Nektar pro duši

                                           
                                                        NEKTAR  PRO  DUŠI
                                              Č.6  VYBER SI ŽIVOT NEBO SMRT.                            


   O DÉMONECH, TEMNÝCH  SILÁCH,  VESMÍRNÉ  ENERGII,  EXORCISMU,  MODLITBĚ  A  PANNĚ MARII    

                 VÝTAH  Z  POSELSTVÍ  PÁNA  JEŽÍŠE  DONU  OTTAVIOVI  MICHELINIMU Z R. 1976.

  Pán Ježíš volá věřící i nevěřící, především katolíky, zvláště duchovenstvo, aby odmítli pohanský způsob života, který většinou také vedou, a vnitřně se obrátili. Současně upozorňuje na velkou očistu - kataklyzma - která ještě neměla dějinnou obdobu a před kterou lidé stojí:                            

..."Moderní pokrok je vražedná zbraň, jíž satan mnoho duší vzdaluje od pramenů živé vody. Ti, kteří by měli na toto velké nebezpečí upozorňovat pokřtěné duše, se sami nechali svést. Považuji za zbytečné dokládat ti to skutečnostmi. Kdo nevidí DNEŠNÍ  ŠKOLU,  jak se ze svatostánku, jímž byla,  ZMĚNILA  V  PEKELNÉ  DOUPĚ, kde POD  ZÁMINKOU  POKROKU  A  EVOLUCE  JSOU  DĚTI  OFICIÁLNĚ  ZASVĚCOVÁNY  DO  HŘÍCHU.  Kdo nevidí, JAK  SE  TELEVIZE  A  FILM  STALY  KATEDRAMI  S  MILIONY  A  MILIONY  ŽÁKŮ,  KTEŘÍ  DO  SEBE  VSTŘEBÁVAJÍ  HODINY  NÁSILÍ,  KRIMINALITY  A  CIZOLOŽSTVÍ !
  Ve jménu svobody se zabíjí, ve jménu svobody se kazí, ve jménu svobody se páchají ty nejzločinnější činy! Jsou páchány všechny druhy úchylek, zvráceností a bezpráví! SATAN  ROZPOUTÁVÁ  VŠECHNU  SVOU  NENÁVIST  PROTI  LIDSKÉ  PŘIROZENOSTI,  znehodnocuje ji, ničí v ní všechen stud a všechen pocit důstojnosti.
  TiISK  A  SDĚLOVACÍ  PROSTŘEDKY  JSOU  VE  SLUŽBÁCH  DÉMONA,   který si z nich učinil prostředníky a  ZBRAŇ  NA  ZABÍJENÍ  BOHA  V  DUŠÍCH.
Přeji si, aby sis řádně uvědomil rozměr hlouposti lidí odmítajících naslouchat Bohu, BOHU,  KTERÝ  JE  JAKO  MILUJÍCÍ  OTEC  STÁLE  VOLÁ,  aby je přivedl na správnou cestu k sobě, ale přinucen jejich hluchotou,  SE  MUSÍ  UCHYLOVAT  K  PŘÍSNOSTI,  aby je probudil ze spánku  MRTVÝCH.
  Nicméně tolik záplav, zemětřesení, tolik jiných pohrom, které jsou ovocem lidské neuvědomělosti, neposloužilo k ničemu!
Já jsem vždycky říkal, můj synu, že nechci zlo, protože jsem Bůh,  PROTOŽE  JSEM  LÁSKA,  ale dovoluji zlo, abych si jím posloužil jako kvasem, kterým se vše obrátí v dobro.
             Mé výzvy, mé znovu opakované výzvy, nepřinesly potřebný užitek!
           Mé Božské sliby neposloužily k ničemu! Má zakročení na zemi neposloužila k ničemu!
Velmi častá zakročení mé i vaší Matky na zemi neposloužila k ničemu! Přijalo je jen velmi málo lidí; a přesto to byly výzvy a výstrahy pocházející z mého Milosrdného Srdce!
  Vysmáli se mi, posmívali se mi, všemožně uráželi bláhovou nevěřícností...
                           A L E   V Š A K   U V I D Í,   J A K  S T R A Š N Ý   B U D E   B O Ž Í   H N Ě V !
Chtěli tomu, vyvolali ho! Kdo věří ve mne, nikdy nezemře!
  Můj synu, přišla HODINA, kdy všichni dobří by měli mít jasné vědomí a jasné vidění časů a  UDÁLOSTÍ,  KTERÉ  SE  TÝKAJÍ  NEJEN  CÍRKVE,  ALE   C E L É H O   L I D S T V A !
  Věřit, pevně věřit, mít naději a milovat TOHO, který nelže a nikdy nezklame. Kdo věří ve mne, nezemře na věky!
                                                   JEN JÁ JSEM VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT!                                           
Zachráním od zloby nepřátel každého, kdo ve mne věří, a kdo mne miluje. V hodině zkoušky na něho nezapomenu!
...Kéž by lidé užívali lépe schopnosti své duše a rozjímali, aby pronikli touto zázračnou Božskou skutečností, kolik dobra by tím vyzískali! Ale lidé dnes nepřemýšlejí a jen málokteří rozjímají; žijí povrchně. Lidem byla dána inteligence, vůle, svoboda a jak těchto darů při své činnosti použili?! Ne-li k vytvoření zmatku, a to zmatku většího, než byl ten bábelský!
  Nepořádek v jejich fyzickém životě, nepořádek morální, nepořádek duchovní, nepořádek společenský, nepořádek světový!  NEPOŘÁDEK  DOKONCE  I  V  MÉ  SAMOTNÉ  CÍRKVI,  nepořádek v životě mnohých mých kněží!
  Jaký bude, můj synu,  DŮSLEDEK  tohoto nepořádku,   N E S L Ý C H A N Ý C H   R O Z M Ě R Ů,  který neměl dosud obdoby v žádném zlu uplynulých století?
                                                           K A T A K L Y S M A                                      
v měřítku příčin, které ho vyvolaly! Nechť si lidé nedělají iluze! OPUSTILI BOHA, NEKONEČNÉ DOBRO a nechali se svést z cesty mocnostmi pekla! TAKTO  JDOU  VSTŘÍC  VLASTNÍMU  ZNIČENÍ !

  Synu, legalizace potratu je produkt materialistické anticivilizace, k níž patří i násilí, zločiny, drogy, pornografie, korupce, tajně schvalovaná a financovaná, i když je veřejně pranýřovaná.  KDYBYS  MOHL  VIDĚT  PRAVOU  TVÁŘ  TÉTO   N E V Ě Ř Í C Í   S P O L E Č N O S T I,  ZEMŘEL  BYS  PŘI  TOM  POHLEDU ! Synu, modli se, modli se neustále.
  ZPŮSOBIT  POTRAT  JE  PŘETĚŽKÝ  HŘÍCH,  KTERÝ   P O C H Á Z Í   O D   S A T A N A,  protože je to překročení zákona mého Otce, zákona lásky, který směřuje k zachování, obraně a ochraně nejvzácnějšího daru života.
  Který člověk má právo zahubit život druhého člověka?
  Který stát si smí osobovat právo porušovat rovnováhu lidské přirozenosti?
  KTERÝ  STÁT  SMÍ  PROSAZOVAT  PRÁVO  NA  PORUŠOVÁNÍ  BOŽÍHO  ZÁKONA?
ZÁMĚR  UČINIT  TO  -  JE  TAK   T Ě Ž K Ý   Z L O Č I N,  ŽE  BŮH  HO  NEMŮŽE  NECHAT  BEZ  POSTIHU!
  P O T R A T   J E   O D P O R N Ý   A   Z V R Á C E N Ý   P L O D   NEKŘESŤANSKÉ  A  ZVRÁCENÉ  SPOLEČNOSTI !
  Obyvatelé Ninive uvěřili prorokovým výhružným výzvám, káli se a byli zachráněni. Ale lidé této zkažené generace, odmítající Boha, neuniknou trestům Božské Spravedlnosti. Ne, dnešní lidstvo není lepší než lidstvo před potopou. Tolik výzev neposloužilo k ničemu! Tolik intervencí mých a mé svaté Matky neposloužilo k ničemu! Tolik časných trestů neposloužilo k ničemu!
  Křesťanství žije v protikladech. Někteří říkají, že věří ve Mne, pravého Boha Člověka, ale ve skutečnosti  MI  UPÍRAJÍ  PRÁVO  MLUVIT.  Kdyby ve Mne skutečně věřili, věřili by tomu, co jsem dělal od prvopočátku lidstva - vždy jsem promlouval k lidem.
  Promlouval jsem přímo k Adamovi a Evě. Mluvil jsem s Kainem. Mluvil jsem s patriarchy,  MLUVIL  JSEM  SKRZE  PROROKY.  Mluvil jsem skrze své svaté.
  Dnes již mluvit nesmím?  P R O T O Ž E   P R O   M A T E R I A L I S T Y   N E E X I S T U J I!  Mluvit znamená sdělovat ideu, pravdu nebo také lež, jak to často dělají lidé se svou zmatenou duší zaměřenou ke zlému. Je paradoxní říkat:"Věřím, že Ježíš Kristus je živé Slovo, je to Boží Syn", a pak popírat, že Ježíš může promlouvat k duši. Kolik je dnes paradoxních věcí v Mé Církvi! Můj synu,  KDYBYCHOM  PROVEDLI  HLUBOKÝ  ROZBOR  ŽIVOTA  A   V Í R Y   M Ý C H   S L U Ž E B N Í K Ů,  DOSPĚLI  BYCHOM  K  HOŘKÝM  ZÁVĚRŮM....
  Lidé jsou pyšní, hrdí na svou civilizaci. Ale na jakou civilizaci?! Hledají štěstí v tělesných rozkoších, a je to děsivé a fanatické velebení smyslnosti - PORNOGRAFIE !!!  Je to organizovaná a uzákoněná neřest! Hledají štěstí v požitcích stolování, ve vlastnění bohatství, v dychtění po poctách, ve vědeckých objevech, v umění zdegenerovaném a pošpiněném ztrátou víry...
                                              NUŽE - PÁD MATERIALISMU!                     
M A T E R I A L I S M U S    B U D E   S M E T E N,   S P Á L E N   N A   P O P E L !   A to je nutné brát do slova! Ale lidská pýcha to nikdy nepřipustí!   B U D E   T O   D O B A   O Č I S T Y !"

                                                 PAPEŽOVO VIDĚNÍ:                                          

  Papež Lev XIII., který žil v letech 1810-1903, měl během mše svaté vidění, které jej velice udivilo. Viděl jak Lucifer si vyžádal od nebeského Otce jedno století, aby mohl tuto zemi zkoušet. Těchto sto let mělo být 20.století. Můžeme si zde připomenout slova z evangelia, která řekl Ježíš Petrovi, prvnímu papeži:"Šimone, Šimone, Satan si vás vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. Ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra neochabla, a ty, až se obrátíš, utvrzuj své bratry."(Lukáš 22,31-32)
  Nástupce Petra viděl ve svém vidění, jak se nebe zatmělo množstvím zlých duchů, kteří se snášeli na zemi, aby všechno zničili, zvláště pak Rusko, a z Ruska se šířili na celou zemi.
  Stalo se již historickou skutečností, že od roku 1917 se Rusko stalo východiskem velikého zmatku a zkázy pro velkou část světa. Po zhroucení militantního ateistického systému zůstalo v Rusku a jeho někdejších satelitech bezútěšné zhroucení kultury, hospodářství i náboženství.
  Papež Lev XIII. tehdy složil modlitbu k svatému Miachaelu archandělu a nařídil, aby se modlila po každé mši svaté. S liturgickou reformou po II.vatikánském koncilu bylo, bohužel, od této modlitby upuštěno. Když jeden z biskupů celebroval mši svatou s koncilním papežem Pavlem VI., byl překvapen, že papež zakončil mši svatou modlitbou k svatému Michaelu. "Ale Svatý otče, tato modlitba byla přece již zrušena!" "Ale nikoliv", odpověděl papež,"já se ji modlím každý den. Všichni se ji mohou modlit a já ji doporučuji každému."(časopis Světlo č.30/1996)

  24.dubna 1994 při své řeči po modlitbě Regina coeli řekl papež Jan Pavel II. věřícím na svatopetrském náměstí:"I když se tato modlitba na konci mše svaté již nemodlí, vyzývám všechny, aby na ni nezapomínali a modlili se ji, aby si tak vyprosili sílu pro boj proti silám zla a proti duchu tohoto světa."
     
  Je to už několik let, když jsem se účastnila ve všední den mše svaté v kostele v Archlebově. Moc lidí tam nebylo, kolem mě byly lavice prázdné. Během přání pokoje svým bližním jsem stála a někdo mi klepl na pravé rameno. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Když se to znovu opakovalo a nějaká neviditelná ruka mi zase ťukla na pravé rameno, tak jsem se rozhlížela, na co mne chce asi můj anděl upozornit a všimla jsem si v pravo ode mne na lavici položených lístečků. Vzala jsem jeden do ruky a na něm byla natištěna modlitba k svatému Archandělu Michaelu, která zní:

                             Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji.
                            Proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám ochranou.
Přikážiž jemu Bůh, pokorně prosíme, a ty, kníže nebeského vojska, uvrhni satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do propasti pekelné.

  Od té doby se ji několikrát denně modlím, ráno, v poledne a večer po modlitbě Anděl Páně.

                                             KDO JSOU DÉMONI?                                

