Nektar pro duši

88 kb

             Č. 86  OTEC  PIO  TO  VĚDĚL,  ŽE  CÍRKVI  VLÁDNE  SATAN!

                           OTEC  GABRIELE  AMORTH:

                "OTEC PIO  ZNAL  TŘETÍ  FATIMSKÉ  TAJEMSTVÍ"...
                                               ***
      V nedávném článku o třetím fatimském tajemství publikoval Steve Skojec, zakladatel a šéfredaktor webu OnePeterFive, pokud je mi známo, poprvé v angličtině slova římského exorcisty otce Gabriela Amortha († 2016) o Padre Piovi a jeho znalosti třetího fatimského tajemství. Pocházejí z nově vydané knihy napsané José Maríou Zavalem pod názvem Nejlépe střežené fatimské tajemství (El Sécreto Mejor Guardado de Fátima). Přispěvatel OnePeterFive Andrew Guernsey byl velmi nápomocný při vyhledání těchto citátů. Protože vlastní článek Steva Skojece je poněkud delší, mnoho čtenářů si nemuselo uvědomit důležitost tohoto rozhovoru s otcem Amorthem, který měl být zveřejněn teprve po smrti tohoto kněze. V následujícím úryvku budu obšírně citovat ze Stevova vlastního příspěvku, který prvně hovoří o přesvědčení otce Amortha, že konkrétní zasvěcení Ruska se ještě neudálo, a pak vstupuje do obsáhlejší diskuze o Fatimě:
                                                                                                                                                                                       
     Kousek fatimské skládačky přišel ve formě rozhovoru s velice proslulým (a nyní již zesnulým) římským exorcistou P. Gabrielem Amorthem, který také vedl José María Zavala. P. Amorth 26 let osobně znal svatého Padre Pia a tvrdí, že od této veliké postavy katolické svatosti 20. století, se dozvěděl obsah třetího fatimského tajemství.
     Zavala, který vedl s P. Amorthem rozhovor v roce 2011, si až do smrti tohoto exorcisty rozhovor ponechal jako tajemství a zveřejnil jej poprvé až ve své knize o Fatimě. V tomto rozhovoru P. Amorth líčí – jak již učinil i jinde – že nevěří, že zasvěcení světa papežem Janem Pavlem II. v roce 1984 bylo dostatečné, aby uspokojilo požadavky stanovené Naší Paní.
      „Žádné takové zasvěcení to tehdy nebylo,“ říká [otec Amorth]. „Byl jsem svědkem onoho aktu. Toho nedělního odpoledne jsem byl na náměstí Sv. Petra, velmi blízko papeže; tak blízko, že jsem se ho mohl takřka dotknout.“
      Když na něj Zavala tlačil ohledně toho, proč je tak rozhodně přesvědčen, že zasvěcení nebylo provedeno, P. Amorth odpověděl: „To je velice prosté: Jan Pavel II. chtěl zmínit Rusko výslovně, ale nakonec to neudělal.“
     Zavala se však P. Amortha na tuto věc ptal dál a řekl, že sama sestra Lucie řekla, že nebe toto zasvěcení přijalo. Popisuje nedůvěřivou reakci P. Amortha: „Lucie, že to řekla...?“, zeptal se. A Zavala pokračuje: „No, kardinál Tarcisio Bertone to v roce 2000 řekl a zaštiťoval se dopisem od Lucie datovaným v listopadu 1989, v němž řekla, že nebe toto zasvěcení uznalo i navzdory nesplnění jedné z nejdůležitějších podmínek.“ - „Viděl jste ten dopis?“ Ptá se, jako by vedl policejní výslech při hledání důkazu.
 -„Nikdy,“ říkám kategoricky. -„Nemyslím, že jej někdy uvidíte, protože jsem přesvědčen, že jej Lucie nenapsala.“ - „Jak jste si tím tak jistý?“ - „Proč jej Bertone neukázal, když býval měl, když ohlásil třetí fatimské tajemství? Prostá fotokopie rukopisu, založeného v oficiálním vatikánském spisu, by stačila k rozptýlení jakýchkoliv pochyb. Jestliže byl vždy Vatikán přepečlivý při poskytování písemných důkazů, jež prokazovaly věrohodnost Lucie v menších záležitostech, jaký důvod by měl odbýt jediný písemný důkaz, který podle Bertoneho potvrzuje skutečnost, která je nepochybně tak důležitá jako zasvěcení provedené Janem Pavlem II.?“ - „Ano, je to divné,“ připouštím. - „Opravdu si myslíte, že Lucii trvalo pět let napsat, že zasvěcení bylo skutečně přijato? A že Bertone čekal ne méně než 16 let, aby ohlásil platnost něčeho tak zásadního, jako je zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie?“ Hlas otce Amortha zní jako suché listí. - „Je to vše opravdu velice divné.“ Znovu [Zavala] přitakám. - "Navíc,“ dodává, „jestliže bylo zasvěcení světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie Piem XII. v roce 1942 přijato jen částečně [Pius XII. konkrétně nezmínil Rusko – pozn. překl.], protože Ježíš řekl, že vzhledem k němu bude válka pouze zkrácena spíše nežli okamžitě skončena, proč by On nyní měnil názor v případě Jana Pavla II., jestliže Rusko nebylo při té příležitosti zmíněno?“ - „Ano, to by bylo rozporuplné.“ - „Takže...?“ - „Nemám žádné pochyby, že zasvěcení se neodehrálo dle podmínek požadovaných Pannou Marií. Nesmíme však ztrácet ze zřetele to, co nám ona sama chtěla říct skrze Lucii: “Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko ... a světu bude dáno období míru“...“
      Zde rozhovor odbíhá od tématu Fatimy, ale Zavala se k němu později vrací: „Odpusťte mi, že trvám na třetím fatimském tajemství: Vztahoval jej tehdy Padre Pio ke ztrátě víry v Církvi?“ - „Rozhodně,“ říká. „Jednoho dne mi Padre Pio velmi zarmouceně řekl: “Víte, Gabrieli? Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“ - „Ach, můj Bože! Nějaký druh Antikrista! Kdy vám to prorokoval?“, ptám se já [Zavala]. - „Muselo to být kolem roku 1960, protože jsem už tehdy byl knězem.“ - „Byl toto důvod, proč měl Jan XXIII. takový panický strach ze zveřejnění třetího fatimského tajemství, aby si lidé nemysleli, že on je antipapežem, nebo co to bylo...?“
     Nepatrný, ale vědoucí úsměv pohne rty otce Amortha. „Řekl vám Padre Pio něco jiného o budoucích pohromách: zemětřeseních, záplavách, válkách, epidemiích, hladu...? Nenarážel nepřímo na tytéž morové rány prorokované v Písmu svatém?“ [ptá se Zavala] - „Nic z toho pro něj nemělo význam, jakkoliv strašné se to jevilo být, s výjimkou velké apostaze v Církvi. To byla věc, která jej opravdu velice trápila, a za níž se modlil a obětoval velkou část svého utrpení – ukřižovaný z lásky.“ [říká P. Amorth] - „Třetí fatimské tajemství?“ - „Přesně.“ - „Je nějaký způsob, otče Gabrieli, jak se vyhnout něčemu tak strašnému?“ - „Existuje naděje, ale je zbytečná, není-li doprovázena skutky. Začněme zasvěcením Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, modleme se svatý růženec, všichni se modleme a čiňme pokání...“
                                                 ***
      Tak končí představení určitých pasáží z nové Zavalovy knihy o Fatimě ze strany Steva Skojece.
P. Amorth je zde svědkem toho, co mu Padre Pio – kterého prvně potkal, když on sám byl sedmnáctiletým mladým mužem – přímo a osobně řekl. P. Amorth v témže rozhovoru tvrdí, že jej Padre Pio dokonce někdy nechal číst svůj vlastní duchovní deník.
      Jak jsme o tom podali zprávu dříve, otec Amorth také již během svého života řekl, že nevěří tomu, že se zasvěcení Ruska událo (což je tvrzení, které právě potvrdil kardinál Paul Josef Cordes). V prosinci 2015 otec Amorth řekl: "Zasvěcení ještě nebylo provedeno. Byl jsem tam na náměstí Sv. Petra 25. března [1984], byl jsem v přední řadě, prakticky nadosah Svatého otce. Jan Pavel II. chtěl zasvětit Rusko, ale jeho doprovod nechtěl, protože se bál, že si znepřátelí pravoslavné, a takřka mu to překazil. Proto, když Jeho Svatost na kolenou zasvěcovala svět, přidala větu, která nebyl zahrnuta v distribuované verzi [textu zasvěcení], která místo toho říkala, že zasvěcuje ..„zvláště ty národy, u nichž jsi nás ty sama žádala o jejich zasvěcení“. Nepřímo to tedy zahrnovalo Rusko. Konkrétní zasvěcení Ruska však ještě nebylo provedeno. Vždy se může udělat. Vskutku bude zajisté provedeno..."
     Stejně jako u jiných duchovních synů – například Dr. Ingo Dollingera a otce Luigiho Villy – se zdá, že Padre Pio je vlastně stále s námi a působí skrze ty, s nimiž se setkal a provázel je, když ještě byl na zemi. Zdá se být součástí jeho dědictví pomáhat nám v těchto těžkých časech. Modleme se tedy k Padre Piovi z Pietrelciny a prosme o jeho přímluvu!
     (Zdroj: OnePeterFive - Překlad: D. Grof)

                                 CHARISMATICKÁ  SEKTA I.ČÁST
    Motto: „Každý blud se zakládá na pravdě, která byla zneužita." (Bossuet)

      P. Pio zavolal dona Luigiho Villu a uvedl ho do své cely. Tam s ním rozmlouval asi půl hodiny. Dal mu zvláštní úkol: chránit církev před působením zednářů, zvláště církevních.   V druhé polovině roku 1963 se podruhé setkal s P. Piem. Sotva ho světec uviděl, řekl: „Už na tebe čekám hezkou dobu“, a stěžoval si na pomalost, s jakou don Luigi postupuje ve svém poslání, které mu svěřil.  Na závěr setkání ho objal a řekl mu: „Odvahu, odvahu, odvahu! Protože církev je již napadená zednářstvím.“ A dodal: „Zednářství už dorazilo až do papežových pantoflí (Pavla VI. A zrovna dnes - 7.4.2018 - ve zprávách z Vatikánu hlásili, že papež František při promluvě k mládeži jim dával papeže Pavla VI. za vzor a doporučil jim, aby se zajímali o jeho mládí a po čem toužil. To se budou děcka divit, až zjistí, že má v rodišti zednářský pomník a že byl homosexuál!)

