Tajemný skalní hrad Jiljov
Cesta do zapomenuté minulostí. Tajemný skalní hrad Jiljov.
Málo známý jihozápadní cíp Máchova kraje je zapomenutý tajemný a působící zvláštním kouzlem dávné historie Je to místo, kde se nachází v oparu nesčetných rybníků prastaré městečko Holany. Založeno bylo v r. 1200 a leželo na důležité silnici z České Lípy do Litoměřic. Tehdy za krále Karla IV, to bylo velice důležité město, kterému král udělil mnohá privilegia a výsostní práva jako je právo mýtné a právo hrdelní. Město dostalo i právo používat svůj městský erb. Byl to také významný rybníkářský kraj s mnoha rybníky. Město samé bylo velkým dodavatelem ryb a celé se vlastně obtáčí kolem jednoho hodně velkého rybníku (Holanský rybník). V té době Holany prožívaly veliký rozkvět.
Určitě to zde budu chtít časem řádně prozkoumat, těch zajímavostí je zde na malém prostoru hodně (hlídej na mapě modrou šipečku !). Jen v samotných Holanech se nachází Tvrz Holany, zřícenina Rybnov a zřícenina Milčany a v nedalekém okolí mnoho dalších památek.
Dnes je to jen menší městys zahalený v oparu okolních rybníků a působící zasněně ospalým dojmem. Leží zastrčen na bezvýznamné a hůře udržované silničce směřující směrem k nedalekému Kokořínskému údolí. V tuto zimní dobu, se silnička proplétá mezi vypuštěnými rybníky a tak to celkově všemu dodává zvláštní atmosféru ale také jistou zasmušilost tohoto zapomenutého kouta. Vše je umocněno zimním tichem a nízko postaveným nesmělým sluníčkem, prodírajícím se kouřem komínů z roztroušených roubenek. Na fotografování to sice není nic moc, ale počasí už člověka láká ven.
Toto místo jsem si vybral právě pro jeho kdysi velkou slávu, která je již dnes dávno zapomenuta. Místo není moc frekventované a je určitě o to zajímavější svou tajemností. A tak jsem si jako cíl mého toulání, vybral zapomenutý, nedaleký prastarý hrad Jiljov. A kupodivu o něm nevědí ani někteří obyvatelé z Holan. Když jsem se vyptával, jméno každému něco vzdáleného připomínalo, ale každý mne posílal úplně jinam.
Takže pro ty kteří by hrad hledali, tak při příjezdu do Holan od Zahrádek, hned na kraji za hospodou odbočíte vlevo na hliněnou cestu do polí. Za statkem přejde v horší asfaltku. Po necelých 2 km se dostanete na samotu dvou roubenek a jednoho zajímavého baráčku stojícího na pilotech v rybníku. Místně se této samotě říká Sádky. GPSka to nezná a cedule sem taky nevedou. Tady jsem nechal auto a podle potoka vyrazil směr les. Zde jsem konečně narazil na turistický ukazatel směr „zapomenutý hrad Jiljov ze 13 stol „. Takže po modré podle potoka po kraji pole směr les.
Tajemný hrad Jiljov je opředen spoustou dohadů a domněnek o jeho vzniku a jeho tehdejším určením. Těžko se o něm shání jakákoliv data. Tím se toto místo stává ještě víc zajímavější a záhadné. K hradu Jiljov je možný přístup jen jediným mostkem přes potok a pak malým kouskem suché cesty na vyvýšeninu. Hrad je zarostlý v lese a v první chvíli nevidíte nic než jakousi skálu. Hrad, spíše hrádek, stojí na zalesněné, vyvýšenině obklopený bažinami, obtékaný potokem. Je zřetelně vidět, že měl kolem dokola vodní val. Bažina za hradem v lese je přeťatá vysokou zdí obory, která byla vybudována v době, kdy zdejší hrad zpustl a nahoře na kopci byl postavený v 16stol lovecký zámeček Vřístek zvaný také Žižkenberg. Zámeček a obora je momentálně nepřístupný, používá ho lesní správa.
Hrad Jiljov je velice zvláštní. Nedobytnost a nezničitelnost hradu spočívala v tom, že byl vytesán, včetně věže do skály. Když si tu skálu celou obejdete, zjistíte, že z boku byly přilípnuty dvě docela velké budovy, Jedna patrová a jedna přízemní. Soudím podle záseků ve skále pro trámy. Celý hrad byl patně obehnán hradbou z kůlů a chráněn valem a vodním příkopem. Do hradu vstupujete tím, že po vytesaném schodišti vcházíte do skály, kudy se dostanete na jakési nádvoříčko. Zajímavostí ježe po obvodu celé této prostory je vytesaný poměrně hluboký žlab, pravděpodobně záhony (pak se ještě jeden menší nalézá při horním schodišti). Z tohoto nádvoříčka se po šikmých, tesaných schodech dostanete až nahoru na věž. I zde je vše je obroubeno vysokým zábradlím tesaným ve skále Aby i na věži vzniklo toto zábradlí, je vlastně horní ochoz zatesán do vrchu skály. Když si člověk prohlédne jak čistě je tato práce provedena, a představí si co na to měli dříve za nástroje, zůstává s němým úžasem stát.
Vyhlídka je bohužel prach bídná, V podstatě se dostanete do vrcholů korun starých vzrostlých stromů. Vzhledem k tomu že není listí, tak průhledy se dá zahlédnout kostel v Holanech a pár typických kopců ze začínajícího Českého středohoří. Pravděpodobně, než hrad obrostl letitou bujnou vegetací asi zde měli krásnou podívanou do kraje.
Protože se brzo stmívá a začal na krajinu padat soumrak, vydal jsem se podle potoka po kraji pole opět zpět. Ještě jsem si dělal pár obrázků proti zapadajícímu sluníčku na poli, když tu z dáli slyším dunění jakoby jel někde vlak. Sedím v podřepu u bodláku, ale nic nikde nevidím. Tak jsem se postavil a s hrůzou jsem zjistil, že ke mně ženou tři velká divoká prasata.
Potkat divočáka v přírodě, když je člověk zvyklý chodit sám a po tichu, to dneska není nic vzácného. Několikrát jsem to zažil, ale vždy ta prasata utíkali ode mne pryč. Tentokrát je asi něco vylekalo - zvedlo z bažin a bezhlavě hnaly na mne. Jenže v poli není kam utéct a na co vlézt. Popadl jsem tedy foťák, otevřel blesk a se zařváním jsem stiskl spoušť. Prasata „zatáhla za ruční brzdu“ zakvičela a asi tak 25m přede mnou prudce zatočila do polí. Ani nevíte, jak jsem si oddechl. Pro jistotu jsem ještě dvakrát zařval a blýskl. Otočil jsem se „ a pro jistotu zrychleným krokem“ mazal k autu. Teprve v autě jsem si uvědomil, že když jsem běhal kolem hradu, slyšel jsem v bažinách nějaké občasné začvachtání. Jenže to mne víc zajímal ten hrad. A ten byl krásný a hezky jsem si to odpoledne užíval, tak mne jiného nic moc nezajímalo.
Doma jsem se ještě honem díval na poslední tři obrázky, zdali jsem ta prasata bleskem nevyfotil. Nepovedlo se, byla tou dobou ještě mimo dosah blesku a tak na obrázku bylo jen kus zoraného pole a jenom tma. Ale to mě nevadí i toto je docela zajímavý zážitek a vlastně to bylo celkově všechno fajn.
Fotky z cesty jsou zde. (pod fotkama je komentář)