  Američan Lester Sumrall píše: Je škoda, že v tak velké zemi(USA), jako je naše, s její svobodou tisku, miliony Biblí, knih a časopisů, vědí lidé o démonické moci méně než obyvatelé Afriky nebo Tibetu. Možná díky obrovské nedbalosti kazatelů naší generace nebyli lidé informováni o realitě démonické moci.
  Existují tři zdroje moci, které člověk zná:
 1.Boží moc - neboli moc, která pochází od všemohoucího Boha;
 2.Satanská moc - neboli moc pocházející od lucipera, padlého archanděla;
 3.Lidská moc - neboli moc člověka.
  Tato třetí moc je neutrální síla, která může být řízena nebeskou nebo démonickou mocí. Bůh dal člověku autoritu a právo vybrat si svůj životní způsob a osud. Stvořil člověka, aby vládl celému stvoření. Ďábel chce člověka zotročit a zničit. Pokud jde o podrobenost satanově moci, Ježíš řekl, že žena, kterou ďábel svázal nemocí tak, že už 18 let chodila sehnutá a nemohla se narovnat, má být rozvázána a uzdravil ji.(Lukáš 13, 16).Kristus poslal své učedníky - apoštoly - aby rozvazovali lidské pokolení neboli vysvobozovali. Účelem této knihy je odhalit skutečné síly, které působí v našem světě a v našich životech.(Z knihy "Démoni", Lester Sumrall)

                                     ODKUD SE BERE "VESMÍRNÁ" ENERGIE.                             

  Největší politické úspěchy při ovlivňování dějin světa zaznamenali v jistých směrech iracionální a velice emocionální lidé, kteří se těmito charakteristikami nijak nediskvalifikovali, jak by se mohlo zdát, ale naopak jich dokázali až neuvěřitelným způsobem využít.
  Ani Benito Mussolini nevynikal vlastnostmi, které by měl mít předák národa, jenž stál u kolébky evropské civilizace a kultury. Mussolini neměl zdaleka hezký zjev, ani nadprůměrný intelekt, ani kulturu projevu, která by přitahovala voliče. A přesto měl úspěch a jeho hvězda zářila už od dvacátých let na evropském politickém nebi tak jasně, že zcela zastínila blikající hvězdičky vzdělaných demokratů a humanistů, kteří stály v čele západních vlád.
  To, že svého vůdce později sami Italové drastickým způsobem popravili a pověsili za nohy pod přístřešek benzínové pumpy, vyjadřuje nejpřesvědčivěji vztek samozvaných katů sami na sebe, že svému tolik kdysi milovanému ducemu s nezměrnou bezmyšlenkovitostí a zcela dobrovolně podlehli.Italy vábil emotivní duce..a kráčeli zcela bez přemýšlení za jeho magickou píšťalou.
  Hrabě Ciano, pozdější Mussoliniho zeť, jehož ale diktátor nechal na sklonku války zastřelit, o svém tchánovi napsal:
Duce má schopnost sám sebe naladit na magickou strunu. Než přistoupí k veřejnému projevu, myslí prý na hvězdnou oblohu a představuje si dráhy planet, kontaktuje se tak podle vlastních slov s vesmírnými silami. Při tomto nabíjení vyhlíží tak, jako by vskutku stál kdosi nad ním, a duce jako médium čekal pokorně na jeho vůli. Je-li nabit energií, vyhlíží jako omámené médium. Vystoupí k řečništi s jasem v očích a rozevře dokořán svou náruč. Pak už není důležité, co lidem říká, oni jej v podstatě ani neposlouchají, stačí jim, aby přijímali "vlnění", jež duce nepochybně vysílá. Ptal jsem se častokrát osob, které při duceho veřejných projevech propadali téměř amoku, co si vlastně z jeho projevu zapamatovali. Většinou si nepamatovali žádné argumenty, ale spíš jenom vlastní dojetí a ohromení z duceho vystoupení...

  Podobné naladění se na neznámé síly rozprostřené v kosmu zaznamenával ve svém nitru i největší politický dobrodruh a zločinec v historii lidstva, Adolf Hitler. Poučený svými vzory a učiteli, Ditrichem Eckardtem a Karlem Haushofferem, si pak byl jist, že se v jeho nitru nashromáždí kosmická síla, jež se pak jeho prostřednictvím hravě zmocní vlády nad světem.
  Eckardt založil společně s Hitlerem, Rosenbergem, Haushofferem a dalšími třemi fatalisty společnost Thule, jejíž stěžejní filosofickou premisou byla víra v možnost koncentrace vesmírných sil v hlavě vyvoleného muže se schopnostmi média. Společnost Thule se neradila dlouho. Emotivní až histerický Adolf se jevil jako nejvhodnější médium. Eckardt o budoucím vůdci napsal už v roce 1923:
  Hitler získá spojení s NIMI, já jsem ho vybavil schopnostmi navázat tento kontakt..Ovlivní svět, tak jak to neučinil nikdo před ním..Nazvou jej démonem zla, ale zlo je pouze pojmem, které si vymysleli lidé pro činy, o nichž získali dojem, že jim škodí..VE VESMÍRU VŠAK NEMAJÍ LIDSKÁ MĚŘÍTKA ŽÁDNOU VÁHU..Hitler však zůstane jen částečně zasvěcen, protože je a zůstane pouhým médiem.Skuteční kouzelníci jsme my, protože vidíme dopředu a Hitler tak vidí jen skrze náš vnitřní zrak.(Myslí tím Eckardtův a Haushofferův vnitřní zrak)...Hitler však přesto bude prvním člověkem který se naším prostřednictvím pokusí zničit historii lidstva...Po něm budou následovat další...
 Eckardt se nedožil převzetí moci v Německu Hitlerem. Zemřel už na podzim roku 1923 v Mnichově. Eckardt a po jeho smrti Haushoffer učili Hitlera jak řečnit, tak se nabíjet onou zvláštní energií "z neznáma". Bouchez, který osobně sledoval Hitlera při projevu, později dosvědčil:"V řečništi docházelo ke zvláštním ektoplazmatickým jevům. Čím blíže byli lidé k Hitlerovi, tím více jím byli ovlivňováni. Z řečníka vystupovala fluidní síla... Když domluvil a odstoupil, vyhlížel unaveně jako vybitá baterie. Dav se však rozcházel nabit, oživen a okouzlen. Posluchači vůbec nevěděli, o čem vůdce mluvil, ale stvořili si z jeho slov ve svých duších pocit víry, nadšení a neuvěřitelné důkladné katarze..."
  Když Hitler domluvil a zbavil se záhadné energie, vyhlížel podle svědků jako vyždímaný hadr a připadal jim jako tuctový, nezajímavý, a dokonce nepříjemný muž. Splnil jakýsi pokyn s hůry, jehož přetlumočení mu dodalo téměř božský jas, a poté se stal sám sebou, tuctovým žvanilem z mnichovské pivnice.
  Haushoffer spáchal sebevraždu 14. března, poté, co se dověděl, že jeho syn Albrecht byl popraven v roce 1944 na výslovný Hitlerův rozkaz, protože byl zapleten do fon Stauffenbergova spiknutí proti Hitlerovi. Kruh se uzavřel. Haushoffer pustil na svět démona, což napsal před popravou jeho syn Albrecht, tento DÉMON ZAHUBIL NA PADESÁT MILIONŮ LIDÍ, poté zabil syna svého stvořitele, pak svoje médium - Hitlera, a nakonec toho, v jehož mysli vznikla šílená vize zániku lidského světa rozpoutáním děsivé války, Karla Haushoffera.(Z knihy:Největší záhady světa-Čas bohů.Frank P. Jones)
 

                                                 CO SE PÍŠE O DÉMONECH  V EVANGELIU?                                                                                            

  Ježíš odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo MOC. V synagóze byl člověk posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem:"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi, jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil:"Umlkni a vyjdi z něho!" Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem:"Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!" A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.(Lukáš 4,31-37)
  Přeplavili se do krajiny garasenské, která leží proti Galileji. Když Ježíš vystoupil na břeh, vyšel proti němu nějaký muž z toho města, který byl posedlý démony a už dlouhou dobu nenosil oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech. Když spatřil Ježíše, padl před ním na zem a hlasitě volal:"Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mě netrápil." Ježíš totiž nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal:"Jaké je tvé jméno?" Odpověděl :"Legie", protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém svahu do jezera a utopilo se.(Lukáš 8,26-33)
  Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli. Ježíš se jich otázal:"Oč se s nimi přete?" Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl:"Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to." Odpověděl jim:"Přiveďte ho ke mně!" Přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst. Ježíš se zeptal jeho otce:"Odkdy to má?" Odpověděl:"Od dětství. A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám." Ježíš mu řekl:"Můžeš-li? Všechno je možné tomu, kdo věří." Chlapcův otec rychle vykřikl:"Věřím, pomoz mé nedověře." Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu:"Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!"Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý. Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal. Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho:"Proč jsme ho nemohli vyhnat my?"Řekl jim:"Takový duch nemůže vyjít jinak než MODLITBOU A POSTEM."(Marek 9,14-29)

  Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci z něho byli strachy bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám:"Vy se nebojte, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl..Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."
  Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu;někteří z nich pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim:
  "JE MI DÁNA VEŠKERÁ MOC NA NEBI I NA ZEMI. JDĚTE KE VŠEM NÁRODŮM A ZÍSKÁVEJTE MI UČEDNÍKY, KŘTĚTE JE VE JMÉNO OTCE, SYNA I DUCHA SVATÉHO A UČTE JE, ABY ZACHOVÁVALI VŠECKO, CO JSEM VÁM PŘIKÁZAL.A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku."(Matouš 28,1-6,16-20)

  Téhož dne večer - prvního dne po sobotě, když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a řekl:"Pokoj vám."Když to řekl, ukázal jim proražené ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl:"Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:"PŘIJMĚTE DUCHA SVATÉHO. KOMU ODPUSTÍTE HŘÍCHY, TOMU JSOU ODPUŠTĚNY, KOMU JE NEODPUSTÍTE, TOMU ODPUŠTĚNY NEJSOU."
  Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize. Tato však zapsána jsou, abyste uvěřili, že JEŽÍŠ JE KRISTUS, SYN BOŽí, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

  Konečně se Ježíš zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim:
  "JDĚTE DO CELÉHO SVĚTA A KAŽTE EVANGELIUM VŠEMU STVOŘENÍ. KDO UVĚŘÍ A PŘIJME KŘEST, BUDE SPASEN; KDO VŠAK NEUVĚŘÍ, BUDE ODSOUZEN. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení:VE JMÉNU MÉM BUDOU VYHÁNĚT DÉMONY A MLUVIT NOVÝMI JAZYKY, BUDOU BRÁT HADY DO RUKOU A TI JIM NEUBLÍŽÍ, ..NA CHORÉ BUDOU VZKLÁDAT RUCE A UZDRAVÍ JE." Kyž jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.(Marek 16,14-20)

  Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli. Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista. Všichni byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli, a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých  vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.
  Jeden muž, jménem Šimon, který tam žil, už dlouhou dobu svou magií uváděl v úžas samařský lid; říkal o sobě, že je v něm božská moc. Všichni - prostí i významní - mu dychtivě naslouchali a říkali si:"On je ta božská moc, která se nazývá Veliká." Poslouchali ho ve všem proto, že na ně dlouhý čas působil svou magií. Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy. Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.
  Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan na ně tedy vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.
  Když Šimon viděl, že ten, na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého, nabídl jim peníze a řekl:"Dejte i mně tu moc, aby Ducha svatého dostal každý, na koho vložím ruce." Petr mu odpověděl:"Tvé peníze ať jsou zatraceny i s tebou: Myslil sis, že se Boží dar dá získat za peníze! Tato moc není pro tebe..neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel."

  Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla VĚŠTECKÉHO DUCHA A PŘEDPOVÍDÁNÍM BUDOUCNOSTI  PŘINÁŠELA SVÝM PÁNŮM ZNAČNÝ ZISK. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala:"Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse."..Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl:"Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji,abys z ní vyšel!" V tu chvíli ji ten zlý duch opustil.(Skutky apoštolů.)


                                               EXORCISMUS - EXORCISTÉ:                                       

  Mons.Emmanuel Milingo, arcibiskup Lusaky, který však už několik roků sídlí v Římě, je mužem nepochybně proslulým. V zemi, odkud pochází, v Zambii, je jeho popularita tak rozšířená, že větší oblibě lidu se může těšit už jen prezident Kaunda.(r.1999) Také v Itálii je už jen málo lidí, kteří by o něm nevěděli ať už z tisku, či televize. Důvodem toho všeho je, že Mons. Milingo má pověst mocného zaříkávače duchů a velkého duchovního uzdravovatele.
  Uzdravovatelské praktiky tohoto druhu - především ale exorcismus - které mají co do činění s ďáblem, jsou ovšem velice ožehavým tématem a vyvolávají nejrůznější polemiky. Proto má Mons. Milingo též mnoho odpůrců, i nábožensky orientovaných intelektuálů.
  Tisíce lidí dosvědčují, že jeho zásahem zakusili jak tělesné, tak i duchovní uzdravení; při jeho obřadech se stále shromažďuje bezpočet věřících. Setkal se i s papežem Janem Pavlem II., který se tak mohl přesvědčit o pravověrnosti tohoto biskupa. Mons.Milingo se znovu mohl věnovat své původní činnosti jako mimořádný "léčitel a exorcista", ovšem vázaný na Řím jako "mimořádný delegát".
  Aniž by s tím dělal nějaké tajnosti, otevřeně připouští, že má zvláštní nadání a že také získal zvláštní zkušenosti a je povolán, aby uvnitř Církve konal jedinečné poslání. Dívá se na to všechno jako na Boží dar. Vyprávěl mi:"Začal jsem s exorcismem poté, co jsem v určitém případě poznal, jak dalekosáhlá, konkrétní a nebezpečná je ďáblova přítomnost mezi lidmi.. Byl jsem exorcistou v Americe, v různých evropských zemích a v Africe. Všude jsem poznával zlé případy. Satanův boj proti dětem Božím nebere konce. Často postižený vůbec nepozoruje, s kým má co do činění, a nemůže se proto bránit.
 " To, co mě přimělo radikálně změnit život, se odehrálo v době, kdy jsem byl vysvěcen na biskupa. Přemýšlel jsem o své nové náboženské odpovědnosti..Hlubším zpytováním svědomí a dalším přemýtáním jsem zjistil, že ještě něco chybí. Moje víra v evangelium byla úplná, cítil jsem, že moje poslání musí ještě najít konkrétní realitu 'evangelia'. Říkal jsem si: Když Kristus tvrdí, že je Alfa i Omega, Začátek i Konec; a kde jsou dva jeho učedníci pohromadě, že je mezi nimi, znamená to, že realita, která začala před dvěma tisíci lety, musí trvat dál, stále, až do konce světa...Evangelium nemůžeme brát jen jak nějaký  "historický dokument", ale má být "knihou praktických skutků".Kdybychom je žili v tom smyslu, musely by se bezpodmínečně opakovat všechny zázraky a znamení, které se vyskytovaly tehdy...
  Vždycky jsem věřil v existenci ďábla. V teologii jsem si prohloubil poznatky o Kristových nepřátelích, především o pekelných duších. Ale to všechno byla jenom teorie, zatímco Nový zákon o tom mluví úplně zřetelně." Mons.Milingo bere do rukou Bibli a s neuvěřitelnou jistotou a znalostí ji otevře právě tam, kde se mluví o existenci démonů a o jejich neblahé činnosti ve světě. "Pak mi najednou přišlo osvícení, které mi dalo pochopit celou pravdu. Hned jsem to začal uplatňovat v praktickém životě tím, že jsem se problémy všedního dne snažil řešit V MODLITBĚ, jak to dělal sám Ježíš Kristus, načež se dály věci skoro neuvěřitelné, a to nejen při léčení nemocí, ale i při vyhánění ďábla."
  I jeho intelektuální dráha je pozoruhodná. Po studiu filosofie a teologie v semináři v Lusace, zdokonalil své vzdělávání v Evropě a promoval v oborech filozofie, teologie a sociální vědy v Římě a na univerzitě v irském Dublinu. Napsal též několik knih, které byly přeloženy do různých řečí.(U nás:"Proti satanovi";vytiskla Matice cyrilometodějská s r.o., v Olomouci už v roce 1999) V této knize vypráví o svém životě..Dále popisuje své ohromující zážitky se zemřelými, posedlými a démonizovanými. Odhaluje pozoruhodné detaily "Satanovy církve" a její světové rozšíření. Proto má tato kniha mimořádný význam a velikou hodnotu svědectví a zaslouží si naši plnou pozornost.(Renzo Allegri)

