Nektar pro duši

                          Č.52  MEMENTO  MORI - PAMATUJ  NA  SMRT!

  Z Písma svatého víme, (2 Korintským 5,10) že v okamžiku smrti se všichni octneme před soudním tribunálem Kristovým, aby každý dostal odměnu nebo trest za "skutky vykonané v těle, buď dobré nebo zlé". Jediným kritériem, podle něhož nás Kristus bude soudit v okamžiku smrti, je láska. Život na zemi je tedy pro každého člověka dobou neopakovatelného a definitivního dozrávání k věčné lásce v nebi, nebo v tom horším případě degenerace a kráčení ve směru lidského života: ten první mu dal Trojjedinný Bůh, ten druhý si člověk určuje sám. My máme možnost volby, volme proto správně, tj. Boží lásku, nikoli její opak. (p.Mieczyslaw Piotrowski z Milujcie sie! 4/2013)

706.                      Poselství Ježíše ze dne 11. února 2013   

                MNOZÍ  VĚŘÍ,  ŽE  PEKLO  JE  JEN  MÍSTEM  Z  POHÁDEK...                                              
  Má drahá, milovaná dcero,
touhou mého Srdce je ZACHRÁNIT  LIDI, kteří páchají strašné hříchy,  OD  MUK  PEKLA.
  Pro každý spáchaný smrtelný hřích bolest ohně rozsápe duši, jako kdyby skutečně ještě měla maso.  
    V Ý K Ř I K Y   T R Ý Z N Ě   A   H R Ů Z Y   T A K O V Ý C H   D U Š Í,   KDYŽ  JSOU  TAŽENY  DO  HLUBIN  PEKLA,  LÁMOU  MÉ  NEJSVĚTĚJŠÍ  SRDCE !
  Řeže Mi to Srdce a cítím strašnou bolest kvůli těmto ubohým duším. Mnoho lidí, žijících v tomto čase na zemi, je ve strašném nebezpečí. To proto, že tak mnozí věří, že smrtelný hřích je spíše málo významnou chybou a proto jej omlouvají. A potom pokračují v cestě sebezničení. Pokud by nemohli poznat, jak vážných omylů se dopouštějí, budou trpět zatracením, KDE  BUDOU  HOŘET  V  NESNESITELNÝCH  MUKÁCH  NA  VĚČNOST.
  Tak málo lidí věří v existenci pekla. Mnozí věří, že peklo je pouze místem z pohádek. Mnozí nevěří, že Bůh by mohl dovolit, aby takové místo existovalo a že všechny hříchy, a nezáleží na tom jak těžké, jsou odpuštěny. Přičítám to omylům, jichž se dopustili ti  POSVĚCENÍ  SLUŽEBNÍCI,  KTEŘÍ  CELÁ  DESETILETÍ  PODLÉHALI  TLAKU  LAICKÉHO  SVĚTA.

T E N T O   K L A M   Z P Ů S O B I L   Z T R Á T U   M I L I A R D   A   M I L I A R D   D U Š Í. 

A i když pro tyto duše je už příliš pozdě, stále je ještě čas pro ty, které jsou dnes poznamenány skvrnou smrtelného hříchu, aby byly zachráněny.
  Musíte se modlit, aby tito lidé mohli být ochráněni před zlým vábením Satana, který se raduje z vyhlídky na jejich osud. Mé světlo může být a bude na ně vylito jen tehdy, když otevřou své oči k pravdě hříchu. I když Mě mučí svou zkažeností, není mezi nimi ani jeden, který necítí stísněnost nebo beznaděj kvůli svým hříchům. I když mnozí znají příčinu takového neklidu, neudělají proti tomu nic a pokračují v přehlížení a omlouvání svých hříchů. Někteří to dělají, protože jsou obklopeni temnotou lží, které jsou zakotveny v jejich kultuře. Takové lži podporují přijatelnost hříchu.  POMOZTE  JIM,  moji následovníci,  TÍM,  ŽE  MĚ  KAŽDÝ  DEN  BUDETE  PROSIT,  ABYCH  JIM  ODPUSTIL  urážky, které Mi vrhli do tváře.
   Váš Ježíš                                           

                                            MEMENTO  MORI - PAMATUJ  NA  SMRT!!!

