Kapitola 1.
Do tmavé místnosti pronikalo zataženými závěsy jen málo světla, které přiživovala jediná svíce. Člověk, který do místnosti vešel, musel chvíli čekat a nechat své oči přivyknout si šeru, které zde panovalo. Teprve poté mohl spatřit místnost, která nebyla nijak velká. Byl to vlastně takový malý pokoj. Jedny dveře, jedno okno, které bylo téměř vždy zatažené, jedna úzká postel. Opravdu zde bydlel jen jeden člověk. V koutě u okna se krčil stůl a u něj jediná židle, kousek blíž ke dveřím pak byla ke zdi přitlačena jediná skříň v místnosti. Na posteli ležel mladý muž. Nohy skrčené, chodidly se opíral o postel, kolena směřující vzhůru. Ležel na zádech, ruce za hlavou. Tmavé vlasy měl na hlavě ostříhané nakrátko, nahoře se mu však tyčily do výše. Celá tvář, stejně jako celé jeho tělo byla útlá. Na bradě, pod nosem a na lících se mu tvořily první vousy. Nos sám byl stejně jako celé tělo útlý a dlouhý. Pod úzkým tmavým obočím temně žhnuly tmavé oči, jakoby modří podlité, z důvodu nedostatku spánku. Oči se nehýbaly, upíraly se na neviditelný bod na stropě a ačkoliv nešlo z tváře vyčíst žádné pohnutí, oči prozrazovaly nenávist. Nenávist k tomu bodu. Náhle se zavřely. Chvíli se nic nedělo. Poté se muž pomalu posadil na posteli a promnul si oči. Vstal, narovnal se do výše a protáhl si záda, dlouhým, avšak pomalým a tichým krokem přešel místnost a došel až ke stolu. Posadil se na židli a otevřel jednu zásuvku, ve které začal tiše přehrabovat. Po chvilce našel co hledal. Byla to fotografie...tři měsíce stará. Pro něj to bylo, jako by od té chvíle utekly již dlouhé, bolestivé roky. Muž na fotografii upřeně hleděl a nyní bylo konečně možno rozpoznat jeho pocity z výrazu tváře...z počátečního úsměvu, nad krásnou vzpomínkou přešla tvář téměř v pláč, nad nějakou smutnou myšlenkou, později se obočí stáhlo, ruka třímajíc fotografii se sevřela a fotografii zmačkala. Muž seděl a mlčel...pohled upíral do zdi. Vstal, fotografii narovnal...a přiložil ke svíčce. Fotografie vzplanula....pomalu hořela muži mezi prsty a ten se díval na dívku, která hořela v plamenech, stejně jako on sám, držíc ji ve svém náručí. Fotografii nepustil do poslední chvíle, nechal ji celou shořet, neupustil na stůl ani kousíček, takže mu nakonec, když už držel mezi prsty poslední malý kus, oheň spálil prsty. Prudce ucukl, ale pouze tiše zavrčel a zamával ruku, abys se prouděním vzduchu trochu ochladila. Muž se díval na popel na stole...na vše, co po fotografii zbylo. Nakonec popel shrábl do dlaně a druhou rukou otevřel okno. Díval se do pěkné zahrady, kde rostla spousta květin, o něž se však nezajímal...vyhodil popel ven do zahrady, oprášil si ruce a opět zavřel okno. Zasunul židli pod stůl a pomalým, tichým krokem se vrátil do své původní polohy na posteli. ,,Teď tvá tvář žije již pouze v mých vzpomínkách." zašeptal Petr, zavřel oči a po tváři se mu skutálela jediná slaná slza.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj napsal jsi na Alíkovi abych se sem podívala ( GooD-ZuZka ) a tak se sem koukám :o) máš to moc hezký
Supéér!! :-))
(vendy, 3. 3. 2010 19:40)je to opravdu nádherný!! to nej nej co sem kdy četla!!!