                                         Mons.Milingo vypráví:                                  

                                               LÉČITELÉ.                                  
  Když se zeptáme zlých duchů, kde bydlí, odpovědí jako tehdy apoštolu Petrovi, že obcházejí kolem a hledají, koho by mohli pohltit. Odvrátili zrak od Boha a upřeli ho dolů, do špatnosti a vyhlašují válku lidským dětem. Říkají zcela otevřeně, že volně žijí všude, v údolích, na horách a ve vodách. I svatý Pavel mluví o satanovi jako o vládci ovzduší.(Efez.2,2) Často poukazují na to, že byli vypuzeni; že je jich nesmírně mnoho, že nenávidí lidi a chtějí jejich zhoubu.
  Pekelní duchové, kteří obcházejí kolem, jsou skrz naskrz ničitelní! Jsou to většinou démoni, zlí andělští duchové, ale i duchové rozzlobených a mstivých předků, kteří neopustili svět v dobrém, a proto se dál mstí žijícím, šíří nemoc a dokonce i smrt. Tito duchové přinášejí neštěstí, neshody, starosti v rodinách, protože v živých vidí své vlastní neštěstí, které chtějí dát i ostatním.
  Nezřídka se stalo, že tito duchové dokážou přemluvit i mimořádně křesťanské osobnosti, brání jim v modlitbě, protože NECHTĚJÍ, ABY SE VĚŘILO V BOHA, jiní se stali léčiteli - tedy POSEDLÝMI. Jakmile je nabídka jednou přijata, duchové slíbí, že na ně přenesou své medicínské znalosti, které pak jejich oběti dostanou zprostředkovány tak říkajíc ve snu, aby mohli pacienty léčit léky a speciálními výtažky.
  Duchovním léčitelem může být - nezávisle na stupni vzdělání - kdokoliv z lidu. Na mnoho pacientů zapůsobí diagnostiká metoda jejich nemoci, která často odpovídá pravdě, protože duchové jsou inteligentní bytosti a určitě vědí, co se v lidském těle odehrává.Ďábel přirozeně neléčí žádné nemoci, když je sám vyvolal. člověk také trpí vlivem duchů. Je to tvrdý boj, který dělí lidi mezi dobro a zlo. Dělají lidi nemocnými tělesně i duševně, aby je pak zdánlivě léčili, což ale dlouho nevydrží. Když má někdo tajemnou nemoc, kterou způsobili duchové, jejich prostřednictvím nebude nikdy uzdraven; a nejen to. I diagnóza je pro lékaře obtížnější. K tomu ještě někteří pacienti reagují na lékařskou péči alergicky, nesnášejí tabletky, kapky, injekce a jiné prostředky.
  Ďáblové, kteří člověku nakládají tolik různých forem utrpení, záludně vychovali skupiny takzvaných duchovních specialistů - léčitelů, kteří v transu poznávají nemoci. Často přitom říkají pravdu; ale jen za jedním účelem: Vzbudit důvěru pacienta a předepisovat léky, které se nehodí k ničemu jinému, než aby vyvolaly určitou závislost.
  Být posedlý zlým duchem je stejné jako onemocnět rakovinou. Kde se uchytí, v játrech nebo samotné krvi, vždycky zůstává něčím neblahým.
                                                      SEKTY.                                            
  Společnost duchů, také se jí říká SATANOVA CÍRKEV, je dílem ďábla a jeho následovníků. Společnost duchů se skládá ze skupiny jednotlivců, kteří svou duchovou moc dostali od ďábla, aby vedli válku proti Božímu lidu. Žijí většinou izolovaně, skutečně s duchy mluví a jejich jménem dávají pokyny nemocným. Obvykle jsou to uzdravení pacienti, respektive ti, co si mysleli, že jsou nemocní, a zůstavají v okruhu této společnosti ze strachu, aby znovu neonemocněli, kdyby se vrátili ke své křesťanské církvi.

  Jak mě děsí, když slyším tolik lidí, jak mluví o satanu a jeho démonech v žertu, a tvrdí, že skrze něho dosáhli v životě úspěchu. Když jsem v kontaktu s pekelnými duchy a jejich hlavou, ďáblem, říkají mi:"Sledujeme jen jeden cíl: zničit život lidí!" Ďábelští duchové nemají žádnou dobrou stránku a v žádném případě nechtějí pro člověka dobro. Nenávidí ho, protože ještě má svobodu rozhodování - zda se postaví na stranu Boha, či satana. I ďáblové vědí, že jedině lidé mají svobodnou volbu; o to víc je chtějí nalákat na svou stranu a obklíčit.
 Ďáblové jsou lháři. Kdyby jen lidé věděli, jak je přemoci, byli by rychleji vysvobozeni ze svých nemocí, a dokonce by už ani nepropadali satanovi.
  Duchové jsou démoni, kteří se spojují s těmi, co už nemají co ztratit, kteří přičemž tyto ženy a muže vytrhují z rukou Boha, který je svým životem získal pro sebe. Tito pekelní duchové jdou po člověku. Slibují všelicos, aby ho zlákali; když je pak odmítne, přivádějí ho k zoufalství.
  Když ke mně přijdou lidé, aby hovořili o svém životě, ze začátku si nedovedou představit, že by mohli ještě být osvobozeni od ďábla. Zpovídají se mi:"Zašli jsme příliš daleko, mluvili jsme s mrtvými(spiritismus),..zahlédli jsme lidské bytosti jako bílé duchy..Jste přesvědčen, že Bůh může změnit náš osud a považovat nás zase za své tvory?" Ujistil jsem je, že MŮŽE A ŽE JIM POSKYTNE MIMOŘÁDNOU BOŽSKOU OCHRANU.
  Ano, zašli příliš daleko...Touha po zbohatnutí není sama o sobě odsouzeníhodná; jen je třeba pracovat legálními prostředky. Když se místo toho opíráme o ďábla, jsou následky skutečně strašné! Ostatně duchové mohou i usmrtit! Duchové se oběti zjevují v různých podobách, ve snu či v tranzu. Když určují, co jejich oběť má dělat..,zakazují jíst maso hovězí nebo vepřové..,ta nakonec umírá.
  Co je stav transu? V józe se například užívá transu, jakož i v kultu Haré Krišna, guru Maharaje, bratra Jůlia, Sun Myung Moona v misi božského světla, božského sjednocení a v mnoha dalších, které tvrdí, že mohou vytvořit tyto podmínky, aby spojili lidi s nadpřirozenem.
  Jaký druh transu to tedy je? To, co jsme si řekli o Společnosti duchů, platí i pro každý z těchto kultů: Jsou produktem duchově chudého světa, který holduje hmotným statkům a intelektuálnímu pokroku. Touto zkušeností jsou mladiství přesazeni do vlastního světa, kterému říkají  S V O B O D A,  přičemž ztrácejí své city, jako stud, dobrotu, přátelství a lásku, a pravého Boha vymění za pozemského. Rodiče už nejsou ctěni "protože svým věděním se už k našemu ani nepřibližují".
  I v Zambii je tomu tak: Celá mračna mladistvích různých náboženských příslušností jsou přivážena na kultovní místo, kde se praktikuje trans, což se v jejich vlastních církvích nedá očekávat.
  I při józe lidé postupně ztrácejí svoji citlivost. Kdosi řekl:"Dokonce ani povodňová vlna mě z něho neprobudí."
Při těchto kultovních akcích, které jsou už velmi rozšířené i na Západě, je zákazníkům pořádně vymýván mozek; přitom ztrácejí moc sami nad sebou..Nakonec už nejsou samostatní a stávají se roboty. K tomu ještě nutí lidi, aby svými nákupy plnili jejich kasu. Sami sebe deklarují jako syny Boží. Říká se, že tito lidé mají zkušenosti s nadpřirozenem, které samozřejmě nepochází ob Boha! Nemohu prostě pochopit jednání těchto ničitelů života...Měli by si uvědomovat, že přijde den, kdy budou stát před Bohem a On je přinutí k poznání vin, a sice natolik, že budou muset cítit utrpení, které způsobili jiným.
 
Neexistuje žádný okamžik - poté, co se Kristus objevil na zemi a vstoupil na nebe - kdy by satan neexistoval.
JEŽÍŠ PŘIŠEL PRÁVĚ PROTO, ABY HO POTŘEL a nás znovu získal a uchvátil pro sebe. Základem každého blaha, které nám Ježíš získal, bylo ukázat nám, ŽE ZVÍTĚZIL NAD SMRTÍ, HŘÍCHEM A SATANEM!
  Ježíš chce, abychom i MY PŘEMÁHALI HŘÍCH, SMRT A SATANA, toto vítězství nám zaručuje svými vlastními slovy k apoštolům:
"Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; NEBOŤ BEZE MNE NEMŮŽETE ČINIT NIC!"
  Když tedy zůstaneme věrně při kmeni, při Ježíši, nesmíme se už bát nepřítele, a tím méně se ho bát jmenovat.

                                           CO JE KŘEST, ZPOVĚĎ A ODPUŠTĚNÍ:                                

  Když Ježíš v evangeliu vyháněl z lidí démony a nečisté duchy, na všechny padl úžas a říkali si navzájem:"Jaké je to SLOVO, že V MOCI A SÍLE PŘIKAZUJE NEČISTÝM DUCHŮM a oni vyjdou!"(lukáš 4,33-36) Co tedy míním,když mluvím o duších, kteří se vměšují? Jedná se o vměšování v souvislosti s ďáblem. Ďábel se bude vždycky vměšovat do našeho života formou lidských skupin.
  K tomu ještě přistupuje, že dnes mnoho takzvaných civilizací už nepociťuje žádnou lítost nad svými hříchy a modlitbu považují za "dětinskou". "Proč bychom se měli obracet k nějakému Neznámému?" říkají. Katolíci jsou navíc proti růženci. Dokonce i někteří duchovní se na modlitbu růžence dívají jako na nelogické opakování nějaké litanie a nahradí ji prostě nějakou pasáží z Písma svatého.
  Když však průběžně popíráme příčiny zla - jako např. ďábla - jak můžeme pak vysvětlit mravní úpadek ve světě. Proč bychom měli popírat něco, CO PATŘÍ K NORMÁLU? Někteří z nás, kdo skutečně máme co do činění se zlými duchy, přesně známe neštěstí, které dělají v normálním životě.
  Dnes nežijeme Ježíše prakticky, ale jako vzdáleného od reality křesťanů, takže se pekelné mocnosti teprve nyní mohou pořádně rozvinout. Odpovědnost za to má i částečně sama křesťanská Církev, která se zabývala teologickými a dogmatickými spekulacemi, místo aby v DNEŠNÍ DOBĚ VZÝVALA KRISTA JAKO ŽIVOU OSOBU uprostřed svého lidu.
  Četným křesťanům ještě není jasné, mají-li akceptovat Ježíše jako osobu, která je stále s nimi a kterou mohou vzývat.
  Jak často jsme my duchovní zvolali v přesvědčení:"Tady je ve hře Bůh! Netroufal bych si říci, co vyvolalo změnu v tomto člověku při tak krátkém rozhovoru ve zpovědnici!" Tisíce duší našly při krátkém pobytu ve zpovědnici cestu zpět k Bohu. I když formule zavedená při SVÁTOSTI POKÁNÍ nevyhání ďábla obratem, je osvobození od hříchu přece pravým výkonem EXORCISMU.Ve staré formuli najdeme dva velice důležité prvky exorcismu. Prvním je:"Ať tě náš Pán Ježíš Kristus osvobodí" a měl vlastně velice hluboký smysl:"Ať tě Pán Ježíš Kristus zbaví pout," nakolik si toho byl kajícník vědom. Druhý prvek staví kněze před skutečnost, že zaujímá úlohu služebníka Kristova. ZTĚLESŇOVAT AUTORITU KRISTOVU A ZAKONČOVAT svou  funkci osvobozením kajícníka ve jménu Nesvětější Trojice slovy:"A já jeho autoritou tě osvobozuji od tvých hříchů ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen."
  Při svátosti KŘTU zažilo mnoho duchovních u dospělých křtěnců okamžitou prudkou reakci, která v nich ukazovala na přítomnost ďábla a veškerého ďábelského plemene. Častěji se jim stalo, že se katechumeni při křtu roztřásli a upadli. I všeobecně jsou tato znamení považována za pravé osvobození od pekelných duchů.
  Během obřadu opakoval duchovní formuli exorcismu více než třikrát, přičemž se na ďábla obracel zcela individuálně. Dále bylo vymýtání duchů potvrzeno i veřejným vyznáním křtěnců, kteří chtějí následovat Ježíše Krista:"Zříkám se satana i všeho, co působí a čím se pyšní," a vyznáním víry v Nejsvětější Trojici, v katolickou Církev a ve společenství svatých.
V TĚCHTO DVOU SVÁTOSTECH - KŘTU A POKÁNÍ - MÁ DUCHOVNÍ MOC SVÝM POVOLÁNÍM OSVOBOZOVAT LIDI OD ZLÝCH DUCHů.
  Železná vůle nestačí, aby z nějakého člověka vyhnala ďábla. PODAŘÍ SE TO JEN v MOCI kRISTOVĚ, KDYŽ  V S T O U P Í  DO TÉ OBĚTI! Při exorcismu a při uzdravování obecně je nezbytné mít živý kontakt s Bohem. Posedlí, jakož i zlí duchové, mají cítit tutéž přítomnou Ježíšovu sílu, když my duchovní při tomto obřadu vykonáváme vyšší autoritu.
                                                  
