Nový člen
Buďte zdrávi! Opět lehce nestíhám, kéž bych měl více volného času. Takže vlastně nic nového pod sluncem, že?! Je totiž pastvy čas a tak nelením a cpu si bříško, protože v tuto dobu je vesmírná travička obzvláště jiskrná a sametově smetanová. A přeci víte, jak já se rád pasu, je to moje takřka životní poslání. Zajisté se už ptáte, jak se má Odett a copak asi parťačka. No, poslední měsíc byl obzvláště brutal na psychiku. Rodinný člen Žeryk závažně onemocněl, chátral parťačce před očima. Nejtěžší a přetěžké rozhodnutí bylo učiněno a parťačka si byla vědoma závazku vůči Flafínkovi. Celou dobu věděla, že jednou ten den přijde a ona bude musit splatit svůj dluh věrnému příteli. Podívala se do jeho bezelstných očí a pochopila, že už nelze dlouho vyčkávat. Nemohla uvěřit, že se to stane, do poslední chvíle zadržovala pláč a hladila svého bílého pejska, který usnul rychlým bezbolestným spánkem. Bylo to jako ve snách, na sklonku dne mu s parťákem vykopali hrob a odjeli zarmoucení domů, do prázdného bytu. Pokud máte nějaké zvířátko, určitě si dokážete představit, jak jim bylo teskno a jaké ticho u nich zavládlo. Domluvili se, že s tím musí něco dělat, a jak řekli, tak udělali......Odett bloumala ve výběhu s ostatními, trávy pomálu, jelikož už je z větší části spasena, a tak čekala na sobotní návštěvu, že by mohlo kápnout jablíčko nebo i nějaká ta mrkev. Konečně zaslechla, že se blíží parťáci, a tak se takticky přesunula ke vchodu výběhu. Ale co to? Kdo to s nimi přichází? Jako předvoj se blíží cosi malého, bílého, čtyřnohého, no pic kozu do vazu, oni si pořídili štěně! Parťačka přivedla Odett a představila jí malinkatou argentinskou slečnu Agnes Mafaldu Malakas Aso. No to je teda prima, řekla si Odý, to mi ještě tak scházelo, takový mrně, to si teda dám. A ještě se s ní musím dělit o parťačku, tak to teda nevim, nevim. Trošku se urazila a odešla se pást stranou. Štěně kolem ní zvesela pobíhalo a snažilo se s ní skamarádit, ale Pupíček Óda ho přehlížela. A tak se Agi snažila pást, aby tý svý veliký ségře ukázala, že se jí vyrovná, avšak ani to nezabíralo. Madame Odette je prostě vážená kobyla ve středním věku a přeci se nebude paktovat s takovým prťouskem, to rozhodně nepadá v úvahu. Avšak vzala milou Agnes do rodiny, i když o pamlsky nebo banán se s ní dělí jen velmi nerada. Parťačka jí domlouvala, aby nešílela, že jí prostě i nadále chová ve vysoké přízni, což Půděna nakonec uznala. Jenže smůla se někdy jednomu lepí na paty a co se nepřihodilo. Zase přijeli oba parťáci včetně mini argentiky za Pupíčkem, byli veselí, Aguše pobíhala kolem a dělala lumpárny a Odett měla radost, že je zase vidí. Stála už u otvírátka a trpělivě čekala na vypuštění z výběhu. Stalo se. Popošla k valníku s krmivem, zastavila se jako vždy na místě, kde se provádí očista kožíšku a kopýtek. Ani tentokrát to neměla být výjimka. Jenže malá Mafaldička Agi se jí nešťastně připletla pod mohutné kopyto. Zavyla jak šakal a běžela se schovat k parťačce, v tý se krve málem nedořezal, ale zachovala klidnou hlavu. Nejdříve zchladila bolavou pacinku ve vodě, pak honem popadla štěně do náručí a okamžitě odjeli rychlostí namydlenýho blesku na veterinu. Tam packu zrentgenovali a v podstatě zkonstatovali, že to bylo štěstí v neštěstí, neboť došlo ke zlomenině krajního prstu, který naštěstí není nosný. Nakonec s veterinářkou vyhodnotili, že Odette je velmi citlivá, když okamžitě uskočila a v podstatě vůbec nedošlápla, protože svou vahou cca 980 kilo by tak malou pacinku rozšlápla na cimprcampr. Parťačka samo bulela, vyčítala si, že měla dávat na Agnesku větší pozor. Jenže co se stalo, nedá se již odvrátit a chybama se člověk, pes i kůň učí…. Léto už dosáhlo své půlky, plavení je na programu každou chvíli, chudák Půděnka je zeštípaná po celé ploše těla, nejhorší je to na hlavě o vemínku nemluvě. Ovádi hovězí se letos vylíhli obzvláště agresivní a nadstandardních rozměrů. Už ani slavné Enduro nepomáhá proti krvelačným samičkám a snad jedinou útěchou je, že ta havěť létá od května do srpna, tudíž je jistá šance, že by jejich útoky mohly pozvolna ustávat. Je srpen, je doba odpočinku a žní, léto vrcholí a vlastně končí, jdu se zase toulat nebeskou krajinou a Vám přeji úsměv na rtu, dobrý úsudek, hezké dny a nepromarněte čas hloupnutím, neb hvězdy, které svítí na nebi, už možná neexistují, tak jako ideály, které máme v srdci. A neodpustím si ještě cennou radu závěrem: „Ve vzpomínkách si udělejte pořádek - vymeťte zbytečné, zničte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky ze své minulosti!!! “