Marek Sekyra: Kamení Severu
ledovec tisknul vlastním čelem,
láva složila ve varhánky
jak pod pazourky mořských šelem,
jež meandr loupí v moréně.
Nám celkem nesejde na jméně,
když s láskou nás vyjmou ze země.
Znělce Bezdězu
Jak ňadra Bohyně v říši vod,
stezkami básníků poseté,
chytáme oblaka o závod,
jsme vůní bezu, jejž rozmnete.
Lužické hory
Jak pestré malby na orloji
– je div, že ten kraj nedojímá
vás všechny k pláči krásou svojí –
tak malé hory, každá jiná.
V nich jeskyni znám plnou ledu,
tou řečí barda z pláství medu
však o nich mluvit nedovedu.
Kvarcit Ještědu
Snad hříšník jsem a nemodlenec
zde na hranici různých hranic,
když kol mne kvete vřesu věnec,
vím, že mám vše, když nemám sám nic.
Jizerské hory
Močály tiché jak
a víla řeky, ta dcera hor
do ostřic sype iseriny
a láká hledače za obzor.
Snad z bezedných štol netopýr
či kvíčal křik zdvihl vzdušný vír
a rozvlnil uschlý suchopýr.
Oblázky Jizery
Než zmizí tam, kde pláň břeh vroubí,
všem dětem, jež si řeka vzala
v nás polévkové misky hloubí,
sama jen skály prokousává.
Český ráj
Ráj nikdy nebyl takhle krásný,
skal trosky se svým kapelníkem,
jenž noří v tůně jako hrázný
své dlaně, které voní pískem.
I dívky nejlíp pískem voní,
když kůži dřou si při lezení.
Je pohádka to nebo není?
Kozákovský achát
Když ten nejchudší pasáček krav
p
dřív, než jsem zapadnul do doubrav,
zřel kruhy zmrzlé na hladině.
Krkonoše
To není mlha, jen vody tříšť,
dál mumlá řeka z kotle slitá,
zkus proti proudu jít stále výš
až kleč tě vžene do koryta.
Pak budeš čistý jako pramen,
c
jenž zkameněl tu výškou zmámen.
Kamení Severu
Vposled všechny další špice skal
a zdí, jež kdys měly sloužit zlu,
ze svých bot ďábel tu vysypal.
Jen hvězdovec je dar andělů.