                                               O SÍLE MODLITBY.                                           
 
  S rituálními modlitbami můžeme vyhnat sto a jednoho ducha, ale když je osoba posedlá samotným satanem, Luciferem, velkým drakem, pak už standardní modlitba nestačí. Satan vydrží poslouchat, když se Ježíšovo jméno vysloví vícekrát, i když ho to dráždí. Je také připraven navázat s exorcistou rozhovor, ale při tom tělesně trýzní dál svou oběť, posedlého. Trvalo to více než dva roky, než byla patnáctiletá dívka osvobozena od více než pětadvaceti démonů.
  Děvče se jako těžce nemocné dostalo do nemocnice s pravděpodobným selháním srdce. Stalo se, že upadla do bezvědomí, takže to považovali za agonii a přivezli ji k nám. Patnáct hodin se nepodařilo navázat spojení. Byla strnulá se zavřenýma očima a nepřijímala potravu. Báli jsme se, že nám prostě umře, proto jsme dali zavolat její rodiče a několik příbuzných. Všichni byli shromážděni v místnosti.
  Náhle její matka začala mluvit s duchy. Hlas, který jí prostřednictvím děvčete odpovídal, bylo zřetelně slyšet, na celé dívčině postavě se hýbala jen ústa. Bylo to příšerné! Byli jsme prakticky svědky moci, která je lidskému organismu cizí. Když duch mluvil, proměnil tělo děvčete v kus ledu. Nebylo vidět žádnou mimiku, žádné prokrvení těla, jak je to obvyklé. Byla zcela v drápech Zlého. Už jsme nevěděli jak dál. Hned jsme vystavili Nejsvětější svátost, aby ji ráčila vysvobodit Kristova moc. Jednoho dne v kapli se nám podařilo navázat s duchy spojení. Na otázky:"Kolik vás je, jak se jmenujete, proč neposloucháte výzvy Pána?" odpověděli, že už zbývají jen tři: satan, babička a jeden bezejmenný duch. Satan řekl, že toto děvče mu dala její matka jako zástavu.(Tato matka byla dříve postižena různými neduhy a zapřísahla se ďáblu, když ji vyléčí, že mu dá svou dceru.) Nato nám satan potvrdil, že ji nemůže vrátit, že je jeho jen dva roky. Proto ji bude dál mučit. Ale podařilo se nám autoritou Pána toto spojení prolomit. Teď se děvčeti daří dobře, ale matka k nám musela ještě přijít, aby se přísaha ďáblovi stala neplatnou, a aby se uzdravila ještě její druhá dcera.

  Uzdravující síla evangelia spočívá ve vysvobození člověka z otroctví, ať už se jedná o otroctví tělesné, rozumové nebo duchové. Dokonce i mezi klinicky nevyléčitelnými mohou být někteří zachráněni duchovní mocí, když se míří na pravé místo. Prosíme Ho, který je Řád a Krása, aby i v nás zase obnovil tuto rovnováhu. Ježíš, který zná náš organismus dopodrobna, nasměruje modlitby na patřičná místa a způsobí uzdravení.
  Co tedy je uzdravení? Zde to znamená vyjmout z člověka neuspořádanou část, která brání, aby člověk zakoušel plnost svého bytí. Osvobození se netýká pouze těla, ale i duše. Mnohdy je základem překážky uzdravení to, že člověk lpí na nějaké neřesti. Následky hříchu daleko přesahují ducha a usazují se v těle. V některých případech nedošlo k uzdravení proto, že si postižený myslel, že s ním Bůh jednal nespravedlivě. V dalších případech nemocný neměl žádnou sympatii k Ježíši, který je přece Zdrojem dobra; tak se z jeho modlitby stalo:"Ty jsi mě sice stvořil, ale k tomu i mou bídu!" Někteří nemohou odpustit, ani přijmout prosbu o odpuštění. Proto je mezitím obvyklé, že během uzdravování připravujeme nemocné na opětovné smíření s Bohem a bratry.
  Tito lidé by ze všeho nejdřív měli prosit Boha o odpuštění, aby potom, když On odpustil jim, mohli odpustit Bohu. Ono to prostě nejde, abychom prosili o nějakou laskavost bez dobrého vzájemného vztahu.
  Neexistuje nemoc, kterou by Ježíš nemohl uzdravit! Mohli jsme se přesvědčit, že uzdravil osoby které svou nemocí trpěly pět, deset, patnáct a více let. Teď jsme přišli k choulostivému tématu uzdravování.
  U epileptiků začínají křeče, nádory se stanou velmi bolestivými a trýzní nemocné, kteří hlasitě křičí, posedlí padají na zem a plazí se kolem a lidé, co mají úzkostné stavy, jen tiše pláčou. Podívaná, která vzbuzuje soucit...ale je to i znamení naděje. Teď přišel okamžik, kdy přichází náš Pán Ježíš Kristus! Je to ohromující okamžik. Když říkáme slova:"skrze Ježíše Krista"..uzdravení začíná. Když je Ježíš mezi námi, zlí duchové reagují zcela rozhorleně, přičemž pacienti jsou sráženi na zem, vzpínají se a hlasitě křičí. Pomalu pak zase přicházejí k sobě, někdy dokonce již před skončením modliteb.
  Modlíme se i jednotlivě nad nemocnými, když nás o to žádají. Pak následuje žehnání svěcenou vodou a vkládání rukou. Pak se pozvedne kříž a Pána prosíme, aby zpečetil dílo svou Krví, kterou za nás vylil. Končíme obřadem vzývání Nejsvětější Trojice, všech andělů a svatých. Dále pak Pána prosíme, aby nemocné chránil a udělil jim své zvláštní požehnání.
 Jeden případ za všechny:
Grace Chirwa měla leukémii a právě ji pustili z experimentálního oddělení univerzitní kliniky, protože lékařská věda už nevěděla, jak dál. Byla ve stádiu, kdy už nemohla polykat, také pořád zvracela. Když jsem k ní vstoupil, našel jsem ji ve stavu budícím soucit. Ještě nikdy jsem se nemodlil za takový případ, takže jsem stál před Bohem s veškerou neznalostí a nezkušeností. Vzal jsem její ruku a prosil Pána, aby ji znovu oživil. A pomalu se stala nepředstavitelná věc: Její tělo ožívalo. Dokončil jsem modlitbu a nechal jsem jí přinést šálek čaje. Vypila jej bez obvyklých následků.
  Na druhý den jsem se ke Grace vrátil. K svému překvapení jsem se dozvěděl, že už je jí lépe. Už něco pojedla, ještě málo, protože její trávení velmi utrpělo. Prosil jsem její rodiče, aby ji týden krmili medem a čajem, což také udělali. Krev se jí vrátila, rty a dlaně znovu projevovaly život. Za krátko nabyla sil a mohla znovu chodit do školy. Byly uzdravená! V roce 1978  ukončila střední školu. Grace Chirwa se uzdravila z leukémie. Buď Bohu chvála! Jemu náleží všechna sláva!

  Ďábel ví, jak působit v lidech úzkost. Když narazí na někoho, kdo nevěří v Boha, bude se ten člověk divit, když slyší hlasy a zjistí, že to, co slyšel, ukazuje na nějaký velice inteligentní rozum. Když však nikoho nespatří, jako ateista zůstává zmaten a zdolán. Satan ukazuje svou moc postupně.3.října 1973 jsem měl rozhovor se třemi staršími démony doprovázené dvěma dalšími duchy zlých lidí. Oslovili mě:"Víme, že jsi vrchní představený. Také o tobě všechno víme, a chceme ti oznámit, že proti tobě povedeme válku. Víš, že i my pracujeme ve znamení kříže, když léčíme lidi? Tak se připrav na to, že je přemůžeme."
  Aby mě postrašili, pokračovali slovy:"Stane se něco nečekaného: tvoje pacientka zemře." Co udělali? Zablokovali mi auto; ale protože jsem zavčas přišel na to, co se děje, mohl jsem vystoupit nezraněný a nechat ho v noci na kraji cesty. Ani je nikdo neukradl. Satan už pak nevěděl, co by si se mnou počal, protože mě chránil můj Král a Pán, Ježíš Kristus.
  Bez modlitby člověk duchovně zpustne, stane se sebejistým, věří jen svým vlastním metodám, ne Kristu. Ztrácí svou pokoru, dělá všechno rutinně, stává se svým způsobem exibicionistou. Ježíš dbal na to, aby byl ve stálém kontaktu s Otcem. Dokonce i během evangelizace se uchyloval do samoty, aby byl s Otcem, kdykoliv to bylo možné.

  Všechno, co děláme, by se mělo dít VE JMÉNU LÁSKY K BOHU, k Jeho slávě, přičemž bychom se měli dělit o Jeho lásku se svými bratry. Ježíš říká:"Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního, jako sám sebe. V těchto dvou přikázáních spočívá celý zákon a proroci. Láska spočívá na tvrdých zásadách. Nadešel okamžik, abychom si uvědomili, že království Boží se může dobýt jen násilím a dosáhneme ho jen tvrdošíjností.
  Muslimové ve svém Koránu citují džihád - svatou válku. Ale ta nesmí existovat pro křesťana, protože pak už by NEBYL POD BOŽÍM VEDENíM. Bůh nestvořil svět, aby ho nechal zničit. Vždyť Bůh smrt neučinil, ani se netěší ze zahynutí živých. Mluvím o tom, že se má použít násilí proti všemu, CO NÁM BRÁNÍ PŘIJÍT K BOHU! Tedy boj více proti sobě samým a tomu, co nás odvádí od Boha.
  Pojďme dál a vstříc draku!
Pán mu vzal zuby, drápy a jed. Pozoruje nás s velkým hněvem, jak se před ním procházíme svobodně a beze strachu, protože ví, že je proti nám bezmocný. Jeho gigantická postava ho hned prozradí, ale mocí Boží v nás bude zničen (a to také ví). Nech nás, draku, Ježíš je Pán a vítěz!
  Dotěrní duchové! Jak to musí znít takzvaným civilizovaným lidem, kteří si myslí, ŽE SATAN JE JEN NĚJAKÝ VÝMYSL! Mnoha lidem se příčí nazývat ďábla a k tomu pekelné duchy jejich jménem. Říká se, že je to "opravdu primitivní myšlení". Pozoruhodné je to, že jsou to právě většinou tito lidé, kteří jsou ovládáni ďáblem, a stávají se dokonce i jeho pomahači, i když jednají tak, jako by o něm nic nevěděli.
  Kdo by neznal ďáblovu církev, která se uchytila v celé Evropě i Americe. V listopadu 1979 jsem se účastnil exorcismu amerického světadílu: Zachránit zemi z otroctví ďábla, kterému otročila ještě krátce před nezávislostí. Mým americkým a evropským přátelům, kteří přišli do Afriky, aby se velice podivovali nad exorcismem, však budiž řečeno, že by učinili lépe, kdyby si udělali obrázek o situaci ve vlastní zemi! Buď o tom tito lidé skutečně ještě nemají ponětí, nebo JSOU V ZAJETÍ TAK NEPŘEKONATELNÉ PÝCHY, kvůli které by měli prosit Boha o odpuštění. Je smutné muset naslouchat někomu, kdo nechápe nic sám o sobě, nic o své vlastní zemi, ale poučovat o tom chce.   