      Svatý Alfons Maria z Liguori rozjímá nad smrtí:
  Pamatuj, člověče, že jsi ze země a do země se vrátíš. Přijde den, kdy zemřeš a přijdeš do jámy, kde shniješ a pokryjí tě červi. "Máš ustláno na červech, přikrývku máš z larev".(Izaiáš 14,11) Všechny potká stejný osud. Vznešené i prosté, knížata i poddané. Jakmile  při onom posledním otevření úst se duše oddělí od těla, přejde duše do věčnosti a tělo se obrátí v prach! "Zadržíš jim dech, zanikají, navracejí se ve svůj prach."(Žalm 104, 29)
  Představ si, jako bys viděl nějakou osobu, která před nedávnem vypustila ducha. Pozoruj tělo mrtvoly, která je ještě v posteli, hlavu pokleslou na hruď, vlasy rozcuchané a smrtelným potem ještě slepené, oči vpadlé, líce uvadlé, obličej popelavý, rty a jazyk šedivé, tělo chladné a těžké. Kdo ji uvidí, zbledne a zatřese se. Mnoho lidí při pohledu na zemřelého příbuzného nebo přítele změnilo svůj život a opustilo svět.
  Ještě větší hrůzu vyvolá mrtvola, když se začíná rozkládat. Uplynulo sotva 24 hodin od chvíle, kdy tento mladík zemřel a už je cítit zápach. Musí se otevřít okna a spálit mnoho kadidla, musí se rychle poslat do kostela, aby ho pochovali do země, aby celý dům neonemocněl. A na tom, že tělo patřilo urozenému nezáleží, aby přesto nevydávalo nesnesitelný zápach.
  Podívej se, kde je tento pyšný, kam došel tento zpustlík! Dříve ve společenských kruzích tak žádaný, teď se stal pro každého, kdo na něho pohlédne, postrachem a hnusem! Proto pospíchají příbuzní, aby ho dostali z domu, a platí nosiče, aby ho zavřeli do rakve, odnesli a hodili do jámy.
  Abys lépe viděl, co jsi, milý křesťane, pak jdi, jak říká svatý Jan Zlatoústý, ke hrobu. Všimni si prachu, popela, červů a zavzlykej. Viz, jak ta mrtvola zežloutla a pak zčernala. Pak se ukázala na celém těle bílá a odporná plíseň, potom prýští slizovitý a smrdutý hnis, který odkapává na zem. Při tomto rozkladu se namnoží množství červů, kteří se z téhož masa živí. K nim se přidruží krysy, aby se na té mrtvole pásly. Zatímco jedni obíhají z venku, ti druzí pronikají do úst a do vnitřností. Tak se postupně rozpadají líce, rty a vlasy, nejdříve odpadnou žebra, potom paže a stehna. Potom, co červi strávili všechno maso, požírají sebe navzájem a nakonec nezůstane z toho těla nic než smrdutá kostra, která se začne rozpadat tím, že se kosti oddělí od sebe a hlava odpadne od trupu. "Rázem byly jako pleva na mlatu v létě; odnesl je vítr a nezůstala po nich ani stopa."(Daniel 2,35)
  Podívejte se na toho šlechtice, který byl nazýván rozkoší, duší společnost! Kde je? Běžte do jeho pokoje, už tam není. Všechno jeho dědictví už si rozebrali jiní. Jestliže ho chcete vidět, běžte k jeho hrobu, kde se změnil v nečistotu a masa zbavené kosti! Ó Bože, ten se živil tolika rozkošemi, odíval se tak velikou nádherou, a jeho tělo obsluhované tolika sloužícími je teď v takovém stavu!
  Vy světci, byli jste velmi moudří, když jste z lásky k tomu Bohu, kterého jste jedině na tomto světě milovali, uměli svá těla umrtvovat, a teď jsou vaše kosti uchovávané ve zlatě a ctěny jako svaté relikvie a vaše krásné duše zakoušejí Boha, kterému půjdou vstříc po posledním soudu, jehož se zůčastní také vaše těla, aby se stala účastníky slávy, tak jak se v tomto životě podílela na kříži. Toto je ta pravá láska k tělu, nezatěžovat je zde na zemi zneužíváním, aby se na věčnosti stalo šťastným,  a  ODPÍRAT  MU  TAKOVÁ  POTĚŠENÍ,  KTERÁ  BY  JE  MOHLA  UČINIT  VĚČNĚ  NEŠŤASTNÝM.
  Všechno musí skončit. A jestli bude tvá duše ve smrti ztracena, budeš mít všechno ztraceno. Představ si, říká svatý Vavřinec Justinián, jako bys už byl mrtev, vždyť víš, že musíš zemřít. Když bys už zemřel, co by sis přál, abys neudělal? Teď, dokud jsi živý, pomysli, že jednou budeš mrtvý. Svatý Bonaventura říká:"ABY  KORMIDELNÍK  DAL  ČLUNU  SPRÁVNÝ  SMĚR,  SEDNE  SI  NA  KONEC  ČLUNU.  Stejně si má člověk, aby vedl dobrý život, vždycky představovat, jako by byl mrtvý.
  Odtud se nejdříve podívej a začervenej se:
  PŘEHLÉDNI  HŘÍCHY  MLÁDÍ  A  ZASTYĎ  SE  NAD  NIMI.
   POHLÉDNI  NA  HŘÍCHY  STŘEDNÍHO  VĚKU  A  ZAVZLYKEJ  NAD  NIMI.
  POHLÉDNI  NA  HŘÍCHY  MUŽNÉHO  VĚKU  A  ZAPLAČ.
   PODÍVEJ  SE  NA  HŘÍCHY  POKROČILÉHO  STÁŘÍ  A  TŘES  SE.
  PŘEHLÉDNI  SOUČASNÁ  POSLEDNÍ  PROVINĚNÍ  SVÉHO  ŽIVOTA,  TŘES  SE  A  POSPÍCHEJ  ZAŘÍDIT  POMOC  PROTI  TOMU!"
  Svatý Kamil de Lellis říkal sám sobě, když nahlížel do hrobů zemřelých:"Kdyby tito znovu ožili, co by udělali pro svůj věčný život? A  JÁ,  KTERÝ  MÁM  JEŠTĚ  ČAS,  CO  DĚLÁM  PRO  SVOJI  DUŠI?" To řekl světec z pokory. Ty ale, můj bratře, se možná můžeš doopravdy třást, jestliže jsi tím neplodným fíkovníkem, o němž Pán řekl:"Už po tři roky přicházím pro ovoce na tomto fíkovníku a nenalézám je.(Lukáš 13,7) Ty jsi na světě déle než tři roky - jaké plody jsi přinesl? Podívej se, Pán hledá nejenom květy, ale chce i plody. To znamená nejenom dobrá přání a předsevzetí, ale žádá také svatá díla!
  S N A Ž    S E    T E D Y    V Y U Ž Í T    T O H O T O    Č A S U,    KTERÝ  TI  BŮH  SKRZE  SVOJE  MILOSRDENSVÍ  DOPŘEJE.  Nečekej tak dlouho, až přijde čas, kdy si budeš přát konat dobro, když už čas nebude a bude ti řečeno:"Už není čas, odejdi rychle! Teď je čas odejít z tohoto světa. Pospíchej! Co se stalo, stalo se!"

                                                  Chvály a prosby:

  Pohleď, můj Bože, já jsem ten strom, který by už po mnoho let zasloužil zaslechnout ta slova:"Vysekni ho, proč ještě zabírá místo?" Ano, vždyť tak dlouho už jsem na světě a nepřinesl jsem ti žádné jiné plody než bodláčí a trny - hříchy! Ale ty, Pane, nechceš abych zoufal. Ty jsi řekl:"Hledejte a naleznete." Kdo Tě hledá, nalezne Tě. Hledám Tě, můj Bože, a žádám tvoji milost. Tys čekal, abys mi odpustil! "Hospodin čeká na hodinu vašeho omilostnění, proto povstane, aby se nad vámi slitoval!"(Izaiáš 30,18) A Ty mi chceš odpustit, když budu litovat.
  Ano, z celého srdce toho lituji, že jsem Tebou, nekonečná Dobroto, opovrhoval. Ne, už nikdy nechci zneužívat Tvojí trpělivosti a tak dlouho otálet, abych Tě, moje ukřižovaná Lásko, obejmul, až mi budeš dán  v  mé  smrti  zpovědníkem.
  Moje duše byla tolik let na tomto světě a nemilovala Tě. Dej nadbytek milosti a své svaté lásky mojí duši, kde bylo hříchu v nadbytku. Dej mi světlo a sílu, abych Tě v ještě zbývajícím životě miloval! Nechci to přesouvat na hodinu smrti, abych Tě miloval. Vyslyš mě, můj Ježíši! Dej mi velkou lásku k Tobě, pevnou touhu, abych se Ti líbil, a dej mi tedy sílu, to skutečně činit! Od tohoto okamžiku Tě objímám a slibuji, že Tě už nikdy neopustím!
  Ó svatá Panno, spoj mě s Ježíšem Kristem a dosáhni toho, abych Ho už nikdy neztratil. Amen

                                          POSELSTVÍ  LÁSKY  MALIČKÝM  DUŠÍM:

  Ježíš Markétě při svatém přijímání: "Nikdo se přede mnou neobjeví bez zavazadel! Každá duše Mně předloží své dobro nebo své zlo a Já ji spravedlivě odměním podle jejích skutků.
  Peklo dostává jenom nejhorší odpadky lidstva.  Věř pevně,  že než mu ponechám nějakou duši,   VYZKOUŠÍM  VŠECHNY  PROSTŘEDKY  SVÉHO  MILOSRDENSTVÍ,   ABYCH  JI  ZACHRÁNIL !
  Kdo chce být spasen? - Spravedlivý a kající hříšník.
  Kdo odmítá být spasen? - Zatvrzelý hříšník.
  A kdo bude spasen? - Ten, kdo po tom bude toužit s vírou a důvěrou.
  Mé Srdce se sklání s něhou nad tím, kdo se pokořuje. Co je svět? Poušť duší. Neobývá ho nic, než to, co musí navždycky zmizet. Prach a popel, jenž nevydá nikdy než to, co je!
   M É   D Ě T I !   M É   U B O H É   D Ě T I !
  Ti, kdo Mě přijímají nehodně, hřeší a těžce mě urážejí!
  Ti, kteří Mě přijímají do srdce čistého a kajícího, ty obohacuji drahokami mého království.
  N E C H C I   S M R T   H Ř Í Š N Í K A,   N Ý B R Ž   A B Y   S E   N A P R A V I L !
  Buď Mnou za všech okolností. Příjde den, jaký ještě nikdy nebyl a který se nebude podobat žádnému dni!"
 
