Sny, spolužák a bratr
Svit měsíce ozařoval lesní krajinu. Na malém paloučku ležel mladý chlapec. Dlouhé černé vlasy a černé oblečení kontrastovaly s bledou pokožkou. Víčka se nepatrně zachvěla a poté odhalila dvě smaragdově zelené oči. Chlapci mohlo být kolem sedmnácti let. Posadil se a rozhlížel se kolem sebe. Vůbec nechápal, kde je.
Najednou se před ním objevily nohy. Vzhlédl proto a setkal se s něčím nevídaným. Byl to vysoký muž v černém plášti s rudými mraky. Zajímavé ovšem bylo, že vypadal jako žralok. Měl modrou kůži a na zádech nějaký podivný velký meč.
"Tak tady jsi!" zvolal a než se chlapec nadál, měl ho žralok na rameni a razil si to s ním směr neznámo kam. Chlapec se vyděsil ještě víc, když zjistil, že se nemůže hýbat ani mluvit. Po chvilce se muž zastavil a chlapce postavil na zem. Ten se zmateně rozhlížel kolem sebe. Před sebou uviděl velkou skálu, okolo níž tekla nějaká řeka. Za sebou les a pod nohama písek. Žraločí muž se na něj otočil a zřejmě mu chtěl něco říct, jenže než se vůbec nadechl s chlapcem se zatočil svět a tma.
Trhnutím se probudil. Ležel ve svém temném pokoji. Mrknul na budík. 5.30. Mno super! Ještě chvilku v duchu nadával a snažil se marně usnout než se zvedl a se zýváním se vypravil do koupelny. Tenhle sen neměl poprvé. Vždycky se probudil v lese a někdo tam za ním přišel. Jen dnes se to dosalo trochu dál. Nikdy ho nikdo nikam nenosil než aby na něj vůbec promluvil. Zatím se vždycky probudil dřív.
U snídaně s jeho bratrem musel vypadat strašně, protože se ho pořád ptal, jestli se cítí dobře a nechce zůstat doma. V jakýkoli jiný den by kývl, ale dnes se poprvé do školy těšil. Měl totiž přijít nový spolužák a on byl prostě hrozně zvědavý.
Po snídani se rychle vydal na autobus. Cesta mu dnes ubíhala strašně pomalu. Jen co vystoupil z autobusu něco růžového se mu přisálo ke krku.
"Ách Vinný!" růžové cosi zařvalo tak, že Vincent málem ohluchl. Setřásl ze sebe "jemně" jeho růžovovlasou kamarádku a rázoval si to k šatnám. Růžovlasá šla po jeho boku a každou dívku v okolí probodávala pohledem. Vincent patřil k nejhezčím klukům ve škole. Kdo by taky odolal nádherným smaragdovým očím, delším černým vlasům s rudými proužky, sexy postavou a tajemným vzhledem díky černému oblečení. Černá byla totiž Vincentova nejoblíbenější barva. Choval se odtažitě a neměl moc přátel. To stačilo, aby po něm šílela každá v okolí.
V šatně se rychle přezul a s růžovkou pelášil do třídy. První hodinu měli angličtinu a v té byl nejlepší. "Poslyš Kell," tak se jmenovala růžovka, která se na něj hned otočila "dneska má přijít ten novej kluk co?" Dokonale se mu povedlo skrýt vzrušení. Byl tak strašně zvědaví, ale všechny své emoce se naučil dokonale skrývat.
"Hmm...jo." jen co to řekla se otevřely dveře a vešel jejich třídní. Byl to vysoký čtyřicátník, podle jeho slov v nejlepších letech. K Vincentovu zklamání za ním však nikdo nepřišel. Hodina začala a černovláskova nálada klesla. Opřel si hlavu a zadíval se z okna. Ze zamyšlení ho vytrhl až učitelův hlas. "Tak teď si vyzkoušíme třeba...Vincente! K tabuli!" zařval najednou učitel, to když si všiml chlapcovy nepozornosti. Černovlásek se velmi neochotně zvedl a zamířil k tabuli. Jednoduše doplnil slovíčka na tabuli a zase si šel sednout.
Ještě se ani nedostal k lavici a uslyšel otevírání dveří. Rychle si tedy sedl a sledoval jejich ředitele a nějakého kluka za ním. Teď byl rád že sedí. Ten kluk vypadal božsky. Polodlouhé černé vlasy, černé oči, bledá pleť , dokonalá postava a chladná tvář. Vincentovi se až dech zatajil. A v tu chvíli se to stalo. Kluk se podíval přímo na něj a dlouhou chvíli si hleděli do očí. Vincent ztuhl a nebyl schopen ničeho. Cítil, jak se mu do tváří vkrádá červeň. Rychle proto odvrátil pohled z okna a nevšiml si jemného úšklebku na tváří nového spolužáka.