                                             JAK SE MODLIT:                                    

  CTNOST, KTEROU NAZÝVÁME LÁSKA, JE PODSTATOU BOŽSKÉHO BYTÍ. Bůh žije a bude žít stále, proto i LÁSKA JE VĚČNÁ. Podle Písma svatého je to nesmrtelná ctnost, s níž se Bůh ztotožňuje. Apoštol Jan konstatuje:"Bůh je Láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm."(1 Jan 4,16)
  Není řečeno, že musíme milovat Ježíše hned, jakmile Ho poznáme, vždyť známe mnoho lidí, avšak nemusíme je ještě dlouho označovat za své přátele.
  Přátelství si nelze koupit, to ví každý. MUSÍ SE PĚSTOVAT! Pomalu se poznáváme stále lépe, až se vzájemně přijímáme. Přátelství znamená, že necháme někoho jiného proniknout do našeho života, až nastane druhé já, které s námi smí sdílet všechno.
  Korunou přátelství je spojení srdcí a myslí, vzájemná radost.
  Bůh je Světlo, abychom k Němu mohli přijít, musíme se nejprve osvobodit od toho všeho balastu, který pojmenoval náš Mistr Ježíš:"Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lež, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."(Marek 7,20-23)
  Když jsme splnili všechny své úkoly jako Boží děti, musíme dělat dál, aby naše modlitba působila dál na co nejvíce lidí. Cílem našeho náboženského života je dělit se o plody své kontemplace se svými bližními a s těmi, k nimž jsme posláni. Uskutečnění mých úmyslů sloužit bližním a přátelům mě nikdy nevytížilo natolik, abych při tom zanedbával osobní modlitbu! Stále jsem přitom cítil potřebu, nacházet rady v duchovních knihách, obracet se přímo na Ježíše, dokonalého Božího Syna, abych PŘEZ NĚHO ZŮSTAL VE SPOJENÍ S NAŠÍM NEBESKÝM OTCEM. Je to krásné, patřit zcela svému milovanému Otci, svému Spasiteli, Jemu, který je Cesta, Světlo a Pravda.
  Bůh nám neklade do cesty žádné překážky. Myslí na nás vždycky. Jako si je matka vědoma přítomnosti svého dítěte, i když je nemá přímo před očima; čeká, že to dítě touží po jejím pomazlení, tak je tomu také s Bohem. I ON ČEKÁ NA NAŠE ZNAMENÍ!
  Svatý Pavel radí:"Cokoli děláte, dělejte ve jménu Páně." Takže práce bez modlitby znamená ztracený čas.
  Důvěřujme tedy Pánu a nikdy Ho nespouštějme z očí, ať děláme cokoliv. Naším spojovacím článkem s Ním je modlitba. Při ní jsme s Ním spojeni. "Být jako Ježíš", znamená sedět u Něho a naslouchat Mu, procházet s Ním své plány a hodnotit je. Ježíš nás opravuje s největší něžností:"Ještě dnes budeš se mnou v ráji.."(Lukáš 23,43) Jak byl ten dobrý lotr udiven, že ho, zločince, bude Ježíš doprovázet do ráje! Kdo z nás by něco takového čekal!? Máme tu přece co do činění s Ježíšem:.."neboť jsem tichý a pokorný srdcem..", říká o sobě.
  Ježíš s námi žije nejen v Eucharisti, ale je s námi zapojen v našich každodenních záležitostech. Měli bychom se učit oslovovat Ho takto: 

                 "Můj Pane Ježíši,
                                       Můj bratře Ježíši,                  
                                      Můj Mistře Ježíši,               
                                    Ježíši, můj Pane a Spasiteli,
                                    Ježíši, můj věrný Příteli.
A tato oslovení samozřejmě nevylučují naši úctu a lásku. Měli bychom Ježíši  osvědčovat také pokoru, "vždyť všechny věci povstaly skrze něho".
  Proč nechceme brát Ježíše všude s sebou? Někteří křesťané Ježíše ke svým oslavám nezvou, jako by svou víru při takových příležotostech odkládali. Jaká škoda! V těchto případech však nemohou nazývat Ježíše svým Přítelem.
  Druzí Ho zase postaví na krásné místo, ale pak jdou po méně krásných cestách! Když si sami sebe vážíme, pak prostě jisté věci neděláme, protože pak se za ně stydíme přesně jako Ježíš.
  Už jsem to říkal mnohokrát, že se máme Ježíše ptát na radu. Jen tak k Němu získáme správný postoj důvěry!
Často jsme zahrnuti do modliteb jiných lidí, které neznáme. Vzývají Boha kvůli nám. Když se za své bratry modlíme k Bohu, projevujeme Mu svou lásku, své city, své starosti. Prosíme Ho o milost pro své bližní. Svatý Pavel nás vyzývá, abychom se modlili za sebe navzájem. Ze společné modlitby zakoušíme dobro, pokoj, soulad, jednotu a lásku.


                                        KDYŽ BŮH UCHVÁTÍ NAŠI DUŠI - EXTÁZE:                            

   Že modlitba představuje nejlepší životní podmínky, je absolutní pravdou. Pokud ale prodléváme na zemi, nemůžeme plně prožít dva životy.
  Trvalá láska je láska, která se vrací. Když si dva lidé na základě principu dávání a přijímání vyměňují poselství lásky, pronikají srdcem a duší jeden druhého. Říká se proto, že je to přechod z podřízené pozice k rovnost, až k nadosobnímu vztahu, k tajemství, k transcendentnu. Vzájemnou láskou se vracíme k jejímu zdroji.
  Aby Pán byl v nás stále přítomen a mohla tam přebývat Nesvětější Trojice, musíme se umět zříci toho, na čem lpíme, i na všedních věcech, které jsme si oblíbili.
  Tady bych zase chtěl mluvit z vlastní zkušenosti: Při mém extatickém spojení s Bohem jsou mé duchové i tělesné schopnosti plně v Jeho rukou. Modlitba zahrnuje celé mé já, zatímco motor mé energie přechází na Boha. Jsem při tom při vědomí, ano, dokonce Mu kladu i otázky, ale On musí mít přednost.
  Tímto způsobem modlitby na mě přechází moc, která mě zároveň uklidňuje a uvolňuje, jako by mi při tom šeptala:"Spolehni se na naše pokyny." Síly ducha mají převahu nad tělesnými. Ztrácím na váze a hlas, jako například při mluvení v jazycích.(Jsou to často i pro mne nesrozumitelné výroky, když jsem úplně oddaný Duchu svatému.)
  Za těchto okolností se člověk prostě nemůže cítit neklidný nebo malomyslný, neboť tělesné reakce jsou pod kontrolou. Bůh mluví obrazy, znameními, nadáním a vnuknutími. Každá modlitba je natolik významná a účinná, že se z ní neztratí ani slovíčko.
  Jsou osoby, které v tomto stavu prodlévají celé hodiny. Pak by bylo vhodné, aby prosily Ducha svatého o milost, aby se směly bez problému vrátit na zem.
  Také je potřeba vyvarovat se přílišného mluvení o těchto zkušenostech. Také tady musí být učiněna přítrž honbě za senzacemi!
  Když jsme už jednou "posedlí" Kristem, naše úzkosti se rozplynou, najdeme v sobě sílu bojovat se zlem a zvítězit nad ním. Tento svět má být Kristovými učedníky dobyt pro Krista.
  Vcházet ve spojení s Kristem není jednoduchá záležitost. I když nás Stvořitel zahrnul svými dobry, nenutí nás, abychom Ho hledali, abychom k Němu přicházeli. Abychom znovu získali Ráj, který jsme skrze Adama a Evu ztratili, musíme vynakládat osobní úsilí. Znovu získat tedy znamená ještě mnohem víc. Znamená to napřímit se, STÁT SE ZNOVU NEVINNÝMI A ČISTÝMI, jako jsme byli před pádem do hříchu. Abychom toho dosáhli, musíme se stát novými stvořeními ještě na této zemi.
  Navázat spojení s Bohem jen na krátký čas, aniž by člověk doufal v trvalost, může sloužit jako obyčejné lidské dostiučinění. Naproti tomu musí to spojení zapustit v duši kořeny, odtud pomalu začíná vyzařovat, až nás obsáhne tak dalece, že se chceme ztotožnit s Bohem.
  Když dosáhneme tohoto cíle už na zemi, jsme omilostněni a MŮŽEME SE ZTRÁCET v Božském. Pak vládne spravedlnost, svornost, čistota, láska, radost, pokoj, bratrství, soulad a svoboda. Když naproti tomu chceme prozkoumat SVATOST jen z vědecké zvědavosti, nemůžeme nikdy být přijati do kruhů lidí moudrých, světců či mystiků.
  Nezávisle na tom Bůh byl a je stále přítomen v naší společnosti. Je v kontaktu s lidmi mnoha zemí a nechává uskutečňovat svá díla. Upozorňuje na sebe výkladem snů, vizemi, zjeveními nebo prostě hlasem. Přitom mnoho Jeho poslů upadá do extáze. Dosud jsem ještě neslyšel o nikom, kdo by mluvil s Bohem a přitom si podržel všechny své lidské schopnosti. Abychom se setkali s Božským, musíme být určitým způsobem pozvednuti nad hlínu země, asi jako duše vůči tělu.
  Ve všech případech - ať už se tedy silně modlíme nebo dostáváme nějaké poselství - to přesahuje naše tělesné síly. V některých okamžicích se nacházíme v nadpřirozenu. PAK SE NÁM DOSTÁVÁ ZÁBLESKU BOŽSTVÍ. Jsme duševně při vědomí a bdělí, protože naše duše PLNĚ PROŽÍVÁ SPOJENÍ SE SVÝM STVOŘITELEM!
  Bůh užívá duše a duchových kapacit těchto lidí jako nástrojů pro své cíle.

  Svatý Petr Chrysolog říká:"MODLITBA-MILOSRDENSTVÍ-PŮST: To patří k sobě, to žije jedno z druhého. Vždyť duší modlitby je půst, půst žije z milosrdenství. Ať to nikdo neodděluje: Je to neoddělitelné. Kdo z toho uskuteční jen jedno, nemá nic. Kdo nekoná všechno pospolu, nevlastní nic. Kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať se cvičí v milosrdenství." Panna Maria v Medjugorji nás žádá o půst ve středu a v pátek o chlebě a vodě. Pro slabší je povolena polévka a čaj.

                                                   O MARII, BOŽÍ A NAŠÍ MATCE.                                            

  Maria je mistrovským dílem Boha, které nesmí patřit minulosti. I další generace mají možnost obdivovat Pannu. MARIA JE PŘÍTOMNÁ I DNES. Její ochota stát se Matkou Spasitele z Ní dělá MATKU VŠECH ŽIJÍCÍCH NA ZEMI, které ještě musí Ježíš zachránit. Maria je Matkou všech, kteří se svou vírou v Krista chtějí stát Jeho bratry, a tak syny Božími.
  Při svých zjeveních Maria neohlašuje zázraky, ani před námi nestojí jako Rozdělovatelka milostí, ale jejich Prostřednicí. Zázraky se dějí spíše proto, že Ona je blízko Bohu.
  Dar prostřednictví má Maria díky svému těsnému spojení s Kristem, podílem na spásné činnosti svého Syna. Je Matkou Boha a Spasitele: to je zdroj její síly.
  Když Bůh předložil Marii úlohu Matky Spasitele, Maria s radostí souhlasila a byla ochotna jít až k hořkému konci, i když byla zklamána chováním lidí ke svému Synu, který byl později popliván, opovrhován a zbičován. Pod křížem byla Maria, jako by v ní život vyhasínal. Slyšela poslední výdechy vykrváceného Ježíše, a když Jí bylo jasné, že už hlas svého Syna nikdy neuslyší, řekl Ježíš:"Ženo, to je tvůj syn" a oním slovem "Ženo" ji učinil jedinečnou.
  Existuje mnoho lidí, kterým se Maria zjevuje. Tito lidé pak omilostnění mohou předat dalším, protože jsou pod Božským vlivem. Maria přinesla pokoj rodinám, uzdravila nemocné, hříšníky přivedla na pravou cestu. Jiným zase darovala novou chuť do života a to ve všech částech světa.
  Na místech Mariiných zjevení často slyšíme:"Jak rád bych tady zůstal navždycky...,cítím se tu tak dobře..!" Proto se domnívám, že by Maria neměla být považována pouze za symbol milosrdenství, ale za skutečnou DOBRODITELKU v historii celého lidstva.
  Prostředky, jimiž Maria vysvobozuje své děti ze spárů draka, JSOU BOŽSKÁ POSELSTVÍ. Maria je nebeská misionářka, která stále přináší zachraňující zprávy. Jak působivě znějí Její poselství v Lurdech, ve Fatimě a na mnoha dalších místech. Přečtěme si z dokumentů II. vatikánského koncilu:"Ve své mateřské lásce se Maria stará o bratry svého Syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené vlasti."
  Ona je Ženou pronásledovanou drakem v Apokalypse, která těhotná prchá na poušť, je tajemně zachráněna a svého pronásledovatele nechává za sebou zahanbeného. Ten pak vyhlásí válku Jí a Jejím pozemským dětem, které věří v Krista. Tak čteme:"Tu se had na ženu rozlítil a odešel, aby vedl válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a hlásí se k Ježíšovu svědectví."(Zjevení 12,17)
  Ona je tou ženou, jejíž Syn se jmenuje EMANUEL to znamená BŮH S NÁMI. "Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Emanuel."(Izaiáš 7,14)
  Bolí mě, že k Marii najde cestu jen určitý okruh křesťanů. V Ženě a jejím potomstvu se naplnil Pánův příslib, který dal ďáblovi:"Nepřátelství ustanovím mezi tebou a ženou a mezi potomstvem tvým a jejím."(Genezis 3,15) A těmito slovy uchránil Bůh ženu před tím, aby se kdy znovu stala obětí ďábla a nástrojem jeho ničitelské moci.(Z knihy "Proti satanovi"-Emmanuel Milingo)


                                         ANDRÉ - UCHVÁCEN BOHEM.                                                        
     "Konvertité jsou na obtíž", říká Bernanos.
  Z tohoto důvodu a ještě několika jiných jsem dlouho váhal, než jsem napsal tuto knihu. Je opravdu těžké mluvit o své konverzi a nemluvit při tom o sobě, a ještě nesnadnější je mluvit o sobě a neupadnout do samolibosti. Bylo by to nepodstatné, kdyby svědectví nebylo vázáno na svědky, kdyby jedno nesouviselo s druhým tak, že jsou v bezpečí, že obé bude odmítnuto.
  Nakonec jsem přece přesvědčil sám sebe, že svědek, i nehodný, který zná PRAVDU v nějakém sporu, JE POVINEN JI DOSVĚDČIT a doufá, že pravda dojde sluchu pro své vlastní zásluhy. Já tedy znám, zcela mimořádně, řešení otázky, o níž se nejvíce diskutuje, rozřešení nejstaršího sporu:
                   
                         B Ů H   E X I S T U J E !  J Á   J S E M   H O   P O T K A L !                       