                                 /Cmd+V

                                        NA  CESTĚ  DO  VĚČNOSTI

  Alexander Eben je vynikající neurochirurg s více než dvacetiletou praxí v univerzitních nemocnicích, přednáší na Harwardu. Provedl řadu operací mozku. Během vlastní nemoci PROŽIL  KLINICKOU  SMRT....

  Alexander Eben 10.listopadu 2008 náhle onemocněl akutním zápalem mozkových blan způsobeným bakterií tračníku. Nemoc zcela zablokovala fungování jeho mozkové kůry. Upadl do kómatu. Z lékařského hlediska se jeho uzdravení zdálo nemožné, bylo by považováno za zázrak. A právě tehdy, kdy upadl do kómatu a jeho mozková kůra přestala fungovat, se doktor Eben ocitl mimo svoje tělo. Dříve vždy usuzoval, že vědomí člověka a prožitky z hranice smrti mají svůj zdroj v mozku a že ve chvíli jeho smrti člověk přestane existovat. Ačkoliv věda není schopna objasnit, jak miliardy nervových buněk v mozku mohou vytvořit vědomí a další vyšší city, přece si byl Dr.Eben jist, že v nejbližší budoucnosti vědci rozluští také tuto záhadu.
  To, že sám prožil klinickou smrt, způsobilo, že vědec zcela změnil své názory. Když upadl do kómatu, ocitl se  v čistě duchovní skutečnosti a zažíval neuvěřitelnou jasnost mysli a zřetelnost vidění.

                                                Skutečnost pekla

  Eben se nejdříve ocitl v jakési strašlivé blátivé končině, kde uvízl jako v pasti. Slyšel hrozný mechanický, monotónní třeskot a viděl, jak se z bláta vynořovaly vřeštící a ječící zvířecké tváře, které budily strach a odpor. Cítil odporný pach krve, výkalů a zvratků. Otírala se o něj pichlavá těla přemísťujícího se davu, která připomínala červy a hady. To v něm vzbudilo nejvyšší stupeň ošklivosti a hrůzy.
  Je třeba si uvědomit, že naše řeč nepostačuje k tomu, aby se pokusila popsat skutečnost, která je smyslovému poznání nedostupná. Když Matka Boží ve Fatimě 13.července 1917 vyjevila dětem první fatimské tajemství, že posledním důsledkem odmítnutí Boha člověkem je peklo, a když děti uviděli vizi pekla, byly tak otřeseny, že nikomu nechtěly prozradit obsah tohoto tajemství. Teprve po důrazném biskupově vybídnutí Lucie popsala celou vizi. Předtím však těmito slovy uvedla biskupovi své výhrady:"Jak bych mohla popsat peklo? Nenašla bych odpovídající slova na popsání té skutečnosti, protože to, co já říkám, je ničím, dává to jen slabou představu."
  O skutečnosti věčného zavržení píší velcí mystici. Například svatá Faustyna takto končí popis otřesné vize pekla: "Ať si je hříšník vědom, že jakým smyslem hřeší, takovým bude sužován po celou věčnost; píšu to z Božího rozkazu,  ABY  SE  ŽÁDNÁ  DUŠE  NEVYMLOUVALA,  ŽE  PEKLO  NENÍ  anebo že tam nikdo nebyl a neví, jaké to tam je. Já, sestra Faustyna, jsem z Božího rozkazu byla v propastech pekla proto, abych duším říkala a dosvědčovala, že peklo je...To, co jsem napsala, je slabým stínem věcí, které jsem viděla. Všimla jsem si jednoho, že je tam nejvíce těch duší, které nevěřily, že peklo je. Když jsem přišla k sobě, nemohla jsem se vzpamatovat z úděsu, jak strašně tam duše trpí, proto se ještě horlivěji modlím za obrácení hříšníků, ustavičně na ně svolávám Boží milosrdenství. Můj Ježíši, raději bych do konce světa umírala v největších útrapách, než abych tě urazila sebemenším hříchem."(Deníček str.741)
  Když Kolumbijka Dr.Gloria Polo byla po úderu blesku ve stavu klinické smrti a nacházela se mimo tělo, zakusila také skutečnost pekla, očistce i nebe. V popisu pekla tvrdí, že se před ní otevřela děsivá propast, kterou není možné popsat lidskými slovy.  TA  HLUBINA  NENÁVISTI  J  DO  SEBE  VTAHOVALA.   Zachvátil ji smrtelný strach před nenávratným zatracením na věčnosti. Sotva svítící světélko lítosti nad hříchy, které ještě měla ve své duši, tak popudilo démony, kteří se nacházeli v té propasti zla, že se na ni všichni vztekle vrhli. Jejich nenávist pálila a způsobovala jí nesmíné utrpení. Nemá slov, kterými by mohla vyjádřit tu hrůzu, jejíž příčinou jsou smrtelné hříchy, a zvláště styl života, jako by Bůh neexistoval, chybějící modlitba, odmítnutí svátostí pokání a Eucharistie, potraty, praktikování různých forem okultismu, hříchy nečistoty, cizoložství, používání antikoncepce, pornografie atd.
  Gloria náhle pocítila, že ji svatý archanděl Michael pevně uchopil a zachránil před ponořením se do strašlivé propasti zla. Prostřednictvím vidění pekla se jí Pán Ježíš snažil poučit, že mnohaleté vědomé a dobrovolné vnořování se do nejrůznějších hříchů ji dostalo do takového zajetí silami zla, do zatvrzelosti srdce, které se zcela uzavíralo před darem Božího milosrdenství. Za takového stavu se egoismus mění až k nenávisti vůči Bohu, čili v peklo.
  LEKCE,  JAKOU  NÁM  DÁVÁ  JEŽÍŠ,  JE  JASNÁ: JESTLIŽE  V  ČLOVĚKU  HŘÍCHY  ÚPLNĚ  ZNIČÍ  VNÍMAVOST  PRO  BOŽÍ  LÁSKU,  ZAČNE  BOŽÍM  MILOSRDENSTVÍM  POHRDAT  A  OCTNE  SE  V  ZAJETÍ  SATANA.  Takový člověk ve chvíli smrti odmítne Boží milosrdenství, vybere si nenávist vůči Bohu a věčné zatracení v pekle!
  Písmo svaté hovoří o úplném vyloučení bezbožných z Božího království: "Nemylte se! Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast na Božím království."(1 Korintským 6, 9-10; Galatským 5,19; Efezkým 5,5)

  Vrátíme-li se k Ebenovým zážitkům, je třeba zdůraznit, že pouze díky Božímu milosrdenství zažil, jak "chutná" skutečnost pekla, aby se mohl obrátit a prostřednictvím vlastního svědectví vyzvat lidi, aby se navrátili k Bohu. Otřesen touto skutečností zatoužil ze všech sil dostat se odtud co nejrychleji. Po jisté době začalo temnoty, která ho obklopovala, ubývat a zazněly zvuky nejlíbeznější hudby, jakou kdy slyšel.

