Temná noc Kapitola 6.
Kapitola 6.
Jakmile udělali několik kroků od jejich vězení, začalo se opět něco dít. Tentokrát to nebylo ani díky prstenu ani díky prstenu. Bylo to v ten okamžik danou záhadou. Všichni mněli takový divný pocit a mrazení v zádech, jaké dosud ještě nepoznali. Trijan se podíval na svoje rodiče a potom se jich zeptal.,,Cítíte také ten chlad, nesleduje nás náhodou někdo?´´Triton se za sebe podíval, aby se mohl přesvědčit a potom Trijana uklidnil.,,Neměj strach, nikdo nás nesleduje, můžeš být úplně v klidu.´´Nakonec se ještě podíval na Sibaru vyděšeným pohledem a ta hned pochopila, že asi nebude něco v pořádku. Sibara mněla ten stejný důvod se bát, jako Trijan. Přitom sami dobře věděli, že se jim podařilo od Rexona utéci, zhostila se jich úzkost a mněli stažený žaludek. ,,Tritone, zeptala se jej Sibara, ty víš kam jdeme?´´Triton jenom zakroutil hlavou a potom ji odpověděl. ,,Nevím kam přesně jdeme, ale musíme se dostat co možná nejdále od Rexona. Už nikdy víc se nás nesmí zmocnit. A i kdyby to udělal, budeme na něho připraveni.´´Sibara však nekontrolovatelně zlostně na něj vykřikla.,,Jak se asi máme bránit. Holýma rukama proti několika skřetům a samotnému Rexonovi. Copak jsi se úplně zbláznil?!´´Triton se ji snažil uklidnit.,,Neměj strach Sibaro, především se musíme dostat co možná nejdále a potom se uvidí co bude dále.´´Sibara se na něj opět podívala a nakonec mu na to odpověděla opět dosti rozzlobeně.,,Kde nejdále to bude pro nás bezpečné, nikde to pro nás nebude bezpečné dokud Rexon bude žít. To snad víš a jistě tomu nebude konec.´´Triton ji opět uklidnil a potom ji na to odpověděl.,,Vždycky je nějaká šance jak se zachránit, my máme šanci na to, abychom mohli být šťastní.´´Sibara už raději nechtěla nic říkat a proto raději už mlčela. Triton přemýšlel, kterým směrem by se vlastně mněli vydat a nakonec přece jeden vybral.Šli tedy směrem určeným Tritonem, ale moc nespoléhali na to, že je ještě může potkat něco lepšího než smrt na konci jejich vyčerpání.Šli velmi dlouho a kolem sebe pozorovali místa, kudma skřeti už prošli.Neuvědomovali si však, že ještě pořád jsou uvnitř kamene, kterým je sem přenesla tajemná osoba. Doposud si to neuvědomili až do chvíle, jakmile procházeli několika zajímavými místy. Kolem nich se občas mihlo několik zajímavých zvířat jako například sudo kopytní tautopři ve stádě. Jindy to byli aptasaurové kteří se mihli nad jejíma hlavami a vydávali líbezné zvuky které lákaly do tajuplných míst. Viděli spoustu skal a občas i seskupení skal tvořící vysoké věže schované uprostřed tajuplného lesa. Kolem těchto skal proudila divoká řeka která tyto skály objímala. Bylo to opravdu nádhera když vystupovali vysoko do kopců a rozhlíželi se kolem sebe. Kolem nich bylo vidět neskutečné množství lesních ploch. Bylo již k večeru když zrovna byl západ slunce. Byli vidět i nějaké červánky a toho pozdního večera vypustili ze své mysli všelijaké problémy a na Rexona na malou chvíli zapomněli. Trijana se však zmocnilo úzko a samota jakou dosud nepociťoval. Šel tedy na chvíli stranou a usedl na jeden z balvanů, který ležel na rozhraní hory a kopce. Podíval se na jih a v očích mněl slzy. Mněl opravdu zvláštní pocit. Jako by mu snad v životě něco chybělo a on to neměl a nebo ani nepoznal. Sibara si toho povšimla a šla za ním. Trijan zpozoroval přítomnost matky a nechtěl se sní o ničem bavit. Naklonila se nad ním a usedla vedle něj. Triton mněl u sebe mezitím obě dívky. Trijan se na matku nechtěl vůbec podívat a mněl neustále své oči plné slz. ,,Děje se něco Trijane, proč pláčeš.