       Don Luigi Villa - Úvod:
       V Církvi byly vždy přítomny charismatické dary: zázraky, proroctví, mimořádné události; stačí připomenou sv. Antonína, sv. Vincence Ferrerri, sv. Jana Bosca, lurdské anály.
      Víme, že slovo „charisma“ (z řečtiny = dar) znamená dary, které poskytuje Bůh, nadpřirozená vloha, jako „milost posvěcující, božské ctnosti (víra, naděje, láska), jako „dary“ Ducha Svatého (moudrosti, rozumu, rady, síly vědění, zbožnosti, bázně Boží), které se vymykají fenomenům přirozených vloh.
      Svatý Pavel uvádí mezi mimořádnými dary zázraky, uzdravení a dar neznámých jazyků (srov. 1 Kor. 12, 28; Ef. 4, 11; Řím. 12, 7; srov. 1 Pt. 4, 10 s.). Ale tyto dary jsou udělovány ke společnému prospěchu a Duch Svatý je uděluje tomu, komu chce (srov. 1 Kor 12, 11). Svatý Pavel upozorňuje, že máme dávat přednost darům mimořádným před běžnými... Usilujte o dary lepší... Usilujte o to, abyste měli lásku. (srov 1 Kor 12 - 14).
      MUSÍME  SI  BÝT  ROVNĚŽ  VĚDOMI,  ŽE  I  ĎÁBEL  MŮŽE  KONAT  ZÁZRAKY  A  PRONÁŠET  PROROCTVÍ!  Proto sv. Jan píše: Každému duchu hned nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou od Boha, vždyť ve světě je mnoho lživých proroků (1 Jan 4,1).  Pravé charisma se projevuje jinak než parapsychologické fenomény, které vyvádějí osobu z rovnováhy, a zachovává ji v normálním stavu.  Mnohá charismatická hnutí postrádají teologický základ, ale pracují s různými fenomény, jako je vkládání rukou ve společenství pod záminkou udělování mimořádných darů, jako je mluvení jazyky, uzdravování a schopnost prorokování.  Studujeme-li teorie současných charismatiků, zjistíme, že to nejsou nic jiného než ideologické hypotézy.
       ,Společenství, do kterého se vstupuje „křtem v Duchu“, je možno označit za sektu, protože vyvolává falešnou víru, že se jedná o „vyšší stav duše“, který jiní nejsou schopni pochopit. Takový „obdařený“ jedinec pak není ochoten vyslechnout rady ani od kněze, který není rovněž „charismatik“.  Je to hnutí které vyvolává zmatek svým fanatismem, mate své příslušníky i v oblasti psychické a fyzické. Jsou to fenomény, které probouzejí vážné zmatky.  Jestliže hrozí nebezpečí, je třeba hlásat veřejně pravdu, a nesmí se ustupovat proto, že to někoho pohoršuje (sv. Tomáš Akvinský).
     Před více než 150 lety bouřlivý francouzský spisovatel Leon Bloy předpovídal, že nastane období Ducha Svatého: podle něho ve Starém zákoně byla éra Boha Otce; Nový zákon patřil Synu; Zjevením Panny Marie v La Salettě prý začala éra Ducha Svatého.
O takovém období snil již ve středověku Joachym de Fiore (byl to cisterciácký opat kolem r. 1130. Pak odešel z řádu, aby založil klášter S. Jana in Fiore, jehož byl opatem. Jeho trinitární teologie byla zcela bizarní a 4. lateránský koncil ji odsoudil).
      Toto období se mělo vyznačovat hnutím duchovního probuzení, které se má projevovat společnými modlitbami a projevy vylití Ducha Svatého a jeho charismat.  Z počátku se tomu říkalo „katolické letnice“ nebo „novoletniční hnutí“; dnes se mluví o „Charismatické obnově“.
                   Přívlastky letniční nebo charismatické spolu splývají.
      Ten první slibuje plnost Ducha Svatého, jak byl přijat o prvních Letnicích; ten druhý se naopak vztahuje k charismatům, mimořádným darům, které provázejí Ducha Svatého. Celek představuje  HNUTÍ,  KTERÉ  NENÍ  MOŽNO  ZAŘADIT  DO  CÍRKVE.  Jelikož toto hnutí se zakládá na osobním prožitku, na „inspiraci Duchem Svatým - tedy jevech, které není možno kontrolovat – není možno zařadit obsah do rámce tradiční nauky a zůstávají pouhými tvrzeními, která nejsou ve shodě s Novým zákonem a opírají se o provizorní experimentální a vágní formulace. To připouštějí i vedoucí činitelé, jak čteme v dokumentu "Teologická a pastorační orientace o katolické Charismatické obnově", který má pro ně velký význam. Byl vytvořen v Mechelen (Malines) v Belgii 21. - 26. května 1974 pod vedením kardinála Suenense:
      JE  TO  HNUTÍ  POSTAVENÉ  NA  TEKUTÉM  PÍSKU,  HEREZI  SPŘÍZNĚNOU  S  MODERNISMEM,  KTERÝ  OHROŽUJE  CÍRKEV  po stránce naukové, zatímco „letniční hnutí“ ji ohrožuje především v oblasti kultu. Obojí ohrožení se však přiodělo do andělských šatů.
       Hutí vzbudilo pozornost v květnu 1975, když se v rámci Svatého roku osm ticíc letničních z celého světa sešlo v Římě u katakomb sv. Kalista u Via Appia Antica pod etiketou "Mezinárodní kongres Charismatické obnovy."  Na čele této akce figuroval kardinál Suenens, který se stal fanatickým propagátorem hnutí.
     Již 5. černa 1948 však Posvátné Oficium s odvoláním na Kodex církevního práva zakázalo katolíkům účastnit se jakýmkoliv způsobem obřadů a kultu nekatolíků (kán. 1258), a to z toho důvodu, že Církev jakožto Boží instituce s učitelským úřadem a hierarchií odmítá jakoukoliv jinou charismatickou církev, ve které si může každý po svém vykládat víru a chovat se podle svých zálib.
                                   Historický vznik:
     "Katolická církev jakožto Boží město... má jako krále Pravdu, jako zákon Lásku,  jako míru věčnost. " Sv. Augustin Epist. 138
    Z dějin herezí víme, že všichni jejich zakladatelé tvrdili, že měli zvláštní vnuknutí Ducha Svatého. Již v době sv. Pavla povstali gnostici, kteří přiměli sv. Jana, aby napsal evangelium právě proti těmto naukám.
       Pak přišel Montanus, Tertullián, který se stal montanistou, odloučil se od papeže a založil sektu. Ve XII. a XIII. století povstali puritáni, kteří věřili, že mají zvláštní osvícení Ducha Svatého. Následovali albigenští, valdenští, kataři a konečně Luther, který trval na tom, že má Ducha Svatého. Tak můžeme říct, že  PROTESTANTISMUS  SE  STAL  KOLÉBKOU  A  PŮDOU  PRO  MODERNÍ  LETNIČNÍ  HNUTÍ.
       A skutečně, charismatické letniční hnutí se zrodilo v protestantismu v Severní Karolíně v roce 1892. Zakladateli byli rev. R. G. Spurling, baptistický pastor, a rev. W. F. Bryant, metodistický pastor. Hnutí tedy není nové a nemá katolické kořeny, ale vzniklo a rozvinulo se na konci 19. století v některých černošských společenstvích a pak v mnoha sektách v USA, např. u Svědků Jehovových a u Mormonů.  Propuklo na univerzitě v Pittsburghu (Pensylvánie) v jedné skupině profesorů a mezi studenty univerzity v Duquesne. Ti začali denně prosit Ducha Svatého, četli Skutky apoštolů a hledali v nich zdroje takového dynamismu, jaký podle nich oživoval prvotní křesťanskou církev.
      První následovníci hlásali, že je možno snadno dosáhnout plnosti citového života,  KTERÝ  SE  PROMĚNÍ  V  EXTÁZI!   Jejich křesťanství postrádalo jakékoliv dogma, protože měli zato, že Duch Svatý věřícím sám vnuká, co je potřebné ke spáse. Hlásali přímé působení Ducha Svatého skrze soukromou interpretaci Bible; byli všichni zajedno v tom, že odmítali křest dětí a biřmování a požadovali naopak „křest v Duchu“. V roce 1882 baptista R. G. Spurling a metodista F. W. Ervant zbourali všechny mosty k dosavadním vyznáním a založili v USA Letniční církev, která učí, že neexistuje skutečné obrácení bez „viditelných darů“ Ducha Svatého, jak tomu bylo v den Letnic; zvláště oceňovali jazyky, proroctví a uzdravování.
     V roce 1914 se různé letniční skupiny sloučily do Božího shromáždění a požadovaly nevyhnutelně „křest Ducha skrze vkládání rukou“. Hnutí rostlo, ale současně rostl chaos. Z vyloučených vznikaly charismatické skupiny episkopální, luteránské a presbyteriánské.  Situaci mezi katolíky popsali manželé Ramaghanovi v knize Katolické Letnice.
     V roce 1966 chtěli dva katoličtí profesoři a studenti univerzit v Dunquesne a Pittsburghu vyzkoušet obsah charismatického hnutí. V roce 1967 požádali o „křest v Duchu“ a začali přitom mluvit v jazycích. Ihned hledali další prozelyty a uspěli i na univerzitě Notre-Dame v Indianě a v jiných katolických centrech.

                          Co je to vlastně letniční charismatické hnutí?
     Je snazší je popsat než definovat, protože nemá naukový základ, který by bylo možno vyjádřit v korektních definicích. I jejich vývoj se vymyká naukovému rámci. Všechny jejich dokumenty mají ráz „provizoria“.  V Curychu se konalo setkání katolíků a vedoucích některých letničních církví a členů charismatického hnutí. Závěrečné komuniké potvrdilo, že „setkání“ se konalo na bázi teologicko – akademické, ale nemělo za cíl formulovat kompletní „ethos“ a aktivitu církví letničního hnutí. Další setkání se zabývala problémy historickými a teologickými a psychologickými a sociologickými dimenzemi letničního hnutí.
     Také v Grottaferrata v Itálii se v listopadu 1973 konal kongres katolických skupin charismatické modlitby. Výsledný materiál si nečinil nárok na výsledný dokument jednohlasně schválený.
     Podobně jednání katolických charismatiků v Malines v Belgii ve dnech 21. - 26. května 1974 vypracovalo dokument, který označilo za nikoliv definitivní.
     Od počátku provází hnutí tyto tři charakteristiky:
   1. svůj původ má v protestantismu
    2. trvá na citelném prožitku Boha v podobě charismat
  3. vyznačuje se teologickou prázdnotou.
Tito charismatici jsou v hluboké jednotě s protestantskými letničáři jako učiteli a otci víry. Od nich převzali „křest v Duchu“ a od nich mají své první průkopníky hnutí, kterým dodával odvahu kardinál Suenens a zpočátku diskrétně, později zjevně i Pavel VI., takže se rozvinuli velmi rychle jako mezinárodní a mezikonfesní hnutí, které spojovalo vkládání rukou. Metodistický pastor Charles Parhamm trval na tom, že pravým křesťanem je ten, kdo přijal „křest v Duchu“ skrze vkládání rukou. Rychle se rozvinula praxe mluvení v cizích jazycích známých i neznámých.
    Jak se v církvi po koncilu šířil progresismus a odmítání tradice, postupovala i mezi katolíky protestantizace. Američtí biskupové to odsuzovali. Začíná však pokoncilní povyk, nikdo není za nic odsuzován, a tak došlo k tomu, že katoličtí profesoři a studenti na univerzitách v Duquesne a Pittsburghu přijali „křest v Duchu“ i od ženy, presbyteriánské pastorky.
Biskupové již raději mlčí a hnutí se šíří za přispění médií, s organisací typickou pro americké poměry. Bylo ustaveno centrum v An Arbor v Michiganu pod názvem: Katolické světové charismatické hnutí. Pořádají se zde „mystické tance“ a „kolektivní extáze“ za spoluúčasti čtyř desítek protestantských sekt. Vycházejí periodika různých vyznání.
      V Evropě běží široká propaganda, kterou organizuje „Mezinárodní bratrstvo lidí angažovaných pro plnost evangelia“ se sídlem v Curychu, které financuje také „protestantskou misijní činnost “ v katolických zemích Evropy. V roce 1974 zavítal do Itálie jezuitský teolog Francis Sullivan, pozdější profesor na papežské univerzitě Gregoriana. Stal se jedním z největších teoretiků katolického letničního hnutí. Šíření podporují paulínky a jejich italské periodikum Famiglia Cristiana.
V Itálii vychází v roce 1973 v nakladatelství Jaca Book kniha „Návrat Ducha Svatého“, další rok vydávají paulínky knihu „Hodina Ducha Svatého – úsvit charismatické obnovy v katolické církvi“. V roce 1977 propaguje Jaca Book neocharismatiky knihou „Odpověď Ducha Svatého: zkušenost a teologie Ducha Svatého“.  Již v roce 1972 se konaly dva teologické kongresy: jeden ve Švýcarsku za účasti Rahnera a druhý na Bavorské katolické akademii s J. Ratzingerem. 1973 se koná v Římě konference Katolické charismatické obnovy se Suenensem.
     I přes velkou protestantskou propagandu byl úspěch v Itálii mnohem menší než se předpokládalo, účastníků nebylo ani dva tisíce. Proto propaganda přidala na síle. Jedna konference se koná v Bologni s tanci, za animace otce Sullivana. Všechny úspěchy ovšem souvisejí s pokoncilní dezorientací a módou mysticismu. Suenens navrhuje: „Žádná askeze, žádné oběti, stačí účast na letničním shromáždění a „Křest Ducha“, aby každý v sobě pocítil božství“ a redukoval tak víru na pocítěné prožitky s pohrdáním intelektuálním základem,  TEDY  PŘESNĚ  V  DUCHU  MODERNISMU,   který odsoudil Pius X.
CHARISMATICKÉ  HNUTÍ  SE  ŠÍŘÍ  JAKO  PRÁZDNÝ  SPIRITUALISMUS  NA  ÚKOR  OPRAVDOVÉHO  KŘESŤANSTVÍ  a  proniká také do řad Focolare, které je rovněž poplatné sentimentalismu.
     Hnutí oživilo v církvi staré hereze montanistů, katharů a pietistů, které byly rovněž prosáklé veřejnými extázemi, kolektivním objímáním, darem „jazyků“ a hudbou, která připomíná dnešní pop, vždy církví odsuzovaný. Jak to, že dnes to církev nejen neodsuzuje, ale dokonce povzbuzuje a žehná? Vysvětlení je v oné strašné krizi jakožto důsledku II. vatikánského koncilu, který podpořil také různé politické a sociální bludy.      
       
                       DON  LUIGI  VILLA:  CHARISMATICKÁ  SEKTA  
                                                 2.část
               Uvidíte ohavnou spoušť, o které mluví prorok Daniel (Mt 24, 15)

                                       Údajná charismata
     Název charisma (z řečtiny = dar) je mimopřirozená dočasná milost, kterou Duch Svatý uděluje církvi. Nepředpokládá nutně svatost a není jejím neklamným znamením. Taková je nauka katolické církve. Původní a nejpočetnější charismatici naopak  HLÁSAJÍ  NAUKY,  KTERÉ  JSOU  S  CÍRKVÍ  V  ROZPORU:  NEVĚŘÍ  V  REÁLNOU  PŘÍTOMNOST  KRISTA  V  EUCHARISTII  ANI  V  PRIVILEGIA  PANNY  MARIE.  ODMÍTAJÍ  PLATNOST  KATOLICKÉHO  KŘTU  VODOU.
       V létech před rokem 1960 by žádný katolický teolog netvrdil, že hovořit v jazycích je dar Ducha Svatého. V Římě se stalo, že na letničním shromáždění byl přítomen  ČLOVĚK,  KTERÝ  ZNAL  HEBREJSKY.  ROZPOZNAL,  ŽE  TO, CO VYSLOVUJÍ  CHARISMATICI,  JSOU  KLETBY  A  ROUHÁNÍ.
      Již po roce 1685 byly mezi protestanty v Delfinato a Cevenne stovky proroků. Hovořili jako dnešní charismatici v jazycích, měli extáze a prorokovali. Říkali, že jejich Duch je inspiruje, aby pohrdali světem a láskou, vnukal jim odpor ke katolickému kultu a vyzýval je, aby se mu vyhýbali!  Také jansenisté se shromažďovali a konali na hřbitově Saint Médar na hrobě svého „světce“ jáhna Parise zázraky, které byly  ďábelského původu.

