Objevení Kapitola 4.
Kapitola 4.
Skřeti se začali pomalu ale jistě přibližovat k místu, kde se mněla mocná rostlina nacházet. Moc dobře cítili jeji moc, ale nikde ji nemohli nalézt. Rostlina ucítila zlo, které se k ní značně přibližovalo a proto se ihned začala maskovat nejrůznějšími způsoby. Nebylo pro aurendru lehké se ochránit, ale co měla dělat. Moc aurendry byla neuvěřitelná. Dovedla vytvořit jak lektvar a nápoj zla, tak i nápoj neuvěřitelné moci, která neznala konce. Jakmile by se tahle rostlina dostala do rukou Rexona, už by prsten v podstatě k ničemu nepotřeboval a díky rostlině by se mohl opět spojit se svým duchem a vytvořit tak novou a neporazitelnou bytost. Skřeti se ovšem pomalu začali přibližovat do míst, kde se měla aurendra nacházet. Místo, kde byla dobře uschovaná, se začalo zvláštním způsobem měnit k nepoznání. Zem se pod nohama skřetů okamžitě začala propadat do země. Ti si toho ihned všimli, ale někteří skřeti se na pevném povrchu nedokázali udržet a spadli do hluboké propasti, která byla vytvořena. Po chvíli byla zpozorována aurendra. Skřeti se ji okamžitě zmocnili a začali ji ve velkém odnášet dolů do údolí. Jenomže jakmile se začalo s jejím samotným sběrem, začalo se něco zvláštního dít dole pod jejími kořeny. Ze strachu z temné síly začala pomocí kořenů do půdu vypouštět zvláštní tekutiny nebývalého složení. Ta pomalu začala prostupovat do středních vrstev a tam se na jednom místě začala shromažďovat a v něco se tvořit. Bylo to jako organická hmota jenž se začala drát k povrchu. Nakonec v zemi bylo tolik tekutiny strachu z aurendry, že se všechny trávy na povrchu začaly tímto strachem infikovat. Brzy bylo v každé rostlině tolik strachu, že se Halinkarnas začal měnit k nepoznání. Obyvatelé velkého panství, kteří až doposud žili v klidu a od zla jej dělila jen příšera, se nyní museli od svých domovů vzdalovat. Brzy v Halinkarnasu nezůstal skoro nikdo až na samotného vladaře který až doposud neustal se svým posláním, aby rostlinu od skřetů opět získal zpět. Okamžitě začal odvolávat vojáky od hlavních bran kde až doposud strážili a bránili město od útok a a poslal jej do nitra hradu. Vojáci ihned zahájili opět útok proti skřetům, ale tentokrát aby mohli získat svou rostlinu. Mnoho vojáku však padlo a skřetů ani moc neubylo. Vypadalo to, jako by na nich rostlina zanechala něco negativního v jejich prospěch. Bylo to pro vojáky nepochopitelné a pro Antakase také. Jak jen bylo možné, že se skřetů nemohou vůbec zbavit. Vždyť každá smrtelná rána, která byla zasažena do hrudi skřeta, byla okamžitě odražena. Vojáci se okamžitě dali na ústup jakmile viděli skřety neporaženy. To všechno pozoroval Antaks ze své velké věže která se tyčila nad celým panstvím. ,,Proboha, co se to děje, moje království jde do ztracena. Tohle je rozhodně náš konec. Nyní nám už asi nikdo nedokáže pomoci.´´Nakonec došlo k tomu nejhoršímu. Skřeti zaútočili na samotný hrad a ihned jej začali srovnávat se zemí. Netrvalo dlouho a hrad brzy padl. Naštěstí se někteří ještě stihli včas zachránit a proto bezpečně uprchli ze země. Jelikož byl Antaks na samotném vrcholu te nejvyšší věže samotného hradu stihl se ještě předem zachránit. Ze samotných útrob hradu povolal svého nejtemnějšího draka Morka, jenž byl stvořen ještě před jeho narozením. Po celá století strážil Halinkarnas v samotném nitru hradu. Nyní nastal opět jeho čas aby