                                                   Nebe
  Na konci temného tunelu, v němž se nacházel, spatřil Eben točící se světlo, z kterého vyzařovalo laskavé teplo. Začal stoupat vzhůru a najednou se dostal do neobyčejného světa, plného okouzlujícího světla, kypícího životem, extatickou krásou, radostí a klidem. V Písmě svatém čteme:"V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma ho nepohltila. ..Bůh je světlo, není v něm nejmenší tmy."(Jan 1,4-5) A Pán Ježíš o sobě říká:"Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života."(Jan 8,12)
  V mnohých textech starých mystiků nacházíme motiv světla, když popisují svoje setkání s Bohem. Proslulý konvertita svatý Augustin takto líčí své první setkání s Bohem:"Spatřil jsem jakoby očima své duše, nad těma očima, nad svým rozumem, nesmírné Světlo. Nebylo to obyčejné světlo, které vidí všichni, nebylo ani stejné podoby, ale mnohem více svítící a všechno naplňující svým jasem. Ne, to nebylo stejné světlo, ale jiné, velmi se lišící od těch všech. Nebylo nad mým myšlením jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí, ale bylo vyšší, poněvadž mě stvořilo, já zase nižší, protože jsem jím stvořený. Ten, kdo zná pravdu, zná to Světlo."
  Člen Francouzské akademie věd André Frossard ve chvíli svého obrácení, kdy ještě jako ateista poprvé v životě hleděl na Svátost oltářní, zakusil hmatatelně přítomnost Boha. Napsal:"To bylo světlo duchové, tzn.světlo poučující - jakoby žár pravdy. Zvrátilo definitivně řád věcí. Od té chvíle, kdy jsem je spatřil, bych mohl říci, že pro mne existuje jedině Bůh, a všechno ostatní je pouze hypotéza."
  Naproti tomu sestra Faustýna popisuje mystickou vizi nebe takto:"Dnes jsem byla duchem v nebi a hleděla na tu nesmírnou krásu a štěstí, které nás po smrti čekají. Viděla jsem, jak všechno stvoření neustále vzdává čest a chválu Bohu; viděla jsem, jak veliké je v Bohu štěstí, které se rozlévá na všechny tvory, činíc je šťastnými, a všechna chvála a čest z obšťastnění se vracejí do Zdroje a vcházejí do hlubin Boha, kontemplují vnitřní život Boha, Otce, Syna i Ducha Svatého, jehož nikdy neobsáhnou ani neproniknou."(Deníček 777)
  Alexander Eben napsal, že lidská řeč není schopna vyjádřit nádheru krásy a štěstí, které vládne v nebi. Vnímal tam něžnou lásku, blízkost a všemohoucnost  BOHA   v Svaté Trojici  JEDINÉHO,  BOHA  KTERÝ  MILUJE  BEZ  JAKÝCHKOLIV  PODMÍNEK,  BOHA,  KTERÝ  VYZAŘUJE  LÁSKU,  SRDEČNÉ  SPOLUCÍTĚNÍ,  ALE  KTERÝ  JE  SMUTNÝ,  KDYŽ  LIDÉ  HŘEŠÍ  A  JEHO  LÁSKOU  POHRDAJÍ. Eben si tehdy uvědomil, že celý materiální vesmír je jako maličké smítko ve srovnání s duchovním rozměrem skutečnosti, a i když na zemi může budit hrůzu všudypřítomnost zla, přece jen v celém vesmíru vládne Boží láska a ta bude nakonec triumfovat.
  Nejdůležitějším odhalením byla pro Ebena během té zvláštní duchovní cesty Boží láska bez podmínek a to, že není třeba se obávat smrti. Naproti tomu musí naplňovat děsem postoj neochoty k obrácení, setrvávání a záliba v hříších a odmítnutí Božího milosrdenství.
  Vidění nebe a zážitek z přítomnosti Boha Ebenovi ujasnily, že jednou z největších chyb, jaké lidé dělají, je to, že setrvávají v přesvědčení, že Bůh je neosobní bytost. Eben tehdy zažil osobní vztah lásky s Bohem, který je láska, protože je absolutní jednota tří Božských osob. Bůh každého člověka miluje natolik a tak se o něho stará, že se sám stal skutečným člověkem, vzal na sebe  utrpení a hříchy všech lidí, aby skrze svou smrt a zmrtvýchvstání odpustil všechny hříchy, úplně zvítězil nad satanem a smrtí, aby dal každému možnost spásy.
  Když Eben pobýval mimo své tělo, byl spojen s Bohem - jako každý člověk při modlitbě.  
 POCHOPIL,  ŽE   BEZPROSTŘEDNÍ      O S O B N Í     K O N T A K T   S    B O H E M    V  KAŽDODENNÍ  MODLITBĚ  JE  NÁŠ  NEJDŮLEŽITĚJŠÍ  A  NEJPŘIROZENĚJŠÍ  ÚKOL !   Všemohoucí, vševědoucí, osobní Bůh nás miluje bez jakýchkoliv podmínek a v modlitbě nám dává to všechno, co potřebujeme ke štěstí, tedy i život a lásku. Proto je třeba se denně modlit.  KDO  SE  NEMODLÍ,  ZTRÁCÍ  NEJVĚTŠÍ  POKLADY:  LÁSKU  A  VĚČNÝ  ŽIVOT !