                                      „Křest v Duchu“
      K prvnímu takovému křtu došlo v Topeka ( Kansas) kde metodistický pastor Charles Parham založil školu Bible.  Tento „křest“ byl tedy importován protestanty. Vrcholem obřadu je vkládání rukou a vylití Ducha Svatého. Ruce vkládá laik, ať už muž nebo žena, který už dříve obdržel „dar vedení“ a s ním „dar rozlišování“.
    Po vkládání rukou následuje vylití Ducha Svatého, které se musí projevit vnějším způsobem mimořádným projevem, např. uzdravením, obrácením nebo jazyky.
    Křest v Duchu není tedy svátost, nýbrž iniciace, a to v rozporu s naukou církve. Při jednom setkání charismatiků v Curychu byla stanovena tato definice „křtu v Duchu“ „Křtem v Duchu se rozumí zážitek, kterým se  DUCH  Svatý  ZMOCNÍ  SE  OSOBY,   umocní a přetvoří její život a vytvoří v ní odlišné vnímání skutečnosti křesťanských tajemství.
      V knize autorů manželů Ramaghanových čteme: „Máme nekonečně větší jistotu o výsledcích „křtu v Duchu“ než o biřmování."
    Podle charismatiků tedy křest v Duchu odlišuje od katolických svátostí křtu a biřmování tím, že neuděluje milost posvěcující, ale charismatickou moc... překvapující sílu – vnější znamení moci, která se projevuje v charismatech. NENÍ  TEDY  BOŽSKÉHO  PŮVODU,   je to spíše lživé  ZNAMENÍ  ZÁZRAKŮ  VZNIKAJÍCÍCH  POD  SATANOVÝM  VLIVEM,   jak o tom hovoří sv. Pavel v listě Soluňanům.
                                            Zázraky
       Kdy posloucháme charismatiky, máme dojem, že jejich cesta je vystlána samými zázraky, které u nich kvetou v tisících. Církev přijímá pravé a zázračné uzdravení za těchto podmínek:
    1) Musí se týkat takových chorob, které by nemohly být přirozenou cestou uzdraveny v nejkratším čase a nenadále, jako např. těžká rakovina,
    2) musí být vyšetřeny lékaři, vědci a teology, jak je tomu např. v Lurdech,
    3) konečný soud o uzdravení musí vynést kompetentní autorita.
 V charismatickém hnutí nic takového není žádoucí a víra se přikládá tomu, kdo přijímá údajné uzdravení, i když je triviální, psychologické a nemá dlouhého trvání.
    Jak jsme řekli, církev zkoumá možné zdroje uzdravení, kterými mohou být:
    1) Bůh – který zaručuje pravý zázrak, bez známek pýchy, kouzel a ostentativnosti,
    2) psychologické procesy, které charismatici akceptují, bez odvolání na „Ducha“, i když ho vzývají,
    3) démoni, kteří rovněž jsou schopní se zde uplatnit, aniž by vyvolávali emoce. Protože charismatické hnutí stojí na falešných základech, snadno se může snadno stát , že démon lehkověrné fanatiky této sekty oklame.
      Bůh může dopustit, že démon vykoná přirozenými silami efekt, který má vzezření zázraku. Může totiž působit na tělo i na předměty, může vyvolat zjevení nebo zmizení, může způsobit atmosférickou nepohodu a oklamat tak fanatické publikum. Jindy se jedná o sugesce a kouzla kejklířů či šarlatánů, kteří ze zištných důvodů zaprodali svou duši ďáblu.
      Zcela jiné byly zázraky Krista a světců, protože Bůh koná divy, aby potvrdil své božství, aby posílil zjevené pravdy nebo projevil svou dobrotu vůči privilegované duši, kterou si sám vyvolil. I když dělá divy, aby potrestal, činí tak vždy pro napomenutí, aby upozornil na zlé následky hříchu.  Pravými zázraky se potvrzuje svatost určité osoby, dílo jako plod svatosti, a to vždy ve spojení s láskou.
                                        Dar jazyků
      Dary jazyků je pro charismatiky důkazem vylití Ducha Svatého, zatímco my katolíci prý nemáme jistotu, zda jsme ho ve křtu nebo biřmování obdrželi.
      Tyto letniční jazyky nejsou skutečné lidské jazyky, nýbrž mumlání nesrozumitelných slov, nazývané „glosolalie“. Zmiňují se o nich Skutky apoštolů. Charsimatici říkají, že se modlí „mimopojmovým způsobem“ .Tato definice pochází od „Charismatické obnovy“ ( Lumen Vitae, Brussel 1974): Možnost modlit se způsobem nekonceptuálním má údajně význam pro duchovní život. Dovoluje vyjádřit něco, co nemůže být vyjádřeno konceptuálně. Taková modlitba se má k normální modlitbě jako abstraktní obraz k řádné malbě. Taková modlitba vyžaduje intelekt, jaký je vlastní dětem.
      Tato řeč je nesrozumitelná a nerozluštitelná. Církevní tradice ji nezná. Učitelé duchovního života připomínají, že Ježíš nikdy takové modlitbě nikoho neučil, bylo by to podobné, jakoby Duch Svatý nebyl schopen použít normální lidskou řeč. Proto „mluvit v jazycích“ je klam, Satanova hra, který klame tím, že by se chtěl opičit po prvních Letnicích. Pro charismatiky však má tato „řeč“ základní význam, i když je nepochopitelná pro všechny kromě mluvícího, který vysvětluje smysl ostatním přítomným, zatímco mystická teologie učí, že jen legitimní autorita může potvrdit, zda se jedná o Boží zásah.
      Podle svatého Jana od Kříže nejlepším důkazem, že takové fenomény jsou nadpřirozeného původu, je růst pokory, volba toho, co je nesnadné a trpké a odmítání touhy po citelném uspokojení, a to i na duchovním poli. Zdůrazňuje přitom také: Je nutné, aby duše všechny takové fenomény se zavřenými očima odmítala, ať přicházejí odkudkoliv. Pokud si takto nepočíná, nabízí démonům příležitost, aby ji oklamali, takže by spolu s božskými dary může přijímat i ďábelské klamy, kterých bude přibývat zatímco těch prvních bude ubývat, až všechno opanuje ďábel místo Boha.
      Svatý Jan od Kříže zde mluví o těch, kteří reálně přijali mimořádné Boží dary. Co teprve říci o charismaticích, kteří přijímají bez rozlišování fenomény sporného původu a propagují je se samozřejmostí, jakoby jistě pocházely od Boha.
    Jazyky, kterými letniční mluví, nejsou lidské jazyky, nýbrž mumlání a nesrozumitelné zvuky, falešné a podvodné.
" Nastane spoušť na posvátných místech. Démon si bude počínat jako král srdci."- La Salette
 
                               Ďábelská iniciace
      Již dnes můžeme říct, že tzv. „Charismatická obnova“ je masonský ekumenismus zítřka. Ale nepřátelé církve právě proto, aby podvedli lidi, inspirují používání názvu „charismatická obnova“.
      Pretextem je vznik hnutí pod vlivem univerzity Notre Dame v South Bend ve státě Indiana. Je to nejhorší katolická univerzita, po stránce nauky zcela vykolejená. Můžeme předpokládat, že její iniciativa byla součástí  ZEDNÁŘSKÉHO  PLÁNU,  JAK  VNÉST  DO  KATOLICKÉ  CÍRKVE  SPIRITISMUS.
      Ve své knize „Brzy nastane světovláda“ cituje Pierre Virion mnoho zednářských dokumentů, které dokládají, že masonské sekty usilují vytvořit světovou vládu pod pláštěm demokracie, která pak ve skutečnosti ustaví „univerzální církev“. Dočteme se o tom také v masonské revui „Le Symbolisme“ z roku 1962: „Nepřipusťte, moji bratři, aby se o svobodném zednářství mluvilo jako o „anticírkvi“. V podstatě je zednářství supercírkev, která je všechny spojí.“
    Zednářství se nezajímá o nauku, ale o přímý „božský“ styk, tedy o  STYK  S  DÉMONEM.  Nejvyšší náboženství budoucnosti má být teurgie, systém praktikované magie jaký byl pěstován již ve starém Egyptě.   JEDINOU  PŘEKÁŽKOU  TOHOTO  PLÁNU  ZŮSTALA  KATOLICKÁ  CÍRKEV,  KTERÁ  POTÍRÁ  SPIRITISMUS.
      Zednářství staví na osobním zážitku a zkušenostech, které postačí, aby přesvědčení získal každý sám. Člověk tedy nepotřebuje víru v nějakou nauku, aby mohl přijmout křest v Duchu Svatém. V katolickém náboženství všakna prvním místě stojí víra v předanou nauku. MY  VĚŘÍME  TOMU,  CO  KATOLICKÁ  CÍRKEV  UČÍ,  PROTOŽE  JÍ  TO  ZJEVIL  BŮH,  VĚČNÁ    Pravda.  Spiritismus však nerozlišuje pravdu a omyl, posílá lidského ducha, aby bez rozdílu objímal v lásce všechno a všechny.
      Charismatické hnutí není církev, ale je to hnutí, které v sobě slévá všechna křesťanská náboženství. Odpovídá to stavu, že každý spontánně vykládá víru tak , jak ji cítí.  JE  TO  TEDY  FALEŠNÉ  NÁBOŽENSTVÍ,  URČITÁ  FORMA  POHANSTVÍ,   kterou zednáři uvedli v život, jakoby povstala z katolické víry. Je to falešné náboženství, forma pohanství,  KTERÉ  CHTĚJÍ  ZEDNÁŘI  PODSTRČIT  ĎÁBELSKOU  LSTÍ  KATOLICKÉ  CÍRKVI.
                                                                                                     * * *
      U „charismatiků“ se dějí také „zvláštní věci“ zamaskované jakoby světlem, ale jsou to ve skutečnosti okultní proudy poznamenané démonickou mimopřirozeností. Začíná se osvícenou iniciací a končí ve spojení s ďáblem.
    Iniciace vyžaduje „obřad“, kterým je „křest v Duchu“, ten ale neuvádí duši do sféry víry, ale do vlivu ďábla. René Guénon píše, že podstata iniciační iluminace není sice něco mystického, ale že je takovým způsobem prožívána.
    Musí zde tedy být vždy „iniciační člen“, schopný předat „duchovní vylití“, které vyvolá iniciační vjem, zřetelně odlišný od biřmování, při kterém může vystupupovat pouze biskup nebo zvlášť delegovaný kněz, který však nepředává biřmováním žádnou moc. Charismatici si ji však předávají do nekonečna. Stačí, když je někdo z nich „iniciován“
    „Obřad“ zprostředkuje proud „milosti“, který naroubuje duši na Velkého Ducha. Je to obřad, který má navodit určitý druh extáze, převádějící adepta do jiné duchovní atmosféry. Tento „obřad“ je nezbytný při každém přijetí nového člena, provádí se skrze vkládání rukou a je okamžitě účinný, pokud je provedený podle pravidel. Takové automatické působení je základní charakteristickou charismatického hnutí, ale přesně totéž je také příznačné pro démonickou mystiku.
    Tato iniciační iluminace nemůže být božského původu, protože není založena na katolické víře ani na katolické liturgii. Její „víra“ je imanentní a subjektivní: nejedná se o nauku jakožto předmět víry, ale pouze o „cit a zážitek“.
    V knize Antonia Fogazzaro čteme: „Shromážděme naše duše v Bohu, mlčky, každý po svém, až pocítíme mezi sebou samu Boží přítomnost... Chceme-li pocítit, že jsme spojeni, musíme cítit přítomnost Boha v nás; ale každý z nás ho musí cítit přítomného také v druhých a já ho cítím živě ve vás...všichni cítíme, že Kristus připravuje nesmírnou transformaci skrze proroky a svaté."
    Charismatická „víra“ se tedy zakládá na citovém zážitku (odsouzeno v encyklice Pascendi Pia X.)
    Kardinál Suenes píše o „teologální naději“ toto: „Moje teologální naděje se stává prožitkem“. Na to mu P. Philipp Philibert de Saint Didier odpovídá: „Předmětem božské ctnosti naděje je Bůh, který odpouští, nikoliv Bůh, kterého zakoušíme! Je to Bůh, v kterého věříme. Předmětem božské ctnosti naděje je zásadní věrnost Bohu, který odpouští. Ani toto odpuštění však není citový zážitek“. (viz „Interrogation sur le Pentecôtisme”)
    DUŠE,  KTERÉ  TOUŽÍ  PO "KŘTU  V  DUCHU",  SI  VŮBEC  NEUVĚDOMUJÍ,  ŽE  OTEVÍRAJÍ  NÁRUČ  DÉMONU  PŘEVLEČENÉMU  DO  SVĚTLA,  který stahuje do své sítě duše, dosud ještě rozlišující dobro a zlo. „Obnova v Duchu Svatém“ je ve skutečnosti posílení řad bláhových duší, které se tímto způsobem množí jako houby po dešti.
    Tito „ctitelé“ se neklanějí Duchu Svatému podle katolické víry, ale „příteli“, který přišel z pekel rozdávat své „charismatické dary“, které jsou dokladem jeho přítomnosti a jeho působení. Tyto dary nejsou nic jiného než duchovní droga, která vede k degradaci duše a postupnému zmalátnění opravdového života podle víry.
    Tato charismatická obnova pak směřuje k „univerzální církvi“, která je mystickým tělem Satana, jak píše zednář Ryandey: „Pro nás toto úsilí (křesťanský ekumenismus) znamená kroky na cestě ekumenismu, který chceme mít totální (srov. P. Virion, Mystere d´iniquité s. 132).
    To vše odpovídá staré rozenkruciánské teorii předpovídající vznik ezoterické církve sv. Jana Evangelisty, která jako církev s iniciací překoná církev Petrovu. Tato apokalyptická doba již nastupuje!  V této církvi zaujímá první místo nikoliv Bůh, ale člověk, platí zde nikoliv božská transcendence, nýbrž imanence, nikoliv víra, ale citová charismata, nikoliv dogmata, ale vnitřní zjevení, profetismus a iluminismus.
    Z toho je možné pochopit, proč se za našich dnů mluví jen o lásce. „Lid bude klamán ve jménu lásky, která ovšem není božskou ctností, ale pouze si toto jméno uzurpuje. Nikde jsme nečetli frázi ‚Milujte se navzájem‘ tolikrát, jako v zednářských publikacích, ale jedná se přitom o tažení proti Kristově církvi“ (tamt. 146).
    Proto je naléhavě nutné trvat na autentické víře. Pro ni nenašel sv. Petr výstižnější vyjádření než „postavte se proti němu silní ve víře (1 Pt 5,9), bez které se nelze líbit Pánu (Žid 11,16). Sám Pán to říká skrze proroka Ozeáše: „Zasnoubím se s tebou ve víře (2,20.), nebo jak píše sv. Jan od Kříže: „Chceš-li se, duše, se mnou spojit, musíš přijít vnitřně oděna do víry“ (Výstup na horu Karmel, XXI.).
    Na závěr bych řekl: My, kteří věříme Písmu svatému,  MUSÍME  VĚNOVAT  VELKOU  POZORNOST  VÝSTRAHÁM,  KTERÉ  SE  TÝKAJÍ  POSLEDNÍCH  ČASŮ  jak v evangeliích, tak v listech apoštolů. U sv. Matouše čteme. „Rozmnoží se nepravost a vychladne láska mnohých... "Řeknou-li vám: „Kristus je zde‘ nebo ‚je tam‘, nevěřte, protože povstane mnoho falešných proroků a budou dělat velké divy a zázraky, takže by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.“
    Sv. Pavel píše Timoteovi: „Duch svatý říká výslovně, že v posledních dnech lidé odpadnou od víry a přidrží se bludných duchů, ďábelských nauk a prolhaných pokrytců“ (1 Ti, 4, 1-2). A pokračuje: „Buď si vědom toho, že v posledních dnech nastanou těžké chvíle. Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, vychloubační, pyšní, na cti utrhační, rodičů neposlušní, nevděční, bohaprázdní, nevázaní, hrubí, k dobrému neteční, zrádní, drzí, nadutí, milující více rozkoše než Boha "(11, 3.1-5).
    Bohužel, tato pohoršení se dnes prohlubují, roste zmatek v duších, které hromadně padají do záhuby... Satanova anticírkev ovládla lidstvo a nastolila v něm atmosféru a vůni schizmatu, hereze a odpadlictví. Je to atmosféra pro nás křesťany nedýchatelná.

