Byl to jeden s prázdninových CAMPU , když jsme druhý den seděli a swingery se ani nepohli . Chytali jsem pod záchytnou hrází na pokraji trdliště. Voda před námi skrývala dvě koryta původního potoka. Jednu montáž jsem dával na 80 m vzdálenou hranu koryta a druhou na hranu toho bližšího. Vodu jsme vydatně prokrmili a postavili si bivaky.
se bude podnikat a jaké taktiky půjdou do placu, však to jistě všichni znáte kdo
se podobných výprav zúčastňujete. Letos byl povolen lov NON STOP tak mohlo dojít
na pěkné úlovky . Bylo k poledni , druhý den lovu a nic se nepohlo a tak jsem po stažení udic hopl do lodi a jel se podívat co se ukáže na echolotu, motal jsem se po vodě a blížil se k přepadu na přítoku, když jsem těsně u hladiny zahlédl nějaké stíny velkých ryb . Poznal jsem v nich trofejní amury a pár větších kaprů, všechny ryby stály pod hladinou a lapaly po kyslíku. Byla to krása tolik velkých ryb. Najednou mě zaujal hřbet ryby , který byl tedy jak se patří . Dvakrát jsem zabral vesly a nechal loďku ať pomalu dojíždí k rybě a to co jsem uviděl mi doslova vyrazilo dech – stál tam kapr lysec s hubou na pomeranč . Pod sebou batoh na 30 - tku bečku a na boku převisy z kůže jak „Šarpej „ . Seděl jsem v lodi a odhadoval jeho váhu, metr měl a váhu jsem odhadl 25 -30 kg . Hlavou mi proběhly všechny fota kaprů kolem 25 kilo a v duchu jsem srovnával. Stal tam pod hladinou a těžce lapal po dechu . Chybělo mi k němu tak sotva dva metry a co teď ? Oba jsme byli jak vyřezaní ze dřeva. Po nějaké době, která se mi zdála věčností nořím pomalu vesla do vody a jemným záběrem se snažím dostat blíže k němu abych ho ještě lépe viděl a daří se - málem do něho narážím , snad jsem brzdil i ušima abych do něj nenarazil . Přes polarizační brýle, ho vidím zcela zřetelně. Je to věčnost , ale mohu si ho prohlédnout a on mi to dovoluje, kromě pracujících žáber se ani nehne. Tají se mi dech úžasem , mohu si ho prohlédnout ještě zřetelněji . Vidím ty šrámy na něm a říkám si kolik bojů už jsi svedl brácho, abys mohl dorůst do takovýchto rozměrů a proporcí. V té chvíli mě napadá bláznivá myšlenka , že jsem asi potkal rybu , která je možná „KRÁLEM „ této přehrady a pamatuje její napouštění a jsme možná i skoro stejně staří !! V této síle okamžiku si uvědomuji , že „ foťák“ jsem zapomněl na břehu a spílám si do hlupáků. Mít ho snad by se mi podařilo ho vyfotit, ale bohužel musí stačit ten obraz , který se mi ukládá uvnitř.
Hlavou mi probleskla představa na souboj s tímto velikánem, jaké by to bylo úžasné měření sil. Vzpomínám si na vyprávění známých potápěčů , kteří často líčili , jaké obry potkali a co tato voda skrývá. Ó!!! jak jsme jim nevěřili „ klády - sumce , které se pod dotykem ruky rozjížděly !!!“ A teď se dívám jednomu z dědků do očí. Mám ho skoro na dosah ?!?!?
V tom to přichází , ten blázniví nápad, dosáhnu na něho ??? A cítím to obrovské nutkání dotknout se ho . Beru tedy opatrně za vesla, která mám ven z vody,záběr a beru je do jedné ruky, aby pravá byla volná a pomalu se nakláním a on mě nechává se ho dotknout . Nevěřím , opravdu se ho dotýkám !!! Trn jeho hřbetní ploutve držím v prstech ruky. Čas letí a jak dlouho to vše trvalo nevím ? Dnes nejsem schopen říci jak dlouho to bylo !!! Kapr se velice pozvolna noří do hloubky, potápí se jako ponorka a já sedím ,pořád s rukou nataženou a dívám se na stín co pode mnou mizí . V němém úžasu sedím a sleduji hladinu kolem a rozhlížím se jestli se třeba znovu neobjeví
Opět to trvá věčnost, když ho opravdu vidím opět se vynořit? Ta ploutev, která mě zaujala prve je tu a že bych to zkusil ještě jednou. A velice opatrně vesluji znovu jeho směrem. Bláhově se domnívám , že se mi to znovu povede, ale nééééé ……..
ryba mizí pod hladinou – jako by mi tiše říkala v podvědomí „ brácho stačilo jednou !!! „ . Zanechávám tedy svého snažení a vracím se na břeh a hnán pudem
lovce honem nahodit. Už si to představuji vždyť jezdí kolem mých kuliček, přeci musí zabrat , lidská chtivost je strašná . Pomalu zvolňuji a ještě cestou na břeh k prutům si uvědomuji , že už jsem si dnes svůj
Ohromený prožitým , jsem tehdy nahodil až před setměním, na noc. Kamarádům vyprávím co jsem zažil a ti po jednom skáčí do člunu , aby se pokusili taky vidět co já , ale bezvýsledně, vrací se a nakonec se to obrací proti mě a žertují , že jsem se snažil je v tom vedru povzbudit k dalšímu lovu. A po zbytek odpoledne jsem se stal terčem žertů a uštěpačných poznámek o „MOBICDIKU“. Beru vše s nadhledem a úsměvem. Jen někde uvnitř se přehrává ten obraz, jako nekonečný film, pořád dokola. Toho dne už jsme záběr neměli a aktivita ryb začala až po půlnoci. Říkal jsem si nevadí a byl jsem s tím co jsem zažil nadmíru spokojen , kolika lidem se podaří to co mě , setkat se s Králem !!!!
Celá výprava nakonec dopadla dobře druhý den ráno jsem zapnul - č. 19 , kapra který byl loni napuštěn a označkován, po ulovení a zvážení , je vrácen vodě. Sám jsem doufal, že bude opět puštěn , pokud bude uloven jiným lovcem . Bude tedy reálná naděj , že se sním někdy opět setkám.
Dnes když píši tyto řádky již vím, že značka byla vrácena na svaz a kapr putoval na pekáč. Škoda mohl potěšit více lovců. A možná dorůst v nového vládce ………………..
Harry
Náhledy fotografií ze složky Daruj život