Devatero pohádek
Název knihy: DEVATERO POHÁDEK
Napsal: Karel Čapek
Ilustroval: Josef Čapek
Co se mi nejvíce líbilo:
POŠŤÁCKÁ POHÁDKA
Pošťáka Kolbabu zamkli na poště, protože tam usnul a spal.
V noci ho probudili skřítci, kteří si hráli s dopisy mariáš.
Jeden dopis neměl adresu.
Skřítci přečetli bez otevření dopisu, že šofér Frantík píše slečně Mařence.
Pan Kolbaba chtěl dopis doručit, proto si vzal volno.
Rok a den chodil po světě až tu pravou slečnu Mařenku našel.
Obrázek:
VELKÁ KOČIČÍ POHÁDKA
Pohádka o tom, jak jak král koupil princezně od kouzelné babičky kočku Jůru, která svou chytrostí chytila zloděje. Když se Jůra ztratila, hledalo ji mnoho detektivů. Nakonec se přihlásil slavný detektiv Sydney Hall. Pustil se za kouzelníkem, který kočku odnesl, na cestu kolem světa. Kouzelník byl velmi zvědavý a když už detektivovo sledování trvalo dlouho, sám ho vyhledal a ptal se, jak ho detektiv chce chytit. Kouzelník byl uvržen do vězení a vyslíchán soudcem. Vyšlo na jevo, že kočce ošetřil nožičku a pak ji pustil. Běžela asi tam, kde se narodila. Vnuk kouzelné babičky Vašek vrátil princezně Jůru, ta však znovu utekla zpět k babičce. Babička řekla, že kočka se drží tam, kde se narodila - pes se drží člověka, ale kočka se drží chalupy. Král rozkázal, aby do královské zahrady přivezli celou babiččinu chaloupku. Princezna se spřátelila s Vaškem, a když vyrostl, stal se králem pro své mocné a statečné skutky.
POHÁDKA PSÍ
Dědeček mlynář, který rozvážel po vsích chleba, našel cestou malé štěně. Vzal je domů a dal je do stáje ke koním. Když Voříšek vyrostl, neuměl štěkat, naučil ho to kočí Šulitka. Jednou v noci Voříšek zabloudil v lese. Na palouku tančily psí rusalky. Pak jim stará psí víla povídala pohádku, jak psi stvořili člověka.
Vyprávěla o psím pokladu, který se kdysi propadl do země - zámek se sloupy z neokousaných kostí, uzený trůn, schody ze špeku, koberec ze střívek od jitrnic. Voříšek si přitom vzpoměl na domov a utíkal domů, kde mu jistě dají něco k snědku. Proč někteří psi hrabou do země díru? Hledají propadlé psí království a čichají, není-li z hloubi země cítit uzený trůn.
POHÁDKA PTAČÍ
Ptáci si povídají různé příběhy. Vrabec Pepík z Dejvic se rozhodl, že poletí do teplých krajin jako vlaštovky. Doletěl jen do Kardašovy Řečice, kde vzpomínal na Dejvice a vykládal ostatním, že má pozvání na Riviéru. Ostatním vrabcům se přestalo v Kardašově Řecici líbit, a proto jsou všichni vrabci nespokojeni a říkají: "Všude je líp, líp, líp,...". Vlaštovka, která navštívila Ameriku, vyprávěla, že se tam všechno staví z betonu, a chtěla ostatní naučit stavět betonová hnízda. Při hašení vápna si spálila zobák. Proto ostatní vlaštovky dodnes staví hnízda z bláta. Špaček vypráví, jak se ptáci naučili létat. Na zem spadlo andělí vejce, všichni ptáci postupně na něm seděli, až se z něj vyklubal anděl. Za odměnu, že ho ptáci vyseděli, rozhodl, že budou létat jako andělé. Jen slepice odmítla na vejci sedět, a proto dodnes neumí létat.