znovu začal bránit svoji zemi. Skřeti v domnění, že je Antaks mrtvý odešli i s aurendrou směrem k Rexonovi. Cesta byla stejně dlouhá jako cesta do Halinkarnasu. Antakas mněl to štěstí, že se dokáže spojit se Sibarou která by mu mohla pomoci. Netušil ale kde nyní je a nedovedl si představit, že by něco mněl Rexon společného s krádeži aurendry. Musel vynaložit veškeré úsilí aby se dokázal udržet na Morkovi. Dost sebou házel a to nemluvíme o podmínkách ve kterých musel plachtit vzduchem. Zato moc dobře věděl kde má letět a taky tam mněl namířeno. Počasí bylo k nevydržení. Občas se vzduchem prohnal silný vítr se silným krupobitím. Místami kudy občas prolétli byly zasněžené hory se silnou pokrývkou sněhu. Po chvíli se drak začal chovat dosti neklidně a zvláštně. Nakonec to dokonce pocítil i Antaks a bylo mu to divné. Chtěl zjistit, co se děje ale nedařilo se mu to zjistit. Nakonec se trochu předklonil přes záda Morka, ale musel se dost pevně držet, aby viděl tu spoušť, která se tvořila za kroky skřetů. Tohle nikdy ve svém životě neviděl. Krajina se před jeho očima měnila v opravdové peklo. Jako by toho snad ani nebylo málo čeho skřeti s pomocí Rexona už dokázali. Bylo to opravdu strašné. Asi po dvou hodinách sledování skřetů, kteří neustále někde běželi a nemohli se vůbec zastavovat se začalo dít něco, co nikdo nepředvídal. Netušil to ani Antakas, který až doposud mněl rostlinu chránit, ale jak bylo vidno, vůbec to nedokázal. Z nebe seč začali snášet nějaké záhadné postavy které okamžitě začali skřety zastavovat a bránit jim v tom, aby aurendra padla do rukou Rexona. Moc dobře věděli, co by se mohlo asi stát a tak si to nikdo nechtěl dovolit. Byl tam i syn Jandara, který vůbec nevěděl nic o svém otci a ani matce a proto se domníval, že byl vyvoleným. Všichni byli zahaleni v kápích a nikdo jim neviděl ani dobře do jejich tváří. Svou ohromnou silou dokázali okamžitě skřety odhazovat do všech stran a snažit se tak osvobodit kouzelnou rostlinu. Celkem se jim to dařilo, ale postupem začali samotní ochabovat a nedokázali tolika skřetům už více čelit. Najednou se však syn Jandara vzchopil a postavil se asi deseti skřetům, kteří na něho okamžitě vyrazili se svými ostrými zbraněmi. On se však nenechal nějak zastrašit a veškerou svou sílu soustředil pouze na jejich mysl a jejich kroky. Skřeti byli touto silou okamžitě zasaženi a byli zmateni. Netušili co to mnělo všechno znamenat a proto se začali téhle tajemné síle všelijak bránit. Jejich mysl byla ale tak ochabená, že se brzy do ni dostal a mohl je spolehlivě odradit od jejich útoku. Ostatní, kteří s nim v danou chvíli byli, nevěřili tomu co právě viděli. Kroutili nad tím hlavou a začali se kolem něho sbíhat. Uvědomili si, že by bylo rozumné, aby mu vše řekli o jeho původu a jeho otci. Nevěděl kam tim asi mohli mířit a proto je bedlivě poslouchal. Vše co se o svém otci dověděl bylo k neuvěření. Vůbec by jej ani ve snu nenapadlo, že by mohl kdy čelit většímu zlu než byl samotný Rexon. Jak se zdálo, tak toho spoustu vykonal pro lidstvo a svět. Jak se zdálo, tak byl snad mocnější, než kdy bylo něco mocnějšího před nástupem Rexona. Akarus se už vše dověděl o svém otci a tak nemohl být ničim překvapen když se stalo něco zvláštního v jeho přítomnosti. Okamžitě začal bojovat proti několika skřetů až nakonec jich zbylo jen pár ale ti se zachránili a utekli. Odnesli si sebou jen málo