani naplnit...Trápení vycházelo z toho, že jsem chtěl nekonečné srdce upokojit věcmi konečnými, náhražkami...
  Když jsem tak beznadějně seděl, vstoupila mi do hlavy nečekaná myšlenka, která nebyla dotěrná, nevzbuzovala strach nebo hrůzu: byla naprosto jiná než všechny předcházející.(Působení osobního anděla strážného) Uvnitř jsem vnímal pozvání k tomu, abych šel do kostela a tam hledal záchranu. Za chvíli jsem měl v hlavě tisíc důvodů, abych nic takového nedělal. Vnitřně jsem ze sebe vysypal celou litanii nenávisti vůči církvi. Přel jsem se sám se sebou. Pokoušel jsem se zabít ta slova, která se ve mně ozývala, ale nedokázal jsem je umlčet. Nakonec bylo třeba se rozhodnout - jdu nebo nejdu: hop, nebo trop; bojuju nebo se vzdávám; vyhrávám nebo prohrávám; žiju nebo umírám....
  Jsem si jistý, že bych se k tomu kroku nerozhodl, kdybych nepociťoval tak hrozný úpadek a pocit bezradnosti a osamění. Vidím teď, že takové chvíle, kdy všechno ztrácíme a připadá nám, že jsme na dně, z kterého už se nevyhrabeme, nám jsou zapotřebí proto, abychom mohli zatoužit po něčem lepším - po něčem nepomíjejícím. Já jsem po celý svůj život hledal na této zemi štěstí bez konce. Svět mi stále tvrdil že tu, nebo tam je naplnění. Byl jsem vzrušený, že už to štěstí držím v ruce, ale když jsem ho zakusil, cítil jsem se podvedený a viděl jsem, že mě zase někdo oklamal, že se mnou vyběhl. Upadal jsem stále víc a víc a z toho úpadku bylo stále těžší se dostat. Toho dne, kdy jsem pocítil výzvu, abych šel do kostela,(katolického) jsem se nedomníval, vlastně mi ani na mysl nepřišlo, že na takovém místě můžu najít to, co bude naprostým a úplným štěstím...
  V té době jsem byl "profláknutý" u jedněch lidí, kteří mě hledali, a dokonce mi hrozili smrtí. Utrpení mé duše ale bylo tak bolestné a ubíjející, že jsem překonal strach a poté, co jsem se pečlivě připravil, jsem vyběhl z chodby. Snažil jsem se jít bočními ulicemi, abych nikoho nepotkal a aby si mě nikdo nevšiml. Když jsem míjel nějakou skupinu lidí, svěsil jsem hlavu a přidal do kroku. Když jsem se konečně dostal k cíli, byl jsem ze strachu celý zalitý potem. Hodně nejistě jsem otevřel dveře kostela a vstoupil dovnitř. Byl to kostel Svatého kříže, kde jsem byl u prvního svatého přijímání, z kterého si pamatuju jenom to, kolik peněz jsem dostal od pozvaných. Později jsem tam byl jenom zřídka, občas náhodně na něčí svatbě nebo pohřbu, ale i tak s velkým přinucením.

                                            Konečně nadešel čas

  Nesměle jsem usedl kdesi v zadu. Nechtěl jsem na sebe upozorňovat, protože jsem věděl, že na toto místo nepatřím. Hrozně jsem se styděl a připadal si jako pokrytec. Rozhlížel jsem se po celém chrámu, pozoroval lidi, většinou to byly starší ženy v typických mohérových baretech. Konečně začala mše. Když skupina kněží zaujala místo před oltářem, vyšel ze sakristie ještě jeden kněz, který se vydal směrem k "budce", odborně zvané zpovědnice. Najednou se seběhla skupina lidí. Přicházeli jednotlivě a skrze mřížku něco šeptali směrem ke knězi. Pocítil jsem najednou velké přání, abych stál jako ti lidé v řadě a všechno ze sebe dostal.
  Když jsem šel do kostela, neplánoval jsem žádnou zpověď, zdálo se mi to absurdní. "Proč mám o svém životě vyprávět chlápkovi, kterého ani neznám? Nakonec ani nevím, jestli se mu dá věřit. Kdo ví, jestli hned po mé zpovědi nepůjde na policii, aby mě ohlásil, a já půjdu určitě sedět?"- hodně takových pochybností se mi honilo hlavou. Ale kdesi v hloubi srdce jsem cítil, že to, že tady jsem, ještě nic neznamená, že musím postoupit o krok dál, čili jít za tím "chlápkem v suknici" a odhalit mu celé své nitro. Nepříjemné bylo také to, že jsem nevěděl, jak se mám zpovídat. Od dob prvního svatého přijímání jsem vlastně snad u zpovědi nebyl. Nemohl jsem si vzpomenout, co se říká na začátku, nevěděl jsem, jak začít. Ale i tak jsem vyšel a postavil se do řady. Doba čekání byla strašná, hrozně jsem se styděl, ale přesto všechno jsem chtěl být během té zpovědi upřímný, nechtěl jsem nic zatajit. Bylo to velmi těžké, protože jsem v sobě po celý svůj život spoustu myšlenek potlačoval a celou dobu jsem lhal; nikdo o mně vlastně nic doopravdy nevěděl, dokonce ani ti nejbližší. Po celý svůj život jsem nosíval různé masky. Věděl jsem, že konečně přišel čas je shodit a říct, jaký dopravdy jsem. Nepočítal jsem s tím, že mě potká něco neobyčejného, myslel jsem spíš, že mi ten kněz nějak pomůže, například materiálně. Věřil jsem, že udělá něco, aby mi pomohl, ale zcela určitě jsem nevěřil, že by mohla existovat zpověď, kterou je odpuštění hříchů Ježíšem Kristem.

                                        Celé nebe se těší z tvého štěstí

  Přišel jsem na řadu. Představil jsem se a řekl knězi, že se cítím jako ubohost sama a že můj život nemá smysl. Potom jsem mu vypověděl svůj životní příběh, vyznal jsem se ze všech svých závislostí, krádeží, svěřil jsem mu všechny rány a těžkosti, které mě zavalovaly. Jedno vím: že jsem v tu chvíli byl zcela upřímný, nic jsem neskrýval, otevřel jsem se a předvedl, jaký ve skutečnosti jsem. Velice jsem litoval toho všeho, s čím jsem se svěřil, ale asi hlavně proto, že jsem věděl, k čemu mě to dovedlo. Když jsem skončil svou výpověď ve zpovědnici, kněz jako by ztuhl a mlčel. Cítil jsem se rozpačitě, udivilo mě, že tak mlčí. Čekal jsem od něho nějaká slova, nějakou pomoc. Myslel jsem, že mi nabídne příležitostnou péči nebo že mě zaveze do nějakého střediska pro závislé, nebo že mi pomůže materiálně, abych mohl někam odjet. Kolování takových myšlenek přerušil dotaz, který mi kněz s velkým klidem položil:"Jak se jmenuješ?" Chvíli jsem se cítil jako na policii, ale přesto jsem odpověděl, že se jmenuju Péťa. Následovalo další ticho, možná trochu delší než to první. Zdálo se mi, že kněz je bezradný, že neví, co říct. Vypadalo to tak, jako by v hlavě hledal nějaké myšlenky nebo se modlil za vnuknutí, aby mohl vysoukat nějaká slova, která by mi přinesla úlevu. Nakonec pronesl následující větu:"Víš co, Péťo, celé nebe se těší z tvého štěstí." A po chvíli ještě dodal, abych se za pokání pomodlil jakousi modlitbu. To mě naštvalo. Byl jsem úplně mimo z toho, co mi řekl. Za prvé: Jaké nebe se těší? V žádné nebe jsem přece nevěřil. Za druhé: Jakým mým štěstím se to nebe těší? Jsem přece nešťastný, závislý, samotný, nemilovaný, zruinovaný, všechno se mi sesypalo, ztratilo pro mne smysl, a ten kněz na mě přijde s větou:"Celé nebe se těší z tvého štěstí!" Cítil jsem se podvedený. Myslel jsem, že každému, kdo sem přijde, říkají ti kněží stejné slogany:"Bůh tě miluje." "Bude to dobré." Měl jsem chuť vstát, tomu knězi vynadat a utéct z toho divného místa. Teď, když to popisuji, děkuji Bohu, že jsem to neudělal. Děkuji mu, že jsem zůstal až do konce a dočkal se nejdůležitější chvíle svátosti smíření.

                                                 Zázrak milosti

  Hodně lidí se zaměřuje na to, jak se duchovní vyjádří k jejich hříchům, jestli je potěší, nebo je pokárají. Pro mnoho z nich je postoj kněze základem té svátosti. Tak tomu ve skutečnosti není. Kdyby kněz řekl něco zcela bezvýznamného, nebo kdyby dokonce neřekl nic, kdyby byl větším hříšníkem než my sami - to není podstata zpovědi, to opravdu není tak závažné. Nejdůležitější je závěrečná chvíle, kdy začíná formulka kněze, kdy my vyjadřujeme lítost a on nám odpouští hříchy mocí svého kněžského svěcení jménem Nejsvětější Trojice. Nebyl jsem si vůbec vědom toho, co se mělo stát, byl jsem přesvědčen, že už se všechno odehrálo, že "krabička poslední záchrany" se ukázala jako atrapa, že mi "vymyšlený Bůh katolíků" nepomohl a nezpůsobil zázračné uzdravení mé duše. To by se stalo, kdybych nepočkal až do konce.
  Po vyslovení věty, že se celé nebe těší mým štěstím, přešel kněz k následujícímu bodu, poprosil mě, abych hříchů litoval. Navenek mě ta prosba zarazila, ale kdesi uvnitř sebe jsem začal celou svojí vůlí skutečně litovat všeho, co jsem před chvílí vyznal. Poté byla jakási krátká modlitba, kterou vyslovil, načež se něco stalo, co jsem nečekal. Skrze mřížky zpovědnice bylo vidět soustředěnou tvář kněze. Poslední větu pronesl s takovou přesvědčivostí a s takovou svatostí, jako by to nebylo jeho slovo. Jako by byl jen nástrojem, jehož prostřednictvím je vyslovuje Někdo mocnější než celý svět. Jako by jenom sám sebe propůjčil k tomu, aby se skrze něj událo to veliké mystérium. Připadalo mi, že se zastavil čas, že něco mocného, a přitom nekonečně dobrého, na mě soustředilo celou svou pozornost. V jistou chvíli jsem pocítil, že pro Někoho jsem nejdůležitější na celém světě, a že tato věta byla stvořena pro mě. Kněz vyslovil velmi výrazně slova odpuštění hříchů:"Odpouštím ti hříchy ve jménu Otce, i Syna i Ducha Svatého." Potom jsem jenom uslyšel trojí zaťukání jako znamení, že může přijít další člověk k tomuto tajemnému prameni, a jako znamení, že pro mě už je to konec - že už mohu odejít jiný, svobodný, ospravedlněný...
  Byl jsem celý zalitý slzami, plakal jsem, ale doopravdy jsem nevěděl, proč pláču. Cítil jsem, jako by nějaká nejčistší voda vymývala všechnu špínu, všechny nánosy z mého nitra. Šel jsem přes kostel a cítil se obnažený, jako bych byl fyzicky úplně nahý, ale přitom nepociťoval stud. Můj vnější vzlyk nebyl ničím ve srovnání s tím, co jsem prožíval uvnitř. Cítil jsem obrovskou volnost, jako by mě někdo vytáhl z vězení nebo jako kdybych vyšel z temného sklepení na zelenou louku, kde slunce intenzívně svítilo. Cítil jsem, jako by mi někdo vyrval mé prohnilé, zrezavělé, zraněné, hříšné srdce a vložil nové, životem tepající srdce nemluvněte, které se teprve narodilo a je zcela zdravé a nevinné...
  Během zpovědi jsem Bohu odevzdal své hříchy, které ve chvíli rozhřešení utonuly v oceánu nekonečného milosrdenství. Výstižně to vyjadřují slova  Pána Ježíše z Deníčku svaté Faustýny:"Piš, říkej o mém milosrdenství. Řekni duším, kde že mají hledat útěchy, to znamená v tribunále milosrdenství; tam jsou největší zázraky, které se neustále opakují. K získání tohoto zázraku není třeba podniknout dalekou pouť ani konat nějaké vnější obřady, nýbrž stačí přistoupit s vírou k nohám mého zástupce a vypovědět mu svou bídu, a zázrak Božího milosrdenství se plně projeví." Přesně to jsem prožil i v té chvíli a byl jsem hrozně moc potěšen, poněvadž jsem vyznal všechnu svoji bídu Ježíšovu zástupci kterým je kněz sedící "v tribunále milosrdenství". Nebyl jsem v žádné významné svatyni, ani jsem nevykonal za pokání žádnou dlouhou pouť, ani jsem se nezúčastnil žádného obřadu, vždyť jsem přece neznal ani Otčenáš. Přišel jsem do obyčejného farního kostela, kde byli ti nejobyčejnější kněží, a zázrak Božího milosrdenství se uskutečnil v celé plnosti. Přesvědčil jsem se o tom v následujících měsících, protože v oné chvíli jsem absolutně nevěděl, co se to děje.