                                           Návrat k pozemskému životu
  Eben se s velikým zármutkem vracel do pozemského života, který vnímal jako výjimečně obtížné omezení. Poté, co se probral ze spánku, získal v krátké době kompletní vědomosti z neurobiologie, které se věnoval při studiu a dlouholeté praxi. Stejně tak se mu s neobvyklou ostrostí zapsaly do paměti všechny vzpomínky na dobu strávenou mimo tělo a vrátily mu víru v osobního Boha a v život po smrti. Tato víra je pro něj pramenem nehynoucí radosti.
  Alexander Eben velice touží po tom, aby se mohl s kolegy ze svého oboru sdílet s tím vším, co osobně zažil - tedy s tím, že existuje osobní Bůh, který je láska, že každý člověk má nesmrtelnou duši, duchovní mysl, která působí prostřednictvím materiálního mozku. Eben ujišťuje své kolegy, že lidský mozek nevytváří vědomí, ale funguje jako redukční ventil nebo filtr, který přizpůsobuje duchovní vědomí poznávacím schopnostem člověka. Podle Ebena je největším důkazem reálnosti existence duchovní skutečnosti tajemství lidského vědomí. Je více skutečné nežli hmotný svět a není vedlejším produktem fyzických procesů.
  Po uzdravení provedl Eben podrobnou analýzu své nashromážděné lékařské dokumentace z období spánku. Když si prohlížel výsledky zkoumání svého mozku pomocí magnetické rezonance, uvědomil si, jak velmi vážný byl stav jeho zdraví. Tračníkové bakterie ničily jeho mozkové buňky a on byl na pokraji smrti. Jeho mozek nefungoval, a proto zážitky z této doby nemohou být výplodem projekce mozku.
  Asi dva roky po uzdravení Eben navštívil svého dobrého přítele Johna, proslulého vědce, který byl vedoucím jednoho z nejlepších oddělení neurobiologie na světě. John s úžasem a pochopením naslouchal Ebenovu vyprávění o jeho zážitcích z rozhraní života a smrti. Později se Ebenovi svěřil, že před rokem ležel jeho nemocný otec na smrtelné posteli. Velice trpěl a chtěl už co nejdříve umřít. Jednoho dne naprosto neočekávaně ustoupila jeho stařecká demence a začal se svým synem hovořit na téma smyslu lidské existence. Jednu chvíli pootočil hlavu a začal vzrušeně a s radostí rozmlouvat s nějakou neviditelnou postavou. Ukázalo se, že to byla jeho matka, která zemřela před 65 lety. John pochopil, že přišla, aby jeho otce těsně před smrtí podepřela a potěšila. Ebenovo svědectví ho ještě více utvrdilo v přesvědčení o existenci nesmrtelné lidské duše a života věčného; o tom, že po smrti život člověka nekončí, pouze se mění, že jeho život na zemi se vpisuje do Božího plánu bytí na celou věčnost.
  Pamatujme, že klinická smrt není prožitím skutečné smrti. Je to jenom přiblížení se k jejím hranicím. Pán Bůh nás poučuje, že na zemi žijeme jenom jednou:"A jako každý člověk jednou umírá, a potom bude soud..."(Židům 9,27) Náš život na zemi je jediný a neopakovatelný, po smrti už není návratu:"Nezapomínej, že cesta nevede zpět.."(Sirachovec 38,21)
  Když člověk zemře, setká se s Kristem a proběhne soud, během něhož se člověk neodvolatelně rozhodne přijmout nebo odmítnout spásu.   N E E X I S T U J E   Ž Á D N Á   R E I N K A R N A C E !   Všichni ti, kteří na ni věří, Krista odmítají a jdou za "filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, ne za Kristem."(Koloským 2,8)
  Je třeba také pamatovat na to, že každý pokus o vylíčení zážitků ze stavu klinické smrti bude více méně nedokonalý, poněvadž nadpřirozenou skutečnost není možné adekvátně vyjádřit našimi lidskými pojmy. Existuje také velké nebezpečí zásahu zlého ducha, který se snaží nejrůznějšími prostředky zfalšovat pravdu o Bohu a životu věčném. Proto jediným kritériem, s jehož pomocí můžeme hodnotit pravdivost zážitků z pomezí smrti, je PÍSMO  SVATÉ  A  UČENÍ  KATOLICKÉ  CÍRKVE.  Jenom Kristus učící a působící v církvi dává v úplnosti věrohodnou odpověď na otázku o životě po smrti, o nesmrtelné duši, o soudu v okamžiku smrti, o nebi, pekle a očistci.
  Ježíš Kristus, jakožto pravý Bůh i člověk, jako první z lidí vítězně prošel zážitkem opravdové lidské smrti. Vpravdě vstal z mrtvých a žije ve svém skutečném, oslaveném těle. Jenom Ježíš je zárukou života věčného pro každého člověka. Proto říká:"Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít...Věříš tomu?"(Jan 11,25-26)
  "Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen."(Marek 16,16)
 "Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře na věky."(Jan 8,51)
  "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.."(Římanům 10,9-10)
  Abychom mohli jít cestou do nebe, kterou Ježíš ukazuje a kterou nás vede, je zapotřebí mu odevzdat celý svůj život, podřizovat se přikázáním, evangeliu a učení katolické církve. Je třeba se radikálně odtrhnout od každého hříchu, vytrvale se modlit, číst Písmo svaté, okamžitě se zvednout z každého smrtelného hříchu  VE  SVÁTOSTI  POKÁNÍ  A  CO  NEJČASTĚJI  S  ÚCTOU  PŘIJÍMAT  JEŽÍŠE  V  EUCHARISTII.
  (Z Milujcie sie! 4/2013 - P.Mieczyslaw Piotrowski TChr)

                 477. Poselství Panny Marie ze dne 29. června 2012 v 09:20.
           TAK MNOHO FALEŠNÝCH NÁBOŽENSTVÍ A FALEŠNÝCH UČENÍ,  VZEŠLÝCH  Z  IMAGINACE  LIDSTVA,  NYNÍ ZAMOŘUJE ZEMI
  Pokoj duše může být dosažen jenom věrností a modlitbou k mému Synu.
Jenom ty duše, mající čisté a pokorné srdce, které vložily svou plnou důvěru v Něho, mohou mít věčný život.
  Tak mnoho falešných náboženství a falešných učení, vzniklých z imaginace lidstva, nyní zamořuje zemi.
Tak mnozí propadli nebezpečným falešným věroukám, které zavedou ztracené duše do pekla.
        D Ě T I,   P A D L Í   A N D Ě L É   J S O U   V Š U D E.   B U Ď T E   V E   S T Ř E H U,   neboť se budou zaměřovat zejména na všechny ty, kteří ctí mě, vaši milovanou Matku, aby vás zmátli.

                         513. Poselství Ježíše ze dne 3. srpna 2012 v 16:45.
        DISIDENTŮM V KATOLICKÉ CÍRKVI: KDYŽ ZHANOBÍTE ZÁKONY MÉ CÍRKVE, BUDETE POTRESTÁNI
  Má drahá, milovaná dcero,
země se bude brzy třást, až se hněv mého Otce vylije na ty národy, které vzdorují zákonům mého Otce. Nebude jim poskytnuto žádné milosrdenství, neboť jeho trpělivost je testována až do krajnosti.
  Jejich hříchy zahrnují interrupce, vraždy, zákony pokoušející se podkopat křesťanství, manželství párů stejného pohlaví a zbožňování falešných bohů.
  Pak jsou zde disidenti v mé církvi, kteří hrozí, že Mě zavrhnou. Když se pokoušejí vzdálit od mé církve a pokoušejí se zavádět nové zákony navzdory mé svaté vůli, zříkají se Mě. Vyženu je teď pro jejich nevěrnost. Jejich pokusy zavést zákony založené na hříchu pýchy, smyslnosti a světské ctižádosti, nebudou tolerovány.Oni nemilují Boha, milují sebe.
CHYBÍ  JIM  P O K O R A ! Jejich veřejné odmítání zákonů katolické církve Mě znechucuje.
  Jejich hanebné požadavky, když zkouší donutit moji církev přijmout zákony, které Mě urážejí, znamenají, že se sami uvrhli do temnoty.Jestliže se nebudou kát a nevrátí se zpátky do mého těla, mé církve na zemi, nemají právo nazývat sami sebe služebníky v mé církvi.
  BYLI  JSTE  VAROVÁNI !  Vykážu vás do pustiny. KDYŽ  ZHANOBÍTE  ZÁKONY  MÉ  CÍRKVE, BUDETE  POTRESTÁNI !!!

               712. Poselství Ježíše ze dne 17. února 2013 v 19:00.
                FALEŠNÝ PROROK PŘEVEZME ŘÍMSKÝ STOLEC
  Zednářská elita uchopila kontrolu nad mou církví a oklame katolíky tím nejpodlejším způsobem. Klíče Říma jsou nyní v mých rukou, poté, co Mi je předal můj Otec. Budu řídit všechny mé následovníky, aby Pravda mohla být zachována a mé svaté Slovo zůstalo nedotčeno.
  Falešný prorok nyní převezme Římský Stolec a s mým Slovem, takovým, jaké bylo v čase mého pobytu na zemi, bude zacházeno jako s herezí. Moji následovníci musí zůstat klidní a modlit se za spásu všech mých posvěcených služebníků, kteří budou polapeni touto ohavností. Volám k nim, aby odpověděli následovně:
  Řiďte se i nadále mým učením. Nikdy se nezřekněte Božího Slova. Zůstaňte věrní vašim svatým povinnostem  a   P O D Á V E J T E   S V A T É   S V Á T O S T I,   T A K   J A K   J S E M   V Á M   U L O Ž I L !
  Učení katolické církve, jejíž základy byly utvářeny mým apoštolem Petrem, zůstává neomylné. Nyní se to změní, až základy budou otřeseny přicházejícími změnami.
 