Díky
(Petr, 3. 3. 2010 11:50)Opravdu velice děkuji, nedokážu asi slovy dost dobře vyjádřit, jak velkou radost mi ten komentář udělal. Věř však, že jsem ti za něj opravdu velice vděčný.
..no coment..
(Nina, 3. 3. 2010 1:32)Je to fakt nádhera, ty jseš rozenný spisovatel. Opravdu úžasné,napínavé,prostě fakt překrásný, to snad nejde vyjádřit slovy. :) opravbdu chválím, na světě je totiž fakt málo takových lidí, jako, jsi ty. :) hodně štěstí, věřím, že v budoucnosti z tebe bude fakt ..něco.. :)
Díky
(Petr, 2. 3. 2010 19:01)Opět mi nezbývá nic jiného než s velikou radostí, kterou mi svými příspěvky děláte, poděkovat. Mimochodem Joži dej kamarádce Rose určitě vědět o těchto stránkách.
Hezký
(Joži, 2. 3. 2010 18:53)Je to moc hezké ale na můj vkus je to moc hruzostrašné až mi naskočila husí kůže :). Já čtu spíš nějaké zábavné knih jako třeba Stephen Leacock :D. Mě to přijde moc náročný na psychiku :D. Ale myslím že někomu kdo je jako moje kamarátka Rose by to přímo hltal :D.
Díky, opravdu velice moc děkuji
(Petr, 1. 3. 2010 19:47)Děkuji Vám všem, první kapitolu Vás již přečetlo přes 150, což mě opravdu velice moc těší. Obvzvlášť velkou radost mi děláte svými komentáři, opravdu si velice vážím a cením každého Vašeho názoru. Tisíceré díky.
:-) Bomba
(Dominika Myslivcova , 1. 3. 2010 19:23)Ježiš tohle je super jen tak dal .. ;-)
Děkuji, vysoká čtenost, DÍKY MOC!
(Petr, 28. 2. 2010 19:42)Mikeu moc děkuji, uznání od kolegy potěší o to víc, že se o psaní rovněž zajímáš, takže opravdu moc díky. Jinak bych chtěl také poděkovat všem, kteří si to přečetli, tak vysokou čtenost jsem opravdu nečekal, už je Vás přes 100. DÍKY MOC VÁM VŠEM!
Autor
(Mike, 28. 2. 2010 19:32)Já osobně píšu různé příběhy a abych řekl pravdu ty by jsi mohl být spisovatel detektivek a něco na ten styl kde se vše rozpisuje(krok po kroku). Musím říct fakt dost dobrý. Rozhodně pokračuj ve psaní.
Děkuji
(Petr, 28. 2. 2010 10:24)Děkuji všem, pokusím se i odeslat další kapitoly na Vámi zadané adresy. Jinak se musím přiznat, že v řeči nevázané jsem opravdovým nováčkem, doteď jsem psal pouze básně. Ty naleznete na http://liter.cz/Autori/50077-dila.aspx
Pochvala
(String 173, 28. 2. 2010 10:07)Jménem Klubu spisovatelů, Ti mohu s radostí říci, že jsem si tento příběh přečetl a moc se mi líbil. Na začínajícího spisovatele fantasticky promyšlený příběh.Doporučím dál možná pro tebe budeme něco mít.
Moc hezký
(Mája, 27. 2. 2010 18:33)Ahoj, tvůj příběh se mi moc líbí.. Mohl by jsi mi dalši kapitoly, až je vždy napíšeš, poslat na email??? Moc by mě to potěšilo. Můj email je maja6668@centrum.cz. Moc děkuji. Ahoj
Please
(Vampire666lady1, 27. 2. 2010 18:15)Mohl by jsi mi vždy na http://alik.idnes.cz napsat AŽ BUDE NEW KAPČA PLS?? jsem tam jako Vampire666lady1
Hezký
(Zuzana, 6. 3. 2010 14:07)