                                               Předchuť ráje

  Slavnost eucharistie trvala, zaujal jsem tedy místo v lavici. Na začátku jsem ještě koutkem oka zahlédl pohledy lidí směřující na moji stranu, ale pak jsem byl vtažen do svaté liturgie. Cítil jsem, že jsem účastníkem něčeho velikého. Zahleděl jsem se na oltář a pozorně sledoval každý pohyb kněze; bylo to tak tajemné a fascinující. Jen samotný pohled způsoboval, že jsem se sytil duchovně a nechtěl jsem, aby to skončilo, cítil jsem se bezpečný. Nenapadlo mě, že v průběhu té mše na mě ještě něco čeká. Během půlhodiny jsem měl tolik pozitivních dojmů jako nikdy předtím. Bůh překračuje naše očekávání a je schopen dát nám tolik, že to nejsme schopni pobrat. Dělá to proto, abychom rozdávali a směřovali na jiné obdržené milosti. Můj milovaný Otec připravil pro mě, svého marnotratného syna, neobvyklou hostinu. I přesto, že jsem toho nebyl hoden, protože jsem vedl divoký život, přestože už jsem byl na úrovni zvířete a živil se jako ten vepř zbytky a slupkami, Otec shlédl na moji bídu, kterou jsem vyznal jeho zástupci.
  Nastalo ticho, všichni věřící klečeli, kněz pozvedl bílou Hostii a pronesl slova:"Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Blahoslaveni, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově." Po těch slovech lidé něco zamumlali pod nosem, já jsem samozřejmě nevěděl, co říkají, tak jsem mlčel. V hlavě mi zůstalo jen těch pár slov:"Blahoslaveni, kdo jsou pozváni..." Byl jsem oslněn. Pomyslel jsem si, že to přece jde o mě, že to já jsem byl pozván. Protože když jsem dnešního rána ještě seděl v bídě hříchu, přišla mi do hlavy myšlenka, že bych měl jít do kostela. "To Bůh mě pozval!" Málem jsem vykřikl radostí a nadšením. A jestliže jsem byl pozván, jsem i blahoslavený - přece takhle to ten kněz řekl. Ale co to znamená "blahoslavený"? Byl jsem tak zahloubán do toho všeho, že jsem málem propásl to nejdůležitější: lidé vstávali a v průvodu šli ke knězi, který rozděloval svaté přijímání. Pomyslel jsem si, že já také vstanu a půjdu k přijímání. Nevěděl jsem tak docela, o co tady jde a proč se ten bílý Chléb přijímá. V té chvíli jsem věděl jen to, že v církvi je taková tradice. Od devíti let, po slavnosti prvního přijímání, lidé pak přijímají ten oplatek - a tím moje eucharistické znalosti končily. Nevěděl jsem, že katolíci věří, že v tom bíléch Chlebu je přítomný sám Bůh. Když jsem šel směrem ke knězi, pozoroval jsem lidi, abych věděl, jak se mám chovat. Nakonec přišla chvíle, kdy starší kněz pokročil ke mně, vyňal z kalicha bílou Hostii a udělil mi Pána pánů a Krále králů, jak řekl Tomáš Akvinský.
  Když jsem přijal svaté přijímání, přijal jsem také víru v to, že před chvílí Bůh všemohoucí - Ježíš Kristus, narozený z Panny Marie, umučený, přibitý na kříž za moje hříchy a zmrtvýchvstalý, přišel do mého srdce, aby v něm bydlel a vyvobodil mě z moci ďábla a hříchu. To byla nejkrásnější chvíle v mém životě, předchuť ráje! Chtěl jsem zpívat a velebit Boha; přesto ze mě nevycházel žádný hlas, vím, že mé upřímné ticho v hloubi srdce bylo pro Ježíše nejkrásnějším hymnem chvály.
  V Eucharistii jsem objevil zdroj živé vody, plynoucí z Ježíšova Srdce a přítomný ve svatostánku. Duchovní voda, která byla přítomna ve svaté Hostii, uhasila moje nejhlubší touhy. Poněvadž Ježíš říká v evangeliu:"Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."(Jan 6,35) Toho dne jsem nalezl lék na trýzeň svého žití. Po všechny roky jsem hledal to, co by mohlo způsobit, abych byl šťastný. Domníval jsem se, že tou zlatou pilulkou jsou drogy, alkohol, pornografie, agrese a peníze. Ale jenom Ježíš mi dal úplné štěstí. Dal mi důkaz své lásky, lásky ukryté v kousku chleba - v Eucharistii.
  Toho dne jsem se cítil velmi důležitý a výjimečný. Poprvé po dlouhé době jsem vnímal, že něco znamenám, že na této zemi nejsem náhodou, že můj život má smysl. Našel jsem svoji důstojnost, svoji identitu milovaného a nádherného syna Ježíše Krista, dědice nebeského království. A o to jsem se rozhodl s tebou podělit.
  Možná to čteš a necítíš se být nádherným, Bohem milovaným. Pokud to tak je, znamená to, že nasloucháš víc hlasu světa než hlasu evangelia. Chci ti říct, že přesto, že tvůj život je těžký, přes všechny hříchy, které jsi v životě spáchal, přes všechny rány, které ti způsobili druzí, jsi neobyčejně důležitý, jsi milován Tím, který za tebe zemřel, který vzal na kříž špínu tvého života a všechno smetí, které tě ničí. On tě miloval nejvíc, protože ..."nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele"...(Jan 15,13) Stačí jenom, když z hloubi srdce zavoláš jako slepý Bartimeos:"Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou hříšným!" Půjdeš ke zpovědi s vírou a zkroušeností - a zažiješ odpuštění hříchů. Potom, když s očištěným srdcem přijmeš Ježíše v Eucharistii, budeš smět říct se svatým Pavlem:"Nežiji už já, žije ve mně Kristus."
  A víš, že se Bůh stal vězněm svatostánku a prosí, abychom mu věnovali alespoň chvíli? On tam je, čeká, chce nás zasypat milostmi a požehnáním. Když přijmeš svaté přijímání, v tvých žilách už neproudí tvoje krev, ale Krev Spasitele prolitá za nás! Dá se říct,   Ž E   T Y   J S I   C H O D Í C Í M    S V A T O S T Á N K E M,   P Ř E C H O V Á V A J Í C Í M   B O H A   V E   S V É M   S R D C I.   Není snad Boží láska ohromná?
  Pokud jsi na to ještě nepřišel, udělej všechno pro to, aby ses k tomu dostal! Ještě dnes, bez zdržování, leť, spěchej ke zpovědnici, abys zažil tu lásku, která se tam stále vylévá. A pak o tom mluv, vyprávěj, co jsi zažil, všem, kteří žijí v temnotách a utápějí se v zoufalství. Protože - kdo, když ne ty? Piotr
 (Autor je členem evangelizační skupiny Vysvobozeni z otroctví; Z Milujcie sie! 1/2014)

===========================================================================================================================

  EVANGELIUM JAN 1,6-8;19-28:
  Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali:"Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel:"Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho:"Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl:"Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl:"Ne." Řekli mu tedy:"Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl:"Já jsem hlas volajícího na poušti: 'VYROVNEJTE  CESTU  PÁNU!',  jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali:"Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl:"Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků."
To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.

                                   Boží posel:"UROVNEJTE  CESTU  PÁNĚ!"
                                                     Bratr Amadeus:

  Evangelista Jan tě dnes opět zve za Janem k Betánii na druhý břeh Jordánu. Vypravili se tam poslové židovských předáků z Jeruzaléma, aby celou věc prošetřili. Naskýtá se ti tedy příležitost dovědět se více o Janově osobě i jeho poslání.
  Janovo působení má tak velký ohlas. Co přivádí k Janovi tak četné poutníky? Můžeš se přesvědčit, že to není jen zvědavost a touha setkat se  s nevšedním prorokem oděným velbloudí srstí. To nejdůležitější, co u něho hledají,  J E   K Ř E S T   N A   O D P U Š T Ě N Í   H Ř Í C H Ů.  Kdo si je opravdu vědom, jak velkým břemenem je tíže vlastních vin, chápe se příležitosti ke svému očištění a za cenu daleké cesty do zajordánské oblasti. Prožívají Janův křest jako opravdový svátek své duše. Takovou možnost jim dává Bůh poprvé a možná i naposledy v jejich životě.
  Jak ty si vážíš Boží nabídky a jak využíváš příležitosti uslyšet s jistotou "Odpouštějí se ti tvoje hříchy?" Nezahanbuje tě horlivost Janových kajícníků?
  Dnes však jsi svědkem jiného zájmu o Zachariášova syna Jana. Jeruzalémské poselstvo nepřišlo odložit své hříchy. Zajímají se o osobu tohoto kazatele. "Kdo jsi? Za koho se pokládáš?" Není to důležitá otázka, kterou bys měl položit v prvé řadě sám sobě? Za koho se pokládáš? Nic nezapři a vyznej. Na upřímnosti, s jakou si odpovíš na tuto otázku, závisí míra, v jaké se otevřeš Boží milosti. Neznamená to, že bys měl v sobě hledat něco velikého a významného. Neboj se přiznat, že nejsi ničím. Podstatné je, zda se můžeš stát nástrojem v Boží ruce. Nebudeš-li mu překážet tím, že se budeš pokládat za to, čím nejsi, a připisovat si zásluhy za to, co jsi nezpůsobil ty, ale Boží milost, může si Bůh podle své vůle posloužit tvým slovem, tvým skutkem, tvým příkladem k prospěchu mnoha duší. Jan přiznává zcela otevřeně:"Nejsem Mesiáš. Jsem hlasem toho, který volá v pustině." A jak vidíš, tento hlas působí velice blahodárně na četné zástupy.
  "Proč tedy křtíš?" Ve skutečnosti se ho farizeové ptají:"Jak to, že děláš to, co my neděláme? Proč nás provokuješ tím, že jsi jiný než my? Proč lidé chodí za tebou a ne za námi?"
  Janova odpověď je pádná a nesmlouvavá:"Protože neznáte toho, který je uprostřed vás!" Tato slova neplatí jen proto, že zatím neviděli toho, koho Jan ohlašuje. Nepoznají ho ani poté, co se s ním mnohokát setkají a střetnou. Nemohou ho poznat, dokud  MU  NEUROVNAJÍ  CESTU,  DOKUD  NEUROVNAJÍ  KLIČKY  NEUPŘÍMNOSTI,  POKRYTECTVÍ  A  PŘETVÁŘKY,  DOKUD NESROVNAJÍ  PAHORKY  DOMÝŠLIVOSTI,  JEŠITNOSTI,  NEDŮTKLIVOSTI  A  PYŠNÉ  SEBELÁSKY,  DOKUD  NEVYPLNÍ  ÚDOLÍ  PRÁZDNOTY  A  MALICHERNOSTI  SKUTKY  UPŘÍMNÉ  ZBOŽNOSTI,  POKÁNÍ  A  MILOSRDENSTVÍ.  Varován tímto výstražným příkladem sestup do vod Jordánu a pros Jana,  aby ti svým křtem otevřel oči,  aby tě nepostihlo,  že budeš chodit slepě a nevšímavě kolem Ježíše,  ale abys spatřil  S V Ě T L O,  které přichází na tento svět, a také abys ho rozpoznával ve svých bratřích.
  Smutná skutečnost, že ti, kteří byli posláni, aby vydávali svědectví o příchodu spásy, se setkávají s neuznáním a nepochopením, vyplývá z neschopnosti posluchačů poznat sám sebe a z neochoty poznat  TOHO,  který je uprostřed, slyšet v hlasu svědka jeho hlas. Kamenem úrazu je požadavek víry a obrácení. Kdo si může myslet, že taková výzva se ho netýká, nebo je pro něho dokonce nepřijatelná? Můžeme si klást podmínky, že výzvu k urovnání cesty pro Pána přijmeme jen tehdy, když nám bude vyhovovat osoba toho, kdo ji z Božího pověření přináší? K tomu, abychom  S  POKOROU  A  UPŘÍMNOSTÍ  UZNALI,  ŽE  JSME  HŘÍŠNÍ  A  ŽE  NASTAL  ČAS  POKÁNÍ,  nemůžeme si klást vlastní podmínky a požadovat mimořádné důkazy! Bylo by více než bláhové nedbat  NA  SKUTEČNOST,  ŽE   P Ř Í C H O D   P Á N A   J E   B L Í Z K O !  Přinese radostnou zvěst, chce obvázat ty, jimž puká srdce, a oznámit zajatým propuštění. Ale protože se setká i s těmi,  KTEŘÍ  HO  NECHTĚJÍ  PŘIJMOUT,  také přiloží sekeru ke kořeni  A  ODSTRANÍ  STROMY,  KTERÉ  NENESOU  OVOCE.
  Jestliže Jan není hoden Pánu rozvázat řemínek u střevíce, za koho se můžeš pokládat ty, ať máš jakékoliv postavení? Ber si proto příklad nikoliv z farizejských vyslanců, ale z pokorných kajícníků, kteří putují k Jordánu s jedině správnou otázkou:"CO  MÁME  DĚLAT?"  STRAŇ  SE  ZLA,  AŤ  SE  OBJEVUJE  POD  JAKOUKOLIV  TVÁŘNOSTÍ!
  (Z časopisu Světlo 50/2014)

1283.                 Poselství Matky Spásy ze dne 30. listopadu 2014 v 17:20.

                    MŮŽETE PROSIT BOŽÍ ANDĚLY, ABY SE ZA VÁS MODLILI,
                                  ALE NIKDY, ABY VÁM POSKYTLI MOC

  Mé drahé dítě,
nesmíte se nikdy modlit k Božím andělům, neboť jsou jeho služebníci a snaží se jen vzdávat Bohu slávu a plnit jeho nejsvětější vůli. Modlitba je skutkem uctívání, a když voláte k Božím andělům v jeho nebeské hierarchii, musí to být vždy se záměrem je žádat, aby se modlili za vás. Pokoušíte-li se komunikovat s nebeskou hierarchií andělů, pak to musí být pouze v prosbě o pomoc a vedení, abyste mohli konat nejsvětější Boží vůli.
  Vy, kteří věříte, že dostáváte od Božích andělů moc, pak se mýlíte. Moc daná andělům může vycházet jen od Boha a nesmíte je nikdy používat jako náhradu za modlitby k Němu. Dnes se tak mnoho duší pokouší komunikovat s anděly ze sobeckých důvodů a k získání moci, která nemá nic co dělat s Bohem. Posedlost anděly může vést k strašné nespokojenosti, protože nejste-li opatrní,   M Ů Ž E   T O   P Ř I T Á H N O U T   D U C H Y   Z L A !
  Voláte-li k Božím andělům, aby vám pomohli, musíte se vždy nejprve přežehnat svěcenou vodou, a pak je prosit o podporu ve jménu Ježíše Krista. Neděláte-li to a používáte-li nějakou věc nebo předmět, který není spojený s křesťanstvím, když voláte k andělům o pomoc, pak můžete pozvat ducha zla do svého života. Jakmile se to stane, zjistíte, že je téměř nemožné, abyste ho vymýtili.
  Zabývat se komunikací s anděly, může vést k zahrávání si s okultismem. Když už se to stane, přitáhnete anděly, kteří byli vyhnáni z nebes mým Nebeským Otcem. Potulují se nyní zemí po stovkách tisíc, hledajíce obydlí. Duše, které se ponechají otevřené jejich vlivu, mohou být rychle zapleteny do spirituálního světa, který není od Boha.
   J A K M I L E    P Ř I J M E T E    P O D S V Ě T Í,    N E B U D E T E    U Ž   M Í T   P O K O J !  Tito padlí andělé vás vlákají do sítě klamu. Ze všeho nejdříve budete mít pocit naděje, a pak přesvědčení, že s pomocí takových andělů ovládáte všechny záležitosti svého života. Nakonec budete chybně věřit, že máte plnou kontrolu nad svým osudem. Vaši mysl naplní každý falešný dojem pokoje, ale brzy potom pocítíte strašnou ubohost.
  ZAHRÁVÁNÍ  SI  S  TAKOVÝMI  DUCHY,  O  NICHŽ  VĚŘÍTE,  ŽE  JSOU  TO  BOŽÍ  ANDĚLÉ,  ALE  KTEŘÍ  NEPATŘÍ  DO  JEHO  KRÁLOVSTVÍ,  VÁS  PŘIVEDE K  PRAKTIKOVÁNÍ  OKULTISMU,  KTERÝ  VÁS  OSLEPÍ K  PRAVDĚ  A  ZNIČÍ  VAŠI  DUŠI.
  Bůh neuděluje svým andělům svolení dávat vám dary, protože ty mohou přijít pouze od Něho. Boží anděly můžete prosit, aby se za vás modlili, ale nikdy, aby vám poskytli světské statky, nebo duchovní schopnosti. Děláte-li si modlu z andělů a vyhledáváte-li takové věci, jste vinni porušením prvního Božího přikázání.
  Vaše milovaná Matka Matka Spásy

                                          BYLA  JSEM  VĚDMOU
                                                   Miroslav Ruckij
                            (Zpracováno podle rozhovoru s Patricií Hurlakovou)

  Hleděl jsem té pěkné dívce do očí a nemohl jsem uvěřit, že ještě před několika roky byla vědmou, která na lidi posílala skutečné kletby, v jejichž důsledku někdo mohl onemocnět nebo si zlomit nohu.
  Nemám televizor a nedívám se na seriály, proto mi jméno známé herečky Patricie Hurlakové nic neříkalo. Ale přeběhl mi mráz po zádech, když jsem pomyslel na to, kolik televizních diváků populárního seriálu Blondýnka nebo Klan si vůbec neuvědomovalo, že v nich hraje skutečná vědma!

                                                             Dětství

  Od svého dětství byla Patricie přesvědčena, že je z rodu čarodějek. V jejím životě se stávaly podivné věci, na které byla tak zvyklá, že teprve po nějaké době, když si všimla, že tomu tak není u ostatních, pochopila, že má nadpřirozené schopnosti. Dnes už Patricie ví, že to byl způsob trápení zlým duchem, ale v dětství to brala jako něco normálního. Například, když měla necelých šest let, stála její postýlka asi 30 cm od lůžka rodičů - ale ona k nim nemohla ani natáhnout ruku, protože ji "něco" chytalo za ruku. Takových zvláštních jevů byla celá řada byly s nimi spojené obavy i strach, avšak zároveň narůstal pocit moci nad okolním světem.
  Paradoxní ale je, že v dětství měla Patricie velmi hluboký cit pro posvátno. I když její rodiče nebyli praktikující katolíci, ráda chodila do výuky náboženství, které se tehdy konalo v místnostech při kostele. Obyčejně přicházela dřív a seděla v kostele, kde se radovala z Ježíšovy přítomnosti. K radikální změně došlo brzy po jejím prvním přijímání, kdy dívenku zaujaly amulety. Malé dítě ovšem nevědělo, že Ježíšovi zavírá cestu do svého srdce a otevírá se pro nejhorší osobní zlo! Vedle Patrície nebyl nikdo, kdo by ji mohl varovat...
  Zlý duch má osvědčenou strategii: zastrašuje a budí nepokoj, načež nabízí "magický prostředek", který dává chvilkovou úlevu a poté ještě více zotročuje. Přesně toto se přihodilo v životě malé Patricie. Dostal se jí do rukou časopis, který nabízel amulety - prý hračka, nevinná vystřihovánka, jenže prostřednictvím té zábavy se malé srdíčko vydalo svůdným duchem lži. Amulety a kouzla přitahovaly, Patricie si začala psát s věštkyní a za nějakou dobu dostala knížku se zaklínadly a kletbami.
  Rodiče v tom neviděli nic špatného až do chvíle, kdy byly překročeny psychické možnosti malé dívenky. S hrůzou mamince pověděla o amuletech a o tom, že se v domě začínají pohybovat stěny a že jsou měkké jako z vaty. Matka na to zareagovala rozhodně. všechny amulety vyhodila a přikázala ukončit veškeré styky s věštkyněmi. Půl roku byl relativní klid. Bohužel amulety nebyly samy o sobě problém - bylo to jen jedno z pout, kterými démon Patricii spoutával. CHYBĚLA  PŘEDEVŠÍM  MODLITBA,  a navíc dívka pokračovala  ve čtení horoskopů, a vcházela tak stále hlouběji  do světa nadpřirozených jevů. Patricie přiznává, že horoskopy se vždy nenaplňovaly, protože bývají často psány lidmi, kteří nejsou spojeni s magií nebo s astrologií, ale jenom pouhé jejich čtení člověka otevírá působení zlého ducha. To ji tenkrát vůbec nenapadlo a opět nenašla nikoho, kdo by ji před nebezpečím varoval. Nikdo ji neupozornil na Boží příkaz:..."nebudete se obírat hadačstvím ani věštěním"..(Levitikum 19, 26) Patricie začala postupně věštit z karet a dokonce vyrábět magické předměty, které odpovídaly na její otázky, a poněvadž se shodovaly se skutečností, vzbuzovaly pocit vlády nad světem.