PRVNÍ LOUPEŽNICKÁ POHÁDKA
O tlustém pradědečkovi a loupežnících - pradědeček, který byl sekerníkem, se vracel z trhu, cestou ho přepadla bouře. Schoval se v hospodě U oběšeného a láhve. Tam měli zrovna loupežníci bál. Zpívají hroznou loupežnickou píseň. Dědeček je chce také postrašit a vydává se za mnohonásobného vraha Velevraha. Loupežníci však poznali, že to není pravda, dědečkovi se posmívali a všelijak ho trápili. Do hospody přijíždí lord Havelock z Londýna. Loupežníci stojí nehybně a předstírají, že jsou loutky a hlavní loupežník Lotrando mu je předvádí. Lord je chce koupit, nabízí sto tisíc. Pradědeček se však začne plížit od jednoho loupežníka k druhému, vytahuje jim z kapes loupežnické nástroje a zpívá lordovi krvelačnou loupežnickou píseň. Lordův detetektiv Clivton poznal Lotranda a lord daroval pradědečkovi z vděčnosti za záchranu života krásnou tabatěrku.
POHÁDKA VODNICKÁ
Na okresní vodnické konferenci, kterou vodníci pořádají v tůních a zátočinách nedaleko Hradce Králové, vzpomínají jak to bylo krásné, když byly v dávných dobách celé Čechy pokryté vodou. Voda však byla němá. Naučil ji zpívat vodník Arion, pěvec a básník. Dále vodníci vzpomínají na zamilovaný příběh. Vodník Kvakvakvokoax miloval pyšnou princeznu Kuakuakunku. Přála si aby ji přinesl modré z nebe. Kvakvakvokoax ze zoufalství skočil z vody do vzduchu, aby se v něm utopil. Uviděl, že vodní hladina je modrá jako nebe. Ještě jednou skočili do vzduchu společně s kuakuakunkou, a ta poznala, že jí opravdu přinesl modré z nebe.
DRUHÁ LOUPEŽNICKÁ POHÁDKA
Starý loupežník Lotrando bydlí v horách Brendách. Svého syna poslal do školy k páterům benediktinům, aby se tam naučil francouzsky, slušnému chování, tanci a všemu, co má umět mladý kavalír. Mladý Lotrando byl dobrý žák. Náhle ho umírající otec povolal k sobě do loupežnické jeskyně. Chtěl, aby po jeho smrti převzal loupežnickou živnost. Mladý Lotrando je však při loupení na silnici ke všem zdvořilý a je vždy okraden a podveden od pocestných, které sám chtěl oloupit. Jeho učitel mu poradil, aby si najal mýto a vybíral mýtné u silnice. Když jel učitel po letech kolem, Lotrando už nebyl zdvořilý, ale hrubě se na něj obořil.
POHÁDKA TULÁCKÁ
Tulák František Král hlídá na ulici kufřík cizímu pánovi, kterému vítr sebral klobouk a odkutálel ho neznámo kam. František čeká u kufříku dlouho, ale pán se nevrací. Kolemjdoucí strážník Františka sebere, protože si myslí, že kufřík ukradl. Soudce zjistí, že v kufříku je mnoho peněz a podezřívá Františka, že majitele zabil a zakopal. František má být pověšen; vtom se vrací pán, který honil svůj klobouk kolem celého světa. Potvrdí, že František je nevinen, a říká, že takový člověk je mezi vandráky a jinými lidmi bílá vrána. František dostal od cizince odměnu, ale měl děravou kapsu a peníze ztratil. Na cestě potkává bílou vránu, která mluví. Když ji František řekne, že je Král a zároveň bílá vrána, je zvolen na sněmu bílých vran jejich králem. František na zvolení nečeká a putuje dál. Vrány ho do dnes hledají a stále volají: "Král!, Král!"