    O  TÉTO  SATANSKÉ  INVAZI  ŘEKLA  PANNA  MARIA  V  LA  SALETTĚ : "ŘÍM  ZTRATÍ  VÍRU  A  STANE  SE  SÍDLEM  ANTIKRISTA!"

    Letniční křest není udělení Boží milosti v usebranosti, v čistotě, zbožnosti, ale skrze určitou mimopřirozenou energii, kterou často doprovázejí mimořádné a nekontrolovatelné jevy. Duch Svatý však nikdy není původcem porušení řádu, zatímco letniční duch se chlubí silou, která není božská, ale démonická. Satan, vždy lhář a pokrytec, si hraje na anděla světla, který dává svůdně zakoušet to, co je neznámé a mimořádné. S tím už uspěl u Evy, když jí namlouval: Budete jako bohové. Katolík, který vyhledává toto jalové opojení, dopouští se velkého nerozumu, když podstupuje tento iniciační obřad.
    Katolické charismatické hnutí si musí uvědomit, že vzniklo historicky z protestantských, tedy heretických sekt, které tvrdí, že autorem a inspirátorem hnutí je Duch Svatý. Pro ně jakákoliv jiná víra nepředstavuje překážku pro domnělé dary, ať už se projevují v jakékoliv denominaci. Jak mohou tyto citové fenomeny garantovat působení Ducha Svatého  U  OSOB,  KTERÉ  POPÍRAJÍ  SVÁTOSTI ( zpověď, eucharistii, křest)  A  ŘÁDNÉ  ZDROJE  MILOSTI,  KTERÉ  UDĚLUJE  DUCH  SVATÝ? POHRDAJÍ  INSTITUCIONÁLNÍ  CÍRKVÍ,  KULTEM  MATKY  BOŽÍ  A  SVATÝCH!  NEUZNÁVAJÍ  REÁLNOU  PŘÍTOMNOST  JEŽÍŠE  V  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOSTI,  KŘEST,  BIŘMOVÁNÍ,  OČISTEC..... Skutečnými projevy Ducha Svatého jsou dary moudrosti, rozumu, rady, vědění, zbožnosti a bázně Boží. Nepatří mezi ně pověrčivé vyhledávání toho,  CO  VYPADÁ  JAKO  ZÁZRAČNÉ  A  CO  VEDE  VE  SKUTEČNOSTI  K  ODPADU  OD  PRAVÉ  VÍRY!
    Hlavním inspirátorem a hybnou silou katolické charismatické obnovy je belgický kardinál Suenens. Jeho kariéra ho k tomu předurčuje.  Takto ho vidíme na titulní stránce revue Monde e Vie, která v něm spatřuje novodobého Luthera. Je zde představen jako patron a záštita v Bruselu konaného kongresu B´naid B´rith, kde obdržel masonskou „Nobelovu cenu“ cenu Templeton.
    Suenens byl nejdříve profesorem na katolické univerzitě v Lovani, ale vzhledem k herezím, kterým vyučoval, mu byla odňata licence. Byl jmenován duchovním vůdcem princů královského dvora, a když se Balduin I. stal králem, vyjednal mu při audienci u Jana XXIII. kardinálský klobouk. SUENENS  SE  STAL  HLAVNÍM  PŘEDSTAVITELEM  LIBERALISMU  A  MODERNISMU  A  JEJICH  VEDOUCÍM  PROPAGÁTOREM  A  ZASTÁNCEM  NA  II. VATIKÁNSKÉM  KONCILU.
    Je hlavním inspirátorem „PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU“.  Postavil kostel, kde se vůbec nepočítá s možností klečet. List Il Borghese uveřejnil 26. října 1969 zprávu o jeho uzavřeném civilním manželství. Je uveden v Pecorelliho seznamu vnitrocírkevních svobodných zednářů s datem vstupu 15. 6. 1967, prot. 21/64 krycí jméno Iesu.
    Na II. vatikánském koncilu vystoupil s projevem Charismatická dimenze církve. 19. ledna 1973 v National Catholiqeu Reporter prohlásil: „Všechno to, co křesťanu otevírá nový prostor, experimentální prostor, je impuls k jednotě.“
    „Nový“ duchovní život může být jen takový, který je odlišný od pravého života katolické církve. Výraz „experimentální“ je klíčové slovo, které poukazuje na zednářský plán sjednotit všechna náboženství nikoliv na základě nauky, ale na základě zkušenosti a zážitku. 3. června 1973 měl Suenens projev na univerzitě Notre Dame v Indianě, kde prohlásil, že charismatické hnutí je pro církev misií zítřka: Je třeba „obnovit tvář země“. Jinými slovy: k základním bodům „zednářského projektu“ patří zavedení „nové spirituality“ v katolické církvi.
    Kdo jiný než ďábel obrací tak naruby křesťanskou nauku postavenou na Zjevení!!!
  (Lumen de Lumine)

      JAK  POZNAT  PRAVÁ  A  FALEŠNÁ  ZJEVENÍ  A  UČENÍ ( náboženství)
                                       ČILI  ROZLIŠOVÁNÍ!
   Poselství Ježíše Vassule Ryden - 3.6. 1988:
    "Já jsem to.  Vassulo, nikdy neklesej na mysli, vzpomeň si, že jsem s tebou a že tě chráním.
     V těchto dnech jsem tě učil rozlišovat  PRAVÁ  ZJEVENÍ  A  UČENÍ  na jedné straně  A  FALEŠNÁ  ZJEVENÍ,  UČENÍ  A  VIZE na straně druhé.  VŠECHNO,  CO  JE  NEPRAVÉ,  POCHÁZÍ  OD  SATANA!  Rozsévá zmatek, aby pravdu usvědčil ze lži. Seje koukol mezi pšenici a všeechny mate. Zuří kvůli zjevením v Medžugorje a snaží se všechny zmást. Snaží se tvrdit, že tato božská díla nepocházejí ode mne.
    Dcero, když čteš o nějakém zjevení,  KTERÉ  SE  DISTANCUJE  OD  MÉ  CÍRKVE,  POPÍRÁ  PETRA,  POPÍRÁ  SVATOU  MATKU,  PAK  VĚZ,  ŽE  TATO  POSELSTVÍ  NEPOCHÁZEJÍ  ODE  MNE,  PÁNA TVÉHO  BOHA!  Pocházejí od mého odpůrce, který se zjevuje, bere na sebe mou podobu, aby uskutečnil svůj záměr, to je aby vás co nejvíc rozdělil. Věř, že já nechci, aby se mí beránci rozptylovali. Chci je mít sjednoceny všechny kolem Petra v jednom stádě. Opakuji znovu, že Já, Ježíš Kristus, váš Pán a Spasitel, jsem vyvolil Petra, aby až do mého návratu pásl a chránil mé beránky a ovce, tohoto Petra, kterým je dnes Jan Pavel II. Slyšte, co Duch Svatý říká církvím: Vassulo,  SATAN  VÍ,  ŽE  JEHO  DNY  JSOU  UŽ  SEČTENY,  A  PROTO  SE  RUDÝ  DRAK  POKOUŠÍ  STRHNOUT  S  SEBOU  CO  MOŽNÁ  NEJVÍC  DUŠÍ!  DOSTALO  SE  MU  PŘÍSTUPU  DO  MNOHA  HLAV  A  MYSLÍ,  zrovna do těch, které by měly být naplněny duchovností a svatostí. Pronikl do nich všemi možnými odchylkami a úchylkami od pravdy a ode všeho, co je svaté.
    Rozhlédněte se kolem sebe, moji milovaní a pochopíte!  VŠECHNY  TYTO  ODCHYLKY  A  ÚCHYLKY  DAL  VÁM,  MÝM  DĚTEM,  JAKO  V  DOBÁCH  SODOMY  A  GOMORY! (genderové učení, homosexualita, pornografie aj.) Ano, aby  ZAPLNILY  VAŠEHO  DUCHA  A  NENECHALY  PROSTOR  PRO  TO,  CO  JE  SVATÉ,  ANI  KOUSEK  MÍSTA  PRO  MNE -  VAŠEHO  TVŮRCE  A  BOHA!  Ano, má Vassulo, cítím se odmítán. Cítím se zapomenutý a nemilovaný! Já, který jsem z lásky za vás zemřel na kříži!  JÁ,  KTERÝ  JSEM  DUCH  LÁSKY!  Vidíš, jak se mnou jednají? Zasloužím si to?
    VASSULO,  MODLI  SE,  MODLI  SE,  MODLI  SE  ZA  OBRÁCENÍ!!! Satan zesiluje své působení na mé tvorstvo, aby je stáhl s sebou do jámy! Ó tvorstvo, jak jsi slabé - jak strašlivě slabé!!!
    JAKÉKOLIV  ZJEVENÍ  A  UČENÍ,  KTERÉ  ODMÍTÁ  POSVÁTNOU  EUCHARISTI  A  OZNAČUJE  JI  ZA  RITUÁL (Některé církve ji nazývají "tradicí" a urážejí tím Boha: evangelíci, protestanti, letniční církve, jehovisti atd.),  NEBO  NEUZNÁVÁ  NEPOSKRNĚNÉ  SRDCE  TVÉ  SVATÉ  MATKY,  NENÍ  ODE  MNE!!!  Já Pán, vás nekonečně miluji a chtěl bych vás ještě jednou   VAROVAT  PŘED  TĚMITO  FALEŠNÝMI  PROROKY  A  UČITELI!"