                      746. Poselství Ježíše ze dne 26. března 2013 v 19:17.
      MUSÍTE MÍT OČI STÁLE OTEVŘENÉ KE VŠEMU, CO URÁŽÍ MÉ BOŽSTVÍ
  Připravuji vás nyní jen proto, abych mohl zachránit celé lidstvo, a nejenom vyvolené, kteří Mi slouží s velkou pokorou. Chci vás všechny a nezáleží na tom, v co věříte. Můj Otec plánoval tuto misi, aby otevřel vaše srdce tak, aby vám Pravda mohla být ukázána včas, před velkým Dnem, kdy vás přijdu soudit.
  Dar Ducha Svatého je stále vyléván na tuto misi a pokrývá všechny duše – zejména ty, které se ke Mně tvrdohlavě obracejí zády. Bitva o duše se vede mezi mým královstvím a strašnou propastí, nad kterou vládne šelma.  M U S Í T E   M Í T   O Č I   S T Á L E   O T E V Ř E N É,   C O   U R Á Ž Í   M É   B O Ž S T V Í !  Je lhostejné, odkud tyto urážky pocházejí, ale nikdy je nesmíte přijmout v mém svatém jménu.
  NYNÍ  JE   Č A S   V E L K É H O   P O D V O D U    a prosím vás naléhavě modlit se k Bohu o moudrost, abyste chápali, co skutečně přichází ode Mne a co ne.

                                   POZOR  NA  PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU !!!

 Podle papeže Jana Pavla II. je to neúcta k Bohu. Jak se o tom vyjádřil v homílii ve farním kostele Nejsvětějšího Jména Mariina v Římě 1.března 1989:
  "V celém našem životě musí vládnout pořádek založený na Bohu...Člověk dnes žije tak, jako by Bůh neexistoval, jako by BŮH  NEBYL   S T V O Ř I T E L E M   S V Ě T A   A   V L Á D C E M   V E S M Í R U,   jakož  i  vlastníkem veškerého bohatství a pokladů v nebi i na zemi. Lidé si myslí, že všechno je jejich dílo a že na tyto věci mají nárok; dokonce jsou pyšní na schopnosti, které jim přece dal Bůh, jinak by je vůbec neměli.
  Když dá člověk přednost jiným bohům a modlám, pak bude Bohem opovrhovat, dokonce Ho nenávidět, a proto přijde do pekla! Co je tedy důvodem, že člověk tak snadno odbočí nesprávným směrem a ztratí se?  JE  TO  POKLES  ÚCTY,   protože se tak stává opovážlivým  a   P Y Š N Ý M;  nebo staví všechno sám na sobě, anebo počítá, ale   O P O V Á Ž L I V Ě,   S    B O Ž Í M    M I L O S R D E N S T V Í M !   Ale cesta k milosrdenství vede jen skrze zkrocení vlastního "já", jen skrze   M I L O S T   P O K O R Y,  kterou Pán daruje svým jen tehdy, když o ni prosí.
  Ty své, které Pán miluje, ty napomíná. Kdo se bojí Boha, tedy ten,     KDO  K  NĚMU  MÁ  ÚCTU,   protože je Stvořitelem světa a vesmíru, ten mu bude prokazovat čest, kterou mu dlužíme, a rád přijme tresty a napomínání.  
VELMI  BRZY  TEDY  MUSÍME  POČÍTAT  S  NOVÝM  POKÁRÁNÍM,    J E Ž     P Ř E V Ý Š Í   VŠECHNY  BOŽÍ  TRESTY,  KTERÉ  DOSUD  EXISTOVALY !  Před tímto pokáráním nikdo neunikne; buď se mu rád podvolí a dá mu v sobě volný průchod, anebo se bude vzpírat a pak bude   N A V Ž D Y   Z A T R A C E N   jako onen druhý lotr, který se ve své uražené pýše rouhal.
  NEJHORŠÍ  JE  VŠAK  ROUHÁNÍ  SE  NAD  BOŽÍMI  MILUJÍCÍMI  SLOVY,  KTERÁ  I  DNES  USTAVIČNĚ  NA  TUTO  UBOHOU  ZEMI   P O S Í L Á   P R O S T Ř E D N I C T V Í M    S V É    M A T K Y   A   SVÉHO  SYNA!"   Viz papež František nás varuje před poselstvími Panny Marie, "že není poštovní úřad, aby nám nosila poselství z nebe".)                                           
                                                  O přijímání
  Abychom nezapomínali, před kým se nacházíme, je nutné dbát rovněž na vnější formy úcty. V lidské oblasti poznáme určitě zdvořilostní formy - a vůči Bohu bychom je chtěli vynechat?  PROTO  JEŠTĚ  JEDNOU  VARUJI  PŘED  VEŠKERÝMI  FORMAMI  NEÚCTY, JAKO  JE  NAPŘÍKLAD  ZDE,  V  MÉ  DIECÉZI   ZAKÁZANÉ  PŘIJÍMÁNÍ   N A   R U K U,   JAKOŽ I  ONO  POVSTÁVÁNÍ  NA  MNOHÝCH  MÍSTECH  VE  MŠI  SVATÉ,  protože se už neví, co se zde společně slaví. Není to nic menšího než smrt našeho Pána a Spasitele, kterému máme za vše děkovat.
  Bereme ohled na lidský úsudek, bojíme se, že se nám vysmějí a obáváme se nevýhod ze strany lidí - Boha se však nebojíme? Já jsem neodvolal, co o tom říkal jeden z mých předchůdců!
  Děje se to   N A   V A Š I   Z O D P O V Ě D N O S T,  MILÍ  BISKUPOVÉ  ZAHRANIČNÍCH  DIECÉZÍ,  a já se za vás modlím, abyste ještě včas poznali,   JAK  NEPRAVÁ  VAŠE  CESTA  JE!
  A L E   T A D Y,  milí  bratři a sestry,   JE  DOVOLENO  PŘIJÍMAT   JEN    V K L E Č E   A   D O   Ú S T!
Všechno, co přinesou a rozšíří cizinci, je zakázáno! Toto vám říkám jako váš biskup."
  (Světlo č.25/2015)
=============================================================================================================================
  Dívám se na každou mši v televizi Noe a moc mě mrzí, že se u nás přijímání na ruku tak rozšířilo. Nejhorší je, že sdělovací prostředky ovlivňují diváky a kněží nic nedělají, aby to omezili. Myslí si všichni:"Když nám to biskupové povolili, tak je vše v pořádku" a podávají všem na ruku. Nikdo se nezajímá o poselství z nebe, naopak nám to ještě "nedoporučují poslouchat, nebo dokonce zakazují" na což nemají žádnou kompetenci, jako bychom byli Jehovisté, kterým je zakázáno studovat něco, co není schváleno jejich učiteli.
  Moc mi vadí, že dokonce řeholní sestra také upadla do světské módy přijímání na ruku. Cožpak ji nevede Duch Svatý, který by jí řekl, že je to neúcta k Bohu? Pročpak se kněžím vysvěcují prsty, aby se mohli Boha dotýkat?
  Když to biskupové povolili, náš bývalý pan farář nás upozornil, že je to "povoleno kvůli zahraničním hostům, kteří jsou z domova zvyklí na přijímání na ruku", a že si nepřeje, abychom to po něm vyžadovali, ba naopak bude rád, že si klekneme, abychom Bohu projevili víc úcty. A nikdo si nedovolil natáhnout ruku po Bohu.
  Viděla jsem i kněze v Itálii při mši z Vatikánu, že někteří odmítali podávat na ruku a lidé otevřeli ústa a dostali svaté přijímání do úst.
  Matka Tereza řekla:"Při mých návštěvách v jiných zemích je pro mě nejhorší zkušenost z přijímání na ruku. Když se vytratí úcta k Bohu, jak potom můžeme najít úctu k člověku." A sama svým řeholnicím nedovolila přijímat na ruku, i když to biskupové povolili.
  Ale stále jsou ještě v některých zemích svatí a moudří biskupové, kteří podávání na ruku nepovolili ani kvůli turistům, jako polští a slovenští. Škoda, že tak moudré biskupy nemáme i u nás.
  Našemu současnému panu faráři jsem dala přečíst vyjádření papeže Jana Pavla II. k přijímání na ruku. Přečetl si ho a jen konstatoval, že to ještě tenkrát nebylo povoleno. Takže tenkrát to byla neúcta a co se změnilo do dneška? Dnes je to asi úcta, že? To je logika dnešní církve!!!  Je to hrozné, jak úcta v naší církvi k živému Kristu mezi námi upadla i mezi kněžími. Když jsem prosila televizi NOE, aby to podávání na ruku alespoň veřejně neukazovali, že je to rozšířený hřích, poslala jsem jim i homílii sv. Jana Pavla II, tak mi dotyčný kněz odpověděl, prý on takového nic neřekl, že nezáleží jak hostii přijímáme, hlavně, že je to s láskou, prý máme stejné ruce jako oni - kněží a ať nešířím rozdělení mezi lidmi a nepíši mu bláboly. Musíme se za TV NOE  modlit.
=============================================================================================================================
                