                                                   Ohavná lež

  Tehdy ještě Patricie nevěděla, že ďábel nezná budoucnost. Budoucnost zná jenom Bůh, ďábel zato používá všech možných chytrých kousků, psychoanalýzy a své vlády nad lidmi, kteří se mu otevřeli, aby vytvořil iluzi o tom, že zná budoucnost. Někteří lidé záměrně vyhledávají věštby, dokonce i v případě, že vědí, že pocházejí od ďábla, tak velice touží poznat budoucnost! Bohužel, ďábel jim nemůže v ničem pomoct, dokáže jen předstírat - je to otec lži - dokáže je jen svádět a obelhávat.
  Takovým způsobem se dala oklamat i Patricie.  SATAN  JÍ  POSKYTOVAL  POCIT  VÝJIMEČNOSTI,  NADŘAZENOSTI  A  NADVLÁDY  - čili všechno, po čem touží dívenka, jejíž kamarádka se zamilovala do stejného kluka jako ona. Ve své knize:"Věštkyně, kteá se obrátila" Patricie přiznává:"Obzvlášť mě přitahovalo vidět výsledky mých kouzel. Připadalo mi, že můžu vytvářet skutečnost a nic pro mě není nemožné. Takový pocit velikosti dává člověku křídla. Proto jsem upadala stále víc, zdokonalovala jsem své kletby i věštby a neměla ani ponětí, že dělám něco zlého."
  Žel, za všechno se musí platit. Ďábel upomínal o svoje a problémy se hromadily. Navenek všechno připadalo pěkně a šťastně: Patricie dokončila více škol, hrála v několika oblíbených seriálech, režírovala vlastní film, měla peníze, známosti s lidmi od kultury, umění a byznysu, vztahy s atraktivními muži. A přece tu nebyl pocit naplnění, ani radosti, jenom strašlivá temnota v srdci, prázdnota a hluboké, bolestné rány, které způsobily těžké hříchy. Nejhorší ale bylo to, že Patricie si nedokázala všimnout toho, že právě hřích je zdrojem jejích problémů - ďábel jí úplně zavíral oči před pravdou. Až natolik, že  když jednou chtěla jít do kostela, nemohla najít vstupní dveře...
  Ale tenkrát jí nebylo do smíchu. Mučily ji nepředstavitelné hrůzy a děsy. Nemohla klidně usnout; musela nechávat rozsvícené světlo. Stále byla naplněna strachem, zlostí, smutkem a pod. Když vstupovala do bytu po dlouhém úzkém schodišti, vždycky na ni útočil nějaký veliký pták, nebo spíš člověk-pták. DÉMONI  K  NÍ  PŘICHÁZELI  VE  SPANÍ  I  BDĚNÍ; občas Patricie cítila na končetinách něčí ruce, které ji chytaly, a ona se nemohla bránit. Ty zážitky je těžké popsat a Patricie by to nechtěla za nic na světě znovu zažít. Ale tehdy jí někdo řekl, že příčinou toho všeho je opuštění Boha a angažování v magii.
 
                                                    Přelud moci

  Od jednoho člověka dostala Patricie knížku se zaklínadly, která doopravdy působila. Dívka ze začátku až tak úplně nevěřila, že to má nějakou moc, ale ta knížka pokaždé spadla z poličky, když se něco dělo a otevřela se právě u takového zaklínadla, které bylo vhodné. DÉMON  MĚL  K  PATRICII  VOLNÝ  PŘÍSTUP  A  MOHL  DĚLAT  CO  CHTĚL - zcela jistě vyvolával ty situace, v nichž ona využívala zaklínání. Ačkoliv Patricie tu knihu mnohokrát vyhodila, vždy znovu se u nich doma objevovala nevysvětlitelným způsobem. Historie s knížkou skončila teprve tehdy, až byla rotrhána na kousky strana po straně...
  Občas k Patricii chodívali mladí a říkali:"To je bezva, taky bychom si chtěli začarovat!" Žel, vůbec to nebylo "bezva"! DÉMON  SE  DOŽADUJE  ODMĚNY  A  DĚLÁ  TO  STRAŠLIVÝM  ZPŮSOBEM.  Uvolnit se z jeho vlivu trvá dlouhou dobu a je to velmi bolestné. Jediná osoba, která se plně angažuje ve výsledcích čarování, je zlý duch! Nikdy nám nedá to, co skutečně chceme. Namísto toho je čaroděj obelstěn a spoután. Patricie se chtěla vysvobodit, obrátila se dokonce na jednoho kněze, který bohužel nedocenil správně její situaci a namísto, aby ji poslal k exorcistovi nebo alespoň zajistil ukončení démonických praktik, dal jí určité svátostiny, které ji měly chránit, a doporučil jí, aby se v těžkých chvílích obracela na Ježíše.

                                                Duchovní boj

  Ale Bůh dal Patricii šanci k návratu, poslal jí do cesty jiného kněze, který se jí zeptal na svátosti  A  DOPORUČIL  JÍ  ZPOVĚĎ. Po letech, kdy se dívka zpovědnici vyhýbala velikým obloukem, se rozhodla pro svátost smíření. Výsledkem zpovědi bylo, že když se Patricie vrátila do domu, kde bydlela s ženatým milencem, uvědomila si, že něco takového není v pořádku. Okamžitě přijala rozhodnutí zpřetrhat tento svazek a odešla.
  Bohužel se Patricii nepodařilo překonat nechuť a agresivitu vůči církvi a věřícím, kterou v ní satan pěstoval řadu let. Nedbala o soustavný život se svátostmi, proto ačkoliv démonické útoky zeslábly, i tak zlý duch - pevně zakotvený v jejím srdci - pokračoval ve svém působení. Projevovalo se to tak, že když se jí stalo, že byla kvůli nějakému obřadu v kostele, začínala se všemu hlasitě vysmívat, byla agresivní, dávala najevo podráždění nebo znudění, dokonce přisprostle žertovala. Necítila se kvůli tomu dobře, proto sáhla po modlitbě, kterou byla korunka k Božímu milosrdenství
  Satan využíval toho, že ona nedokáže správně rozeznávat dobré a zlé, a pokusí se ji ještě jednou naprosto ovládnout tím, že jí nastrčil pseudoexorcistu, který ji v telefonickém rozhovoru tvrdil, že v minulém vtělení jako dvanáctiletá zahynula za Varšavského povstání. Zlý duch využil Patriciina citového spojení s Varšavou a její historií, aby ji přesvědčil o  PODVODNÉ  FILOSOFII  NEW AGE,  KTERÁ  PROPAGUJE  LEŽ  O  REINKARNACI.  Patricie tehdy nevěděla, že exorcistou smí být pouze kněz, a to jmenovaný svým biskupem, a že světští "exorcisti" jsou povětšinou pseudoestéti, bioenergoterapeuti nebo spiritisti, kterým se zdá, že mají moc nad zlými duchy. Ten člověk se ji pokoušel ovládnout, aby nad ní získal kontrolu a mohl z ní vytahovat peníze. Radil Patricii, aby se vyhýbala kněžím, a vyhrožoval, že pokud se nad ní bude modlit někdo jiný než on, taková modlitba ji zabije.

                                                       Návrat k Otci

  Za nějaký čas poté byla Patricie v Krakově a odpoledne ve tři hodiny vstoupila se svým přítelem do mariánského kostela, aby se tam pomodlila korunku k Božímu milosrdenství. Vzpomíná:
  Když jsem s Martinem usedla do lavice, jakási neviditelná síla mě strkala směrem ke zpovědnici a knězi. Vnímala jsem, jako by mě někdo volal jménem:"Patricie, běž!" Říkám si:"Ne, nevím, jak to mám udělat." A seděla jsem dál. Za chvíli jsem cítila, že mě někdo tahá za bundu u krku a opakoval:"No tak běž!" Ten vnitřní hlas byl natolik intenzivní, že jsem i přes obavy a strach šla ke zpovědnici a knězi, který tam seděl, jsem řekla:"Nevím, proč jsem sem přišla." Ke svému velikému údivu jsem uslyšela odpověď:"Ale já vím!" Poprvé jsem se cítila milovaná jen tak, zadarmo. Došlo mi, že jsem svými hříchy Ježíše ranila, a On, místo aby mě potrestal, na mě trpělivě čekal...
  To byl opravdový přelom v životě mladé čarodějky ovládané satanem. Patricie zažila tak velikou lásku a naprostý pokoj, jaký předtím nikdy v životě nezažila. Uvědomila si, že ji předtím podváděl ďábel, který její život naplňoval strachem a smutkem a vytvářel tak dojem, že nic jiného neexistuje.
  Čekala ji ještě dlouhá a těžká cesta exorcismů a modliteb za uvolnění, ale věděla, že zpátky už nepůjde. Ta drobná, jemná mladá žena tak strašně nechtěla znovu vpustit zlého ducha do svého života, že od té doby setrvává  neustále v milosti posvěcující. Prosila rovněž o modlitbu sestry bernardinky z Wieluně, které kolem ní  DENNĚ  VYTVÁŘEJÍ  OCHRANNÝ  ŠTÍT  MODLITEB.  V takovém boji nemá satan žádné šance.
  Patricie všechno opustila a začala celým srdcem sloužit Ježíšovi. Uvěřila mu jak malé dítě, které ví, že milující Tatínek mu zajistí všechno, co je nejlepší. Hodně z nás nemá v sobě takovou důvěru, zvykli jsme si věřit jenom v to, co vidíme a můžeme se toho dotknout, a zdá se nám, že se musíme o všechno postarat sami. Zatímco my jsme nemluvňata, nevidíme řadu věcí, na mnoho dalších nemáme vliv, ale dobrý Bůh o nás pečuje a dává nám všechno, co potřebujeme. Patricie se často setkává s mladými lidmi a vypráví jim o nekonečné Boží lásce a o jeho milosrdenství. Vybízí všechny, aby se nezištně dělili o poklad víry a S  LÁSKOU  NAPOMÍNALI  HŘÍŠNÍKY.  Její cesta za Kristem byla dlouhá a bolestná, kromě jiného proto, že jí nikdo přímo neřekl:"Patricie, neděláš dobře! Pácháš hřích, když nedovoluješ Bohu, aby vstoupil do tvého života!" Nikdo ji nevybídl, aby setrvávala v posvěcující milosti a využívala svátosti. Teprve až se v jejím životě odehrála tragédie, se vrátila k Bohu. Ovšem kdyby ji opravdu přátelští věřící lidé pomohli porozumět, jak velice hřeší, když se pouští do kouzlení, dalo se vyhnout spoustě špatných věcí.
  Proto se nebojme hlásat Krista každému, a to především těm,  KTEŘÍ  SETRVÁVAJÍ  V  TĚŽKÝCH  HŘÍŠÍCH. Nebojme se posměchu nebo odmítnutí, pokud napomínáme s láskou, nezpůsobíme nikomu žádnou křivdu. Prorok Ezechiel dostal od Boha jasné vybídnutí, které platí i pro nás všechny:"Řeknu-li svévolníkovi:'Svévolníku zemřeš!' a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost,  ALE  ZA  JEHO  KREV  BUDU  VOLAT  K  ZODPOVĚDNOSTI  TEBE....Nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ."(Ezechiel 33,8-11)
  Neseme tedy odpovědnost za každého hříšníka, kterého jsme z lenosti, z prospěchářství nebo ze strachu nenapomenuli,  JEMUŽ  JSME  NEUKÁZALI  CESTU  KE  SPÁSE  a nepřivedli ho k Ježíši Kristu, který nás miluje jako nikdo jiný.
  (Světlo 30/2014)