´´Nechtěl s ní o tom vůbec mluvit. ,,Ale no tak Trijane, jestli mi to nepovíš, nikdy se nezbavíš toho kamene, který máš u sebe.´´Trijan se s ní o tom vůbec nechtěl bavit a nakonec to vzdala. Ale ten kámen, který se uhnízdil na jeho srdci vůbec neustál. Sibara přistoupila zklamaná k Tritonovi a oběma dívkám a přivinula je k sobě. Triton se na ní podíval a z jejího pohledu zjistil, že se něco děje. ,,Děje se něco, vypadáš dosti zklamaně?´´Sibara mu vše pověděla. ,,Nechtěl by sis s ním o tom promluvit ty, jistě jej něco trápí, ale Rexonem to asi nebude. V očích má slzy a jistě to nebude jen tak.´´Tritona to trochu znepokojilo a šel si promluvit se svým synem. Trijan viděl jak k němu opět někdo jde. Jakmile zjistil, že je to jeho otec, zneklidnil ale nakonec se trochu uklidnil. Triton si k němu přisedl a díval se směrem jako jeho syn. Oba viděli zbarvenou oblohu a nepřestali se dívat. Nakonec se k němu Triton otočil a začal s ním mluvit a vyptávat to co jej trápí. ,,Trijan, začal úvodní řeč, já i tvoje matka spolu se sestrami tě máme opravdu rádi a nechceme, aby ses trápil. Jestli se nechceš svěřit své matce, tak to můžeš přece povědět mně. ´´Trijan o tom z počátku opět nechtěl moc mluvit, ale nakonec se mu svěřil. Byla to věc, se kterou by se asi leckomu nesvěřil, ale nakonec to pověděl. Než mu to však řekl, zeptal se svého otce na otázku, na kterou Triton nebyl asi od svého syna připraven. ,,Co jsi děla, když ti bylo tolik co mně a jak ses vlastně seznámil s moji matku? Mohl bys mi to povědět, moc by mně to zajímalo.´´Triton na něj vyvalil oči a nakonec pochopil, kde s tím asi míří. ,,Víš Trijane, to je tak.´´Ale než pokračoval, Sibara se něčeho velice ulekla a zakřičela. Triton se s Trijanem toho dosti vyděsili a šli okamžitě k Sibaře. ,,Děje se něco Sibaro, vypadáš dosti vyděšeně.´´Sibara neustále ukazovala jedním směrem a vypadala dosti vyděšeně. Triton se tedy spolu s Trijanem podívali tím směrem který ukazovala Sibara a trochu se vyděsili. Ihned se šli někde schovat aby se jim nic nepřihodilo. Dole pod kopcem se vyskytovalo hned několik draků. Byli to draci arkantští a byli dosti nebezpeční. Co na nich však bylo zajímavé bylo to, že se k sobě chovali dosti ohleduplně. Jiní draci, jako například gogonští by mezi sebou neustále válčili a navzájem se vyvražďovali. Nikdo netušil, co od draků má čekat a proto byli dosti obezřetní a dávali si pozor. Bylo už dost pozdě když si šli najít nějaké místo, kde by mohli přenocovat. Kousek od nich byl vysoký a mohutný strom. Byl však starý a pod jeho kmenem se vytvořila něco jako propadlina. Vešli tedy dovnitř a zalehli. Jenomže Trijan nemohl usnout a neustále se převaloval ze strany na stranu. Draci, které viděli se doposud nevzdálili a plachtili po nebi. Jenom asi dva nebo tři draci byli na zemi a vypadali, že snad spí. Jenom jeden neustále pociťoval bolest. Po nějaké chvíli jej bolest přešla a on mohl pokračovat ve spánku. Jenomže Trijan stále nemohl usnout a proto vyšel z pod kmene, aby se mohl na chvíli projít a nějak se unavit. Obloha byla poseta několika hvězdami a vedle nich zpozoroval i mihotající se pohyby. Zjistil, že to jsou asi draci a proto se chtěl vrátit zpět. Jenomže zapomněl kudma vlastně šel a tak nevědomky sešel dolů s kopce. Kolem sebe slyšel podivné zvuky a dosti