Vítejte na OrcoAida stránkách

Keikův příběh

• Kosaťák Keiko se narodil jako svobodný u ostrova Island. Keikó je původně japonské slovo a znamená šťastný. Keika chytili rybáři jako dvouleté mládě. Nejprve jej chovaly v mořském akváriu na Islandu. Za tři roky jej však prodaly do Ontaria, kde ho lidé vycvičily a počali jej předvádět veřejnosti. Zde se u Keika začaly objevovat první vředy a rány. Než si však Keiko stačil v Ontariu ohřát ploutve, byl opět po třech letech prodán jinam. Tentokrát do zábavního parku Reino Avemtura v Mexiku. Do příliš malého bazénu ve vnitrozemí, s příliš teplou vodou. Zde strávil osm trudných let. 
• 
• A pak se Keiko stal hlavním hrdinou filmu Zachraňte Willyho, který se natáčel v Mexickém zálivu. Natočily se tři díly. Film obletěl svět a oslovil spoustu diváků. Nakonec se lidé začali dovolávat skutečného osvobození milé a přátelské kosatky. Až vznikla Nadace Zachraňte Willyho-Keika (Free Willy-Keiko Foundation) na kterou přispívali tisíce dárců a ke které se nakonec připojil i samotný majitel kosatky, který Keikó nadaci věnoval. Kosatčí samec však zůstával v zajetí. Dávno zapomněl jak se chovat k divoce žijícím kosatkám. Neuměl lovit. Kůži měl samou ránu a jizvu. Kdyby jej okamžitě vypustily na svobodu, zahynul by.
• Keikovo osvobození tak putovalo přes mořské akvárium v Oregonu. Zotavoval se tu v obrovském bazénu napuštěném chladnou mořskou vodou z místního zálivu. Kůže se mu začala hojit a zvykal si na chlad.
• Pak teprve mohl být šestitunový, sedmimetrový Keiko naložen do letadla a převezen do Islandského zálivu Westmannayaeyjar. Keiko tu byl umístěn do speciální ohrady v moři, přes jejíž pletivo mohly proplouvat ryby. Pletivo Keika chránilo před nepřáteli, ale zároveň mu umožňovalo kontakt s okolím. Vídal všechny mořské živočichy kterými se kosatky normálně živý. Téměř čtyři roky se Keiko seznamoval s životem na svobodě. Učil se lovit a starat se sám o sebe. Rok co rok byl odvážnější, sebevědomější, samostatnější, ale taky zvědavější. Keiko byl konečně doma! Doma, v rodných vodách Islandu!
• Keikovi cvičitelé Keika doprovázeli na všech jeho výletech do divočiny. Snažil se lovit ryby. Nejprve své úlovky nosil svým cvičitelům. Nakonec se však přece odváži svůj úlovek sežrat. Keiko se však stále držel lidí. Dožadoval se cvičitelů své každodenní dávky ryb. Ale mohl plavat kam se mu chtělo, kdy se mu chtělo, na jak dlouho se mu chtělo a jak hluboko se mu chtělo. Nebyl nijak omezený. Jeho cvičitelé jej stále střežili.
• Až se jednou vzdálil od rodných vod Islandu a doplaval až k pobřeží Norska. Všichni ti co se o Keika starali se o něj báli, protože Norsko tehdy ještě porušovalo zákaz lovu kytovců. Ale Keikovi zde nic nehrozilo. Stal se atrakcí pro spoustu lidí poblíž městečka Halsa, kam doplaval.

  

• Turisté z celého světa se tu s ním fotili, plavali s ním, hladili ho. Keiko začal být z toho ruchu apatický. Jen ležel, neplaval, nelovil, nežral, přesto že již dokázal, že je toho schopen. Proto byl vydán zákaz přibližovat se ke Keikó na vzdálenost kratší než 50 metrů, ale aby se Keiko opět vzpamatoval, nezbývalo, než jej opět začít krmit. Cvičitelé museli Keika znovu brát na výlety po moři a znovu jej museli učit samostatnosti. Zdálo se že jejich 4 letá práce byla zbytečná. Mnozí začaly pochybovat o tom, zda je Keiko vůbec schopen samostatného života.
• Keiko se musel na zimu z fjordu u městečka Halsa, který na zimu zamrzal, přestěhovat. Jako nejlepší řešení se ukázal nedaleký záliv Taknes. Kolem Taknes proplouvaly kosatky. Všichni doufali že keiko jednoho dne odpluje s nimi. Bohužel se toho Keiko nedožil. Krátce před Vánocemi zemřel na akutní zápal plic. Bylo mu 27 let. Byl tajně pohřben na břehu zálivu, aby alespoň po smrti nalezl klid před turisty a médii. V zimě jeho hrob překryje sníh a na jaře zaroste zelenou trávou. Prožil krásných několik let na svobodě s ostatními kosatkami. Poslední roky života byl Šťastný a Svobodný.