644.                    Poselství Ježíše ze dne 15. prosince 2012 v 21.45.
     JÁ JSEM VŠEODPOUŠTĚJÍCÍ BŮH, PŘIPRAVENÝ OSVOBODIT VÁS OD HŘÍCHŮ,   KTERÉ VÁS ZAJALY
  Má drahá, milovaná dcero,
toužím dosáhnout až k vám, kteří se ve svých životech nyní soužíte.
  Volám k vám, kteří vězíte hluboko v hříchu a jste zoufalí ze stálého hledání útěchy kvůli bolesti ve vás. Možná jste vinni smrtelným hříchem jako je vražda, potrat, násilí, sexuální zvrácenost nebo jste se možná zapletli s okultismem. Nevíte snad, že vše, co musíte udělat, je obrátit se ke Mně a prosit o pomoc?
  Já jsem všeodpouštějící Bůh, připravený udělit vám svobodu od hříchů, které vás zajaly. Tyto hříchy mohou být odstraněny z vašeho života. Chce to jen odvahu. Pamatujte, že není hříchu, kromě rouhání se Duchu Svatému, kterého bych vás nemohl zbavit.
  Není to kvůli tomu, že hříšníci nemohou zůstat dlouho ve stavu milosti, co vám brání vyhledat mé odpuštění. Je to spíše myšlenka, že bych vám nikdy nemohl odpustit, která vás drží ode Mne daleko.
  Mé milosrdenství je tak velké, že bude dáno těm, kteří o ně poprosí.
  Volám ke všem, kteří si nejsou jisti, že existuji. Prosím, věřte Mi. Důvěrou ve Mne, rozmluvami a prosbami o odpuštění obdržíte odpověď, po které tak prahnete.
   Já odpovím a pocítíte to v srdci při modlitbě modlitební kampaně (89) za milosrdenství mého slitování pro ubohé hříšníky:
            Za ubohé hříšníky
  "Drahý Ježíši, pomoz mi, ubohému a zkroušenému hříšníkovi, přijít k Tobě s lítostí v duši. Očisti mě od hříchů, které zničily můj život. Dej mi dar nového života bez okovů hříchu a svobodu, kterou mi mé hříchy odpírají. Obnov mě ve světle tvého milosrdenství. Obejmi mě ve tvém srdci. Dej mi pocítit Tvou lásku, abych se Ti přiblížil a vzplála tak moje láska k Tobě. Měj se mnou slitování, Ježíši, a zadržuj mě od hříchu. Učiň, abych byl hoden vstoupit do tvého Nového ráje. Amen."

  Pamatujte, že duše obdrží dar usmíření nikoliv proto, že by byly hodny vstoupit do mého království. Je to proto, že Moje milosrdenství je tak velké, že Já mohu zachránit každičkého hříšníka, pokud najdou potřebnou odvahu prosit Mě o pomoc.
  Stále vás všechny vášnivě miluji. Nikdy neodmítejte moji lásku, nebo milosrdenství, protože bez nich budete dále klesat do hříchu a zůstanete pro Mě ztracení.
  Když se budete modlit tuto modlitbu, odpovím vám takovým způsobem, že shledáte velmi těžkým se ode Mne znovu odvrátit.
   Váš milovaný Ježíš

============================================================================================================================

1260.                             Poselství Ježíše ze dne 3. listopadu 2014 v 23:50.

                                    EUTANAZIE JE ODPORNÝ ČIN V MÝCH OČÍCH

  Má vroucně milovaná dcero,
eutanazie je smrtelný hřích a nemůže být odpuštěn. Ten, kdo pomáhá, usnadňuje nebo rozhoduje odebrat svůj život z jakéhokoliv důvodu, páchá strašný hřích v Božích očích.
  Vzít život, a pak prohlašovat, že záměrně plánovaná smrt jakékoliv osoby je dobrá věc, je jeden z největších hříchů ze všech. Hřích eutanazie je mezi mnoha pečlivě plánovanými činy proti Bohu, které jsou v tomto čase záměrně předkládány světu, aby lidi podněcovaly proti Bohu hřešit. Nemylte se, eutanazie je odporný čin v mých očích a nese s sebou vážné následky pro ty, kdo se účastní na tomto úkonu.
  Je smrtelným hříchem zabít jakoukoliv duši, a to zahrnuje duše od chvíle jejich početí, až po ty, které žijí své poslední měsíce na zemi. Nic nemůže ospravedlnit odebrání lidského života, když je to provedeno v plném vědomí, že v daném čase nastane smrt. Smrt způsobená jiné žijící duši popírá existenci Boha. Když ti, kdo jsou vinni tímto činem, přijímají existenci Boha, pak provedením takového činu porušují 5. Přikázání.
  V tomto čase existuje plán k povzbuzení miliónů zkrátit život člověka – života těla i života duše. Stanete-li se ochotným účastníkem činu, jenž poskvrňuje svatost lidského života, nebudete mít život – věčný život – a spása nemůže být, ani nebude moci být vaše.
   Váš Ježíš

140.                       Poselství Ježíše ze dne 15. července 2011 v 15:30.

                        POPRAVY, EUTHANÁZIE, POTRATY A SEBEVRAŽDY

  Má dcero,
tehdy, když lidé cítí lásku ve svých srdcích, tak si mohou být jisti, že Já jsem přítomen v jejich duších. Má láska bude dávat mým dětem sílu, když to budou nejméně očekávat. To je také pravdou pro zatvrzelé hříšníky, za jejichž vnější slupkou se skrývá velmi často něžné srdce.
  Každá jednotlivá osoba na zemi je dítětem stvořeným Bohem Otcem. Proto existuje světlo v každé takové osobě, i když může být velmi slabé, když jsou duše taženy do temnoty. Nicméně mé světlo je stále ještě přítomné. Neboť bez něj by byla úplná tma, ve které by duše nemohly být činné. Je to právě tehdy, když duše dosáhnou strašného stavu temnoty, že velmi často sáhnou k sebevraždě. Je to způsobeno slabostí duše a ducha, že Satan krade jejich duše tím, že je přesvědčuje, aby ukončily své životy. Mnozí z mých následovníků nerozumí tomuto stavu, jaký taková temnota může v duši vyvolat, a tak se musí usilovně modlit za tyto děti, které jsou ve stavu zoufalství.
  Bůh, můj Věčný Otec je vždy milosrdný a vždy pomůže těmto duším, z nichž mnohé trpí do takové míry, že jejich mysl nemůže pracovat v plném stavu rozumu. Smrtelný hřích může být spáchán jen tehdy, kdy osoba, v plné schopnosti své duševní síly má jasné vědomí toho, že on, nebo ona vědí, že to co dělají, je špatné. Takže, prosím, nepředpokládejte, že takové duše jsou úplně ztracené, neboť mnohé z nich nevědí, co dělají.
  Berte na vědomí, že na eutanázii se dívá můj Otec s nelibostí, a že není tolerována, neboť člověk nesmí vzít vědomě život jinému člověku. Nemůže být přinesen žádný důvod, který by ji ospravedlnil ve jménu mého Otce. Tolerance může být uváděna spolu s důvodem humánního zacházení, aby ospravedlnila tento skutek, ale žádný člověk mimo Všemohoucího Otce nemůže rozhodnout o datu smrti, protože to není lidské právo. Člověk nikdy nedostane oprávnění, aby spáchal tento smrtelný hřích.
  Všeliké omluvy jsou lidmi nabídnuty, když berou život jinému, přesto žádná z nich nebude za žádných okolností akceptovaná jako oprávněná. To se vztahuje na popravy, hřích přerušení těhotenství a na eutanázii. Zastavte se teď, všichni z vás, a nezapomeňte, že budete přísně souzeni, pokud byste porušili nejsvětější ze všech Přikázání mého Otce: NEZABIJEŠ. Nezapomeňte, že je zde jenom jeden Bůh a jenom On může rozhodnout, kdy život má být vzat. Porušte toto Přikázání v plném vědomí toho, co děláte a budete trpět mukami pekla na věky.
  Prosím, snažně vás žádám, nepoddávejte se tlaku Satana, jenž stále podněcuje brát život, takže může krást duše, jež by jinak byly určeny pro slavné království mého Otce.
   Váš Božský Spasitel Učitel a Vykupitel Ježíš Kristus

=============================================================================================================================

                               NOVÉ  ZPRÁVY  Z  GARABANDALU:

  V Římě se konala Synoda o rodině ve dnech 5.-19.října 2014. Byla předpovězena už v Garabandalu Pannou Marií, že proběhne krátce před Varováním...

  Otec Rafinel říká:"Před pár lety jsem věděl o informaci, která potvrzuje konání důležité Synody před Varováním oznámené v Garabandalu. Jeden z mých čtenářů, Raymond, mi poslal video ve španělštině, kde lze slyšet Matku María García de las Nieves, která byla představenou školy v Burgosu, kde studovala vizionářka Conchita v letech 1966 a 1967. Jsou v blízkém vztahu i nyní, potvrzujíce mi tuto informaci. Toto oficiální svědectví Matky Garcii je nutno brát velmi vážně."
  Záznam z videa:
  "Otče, tady je madre Garcia, vy máte poselství ohledně Garabandalu, které nám chcete říci, že? P Ř E D   V A R O V Á N Í M   M Á   P Ř I J Í T   S Y N O D A ?  Můžete nám o tom něco říci?"
  Otec Rafinel:"Ano, během zjevení Panny Marie, v jednom zjevení řekla Panna Maria Conchitě, že před budoucími událostmi se bude konat Synoda, řekněme důležitá Synoda. Když teta Conchity to od ní slyšela, řekla jí:'No to se zřejmě má vztahovat ke koncilu.'(jelikož tehdy probíhal 2.Vatikánský koncil) Avšak Conchita tetě řekla:'Ne, Panna Maria mi neřekla, že se jedná o koncil, řekla mi, že bude Synoda a pro mě Synoda znamená malý koncil.'
  Není možné, aby dvanáctiletá dívka bez jakýchkoliv vědomostí či znalostí kultury osvětlila něco, co jsme ani my do nedávna nevěděli, kromě toho, jak by mohla vědět, že Synoda je definována jako malý koncil?"
  To mi sdělil otec Rafinel, a sdělil to i otci Pescerovi, který psal první knihu o Garabandalu a přednášel o tom v katedrále na universitě v pařížské Sorboně. On tvrdí, že to považuje za  ZNAMENÍ  PŘED  VAROVÁNÍM.  A v hodně dopisech, jež jsou psány ve francouzštině to považuje za tzv.  "P Ř E D V A R O V Á N Í".