hlasité. Došlo mu, že je to dech nějakého zvířete nebo něčeho podobného. Opatrně naklonil hlavu nad místem, odkud zvuk přicházel a ten byl čím dál více silnější. Natáhl ruku, aby si to mohl ohmatat. Neuvědomil si však,m že se přiblížil natolik blízko k drakům, že mu to ani nepřišlo. Mněl trochu strach z toho co bude, ale chtěl zjistit, co tak silný dech vydává. Jakmile ohmatal draka, nevěděl že je to zrovna drak. Jeho šupinatá kůže byla dosti tvrdá jako skála. Drak nic necítil, ani přítomnost Trijana. Neustále zkoumal co by to mohlo být a svou rukou neustále držel na draku. Sjížděl každý jeho tvar až se nebezpečně přiblížil k jeho hlavě. Najednou narazil na něco jemného a poněkud hřejivého. Bylo to trochu i slizké a vlhké. To co pociťoval bylo drakovo oko a nakonec jej to i probudilo. POhnul s hlavou a chtěl zjistit, co mohlo způsobit jeho neklid. Trijan dostal strach, jakmile pod svou rukou pocítil pohyb. Tvar se mu poněkud začal vzdalovat. Pohlédl proto vzhůru a spatřil odrážející se měsíční světlo z drakových očí. Drak natáhl krk a zařval. Trijan se velice ulekl a běžel, ani nevěděl kde. Drak po něm okamžitě začal šlehat plameny. Ostatní draky to taky probudilo. Hned bylo jasné, že tohle nemůže dopadnout vůbec dobře. Začali kolem sebe máchat křídly a vytvořili jakýsi silný vír. Vůbec si nevšimli svých vajec, která ležela poblíž. Trijan stále utíkal a snažil se najít tu správnou cestu, která by je mohla dovést k jeho rodičům. Pod svýma nohama posílit stoupáni a tak mu došlo, že tohle bude zajisté ta správná cesta. Jediné štěstí bylo, že drak neviděl kde běží, ale přesto se jej snažil jakkoliv vypátrat. Řev draků probudil jak Tritona tak i Sibaru a obě dvě dívky. Vylezli ven z pod kmene, aby zjistili co se děje. Jakmile spatřili běžícího Trijana, chtěli se jej zeptat co se to děje. Než jim však stačil cokoliv říci, nad jejima hlavami se vznášelo asi patnáct mohutných draků. Hned jim bylo vše jasné. Proti tomuhle byli bezradní. Tady by jim nemohl pomoci ani prsten. Tady museli spoléhat jen na vlastní záchranu a to tak, že budou co možná nejrychleji utíkat. Draci vydávali velice silný řev a proto běželi co možná nejrychleji. Nic jim to však nebylo platné. Okamžitě se snesli k zemi velkou rychlostí a zamířili rovnou za Tritonem a jeho rodinou. Z jejich tlam šlehaly velké a mohutné plameny před kterými nebylo možné úniku. Po chvíli narazili na velký kámen za který se okamžitě uschovali. Jenomže dlouho to kámen nevydržel a silným žárem praskl. Všichni naštěstí stačili včas uskočit, jinak by je velké kusy balvanu mohly poranit. Na nic nečekali a běželi i nadále dál před strašnými draky. Po dlouhém a vytrvalém útěku se pod nima propadla zem a oni se svalili asi do dvou metrů země.Byl to velmi tvrdý dopad. Jako první velkou bolest pocítil asi Triton s Trijanem. Sibara byla trochu otřesena a potlučena, ale zato se snažila, aby se oběma dívkám nic závažného nestalo. Dívky začaly okamžitě plakat a proto se je snažila nějak utěšit. Kolem nich se rozvířila spousta prachu až se začali trochu dusit. Dívkám Sibara zakryla obličej, aby se toho prachu tolik nenadýchali. Nakonec se snažila postavit a zvednout se na nohy. Opatrně se o to pokoušela. Pocítila bolest v nohou, ale ne takovou, jakou cítil Trijan. Triton mněl poškrábaný obličej a z některých míst na těle mu tekla dokonce i krev. Byl už skoro celý od krve, když tu mu Sibara přiložila na některé velmi poraněna místa kus svého oděvu. Takhle Tritonovi dokázala svou nehynoucí lásku, jakou k němu cítila a on zase k ní. Poděkoval ji za tuhle péči a snažil se nyní o sebe nějak postarat.,,Jste všichni v pořádku?