                    SATAN  BUDE  VLÁDNOUT  FALEŠNÉ  CÍRKVI

   Sv. Otec Pio: "Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“ (*)

      Za celých devět měsíců, které uplynuly od předání „dubií“, neodpověděl Bergoglio na oprávněné kardinálské otázky jinak než zarytým mlčením. Jak by také mohl promluvit, vždyť by to pro něho znamenalo veřejné přiznání barvy. Je to jednání zbabělce, který se bojí otevřené konfrontace a schovává se za svou domnělou „papežskou“ autoritu. I pro nejposlednějšího představitele církve stejně jako pro všechny soudné věřící je dnes zcela jasné, že dvojznačné formulace jsou jeho speciální nástroj a uplatňuje je v AL zcela záměrně, aby dosáhl změny dosavadní církevní nauky. Dnes je zcela zřejmé, že obě synody o rodině svolal právě s cílem,  ABY  PROSADIL  MOŽNOST  ROZVODU  A  DRUHÉHO  "MANŽELSTVÍ"  a přizpůsobil církev okolnímu světu. Dokládá to celá chronologie událostí posledních dvou let.
      Za nedlouhou dobu, kdy skočil v koši druhý kardinálský dopis papeži Františkovi, došlo k ještě většímu prohloubení vnitrocírkevního zmatku. Biskupové a biskupské konference se vyslovují protikladně k základním otázkám víry a morálky a  SVĚDČÍ  TAK  O  VNITŘNÍM  ROZKOLU.   Papeže Františka je možno zcela oprávněně obvinit, že neplní primární funkci svého úřadu, nemluvě o tom, že  PANUJÍCÍ  ZMATEK  SÁM  PLÁNOVITĚ  VYVOLÁVÁ  A  PODNĚCUJE   a mnohé jeho současné aktivity v církvi jsou v naprostém rozporu s posláním, které s papežským úřadem přijal.
      Druhý vatikánský „koncil“ vstupním projevem zaprodance Giovanni Roncalliho zahájil nástup k demolici katolické církve, která právě finišuje Bergogliovou horečnou činností. TO,  CO  BERGOGLIO  ZAVÁDÍ  A  ŠÍŘÍ,  SMĚŘUJE  ZÁKONITĚ  K  TOTÁLNÍ  DEMORALIZACI.   Jestliže si někdo osvojí podle jeho návodu autonomii rozhodovat ve svůj prospěch, že svůj život v konkubinátě nemusí pokládat za těžce hříšný stav, dříve nebo později dospěje do stadia, kdy tuto „pravomoc“ začne uplatňovat v jakýchkoliv kontroverzních situacích. Falešná svéprávnost svědomí úplně převrací morální řád. Bergoglio zde postupuje v Satanových intencích a kdo v něm chce nadále spatřovat „Svatého otce“, uráží všechny jeho předchůdce a především samotného Boha.
      Čím více se ovšem šíří Bergogliem požehnaná lavina cizoložství a svatokrádeží, tím více se šíří také nakažlivé mínění, jakoby to vlastně bylo v pořádku. Závrať liduvládného sebevědomí chlácholí davy, že pravda bude nakonec tam, kde je většina.
Ale jak nás poučila Sodoma a Gomora, je tomu zcela naopak: pravdu si zachovala jen nepočetná Lotova prchající rodina. (Onen reálný historický monument lidské zvrácenosti a Boží spravedlnosti u Mrtvého moře je dodnes k vidění, všichni příznivci osvobozené autonomní morálky by si tam měli povinně vykonat svou pouť.
     Skandál kolem Amoris laetitia je ovšem jen momentální špičkou ledovce. I nejfundovanějším kritikům Bergoglia jakoby unikalo to nejpodstatnější, totiž skutečnost, že BERGOGLIOVO  OSOBNÍ  KRÉDO  STOJÍ  OD  POČÁTKU  ZCELA  MIMO  EVANGELIUM  A  MIMO  CÍRKEV!  Demonstruje to tím, že nevzdává úctu a poctu našemu Pánu Ježíši Kristu. Demonstroval to rovněž veřejně v květnu ve Fatimě. To nás čtyři roky jeho řečí u sv. Marty tak zglajšaltovaly že nám jeho drzé urážky, jaké si dovolil vůči Panně Marii, připadají normální? Bratři, je na čase, abychom ze sna povstali.
      Copak není evidentní, že tento antipastýř se dal zcela do služeb protivného tábora? Je to šokující, bezprecedentní situace, jaká nemá v církvi obdoby, že se vlastně bojíme ji vzít v úvahu, ale to na podstatě věci nic nemění. Obdivuhodně důsledně se realizuje 200 let starý projekt zapřisáhlých nepřátel se Božího království, který  VSADIL  PRÁVĚ  NA  TAKOVOU  POSTAVU  ZVRÁCENÉ  A  ZRÁDNÉ  HLAVY  CÍRKVE!
     Objevil se v Římě před čtyřmi roky jako někdo z onoho světa. To nebylo nikomu nápadné, jaké známosti, vazby a osobní přátelství má tento muž ze zámoří nejen s celým disentem italské a německé církve, ale jak je spřízněný s úhlavními protivníky Božího království ze všech světadílů a jak si je zcela nepokrytě zatahuje do nejrůznějších církevních orgánů a realizuje tak krok za krokem univerzální vnitrocírkevní zednářskou supremaci? S velkým přehledem zmobilizoval, bylo – li třeba „zrehabilitoval“ všechny možné povratníky a rebely a zapojil je aktivně do díla zkázy. Posloužily jeho dosavadní slovutné „elaboráty“ aspoň v nejmenším církvi, anebo je to ve skutečnosti zakuklené infikované předivo, které rafinovaně mate základní pojmy
     O jeho cílech výmluvně svědčí jeho neobyčejná přízeň a náklonnost, jaké projevuje všemu a všem, kdo jakýmkoliv způsobem vystupují nepřátelsky vůči katolické církvi. Zbožňuje a pokud může, líbá ultralevicové političky, objímá politiky a rafinovaně a nekompromisně „odstavuje“ všechny své skutečné i potenciální oponenty.
      Tento antipapež nespadl z oblak. Že se v církvi objeví záškodník tohoto typu, to už přece víme dva tisíce let a aktuálně to potvrdil P. Pio. Když tedy nadchází tato osudová situace, je třeba si to otevřeně přiznat a podle toho se zachovat. Nic nám nepomůže zavírat oči, protože pak nevidíme ani propast, kam to všechno zákonitě směřuje.
     Bergoglio si zařídil dokonce formálně své vyhoštění, když přijal spolu s „papežským kazatelem“ z rukou heretiků satanské biřmování (viz). Pokud to někomu nepřipadá divné, je to jen díky heretickému koncilu a jeho zákeřné „ekumenické narkóze“.
Na obranu svého velvyslance používá Satan strašáka sedesvakantismu a pochybující věřící mate ujišťováním, že Bergoglio zatím žádný blud nevyslovil. Bergogliův kapitální blud nese ve skutečnosti všechny známky největší Satanovy podlé lži, jakou jako v ráji podvedl prarodiče: že Bůh je lhář, protože požaduje od lidí nemožné.
       Bergogliova arcihereze hlásá, že nejvznešenější a nejposvátnější Boží záměr a zákon je nedosažitelný ideál. Není divu, že se přemnohým nedostavá nezbytného světla a síly, když jsme opustili jediný zdrojmilostí a světla - autentickou Kalvarskou oběť, a nahradili ji jalovým luteránsko židovským divadlem, které místo pravého Boha uctívá člověka.
     Jestliže však Boží Zákon je nereálný, tak k čemu vlastně je? K čemu by tedy vůbec byla církev, jestliže její údy si mají prakticky žít tak jako lidé tohoto světa? Výsledek 500 let starého Lutherova odpadlictví, které mezitím neuvěřitelně zdemoralizovalo lidstvo, se má stát dnes normou pro Boží království? Všemi prostředky a vynálezy působí úspěšně Satan na lidstvo, aby se vzdalo veškeré své přirozenosti a důstojnosti a propadlo nejhanebnějším zhůvěřilostem, a Církev Boží se má přizpůsobit a nechat zavléct a zapojit do tohoto sodomského hnojiště?
     JE  ČAS  KONEČNĚ  PROHLÉDNOUT  A  JEDNOZNAČNĚ  SE  ODLOUČIT  OD  LSTIVÉHO  A  FALEŠNÉHO  PROROKA,  KTERÝ  UŽ  DÁVNO  OPUSTIL  TROJJEDINNÉHO  BOHA  A  JEHO  ZJEVENOU  VÍRU!!!   Nastala absurdní situace, kdy falešná církev a její generalita spolkla ďáblovu návnadu, opouští Petrovu skálu a jde svou cestou do služeb Lháře, který stanul v jejím „čele“ a který z toho důvodu ještě ani jednou nevyznal chválu nejvyššímu Pánu a Králi.
      "Suď mě Bože, a rozhodni mou při, vysvoboď mě ze znesvěceného národa a od podlého a lstivého  člověka. Sešli své světlo a svou pravdu, ty ať mě vedou a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stánků ." (Ž 42).
      Všemohoucí Bůh, který dopustil tuto těžkou zkoušku za naši dlouholetou nevěrnost, neopouští ty, kteří se k němu s důvěrou a opravdovou kajícností utíkají.
    ( -vu- REX! - lumen de Lumine)
    Blog katolického integristy pro náročné čtenáře. Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam!

(*) Za toto demaskování se Satan pomstil P. Piovi tím, že ho uvěznil v ohavném zednářském chrámě v San Giovanni Rotondo

                   383. Poselství Matky Spásy ze dne 2. března 2018.
                              Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
               TOTO JE NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ČAS PRO LIDSTVO                           
      Milované děti mého Neposkvrněného Srdce,
nechť světlo mého srdce rozjasní každý váš okamžik, abyste se neoddělili od mého Syna. Přimlouvám se za každého z vás jako Královna a Matka.
      Milované děti, promlouvám k vám z vůle Nejsvětější Trojice, z vůle Boží lásky a vyzývám vás, abyste si obnovily své smysly a odpoutaly se od všeho, co je světské, co stále obtěžuje člověka, zejména skrze tělo, abyste neklesly do velkých ohavností.
Prostopášnost, kterou lidstvo vdechuje, není nic jiného, než to, k čemu vás vede Satan, aby si připravil úrodnou půdu pro antikrista.
     Během celé historie lidstva   EXISTOVALI  ANTIKRISTOVÉ,  KTEŘÍ  BIČOVALI  NÁRODY,  ZABÍJELI  MILIONY  LIDSKÝCH  STVOŘENÍ  A  PÁCHALI  NEJNEPŘEDSTAVITELNĚJŠÍ  ČINY  ÚCHYLEK,  VYUŽÍVAJÍCÍ  LIDSKÁ  STVOŘENÍ!  Tito antikristové přinesli mučednickou smrt velkým národům,  KRUTĚ  EXPERIMENTOVALI  S  ČLOVĚKEM (fašisti, Dr. Mengele, komunisti aj.) způsobili pohromy a démonická zneužívání. Některé národy a lidé jsou svědky těchto činů, trpěli ničivým řáděním těchto antikristů, kteří byli předzvěstí velkého antikrista, jenž bude pohromou nejen pro některé národy, ale pro celý svět. Skutečnost, že většina vlád na světě patří k velké globální organizaci, je jednou ze strategií zednářů, iluminátů a mocných tohoto světa, kteří usilují o dosažení cíle zavést nový světový řád, kde bude panovat náboženství antikrista – satanismus.
      Světová ekonomika bude antikristova, zdraví bude podmíněno věrností antikristu, všichni budou svobodní, vzdají-li se antikristu a i potrava bude dávána těm, kdo se odevzdají antikristu… Taková je svoboda, které se oddá tato generace – je to podrobení antikristu.
      Udržujete mého Syna v neustálém utrpení pohrdáním životy tolika nevinných, které zabíjíte. Potraty, s dobrovolným souhlasem, kvůli pohrdání životem, jsou velkým hříchem proti Duchu Svatému.
     Žena ztratila skromnost, její oděv ve městech směřuje k naprosté nahotě a muži se stali strašnými lidskými dravci, uchvácení vším, co je tělesné. Muž tíhne ke všemu, co je tělesné a je k tomu svolný i mezi svými a zapomíná, že čím více dovolí být vtažen do tohoto stavu, tím víc je ovládán padlými anděly, kteří jsou na zemi a stále pokoušejí lidstvo.
      NACHÁZÍTE  SE  VE  VELMI  NEBEZPEČNÉM  ČASE,  KDY  SVATÝ  PŘESTÁVÁ  BÝT  SVATÝ,  NA  BEZBOŽNÉHO  NENÍ  POHLÍŽENO  JAKO  NA  HŘÍŠNÉHO,  HŘÍCH  UŽ  NENÍ  HŘÍCHEM  A  POSLUŠNOST  K  MÉMU  SYNU  JE  PŘEKONÁNA  NEPOSLUŠNOSTÍ! (Podle papeže Františka jsou hříšníci "zranění" a smilníci mají "milosti Boží" takže můžou přijímat a od "homosexuálů a protestantů se můžeme mnohému přiučit"!)
      Žena dospěla k pohrdání mnou, chce nezřízenost a já jsem reprezentována v skandálních karnevalových scénách, v nichž jsem zobrazována jako hříšník. Oplakávám tato stvoření a hledám je s největší láskou. Jsou kořistí Zlého, a kdyby v tomto čase kterýkoli svatý kněz s nimi zahájil obřad exorcismu, démoni by uprchli, k překvapení všech. Tato generace žije v předehře příchodu velkého nositele největší katastrofy, kterou lidstvo zažilo od doby, kdy bylo potrestáno potopou. Tato zhýralost, v níž se lidstvo nachází, je částí díla, které Zlý nenápadně provádí s cílem vyhrát duše. Svoboda, která lidstvo přitahuje, je stejná, jež přivádí tuto generaci do chaosu, k oddělení od Boha a tím k pohrdání Božími Zákony, svátostmi a skutky milosrdenství.
       Právě v tomto čase nebe pokračuje ve varování člověka před hříchem a jeho různými podobami, jimiž je klamán Boží lid.
Ne všichni byli ztraceni, jsou duše, které žízní po Boží Lásce…
       Duše, které se oddávají Boží Lásce…
       Duše, které stále vstupují do Boží vůle, aby přežily uprostřed bouřlivého moře hříchů světa…
       Duše, které potřebují slovo, gesto, výzvu k obrácení…
       Duše, které jsou neúnavnými bojovníky proti zlu…
       Duše, které se v určitém okamžiku obrátí ke Kristu…
NEPŘIJÍMEJTE  ZAVÁDĚNÍ  NOVINEK  V  PÍSMU  SVATÉM,  NEBO  POZMĚŇUJÍCÍ  DODATKY!   Dostáváte neustálá varování,   ABYSTE  SE  PROBUDILI  A  NEBYLI  ZTRACENI  V  PROPASTI  PEKLA!!!  Toto je čas, před kterým jsem vás varovala v mých předchozích zjeveních…Toto je nejnebezpečnější čas pro vás jako lidstvo. Kvůli tomu, a navzdory takové nevíře a posměchu vůči voláním z Otcova Domu, nebe nemlčí. Musíte upevnit vztah s Domem Otce, musíte se modlit srdcem, musíte zůstat sjednocení s mým Synem a přijímat Ho řádně připraveni, musíte stále zůstávat s mým Synem a být těmi, kdo plní Boží Zákon.
     Milované děti, mého Neposkvrněného Srdce,  KOMUNISMUS  neslábne, ale rozpíná se a  PŘEBÍRÁ  MOC.  Nenechejte se zmást, až vám budou říkat opak.....Církev mého Syna bude trpět velkou bolestí.... Itálie bude překvapena přírodou a bude kořistí hrůzy vulkanické erupce.....Provokace na Středním východě přestanou být provokacemi.....Spojené státy pokračují ve své očistě, příroda jim nedá žádný oddych a zemětřesení zalarmuje tento národ.....Anglie bude žít svou tragédií.... Terorismus bude stále zbraní bolesti ve Francii a Španělsku.
      Milované děti mého Neposkvrněného Srdce: Neoddělujte se od mého Syna, volejte mě a já vám okamžitě pomohu, žádejte ochranu od vašich společníků na cestě a o přímluvu svatých. Toto je čas běd… [Zj 8, 13].
      Mé srdce je archou spásy, přijďte ke mně a jí vás okamžitě přivítám. Miluji vás.
         Matka Maria

                   Z poselství Ježíše ze dne 13. února 2013 v 11:20.
                                     MODLITBA 100
                           ZA PŘEŽITÍ KŘESŤANSTVÍ

        Ó, drahý Ježíši, prosíme Tě, dej nám schopnost přežít zkoušky, kterým nyní  čelíme, až poslední pravý papež skončí svou misi pro Tebe. Pomoz nám vydržet hroznou trýzeň, které nyní budeme muset čelit kvůli pádu církve, kterou jsme kdysi znali. Nikdy nás nenechej se odchýlit od Pravdy tvého Božího Slova. Pomoz nám zůstat mlčenlivými, až na svých bedrech poneseme tíhu útoků, které nás mají zlákat obrátit se zády k Tobě a ke svátostem, které jsi dal světu. Pokryj tvou armádu jako štítem mocnou láskou, kterou potřebujeme, abys nás ochránil před falešným prorokem a antikristem. Pomáhej své církvi na zemi se šířit a násobit, aby bylo možné se pevně držet Pravdy a pomáhat Ti vést naše bratry a sestry po cestě Pravdy, abychom se náležitě připravili na tvůj Druhý příchod. Amen.