  Potkal jsem ho nečekaně - řekl bych náhodou, kdyby v takovém dobrodružství existovala náhoda - s úžasem chodce, který za rohem pařížské ulice spatří znenadání místo známého náměstí nebo křižovatky, jak se před ním táhne do nekonečna moře a bije o přízemí domů.
  Byla to chvíle ohromného úžasu, který trvá dosud. Ještě jsem si nezvykl na existenci Boha!
V sedmnáct deset jsem vstoupil do kaple v Latinské čtvrti (v Paříži) a v sedmnáct patnáct jsem odtud odešel doprovázen  P Ř Í T E L E M,  který nepochází z tohoto světa. Vstoupil jsem tam jako skeptik a ateista, ten nejlevicovatější, ba ještě víc než ateista a skeptik, jako člověk lhostejný, který se zabývá docela něčím jiným než Bohem; toho jsem už ani nepopíral, na tolik jsem ho při počítání zisků a ztrát lidského neklidu a lidské nevědomosti už dlouho považoval za věc  překonanou, a za několik minut jsem vyšel jako  k a t o l i c k ý   a p o š t o l s k ý   ř í m s k ý   k ř e s ť a n,  pozdvižen, uchvácen a unášen vlnou nevyčerpatelné radosti.
  Když jsem tam vstoupil, bylo mi dvacet let, když jsem odtud vyšel, byl jsem dítě připravené ke křtu, které pozoruje kolem sebe široce otevřenýma očima toto obydlené nebe, toto město, které se nedovede povznést výš, tyto bytosti, které za plného slunce jakoby kráčely ve tmě a neviděly obrovskou trhlinu, jež právě vznikla v oponě tohoto světa.
  Mé city, mé vnitřní krajiny, myšlenkové konstrukce, v nichž jsem byl pohodlně zabydlen, už NEEXISTOVALY; mé návyky zmizely, mé záliby se změnily.                                                   
  Netajím se tím, že takové obrácení svou nepřipraveností může být pohoršlivé, ba dokonce NEPŘIJATELNÉ PRO DNEŠNÍ LIDI, kteří mají raději rozumové spekulace než  m y s t i c k é  bleskové údery, a kteří čím dál méně hodnotí Božské zásahy do denního života. Přestože chci vyhovět duchu doby, nemohu mluvit o známkách pozvolného vývoje tam, kde šlo o náhlou změnu; nemohu mluvit o psychologických, přímých či nepřímých důvodech této změny, protože prostě neexistovaly; nemohu popisovat cestu, která mě přivedla k víře, protože jsem byl na cestě jiné a měl jsem v hlavě jiné věci, když jsem spadl do nastražené léčky.
  Tato kniha nevypráví, jak jsem došel ke katolictví, nýbrž jak jsem k němu nešel, až jsem se v něm octl.
Považuji-li to za nutné promluvit o svém dětství, tedy proto, aby bylo každému jasné, že jsem nebyl vůbec připraven na to, co přišlo. A že jsem při svém obrácení nehrál žádnou úlohu. Nestačí však jen slova, je třeba důkazů. PROSÍM, ZDE JSOU FAKTA:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------   Je osmého července. Nádherné léto. Můj přítel katolík mi nabídl, ať jdu s ním nebo pár minut počkám. Viděl jsem, jak přešel ulici, strčil do malé železné branky vedle velké železné brány, nad níž bylo vidět střechu nějaké kaple. Dobrá, šel se pomodlit, ke zpovědi, vykonat jeden nebo druhý z těchto úkonů, které křesťanům zabírají tolik času. Tím spíše důvod pro mne, abych zůstal sedět v autě. Čekal jsem tedy.
  Jaké jsou mé myšlenky? Nepamatuji se. Nejasné jako obvykle. Netrápí mě láska. Ten večer jsem měl schůzku s mladou Němkou z Beaux-Arts, blondýnkou s jemnými rysy, jaké mívají obtloustlé slečny; dávala mi naději, že hranice toho, co smím a co nesmím, budou střeženy jen mírně. Za chvíli bude tak zapomenuta, že mě ani nenapadne, abych schůzku odřekl!
  Nemám metafyzické úzkosti. Věřím se svými socialistickými přáteli, že svět je politika a historie, a že metafyzika je tou nejklamnější kratochvílí. Ať už je tomu jakkoli, kdybych věřil, že existuje pravda, byli by kněží poslední, koho bych se na ni šel ptát. Církev, kterou jsem znal jen z jejích historických chyb, by byla poslední místo, kde bych ji hledal.
  Mé zdraví je v pořádku, jsem spokojený, blíží se příjemný večer a já čekám. Necítím žádnou zvědavost, pokud se týká náboženských věcí, které patří do jiné doby. Je sedmnáct hodin a deset minut. Za dvě minuty budu křesťanem.
  Jako klidný ateista netuším nic; unaven čekáním na konec nepochopitelné pobožnosti, která mého druha zdržuje zřejmě víc, než předvídal, vstoupím do malých železných dveří, abych si zblízka jako zevloun nebo kreslíř prohlédl stavbu, kde můj přítel sedí celou věčnost(ve skutečnosti jsem čekal tři čtyři minuty).
  Kaple viděná zdola ničím nevyniká - ať mi prominou Malé sestry, jejichž bratrem se brzy stanu, že pomlouvám jejich útočiště. Je to běžná lomená loď z kamene, rozdělena na tři části. První, hned u vchodu, je vyhražena věřícím, kteří se tam v polostínu modlí. Okna, oslabená masou okolních budov, propouštějí trochu světla na sochy, na boční oltář ozdobený květinami.
  Druhá část je obsazena řeholnicemi s černým závojem na hlavě. Později jsem se dověděl, že jsou to sestry Věčného klanění, kongregace založená jako zbožná odpověď na jisté výstřelky revolučního jara 1848. Patří k jednomu z těch kontemplativních řádů, které si zvolily vězení, abychom my měli svobodu, zvolily tmu, abychom my měli světlo. A o nichž materialistická morálka - a jednu či dvě minuty i moje - tvrdí, že nejsou k ničemu. Odříkávají zvláštní dvouhlasou modlitbu, odráží se z jedné strany lodi na druhou a v pravidelných intervalech ustí ve zvolání:"Gloria Patri et Fílio et Spiritui Sancto." Nevím, že jde o žalmy, nevím, že jsem na nešporách a že jsem kolébán lehkým kymácením církevních hodinek.
  Zadní část kaple je dost jasně osvětlena. Nad hlavním oltářem, celém v bílém, je rozsáhlá konstrukce z rostlin, sloupů, ozdob a velkým kovovým křížem; ve svém středu nese matně bílý kotouč.
  Chodíval jsem do kostelů z lásky k umění, ale nikdy jsem neviděl vystavenou monstranci a ani asi hostii. Přehlížím skutečnost, že jsem před Nejsvětější svátostí, k níž stoupají dvě řady hořících svící. Význam toho všeho mi uniká, tím spíše, že mi na něm nezáleží.
  Stojím u dveří a hledám přítele, ale nemohu ho mezi klečícími postavami poznat. Můj pohled jde ze stínu do světla, přechází bez jakéhokoliv zájmu po přítomných a pak se upíná, nevím proč, na druhou svíci, která hoří po levé straně kříže...V tom je uvedena do pohybu řada zázraků; jejich neúprosná prudkost zboří v okamžiku nesmyslnou bytost, jímž jsem byl, a vyvede do oslnivého světla dítě, jaké jsem nikdy nebyl.
  Hned na začátku jsou mi vnuknuta slova: "d u c h o v n í   ž i v o t"...
Nebyla mi řečena, netvořím je sám, slyším je, jako by byla tiše vyslovena blízko mne někým, kdo vidí, co já ještě nevidím. Jakmile dosáhla poslední slabika této zašeptané předehry břehu mého vědomí, začíná obrácený příval. Neříkám, že se otevírá nebe, neotvírá se; z této kaple, kde by to nikdo nečekal, a kde je uložen tajemný obsah, náhle vyšlehne záblesk...
  Jak jej popsat těmi rezignovanými slovy, která odmítají své služby a hrozí, že zadrží mé myšlenky a odloží je do skladiště chimér. Čím by vystihl malíř dosud neznámé barvy, jak by je barevně vyjádřil? Je to nezničitelný křišťál, nekonečně průhledný, téměř nesnesitelně světelný(o stupeň zářivější už by mne zničil), namodralý, jiný svět, tak třpytivý a hutný, že zahání náš svět do prchavých stínů nedokončených snů.
  Existuje realita, existuje pravda, vidím ji z temného pobřeží, kde jsem dosud zdržován. Existuje řád ve vesmíru a na jeho vrcholku, za tím závojem třpytivé mlhy, je   s k u t e č n o s t   B O H A,  skutečnost, která se stala přítomností, která se stala OSOBOU TOHO, kterého jsem před okamžikem popíral, kterého křesťané oslovují "Otče" a o němž zjišťuji,  ž e   j e   s l a d k ý   s l a d k o s t í,  jíž se žádná jiná sladkost nepodobá; není pasivní hodnotou, jak si člověk pod tím pojmem představuje, je to sladkost aktvní, prudká jako příboj, přesahující každou prudkost, schopná roztříštit nejtvrdší kámen i něco ještě tvrdšího než kámen, totiž  l i d s k é   srdce !
  Jeho prudký vpád je doprovázen radostí, která není ničím jiným než jásotem zachráněného, radostí trosečníka, jemuž bylo poskytnuto přístřeší, s tím rozdílem, že ve chvíli, kdy jsem vytahován, abych byl spasen,  s i   u v ě d o m u j i   b a h n o,   v   n ě m ž   j s e m   b y l   p o n o ř e n,  aniž jsem o tom věděl, a když jsem ještě po pás v něm, ptám se sám sebe, jak jsem v něm mohl žít a dýchat?
  Zároveň dostávám novou rodinu - Církev - dostala za úkol vést mne tam, kam mám jít, protože jsem se dověděl, že proti očekávání mi zbývá urazit ještě jistou vzdálenost, kterou překonám jen tak, že pominu gravitaci.
  Všechny tyto zážitky, které se snažím převést do nepřiměřeného jazyka myšlenek a obrazů, jsou současné, obsažené v sobě navzájem a jejich obsah nikdy nevyčerpám.
  Všechno je ovládáno přítomností vně i uprostřed obrovského shromáždění, přítomností  T o h o,  jehož jméno nebudu moci nikdy napsat ze strachu, že urazím jeho laskavost, neboť jsem dítě přijaté na milost, které procitlo, aby poznalo, že  v š e c h n o   j e   d a r !

  Venku bylo stále ještě  hezky,  mně bylo "pět let" a tento svět  už  dávno  vystavený  z  kamení  asfaltu byl velkou zahradou, kde mi bude dovoleno hrát si ještě tak dlouho, jak se nebi zlíbí.
  Přítel Willemin, který šel vedle mne a který patrně viděl na mé tváři něco zvláštního, mě pozoroval se zájmem lékaře. "Co se ti stalo?" "Jsem katolík", a protože jsem se bál, že to není dost jasné, dodal jsem:"apoštolský a římský", aby mé vyznání bylo úplně jasné. "Ty máš rozšířené oči!" - "Bůh existuje a všechno je pravda." "Ne, to se ti zdálo?" "Ne, nezdálo se mi to." Byl jsem sova za plného poledne po právě získané zkušenosti se sluncem...
  Za pět minut na terase kavárny na náměstí Saint-André-des-Arts jsem svému příteli všechno vyprávěl. Všechno, co jsem v zápase s nevyslovitelným dovedl říci  o   t o m   S v ě t l e,  které se náhle rozlilo, o té jiskřící skutečnosti, která bez hluku zbořila dům mého dětství a mé krajiny proměnila v páru..
  Zem zasypaly trosky mých předchozích záměrů. Pozoroval jsem chodce, kteří chodili bez vidění, a myslel jsem na úžas, který by se jich zmocnil, kdyby na své cestě zažili takové setkání jako já. Byl jsem jistý, že takové setkání je potká dříve nebo později, a už předem jsem se bavil představou překvapení nevěřících a těch, kteří pochybovli, aniž měli o něčem ponětí. Jeden z nás dvou si vzpomněl na divadelního diktátora, který poskytl nebi dvě minuty, aby ho zasáhlo bleskem, a když se tak nestalo, domníval se, že může veřejně tvrdit, že nebe je prázdné; nesmyslnost výzvy vržené do nekonečna tímto zrnkem prachu nás bláznivě rozesmála...

B ů h   b y l,   d o k o n c e   b y l   t a d y,   z j e v e n ý    a   z a h a l e n ý   v   t o m   p o s e l s t v í   S V Ě T L A    j e ž    b e z    m l u v e n í    a    o b r a z ů    d a l o   v š e c h n o   p o c h o p i t   a     v š e c h n o   m i l o v a t !

  Vím, že taková tvrzení mohou vypadat přemrštěně, ale co mám dělat, když křesťanství je pravé,  k d y ž   j e   v   n ě m   p r a v d a,  a když tato pravda   j e   O S O B O U,  k t e r á   n e c h c e   b ý t   n e p o z n a t e l n á.

  Zázrak trval měsíc. Každé ráno jsem u vytržení nacházel toto S V Ě T L O,  před kterým bledl den, tuto  S L A D K O S T,  na kterou nikdy nezapomenu a v níž spočívá celé mé teologické vědění.
  Nutnost prodloužit si život na této planetě, když nebe bylo téměř na dosah ruky, se mi nezdála už tak zřejmá, přijímal jsem ji spíš s vděčností než z přesvědčení.  S v ě t l o   a   s l a d k o s t   ubraly všem dnům z jejich intenzity. Nakonec zmizely, ale já jsem ještě nebyl zcela připraven na život bez nich. Pravda mi bude dána jinak, musím ji hledat, když jsem ji už našel.
  Otec od Svatého Ducha se uvolil, že mě připraví na křest, že mě poučí o náboženství, o němž už nemohu tvrdit, že nic nevím. Co mi o křesťanském učení řekl, to jsem čekal a s radostí přijal:
U č e n í   C í r k v e   b y l o   s p r á v n é   d o   p o s l e d n í   č á r k y !  Každou větu jsem sledoval s dvojnásobným hlasitým souhlasem, jako bývá pozdravován zásah do cíle. Jediná věc mne překvapila:
                                          E U C H A R I S T I E !                                          
Ne, že by se mi zdála neuvěřitelná; ale že Boží láska zvolila tento neslýchaný prostředek,  a b y   s d ě l o v a la   S e b e,   že si k tomu zvolila chléb, což je potrava chudého a přednostní strava dětí, to mě naplňovalo úžasem. Ze všech darů, které přede mnou křesťanství rozhodilo, byl ten nejkrásnější!

