Fotogalerie Františka Hormandla (fhmb)

Výstup na Ralsko, hrad a zvláštní strom.

Zvláštní strom

     Také se vám stává, že za žádnou cenu nemůžete najít něco, co jste ještě před chvilkou měli v ruce? Třeba takovou normální věc jako jsou klíče nebo obyčejné brýle? A teď si představte, že jsem asi před deseti roky při bloudění po Ralsku, uprostřed bukového lesa, objevil velice zvláštní strom. Byl to buk, no spíše dva buky, asi metr vedle sebe. Jenže tomu jednomu se nějak nechtělo růst a tak to přibližně ve dvou metrech zahnul do pravého úhlu  a zarostl do kolegy vedle sebe. Teprve někde vysoko v korunách si odbočil a udělal korunu svoji.

    Tenkrát už byla skoro tma a nedalo se to nijak solidně nafotit. Mockrát jsem na to později vzpomínal. Od té doby jsem již nikdy nic podobného neviděl a tak jsem se nedávno rozhodl, že si ho půjdu najít a znova nafotit. Nevěřili byste, jak se za 10 let les změní. O dost povyroste, něco vám tam vykácejí, jinde udělají oplocenku a teprve až na místě si člověk uvědomí, co roste v lese stromů a jak jsou si ty buky podobné. Ale taky si člověk, při pozornějším prohlížení stromů a při troše fantazie, uvědomí spousty podobností k lidem, no řekl bych čistě náhodných. A asi by u nich měla být občas i hvězdička (nepřístupno mládeži) :-))) . Viz dole, moje fotograie, které vznikly při mém hledání.

    Jsou tu rozlehlé bukové lesy. Na Ralsku snad ani jiné stromy, než buky, nerostou. Po dvou hodinách motání se v rozlehlých lesích, jsem dospěl k názoru, že už se snad ani  můj zvláštní strom najít nedá. Když jsem uznal , že je čas to vzdát, stal se zázrak, zjevení, můj strom byl přede mnou..

     Někteří lidé stromy objímají a věřte nevěřte, já tomu svému dal pusu. Několikrát jsem si ho obešel a nadělal různé fotky. Přestože již bylo pokročilé odpoledne, v radostné euforii jsem se rozhodl, že pokořím i horu a vyrazil kolmo vzhůru.

Hora  a hrad Ralsko, 696 m.n.m

          Hora Ralsko je nejvyšší horou České tabule.  Strmá vyvřelina a její suťová pole se tyčí do výšky necelých  700 m n.m. Vylézt si na tuto horu a navštívit zříceninu hradu se považuje za velice obtížný a turisticky ceněný výkon. Na žádné cesty po vrstevnicích a  postupné stoupání mezi nimi se zde opravdu nehraje. Tady si stoupnete pod strmý kopec, povytáhnete kalhoty, dáte krátký pohled kamsi  nahoru, nádech a už se hrabete, často i po čtyřech, kolmo vzhůru. Píšou 6 km, ale já bych se přiklonil spíše ke 4,5 km.  Možná jsem si  to někde, netuším kde, trošku zkrátil. Fakt je, že je to opravdu hodně strmé a chce to hodně dobrou obuv. Je to celkově o 400 metrovém převýšení. Něco jako když lezete na postavený půlkilometrový žebřík. V dešti, za vlhka nebo sněhu, bych to vůbec nedoporučoval.  I takto se vám to bude často a hodně klouzat. Dole po jehličí a listí a nahoře po čedičových šutrech, které jsou až neuvěřitelně ohlazené. Nevím, jak to vypadalo v dobách dávných a nedokážu si představit, jak  to projížděl kůň s oplechovaným jezdcem nebo jak  nahoru vynášeli nějakého obtloustlého mocipána. Ale asi to nějak muselo jít a pak tedy můj klobouk smekám dolů !

     Nahoře je plno velikých polámaných  stromů  a nikdo je neodklízí . Asi nejen proto, že je to přírodní rezervace, ale i proto, že se to odtud nedá odvézt. Ani sebevrah by si do zdejších suťových polí nedovolí vkročit.

    A tak tu vznikla nádherná a nefalšovaná divočina a vypadá to zde jako opravdový prales. Pod vrcholem stromy silně prořídly a otevírají se zde nádherné daleké výhledy. To jsme ale už  těsně pod hradem. Zde najdete Ruské nápisy na stromech i kamenech. Ruští a před tím naši vojáci to zde hlídali, do hory se 40 let nesmělo, protože  je zde bývalé vojenské letiště jako na dlani. To je také důvod, že cesta na  vrchol není nijak upravovaná ani řádně značená. Pravda, pozůstatky červené značky se občas objeví. Projdete dvě vytesané skalní brány  a již stojíte před hlavní bránou hradu. Hrad je  dávno zpustlý, pochází ze 14. století a jeho (5 m) silné  kamenné zdivo slouží jako  pěšiny. Najdete zde  hradby a dvě velké obytné věže.  Spíše jen jejich obvodové zdi, ale stále jsou zde patrná okna a dvě výsernice. Výsernice? ne , to nejsem vulgární, to je opravdu odborný výraz. Možná to ani nevíte, možná vás to pobaví, ale zde se dočtete víc a třeba vám to osvětlí rčení:  "je tu smradu jako v hradu!". Dále je zde ve skále vysekaná cisterna, tedy nádrž na dešťovou vodu a je stále funkční, neboť i v těchto suchých dobách je plná vody.

    Z vyhlídek je  překrásný kruhový rozhled. Pohodlně vidíte až na  naši západní, tak i severní hranici, ale i Polabí  a na Říp, Hazmburk, Milešovku i TV věž v Ústí nad Lab. a o Ještědu a Krkonoších nemluvě. Kdo chce dosáhnout opravdového vrchu hory, musí vzadu za hradem vylézt po úzkém čedičovém hřbetu. Bacha, dost to klouže ! Bod je označen bílým křížem na skále.

   Kochal jsem se zde dost dlouho, skoro do západu sluníčka. Zbyl jsem tu už poslední a  když jsem dole bral za kliku auta, byla už úplná tma.  Určitě jsem měl vyrazit na zpáteční cestu dříve, ale zvládl jsem to.  Byl to krásný výlet.   

 fotky jsou zde a čtěte také pod obrázky občas vysvětlující titulky.

Podzimní výstup na Ralsko        

Hledání zvláštního stromu a podobnosti čistě náhodné s(*).