                      378. Poselství Ježíše ze dne 31. března 2017.
                                 Nástroj: Glynda Linkous (USA).
                                            "DOST!"

        V duchu jsem viděla krátkou vizi Ježíše. Otevřené dlaně jeho rukou byly spojené. V jeho dlaních jsem viděla potracené plody, o nichž jsem věděla, že byly potraceny tady v Americe. Viděla jsem slzy v jeho očích. Pak jich do jeho rukou padlo mnohem víc, a stále padaly a padaly. Jejich krev z nich kapala a rozlévala se. Plakal. Začala jsem také plakat při tom, co jsem viděla. Náhle zakřičel: "DOST!" Viděla jsem Ho, jak převrací stoly, a vzpomněla jsem si, jak převrátil stoly penězoměnců v chrámu za jeho dnů na zemi, už blízko chvíle jeho ukřižování. "Už mám toho dost, té přemíry krveprolití na územích Ameriky (nevěděla jsem, proč řekl územích, místo území Ameriky). Mám dost vražd těch nevinných duší, které ke Mně volají, abych je pomstil!
        Právě tak, jako jsem převrátil stoly penězoměnců, nyní vyvrátím tento národ vrahů. Nyní vyvrátím tento zvrhlý národ uctívačů model, který Mě odmítá poznat a jít po mých cestách. Srazím každého na vysokých místech a vše, co se v tomto národu povýšilo proti Mně. Zkažení budou křičet o milosrdenství, ale žádné nenajdou. Dokonce i spasení Mě budou prosit, abych zastavil zkázu, ale kvůli těmto nevinným to neučiním. AMERIKO,  JÁ  TĚ  POVALÍM!!!"
     Ježíš    (Ex 20, 13: Nezabiješ.)

    PROČ NÁS MÁ SPÁLIT OHEŇ? OPRAVDU JSME SODOMA A GOMORA?

                                HLUBOKÁ RÁNA POTRATU!
                      Mons. Andreas Laun, světící biskup salcburský
      Biskup Dr. Andreas Laun se po celý svůj život zastává „kultury života“ a současně pozvedá svůj varovný hlas proti „kultuře smrti“. Oba tyto pojmy pocházejí od sv.Jana Pavla II., on je označil přímo prorockým způsobem. Je až zarážející, jak TENTO SVATÝ PAPEŽ JASNĚ PŘEDVÍDAL CELOSVĚTOVÝ VÝVOJ ve svých věroučných dokumentech UPOZORŇOVAL NA HROZÍCÍ NEBEZPEČÍ! Tomuto dědictví se až do dnes cítí být povinován světící biskp Laun. Hluboká rána potratu v naší dnešní společnosti je pro něho doslova výzvou. Pro svá vyjádření musel přijmout mnoho odporu, ba i pohrdání. ČASTO STOJÍ JAKO OSAMĚLÝ HLAS VOLAJÍCÍ NA POUŠTI! Ale jednou mu dá historie za pravdu a dostane se mu zaslouženého uznání:

      Kdyby dnes někdo požádal nějakého člověka z Marsu, aby sestavil studii o lásce k dětem a úctě k ženám, podal by nejprve kladnou zprávu. Ale po druhém kritickém přezkoumání situace by došel k negativnímu posudku.
     Nepřátelství k dětem: Nejprve by sice zapůsobila reklama na dětskou výživu, bezpečnostní pásy pro děti, dětské prádlo a speciální zboží všeho druhu – ale, ale, ale! K tomu by přišla zasedání našich politiků, jejich zdůrazňování společných hodnot a státoprávnosti v EU – navzdory některým problémům v některých zemích, které se nechtějí podřídit hlavnímu proudu, a proto jsou kritizovány.(Např. Polsko, Maďarsko a Venezuela zrušily zavedený nárok na potrat.)

                                  Dobrý dojem klame
     Ano, komise z Marsu by měla dobrý dojem z lásky našich politiků k dětem a z jejich starosti o děti a jejich blaho. Ale nějak by také objevili, že dobrý dojem klame, že skutečnost je jiná. Vždyť děti smí být usmrcovány až těsně před porodem, alespoň tehdy, když podle vší pravděpodobnosti budou postižené! A děláme všechno, abychom postižení zjistili. Ale né proto, abychom je léčili, ale abychom je vyselektovali a přitom platí pravidlo: STAČÍ PODEZŘENÍ, JENOM ŽÁDNÉ RIZIKO! O podobných problémech a argumentech Z NACISTICKÉ DOBY se nesmí mluvit!
      S tím je ve shodě, že se smí uměle vyrábět embrya – mohlo by se říci „rané děti“. Když se neimlantují a pak neporodí, jsou vydány NA VÝZKUM A DO PRŮMYSLU, kde z nich vyrábí krémy proti vráskám, s odůvodněním, že to ještě nejsou „praví“ lidé, jakoby existovali i nepraví!
     Děti smějí být také svěřovány homosexuálním párům, navzdory všem varovným hlasům a proti zdravému rozumu většiny lidí.
                            Narůstající „zestátňování“ dětí
       Děti jsou brzy odnímány pod tlakem svým matkám a otcům DO STÁTNÍ PÉČE, tam mohou plakat a bránit se, jak chtějí - navzdory špatným zkušenostem, které s tímto systémem udělali V KOMUNSTICKÝCH STÁTECH. Proti tomuto zestátňování se dá sotva bránit!!! Avšak státem podporované jesle jsou násilím nejen proti dětem, ale i proti mnoha matkám. Mělo by se žen zeptat, čemu by daly přednost, jestli práci v supermarketu nebo výchově svých dětí a říci jim, že nejdůležitějším vztahem dítěte na začátku života je vztah k rodičům, PŘEDEVŠÍM K MATCE!  Prý si nemůžeme dovolit, aby děti zůstaly u svých matek. To je velice „věrohodné“, KDYŽ VIDÍME NA CO MÁME JINAK DOST PENĚZ A ZA CO JE VYDÁVÁME!!!
     Nedá se popřít, že existují nouzové situace, kdy jesle potřebujeme, ale dělat z toho ideál a normální stav není vhodné. Ideálem pro hosopářství jsou ženy, které mohou pracovat! A to i za situace, kdy bylo v komunstických zemích prokázáno, že časná kolektivní výchova malých dětí byla nesprávnou cestou. Musíme „demokraticky“ poslouchat pláč dětí steskem po svých matkách. Ženy, které pracují v jeslích, by o tom mohly vyprávět!

                       Ve skutečnosti ženám nepřátelská strategie
      Kdo se odváží mluvit o tom, JAK JE ŽENÁM NEPŘÁTELSKÝ UMĚLÝ POTRAT A JAKÉ JSOU NÁSLEDKY? Povrchně uvažováno by se dalo říci, že veřejná politická korektnost chrání ženu v každém ohledu. Máme zákony proti každému sexuálnímu obtěžování žen a také mužů, dbá se na rovnoprávnost žen, uvádějí se kvóty účasti žen, kde to jen jde, chceme dát ženám svobodu a právě tam, kde se zdá, že chybí.
     Ale skutečnost je zase jiná: ŽENY JSOU PŘESVĚDČOVÁNY, ŽE DĚTI JSOU PŘEDEVŠÍM ZÁTĚŽ, ne pramen radosti, A PROTO ŽENY MUSÍ MÍT PRÁVO VZDALOVAT SE OD TÉTO ZÁTĚŽE – antikoncepcí – NEBO OSVOBOZOVAT OD NÍ – pomocí potratů! V případě „nouze“, tak to definuje okolí, jsou tlačeny, donucovány, aby daly své dítě usmrtit – i proti svému hlubokému přesvědčení a svému přání mít dítě, - že to, co v nich roste je dítě a ne chuchvalec buňěk, jak se jim dokonce někteří lékaři snaží namluvit, zatímco na ultrazvuku používají docela jiná slova, KDYŽ UKAZUJÍ RUCE, NOŽIČKY A HLAVU DÍTĚTE - nikoliv shluk buněk!
     Strašlivé následky povolení potratů se projevují: V mnoha zemích se praktikuje výběrový POTRAT DĚVČÁTEK, takže v některých zemích chybí miliony žen, což ovšem také znamená, že miliony mužů nemohou mít rodinu. A to pro tyto země také znamená, že existují miliony mužů, kteří tvoří AGRESIVNÍ POTENCIÁL PRO NÁSILÍ A VÁLKY. A MNOHO TĚCH, KTEŘÍ SI PAK POMÁHAJÍ SAMI S NEVĚSTKAMI NEBO JINÝMI MUŽI!

                                Nevýslovné utrpení pro celou rodinu
     Jiným následkem liberálních potratů je podle známých slov Matky Terezy ŽENA JAKO DRUHÁ OBĚŤ KAŽDÉHO POTRATU. Co znamená potrat pro ženu? To, že ideologickými vlivy nebo nátlakem svého okolí jedná PROTI SVÉ PŘIROZENOST, JE TO JAKO DRUH SEBEVRAŽDY NEBO SEBEZMRZAČENÍ!!! Nechá si to, co je jí nejdražší, co může mít, „dát pryč“, a nebude už tou ženou, kterou byla, kterou chtěla být a kterou mohla být.
     Co to znamená pro její vztah, její lásku k dětem, které snad ještě bude mít? A ke svému muži? Je známo, že PO POTRATU DOCHÁZÍ V MANŽELSTVÍCH K ROZDĚLENÍ, KTERÁ KONČÍ ROZVODEM. A jak postihne děti, když se dozví, že JEDEN Z JEJICH SOUROZENCŮ BYL USMRCEN? Stále znovu slýchám, že děti cítí, když jedno dítě chybí.
     Můžeme se také zeptat, co „potrat dělá“ se zůčastněnými muži? A co potrat znamená pro celou společnost, především pro výchovu dětí? „KÁŽE“ SE JIM NENÁSILÍ JAKO IDEÁL,  KAŽDÝ MALÝ POHLAVEK  SE  POVAŽUJE  ZA ZLOČIN, ALE UČÍ SE NÁSILÍ PROTI NENAROZENÉMU DÍTĚTI! A mládež se přesvědčuje, že to není žádné násilí, nýbrž právo ženy, právo také jejich matky. Z toho může povstat otázka dítěte:“A proč jsi mne také nepotratila?“
     Ve snaze přesvědčit děti o této „nauce“ je také útok proti rozumu, jako by se chtělo učit, že 2x2 jsou 4, ale může být také správně 5.
                               Neupřímná řeč a „odkriminalizování“
     Podobně je proti rozumu zaměřen pojem „odkriminalizování potratu“. Jakoby nějaký čin nebyl zločinem jenom tehdy, kdyby se svévolně „odkriminalizoval“, jak se nazývá „upuštění od trestu“. Tento způsob řeči je POHOU FORMOU LŽI, která se snadno dá prohlédnout. Zločiny nejsou určité činy jenom proto, že se trestají, je tomu samozřejmě naopak. ČINY SE STÁVAJÍ ZLOČINY KVŮLI TOMU, ČÍM JSOU, A PROTO KVŮLI SVÉMU OBSAHU JSOU TRESTÁNY! Abychom to vysvětlili ještě evidentněji, stačí uvést jiné zločiny ve smyslu odkriminalizování: islámský a jiný teror, znásilnění, nebo třeba jenom krádež auta: PŘESTALY BY BÝT ZLOČINY, KDYBY SE UŽ NETRESTALY?
                                 Přijetí umělého oplodnění
     K následkům neúcty k životu před narozením patří přirozeně už dlouho v západní společnosti zakořeněné přijetí IVF - „oplodnění ve zkumavce“, plození lidí v laboratořích, kteroužto techniku se naučili od veterinářů. Tato vymoženost se těší oblibě navzdory poškozením, která se u takto zplozených dětí často vyskytují. K tomu brzo přistoupila technika zamrazování embryí. Navzdory všem dnešním znalostem o embryonálním vývoji člověka od zplození se embrya tisíckrát zmrazují, přičemž se dobře ví, že téměř všichni TITO MALÍ LIDÉ NIKDY NESPATŘÍ SVĚTLO SVĚTA, NIKDY NEBUDOU OPRAVDU ŽÍT! A TAK SE POUŽÍVÁ TĚCHTO NEJMENŠÍCH LIDIČEK, když už je nepotřebují, PRO POKUSY NEBO JAKO „ODPAD PO POTRATU“ NA VÝROBU KOSMETIKY! (Proti vráskám- už se nedivím, proč je Bůh tak naštvaný a Ježíš pláče!)

