Krumlovský vodácký maraton 13. října 2007
Na závod jsme tentokrát odjeli úplně v jiném složení, tedy kromě Plhy a mě, a jako posádka seděli společně v raftu poprvé. Pod článkem je odkaz na pár obrázků a další informace, včetně pořadí a dalších profesionálních fotografií naleznete na www.krumlovskymaraton.com Snad jen, že jsme skončili 12-tý z 23 v naší RX kategorii , čímž jsme si oproti loňsku pohoršili o celých šest míst.Plha připravila krátkou zprávu o závodě a všem co tomu předcházelo, takže dost suchého úvodu a pojďme na to...
Celý rok těšení se jako obvykle zakončil předstartovním třesem po celém těle, křečí v břiše a … no znáte to sami, klasická startovačka!
Ale to předbíhám do sobotního rána. Akce pro nás začala už v pátek, kdy jsme se všichni utrhli od svých zaměstnatelů a rodin. Sraz byl jako tradičně u Kolibříků.
A vlastně jak tak přemýšlím, tak oproti loňsku se lišil akorát čas v cíli.
Jeden chudák řidič, a ostatní juchají a popíjejí v autě. Krumlov za střízliva vidí jen Kouďa.
My s Koldou si popíjíme růžové vínko, Fuňa piváče. U Evíka, naší báječné hostitelky, kterou brzy přejmenuju na hoteliérku, neboť stejně jako loni u ní spí mračno – cca 25 - lidí, si s paní domácí a ostatníma popíjíme další druhy vína, až se všichni zodpovědní závodníci odebírají na kutě a my zůstáváme v naší sestavě a přibíráme Jindřišku,naši novou trenérku. Jdeme do blízké hospůdky.
V CHALOUPCE objednáváme další drinky a vzpomínáme na loňský ročník, povídáme co se během roku událo a při tom halekáme na půl hospody.
Jindřiška se role trenéra ujímá na 100%! Sedíme u stolu, a ona nám ukazuje jak mydlit trupem a kroutit rukama, prostě jak co nejlíp zabírat.
Závěr tréninku ještě rada, jak raft foukají profíci.
A na dobrou noc ještě poslední panáček objednaný Jindřiškou, a to se neodmítá. Poslouchat trenéra se musí.
Steleme si u Evíka v obýváku, protože všechny kouty, podlahy a postele už jsou plné. Z kožené sedačky skládáme velký a přitom hrozně malý letiště. Strategické místo v obýva-kuchyni. Když jí někdo něco dobrýho, muší nabídnout, ráno taky počítáme čas strávený na záchodě,…a děláme čárky tomu, kdo už byl a ten pak musí dát přednost dalším 20 :o)
Vzhůru do samošky nakoupit pití a snídani. Aspoň minerálku a čokoládu když profíci si míchají jonťáky a jiný lektvary a snídají zrní.
Lezeme z obchůdku a máme dobrý návrh. Vůbec jsme spolu v téhle sestavě nejeli (stejná situce jako loni), tak se uprostřed ulice stavíme tak, jak budeme sedět na raftu a zkoušíme si nasucho zapádlovat. Přesně podle instrukcí trenérky! Je jasný, že jsme působili na všechny kolem jako když nás zrovna Chocholoušek pustil ze svých spárů. A to ještě omylem!
Přesun do Rožmberka, přes benzínu kvůli WC a já kvůli čištění zubů. U Evíka totiž byl smrad, že to bylo cejtit přes dvoje dveře. Ke snídani zbytky jablečného koláče, který tentokrát dodala sponzorka Dany z pekárny „Červený Mlýn“. Byl VYNIKAJÍCÍ! A dojídáme moje dobrý rohlíky, ovšem ve srovnání s Pavlínčininýma bagetama nemůže uspět ani řízek. Mňam!
Všechno po loňsku bylo dodrženo! Pijatika po cestě, v hospodě, hotel, jídelníček a přesto jsme si na čase pohoršili.
Na startu jsme předvádíme báječný hrošíky a konstatujeme,že tyhle plavky se nám mnohonásobně vrátili. Rozmarné léto se však tentokrát nekoná. Zima je jako když dře, všichni horečně funí do svých raftů. Zkoušíme to i my po doporučení Jindřišky.
Jindři, asi nevíš, že jsme je prvně nafoukali špatně a až po špionáži u konkurence si někdo z nás všiml, že ty tajné vnitřní zadní ventily tam skutečně jsou. Tak znovu a lépe!
Loď hodit na vodu, udržet výhodnou startovní pozici….. a čekat až zas přiletí vrtulník a zazní výstřel.
BUM! Pramice se nám letos mstí za tu jednu, kterou jsme loni vyřadili hned na startu – trošku jsme ji potopili a přejeli. Zavírají nás na startu a my jen koukáme, jak nám většina startovního pole ujíždí. Ani rubání nám nepomáhá. Urvat první jez mezi prvníma nám prostě nevychází. A když už se konečně blížíme k šlajsně, ucpavá se dvěma rafty, přímo před náma….prostě smůla.
Do toho vrtulník, který pro báječné záběry roluje HODNĚ nízko a dělá obrovskou zimu a odpor vzduchu, tělo zhuhlý…. Já měla černo před očima, bolel mě každém záběr. A když se tělo trošku rozpohybovalo, byl tu vrtulník znova. Zvyšoval level a mě bral vztek, co tam dělám!
No nic, na úderníky vpředu nevidíme a stereotyp píchání, slovy: „ hop, hop, hop, hop, co děláš, hop, hop, hop, vlevo, hop, hop, jak to dělají, hop, že ne nemůžeme dohnat, hop, hop….“ zkoušíme překonávat střídáním tempa a čtením vody. Tělo si zvyká, pár křečí do kyčle zkoušíme rozehnat čokoládou a hlavně přeběhem na Pískárně, kde jsme předbíháme několik kajaků a tři rafty – ale klasika, v místě kde chceme hodit raft na vodu se pod břehem objevují dva kajaky – takže to obíháme a jeden raft nám ujíždí. (těm jedněm jsme nakonec ujeli o 4 minuty). Kluci berou raft do teplejch (teda spíš ledovejch a udřenejch) a jako slon v porcelánu se motají mezi dalšími sprintery. Já zatím u občerstvovačky beru dle plánu pro každého kus banánu a rvu je klukům do huby ještě na břehu. jím kluky ještě za běhu. Kolibřík se dusí, ale když vidí nadržený soupeře, rychle to rozdejchává a znova píchá jako o život.
Všechny jezy zvládáme parádně – jak taky jinak na raftu. Jen na velkým krumlovským jezu to bere jedna kanoe přes korunu a končí ve vlnách. Jsme těsně za nima a chceme jet šlajsnu středem vpravo přes vlnu – zase smůla.
Tenhle jez jistí 2 vodní záchranáří a my je vidíme v akci. Koupili jsme si totiž první řadu!
Jakmile se ocitáme na hraně šlajsny, tak nám skáče do cesty! V tu chvíli si cením toho, že mám neoprén a že jsem v lodi. Nevím proč, ale od Větřní je mi zima! Posledních pár sil zbývá na poslední metry.
O tom, jak a co bolí psát nebudu, protože nás všechny bolela půlka člověka. Tak honem sníst guláš (v tuhle chvíli jsem zimu vůbec nevnímala). Při převlíkání se člověk aspoň rozhlíží a sleduje dalších asi 50 co se v jeho blízkosti převlíkají z těsnýho neoprénu a nebo mokrýho civilu. Když Kolibřík fotí jednoho staršího závodníka s holým nezdravě rudým břichem, který je místama modrý, ptá se: „Jak se ti to stalo, co si dělal?“ a on odpovídá „Vole, víš vodkaď plavu?!“
Takže s horším časem, ale celý a spokojený. Chytřejší o pár fint od Jindřišky a opět natěšený na další ročník.
Moc díků patří hoteliérce Evině, trenérce Jindřišce (obě SPITFIRKY, kterým gratulujeme k druhému místu), ale především za skvěle zmáknutou organizaci závodu Lukášovi a Hance. Dík taky „Karlovi“ za jeho podšálky na startu v Rožmberku. Po letošní špatné zkušenosti s nákupem první pánvičky – viz. jedna z našich reportáží - bych tohle doporučovala jako školení pro případné organizátory „outdoorových akcí“. Startovalo totiž přes 700 lidí.
Fungovalo občerstvení na přeběhu i v cíli, kyvadlová doprava na start k autům a hlavně všichni zmrzlí pořadatele byli neustále vysmátí a v obrovský pohodě a klidu.
Prostě díky všem za bezva závod a za rok přijedeme zas!
P.S. už vím co se stalo s Pavlem "Kačerem" co jel s náma jako šestý loni....celý článek o něm je na stránce http://www.bouda.domazlice.cz/cs/cosejinamneveslo/
Komentáře
Přehled komentářů
Super článek, na příští rok to vyženeme o štok a objednám na zahradu toi toi, aby jste zvládli i čištění zubů. Nezapomeňte ale, že tím příjdeme o vyhřívané záchodové prkýnko.
Pa pa
díky
(hotelierka eva, 19. 10. 2007 14:57)