                                     NASLEDUJÚ  NIEKTORÉ  ODPOVEDĚ  DÉMONOV.

    Démon Akabor, anjelský démon z chórov Trónu, ktorý je donútený odpovedať exorcistom na kladené otázky v mene Najsvätejšej Trojice a v mene Panny Márie.

                                                  Peklo je hrozné

    Akabor: Áno, vo vašom mene a v mene Trónu odkiaľ hovorím, musím vám ešte niečo povedať. U Trónu som bol ja, Akabor. Musím povedať (dýcha vzrušene a kričí hrozným hlasom), aké hrozné je peklo. Je oveľa hroznejšie, ako si ho človek vie predstaviť. Spravodlivosť Božia! (kričí a vyje). Všetko musí byť brané po starom, nie je možné brať všetko po novom s ľahkou mysľou. Pravdu má pápež.(Pavel VI.)
 Akabor: Vlci sú teraz uprostred vás, medzi dobrými. Sú v podobe, ako bolo už povedané, biskupov a kardinálov. To nehovorím rád. Tiež mládež verí niečo, čo nemôže pochopiť. Musíte, hoci mi to robí bolesť, musím to povedať. Musíte prijímať správne, to znamená - najskôr správnu spoveď, nie iba ľútosť, a potom sa účastniť na sv. prijímaní. Pritom sa kňazi musia modliť 3x "Pane nie som hodný toho.." Teda nielen raz, ale trikrát! Je potrebné, aby bolo prijímané ústami a nie na ruku!
    Akabor: Radili sme sa dlho tam dole (ukazuje na zem), kým sme dohodli prijímanie na ruku. Áno, prijímanie na ruku je pre nás v pekle najlepšie, to mi verte! Akabor pokračuje na ďalší príkaz: ONA (ukazuje hore) by si želala, aby som povedal: Keď niekto prijíma ústami, aby kľačal a hlboko pritom rozjímal ... a musím povedať, že prijímanie na ruku nie je dobré a nemalo by byť vykonávané. Sám pápež dáva Hostiu do úst. Neželá si, aby Telo Pána sa dostalo do rúk kohokoľvek. A tak to ide ďalej k biskupom, ktorí poslúchajú kardinálov, potom ku kňazom, ktorí si myslia, že musia poslúchať, lebo poslušnosť je predpísaná. Zlé nie je treba poslúchať. Pápeža, Ježiša Krista a Matku Božiu treba vždy poslúchať. Prijímanie do ruky si Boh neželá.
 Akabor: Modernizmus je chybný. Treba sa od neho odvrátiť. Je to dielo nášho pekla. Kňazi, ktorí zdôrazňujú modernizmus, nie sú jednotní. Pápež bol mučený svojimi kardinálmi, svojimi vlastnými kardinálmi... bol obklopený vlkmi. Keby tomu tak nebolo, mohol by povedať viac, ale takto nemôže nič robiť, naozaj, mi ver, dnes nemôže mnoho robiť, musíte sa modliť k Duchu Svätému, neustále sa modlite k Duchu Svätému! Vnútorne azda necítite, čo treba robiť. Chcem povedať a musím povedať, že II. vatikánsky koncil nebol dobrý. Bol čiastočne naším dielom.
   Akabor: Bolo treba, aby sa zmenili niektoré maličkosti a nič iného. V liturgii sa nemuselo prakticky nič meniť. Pri Premenení sa používali slová: "Toto je moje Telo, ktoré bolo za vásobetované a toto je moja Krv, ktorá bola za vás a za mnohých preliata." Tak to povedal Ježiš' Kristus.
      Exorcista: Nie je teda správne, keď hovoríme "za všetkých?" Hovor pravdu a nesmieš klamať.
    Akabor: Preklad "za všetkých" nie je správny. Nesmie znieť "za všetkých", ale "za mnohých". Ak nie je správny tento text, potom nie je správna ani sv. omša a nebude mať plnosť milostí. Je potrebné hovoriť "za vás a za mnohých" ako to povedal Kristus. Omša svätá je síce takto platná, ale neposkytuje plnosť milostí.
     Exorcista: Či Ježiš Kristus neprelial svoju Krv za všetkých? Hovor pravdu v mene Najsvätejšej Trojice!
    Akabor: Nie, chcel vyliať Krv za všetkých, ale v skutočnosti za všetkých vyliata nebola. Krv, prirodzene, vylial za všetkých, nie však za peklo. Novým rítom Omše sv. biskupi zmenili omšu tridentskú. Nová Omša nie je taká, ako si želajú Tí hore.
  Akabor: Pri pravej omši tridentskej bolo urobených 33 krížov a dnes je ich veľmi málo. Niekedy dva, niekedy tri, ako sa to podarí, a na konci pri požehnaní je treba kľačať. (Reve plače, hrozne plače). Ani neviete, ako by sme radi kľačali, keby sme mohli dúfať (vyjde a plače).
     Exorcista: Je to správne, aby pri sv. omši bolo 33 krížov?
   Akabor: Prirodzene, je to správne. Je potrebné tak robiť. V týchto časoch sme vonku, musíme z kostolov utekať. Pri aspergas musíme unikať a vôbec pred svätenou vodou a vôňou kadidla. Nemôžeme počuť modlitbu k sv. Michalovi archanjelovi, 3x Zdravas Mária a Zdravas Kráľovná, ktoré sa ľud pri sv. omši modlil. Nariadila mi to, čo som musel povedať. Nepovedal som to rád (hrozne plače).
     Exorcista: Povedal si všetko, čo si mal povedať?
     Akabor: Áno.
   Po dokončení jeho výpovede ho exorcisti po mnohých modlitbách a pôste vyhnali z posadnutej ženy. Vyšiel z nej s veľkým revom a reval svoje meno A-K-A-B-O-R.
 Potom nasledovalo vyháňanie Judáša Iškariotského (ľudský démon). Tiež bol donútený odpovedať na mnohé otázky exorcistov.
    Judáš: Peklo je hroznejšie, ako si dokážeme predstaviť.