                     Povolení adopce dětí pro páry stejného pohlaví
     Další pohrdání dětmi, jejich požadavky a právy vzniklo zavedením HOMOSEXUÁLNÍCH „MANŽELSTVÍ“. Potom, co bylo zavedeno, došlo k tomu, k čemu muselo dojít: k adopci dětí stejnopohlavními páry s odůvodněním, že takový pár může stejně milovat jako normální manželský pár. Ale proti tomuto argumentu mluví dva pádné důvody: Může se to sice stát i v jiných vztazích, ale riziko pedofilního zneužití je v takových „rodinách“ vyšší. Toto tvrzení není urážející pro homosexuály stejně tak jako věta, že muži jsou častějšími násilníky než ženy není urážející pro muže, i když ženy v některých případech jsou také násilné.
     Druhým důvodem je: Muž může být také laskavý, ALE NENÍ ŽENA A NEMŮŽE MILOVAT STEJNÝM MATEŘSKÝM ZPŮSOBEM JAKO ŽENA! Muž nemůže ženu zcela hodnotně nahradit. Nepopírají se tím zvláštní schopnosti ženy, když se považuje za jednoduše nahraditelnou? Hraje jenom tu „roli“, kterou může hrát také muž, nebo nemá pravdu ta žena, která v jedné diskusi povstala a s důrazem řekla:“JÁ NEHRAJI ROLI MATKY! JÁ JSEM MATKA!“ ?
     Zkušenosti dětí, které musely vyrůstat v této konstelaci, dokazují, že ideologie, jež obhajuje tuto praxi, se mýlí. Také vývojová psychologie potvrzuje to, co zde bylo řečeno.
                              Radikálně praktikovaná ideologie genderu
     A to nejhorší na konec: Zneužívání dětí jako důsledek radikálně praktikované genderové ideologie. Jak málo bere děti vážně, ukazuje drasticky genderové hnutí. V USA byl, nebo je jeden lékař, který rodičům chlapce, kterého při obřízce poranil, radil, aby dítě jednoduše vychovávali jako děvče. Chlapec byl zmrzačen a podle toho se s ním jednalo. Když vyrostl, odhalil, co s ním bylo uděláno, změnil zase své pohlaví, žil zase jako muž, kterým vlastně byl, a nakonec spáchal sebevraždu. Ten lékař je dodnes v některých publikacích oslavován jako velký muž a jako takový bývá citován. Navzdory této skutečnosti mají být jiné děti také tak „ošetřeny“?
                   Změkčení jednoznačného učení také u katolíků
     Nesmíme se nezmínit, že odkriminalizování potratů proniklo dokonce do hlav mnoha křesťanů a dokonce i katolíků!!! „Dokonce i katolíků“, protože slavný koncil označuje potrat ZA ZLOČIN a velký papež Jan Pavel II., a stejně jeho následovníci nepochybují ani v nejmenším o tomto učení!
     Liberální potratová ideologie pronikla třemi argumenty: Potrat ne, ale přece ano, jestliže by mělo nastat  postižení. Ano také tehdy, jestliže žena otěhotněla následkem znásilnění – „přece nebudeme chtít ženu trestat“! K tomu budiž řečeno: TAKÉ POSTIŽENÉ DÍTĚ JE DÍTĚTEM! TAKÉ DÍTĚ VZNIKLÉ ZE ZNÁSILNĚNÍ JE DÍTĚTEM A NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S ČINEM, JEMUŽ VDĚČÍ ZA ŽIVOT! A reklamní slogan „chcete ženu trestat?“ je hluboce prolhaný. Ani muži ani ženy nejsou trestaní kvůli svému pohlaví, nýbrž jenom kvůli určitému kriminálnímu činu! To by nám muselo být líto každého potrestaného. Také ženy musí stát přiměřeně potrestat, jestliže se dopustí trestného činu! U zpronevěření daní a u všech ostatních trestných činů o tom nikdo nepochybuje, jenom u potratu by to mělo být jinak? Mělo by platit „Chcete ženu potrestat?“ Jaké je to rafinované klamání a také OHLUPOVÁNÍ LIDÍ! Je tomu tak, jak učil papež Jan Pavel II.: STÁT MÁ POVINNOST POTRESTAT VRAHA  TAKÉ JEŠTĚ NENAROZENÉHO DÍTĚTE A TÍM JEMU POSKYTNOUT URČITOU OCHRANU!
     Jak je vidno, potrat není jenom do puntíku zločinem. Můžeme jen citovat velkého právníka Wolfganga Waldsteina, který při zavedení termínového řešení v Rakousku, platného pro všechny ostatní státy se srovnatelnými zákony, řekl:“Tímto Rakousko přestalo být v plném slova smyslu právním státem!“
                                       Závěrečná úvaha
     Bylo by nesprávné mluvit o všem špatně, jako by už mnohé nebylo pravda a nebylo dobré, co se pro děti a ženy dělá. Potěšitelné je také slyšet, JAK NĚKTERÉ STÁTY ZAČÍNAJÍ SVÉ POTRATOVÉ ZÁKONY ZNOVU MĚNIT VE SMYSLU SPRAVEDLNOSTI. Jmenujme Polsko, Maďarsko, Venezuelu a některé africké země, které dokonce odolávají tlaku bohatých zemí(hlavně OSN), jež hrozí, že nedají peníze na jejich rozvoj!!! K tomu byli a existují stále lidé, kteří svůj život věnují dětem, tak jak to dělal sv. Don Bosko nebo sestra Elvíra v Medžugorje se závislými na drogách a jak to dělají mnohé ženy a muži. Někteří dokonce obětovali svůj život za děti, jako židovský lékař Janusz Korczak. Opravdová a k dětem spravedlivá láska byla vždycky a vždycky bude. Také zlepšení postavení dětí v celé společnosti může a musí stále znovu existovat.
     Doufejme, že zde uvedená nebezpečí pro děti budou poznána a SPOLEČNOST SE ZMĚNÍ K DOBRÉMU I NA ÚROVNI POLITIKY, pedagogiky a ve výchově.. K tomu patří také znovuobjevení vědomí, ŽE DĚTI NEJSOU MAJETKEM ANI STÁTU ANI RODIČŮ, NÝBRŽ ŽE JE BŮH VE SVOBODĚ STVOŘIL, ABY BYLY MILOVÁNY A ABY MILOVALY!
     Dlouhá diskuse a mnohé argumenty spočívají nakonec v pohledu na člověka jako na stvoření Boží. Bůh ho stvořil jako své mistrovské dílo, JAKO MUŽE A ŽENU, a toto mistrovské dílo nesmí jiný člověk zničit, aniž by tím jednal proti samému Bohu! Kéž dá Bůh, aby nás při těchto myšlenkách přepadla svatá, ale potřebná hrůza, tváří v tvář tomu, co se v dnešním světě děje!
     (Světlo 14/2018, z Kirche heute 12/2017)

    NARŮSTÁ  TLAK  NA  UZNÁNÍ  PEDOFILIE  ZA  DALŠÍ  SEXUÁLNÍ  ORIENTACI!!!
    Produkce pornografických materiálů s účastí nezletilých rychle narůstá. Za poslední rok se množství filmů  této orientace pětinásobně zvýšilo a to z 200 000 na téměř milion. Dvakrát více je také internetových stran nabízejících dětskou pornografii. Informuje o tom zpráva italského sdružení "Meter", která bojuje proti šíření pedofilie. jak zdůrazňuje jeho zakladatel P. Fortunato di Noto,  STÁTNÍ  ORGÁNY  SE  TOUTO  FORMOU  TRESTNÉ  ČINNOSTI  ZABÝVAJÍ  NEDOSTATEČNĚ!  Vážným problémem je také lhostejnost hlavních internetových operátorů, kteří nedělají nic pro to, aby omezili tyto zločiny a dokonce někdy odmítají spolupracovat s policií:"Letošní raport sdružení Meter byl rozeslán více než tisíci  vládních představitelů celého světa, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že o tom nevěděl.  ZA  TÍMTO  ODPUDIVÝM  OBCHODEM  STOJÍ  TOTIŽ  VELKÝ  BYZNYS. A vidíme, že v posledním roce se trendy změnily!"
     Jak upozorňuje předseda sdružení Meter, obvzláště znepokojujícím jevem je také kulturní pedofilie. Celá řada skupin,, lobby,  tvůrců veřejného mínění, a dokonce i vědců usiluje o to,  ABY  SE  PEDOFILIE  UŽ  NEPOVAŽOVALA  ZA  PERVERZNÍ,  NÝBRŽ  ZA  DALŠÍ  SEXUÁLNÍ  ORIENTACI.  JDE  O  ORGANIZOVANOU  ČINNOST!  Vybírají se dokonce fondy na podporu této úchylné představy. Každoročně se slaví tzv. den pedofilní hrdosti, říká P. Fortunato di Noto s tím, že jde o další projev relativismu a ideologické kolonizace.
     (Zdroj www.radiovaticana.cz, 22.3.2018)

                     KOMENTÁŘ  ČESTNÉHO  HOSTA: O  VÍŘE
         Rozhovor, který poskytl prof. Robert Spaemann listu Die Welt
 
