Netradiční ukládání sena - 2
Netradiční ukládání sena - 2
V článku „Netradiční ukládání sena“ jsem před několika lety popsal jeho uchování ve velkých vacích, protože zajišťuje kvalitní krmivo. Tento způsob, se mi skutečně osvědčil, ale po přestěhovaní do jiného domku máme menší půdu a veliké vaky tam nelze uskladnit. Hledal jsem proto nový způsob, jak si pomoci, ale napodobování často směšných konstrukcí z internetu nemělo smysl. Po čase jsem našel jednoduchý, dobře fungující způsob. Sušení a vypaření sena na sušácích zůstává stejné jako u vaků. Změna nastává až při ukládání. Chtěl jsem napodobit lisování otýpek, jako při strojním balíkování slámy na poli.
Vyrobil jsem jednoduchou dřevěnou bednu ze staré skříně i s využitím původních pantů dveří, takže vyjímání hotových balíků je velmi snadné. Velikost bedny je přibližně 53x53x53 centimetrů, nakolik rozměry materiálu dovolily. Na obrázku ve fotogalerii vidíme, že dvě boční stěny a podlaha jsou pevně sešroubovány a další dvě boční stěny jsou na pantech otvíratelné. Na jedněch, o dva centimetry širších, dveřích je přišroubovaná lišta, která zajišťuje uzavření bedny. Uprostřed výšky lišty je vyvrtaný otvor i skrze druhé dveře. Do lišty na dveřích vložíme svorník ze silnějšího hřebíku a tak je uzavřeme. Bednu umístíme na rovný povrch, aby se při šlapání nekolébala. Pak do ní vložíme dva provázky s očkem zavléknutým na zajišťovací háček na vnější horní hraně bedny a na dně je zatížíme ve správných rozestupech trochou sena. Pak již do bedny můžeme vkládat seno v menších náručkách a průběžně je sešlapovat, aby byla celá plocha stejnoměrně naplněná a stlačená. Vhodná je spolupráce dvou osob. Po naplnění otočením háčků uvolníme očko provázku a otýpku můžeme svázat nahoře oběma provázky. Vyndáme zajišťovací svorník a otevřeme dveře. Takto je otýpka hotová v několika minutách. Ještě zkontrolujeme správné umístění provázku na spodku otýpky, aby se nesesmekl. Osvědčilo se mi ještě dodatečně otýpku převázat napříč třetím provázkem, aby se při manipulaci nerozjela, protože natlačení a pevnost se nemůže rovnat otýpkám z lisu. Váha otýpek je mezi 10 – 15 kg. Ze sušáku podle velikosti je jich obvykle šest.
Provázky si navážeme napřed, aby při práci už byly připravené. Nařežu si pro tuto velikost bedny provázky tři metry dlouhé a na obou koncích navážu očka. Na jedné straně by stačil uzlík, ale pro manipulaci je lepší očko na obou koncích. Při vázání otýpky provlékneme očkem druhý konec provázku, stáhneme a jen jednoduchou kličkou zajistíme před rozvázáním. Při opětovném uvolňování provázku stačí rukou podložit kličku a odstranit stébla z uzlu, aby se nezadrhl, pak stačí jen zatáhnout za volné očko a otýpka je rozvázaná. Provázek je takto opakovaně použitelný.
Otýpky jsou snadno manipulovatelné a dobře se skládají na půdě. Ale ukázala se jedna vada sena. Je hydroskopické a při vlhkém počasí vlhne a plesniví. Seno uložené tradičně, volně naházené na hromadě, vlhne jen na povrchu a tam může během mokrého podzimu chytit prašnou plíseň a tím ho část znehodnotit. V otýpkách, jestliže nejsou dobře stlačené k sobě, vlhkost proniká i mezi ně a povrch sena, tím i zavlhnutí je mnohem větší. Dovnitř otýpky se vlhkost nedostane, nebezpečí je jen na povrchu. Proto je potřeba seno od vlhkosti chránit. Naskládané otýpky vytvářejí pod střechou schody a tyto prázdné kapsy je vhodné třeba těsně vyplnit slámou, která vlhkost nepřijímá ani neplesniví. Nebo můžeme seno při příchodu vlhkého počasí pod střechou chránit igelitovou folií. Taky je třeba při vlhkém počasí omezit pohyb vlhkého vzduchu na půdě uzavřením větraček a jiných otvorů, tím i provívání mezi otýpkami. Při uložení sena ve vacích jsem tyto závady nepozoroval, vak ho dobře chránil.