Kříž – Ježíš – Kříž
Kříž
Kříž – Ježíš – Kříž
Kříž
Ručička hodin se chvěje před sedmou hodinou. Stojím před hlavním vchodem kostela zasvěcenému svatému Janu Křtiteli. Ani nedýchám. Vchod mě jakoby na krátkou chvíli hypnotizuje a tu vycházejí dvě postavy oděné černým hávem. Na ramenou obrovský kříž. Slunko bylo zakryté šedými mraky a davem byl cítit splín. Oproti tomu vzduch byl svěží, i vánek profukoval zástupem jdoucím za křížem. Cítil jsem se nedočkavě, musím být přece u kříže co nejblíže a hned jsem se nenápadně dostával kupředu.
To byly mé pocity při křížové cestě dne 29. března, po skončení mše svaté v kostele Jana Křtitele. Celý průvod vedl přes Malý val směrem k Barbořině. Při průvodu se zpívaly písně, řidiči byli hodní a počkali, než průvod přešel. Všichni měli možnost zhlédnout hraná zastavení při Ježíšově cestě utrpení až na Golgotu. K Barbořině, jako takzvané „Golgotě“, se však zástup již nedostal. Všechny rázem zarazilo, když od otce Pavla slyšeli zvolání: „Třinácté, Čtrnácté a Patnácté zastavení.“
Otec Pavel toto jednání komentoval slovy: „Máme strach, aby tam nebylo bláto.“ Tudíž Filip Hochman v roli Ježíše z Nazareta zahrál ukřižování před vrcholem Golgoty, a to je škoda. Napadlo mě k tomu: je vidět, jak jsme my lidé slabí. Všechno kolikrát vzdáváme a něco sice na oko dokončíme, ale cítíme z toho jakousi neúplnost. Konečně jsem měl možnost pochopit tak trochu i slova otce Pavla, když obhajoval svůj ústupek?: „Asi jsme malověrní.“ Ovšem všichni pochopili, že měl strach, aby se ještě více nerozpršelo a my nezmokli.
Na konci jsme měli možnost modlitby k Panně Marii na svatém Hostýnu, neboť šlo krásně vidět červené světlo z Hostýnského vrchu.
A co si o tom myslí lidé, kteří tento průvod vydrželi až do konce? Pro většinu bylo těžké vyjádřit své pocity. Ovšem jedna řeholní sestra mi pověděla, že nejkrásnější byla v podstatě chvíle, kdy nesla kříž, cítit to břemeno. Podle mě křížová cesta byla skvělá, ale přesto mě mrzelo nejvíce, že se stejné písně při průvodu několikrát opakovaly po sobě. Minule byla možnost vždy střídat jednotlivé písně; člověk, protože je slabý, tak obrazně řečeno - z ohrané desky usíná rychleji. A další věc, která mě mrzela ještě více, že postavy i přes to, že byly skvěle sehrané při scénkách, nebyly takové i při průvodu. Minulý rok, když byl Ježíš veden před Veleradu, jej vojáci drželi i v průvodu nebo ho alespoň doprovázeli. Možná lpím na detailech, ale tenhle detail se mi osobně ukázal nejcennějším. Nepřipadali jste si jen, že se díváte na obraz či scénku a konec, cítili jste, že jdete skutečně za Ježíšem, vedle Ježíše, zkrátka křížová cesta pro mě nebyla jen obrázkem v kostele, ale měl jsem možnost vidět to na vlastní oči (s trochou fantazie, samozřejmě).
Výsledek? Po křížové cestě jakoby z nás tryskal pramínek radosti. Tak co, pořád nemáte čas na křížovou cestu?
Maňásek