       DW: Byl jste na oslavách k jubileu II. vatikánského koncilu v Římě. Byl to pro Vás osobně důvod k oslavám?
 RS: Vlastně ne. Je třeba říct, že Koncil navodil nejprve epochu úpadku. Jubilejní oslavy není možno dělat vzhledem ke skutečnosti, že tisíce kněží opustilo svou službu již během koncilu.
        DW: Může za to koncil?
 RS: Byla to součást hnutí, které zachvátilo celý západní svět, součást kulturní revoluce. Papež Jan XXIII. tehdy řekl, že cílem koncilu je „aggiornamento“ církve. Mnozí to přeložili jako „přizpůsobení“, přizpůsobení světu. Ale to bylo nedorozumění. „Aggiornamento“ znamená odpor církve k světu, který vždy platil a musí platit, a který je třeba aktualizovat v naší době. To je opak přizpůsobení.
      DW: Ale Jan XXIII. ve svém zahajovacím projevu na koncilu sám probudil očekávání, že jde o přizpůsobení.
 RS: To souhlasí. Jan XXIII. byl velmi zbožný muž. Ale vyznačoval se optimismem, který je možno nazvat přímo hříšným. Tento optimismus nebyl oprávněný. Ostatně dějinná perspektiva je jen jedna a vyznačil ji Nový zákon: Na konci dojde k velkému odpadu a dějiny spějí k Antikristu. Ale o tom nebyla na koncilu vůbec řeč. Všechno, co naznačovalo spor a konflikt, bylo eliminováno. Dokonce i v kancionálech. Byl zde zájem velebit emancipačního a kulturně revolučního ducha.
      DW: Když na počátku roku soud uznal, že církev je možno označovat za sektu k hanobení dětí, nikdo neprotestoval. Má to něco společného s duchem II. vatikánského koncilu?
 RS: Ano. Koncil udělal katolíky mdlými. Církev se vždy nacházela v boji, v duchovním boji, nikoliv vojenském, ale v boji. Apoštol Pavel mluví o zbroji světla, přilbě víry atd. Dnes se ze slova „nepřítel“ stala urážka, přikázání „milujte své nepřátele je nepoužitelné, protože žádné nepřátele mít nesmíme. Pro pokrokové katolíky existuje jen jeden obraz nepřítel: tradicionalisté. To je dědictví koncilu. Jistě, křesťané nesmí při urážkách víry a církve používat násilí. Ale protestovat přece mohou.
      DW: Koncilní texty, které byly po dlouholetém jednání schváleny, jsou houbovité kompromisy. Kdo na tom získal, reformisté nebo tradicionalisté?
 RS: Žádný a oba. Obě strany si vedly na koncilu často jako politici. To platí především o pokrokové straně. Když předvídali, že pro svůj návrh nezískají většinu, zabudovali do návrhu nějakou všeobecnou klauzuli, o které věděli, že ji po koncilu budou moci obejít. Jednali někdy výslovně konspirativně. A ti mají dodnes určující slovo při tlumočení koncilu. Nyní se nicméně objevuje nové hodnocení. Pomalu začínáme slyšet, že SI  LŽOU  DO  VLASTNÍ  KAPSY.   Všechno se stalo možným: Lidé, kteří popírají Kristovo zmrtvýchvstání, mohou být profesory teologie nebo kněžími, kteří kážou při mši. Lidé, kteří nechtějí platit církevní poplatky vystupují z církve. Tady něco nesouhlasí.
      DW: Co myslíte tím novým hodnocením?
 RS: Uvedu vám tři příklady: Dnes se často říká, že jen o vlas, a koncil zrušil celibát. Je to prý třeba jen dovést do konce. Přitom žádný koncil tak naléhavě nehájil celibát. Druhý příklad: Němečtí biskupové v tzv. Königsteinském prohlášení ohlásili, že nauka církve o „pilulce“ není závazná. Koncil však řekl přesně opak, totiž že nauka církve v této otázce je pro věřící závazná. Nebo třetí příklad: Každý ví, že koncil povolil v mešní liturgii národní jazyky. Nikdo však neví: Koncil především potvrdil, že vlastní řečí liturgie západní církve je latina. A Jan XXIII. o významu latiny napsal dokonce encykliku.
      DW: Co vám nejvíce vadí?
 RS: Nemyslím na jednotlivá rozhodnutí. Jde ve skutečnosti spíše o to, co se z koncilu stalo. Snad někdo jednou začne číst původní texty. Jak napsal Josef Ratzinger, již před koncem koncilu se jako přízrak vynořilo něco, co bylo nazváno „duch koncilu“, který měl jen málo společného se skutečnými závěry. DUCH  KONCILU  TO  ZNAMENÁ : VŮLE  NOVÁTORŮ. (Kardinál Kasper, papež František a spol)  Ještě dnes se reformisté při všech možných ideách reforem odvolávají na „ducha koncilu“ a mají na mysli přizpůsobení. My však potřebujeme opak „zesvětštění církve“, jak si již Luther stěžoval. My potřebujeme to, co papež nazval „odsvětštění“.
      DW: Napsal jste: „Pravý pokrok potřebuje někdy nutně korektury a za určitých okolností i krok zpět.“ Jak se musí církev obrátit?
 RS: Musí dělat to, co v podstatě vždy dělala: musí se vždy usilovat o obrácení. Žije ze světců, vzorů obrácení. Není to správné, když  CÍRKEV  V  NĚMECKU,  které patří nakladatelství Wetbildverlag, se celá léta ŽIVÍ  PRODEJEM  PORNOGRAFIE!  Deset let na to katolíci biskupům poukazovali, a nic se nestalo. Teď, když všechno vyšlo najevo, označil sekretář německé biskupské konference věřící za podezřelé z fundamentalismu. Že tato praxe byla nyní ukončena, má s obrácením zřejmě málo společného.
      DW: Malý příklad velké kalamity
 RS: Když obyvatelé ve městě Bourget Vierzon těžce strádali pod tíží druhé světové války, rozpomněli se na Boha a jeho lásku a obnovili svou víru a zbožnost. Jejich horlivost se projevovala v zachovávání Božích přikázání a to se odráželo i v počtu dětí vychovávaných v bázni Boží. Tyto děti vyrůstaly a deset let po skončení okupace bylo katolíků tolik, že tvořili novou městskou čtvrt a zatoužili po tom mít svůj vlastní Boží dům. Vybudovali si kostel zasvěcený sv. Eliáši. Kostel se plnil každou neděli. Tento požehnaný rozvoj trval ještě před koncem 60 let.
      Nová generace však už znala dřívější nouzi jen z vyprávění. Do rodin se vrátila hojnost a blahobyt a všichni to brali jako samozřejmost. Spolu s obrazem života se změnil i obraz víry. Na místo pravdy evangelia nastoupil populistický odvar nekonfliktního optimistického křesťanství. MLADÍ  UŽ  NEPAMATOVALI  NA  VĚRNOST  K  DOBRÉMU  BOHU,   který dal jejich rodičům přežít hrůzy války,  A  PŘESTALI  DBÁT  O  JEHO  PŘIKÁZÁNÍ.   A jak se postupně vyprazdňoval dům Boží, vyprazdňovaly se i kolébky v jejich domech, a jak plynul čas, vyprazdňovaly se pochopitelně i tyto domy. Protože přibývalo naopak práce, kterou neměl kdo zastat, jako vítané řešení uvítali tito novodobí křesťané  PŘISTĚHOVALCE  Z  POHANSKÉHO  PROSTŘEDÍ.   Ti opět naplnili kolébky a v mnoha domech vystřídali zdomácnělí pohané řídnoucí řady křesťanů. Dnes už zbývá jen vystěhovat z vyprázdněného kostela i Boha křesťanů a udělat tak místo kultu pohanů.
     To není výmysl. Na jedné čtvrti ve městě Bourget Vierzon se jakoby výmluvným způsobem demonstruje vývoj událostí, který na mnoha místech čeká starou Evropu.
      Jak mohlo dojít k tak velkému rozvratu katolické víry? Benedikt XVI. to v jedné katechezi vysvětluje takto: Křesťan často nezná ani ústřední základy vlastní katolické víry, Kréda, takže ponechává prostor náboženskému synkretismu a relativismu, aniž by měl jasno o pravdách víry a spásné jedinečnosti křesťanství. Není dnes daleko od rizika, že si vytvoří náboženství, tak říkajíc „udělej si sám“. Procesy sekularizace a rozšířená mentalita nihilismu, ve kterém je všechno relativní, poznamenaly silně obecnou mentalitu. Život se prožívá často s lehkomyslností, bez ideálů a solidních nadějí, s vratkými, provizorními vazbami sociálními. Především nové generace nejsou vychovávány k hledání pravdy a hlubokého smyslu života, který překonává nahodilost, ke stabilitě citů a důvěry, říká nejvyšší pastýř církve.
      Nezodpovězená zůstává otázka, jak k tomu mohlo dojít. Ale tato odpověď je právě to nejdůležitější. Je to závažná otázka svědomí. Vybízí nás k tomu sám Duch Svatý:  "Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti, položím mu do cesty nástrahu a zemře. Jestliže jsi ho v jeho hříchu nevaroval, zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe." (Ezechiel 3, 20)
"Omyjte se, očistěte se, přestaňte páchat zlo. Pojďte, projednejme to spolu, i kdyby vaše skutky byly jako šarlat, budou bílé jako vlna. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč! "(Iz 1,20)
" Jeruzaléme, nech se napomenout, jinak se od tebe odloučím, jinak tě obrátím v zpustošený kraj, v zemi neobyvatelnou!" (Jeremiáš 6,8).
 
          ZLÉ PLÁNY VE VATIKÁNU KE ZNIČENÍ KATOLICKÉ CÍRKVE.
      Mé dítě,
to, co v tomto čase odpadlictví ve světě všechny Boží děti potřebují nejvíce, je vytrvalost.
    Tak málo jich věří ve svého Božského Stvořitele, Mého Otce, Nejvyššího Boha.
    Už brzy uvidí pravdu, ale přesto budou mnozí ještě potom tvrdit, že žádný Bůh není.  Děti,   JE  TŘEBA  JEŠTĚ  MNOHO  MODLITEB !
    Zlá sekta spřádá úklady proti papeži Benediktu XVI. v jeho vlastních kuloárech.
O této sektě je známo, že existuje mezi posvěcenými služebníky ve Vatikánu, přesto jsou tam bezmocní proti této  ZLOVOLNÉ  SKUPINĚ,  KTERÁ  INFILTRUJE  KATOLICKOU  CÍRKEV  UŽ  PO  STALETÍ.  
    To oni jsou odpovědní za překroucení pravdy učení mého Syna. Tak málo se ví o nich, nebo o jejich hanebné práci.
    To oni vypudili  p r a v d i v é   u č e n í   z katolické církve   a   NAHRADILII  JE  VLAŽNOU  ROZŘEDĚNOU  VERZÍ,  KTEROU  BYLI  KATOLÍCI  KRMENI  V  POSLEDNÍCH  ČTYŘICETI  LETECH!
    Tolik zmatku bylo rozšířeno touto zkaženou, nicméně skrytou sektou, že mnohé mé děti z pravé církve odešly.
    Modlete se, aby se papeže nezbavili.
    Modlete se, aby   FALEŠNÝ  PROROK  NEOBSADIL  STOLICI  SVATÉHO  OTCE  A  MOHL  TAK  ROZŠIŘOVAT  LŽI !
    Modlete se, aby posvěcení služebníci ve Vatikánu byli dost silní, aby odolali tomuto zlému spiknutí, které je plánováno tak, aby zničilo katolickou církev.
  PLÁNUJÍ  NAHRADIT  SVATÉHO  VIKÁŘE  papeže Benedikta XVI., DIKTÁTOREM  LŽÍ,  jenž ve spolupráci  S  ANTIKRISTEM  A  JEHO  SKUPINOU  VYTVOŘÍ  NOVOU  CÍRKEV,  ABY  OKLAMALI  SVĚT!
    Naneštěstí, mnoho z mých dětí budou ve své věrnosti ke katolické víře slepě následovat tuto falešnou doktrínu, jako beránci jdoucí na jatka.
    Děti, probuďte se k pravdě.  TENTO  OHAVNÝ  PLÁN  JIŽ  V  BĚHU  LET  ZMĚNIL  ZÁKLADNÍ  PRAVOST  KATOLICKÉ  DOKTRÍNY!  URÁŽÍTE  MÉHO  SYNA,  KDYŽ  PŘIJÍMÁTE  SVATOU  EUCHARISTII  DO  RUKOU !   To  bylo  jejich  dílo!
    URÁŽÍTE  MÉHO  SYNA,  KDYŽ  NEVYHLEDÁVÁTE  SVÁTOSTI  PRAVIDELNĚ !   Přesto ti, na které jste v tomto ohledu odkázáni, nezajišťují vaše duchovní blaho, protože   NEPONECHÁVAJÍ  SVÁTOSTI  DOSTUPNÉ  VŠEM..
    Mé děti, velké zlo, po staletí skryté v kuloárech Svatého stolce se brzy vynoří, aby je uviděl celý svět. Ty z mých dětí, na kterých spočívá Duch Svatý, uvidí pravdu, až tato odporná lež bude představena světu.  Jiní půjdou slepě do temné uličky.
     V  ŘADÁCH  KNĚŽÍ,  BISKUPŮ,  arcibiskupů  a  KARDINÁLŮ  DOJDE  K  VELKÉMU  ROZDĚLENÍ !  Jedna strana bude stát proti druhé.
    Praví stoupenci se budou muset skrývat a kázat soukromě,  J I N A K   B U D O U   Z A B I T I !
    Pravá církev bude tak skrytá, že opravdoví věrní budou muset pobývat pospolu, aby mohli praktikovat svou věrnost mému Věčnému Otci.
    ZEMĚ  SE  BUDE  TŘÁST  V  KAŽDÉM  KOUTU  SVĚTA  HNĚVEM  MÉHO  NEBESKÉHO  OTCE  KVŮLI  TÉTO  POHANĚ!!       Mé dítě, oni nemohou vyhrát. Víra a odvaha zbytků křesťanství způsobí, že ve výsledku budou tito zkažení podvodníci zničeni navždy.
    Čekejte teď a připravte se na to, že katolická církev ohlásí tyto změny. Tehdy poznáte pravdu, o které mluvím.
    M o d l e t e   s e,   M O D L E T E   S E,   MODLETE  SE   za papeže Benedikta a jeho opravdové stoupence.
   Vaše milovaná Matka Matka Spásy

                          JAK  VYBŘEDNOUT  Z  KRIZE?
                                      13. 3. 2018

     Opodstatněná nespokojenost s průběhem a plody současného pontifikátu nutně ústila do opakovaných pokusů změnit jeho průběh. Všechny návrhy a pokusy o dosažení zásadní změny zatím ztroskotaly na absolutní neochotě Bergoglia reagovat na jakékoliv návrhy a podněty, a tím méně realizovat požadovanou změnu.
     Hledání způsobů, jak ukončit současnou krizi církve je totožné s otázkou, JAK  SE  ZBAVIT  BERGOGLIA?   Mezi odborníky se mluví o různých variantách. Jedna z nich staví na zpochybnění Benediktovy abdikace, a tedy na názoru, že neuvolnila papežský stolec, a proto je Bergogliův pontifikát neplatný. Další alternativa se opírá o názor, že Bergogliova volba byla neregulérní, a tedy nezákonná.
      Objevila se také verze tzv. „mystické abdikace“, která by umožňovala jakési „dvojhlaví“ v církvi. Tuto variantu kardinál Brandmüller rozhodně odmítá jako něco „monstrózního“. Na tyto varianty poukazuje Roberto de Mattei v Corrispondenza Romana článkem »L´opzione Benedetto“«. Ve své úvaze autor uvádí:
      "Pokud jde o pochybnosti o regulérnosti volby papeže Františka, kanonická ustanovení podle Geraldina Boniho nepostihují zneplatněním ani volbu poznamenanou sionismem, ani volbu, která vzešla z dohod, slibů ani jiných překážek jakéhokoliv druhu. Kanonistika trvá na tom, že pokojná universalis ecclesiae adhaesio (obecné přilnutí církve) je neklamným znamením platného a legitimního papežství, přičemž přilnutí Božího lidu k papeži Františkovi nezpochybnil zatím žádný z kardinálů, který se účastnil konkláve.
       Trvajícím problémem je ovšem bilance pětiletého pontifikátu. Pět let je doba dostačující na komplexní bilanci. Je-li pravdou, že papež je především ten, kdo církev řídí, bylo by zapotřebí provést hlubší rozbor Bergogliova pontifikátu a vynést na světlo všechny naukové a pastorační stíny jeho úřadu.
      Šest let pontifikátu Pia V. (1566-1572) podťalo protestantskou herezi v Itálii, reformovalo církev v hlavě i v údech, dalo vznik Lize proti Turkům, zachránilo křesťanskou civilizaci u Lepanta, takže dom Géranger mohl napsat: Dílo svatého Pia V. pro obrození křesťanských mravů, pro upevnění kázně podle tridentského koncilu, pro zavedení Breviáře a Misálu na základech reformy vytvořilo z jeho pontifikátu jednu z nejplodnějších epoch v dějinách církve.
     A jaké jsou naproti tomu v této církvi plody pěti let pontifikátu papeže Františka? Bylo by zapotřebí především interpelovat kardinály, kteří jsou pro papeže jeho prvními spolupracovníky a jsou bezprostředně spoluodpovědní za jeho vládu, alespoň pokud se od ní veřejně nedistancovali."
       (Pramen: Corrispondenza Romana)

: