Slovník nejdůležitějších pojmů z mikroekonomie
Akcie – Cenný papír, opravňující jeho majitele spolurozhodovat o základních otázkách činnosti firmy. Majiteli přísluší podíl na zisku firmy ve formě dividendy.
Alternativní náklady (náklady příležitosti) – Hodnota nejlepšího alternativního použití ekonomického statku nebo hodnota obětované příležitosti. Např. vstupy použité při výrobě ½ l piva mohly být použity k výrobě 0,1 l vína. Náklady příležitosti ½ l piva proto představují 0,1 l vína, které mohlo být vyrobeno namísto piva.
Analýza dílčí rovnováhy – Analýza, která sleduje účinek změn na jednotlivém trhu, přičemž nebere v úvahu účinek těchto změn na jiné trhy.
Analýza celkové rovnováhy – Analýza zaměřující se na vzájemnou propojenost všech existujících trhů a dopady změn na jednotlivém trhu na trhy ostatní.
Asymetrická informace – Tržní situace, kdy na jedné straně trhu (prodávajících nebo kupujících) je úplnější informace, než na druhé straně trhu.
Bilaterální monopol – Trh na kterém prodává monopolista monopsonistovi; současná existence monopsonu a odborů na stejném trhu práce. Obě strany trhu disponují monopolní silou.
Bod uzavření firmy – Firma zastavuje v krátkém období výrobu v bodě, kdy se cena rovná průměrným variabilním nákladům: P = AVC = MC.
Bod zvratu (bod vyrovnání nákladů s výnosy) – Bod představující situaci, kdy firma pokrývá všechny náklady, přičemž čistý ekonomický zisk je nulový: MR = MC = AC = AR = P. V dlouhém časovém horizontu se v této situaci firma nachází v rovnováze.
Bohatství – Čistá hodnota hmotných a finančních položek, které vlastní určitá osoba.
Celková mezní míra substituce – Míra, ve které si společnost přeje směňovat jedno zboží za druhé.
Celková mezní míra transformace produktu – Míra, ve které společnost může transformovat jedno zboží ve druhé.
Celkové náklady – Minimální celkové dosažitelná náklady při dané konkrétní úrovni technologie a daných cenách vstupů.
Celkové mezní náklady – Mezní náklady celé společnosti, tj. součet soukromých mezních nákladů a externích mezních nákladů (dodatečné náklady, vznikající společnosti v důsledku záporné externality).
Celkový mezní užitek – Mezní užitek celé společnosti, tj. součet soukromého mezního užitku a externího mezního užitku (dodatečné užitek, který získávají jiné subjekty).
Celkový produkt – Celkové množství vyrobeného zboží měřené ve fyzických jednotkách.
Celkový příjem – Násobek ceny a množství, resp. celkové prodeje.
Celkový užitek – Celkové uspokojení potřeby v důsledku spotřeby zboží.
Cenné papíry – Termín používaný pro finanční aktiva, jako jsou akcie, obligace, apod., resp. doklad osvědčující vlastnictví těchto aktiv.
Cenová cesta expanze = cenová spotřební křivka – Soubor kombinací statků X a Y maximalizujících užitek spotřebitele při různých cenách statku X (za ceteris paribus).
Cenová cesta expanze firmy – Soubor kombinací K a L, při kterých firma maximalizuje výstup při různých cenách K a L (za ceteris paribus).
Cenová diskriminace – Stanovení různých cen různým spotřebitelům, resp. stanovení cen zboží tak, že se poměr P/MC pro různé spotřebitele liší.
Cenová elasticita nabídky – Vyjadřuje, jak citlivě reaguje množství zboží nabízené firmami na změnu cen. Koeficient cenové elasticity nabídky, resp. kvantitativní míra elasticity, měří procentuální změnu nabízeného množství dělenou procentuální změnou ceny.
Cenová elasticita poptávky (po zboží) – Vyjadřuje nakolik množství poptávané kupujícími reaguje na změnu ceny. Koeficient cenové elasticity poptávky se rovná procentuální změně nakoupeného množství vydělené procentuální změnou ceny.
Cenová elasticita poptávky (po práci) – Vyjadřuje citlivost reakce firmy na změnu mzdy. Koeficient cenové elasticity poptávky po práci se rovná procentuální změně poptávaného množství práce vydělené procentuální změnou mzdy.
Cesta expanze firmy – Množina bodů nákladového optima firmy.
Clo – Poplatek nebo daň uvalená na každou jednotku zboží, dovezeného do dané země.
Černý pasažér – člověk, který získává prospěch ze spotřeby určitého statku, aniž by zaplatil.
Čisté investice – Hrubé investice minus znehodnocení kapitálových statků.
Čistý ekonomický zisk – Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými (explicitními a implicitními) náklady.
Dělba práce – Metoda organizace výroby, při níž se každý pracovník specializuje na jednu výrobní činnost či výrobní operaci.
Diferenciace produktu – Existence určitých charakteristik zboží, které z podobného zboží dělá nedokonalé substituty.
Diskont – Odúročitel, který vyjadřuje, kolikrát bližší je současná hodnota určité částky, kterou získáme na konci určitého období při konstantní úrokové míře.
Dividenda – Podíl na zisku firmy plynoucí z vlastnictví akcie.
Dlouhé období – Časový úsek dostatečně dlouhý na to, aby firma mohla vstoupit nebo vystoupit z daného odvětví či změnit zásobu kapitálu.
Dnešní hodnota – Dnešní hodnota aktiva, kterou vynáší budoucí tok důchodu. Pro ohodnocení časového toku výnosů se vypočítává dnešní hodnota každé složky důchodu použitím diskontní sazby (resp. úrokové sazby) vůči budoucím důchodům.
Dokonalá konkurence – Tržní situace typická velkým počtem prodávajících a kupujících a stejnorodostí obchodovaného zboží. Žádná firma není schopna ovlivnit tržní cenu a poptávková křivky po produktu každé firmy je horizontální.
Dokonalé komplementy – Statky, jejichž spotřeba spolu souvisí, přičemž jsou spotřebovány ve fixní proporci.
Dokonalé substituty – Statky, jejichž spotřeba spolu souvisí, přičemž se mohou ve spotřebě dokonale nahrazovat.
Domácnost – Subjekt přicházející na trh za účelem uspokojení potřeb.
Důchod – Tok příjmů (mezd a platů, úrokových plateb, dividend, atd.), jež dostává ekonomický subjekt.
Důchodová elasticita poptávky – Vyjadřuje nakolik množství poptávané kupujícími reaguje na změnu důchodu. Koeficient důchodové elasticity poptávky se rovná procentuální změně nakoupeného množství vydělené procentuální změnou důchodu.
Důchodová cesta expanze = důchodová spotřební křivka – Soubor kombinací množství dvou statků, při nichž spotřebitel maximalizuje užitek při různých výších důchodu (za ceteris paribus).
Důchodový efekt (cenové změny) – Změna poptávaného množství zboží vyvolaná tím, že změna jeho ceny způsobuje zvýšení nebo snížení reálného důchodu spotřebitele. Doplňuje substituční efekt cenové změny.
Důchodový efekt (změny reálné mzdové sazby) – Změna volného času, způsobená změnou užitku v důsledku změny reálného důchodu, která je důsledkem změny mzdové sazby.
Efektivnost – Takové použití ekonomických zdrojů, které přináší maximální úroveň uspokojení dosažitelnou při daných vstupech a technologii.
Ekonomická regulace firmy – Vládní zákony či pravidla vytvořená proto, aby se dosáhlo změny chování firem. Ovlivňuje ceny, vstup do odvětví či služby jednotlivých odvětví.
Ekonomická renta – Výnos placený určitému výrobnímu faktoru s fixní nabídkou, tj. vstupu s dokonale neelastickou nabídkovou křivkou.
Ekonomický statek – Statek, který je relativně vzácný vzhledem k poptávce po něm.
Elasticita – Vyjadřuje citlivost jedné proměnné vůči změně jiné proměnné. Konkrétní příklady viz cenová a důchodová elasticita poptávky, cenová elasticita nabídky a elasticita substituce.
Elasticita substituce statků – Podíl procentní změny poměru, v němž je spotřebováván statek X a Y a procentní změny mezní míry substituce.
Elasticita substituce výrobních faktorů – Podíl procentní změny poměru vstupů (K a L) a procentní změny mezní míry technické substituce.
Engelova křivka – Grafické vyjádření vztahu mezi vývojem důchodu a vývojem poptávaného množství jednoho statku. Zpravidla se výše důchodu vyjadřuje na ose x a poptávané množství na ose y.
Engelova výdajová křivka – Grafické vyjádření vztahu mezi vývojem důchodu a vývojem výdajů na zboží. Zpravidla se výše důchodu vyjadřuje na ose x a výše výdajů na ose y.
Explicitní náklady – Náklady, které musí firma vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů.
Externalita – Činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto za to musí platit nebo jsou odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.
Externí mezní náklady – Dodatečné náklady vznikající společnosti v důsledku záporné externality.
Externí mezní užitek – Dodatečný užitek vznikající jiným subjektům v důsledku kladné externality.
Firma – Základní výrobní jednotka, která najímá práci a kupuje další vstupy za účelem výroby a prodeje komodit.
Fixní náklady – Náklady, které by firmě vznikaly i v případě, že by nevyráběla žádný produkt.
Giffenův paradox – Spotřebitel v důsledku růstu ceny poptává větší množství zboží. Grafickým vyjádřením Giffenova paradoxu je rostoucí křivka poptávky a SZ směr cenové spotřební křivky.
Hranice výrobních možností – Kombinace statků, které může ekonomika při svých celkově omezených zdrojích vyrábět. Ve zjednodušeném modelu jde o kombinace dvou statků, hranice výrobních možností je vyjádřena konkávní křivkou v důsledku klesající mezní míry transformace produktu.
Implicitní náklady – Alternativní náklady výrobních faktorů ve vlastnictví podnikatele, resp. náklady obětované příležitosti.
Indiferenční křivka – Grafické vyjádření množiny kombinací množství dvou spotřebovávaných statků, které přinášejí spotřebiteli stejnou úroveň uspokojení.
Indiferenční mapa – Graf znázorňující soubor indiferenčních křivek.
Investice – Ekonomická činnost, při níž se subjekty vzdávají současné spotřeby za účelem jejího zvýšení v budoucnosti.
Izokvanta – Grafické vyjádření množiny kombinací dvou výrobních faktorů, zpravidla kapitálu a práce, které umožňují vyrobit stejný objem produkce.
Kapitál – Jeden ze tří základních výrobních vstupů (půda, práce a kapitál). Kapitál představuje buď kapitálové statky (výrobní zařízení, budovy a zásoby) nebo úspory ekonomických subjektů.
Kartel – Organizace prodávajících, která společně rozhoduje o cenách zboží, výrobních kvótách, rozdělení trhů… . Skupina firem, jednajících ve shodě.
Kladné externality (vnější kladné úspory) – Úspory, ke kterým dochází v případě, kdy činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, aniž by za to tento platil.
Klesající mezní produkt – Vlastnost krátkodobé produkční funkce, díky které klesá mezní produkt vstupu s růstem množství tohoto vstupu.
Klesající výnosy z rozsahu – Při stejné míře zvýšení všech vstupů výstup vzroste v menší míře.
Kolektivní vyjednávání – Vyjednávání mezi skupinou pracovníků (obvykle organizovaných v odborech) a jejich zaměstnavatelem, jehož cílem je dohoda o mzdách, pracovních podmínkách či zaměstnavatelských požitcích poskytovaných zaměstnavatelem.
Komparativní výhoda – Zákon komparativní výhody říká, že by se země měla specializovat na výrobu zboží, která je schopna vyrábět s relativně menšími náklady a dovážet to zboží, které vyrábí s relativně vyššími náklady.
Komplementy – Statky, které jsou spotřebovány současně v určitém relativně stabilním poměru
Konkurence na trhu – Proces, ve kterém se střetávají různé zájmy různých subjektů trhu, přičemž dochází ke konkurenci na straně poptávky, na straně nabídky a mezi nabídkou a poptávkou (napříč trhem).
Krátké období – Období v němž nemůže dojít k úplnému přizpůsobení množství výrobních faktorů požadavkům trhu. Ve dvoufaktorovém modelu se nemohou přizpůsobit kapitálové zásoby; rovněž není možný vstup jiných firem do odvětví.
Křivka průměrných nákladů – Grafické vyjádření minimálních průměrných nákladů na výrobu zboží pro každou úroveň produktu, za předpokladu, že se technologie a ceny vstupů nemění.
Křížový důchodový efekt – Změna poptávaného množství jednoho statku (X), způsobená změnou reálného důchodu v důsledku změny ceny druhého statku (PY) za předpokladu konst. cen obou statků.
Křížový substituční efekt – Změna poptávaného množství jednoho statku (X), způsobená změnou ceny druhého statku (PY) za předpokladu konst. užitku.
Kvóta – Forma ochrany ekonomiky, kdy celkové množství dovozů určitého zboží během určitého období omezeno.
Lhostejný statek – Statek, který nemá vliv na užitek spotřebitele, jeho množství je spotřebiteli lhostejné.
Lidský kapitál – Zásoba znalostí a dovedností, ztělesněných v pracovní síle, jež jsou výsledkem formálního vzdělání i praxe.
Linie příjmu - Přímka vyjadřující kombinace dvou zboží, které si může spotřebitel zakoupit s daným důchodem a při daných cenách. Někdy je také nazývána rozpočtovým omezením či rozpočtovou přímkou.
Linie stejných celkových nákladů – Znázorňuje všechny kombinace dvou výrobních faktorů, které jsou maximálně dostupné vzhledem k daným celkovým nákladům.
Lorenzova křivka – Znázorňuje vztah mezi kumulativním procentuálním podílem obyvatelstva a kumulativním procentuálním podílem získaného důchodu. Používá se k zobrazení stupně rovnosti, resp. nerovnosti v rozdělování důchodů.
Makroekonomie – Ekonomická analýza zabývající se chováním ekonomiky jako celku se zaměřením na produkt, důchod, cenovou hladinu a nezaměstnanost.
Méněcenný statek – Statek, jehož spotřeba klesá v důsledku růstu důchodu.
Mezní náklady – Zvýšení celkových nákladů nutné pro výrobu jedné dodatečné jednotky zboží.
Mezní produkt – Dodatečný výstup, jenž je výsledkem jedné dodatečné jednotky určitého vstupu, přičemž všechny ostatní vstupy jsou konstantní.
Mezní produkt práce – Dodatečný výstup plynoucí z dodatečné jednotky práce, přičemž všechny ostatní vstupy zůstávají konstantní.
Mezní míra substituce ve spotřebě – Poměr, v němž je jedno zboží nahrazováno ve spotřebě jiným, aniž by docházelo ke změně celkového užitku. Grafickým vyjádřením je směrnice indiferenční křivky.
Mezní míra substituce mezi volným časem a spotřebou – Poměr, v němž je volný čas nahrazován spotřebou, aniž by docházelo ke změně celkového užitku.
Mezní míra substituce ve směně – Míra směnitelnosti dvou zboží vzhledem k jejich tržním cenám při určitém důchodu spotřebitele. Grafickým vyjádřením je směrnice linie příjmu.
Mezní míra technické substituce – Poměr, ve kterém firma nahrazuje jeden výrobní faktor druhým (práci a kapitál). Vyjadřuje, o kolik může být snížen jeden výrobní faktor, když je použita dodatečná jednotka druhého výrobního faktoru, při konstantním objemu celkového produktu.
Mezní míra transformace produktu – Vyjadřuje míru, ve kterém může jedno zboží přeměněno ve druhé, resp. jak mnoho jednoho zboží musí být obětováno pro vyšší výrobu jiného zboží.
Mezní příjem (firmy) – Dodatečný příjem, který firma získá při prodeji jedné dodatečné jednotky produkce. V situaci dokonalé konkurence se mezní příjem rovná ceně.
Mezní příjem odborových svazů – Dodatečný příjem, který odborové svazy získají při zaměstnání jednoho dodatečného pracovníka.
Mezní sklon ke spotřebě – Vyjadřuje, o co se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod spotřebitele o jednotku. Graficky je vyjádřen sklonem Engelovy křivky v jednotlivých bodech.
Mezní užitek – Dodatečné uspokojení, které přináší spotřeba jedné dodatečné jednotky zboží za neměnné spotřeby všech ostatních statků.
Mikroekonomie – Ekonomická analýza zabývající se chováním jednotlivých ekonomických subjektů – spotřebitelů, firem či státu.
Míra výnosu z kapitálu – Výtěžek z investice nebo z kapitálového statku. Např. investice ve výši 100 000 Kč, která vynáší 12 000 Kč ročně, má míru výnosu 12% ročně.
Monopol – Tržní struktura, v níž je určité zboží vyráběno jediným výrobcem.
Monopolistická konkurence – Tržní struktura, v níž existuje mnoho výrobců a prodávajících, kteří nabízejí zboží mající charakter substitutů, ne však dokonalých substitutů.
Monopolní síla – Stupeň kontroly, který má firma nebo skupina firem při rozhodování o cenách a výrobě v odvětví. Velkou monopolní sílu má firma v podmínkách monopolu, malou v podmínkách dokonalé konkurence. Ukazatelem monopolní síly je Lernerův index.
Monopson – Tržní struktura, v níž existuje jediný kupující – „monopol kupujícího“ (zrcadlový obraz monopolu).
Morální hazard – Informovaný subjekt při maximalizaci svého užitku snižuje užitek neinformovaných subjektů trhu a nenese za to plné následky.
Nabídka – Součet objemů určitého zboží, které je firma ochotna vyrábět a prodávat při různých úrovních ceny.
Nabídka práce – Počet pracovníků, resp. množství pracovních hodin, které firma používá k výrobě určitého zboží.
Nabídková křivka – Křivka znázorňující množství statků, které bude firma na daném trhu prodávat při každé úrovni ceny, za jinak nezměněných podmínek.
Nákladová cesta expanze – Soubor kombinací K a L, při kterých firma maximalizuje výstup při různých výších nákladů, resp. minimalizuje náklady při výrobě různých výších výstupu (za ceteris paribus).
Nákladové optimum – Optimální kombinace K a L při výrobě; firma vyrábí určitý výstup s minimálními náklady, resp. nejvyšší možný výstup s určitou výší nákladů. Míra, ve které je firma technicky schopna nahradit kapitál prací, se shoduje s mírou, ve které je toho schopná ekonomicky.
Náklady mrtvé váhy – Ztráta spotřebitelského přebytku a přebytku výrobce v důsledku odchýlení úrovně produktu od nejefektivnější úrovně. Např. zvyšování ceny monopolistou způsobuje, že ztráta uspokojení spotřebitelů je větší než přírůstek příjmů monopolisty. Rozdíl je ztrátou společnosti v důsledku působení monopolu.
Dodatečné daňové břemeno, které nese společnost v důsledku zavedení daně z obratu.
Naturální směna – Přímá směna jednoho statku za druhý bez použití určitého prostředku směny (peněz).
Nedokonalá konkurence – Struktura trhu kdy alespoň jeden prodávající je dostatečně silný na to, aby ovlivnil tržní cenu, takže poptávková křivka po jeho produktu je klesající (monopol, oligopol, monopolistická konkurence).
Nepříznivý výběr Proces podmíněný existencí asymetrické informace na trhu a vedoucí k tomu, že se méně žádoucí tržní subjekty účastní pravděpodobněji směny, než subjekty více žádoucí.
Nerovnováha trhu – Situace, kdy se ekonomika nenalézá ve stavu rovnováhy, a to v případech, kdy změny (např. důchodové, cenové apod.) mění nabídku nebo poptávku – posunují nabídkovou či poptávkovou křivku – aniž se tržní cena (nebo množství)zcela přizpůsobí.
Nežádoucí statek – Statek s jehož růstem ve spotřebě klesá užitek spotřebitele.
Nominální úroková míra – Dodatečná částka peněz, která musí být poskytnuta v budoucnosti výměnou za poskytnutí určité částky v současnosti.
Normální statek – Statek, pro který platí, že za jinak nezměněných okolností spotřebitel zvyšuje s růstem svého příjmu poptávku po tomto statku.
Normální zisk – Zisk určený alternativní náklady použití výrobních faktorů podnikatele, je totožný s implicitními náklady.
Obligace – Cenný papír přinášející úrok. Vláda nebo firma, která obligace vydává, se jím zpravidla zavazuje splatit dlužnou částku peněz + určitý úrok ve stanoveném termínu v budoucnosti.
Očekávané bohatství – Střední hodnota bohatství jednotlivých úrovní bohatství (tj. jejich vážený průměr – vážených jejich pravděpodobností) v podmínkách rizika.
Očekávaný užitek – Střední hodnota užitků jednotlivých výsledků (tj. jejich vážený průměr – vážených jejich pravděpodobností) rozhodnutí v podmínkách rizika.
Očekávaná výsledek – Střední hodnota jednotlivých výsledků (tj. jejich vážený průměr – vážených jejich pravděpodobností) rozhodnutí v podmínkách rizika.
Odbory – Sdružení pracovníků, kteří se zaměstnavateli vyjednávají pracovní podmínky a mzdu.
Oligopol – Tržní struktura nedokonalé konkurence, kdy v daném odvětví vyrábí malý počet firem.
Optimum firmy – Situace, při níž firma maximalizuje zisk, a tak nemá tendenci měnit svůj výstup, případně cenovou úroveň. Všeobecně platí, že jde o úroveň výstupu, při níž se mezní příjem rovná mezním nákladům.
Optimum spotřebitele – Poměr, němž je spotřebitel ochoten nahrazovat jedno zboží druhým, je stejný jako poměr, v němž je může směnit na trhu.
Otevřená ekonomika – Ekonomika, která je prostřednictvím pohybu zboží a kapitálu propojena s jinými ekonomikami.
Partnerství – Sdružení kapitálu dvou nebo více osob.
Patent – Výhradní právo, které je poskytováno vynálezci a spočívá v tom, že mu zaručuje kontrolu způsobu nakládáni s vynálezem.
Peníze – Vše, co je všeobecně přijímáno jako prostředek směny.
Poptávané množství – Množství statku, které je spotřebitel ochoten a schopen koupit.
Poptávka – Objemy zboží, které spotřebitel nakoupí při jednotlivých úrovních ceny, za neměnných cen ostatního zboží, důchodů a ostatních faktorů.
Poptávka po práci – Množství práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce, resp. mzdy.
Poptávková křivka – Křivka znázorňující množství zboží, které spotřebitel nakupuje při různých cenách při neměnnosti ostatních podmínek koupě.
Poptávková tabulka – Tabulka znázorňující vztah mezi cenou statku a poptávaným množstvím při neměnnosti ostatních podmínek koupě.
Pozemková renta – Důchod plynoucí z pronajímání půdy. Celková zásoba půdy je fixní a výnos placený vlastníkovi tohoto specifického výrobního faktoru je pozemkovou rentou.
Produkční efekt – Změna zaměstnanosti výrobního faktoru způsobená změnou výše výstupu v důsledku změny ceny vstupu.
Produkční funkce – Vztah udávající množství produktu, jehož lze dosáhnout s danými vstupy.
Produktivita – Pojem pro poměr výstupu ku vstupu. Produktivita se zvyšuje, když stejné množství vstupů vyrábí větší výstup.
Protimonopolní zákonodárství – Zákony zakazující monopolizaci, omezování obchodu a kooperaci mezi firmami za účelem zvýšení cen nebo bránění konkurenci.
Průměrné fixní náklady – Celkové fixní náklady dělené množstvím vyrobeného zboží.
Průměrné náklady – Celkové náklady dělené množstvím vyrobeného zboží.
Průměrné variabilní náklady – Celkové variabilní náklady dělené množstvím vyrobeného zboží.
Průměrný produkt – Celkový produkt dělený množstvím jednoho ze vstupů. Např. průměrný produkt práce je celkový produkt dělený množstvím pracovního vstupu.
Průměrný příjem – Celkový produkt dělený celkovým počtem prodaných jednotek zboží – tj. příjem na jednotku. Průměrný příjem se všeobecně rovná ceně.
Průměrný skol ke spotřebě – Vyjadřuje podíl statku na celkovém důchodu spotřebitele.
Přebytek spotřebitele – Rozdíl, který by byl spotřebitel ochoten zaplatit za určité množství zboží a částkou, kterou skutečně platí. Tento rozdíl vzniká z toho důvodu, že mezní užitek (vyjádřený v penězích) první nakoupené jednotky je větší než cena, a až pro poslední zakoupenou jednotku platí, že se mezní užitek rovná ceně.
Přebytek výrobce – Rozdíl mezi částkou, kterou výrobce dostane zaplacenou za určité množství zboží a jeho náklady.
Překážka konkurence – Faktory, které omezují konkurenci nebo počet výrobců v odvětví, a tak umožňují větší ekonomickou koncentraci (právní restrikce, diferenciace produktu, nedokonalá informace apod.).
Přirozený monopol – Trh kde pouze jediná firma uspokojuje poptávku po statku, protože tak má nižší náklady, než by mělo více firem.
Příjem z mezního produktu (určitého vstupu) – dodatečný příjem, který může firma získat zapojením dodatečné jednotky vstupu do výroby a prodejem takto vzniklé dodatečné jednotky produktu. Jeho hodnota je dána součinem mezního příjmu a mezního produktu.
Půda – Jeden ze tří základních výrobních faktorů (s prací a kapitálem). Součástí tohoto výrobního faktoru v takto jednoduchém pojetí jsou také přírodní zdroje, které se nacházejí na zemi či pod zemí.
Reakční křivka – Vztah mezi výstupy jedné firmy v závislosti na její představě o výstupu 2. firmy v modelu duopolu.
Reálná mzda – Kupní síla pracovní pracovníků vyjádřená prostřednictvím statků a služeb.
Reálná úroková míra – Dodatečný objem budoucího statku, který musí být na trhu nabídnut výměnou za vzdání se jeho současné spotřeby.
Rovnováha – Stav, ve kterém je ekonomicky subjekt (resp. síly, které jej ovlivňují) vklidu, tedy neexistuje žádná tendence ke změně.
Rovnováha spotřebitele – Situace, ve které spotřebitel maximalizuje užitek, tj. spotřebovává takovou kombinaci statků, která při daném důchodu a cenách nejlépe uspokojuje jeho spotřeby.
Rovnováha firmy – Situace, při níž firma maximalizuje zisk, a tak nemá tendenci měnit svůj výstup, případně cenovou úroveň. Všeobecně platí, že jde o úroveň výstupu, při níž se mezní příjem rovná mezním nákladům.
Rovnovážná cena – Cena vyrovnávající nabídku a poptávku.
Rovnovážné množství – Nabízené a poptávané množství při vyrovnání nabídky s poptávkou, resp. při rovnovážné ceně.
Rozdělování – Způsob, jímž je celkový produkt rozdělován mezi jednotlivce nebo faktory (např. rozdělení důchodu mezi práci a kapitál).
Sklon (křivky, přímky) – Při grafickém znázornění je to změna proměnné na svisl ose připadající na jednotkovou změnu proměnné na vodorovné ose. Je absolutní hodnotou směrnice přímky, resp. křivky.
Smluvní křivka – Grafické znázornění efektivních kombinací – rozdělení dvou zboží mezi dva spotřebitele v případě smluvní křivky směny; a dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů v případě smluvní křivky výroby.
Soubor tržních příležitostí – Všechny kombinace výrobků, které jsou vzhledem k cenám a důchodu spotřebiteli dostupné.
Soukromé statky – Statky, které jsou jak vyloučitelné, tak rivalitní.
Společenský blahobyt – Synonymum úrovně uspokojení všech členů společnosti.
Spotřebitel – Ekonomicky subjekt přicházející na trh zboží za účelem koupě výrobků a služeb, jejichž prostřednictvím uspokojuje své potřeby.
Substituční efekt (cenové změny) – Jestliže cena klesá, spotřebitelé mají tendenci spotřebovávat větší množství zboží, jehož cena klesá, na úkor ostatních statků, které se stávají relativně dražšími.
Substituční efekt (změny ceny výrobního faktoru) – Změna zaměstnanosti výrobního faktoru způsobená změnou jeho ceny za předpokladu konst. výstupu.
Substituční efekt (změny ceny reálné mzdové sazby) – Změna volného času způsobená změnou mzdy za předpokladu konst. užitku.
Substituty – Statky, které jsou spotřebovávány zvlášť a jsou navzájem nahraditelné.
Teorém pavučiny – Dynamický model znázorňující dosahování rovnováhy či prohlubováni nerovnováhy na trhu v situaci, kdy na změnu ceny na trhu reaguje nejprve poptávka a až po určité době nabídka. Výrobci tedy reagují na cenu předcházejícího období.
Transferové platby – Vládní platby ekonomickým subjektům, které nejsou vázány na žádnou službu. Např. platby sociálního zabezpečení, pojištění v nezaměstnanosti apod., jejichž účelem je dosažení spravedlivějšího rozdělování důchodů ve prospěch ekonomicky handicapovaných jednotlivců.
Trh – Oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží. Ovlivňují se zde tedy navzájem prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství vyráběného a obchodovaného zboží.
Tržní ekonomika – Ekonomika, v níž jsou otázky co, jak a pro koho výhradně řešeny prostřednictvím nabídky a poptávky na trzích. Vzájemné působení nabídky firem a poptávky domácností určuje ceny a množství zboží.
Tržní poptávka – Poptávka po daném zboží na celém trhu, resp. součet individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů na daném trhu.
Tržní selhání – Nedokonalost cenového systému bránící efektivní alokaci zdrojů. Nejdůležitějšími příčinami jsou monopolní síla, externality, veřejné statky a asymetrické informace.
Účetní zisk – Rozdíl mezi celkovými příjmy a explicitními náklady.
Ukazatel současné hodnoty – Kolik dnes vložených peněz (při známé úrokové míře) by bylo potřebných k tomu, aby poskytlo stejný tok budoucích příjmů, jako oceňované zboží, resp. investice.
Úrok – Výnos placený tomu, kdo půjčuje peníze.
Úroková míra – Cena placena za vypůjčení peněz na určité časové období, obvykle vyjádřená jako procento z jistiny za rok (p. a.). Např. při úrokové míře 10% bude vyplaceno 1 000 Kč za vypůjčení 10 000 Kč na jeden rok.
Úspory – Rozdíl mezi důchodem a výdaji na spotřebu.
Úvěr – Použití peněz jiného ekonomického subjektu za příslib, že bude splacena později. Např. bankovní půjčky, obchodní cenné papíry apod.
Uzavřená ekonomika – Ekonomika která nedováží ani nevyváží zboží a kapitál.
Užitek – Subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků.
Variabilita – Střední hodnota odchylek mezi skutečným a očekávaným výsledkem rozhodnutí v podmínkách rizika (tj. vážený průměr odchylek – vážený jejich pravděpodobností).
Variabilní náklady – Náklady, které se mění s úrovní výstupu, jako např. náklady na suroviny, práci, energii apod., tedy celkové náklady mínus náklady fixní.
Velmi krátké období – Časové období, které je natolik krátké, že objem produkce je fixní; firma nemůže zvyšovat množství žádného vstupu.
Veřejný statek – Statek, ze kterého mají všichni lidé stejný prospěch. Tento prospěch je nedělitelný a není možné být vyloučen z jeho používání. Liší se od soukromého statku, který, když je jednou spotřebován, nemůže už být předmětem spotřeby nikoho jiného.
Vnější (kladné) úspory, resp. kladné externality – Úspory, ke kterým dochází v případě, kdy činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, aniž by za tento platil.
Vnější (záporné) úspory, resp. záporné externality – Činnost jednoho subjektu, která způsobuje ostatním nevykompenzované ztráty.
Volné statky – Statky, které nejsou statky ekonomickými – vzácnými. Existují v tak velkém množství, že nemusí být jejich spotřebitelům přidělovány – jejich tržní cena je nulová.
Všeobecná rovnováha – Rovnováha celé ekonomiky, při níž jsou ceny všeho zboží takové, že jsou v rovnováze všechny dílčí trhy současně. Při těchto cenách chtějí výrobci dodat na trh množství zboží, které chtějí spotřebitelé koupit, a tak neexistuje tendence ke změně v chování žádného ekonomického subjektu. Dílčí rovnováha je rovnovážným stavem pouze jediného trhu.
Výnosy z rozsahu – Míra, jakou se zvyšuje výstup, jestliže se všechny vstupy zvyšují stejnou měrou. Při dvojnásobném zvýšení všech vstupů provázeném dvojnásobným zvýšením výstupu se jedná o konstantní výnosy z rozsahu, provázeném méně než 100% nárůstem výstupu o klesající výnosy z rozsahu a více než 100% nárůstem výstupu o rostoucí výnosy z rozsahu.
Výrobní faktory – Výrobní vstupy potřebné k výrobě statků a služeb (práce, půda, kapitál). Nazývají se také vstupy.
Vzácnost – Princip, že většina toho, co lidé chtějí, je k dispozici pouze v omezeném množství (s výjimkou volných statků).
Zákon klesajícího mezního užitku – Mezní užitek má s růstem objemu spotřebovávaného zboží tendenci klesat. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přináší první spotřebovávaná jednotka zboží, každá další má pro spotřebitele stále menší význam. Celková užitečnost se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji.
Zákon klesající poptávky – Pravidlo vyjadřující reakci spotřebitelů na změnu ceny zboží: při poklesu ceny kupují spotřebitelé za jinak nezměněných podmínek více daného zboží.
Zákon klesajících výnosů – Zákon výroby vyjadřující skutečnost, že při zvyšování jednoho vstupu, za podmínky nezměněných ostatních vstupů, dochází ke zpomalení růstu celkového produktu.
Zákon rostoucí nabídky – Nabízené množství zboží roste s růstem ceny a naopak.
Záporné externality (vnější záporné úspory) – Činnost jednoho subjektu, která způsobuje ostatním nevykompenzované ztráty.
Zisk – Rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. úplnými náklady příležitosti zdrojů, které byly použity při výrobě zboží.
Žádoucí statek – Zboží s kladnou preferencí; užitek spotřebitele se s rostoucím množstvím zboží zvyšuje.