toho co nasbírali a spousta aurendry byla roztroušena všude po zemi. Tak kde ležela se zem opět začala vzpamatovávat. Tam kde však nemohly dopadnout jeji květy a semena, zem zůstala pustá a vyprahlá. Naštěstí toho bylo dost aby se mohlo něco zachránit. Nakonec se aurendra rozrostla a stala se novým kouzelným pokladem země. Nyní už nebyl jakýkoliv problém při jeji získání. Antakas nakonec přistál na zem a začal tajemným postavám děkovat. Ti moc dobře věděli kdo je a tak se zbytečně představoval.,,Moc Vám děkuji, budu Vám nadosmrti vděčný za to, co jste pro mně a moji zemi vykonali. Je něco, čím bych Vám to mohl splatit? ´´Zeptal se a čekal co bude. Ti se kolem sebe shromáždili a začali se radit. MOc dobře věděli co byl Antakas zač a tak si nemusel v podstatě na nic hrát. ,,Mněli bychom mu nějak pomoci, přece dobře víte co je to za člověka. Před každým si hraje na toho co se jen stará a ave skutečnosti mu jde jen o moc. Ale mněli bychom taky vzít v úvahu, namítl Akarus, že se až do posledních sil snažil ochránit aurendru a její kouzlo.´´Korpulus se na něj podíval jako by nevěřil svým uším. To jsi myslel vážně, co by tomu řekl tam ten na hoře, ten který nás vyslal? Myslíš si, že by byl spokojen s tím kdybychom mu pomohli? Akarus nakonec musel souhlasit s tím co bylo již řečeno a proto se opět všichni obrátili k Antakasovi.,,Víme co jsi zač, nemusíš nic hrát. Proto raději odhoď svou masku Roukandrusi. ´´Byl poněkud zaskočen tím, jak jej oslovili a proto se jich zeptal na to, jak jej oslovili jiným jménem než je jeho pravé. ,,Jak jste mi to řekli, nejspíš si mně s někým asi pletete.´´ Zahalené postavy se na něj s údivem podívali a poté mu vše začali objasňovat. Vše co mu řekli vůbec nemohl pochopit. Jak jen bylo možné, že byl obviněn z tolika věcí které ani nespáchal a oni jej tady snad neprávem odsoudili. ,,Vy jsi mně opravdu s někým pletete, nic z toho co se mi tady snažíte sdělit jsem já neudělal.´´ Jen se na něho podíval a poté jej okřikl.,,A co to zavražděné dítě s matkou, chceš Nám snad říci že jsi to neudělal?´´A nasadil dosti kamenný obličej. ,,O kom to tady pořád mluvíte?´´,,Přece o Roukandrusovi, jednoho z největších zabijáckých čarodějů na světě. ´´ Nakonec mu to došlo, ale podle něho to nedošlo těm lidem v kápích.,,Říkali jste čaroděj? Ano, slyšíš správně. Když mi tady vykládáte o čaroději, vůbec Vás nenapadlo, že mohl na sebe vzít mou podobu a spáchat všechny ty zločiny? ´´Tohle oni přece dávno věděli a nenechali se nějak oklamat maskou, kterou nehodlal sundat ze svého obličeje. Antakasova maska brzy začala prostupovat a trhat se. Z obličeje se začal drát velice hrůzostrašný obličej na který se ani nedalo dívat. Jeho obličej byl pokrytý spálenou kůži zbarvenou dočerna Oči byly skryty za zvláštně vypadajícími očními víčky potaženy krví. Dřívější tělo se také stávalo mnohem hrůzostrašnější než jeho samotný obličej. Byl velice vysoký a na sobě mněl černý plášť potaženy lidskými oči nepřátel které pozabíjel. Bylo to opravdu hrůzostrašné. Jeho hlas se změnil a prohloubil se. Nyní z něj bylo to, co opravdu byl. Vysoká a obrovitá nestvůra která ihned začala kolem sebe konat zkázu. Nakonec se obrátil na muže v kápích kteří nedovolili ničení země. Okamžitě proti nim zahájil svůj boj. Byl to opravdu hrůzostrašný pohled na někoho, kdo celá léta se tvářil jako mírumilovný a spravedlivý. Brzy však ztratil síly a