                                           DOPLNĚK:
  Panna Maria řekla Conchitě po úmrtí papeže Jana XXIII., že budou už jen tři papežové a pak bude  K O N E C   Č A S U.  První byl papež Pavel VI., Jan Pavel II. a Benedikt XVI. "Papež" František tam už tedy nezapadá.
  Jako poctivý Garabandalista (překladatel) zde připojím pár slov, která se týkají výroku papeže Benedikta XVI., a který pronesl ve Fatimě v roce 2010. Podle mě jde o důležitý výrok: "Kéž by oněch 100 let (1917-2017), jež nás dělí od prvního zjevení urychlilo předpovězené   V Í T Ě Z S T V Í   NEPOSKVRNĚNÉHO  SRDCE  PANNY  MARIE   A  SLÁVY  NEJSVĚTĚJŠÍ  TROJICE."
  Domnívám se, že kniha od Antonia Socciho by nám na to mohla odpovědět.
Socci píše:"V článku Papež Emeritus - věrný stoupenec Garabandalu - jsem popsal, jak moc byl bývalý papež od samého počátku blízko zjevením v Garabandalu a jak moc si uvědomoval    V Š E C H N Y     D Ů L E Ž I T É    P O D R O B N O S T I.  Můžeme tedy předpokládat, že papež Benedikt XVI. si byl vědom už v roce 2010 načasování Garabandalských poselství, které se mají odehrát během následujících 7 let? To by vysvětlovalo i jeho výrok ve Fatimě.
  V roce 2010 též papež řekl ve Fatimě, že Třetí fatimské tajemství se dosud nenaplnilo,   A L E   U S K U T E Č N Í   S E   V   N E J B L I Ž Š Í   D O B Ě.
  A je tu otázka: Proč by ale rezignoval z úřadu o tři roky dříve, kdybychom byli už tak blízko oněm událostem?
  (Regina č.1/2015)
=============================================================================================================================

                                   JEHO  LÁSKA  AŤ  PŘIJDE  K  TOBĚ
     Výtah přednášky P.Luc Emmericha CJS na setkání rodin v Pöllau v roce 2014

  Abychom mohli doufat v Pána, musíme poznat jeho a jeho lásku. K tomu je důležité rozpomenout se na tu cenu, kterou máme před Bohem, na úmysl, který má On s naším životem. Už ta skutečnost, že existuji je znamením Boží lásky. Protože naše existence není v žádném případě samozřejmá. Ten jediný, kdo skutečně existuje, je Bůh - odjakživa a navždy! On nepotřebuje žádnou další bytost, aby byl šťastný. On je sám v sobě dokonale šťastný.
  Teď by ale chtěl, aby byl ještě někdo další šťastný s ním. Proč? Aby své štěstí rozdával. A tak stvořil tvory - také člověka, tebe. A sice abys byl šťastný, s ním, aby mezi ním a tebou mohlo být přátelství. A pro tebe také všechno stvořil: tuto planetu, přírodu - ty jsou pro tebe! Darem Božím tobě. On to zařídil optimálně. Vezměme si vodu: Kdyby Země byla blíže slunci, vypařila by se. Kdyby byla více vzdálená, voda by se stala ledem. Tak je tady, aby tě občerstvovala.
  A největším dílem Božím je duše člověka. Máš v sobě duši, která je nesmrtelná. Ano, ona byla stvořena v určitém okamžiku - ale nebude mít konec, bude trvat navždy! Tvoje tělo je chrámem tvé duše.
  Protože jsme bytosti s duší, jsme určitým způsobem jako On. A tak nám chtěl dát svá slova, aby nám zjevil, co by chtěl. Tak dal izraelskému národu svoje zákony. Ale to ještě nebylo dost. Tady udělal Bůh další krok a řekl:"Já přijdu a stanu se člověkem jakým jsi ty." Bůh se stal člověkem jako ty, ne třebas andělem. A toto samo ještě nestačilo. Zemřel za tebe na kříži, aby člověkem narušené přátelství Boha s tebou bylo obnoveno. "Dám ti nový život."
  Ale to Bohu stále ještě nestačilo. Protože jsme stále ještě dostatečně nechápali, že nás Bůh miluje. My jsme nebyli při tom, když před 2000 lety zemřel na kříži. Proto "aby moje láska k tobě přicházela, stanu se pro tebe Chlebem, abych mohl každý den přicházet k tobě."
  Ponořit se do této lásky Ježíšovy má základní význam. Přehlížíme to, často na to zapomínáme. Proto příště, až budeme vynervovaní, zuřiví, smutní, až si budeme myslet, že náš život je zpackaný, pak si vzpomeňme alespoň trochu na to, co jsme dostali.
  Žijeme často jednoduše tak podle sebe, zaznamenáváme jen svoje pocity, emoce určují naši citlivost. Musíme ale zabránit tomu, abychom se ztratili v těchto pocitech. Náš duch musí být bdělý. A náš duch je bdělý tehdy, když si uvědomím, kdo jsem, k čemu tady jsem, co je to život, odkud přichází, jaký je Boží úmysl.  PROTO   SI   VZPOMEŇ  NA   L Á S K U   K R I S T O V U,   N A    J E H O   R A D O S T,   Ž E   J S I !
  Ano,  je krásné si to připomenout,    Ž E    J S E M    B Y L    S T V O Ř E N    V E   V E L I K É   L Á S C E   B O Ž Í !   Nezapomínejte na radost Boží, kterou z vás má! Protože náš smutný svět se pokouší tuto radost v nás uhasit.
  Proč Bůh chtěl, aby zplození dítěte v tělesném spojení osob muže a ženy bylo spojeno se zkušeností radosti? Mohlo by tomu být i jinak, nějak instinktivně. Tato radost ze spojení muže a ženy je obrazem radosti, kterou měl Bůh při tvém zplození. Teologie těla Jana Pavla II. to vyjadřuje. Tedy zplození nějaké osoby  je vždycky radost, jak také se vždycky má stát. Protože tvůj život je radost. To bychom si měli stále připomínat!
   (Z VISION 2000 - 6/2014)

 133.                  Poselství Ježíše ze dne 6. července 2011 v 15:30.
            DŮLEŽITOST SVÁTOSTÍ – MANŽELSTVÍ A PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ

  Má drahá, milovaná dcero,
pozoruj teď, jak víra mých dětí začíná růst a vzkvétat. Zatímco ve světě je mnoho temnoty, světlo mých následovníků se stává každým dnem jasnějším, v důsledku plamenů Ducha Svatého, jež sestoupily na celý svět.
  Dnes, má dcero, si přeji připomenout všem mým následovníkům důležitost modlitby ke zmírnění utrpení ve světě. Vaše modlitby nyní pomáhají odvrátit mnoho předpověděných celosvětových katastrof. Modlitba je nejmocnějším prostředkem ke zmírnění neštěstí, a když budou modleny ve prospěch jiných, pak budou vyslyšeny.
  I když jsem spokojen s těmi, jež jsou silné víry, mám starosti o ty, kteří jsou nepřátelští mému božskému světlu. Pravdě. Mnoho lidí nyní bloudí ve světě jako v omámení. Nic jim nepřináší mír. Nic jim nepřináší radost. Žádné množství materiálního pohodlí nezmírní jejich bolest. Jejich prázdné duše jsou ztraceny. Prosím, modlete se za ně.
  Má dcero, prosím, modli se za mého vikáře papeže Benedikta, protože je obklopen zednářskými silami, které teď všemi prostředky usilují, aby ho svrhly z trůnu.  TYTO  ZLÉ  SÍLY  PRONIKLY  DO  MÉ  CÍRKVE  UŽ  OD  DOBY  2. VATIKÁNSKÉHO  KONCILU  A  ROZŘEDILY  MÉ  UČENÍ.  BYLO  VYDÁNO  PLNO  NAŘÍZENÍ,  KTERÁ  MĚ  URÁŽEJÍ.  ZEJMÉNA  PODÁVÁNÍ  MÉ  SVATÉ  EUCHARISTIE  LAIKY.   N E D O S T A T E K   Ú C T Y   K E   M N Ě    A    K    M É M U   V Ě Č N É M U   O T C I   V  NOVÝCH  ZÁKONECH,  JEŽ  BYLY  ZAVEDENY,  aby se dal prostor vaší moderní společnosti, Mě přivádějí žalem k pláči. NEJSVĚTĚJŠÍ  EUCHARISTIE   M U S Í   B Ý T   P Ř I J Í M Á N A   N A   J A Z Y K    A    N E S M Í    B Ý T   P O Š P I N Ě N A    L I D S K Ý M A    R U K A M A.  Přesto je to přesně to, co moji posvěcení služebníci udělali. Tato nařízení nebyla přijata v mém duchu. Moji posvěcení služebníci byli svedeni na cestu, která není v souladu s učením mých apoštolů. Mé svátosti nejsou dnes brány velmi vážně, zejména těmi, kteří se ucházejí o svátost manželství a prvního svatého přijímání.
  S L I B   M A N Ž E L S T V Í   J E   V E L M I   V Á Ž N Ý,   neboť nezapomeňte, že je to svátost a že je udělena v přítomnosti Boha Otce. Přesto pro mnohé jde jen o materiální a vnějškovou záležitost. Mnozí, jež přijímají svátost manželství, později neuznávají její důležitost. Mnozí velmi snadno zruší své sliby. Proč to dělají? Proč se jen naoko hlásí k tomuto nejsvětějšímu spojení, aby se rozdělili brzy potom? To je výsměch jednomu z nejdůležitějších spojení, požehnaného rukou mého Věčného Otce. Mnoho lidí nevěnuje žádnou pozornost vůli mého Otce, že nikdo nemá potom takové spojení rozdělovat.   Přesto mnoho lidí se rozvádí, což je zákon, jenž nebyl uznán mým Otcem. Rozvod je snadný způsob, jak se vyvázat z vaší odpovědnosti. Všechna manželství jsou uzavírána v nebi. Žádný člověk nemůže zničit manželství, bez toho, že by neurazil mého Otce.
  P R V N Í   S V A T É   P Ř I J Í M Á N Í   mého těla ve svátosti eucharistie je jiný příklad toho, jak si ze Mě tropí posměch. Tak mnoho rodičů nedbá na důležitost toho, jak jejich děti chléb života přijímají. Spíše než ten zázračný dar, jež dostávají, je zajímá, jak dobře jsou jejich děti oblečené. Tento dar je vede ke spáse.
  Přece materializmus, který tuto událost obklopuje, nemá nic co dělat s jejich dušemi. Nejsmutnější částí toho pro Mě je, že těmto dětem nebylo o Mně nic řečeno. Láska, kterou chovám pro malé děti je všezahrnující. Když dostávají svatou eucharistii v plném vědomí toho, co přijímají, pak jejich duše se stává čistou. Čím více Mě tímto způsobem přijmou, tím silnější bude jejich víra.
  N E Z A P O M E Ň T E,   Ž E   B E Z   S V Á T O S T Í   S E   V A Š E   V Í R A   S T A N E   S L A B O U.   Po čase, kdy vaše duše je zbavena speciálního požehnání, se stane spící. Všechna víra ve Mě a v mého Věčného Otce časem zmizí, jenom s nepatrným zábleskem poznání, jež čas od času vzplane. Vraťte se ke Mně pomocí svátostí. Prokazujte úctu ke svátostem tak, jak se od vás očekává, a skutečně pocítíte znovu moji přítomnost.
  Nezapomeňte,   že svátosti zde nejsou bez důvodu,   že    J S O U   P O T R A V O U,    K T E R O U    P O T Ř E B U J E T E    K    V Ě Č N É M U    Ž I V O T U   D U Š E !  Bez ní vaše duše zahyne.
  Miluji vás všechny. Prosím, obejměte Mě náležitým způsobem – tím, že budete respektovat svátosti, jež jsou vám dány jako dar Boha, Všemohoucího Otce.
   Váš milující Spasitel Král lidstva Ježíš Kristus

                                                  "MANŽELSTVÍ",...
                                                (opat Thomas Niggl)
 
  Tak nadepsal velký filosof Dietrich von Hildebrand jednu svoji brožurku St Ottilien /1983. Na straně 42 v ní čteme:"Když zpřítomníme opravdovou velikost a tajemnou výšku křesťanského manželství - posledního společenství lásky v Ježíši a pro Ježíše, které mu patří a má vést ke svatosti obou, kdy skutečně se stávají dva lidé jedním tělem -, když si připomeneme, že toto společenství vede ke vzniku nového  člověka,   a  především,   že    B Y L O   P O V Ý Š E N O   N A   S V Á T O S T,  a podobnost se vztahem Krista k církvi, tak vznikne otázka, co představuje správný motiv pro uzavření manželství, případně jaká motivace je pro ně přípustná. To má velký význam..."
  Jediný přiměřený motiv pro manželství je vzájemná manželská láska a pevná víra, že toto spojení bude pro oba cestou k věčné spáse. Tak jako láskou prosáklá víra v božskou pravdu je jediným správným motivem pro vstup do společenství svaté církve, - tak také přesvědčení, že ta druhá osoba  J E   P R O   M Ě   B O H E M   U R Č E N A   A   J Á   J S E M   U R Č E N   P R O   N I,  že Bůh spojil nás oba manželskou láskou, je motivem, že jedině toto společenství je opravdu smysluplné a žádoucí. Jenom přítomnost této lásky, která musí být ostatně vyzkoušena a musí být prozkoumána její pravost, může být posledním důvodem pro uzavření manželství.
  Jednou uzavřené manželství podporuje u obou manželů lásku a představuje skutečnost, že ten druhý je manželem(manželkou) rovněž pro Lásku, která má být posledním důvodem lásky ke druhé osobě jako takové.
  Manželská láska tu není jenom pro manželství, aby je usnadnila nebo umožnila, aby bylo smysluplné někoho milovat, protože se s ním chceme sezdat, nýbrž manželství je tu jako naplnění lásky manželské. Člověk se má ženit nebo vdávat, protože toho druhého miluje a považuje ho za Bohem určeného manžela a manželku.
  Jako úplně  N E P Ř Í P U S T N Ý   M O T I V   naproti tomu musíme považovat jenom   s m y s l n é   přání, bez skutečné lásky! Tento egoistický, vnějškový a druhou osobu na předmět znevažující poměr je v přímém protikladu ke smyslu tohoto vznešeného společenství, které spojuje ty dva lidi v plnou jednotu, kterou   R O Z D Ě L U J E   A Ž   S M R T.
  Je něco až svatokrádežného v tom, že se toto slavnostní spojení, jehož smyslem je nejhlubší společenství lásky, ponižuje z takových vnějškových, pomíjivých a nízkých motivů. Zcela zavrženíhodné jsou všechny motivy, které se nevztahují k druhé osobě jako takové, to jsou především  MOTIVY  HOSPODÁŘSKÝCH  VÝHOD,  CTIŽÁDOSTI,  VNĚJŠÍHO  POSTAVENÍ  TOHO  DRUHÉHO,  JEHO  JMÉNO,  TOUHA  MÍT  ÚČAST  NA  JEHO  VLIVU.  Je ostudné, jestli někdo vstupuje do svazku, ve kterém se dva lidé mají stát jedním člověkem ve vzájemné lásce k Ježíši, aby tak činil kvůli vnějším světským výhodám... (Tak jako je ostudné, když někdo vstupuje do nějakého řeholního řádu, protože se ve světě nikde neuplatnil, a doufá, že tam bude zaopatřený.)
  Žel neexistuje, jak se nám zdá, mezi katolíky vždycky dostatečně přísné odsouzení těchto motivů. Měly by se s neúprosnou jasností odmítat jako nedůstojné a mělo by se naléhat na to, že rozhodující musí být jenom manželská láska - vlastní motiv manželství. Tak píše Hildebrand.
  (Z časopisu Světlo 49/2014)

  Pán Ježíš řekl:"Kdo opustí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží."
  Desatero přikázání říká:"Nepožádáš manželky bližního svého."
  Takže je to smrtelný hřích. Kdo nechce žít v hříchu, musí s novou manželkou žít v čistotě "jako bratr a sestra", tedy bez sexu. Že tak lze žít dokládá skutečný příběh v časopisu Světlo.
  A jaký má názor na přijímání pod smrtelným hříchem papež František? (barmanka)

                      "Vyvážený a pozitivní dokument" ze synody o rodině:
  ...Papež František zahájil už v září kroky ke zjednodušení církevního postupu pro prohlašování neplatnosti manželství. Reforma těchto procedur by měla vést k tomu, že katolíci budou moci snadněji ukončovat problematická manželství a uzavírat nové sňatky.      František  chce  také  prosadit,   A B Y   B Y L A   C Í R K E V     O T E V Ř E N Ě J Š Í     V Ů Č I    R O Z V E D E N Ý M     M A N Ž E L Ů M   A   U M O Ž N I L A   J I M   C H O D I T   K   P Ř I J Í M Á N Í...
 (Regina 1/2015 str.15)

                                    PŘEDMANŽELSKÝ  SEX  JE  TĚŽKÝM  HŘÍCHEM:
                                          MUSÍME  TRVAT  NA  POKÁNÍ
  Mons.Charles Pope(Washington, DC)
  Žijeme v době, ve které mnozí označují za dobré, nebo říkají, že "o nic nejde", o tom, o čem Bůh říká, že je hříšné. To platí zejména v oblasti sexuality, kde mnozí z naší společnosti nejen tolerují, ale i oslavují sexuální praktiky, které Písmo nazývá závažnými a hříšnými a které povedou do pekla, pokud se z nich nezačne konat pokání.
  Skutky smilstva, předmanželský sex a homosexuální jednání, nemůže považovat za přijatelné žádný katolík či osoba, která upřímně přijímá Písmo jako Boží slovo. A dokonce i ti, kteří nesdílejí naši víru, mohou jasně rozpoznat, jak velké škody způsobují skutky smilstva a homosexuální skutky: šíří závažné onemocnění, škodí manželství a rodině, vedou k potratu anebo odsuzují děti, které potratu uniknou, na život jen s matkou. Takovým dětem pak scházejí otcové a nemají tak to nejoptimálnější prostředí, jaké jim náleží.
  Dnes se chcme zaměřit na hrozný a smrtelný hřích smilstva a přednést proti němu jasné biblické učení. Je smutné, že mnoho katolíků tvrdí, že se o těchto otázkách na jejich kazatelnách  a v jejich třídách mlčí. Doufám, že tento příspěvek odprezentuje zvučnou a hlasitou výzvu Písma k čistotě. Ta v nás s ohledem na hříšnost sexu před manželstvím nenechává vůbec žádnou pochybnost. Písmo je jasné: S M I L N Í C I   N E Z D Ě D Í   B O Ž Í   K R Á L O V S T V Í.  To znamená, že smilstvo je   S M R T E L N Ý   H Ř Í C H   a ti, kdo se z něj nebudou kát,  P Ů J D O U   D O   P E K L A!
  Aplikujme obvyklé podmínky na to, aby byl nějaký hřích smrtelným hříchem (závažnost věcí - a tím smilstvo je, dostečné vědomí a plný souhlas). Neměli bychom snad dojít k závěru, že tyto podmínky jsou všechny splněny jen zřídka. Setkal jsem se s mnoha páry, které se připravují na manželství, jsou sexuálně aktivní a žádný z nich nebyl překvapen, že jsem je za to káral.   VĚDĚLI,  ŽE  JE  TO  ŠPATNÉ!  Boží hlas se v jejich svědomí ještě stále ozýval. A pokud jde o souhlas vůle, je možné připustit, že někteří občas padnou ve slabé chvilce. Ale žít v smilstvu a neučinit žádné opatření, aby se mu předešlo, to není slabost,  TO  JE  HŘÍŠNÉ  ZANEDBÁNÍ  OPATRNOSTI  A  ZDRAVÉHO  ROZUMU!
  Žijeme v hříchem zmateném kulturním prostředí, ve kterém mnozí buď oslavují anebo dělají jen málo, aby se zabránilo tomu, co Bůh nazývá velmi vážným hříchem. Církev nemůže být nejasná a kazatelny a třídy o tom často mlčí. Takové mlčení vedlo k tomu, že i samotní rodiče mlčí.  A  MLČENÍ  SE  BERE  JAKO  SOUHLAS.
  Smilstvo nelze schválit. Je hříšné a u zatvrzelých hříšníků může snadno způsobit, že se nedostanou do nebe. Naše láska k duším nás musí donutit, abychom se k tomu vyjadřovali zcela jasně vzhledem k těžké hříšnosti předmanželského sexu a spolužití.
  Obraťme svoji pozornost na biblický text. Následující citace z pasáží Nového zákona jasně odsuzují smilstvo a jiné nečisté skutky. Opět platí, že smilstvo je nejčastějším biblickým slovem pro předmanželský sex. Závažnost a jasnost těchto odsouzení je užitečná proto, že nám pomáhá vzít tyto věci vážně a vyhýbat se jim. Takové odsouzení by se však nemělo vnímat odděleně od Božího milosrdenství. Bůh nikdy nezklame a odpustí těm, kdo k němu přicházejí s pokorným a zkroušeným srdcem. Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka a je vůči němu plný milosrdenství a soucitu. Ale k této milosti se člověk musí dostat skrze pokání.
  Myslíce na to, přečtěte si následující pasáže Nového zákona, které odsuzují smilstvo a jiné formy sexuální nečistoty.

                           O tom, že existuje všeobecné nařízení o čistotě:
  Pokud jde o smilstvo, o nečistotu v jakékoliv podobě nebo také o chamtivost, ať mezi vámi není jejich jméno ani vyslovováno: tak to přísluší svatým. Stejně je tomu s hrubostmi, hloupými řečmi, vtipkováním: to vše je pramálo vhodné; dávejte zaznívat spíše díkůvzdáním. Dobře si totiž buďte vědomi tohoto: ani smilník, ani prostopášník, ani chamtivec - což je modloslužebník - nemají právo na dědictví v Kristově a Božím království. Ať vás nikdo nemate zbytečným vysvětlováním: právě podobné nepořádky přivolávají Boží hněv na ty, kdo Bohu vzdorují. Nemějte tedy s nimi nic společného.(Efezkým 5,3-7)

               O tom, že zatvrzelí smilníci jsou vyloučeni z Božího království:
  A ten, jenž sedí na trůně, prohlásil:"Hle, všechno tvořím nové. Piš! Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Já jsem Alfa i Omega, Začátek a Konec; tomu, kdo má žízeň, dám já z pramene vody života zdarma. To bude vítězův podíl; a já budu jeho Bůh a on bude můj syn. Ale zbabělci, odpadlíci, zvrhlíci, vrazi, nestoudníci(cizoložníci), čarodějové, modláři, zkrátka všichni lháři, naleznou svůj úděl ve žhnoucím jezeře ohně a síry: to je ta druhá smrt."(Zjevení 21,5-8)
  "Blahoslavení, kteří si perou šaty; budou mít právo užívat stromu Života a branami vcházet do toho Města. Venku zůstanou psi, čarodějové, smilníci, vrazi, modláři a všichni, kdo se zalíbením konají zlo! Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby u vás vyhlásil toto zjevení o církvích. Já jsem výhonek Davidova rodu, zářící jitřní Hvězda."(Zjevení 22,14-16)

                     O tom, že tělesné hříchy ničí ducha, který je v nás:
  A říkám: dejte se vést Duchem, a nebude vám hrozit, že byste uspokojovali tělesnou žádostivost. Neboť tělo dychtí proti duchu a duch proti tělu; stojí proti sobě, takže vy neděláte to, co byste chtěli. Ale povzbuzuje-li vás Duch, nejste pod Zákonem. A je dobře známo, co vše působí tělo: smilstvo, prostopášnost, nečistotu, modloslužbu, čarodějnictví, nenávisti, nesvár, žárlivost, prchlivost, hádky, různice, roztržky, závistivost, hýření, nezřízené hodování a podobné věci - a upozorňuji vás, jak jsem to již učinil, že kdo se dopouštějí takových provinění, nezdědí Boží království! (Galatským 5,16-21)

                 O tom, že dokonce i naše myšlení je povoláno k čistotě:
  "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. Já vám však říkám: Kdokoli žádostivě pohlíží na nějakou ženu, už s ní ve svém srdci zcizoložil. Svádí-li tě tvé pravé oko ke hříchu, vyrvi je a odhoď je od sebe: neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden jediný z tvých údů a aby celé tvé tělo nepřišlo do pekla."(Matouš 5, 27-30)
  "Ze srdce totiž vystupují zlé záměry, vraždy, cizoložství, prostopášnosti, krádeže, křivá svědectví, pomluvy. Takové věci poskvrňují člověka; ale pokud se jí neomytýma rukama, to člověka neposkvrňuje."(Matouš 15,19-20)
  "Neboť zevnitř, z lidského srdce, vycházejí zvrhlé záměry: prostopášnosti, krádeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnosti, lest, necudnost, závist, pomluva, pýcha, pošetilost. Všechny tyto špatné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka,"(Marek 7, 21-23)

        O tom, že sexuální nečistota je formou modloslužby a světskosti:
  Umrtvujte tedy své pozemské údy: smilstvo, nečistotu, hříšnou vášeň, zlou žádost a chamtivost, která je modloslužbou; to právě přivolává Boží hněv na ty, kdo vzdorují.(Koloským 3,5-6)

      O tom, že moje tělo mi nepatří a že s ním nemohu dělat, co se mi zlíbí:
  Nevíte snad, že nespravedliví nebudou dědici Božího království? Nemylte se v tom! Ani nestoudníci, ani modloslužebníci, ani cizoložníci, ani zvrhlíci, ani muži hanebných mravů, ani zloději, ani chamtivci a také ani opilci,(i ti, co berou drogy), nactiutrhači nebo hrabivci nezdědí Boží království....Což nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? A mám vzít Kristovy údy a udělat z nich údy nevěstčiny? Nikdy! Nebo snad nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jediné tělo? Vždyť je řečeno:"Ti dva budou jediným tělem." Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jediný duch. Prchejte před smilstvem! Každý hřích, který člověk může spáchat, zůstává vně jeho těla; kdo smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu. Nebo snad nevíte,   Ž E   V A Š E   T Ě L O   J E   C H R Á M E M   D U C H A   S V A T É H O,   JENŽ  JE  VE  VÁS  A  JEHOŽ  MÁTE  OD  BOHA?    A   Ž E   N E P A T Ř Í T E   S A M I   S O B Ě ?  Byli jste zkrátka a dobře koupeni! Oslavujte tedy Boha ve svém těle.(1 Korintským 6,9-11,15-20)

   O tom, že povolání k čistotě není jen lidským názorem, ale Bohem vyhlášenou pravdou.
                         Sexuální hřích je tedy formou nespravedlnosti:
  Konečně vás, bratři, prosíme a v Pánu Ježíši vybízíme: obdrželi jste od nás poučení a způsobu života, jenž se líbí Bohu, a vy už tak žijete; nadále se v tom zlepšujte. Dobře víte, jaké jsme vám dali pokyny od Pána Ježíše. A hle Boží vůle je toto: vaše posvěcení;  to znamená, abyste se zdržovali necudnosti,     A B Y   K A Ž D Ý    Z    V Á S    D O K Á Z A L   U Ž Í V A T   T Ě L A,     J E Ž   M U   N Á L E Ž Í,   S E   S V A T O S T Í   A   Ú C T O U,  aniž by se dal unést vášní, jak to činí pohané, kteří neznají Boha; nikdo ať v této věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra. Za to vše se mstí Pán, už jsme vám to řekli a dosvědčili.  VŽDYŤ  BŮH  NÁS  NEPOVOLAL  K  NEČISTOTĚ,  ALE  K  POSVĚCENÍ.  A tak kdo toto odmítá, neodmítá člověka, nýbrž Boha, jeho, který vám dává darem svého Svatého Ducha.(1 Soluňským 4,1-8)

        Smilstvo a jiné sexuální hříchy se počítají mezi závažnější hříchy:
  Zajisté víme, že Zákon je dobrý, jestliže ho někdo náležitě užívá, a přitom je si dobře vědom, že nebyl ustanoven pro spravedlivého, ale pro vzpurníky a buřiče, bezbožníky a hříšníky, svatokrádežníky a znesvěcovatele, otcovrahy a matkovrahy, vražedníky, smilníky a homosexuály, obchodníky s lidmi, lháře, křivopřísežníky a pro vše, co se příčí zdravému učení, takovému, jež je v souladu s evangeliem sláva blahoslaveného Boha, které mi bylo svěřeno.(1 Timoteovi 1,8-11)

                         Smilstvo a cizoložství potupuje manželství:
  Manželství ať je ode všech ctěno a manželské lože budiž bez poskvrny. Neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.(Židům 13,4)

  ZÁVĚR:
  Proto se nenechejte oklamat:   S M I L S T V O   J E   T Ě Ž K Ý   H Ř Í C H.    J E   T O   S M R T E L N Ý   H Ř Í C H !
  Je to těžký hřích,  který  vylučuje  z nebe toho,    K D O    S E    Z    N Ě H O    N E K A J E !   Uráží Boha, poškozuje děti a rodinu, šíří nemoci, podporuje potrat, je nespravedlností vůči dětem a společnosti, zneucťuje manželství a zasluhuje si velký trest, jak to vyhlašuje Boží slovo.
  Nepřestávejte doufat v Boží milosrdenství, čiňte však pokání. Milosrdenství lze dosáhnout jen skrze pokání. Je však třeba říci ještě něco. Smilnit je špatné.

  Č I Ň T E   P O K Á N Í !   A to hned a bez odkladu!
(Z LifeSiteNews, 16.září 2014)

655.                       Poselství Ježíše ze dne 23. prosince 2012 v 15:30.             
                             RODINA A JEJÍ ZNIČENÍ BUDE U KOŘENE VŠEHO
                          
  Má drahá, milovaná dcero,
mnoho z mých posvěcených služebníků bude čelit strašné výzvě. Ta je donutí, aby si vybrali jednu z dvou rozdílných cest. Bude záležet na každém z nich, na jejich svobodné vůli, kterou cestu si budou muset vybrat. Neboť ohavnost se už brzy sama oznámí.
Mnozí z mých posvěcených služebníků si nebudou zpočátku vědomi toho, co se děje. Teprve potom, co budou číst dopisy od těch, kteří zaujímají vysoká postavení, setkají se s těžkostmi.
  Ti, kteří prosazují mé svaté Slovo, dané člověku darem Bible svaté, budou vyzváni, a bude na ně naléháno, aby přijali pozměňovací doplňky. Tyto doplňky jim budou dány a bude od nich očekáváno, že je spolknou a přijmou je jako Pravdu. Bude z nich plynout toto:
  Budou vybízet mé svaté posvěcené služebníky, aby přijali toleranci hříchu.
  Bude jim řečeno, že Bůh je vždy milosrdným Bohem a že miluje každého. Ano, tato část je pravdivá. Ale potom jim budou dány pokyny, aby schvalovali zákony, které jsou ohavností v mých očích. Rodina a její zničení budou u kořene všeho.
  Od jiných bude požadováno, aby přijali nový druh obřadu, jenž nahradí mši a přítomnost mé nejsvětější eucharistie. Bude to považováno za vše zahrnující krok k sjednocení všech křesťanů a jiných náboženství v jedno jediné. To bude začátek konce.
  Den, kdy každodenní oběti mše budou přerušeny, bude začátkem všech událostí, které se začnou uskutečňovat, jak bylo předpověděno Janu Evangelistovi. Bude to čas vzestupu šelmy a její vliv bude velký. Zvítězí nad srdci a dušemi mnoha kněží.   Jejím cílem je zrušit všechny mše a znesvětit nejsvětější eucharistii. Šelma to již činí skrze černé mše, sloužené v mnoha katolických kostelech. Jádro nevěrných služebníků spřádá komplot proti mé církvi a mnohé uvedou v omyl.
  Buďte bdělí! Mějte oči otevřené a proste Mě o sílu, kterou budete potřebovat, abyste se postavili proti tomuto hanebnému a podlému plánu.
  Boj v mé církvi na zemi bude urputný. Kněz proti knězi. Biskup proti biskupovi. Kardinál proti kardinálu.
Moji posvěcení služebníci, nechť je známo mezi těmi z vás, kteří Mě znají a milují Mě, že vás povedu. Budu vás provázet. Dám vám sílu k tomu, abyste si poradili s nepřáteli Boha. Nejste sami.
  Nikdy nesmíte naslouchat lžím, dávaným, nebo předkládaným vám v mém svatém jménu. Jenom vy znáte Pravdu ve svých srdcích. Poslouchejte vaše srdce. Zůstaňte věrní všemu, co vám bylo řečeno, že je Božím zákonem.
  Jestli vám bude předloženo cokoliv, co se zdá, že je v rozporu s mým učením, pak se k tomu musíte obrátit zády.
   Váš Ježíš

657.                    Poselství Ježíše ze dne 25. prosince 2012 v 19:20.
                                          PŘIJDE VELKÁ ZÁPLAVA.
                      UVIDÍTE TAKÉ MENŠÍ POVODNĚ NAPŘÍČ JINÝMI ZEMĚMI.   
  Má drahá, milovaná dcero,                                              
můj plán spásy začal v mém čase, dne 22. prosince 2012.
  Tento čas ve světě je mým časem, kdy shromáždím všechny Boží děti dohromady, neboť velká bitva začíná. Toto období velkého soužení bude nějaký čas trvat. Válečné konflikty budou narůstat až do vyhlášení velké války a svět se bude měnit.
  Všechny národy budou svědky změn. Musíte na ně být připraveni a přijmout je, neboť to všechno se musí stát před mým Druhým příchodem.
  Dojde k velké záplavě. Uvidíte také menší povodně napříč jinými zeměmi. (*)
  Podnebí se začne měnit a počasí bude natolik jiné, že vám bude připadat zvláštní.
  To je čas pro všechny ty, kteří otevřeli oči k Pravdě, aby si naplánovali svou cestu ke Mně, abych je mohl přivítat v mé svaté náruči.
  Nemějte strach, neboť má láska mnoho z toho oslabí a vaše modlitby mohou zmírnit, a také zmírní, mnohé z těchto událostí, stejně jako ukrutnosti plánované šelmou.
   Váš Ježíš
(*) Poznámka překladatele: the flood: povodeň, záplava, ale i příval vod.