"Tohle je váš nový spolužák. Jmenuje se Edward Stein tak na něj buďte hodní. Sedni si třeba dozadu do té volné lavice." pokynul Edwardovi učitel a dál se o něj nezajímal. Ředitel odešel a Edward zamířil směrem k Vincentovi. To černovláska zarazilo, čekal že si sedne úplně dozadu, kde byla celá lavice volná, ale on se místo toho nakvartýroval přímo k němu. "Jak se jmenuješ?" ani nepozdravil. "Vincent." odpověděl a znovu se zadíval z okna. Najednou neměl náladu se s tím klukem vůbec bavit. Edwarda to nejspíš naštvalo, ale to Vincenta netížilo. Sice je hezkej a na první pohled působí chladně, ale nejspíš to bude stejnej otrava a machýrek jako ostatní...Edward se podivil té změně nálad ale nijak to nekomentoval. Začal se věnovat výkladu a dokonce hodiny už ani jeden nepromluvili.
O přestávce se začali všichni s Edwardem seznamovat. Růžovka z něj byla celá vedle stejně jako ostatní holky a pořád kolem něj slintaly. Vincent byl jedině rád, že už mu dají pokoj. Sebral se a šel si koupit pití, když v tom se k němu přidal Edward. "Ty holky jsou fakt otravný,ale zdá se, že s klukama budu dobře vycházet" začal Ed rozhovor. " Jestli myslíš ty namachrovaný paka, tak k těm se fakt hodíš." usmál se Vincent a koupil si kolu.
"Lepší mít kámoše a bejt v pohodě, než bejt černá ovce a každej den chodit domů s rozbitou držkou." provrtal Edward druhého černovláska pohledem a koupil si Sprite. "Proč si myslíš, že chodim domů s rozbitou držkou. Tyhle lůzři na mě nemaj, tak si se mnou nezačínej!" zasyčel mu Vincent do obličeje a šel zpět do třídy. Edward ho za chvilku dohnal a usmíval se jak měsíček na hnoji. "Co zas!" Vincentovi docházely nervy. Na dnešek se nevyspal, stejně jako na dny po celý měsíc, těšil se a nakonec sem příjde tohle otravné "cosi" a nasere ho hned po první hodině. Byl si jistý, že minimálně další týden se hodí marod, jen aby měl klid. Bude doufat, že si to Edward třeba rozmyslí a vrátí se tam odkud přišel. Sice je to vysoce nepravděpodobné ale doufat může.
Po zbytek dne se nic extra nestalo, mimo to, že do něj Edward hučel a na všechno se vyptával. Je vlezlej jak Naruto! A přitom vypadá jako Sasuke! Kam ten svět spěje! Vincentovi náhle došlo, kdo to byl dneska v jeho snu. Mno jasně! To byly přece Akatsuki, byl to Hoshigaki Kisame! Já se snad zbláznil, když už se mi o Anime i zdá. Chjo, měl bych si fakt dát pauzu...Jen co došel domů, hodil tašku do kouta a zasedl ke svému milovanému notebooku. Vzal si ho na postel a chvíli si psal s jedním blonďákem z vedlejší třídy. Znal ho z festu, kde měl cosplay Clouda Strifa z Final Fantasy. Potom si zapnul Death Note a chroupal u toho čokoládu.
"Když budeš jenom sedět u kompu a jíst sladkosti tak za chvíli neprojdeš dveřma." jeho milovaný bratříček se opíral o futra a zase ho komandoval. Jak jen tohle Vincent nesnášel. "S těma tvejma výchovnejma kecama mi můžeš leda utřít prdel!" vyprskl Vinc a dál se o něj nezajímal. Najednou mu noťas odlítl neznámo kam a ve vteřině ležel na posteli zalehnutý Michaelem. "Jestli si myslíš, že se mnou takhle budeš mluvit, tak na to rovnou zapomeň nebo ti fakt přes tu prdel naflákám. Jsem starší a navíc jsem slíbil, že se o tebe postarám." mluvil tak tiše a byl tak blízko, že z toho měl Vincent husinu. Seděl na něm a jasně cítil mírný třes. Nechtěl, aby se ho jeho malý bráška bál, ale taky nechtěl, aby se mu cokoli přihodilo. Nechtěl, aby byl někdy více nešťastný.
Vincent se mírně zavrtěl nepohodlím, ale to neměl dělat. Michael se rychle zvedl a vystřelil jak namydlenej blesk. A Vincent tak docela nechápal co se děje. Nejdřív mu dává kázání, potom vyhrožuje a nakonec beze slova zdrhne. Fakt divné.
post-boy pise...
(Kiri-bu-san, 2. 4. 2010 16:10)