                 Lásko, abys mohla být vyjádřená slovy, na to bude i věčnost krátká!                 

  Vcházím, Bože, do tvých opuštěných chrámů, dívám se na blikající lampičku v přítmí před oltářem a vzpomínám na svou radost.  J a k   b y c h   m o h l   z a p o m e n o u t !   Jak bych mohl zapomenout na den, kdy se mezi zdmi kaple, rozčísnutým náhlým světlem, ukázala   n e t u š e n á   L á s k a,   v    n í ž   d ý c h á m e,   jež nám dala poznat,   ž e   n e j s m e   s a m i,   ž e   n á s   o b k l o p u j e,   p r o n i k á,   ž e   n a   n á s   č e k á   n e v i d i t e l n á    B y t o s t,   že nezávisle na našich smyslech a představivosti   e x i s t u j e   j i n ý    s v ě t,   vedle něhož tento hmotný svět, byť sebekrásnější a sebedotěrnější, je jenom prchavá pára a vzdálený odraz krásy, která ho stvořila. Neboť je jiný svět!
  Neříkám to jako hypotézu ani jako výsledek rozumové úvahy, neslyšel jsem o tom vyprávět - m l u v í m   z e   z k u š e n o s t i...(Z knihy:Bůh je, já jsem ho potkal-André Frossard)                                                                   


                                                      JEŽÍŠOVA CÍRKEV.                                           
 
  Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků:"Za koho lidé pokádají Syna člověka?" Oni řekli:"Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekne jim:"A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl:"Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl:"Blaze tobě Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.   A   j á   t i   p r a v í m,  ž e   t y   j s i   P e t r (řecky 'skála');  a   n a   t é   s k á l e   z b u d u j i   s v o u   c í r k e v   a  brány pekel ji nepřemohou.  Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.(Matouš 16,13-20)
  Kyž pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra:"Šimone, synu Jonášův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu:"Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu:"Pas mé beránky!" Zeptal se ho podruhé:Šimone, synu Jonášův, miluješ mne?" Odpověděl:"Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu:"Buď pastýřem mých ovcí!" Zeptal se ho potřetí:"Šimone, synu Jonášův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu:"Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl:"Pas mé ovce. Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš." To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.(Jan 21,15-19)

                                               JEŽÍŠ K NÁM PROMLOUVÁ:                                           

 " C í r k e v   je, zůstává a zůstane svatá. Ona nemůže nést odpovědnost za nedostatky některých svých členů.
Církev chce mír, radost, dobro duší, triumf svaté Lásky v srdcích. Celá Církev zpívá hymnus vděčnosti ke slávě svého Stvořitele. Je obrazem moudrosti. Ž i j e   v   S r d c i   s v é h o   B o h a.  Nic ji nemůže poskvrnit, neboť nepatří lidem. Těm jediným připadá chyba. Svatost Církve nesmí být nikdy uvedena v pochybnost. Jenom neschopnost některých jejích nástrojů může a má být napravena.
  Je jenom jedno sídlo papežství: Ř Í M.
Je jenom jeden   P e t r ů v   n á s t u p c e   a ten je zvolen od otců Církve. S těmi, kteří popírají   m o c,   k t e r o u   j s e m   m u   d a l,   bude jednáno, jak si to zaslouží!
  Myslí si, že všecko vědí a nevědí nic.
  Myslí si, že všemu rozumějí, a nerozumějí ničemu.
  Myslí si, že všechno řeknou, a říkají jenom prázdnoty.
  Domnívají se, že všechno vysvětlují, a přitom nevysvětlují nic.
  Kouř a vítr vychází z jejich úst a působí jenom zmatek a úzkost.
  Mými přikázáními se pohrdá, jsou zapomenuta, ignorována; a přesto jsou a zůstanou aktuální až do konce světa.
Jejich domýšlivost je bez hranic. Aniž si to uvědomují, mají zalíbení v tom, co je příčinou jejich záhuby, poněvadž zapomínají na Boha. Ale Bůh na ně nezapomíná! Zlomí jejich pýchu, neboť jsou zodpovědni za ztrátu duší, které jsem zaplatil svou krví a které jsem jim svěřil, aby je vedli ke Mně.
  Zkoumají srdce podle svého pojetí, jak se dívat a chápat, a zapomínají zkoumat svá vlastní. Dívají se a neuvědomují si své zaslepení, neuznávají než svůj zákon, zákon nepravosti, soběstačnosti a pýchy.
  Říkají, že vlastní pravdu evangelia, když ji nepopírají. Proč, když ji vlastní, podle ní nežijí? Jejich zbloudilé srdce není ochotno ji přijmout. Já jsem Láska a Odpuštění. Oni jen nevraživost a hřích. Ano, hřích proti Bohu, proti Jeho přikázáním, která znají špatně a pohrdají jimi. Hanba jim!!´
  Nechtěli věřit Mému synovství Božímu. Jejich srdce napěchovaná předsudky se neotvírala pravdě. A za svůj zločin zaplatili obdobím neporozumění a bludu. Tento blud způsobuje stále větší spoušť. Pro mnohé jsem Bohem pěkného zevnějšku, se kterým se dělá, co se chce, a který slouží hlavně k zakrytí jejich pýchy. Ano, dcero má, pýcha je nenápadná, padli jí za oběť, aniž si to uvědomují. Někteří se oddávají apoštolátu ke své vlastní slávě.
  Co dělají se staletími   s v a t é   t r a d i c e ?   Chtěli by dát stranou i samotné   S r d c e   c í r k v e!
Ale člověk se mně beztrestně neposmívá. Nebudou-li dělat pokání, Má odpověď bude tvrdá. Pravda a nepravda se už mezi nimi nerozeznává, tak dalece už smysly překročily míru...A oni nejsou, žel, jedinými oběťmi tohoto žalostného stavu. Blud zasahuje nejhlubší vrstvy mého lidu. Běda těm, kteří jsou za to zodpovědni! Vyloučím je z počtu živých.
  Nenechal jsem vás sirotky. A   M o j e   E u c h a r i s t i c k á   s v á t o s t   vám ukazuje dostatečně bláznovství  Mé lásky k vám. Vrátil jse se ke svému Otci, ale zůstal jsem přesto vaším vězněm. Co je bláznivějšího než Má Láska k vám?!
  Měj vždycky velkou úctu   k   p o s v ě c e n ý m   r u k á m   k n ě z e,   ať je jakýkoliv. I kdyby měl pro své chování nést své kněžství do pekla, zůstává Mým knězem navždycky. Ale opakuji:   B y l o   b y   p r o   n ě h o   l é p e,   k d y b y   s e   b y l   n e n a r o d i l !
  V š e c h n o,   c o   e v a g e l i s t é   n a p s a l i,   j e   p r a v d a !  Uzdravil ochrnutého a tolik jiných. Jeho Matka je   n e p o s k v r n ě n á.  Je Pannou. Vtělení je tajemstvím. Je, a vždycky byla Pannou. Nepochybujte o dětství, ani o návštěvě králů, ani o jeho cestě, ani o ničem, co nám svaté evangelium zjevuje. Popírat to je skutečným bludem a velmi těžkým hříchem proti Duchu svatému, skrze něhož jsou všechny věci zjeveny. Ubozí lidé, co je jejich vědění, které pochází než z jejich nicoty."



                                         JEŽÍŠOVO POSELSTVÍ MALIČKÝM DUŠÍM:                                              

   Nositelkou tohoto poselství je vdaná žena a matka rodiny. Diskrétnost nás tudíž nutí, abychom ji čtenáři představili pod pseudonymem "Markéta". Velmi zřídka velmi nepatrně jsme poupravili někdy tu nebo onu pasáž, neboť Markéta nemá jiné písemné vzdělání než to, které získala v základní škole. Ani v poselství, ani v autobiografii se nenachází žádná stopa škrtání nebo opravování. Markéta se podvolila jejímu sepsání jen na naše naléhání.
  Rukopis z Markétina pera se skládá z většího počtu sešitů uložených v archivech Mezinárodního střediska Legie maličkých duší ve Vaux-sous-Chevremont v Belgii.

  Ježíš:"Nedal jsem své Poselství světu k nápravě jedné jediné duše, nýbrž k nápravě všech duší. Nepřišel jsem pro jednu jedinou duši, nýbrž pro všechny duše. V době Mého veřejného života jsem mluvil k zástupům a ony mi naslouchaly s horlivostí. Po dlouhé hodiny se živily Mým učením.
  Dnes mluvím zase, neboť vy všichni potřebujete být obnoveni. Abych vám řekl a opakoval svou lásku k vám, zvolil jsem si jednu maličkou(pokornou) duši, která se tak stává Mým mluvčím před vámi.
  Já sám přijdu opět na konci časů, abych vykonal spravedlnost. Pročpak jsou někteří z vás udiveni Mými slovy, která jsou Duch a život? Jsou to stále tatáž slova. Změnili jste se snad do té míry, že mne nerozeznáváte?
  Jsou to stránky evangelia. Neuberu nic z toho, co bylo a z toho, co je.
  Buďte   d o s t a t e č n ě   p o k o r n í,  abyste  se rozeznali v tomto Poselství, které posílám všem a jednomu každému. Ta nebo ona část se   t ý k á   v á s.  Objevte ji ve světle Mé milosti.
  Láskou hořící Bůh stvořil svět, aby dal této lásce účel. Tento svět nepřestal svému Stvořiteli přinášet zklamání. Dnes je míra naplněná a neobrátí-li se, navrátí se do prázdna, ze kterého jsem ho stvořil. Zapomněli, že jsou jenom prach a popel.   
                 Z e m ě   u ž   ne b u d e   o b s a h o v a t   n i c   n e ž   p r a c h   a   p o p e l !
Ale na těchto zříceninách vzejde Moje láska plnější života a světla než kdy jindy. V upokojených duších  najde plnost svého tvůrčího a spásného působení.

  Já jsem   C h l é b   z   n e b e.  Svůj život jsem vzal ze své podstaty. Vtělil jsem se v panenském lůně své svaté Matky. Poznal a sdílel jsem váš každodenní život. Vzal jsem na sebe všechnu vaši bídu. Cítil jsem, že moji duši tíži břemeno vašich hříchů i spravedlnost Mého Otce.
  Od prvního okažiku své existence jsem věděl, jakou cenu budu muset zaplatit za vaše nepravosti. Neboť i když jsem byl předně božským, vzal jsem na sebe také vaše lidství. Poznal jsem jeho slabosti, aniž bych jim podlehl. Miloval jsem vás láskou bezmeznou, kterou k vám v nebi hořel Můj nebeský Otec.
  Ale už je tomu tak, vy jste nepochopili, co je to Boží Láska.  A   m n o h o   z   v á s   z ů s t á v á   h l u c h ý m i   a   s l e p ý m i. A jejich život plyne v bludu a pochybnostech.
                                 Ubohé děti! Ubohé zbloudilé lidstvo!                             
  Nic se jich nedotýká, kromě jejich vlastní osoby a jejich zájmů. Vnitřní hnutí, která je občas za různých životních okolností sevřou, jsou prchavá a rychle zapomenuta. Zdá se, že jsou na světě sami, se svými marnostmi, se svou převelikou podlou pýchou. Snaží se především ukojit svou vykolejenou touhu po zábavě. Kdybych je tolik nemiloval, jak rychle bych je nechal sobě samým.
  Jaká je v tomto životě člověka naděje bez Boha?  Ž á d n á !  Pro něho je smrt bodem, který zakončuje obyčejný, úzkostí plný život. Jaké musí být zoufalství takového člověka, který se celý život poutal nezřízeně k zemi a který dorazí k osudnému okamžiku, kdy ji musí neúprosně opustit. Prázdnota toho, co ho naplňovalo štěstím, se mu objeví v celé své hrůze. Kruté pomyšlení pro tohoto nešťastníka, který kolem sebe nevidí než tmu.
  Žel, světlo mu nezasvítí, protože si ho celý život nevšímal, a nepřijde-li zvláštní pomoc od Pána, odejde tak jak žil, bez Boha."
  Markéta:"Můj Bože, ó to je strašné, Můj Bože! Prosím tě, dej všem lidem své světlo a svou pravdu. Zachraň své ubohé děti, nenech je padnout do zoufalství! Dej všem naději, bez které zde na zemi není možné žádné štěstí."
  Ježíš:"Děťátko Moje, ať je tvá naděje ve Mne neomezená. Všecko, co jsem stanovil se uskuteční. A přece všichni nebudou spaseni,  p r o t o ž e   s i   z v o l i l i   j i n é h o   p á n a!
  Ach děti lidí, jak vás mohu snášet! Kam se ženete? Já to vím. A tolikrát jsem vás varoval, ale vy zůstáváte hluší k Mému hlasu. Zahráváte si s ohněm, když vyrábíte vražedné zbraně.  B ě d a   v á m,  j e s t l i ž e   n e p ř e s t a n e t e !!!
  Ničíte svá těla a vaše hříchy ještě více ničí vaše duše. Myšlenka na věčnost se vás ani nedotkne, a poznáte ji brzo, jestliže se neobrátíte. A naleznete ji takovou, jakou jste ji chtěli mít. Zde na zemi jen sbíráte prach věčnosti. A tento prach za vámi půjde tam, kam půjdete. Nevěříte v Lásku, je ve vás jen duch zisku. Mohl bych vás zničit jedním hmatem. Ale nechávám vám příležitost. Pro mne čas neexistuje, ale váš je sečten!
  Ó, Mé děti, pochopte hlavně nezbytnost  m o d l i t b y   a   o d ř í k á n í !
                 S t r a š n á   h r o z b a   v i s í   n a d    s v ě t e m !
  Měl bych uspíšit svou hodinu kvůli vám! Nevědomí a hlupci, chcete se rovnat Bohu? Dejte pozor, aby Mé milosrdenství neustoupilo před Mou spravedlností! Dost už! Vzchopte se! Jinak vás k tomu budu muset donutit. Potom budete výt hrůzou.
  Ach proste, proste Mou svatou Matku! Ona jediná má moc odvrátit Můj hněv.
                       