VELKÁ POLICEJNÍ POHÁDKA
Policajti, kteří měli na strážnici noční službu, si vyprávějí různé příběhy o strašidlech, která žijí v Praze. Vzpomněli si také na sedmihlavého draka Huldaborda, který na Žižkově v žižkovských pecích věznil princeznu murciánskou.Případ dostal na starost strážník Vokoun. Bojoval s drakem šavlí, pistolí a nakonec povolal hasiče, aby uhasili oheň, který šlehal drakovi z tlam. Potom sedm přivolaných strážníků useklo drakovi sedm hlav. Vokoun zatelefonoval pro princeznina otce, který mu chtěl darovat půl murciánského království. Vokoun přijal jen sáček tabáku.
Plicajt Kubát vypráví, že našel jednou ve Vojtěšské ulici veliké vejce. Donesl je na strážnici, kde se z něho vyklubala saň. Ujal se jí strážník Pour a měl s ní velké trápení - sežrala všechno, co bylo v kanceláři. Odnesli ji do Spolku pro ochranu zvířat, kde se jí ujal pan Trutina. Pojmenoval ji Amina. Byl kvůli ní propuštěn ze zaměstnání a vyhozen z bytu. Policie ji chtěla nechat utratit, protože pan Trutina neměl peníze, aby jí koupil na všech sedm hlav psí známky. Když mu bylo nejhůře, proměnila se saň v krásnou princeznu Aminu. Pan Trutina s ní odjel do jejího království a tam nastoupil na trůn.
POHÁDKA POŠTÁCKÁ
Pošťák pan Kolbaba usnul na poště u kamen a zůstal tam zamčený přes noc. O půlnoci se objevili poštovní skřítkové a hráli karta s dopisy. Hodnota karet se určovala podle obsahu dopisu: nejvyšší karta - eso - byl takový dopis, v němž dává člověk druhému člověku celé své srdce. Jednou pan Kolbaba objevil dopis bez adresy. Protože nechtěl dopis otevřít, aby neporušil listovní tajemství, požádal o pomoc skřítky. Jeden z nich si přiložil dopis na čelo a četl, že Frantík píše Mařence, že dostal místo a mohli by mít veselku. Pan Kolbaba se vydal na cestu po Čechách hledat Mařenku, která čeká dopis od Frantíka. Chodil rok a den a náhodou ho svezl smutný pán smutným autem se smutným šoférem. Smutný šofér byl Frantík a jeli spolu předat dopis nešťastné Mařence.
VELKÁ DOKTORSKÁ POHÁDKA
Kouzelníku Magiášovi uvízla v krku švestka. Jeho sluha Vincek přivádí hronovského doktora, který navrhuje vážnou operaci, ale před tím chce povolat další doktory na poradu. Každý z doktorů vypráví jeden příběh ze své lékařské praxe - O princezně Solimánské, Případ s Hejkalem, Případ s havlovickým vodníkem, případ s rusálkami. Pak se doktoři složitě připravují na "operaci". Jeden z nich dá kouzelníkovi pořádnou herdu do zad, až mu švestka z krku vylétne. Doktoři radí Magiášovi, aby se odstěhoval na Saharu - tam nerostou švestky - a vyčaroval tam pole, lesy, louky, města a vsi.
Čapkovy pohádky patří mezi tzv. pohádky umělé. Narozdíl od pohádek lidových nejsou produktem lidové slovesnosti, ale výtvorem jednoho určitého autora. Z lidové slovesnosti mají pouze fantastické prvky (saň, skřítek, rusalka, vodník a pod.), ale děj se odehrává v současném světě.
Karel Čapek vytvořil nový typ moderních pohádek. Vystupují v nich tradiční pohádkové bytosti, ale jsou přeneseny do současného světa, mnohdy v něm nalézají nová uplatnění (vodník pečuje v lázních o horké prameny, rusalky jdou k filmu, loupežník vybírá poplatky na mostě apod.). Tím dociluje zvláštního humorného vyznění. Pohádkové bytosti mají obyčejné lidské starosti a radosti. Obyčejní lidé mohou kouzlit (např. listonoš). V pohádkách se projevuje autorova dokonalá znalost českého jazyka, bohatství a rozmanitost slovní zásoby.
www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/karel-capek/
capek.misto.cz/zivotopis-d.html