ČLENSKÁ SCHŮZE SDH OBCE JEDOMĚLICE - 29. ledna 2010

program:        1. zahájení

                        2. zpráva pokladníka a kontrolního výboru za rok 2009

                        3. zhodnocení činnosti sboru za uplynulý rok 2009

                        4. seznámení s výsledkem kontroly HZS Kladno, konané dne 18. 1. 2010

                        5. hlasování o přijetí nových členů do sboru a velitele družstva  

                        6. organizace hasičského plesu

                        7. diskuse spojená s malým občerstvením

                        9. závěr

Zpráva velitele za uplynulý rok 2009:

Co se týče mé zprávy za uplynulé období roku 2009 z hlediska požární ochrany v naší obci a zároveň okem velitele sboru, tak bych tento zhodnotil velice kladně, neboť v obci nedošlo k žádnému požáru, ani k jiné závažné situaci.

Co se týče ostatní činnosti sboru, zde již takovou spokojenost bohužel vyslovit nemohu.

Dovolte mi proto, že můj dnešní příspěvek bude tak trochu zaměřen na stinnou stránku našeho sboru. Článek, který jsem si připravil, považuji za nutný Vám sdělit a je i tak trošíčku daní za to, že nás nepostihl žádný požár, či událost, čemuž bych se mohl v této chvíli věnovat.

Všichni dobře víme, že rok 2010 je malým desetiletým výročím od našeho znovuobnovení sboru, po několikaleté odmlce tenkrát upadajícího a dá se řící i nefungujícího sboru. Ano, již 10 let zde společně a téměř ve stejném složení chráníme majetek nejen nás všech, ale zejména našich spoluobčanů. O to je pro mne horší, když zde nyní musím podotknout skutečnost, že činnost sboru poslední dobou ve srovnání s předchozími lety poměrně rapidně klesá.  Nevím, ale jak za moji osobu, tak i jako velitel sboru jsem nucen říci, že mne tato skutečnost velice mrzí a trápí. Vysvětlení mám jediné: je mi jasné, že v dnešní uspěchané době, plné různých krizí, podvodů a nezaměstnanosti není členství v kterémko-li dobrovolném spolku věcí jednoduchou. Obnáší to spousty odříkání, změny různých plánů, a to vše se musí rozumně zkloubit se svým zaměstnavatelem, rodinou, či podnikatelskou činností. Nikdo z nás, co tady dnes sedíme, nemáme volného času nazbyt, ale můj vlastní názor je takový, že by byla ostuda v jinak celkem rozvíjející a fungující obci neudržovat a nemít dobrovolné hasiče. Ač hasičina na obcích byla od jakživa dobrovolnická činnost, tak si myslím, že jeden jak druhý, včetně našich rodin nemůžeme vědět, kdy budeme právě pomoc dobrovolných hasičů potřebovat, o čemž se už mnozí v minulosti přesvědčili.

Dobrovolní hasiči, to jsou lidé, kteří vždy dělali a stále dělají od jiných něco navíc, čímž chtějí být užiteční celé veřejnosti. Dobře vím, že není radno si zahrávat s city těch, co dělají právě něco navíc, ve svém volnu, nezištně a bez náhrady. Vážím si práce hasičů, ač těch dobrovolných, tak těch profesionálních. Všichni zaslouží uznání a jeden bez druhého se neobejdou. Jenomže k tomu zdaleka nestačí jen 1 x za rok zaplatit příspěvek za členství a sedět doma v teple, čekat až k nějaké události nedej bože dojde a obcí se rozlehne zvuk sirény, věštící ve většině případů vždy nějaké nebezpečí.

Zkuste se prosím, všichni nad těmito následujícími slovy a skutečností chviličku pozastavit a zamyslet. Je mi zcela jasné, že v každém dobře fungujícím spolku musí být vždy nejméně jeden a více lidí, tzv. „tahounů“, kteří se činnosti věnují, plánují různé akce, ač v rámci organizace, či společenské. Často to bývá na úkor svých vlastních zájmů, rodiny, zaměstnání. Nyní vůbec nechci, aby moje slova vyzněla jako samochvála, ale připadá mi, že když něco málo z toho, co se zde občas děje, či uskuteční, nezorganizuji, tak se dveře u hasičárny za celý rok neotevřou, a to nepřeháním. Vyjma světlých vyjímek, které jsou dány tím, že si někdo potřebuje něco z našeho vybavení zapůjčit pro svoji vlastní potřebu. Nejde o to, něco naplánovat, zorganizovat, v případě zájmu uskutečnit, ale opravdu v jednom člověku se to vše dělat v dnešní uspěchané době nedá. To zde vůbec nezmiňuji, že mám stejně jako každý člověk nějaké povinnosti, starosti a k tomu jako většina z Vás poměrně časově náročné zaměstnání. Ale díky právě tomuto zaměstnání jsem neustále v obraze, co se v hasičském prostředí děje za změny, novinky, zejména okolo dobrovolných hasičů. Myslím, že ani vybavení by nebylo zdaleka takové, jaké máme, tím mám na mysli zejména obnovu vozidla, požárních hadic, malé čerpadlo, zásahové obleky a boty. Bohužel na spoustě okolních obcí tuto možnost nemají a také mnoho sborů z tohoto důvodu zaniklo a nadále zaniká, neboť nákup takovýchto základních věcí a prostředků je pro spousty obcí likvidující záležitostí. Zde se mi ale nabízí otázka, kterou musím vyzdvihnout, proč na spoustě jiných obcí hasiči fungují daleko lépe než my a mají kolikrát horší podmínky, co se týče vybavení, zázemí, či spolupráci Obecního úřadu? To zde vůbec nezmiňuji práci s mládeží, která je nezbytně nutná k postupné obměně stárnoucích členů. Ano, je to jen a jen v lidech samotných, prostě baví je to, mají to jako koníčka, pravidelně se schází, a to i několikrát týdně. Berou to formou zábavy a potěšení, pobaví se při tom, něco udělají či vylepší na technice a své rady a zkušenosti předávají svým mladším nástupcům, které často berou mezi sebe.  Zde vůbec nechci napadat naše řádně proškolené strojníky, ale sáhněme si na srdíčko, že technika, kterou máme k dispozici, není v tom nejlepším a upokojivém stavu. Kdy se naposledy něco opravilo na stříkačce, po kolika mých urgencích se zajelo na technickou prohlídku s vozidlem, a takto bych ještě mohl klidně pokračovat. Viz. mytí a úklid zašpiněných hadic, odklízení sněhu před zbrojnicí, atd, atd. To jsou přeci věci, ke kterým není potřeba nějakých zvláštních schopností, dovedností, či domluv. Na to stačí jen chuť, trošku ochoty udělat něco navíc a nespoléhat na druhé.

Ono jen pro malou představu - dnešní schůze pro mne obnášela to, že jsem musel vymyslet termín, napsat pozvánky, následně ji každému odnést do schránky, některým jedincům poslat ještě smsky, za své vlastní peníze, připravit program, zajistit topení. V jiných případech nejlépe zatopit sám, neboť když požádám někoho jiného, tak mi dotyčný několikrát následně telefonuje kde má vzít dřevo a uhlí. (Dále zajistit a nakoupit malé občerstvení).  Potom už jen čekat a doufat kdo se všechno dostaví. V jiných případech, při jiných setkáních zas čekat kdo přijde s nějakými plodnými příspěvky, či názory - jak by se co mělo, co by to chtělo, proč se nic nedělá, apod., to vše nejlépe po 5 pivech. Bohužel i přes veškerou snahu a úsilí se stávají případy (zde použiji konkrétní příklad Ríšy Brůny, což je z mé praxe vždy nejlepší).

Výše uvedeným způsobem zorganizuji schůzi, či brigádu, sejdeme se, ale bohužel ne všichni. Poté mu někdo z přítomných zavolá, proč jsi nepřišel, kde jsi? Odpověď zněla: já o tom nevím, neměl jsem na hájovně v kaslíku pozvánku. Neměl?, bohužel na hájovnu jsem s ni nejel, jen jsem ji vhodil do schránky u jeho rodičů, ke kterým několikrát týdně jezdí, nebo naopak. V tomto konkrétním případě na druhou stranu nesmím opomenout, že se v průběhu akce přeci jen dostavil a dodatečně omluvil.  

Často se ale v jiných případech setkáváme s tím, že účast se předem přislíbí, v daný den se člen vůbec nedostaví, neomluví a pro jistotu nebere ani mobilní telefon. Nevím co si mám o takovémto přístupu v danou chvíli myslet, to je mi milejší když jakýmko-li způsobem předem vzkážete, že se Vám to nehodí a prostě nepřijdete. Za to Vám přeci nikdo z nás hlavu neutrhne. Pomyšlení, že by takovýto přístup měli všichni, pak je opravdu lepší nic nedělat a neorganizovat. Smutné je, že takovýchto příkladů by se mezi námi našlo X - jen si sáhněme všichni poctivě do svědomí. V dnešním příspěvku se ještě k jednomu konkrétnímu případu jiného člena za chvíli dostanu a uvedu.

Hadice – na první pohled rize banální věc, ale bez nich se nikdo z hasičů včetně nás bohužel zatím neobejde, věc která je poměrně finančně náročná, ale pro nás tak potřebná, mne zaráží ze všeho nejvíc. Všichni se sejdeme, cvičíme, bavíme se, mnohokrát u toho přátelsky popijem. Po akci, se už moc nechce, ale i tak se vždy daří použité hadice ošetřit a pověsit na stožár. Potom všichni po několika dnech chodíme okolo, suché hadice mnohdy doslova mlátí větrem o stožár, klíče od zbrojnice většina z nás má, ale již nikoho (až na světlé vyjímky) nenapadne suché hadice uklidit – pro malou představu pro jednoho člověka je to práce cca na 15 minut, věřte, že vím o čem mluvím, několikrát jsem je za ty roky balil a uklízel.

O zorganizování hasičského plesu, který si většina z nás tolik přeje snad ani mluvit nebudu. O tom bych mohl napsat za ty roky román a nakonec člověk zjistí, že je stejně nejlepší si většinu věcí zajistit sám a věřit, že v den konání plesu - okolo té deváté večer se někdo z řádných členů do sokolovny dostaví, ale ve většině případů se jen bohužel pobavit. Zde právě opět uvedu druhý konkrétní případ z roku 2008, kdy byl mimochodem ples naposledy: Tomáš Pšenička, jinak musím podotknout, a to bez nadsázek vcelku dobrý strojník, se na přípravné schůzi organizace plesu dobrovolně přihlásil, že zajistí / vyrobí plakáty, tyto i rozveze a rozvěsí do okolních obcí. Když cca 5 dní před dnem konáním plesu jsem v okolních obcích, ani v Jedomělicích žádný plakát neviděl, dovolil jsem si mu zavolat – odpověď zněla „ty vole je to průser, Grunt mi poslal do Německa, či Holandska a já to nestíhám, sori, mrzí mne to, ale nic s tím teď neudělám, bude to muset zajistit někdo jiný“. Co následovalo říkat snad už ani nemusím, ale samo se to určitě nezajistilo. Ples se uskutečnil a docela i s poměrně hojnou účastí. Nyní si asi říkáte - na co si ten „blbec“ tedy stěžuje - ples byl, peníze se nějaké rovněž vydělali. Ale je tohle běžný a zodpovědný přístup k jedinému úkolu, který si spousty z nás zvolí dobrovolně, navíc v době mobilů a mailů?  Nezlobte se, mne to až tak normální rozhodně nepřipadá.

Ale abych zde nebyl jen tím, co si neustále na něco stěžuje - bohužel pociťoval jsem již potřebu, se s Vámi o mé vnitřní pocity a problémy sboru podělit a pokusit se společnými silami najít vhodné způsoby, či rozumné řešení vedoucí k nápravě. Někdo to prostě udělat musí, v životě to tak bývá, když občas něco zaskřípe, je to třeba opravit, či nahradit. V tomto případě nezbývalo nic jiného, než že jsem se musel té nepříjemné role jakožto velitel sboru ujmout sám.

Zde musím zvážit ještě jednu možnou variantu úpadku činnosti sboru, a to je má osoba – jinými slovy nikdo z nás není dokonalý a všichni jsme nahraditelní. Jak jsem již výše zmiňoval, mám poměrně časově náročné zaměstnání, doplněné spousty povinností okolo. Právě tyhle dvě věci si kladu jako hlavní důvod mé možné varianty neschopnosti a tím pádem úpadku sboru. Pokud sdílíte stejný názor, chci Vám zde upřímně říct, že žezlo velitele sboru jsem ochoten přenechat někomu jinému, schopnějšímu, či mladšímu s větším časovým prostorem, ale je třeba si uvědomit, že to co jsem zde zmiňoval je jen zlomek všech věcí a povinností s touto funkcí spojených (jsou to různá jednání s Okresním sdružením hasičů, vyplňování a zasílání nejrůznějších formulářů, zpráv, každoroční hlášení o stavu PO, povinné školení, kontroly, různé nesmyslné evidence), a tohle všechno co jsem tady dnes jen nastínil se vážně v jednom táhnout nedá. To už vůbec nezmiňuji spousty banálních věcí, jako např., že odvádím ze svých peněz každoročně příspěvky na okres a potom čekám, až nastane období vybírání členských příspěvků, že vydané peníze se po několika měsících vrátí ze společné pokladny zpět do mé peněženky. Takovéto a spousty jiných záležitostí by mne vůbec nemusely zajímat, jenže daňí za mé povolání, je i to, že stejně všichni když je nějaký problém ohledně sboru telefonují a urgují mou osobu, na kterou mají veškeré kontakty, nebo se snimi potkávám osobně. U jiných fungujících sborů role velitele sboru začíná (vyjma nějakého školení členů) ve chvíli, kdy vznikne požár – tam je jeho hlavní náplň práce, a s tím spojená zodpovědnost za lidi a celý bezpečný průběh zásahu. 

Proto zde na Vás apeluji, kdyby měl někdo návrh, na někoho jiného, či se někdo dobrovolně hlásil, máte možnost a prostor k tomuto tématu vystoupit v diskusi. Mile rád se stanu pouze řádným a v rámci svých časových možností činným členem. Pokud se tak nestane, nezbyde mne nic jiného, než se v duchu modlit a doufat, že mne alespoň ulehčíte od organizací a nápadů spousty rize banálních akcí a nebudu muset vše zařizovat od A až do Z sám.

Tímto bych rád tento nepříjemný, ale z mé strany nutný blok uzavřel, chtěl bych se omluvit všem, kterých jsem se v příspěvku konkrétně dotknul, ač je to jeden velký problém nás všech, co zde sedíme. Zároveň bych Vás chtěl všechny ještě jednou poprosit o zamyšlení nad touto holou skutečností a s případnými návrhy, vedoucími ke zlepšení dané situace vystoupit, jen tak je možno nalézt výchozí a rozumné řešení z již tíživé situace.

Doufám, že nikdo z nás si nepřeje veškeré úsilí, čas a práci ač naši, či našich předchůdců jen tak zabalit, odevzdat klíče na Obecní úřad a modlit se, že v případě kdy naše obydlí navštíví „červený kohout“ se v obci najde nějaký dobrovolník, co nám možná přijde na pomoc.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ale rok 2009 neprobíhal z hlediska našeho sboru pouze v těch stinných stránkách. I přes to všechno jsme společnými silami byli schopni uspořádat každoroční čištění požární nádrže a potoka, zorganizovat a zabezpečit dětské odpoledne, které si myslím, bylo velice vydařené, s hojnou účastí jak dětí a rodičů z naší vesnice, tak i z okolí. Na závěr dětského odpoledne proběhlo přátelské posezení pro všechny členy, jejich manželky a přítelkyně, které bylo spojené s grilováním masa a doprovázeno dobrou přátelskou náladou.

Strojníci zajistili technickou prohlídku na vozidle, byly zakoupeny a obměněny autobaterie ve vozidle a přenosné stříkačce. Dále byla zakoupena a vyrobena nová savice k malému čerpadlu „Honda“, za což patří poděkování Jirkovi Tomešovi, který ji sehnal a upravil. Po předchozí domluvě funkcionářů výboru byl z pokladny zakoupen vysokotlaký čistič „WAPKA“ pro ulehčení mytí hadic a techniky. Za sehnání a zakoupení v tomto případě patří poděkování Vaškovi Jůnovi a Ríšovi Brůnovi.

Z další činnosti nesmím opomenout každoroční zdobení vánočního smrku na návsi, které je vzhledem k jeho výšce stále obtížnější – mimochodem je konec Ledna a bylo by zapotřebí osvětlení ze stromu odstranit – právě zde se nyní ukáže, jestli má dnešní slova byla jen výplod nějakých nesmyslů a blábolů, či to opravdu myslíme a chceme myslet vážně a táhnout všichni za jeden provaz.

Jediné, co se v loňském roce nepodařilo uskutečnit, byl již tradiční hasičský ples, který od znovuobnovení sboru v obci pořádáme, a jež se stal i oblíbenou tradicí, těšící se širokého spektra veřejnosti. Důvod byl jediný, a to nevyhovující stav místní sokolovny. Pro nezasvěcené v období našeho plesu zde došlo předchozím sokolníkem k zamrznutí topení na sále, vedoucího k následnému roztrhání některých článků radiátorů a taneční parket se až do jara rázem přeměnil na ledovou plochu.

Po předchozí domluvě jsme pomohli místní mládeži s organizací a uspořádáním staročeských májů – sbor zejména tím, že jim zapůjčil finanční hotovost, bez které by mladí organizátoři nebyly schopni oslavy uspořádat. Zapůjčené peníze byly v pořádku vráceny zpět do pokladny.

To je snad výčet těch nejdůležitějších činností a prací našeho sboru, za rok 2009.

Na závěr mi dovolte, abych poděkoval všem členům našeho SDH za jejich obětavou práci a čas, který věnují činnosti ve sboru a obci. Jak jsem již zde zmiňoval - za práci, kterou dělají v dnešní uspěchané době dobrovolně, nezištně a bez náhrady. Přeji všem členům, aby ve zdraví dál pokračovali ve své aktivní činnosti, v zájmu bezpečnosti nejen nás všech, ale i svých spoluobčanů a svojí prací byli tak příkladem pro ty nejmladší.

Úplným závěrem mám ještě milou povinnost předat velké poděkování Všem činným členům sboru od starosty obce Jedomělice, který byl na dnešní schůzi přizván, ale omluvil se.

Děkuji za pozornost