musel si nakonec odpočinout. Brzy však opět nabral sílu kterou nutně potřeboval k dokončení svého útoku na muže v kápích. Jedna z ran byla však tak silná, že to odmrštilo Roukandruse hned několik metrů od mužů, kteří jen nevěřícně a překvapivě hleděli na Jandarova syna. Jeho síla byla neskutečná. Dokázal ochránit své druhy před smrtící ránou. I on však nebyl nesmrtelný. Sílu, kterou využil k ochraně byla opravdu neskutečně velká a vyčerpatelná. Ostatní si toho všimli a včas jej zachytili jakmile jej viděli padat k zemi.,,Jsi v pořádku, nechceme, aby ses kvůli nám tak obětoval. Nejsi bůh a nemůžeš přece ze sebe toho tolik vydat jako právě nyní. Doufáme, že jsi si toho vědom a pokusíš se také dávat občas pozor sám na sebe. Někdy to může bát však to poslední, co by jsi mohl udělat.´´Ten se na ně jen podíval a uznal, že mají pravdu a musí na sebe také dávat občas pozor. Najednou se však začalo dít něco podivného. Roukandrus začal vytvářet neskutečné množství energie v podobě velké zářivě zelené koule. Byla čím dál větší a nakonec ji Roukandrus namířil na muže v kápích. Ta síla byla tak obrovská, že ani syn Jandara nedovedl tak silnou vlnu překonat a byl odhozen několik metrů od místa, kde se nacházel. Dokonce to ovlivnilo jeho paměť a tak si nepamatoval nic z toho, co se za poslední dobu vlastně stalo.Ostatní muže to odmrštilo někde mnohem dále a nakonec se pomocí tajemné síly ocitli na místě, odkud byli vysláni. Také oni byli tím útokem velice poznamenaní a netušili co se to vlastně stalo. Nakonec se jeden probudil a postavil se na nohy. Rozhlédl se kolem sebe a viděl, že ostatní ještě nehybně leží na místě, co ani nevypadalo jako zem. Jako by se vznášeli a přitom leželi. Podíval se proto pod sebou a neviděl nic jiného než bílé mraky a rudou barvu odrážející paprsky zapadajícího slunce. Velice jej to vystrašilo a stále nic mu nedocházelo. Byl natolik vystrašený, že se z šoku vzpamatovali i ostatní. Nevěřícně se dívali jeden na druhého co se vlastně za posledních několik okamžiků přihodilo. Po chvíli se zvedli a také oni měli ten stejný pocit jako ten, co to vše zjistil jako první. Když se tak dívali jeden na druhého, zjistili, že mezi nimi někdo chybí. ,,Neviděl někdo Arakuse, kde je Arakus, neviděli jste jej?´´ Najednou se k nim ozval čísi hlas. ,,Arakus zde není, byl vyvolený, aby pomohl tomu, který má zachránit tento svět díky své smrti a smrti nepřítele.´´Všichni se ulekli a poklonili se tomu nejvyššímu. Nakonec si jeden dodal trochu odvahy a zeptal se jej.,,Můj pane, stále byl ještě skloně aby vzdal svou úctu, jakou řečí to hovoříš, nerozumíme ti. Vždyť ty jsi poslal nás všechny a jeho jsi tam klidně zanechal. Nechápu to. ´´Nejvyšší se na něj podíval a potom odpověděl velice hrůzostrašně a dodal tomu důraz. ,,Jak se opovažuješ pochybovat o mých rozhodnutí, ty nepatříš mezi ty, jenž by mohli dobývat říši dobra a zahánět tak zlo.´´ Ten se jen ulekl a ihned své smýšleni změnil.,,Hluboce se Vám omlouvám, nechtěl jsem nic takového ve Vás vyvolat.´´ Nakonec jeho omluvu přijal a hleděl na to, co Arakus se svým životem nyní udělá. Bude jen na ním, zdali pomůže Tritonovi ke spáse lidu a nebo zdali nechá celý svět na pospas Rexonovi a jeho přívržencům. A nebyli to jenom skřeti kdo podlehli jeho neskutečným slibům moci. Objevili se mezi nima dokonce i nějací mágové zesnulé doby a podsvětí a čarodějky z temnot pekelných.