                            Judáš o stave katolíckej Cirkvi v dnešných časoch

    Bol som zradcom. DNES  JE  MNOHO  ZRADCOV  MEDZI  BISKUPMI,  ale s tým rozdielom, že ja som zradil otvorene, ONI  ZRÁDZAJÚ  TAJNĚ.  Medzi dnešnými biskupmi je mnoho takých zradcov, ako som bol ja. Všetci síce nie sú zradcovia, ale je ich mnoho. Musím povedať že mnoho dnešných biskupov nie je na správnej ceste a nie je nevyhnutné ich poslúchať, pretože dnes je obdobie vyjúcich vlkov.
     Arcibiskup Lefabre bude musieť ešte dlho trpieť, ale je dobrý. Liturgia, ktorú vykonáva, je jedine správna.
 Je to veľký pápež, ale ruky a nohy má zviazané. Je to veľký pápež. Na začiatku urobil veľa chýb, čo si uvedomil až neskôr a teraz sú jeho ruky a nohy spútané, ba i jazyk. Prosí nebesia, že by chcel starú liturgiu, tridentskú sv. omšu, chcel by ich opäť zaviesť, ale nemôže nič robiť. Ak niečo vidíte v televízii alebo čítate, nie je to od neho. Robia s ním čo chcú. Sú to vlci, ktorí vyjú podľa toho, ako fúka vietor a čo si želá moderný človek. V súčasnosti sú pápežove myšlienky upravované a pápež nemôže nič robiť. Teraz musí zasiahnuť Boh. V najbližšom čase to urobí.
     Exorcista: Čo znamená skoro, v rokoch, hovor v mene. . .
Judáš: To nemôžem. Je to bližšie, ako môžete pochopiť. Keby chcel pápež ľudu niečo povedať, bolo by mu v tom zabránené.
    Exorcista: Prečo neprehovorí pri audienciách a na verejnosti? Tam by mohol hovoriť slobodne. Povedz pravdu o pápežovi Pavlovi VI.!
    Judáš: On nemôže hovoriť, nemôže prehovoriť, pretože niekedy nevie, čo hovorí. To je príčinou týchto strašných omylov a nedopatrení. Matka Božia má s ním súcit a Kristus tiež. Je v pláne Božom, aby bol nastolený obozretný, dokonalý pápež pre dobu, ktorá prichádza. Písmo musí byť naplnené, a preto musel prísť Pavol VI. Oni by tomu neverili, pretože sú sami ovplyvňovaní. K čomu je ich doktorát a ich inteligencia, keď sú zaslepení a neveria. My vieme oveľa viac ako biskupi. Jeden sa bojí druhého a každý má strach zo svojho národa, ktorý by ho mohol zatvoriť. Všetci by chceli tancovať v rytme svojho národa, i keď hrajú falošne.
Tieto husle sú už tak rozladené, že skoro budú vydávať len falošné tóny. A taká má byť Cirkev! Rozumiete mi dobre? Takou sa má stať Cirkev! ZATRATENOU, POKAZENOU  a pomätenou, takže zanedlho nastane čas, že ju vôbec nebude možno Cirkvou nazývať.
    Exorcista: Ale to Matka Božia nepovedala, čo si po nej opakoval, že Cirkev je zatratená?
    Judáš: To je od nás, táto veta je od nás! A predsa je to pravda. V istom zmysle si želá, aby som to povedal. Skutočnosť je taká, že sekty budú skoro lepšie, ako váš katolicizmus.
    Judáš: Báli sme sa vždy pápeža, teraz sa ho nemusíme báť, pretože jeho VATIKÁN  RIADIA  KARDINÁLI. Stane sa, že Boh zvrhne modernizmus. Nastane to tak, kde to prestalo, u dobrej starej Cirkvi a tradícii, čo sa musí stať, pretože si to ONA (ukazuje hore) želá a nestane sa to, čo si vymysleli ľudia.
  Keby pápež bol slobodný a nebol neustále pod dozorom sprava i zľava, mohol by vládnuť a jeho slová by sa dostali na verejnosť. V posledných niekoľkých mesiacoch to vyzeralo hrozne, čo nariadil, aby bolo oznámené, bolo ihneď dementované a prepracované... bolo to sfalšované.
 Kňazi budú musieť opäť chodiť v čiernych šatách. Keď kňaz nosí normálny oblek, košeľu bez kravaty, ktorá často chýba, potom človek nevie, či ide o reportéra, alebo to je (posmešne sa smeje) diplomat, či dokonca konferenciér (smeje sa Z plného hrdla).
  Keď nejaký kňaz v športovej košeli - pokiaľ možno elegantnej - sa objaví, potom si myslí, že každá hus si myslí, že si ju želá. Aký príklad dáva taký kňaz?
  Je hrozné, keď dáma sedí v mini sukni oproti kňazovi vo svetskom obleku a nevie, že to je kňaz. Vidí, že ide o váženú osobu a pociťuje k nemu istú sympatiu. To by sa nestalo, keby mal na sebe kňazský habit. Podobné udalosti priviedli mnohých kňazov k odpadu od ich povolania.
  Je pre nás veľké plus, že kňazi len zriedka hovoria o pekle. Peklo v celej svojej hrôze by malo byť namaľované na múroch. Vidíte ešte kňaza, ktorý by kázal o pekle, o smrti, očistci alebo podobných veciach? LEN  MÁLO  Z  NICH  HOVORÍ   O   C E S T Ě   DO   Z A T R A T E N I A.   Peklo je oveľa odpornejšie, ako sa ľudia nazdávajú.

   Museli by nastúpiť statoční kňazi. Prirodzene BY  BOLO  LEPŠIE,  KEBY  P R O T I   C H Y B Á M   V  CIRKVI VYSTÚPILI  BISKUPI.  V kázňach by sa o tom museli zmieňovať, na kazateľnici by museli oznámiť všetko, čo Judáš teraz povedal. Myslím tu hlavne Aspergas (kropenie svätou vodou pred sv. omšou) a na požehnanie na konci omše, pri ktorom sa musí kľačať. Prirodzene sa musí kľačať, pretože ak prijíma požehnanie postojačky, prináša menej úžitku. To Boh nemiluje. "Je pre Boha veľmi urážajúce, keď sa pri požehnaní stojí so spustenými ramenami. Je to hrozné! My v pekle by sme boli pobúrení, keby sme mohli, ale my nemôžeme."

============================================================================================================================
  Papež Benedikt XVI. pozorně  sledoval  dění  v  Garabandalu a za svého pontifikátu   PROPAGOVAL PODÁVÁNÍ   E U C H A R I S T I E   V   K L E Č E   A   D O   Ú S T.  Na pokyn z nebe uvolnil místo papeži Františkovi, aby se mohlo naplnit proroctví o pádu církve. Papež František nikomu nepodává  svaté přijímání. Jen jim popřeje dobrou chuť k obědu a při vystoupení zdraví jak nevěřící:"Dobrý den". Připravuje církev na církev "humanitární" - neustále mluví o péči o chudé a odstrčené. A lidem se to líbí. barmanka
============================================================================================================================