Magikum Regnum

Umění mudrců
Slovo ,,čarodějnictví" znamená jednoduše ,, umění mudrců". Od 15. století se jím označovalo výhradně provozování magie, ať už je provozovala žena nebo muž. Čarodějnictví se v Evropě praktikuje do dnes. Ve Francii se každý týden pořádají ,,Esbats", srazi čarodejnic, a v Itálii má ,, la vecchia religione" (starré náboženství) své přívržence, i když tu vládne Křesťanská církev.
Obrovský počet čarodějnic které byli v 16. a 17. století mučeny a upáleny, podává svědectví o tom , jak rozšířené čarodějnictví v té době bylo. Víra v jeho moc byla všeobecně rozšířená.
Pronásledování čarodějnic se rychle rozšířilo po celé evropě a tisíce nevinných lidí byli zabity. V Anglii bylo popraveno 200 čarodějnic na základě svědectví jediného muže,,Lovece čarodějnic" Matthewa Hopkinse. Mnozí z odsouzených a pronásledovaných přitom jenom oslavovali pohanské svátky jednotlivích ročních období. Ve skutečnosti oslavovala tyto dny i Křesťanská církev, ale dadla jim jména svatých, aby zakrila jejich pohanský původ. Oslavy plodnosti polí i zvěře byli křesťanskými pronásledovateli čarodějnic zvlášť bedlivě sledovány . Tak se jejich nejčastějšími obeťmi stávali chudí lidé, žijící v úzkém spojení z přírodou a používající bylinky a zaříkadla pro léčení, kteří si vůbec nebili věedomi toho že provozujíá čarodějnictví. Je ironií, že i nejvíznamější křesťanský symbol, kříž, byl používán již v pohanských dobách , tisíce let před narozením krista. Byl to kosmický symbol, strom života spojující nebe a zemi; vertikální část část symbolizuje spiritualitu, horizontální spojení se Zem. Kříž byl často pokládán do kruhu, který představoval Slunce a věčnost. Společně byli symbolem Země a jejího vývoje ve čtyřfátovém cyklu. TEnto symbol byl v mnoha formách přírodní magie používán pro štěstí i ochranu.

Zvířata a věštění

Bůh čarodějnického kultu se vždy nazíval ďábel. Ďábel znamená doslova ,, Malý bůh "; s příchodem nového boha se starý bůh často stával ďáblem. O ďáblovi se věřilo, že na sebe bere lidskou podobu nebo zvéřecí podobu. NEjstarší záznam o takto se zjevujícím Ďáblovi se nachází v jeskyních a na zdechv Ariége v jižní Francii. Malba ukazuje meže oblečeného do jelení kůže, na hlavě nesoucího parohy. V německu a Francii bylo rošířene převlečení za kozla, zřejmě odvozené od boha Cernuna. Při věštění byli často používání ,,důverníci". Vůdce srazu určil , jaké má každá čarodějnice nebo čaroděj mít za svého důvěrníka. Ve Francii byla tímto důvěrníkem vždy ropucha , konzultovaná před každým zamyšleným podnikem. Dodnes se o letním slunovratu pořádají na mnoha místech Evropy ohnivé festivali, při nichž dobytek musí probíhat ohněm. Tento rituál má ochraňovat. Pári skáčou přes plameny, házejí o ohně sporíš a říkají: ,,Ať s ním." Domů si pak odnášejí zapálenou tyčinkua oheň tak přenesou do domácího krbu. Praktiována byla magie i přenosem, založená na víře, že že neštěstí může být přeneseno, založená ne víře že neštěstímůže být přeneseno z člověka na zvíře, nebo dokonce napředmět. Ve Walesu byla nemoc obvikle přenášena na na kuře a v Itálii byla horečka předávána stromu.

Nordické tradice

Seveřané často používali a dodnes používají k věštění runy. Runy jak dnes známe, pravděpodobně vznikly ve 3.Století př. n. l Každá runa představuje písmeno, kromě toho má taky určitý magický význam, jako například plodnost nebo prosperitu. Při věštění se házelo kostkami, na na kterých byli runy vyznačen, a výsledek byl potom interpretován.