                              Ú č e l   M é h o   P o s e l s t v í   j e   t e n t o :                  
                 Hlubší poznání Mé Lásky k lidem.                                                                                             C o   ž á d á m :
     oběti, modlitby, sebeumrtvování, intenzivnější Mariánskou úctu, šíření a návrat k růženci - všude.
  Co chci od vás, Moji milovaní, je svatá smělost malých dětí, přivinutí se k Srdci svého Boha, sladké a zamilované odevzdání vaší duše ve Mně. Nebojte se Mě říct a stále říkat svoji lásku...
  Nepřišel jsem vás učit novosti, ale jednoduše vám připomenout, co už znáte. Neboť jestliže jsou mezi vámi takoví, kteří si na to vzpomínají, jiní naopak - a jsou početní - už si nevzpomínají. Moje Láska trvá od věčnosti a stále tolik touží se dávat.
  Ti, kteří očekávají, že najdou v tomto Poselství "Zjevení", budou zklamáni. Co vám ukládám, to je péče o modlitbu a pokání, dar sebe samých Lásce. Je to totéž vyzvání,   k t e r é   s t á l e   o p a k u j e   M o j e   M a t k a   při svých návštěvách:"M O D L E T E   S E,  M O D L E T E   S E,  Č I Ň T E   P O K Á N Í !"  A je dobré, aby na to lidé více pamatovali. Jestliže Můj Kříž přemohl smrt, nepřemohl v mnoha duších sobectví. A tyto duše Já chci.
  Vyrůstej v ochranném stínu Té, která Mi tě darovala. Miluj ji a šiř její úctu. Předně skrze svou věrnost, a potom podle vnuknutí milosti. Žít  v e   s t a v u   m i l o s t i  je to největší štěstí, jaké si duše může přát! Duše, které se nedostává milosti, chátrá a je v nebezpečí smrti.
  Kolik duší v tomto světě už je mrtvých, přes jejich zdánlivé zdraví.
Proti bludu je jediný lék: m o d l i t b a   a   p o k á n í . Každá neplodná ratolest bude uťata. Modli se, Mé dítě, aby povstali k dobrému boji početní obránci víry, ohrožené současným rozštěpením. Modli se a nabízej oběti za zbloudilé, kteří se stali pronásledovateli Mé Církve. Modli se, aby všichni byli jedno v téže Lásce. Nechci být donucen jim způsobit bolest, abych je přivedl zpět k sobě, neboť je miluji. Žel, oni Mne nemilují. Modli se, aby všichni byli uchráněni od zlého!
  Pomysli, Má dcero, že těžkomyslnost tvé duše nepochází ode Mne, ale spíše od nepřítele tvé duše. Tělesná a morální utrpení jsou mu dobrá k tomu, aby ti bral odvahu. Ale chráním to, co Mi patří.
  Je nejvyšší čas, aby se vůdcové všech zemí, vedoucí skupin a obcí, otcové rodin, církevní hierarchie a další   u j a l i   v ý c h o v y   m l á d e ž e !!! Podle vás, kdo je zodpovědný za její hroznou mentalitu?!
  P o r n o g r a f i e   je  satanovou nejnebezpečnější zbraní. Bere člověku jeho důstojnost a snižuje ho tak, že se podobá rozběsněnému zvířeti, které poslouchá jen své pudy! Je třeba udělat všechno, aby byli neutralizováni vrahové duší tím, že bude duším vysvětleno nebezpečí, kterému se vydávají, nechávajíce se svést pošetilostmi, které jim předkládají.
  Já, váš Bůh, vyzývám všechny duše dobré vůle, aby Světlo skrze jejich velkomyslnost zahnalo temnoty, které vězní tyto ubohé děti, aby ony konečně poznaly    p r a v o u   a   j e d i n o u   L á s k u,  která může naplnit jejich duše a po které touží, aniž to vědí.
  Pohleďte, děti Moje, na nesmírnou  ránu tohoto pekelného století!!
Ubohá mládež, nakažená pro zbabělost těch, kteří nedělají nic, aby ji zachránili. Už ani není vidět hnilobu, která se roztahuje za bílého dne a která působí spoušť v duších spravedlivých. Křesťanská morálka už nemá smysl, než aby byla zesměšňována!
  Ach, děti Moje, neumenšujte své chyby, neboť jsou nesmírné. J á   v í m   a   J S E M  a zdá se, že vy na to zapomínáte.
Dívej se na Mne v sobě, okolo sebe. Hleď na tvář svého Boha, smutnou smutkem světa, zářící krásou, kterou stvořil. Děťátko Moje, stačí se dívat, aby člověk viděl. Ty vidíš, protože Mne miluješ. Nebezpečí, které číhá na lidi žijící ve světě, je to, že jejich duše jsou zaplaveny spoustou myšlenek, které je zatahují neúprosně daleko od skutečného dobra, pravého opaku toho, co je oblažuje a mučí v tomto světě. Je to zaslepení světských duší, jimž se Světlo skrývá. Něha maličkých duší - nevýslovné štěstí v přivlastnění Božím!
  Srdce Boží je otevřeno všem, volá je všecky. Kdo ho nalézá? Ten, kdo se na ně obrátí s důvěrou, kdo ho hledá v bližním a nejjemnější láskou. Ó, jak málo váží teorie světa vedle příkladů božské lásky, kterou dávají Boží maličcí! V očích světa jsou bláhoví... V očích Božích to jsou moudří.
  Když se tvé dítě dopustí chyby, miluješ ho proto méně? Dáš mu mateřské varování, abys ho přivedla zpět na správnou cestu. Poslechne tě, nebo si toho nevšimne. V tom případě je třeba přísně je potrestat. A to i přes všechnu bolest, kterou bys z toho mohla pocítit.
  Tak to dělám s vámi, Moji milovaní. A přes Můj smutek je nutné, abych vás napravoval.  P o s l e c h n e t e   M ě   k o n e č n ě ?  Kdy budou národy zpívat chválu a slávu Mého svatého Jména? Kdy zapomenou na své spory, aby pamatovaly více na svého Boha, aby se spojily a milovaly jednou a touž láskou!
  Touží po štěstí a hledají ho tam, kde není. Nacházejí jenom zklamání. Je to proto, že nepřicházejí k Prameni všeho dobra. Pro Mne čas neexistuje, ale pro ně... A potom..
  Všechna sláva světa nemůže nahradit jediný stupeň slávy nebeské!
Na jedné straně prázdnota toho, co neexistuje, na druhé straně bohatství statků získaných životem velkomyslnosti a modlitby.
 Na jedné straně útěcha před smrtí, na druhé bezejmenné zoufalství před tím, co je nevyhnutelné.
  A tak to je, Moje ubohé děti, můžete si vybrat: Hojnost na této slzavé zemi a  s   t í m   v ě č n o u   c h u d o b u,   nebo lásku svého Boha už na tomto světě a  j e h o   s l a v n é   p o z n á n í   v   n e b i.
  Neboť vám říkám, ten kdo hledá, nachází a najde to, co hledal. Můžete nemít vroucí přání obejmout všechny kříže, abyste došli s jistotou cíle, který vám slibuji, když budete věrni. Vědouce co víte, můžete se nezřízeně připoutávat k věcem bezcenným a neužitečným, k bezduchým předmětům lichotícím duchu vlastnictví, kterého v sobě máte? Ptám se vás: k čemu slouží tento luxus, ve kterém si libujete? Může vám snad získat jediný stupeň božské lásky? Nevzdaluje vás naopak od toho, co má a mělo by být? K tomu jsem vás snad stvořil?
  A jestliže se tak vzdalujete od toho, pro co jste stvořeni, jak se budete moci přiblížit k tomu, který vás jednoho dne bude soudit podle lásky nebo nechuti, kterou jste k Němu chovali, a podle pohrdání, se kterým jste se dívali na Jeho učení.
  Naslouchejte bolestnému volání svého Boha. Ještě je čas!  P o j ď t e   k e   M n ě  !  Poznejte ve Mně toho, který jediný vás může zachránit a dát vám štěstí, po kterém toužíte, aniž ho nacházíte. U Mne je všechno krásné, čisté a vznešené. A vaši duši jsem učinil ke svému obrazu. Z toho důvodu nemůžete být šťastni než ve Mně.

  D ě t i č k y   M o j e,  j d ě t e   p o   c e s t ě   l á s k y !   Je to ta jediná dobrá, jedině pravá, jediná, která vás   m ů ž e   d o v é s t   d o   n e b e,  d o   v a š í   v l a s t i !
 
  Mým pastýřům říkám: učte své ovce lásce všemi formami apoštolátu. Křičte silněji než masa, aby vás slyšela a šla za vámi. Elektrizujte davy svým ohněm, svým učením,  b u ď t e   s v a t í   a   m n o h o   j i c h   b u d e   s v a t ý c h!  Svatost je nakažlivá.
  Ať každý zůstává na svém místě. Každá záležitost ať je vyřizována s horlivostí tím, kdo k tomu má moc. A budu oslavován ve všech vašich skutcích.
  Moje malé, maličké děti!
  Moji milovaní, kteří jste obdrželi svou moc ode Mne, ať je vám každá duše tajemně uzavřenou zahradou, kde se skrývám, a ať je vaším blahem Mne v ní objevit. Zpytujte se, jestli jste pro Mou lásku ochotni trpět chlad, výsměch, pohrdání, pronásledování, nepochopení. Jestli ano, jste na svaté a slavné cestě pravé lásky.
  A tak vám říkám: nepohrdejte žádným z těchto maličkých, které za vámi posílám a které používám ke své největší slávě. Obejměte se spíše pro Mou lásku, neboť přicházejí ode Mne tak jako vy. Ať ve vás najdou něhu a bratrskou podporu. Neboť pro Mne opustili svoji vlastní osobnost a vzali na sebe oděv svaté lásky, utkaný z odříkání a obětí.
  Moje Poselství stojí na lásce a proto k tobě mohu mluvit jen o lásce. Víš, Má dcero, že v každé duši, jakkoliv prohnilé je vždycky kousek modrého nebe a právě tam se zdržuji. Pro mnohé je v duši jenom zlo, ale přesto tam jsem. Občas se dívá zpátky na čas, kdy se jako malé dítě tulila v náručí své matky...Tehdy pro ni bylo všechno krásné a čisté. A nemůže se ve svém srdci ubránit pocitu hořké lítosti nad tím, co bylo, a nad zkušeností, kterou nyní v sobě odkrývá. Ubohé hříšné lidství!
  Kdybys věděla,  ž e   j e d i n ý   p o c i t   l í t o s t i   nad tvými chybami může   d á t   d o   p o h y b u   m i l o s r d e n s t v í   t v é h o   B o h a,  a vrátit ti s jeho odpuštěním nevinnost malého dítěte!  Neboť vidíš, ztracený je jenom ten, kdo chce být ztracen.
  Největší hříšníci jsou lhostejní a vlažní, protože se dají nejhůře dosáhnout. Štěkají se psy, vyjí s vlky a živí se u mnoha stolů. Z těchto mám hrůzu. Pokrytci a přisluhovači vyhledávají pocty, nicotnosti, i když proto mají ztratit svoji duši. A ztrácejí ji zrovna tak, když se na oko oddají zbožnosti, aby dosáhli svého cíle.
    O d p o u š t í m   h ř í š n í k o v i,  k t e r ý   d ě l á   p o k á n í.
    A l e   t r e s t á m   t y,   k t e ř í   h ř e š í   p r o t i   D u c h u !
  Kvítka Mého milosrdenství, maličké duše, voňavá kytice Mé lásky, blaho Mého Božského Srdce, které ve vás zapomíná na krutost těch, kteří Mu nepatří, zapalte duši svého Milovaného svou věrností, horlivostí a darem sebe samých Lásce.

  Svět se zmítá, bláhové myšlenky víří v myslích zavalených starostmi a radostmi světa. A Moje milost si musí proklestit cestu tímto labyrintem. Ty víš, že nemohu nikoho nutit, aby Mě miloval. A přece...Moje milost je jemnost sama. Ale s tolika těžkostmi se setkává, aby se dostala do duší. Každá práce zasluhuje mzdu. A nenamáhám se vždycky nadarmo. Moje milost je nenápadná a duše si všimne dříve nebo později její přítomnosti v sobě.
  Dětičky Moje, pomozte svému Bohu. Nenechte milost projít nadarmo. Spokojím se s tak málem! Jednoduché zavolání...Číhám tak pozorně na vaše nejmenší hnutí. Pochopte, jakou radost způsobuje vašemu Bohu získání jedné duše Mojí milostí a jak je nevýslovně oslavováno v nebi!
  Dívej se, jak hluboká je Moje láska, kam až sestoupí, aby vás našla. Chápej že Bůh, který je schopen se dělat tak   m a l i č k ý m,  nemůže milovat než to, co je maličké. Každým dnem se neustále přibližuješ k nepopsatelné chvíli konečného setkání a Mé projevy budou stále citelnější tvému lidství. Mnoho lidí se třese o svůj život. Ty se třes o Můj život v duších, neboť jestliže Mne odvrhnou..

  Dítě Moje, miluješ Mne? Řekni Mi to, říkej Mi to znova. Moje něha sleduje ta nejmenší hnutí tvého srdce ke Mně. Nebuď lakomá. Kdybys věděla! Mezi tebou a Mnou byla nepřekročitelná hranice, kterou mohla jedině Moje láska překlenout.
  Jsem Bůh pozorný k vašim prosbám a rád vás vyslyším, když je vaše modlitba pokorná a spravedlivá. A tak proste s vírou a očekávejte Mou pomoc. Ten, kdo Mne miluje, se nemůže bát. Radost dávat je vzácnější než radost dostávat, a tu jsem učinil svou pro čas i pro věčnost. Ale dejte Mi na výměnu svá srdce. Žízním po vás, Mé děti, a chci s vámi sdílet svou žízeň skrze lásku k duším.

            V e   s v a t o s t á n c í c h   c e l é h o   s v ě t a   L á s k a   v o l á   a   č e k á !"