´´Zeptala se ustaraná Sibara, když se všichni na nějakou chvíli uklidnili. ,,Ano, jsme.´´Odpověděl ji Triton, ale pak je velice udivilo chování draků. ,,Co to vlastně mnělo znamenat? Jak k nám vlastně ti draci přišli, nedovedu si to vysvětlit. Nevíte o tom někdo něco?´´Sibara zakroutila hlavou jako že nic neví, že ona spala když draci začali útočit. Podíval se tedy proto na Trijana, ale ten se tvářil, jako že o ničem neví. ,,Možná nás nějak vycítili a nechtějí tady mít jakoukoliv živou osobu.´´Vymluvil se z toho Trijana a doufal, že tomuhle bude jeho otec věřit. Nakonec tomu uvěřil a nechal tu věc být. Triton zvážil nakonec celou situaci a uvažoval, jak se vlastně odsud dostanou. Zjistil, že to není nějak moc vysoko a proto se rozhodl, že se nějak pokusí na povrch zemský jako první vysadit Sibaru a obě dívky. Sibara se opatrně vyškrábala na zem a uchopila obě holčičky, které ji Trijan podal. Jakmile byla venku, natáhla ruku svému synu a pomalu jej dostávala ven z jámy. Mněl sice velké bolesti, ale nakonec se dostal v pořádku ven. Jako poslední byl na řadě Triton. Mněl však trochu zlomenou ruku a proto se nemohl tak pevně držet, jak by potřeboval. Bylo velmi obtížné jej vyndat, ale rozhodně to nehodlali vzdát a proto ve svém úsilí i nadále pokračovali. Noc neustupovala, když se jim nakonec podařilo Tritona vytáhnout na zem. Sibara k němu okamžitě přistoupila a pomáhala mu přežít tu bolest, kterou pociťoval. Jakmile byli opět všichni pohromadě, rozhlíželi se kolem sebe, zdali je někde nesledují draci. Dávali si dost velký pozor a pro jistotu začali hledat nějaké místo, kde by se mohli do rána schovat. Nenašli nic. Opatrně dělali krok za krokem. Dávali dobrý pozor na to, kam našlapujou a nebyli si občas ničim v podstatě jistí. Najednou uslyšeli šum listí pod nohama. Došlo jim, že jsou buď u jednoho stromu a nebo se nacházejí někde na začátku lesa. Sibara se proto sehla na zem a očima se snažila zpozorovat nějaké tvary, které by naznačovali kmen stromu. Toho večera měsíc svítil rudou barvou. Bylo to dosti neobvyklé a nečekané. Něco nakonec bylo vidět a tak mohla dokonale rozeznat jednotlivé tvary. Kmen stromu byl poměrně silný. Nejspíš byl podzim, jelikož se na zemi rozprostíralo spousta listí. Vzala k sobě obě dívky a snažila se jej nějak opět uspat. Trijan s Tritonem se opatrně posadili na tvrdou zem vystlanou listím a lehli si pod korunami stromů. Na obloze bylo vidět několik hvězd, z nichž se některé dokonce i pohybovaly. Věděli, že hvězdy se nemohou přece tak rychle pohybovat a tak si domyslili stálou přítomnost draků. Byli velice obezřetní a velmi těžko se jim opět usínalo. Jako první usnul tentokrát asi Trijan, jelikož byl už hodně dosti unaven, nevěděl, co se kolem něj děje. Jakmile obě dívky opět usnuly, položila je do hromádky listí a chtěla se Tritona na něco zeptat. Nejprve se však podívala, jestli spí a potom na něj promluvila. ,,Nemyslíš, že to za ten dnešek už stačilo, Zajímalo by mně, co příjde příště.´´Triton se k ní otočil s bolestmi a potom ji na to odpověděl.,,Ano, stačilo by to, ale my s tím asi nic neuděláme. Nejlépe uděláme, když na to zapomeneme a pokusíme se vyspat, zítra nás opět čeká dlouhá cesta. ´´S tímhle ale Sibara nemohla souhlasit. To snad nemyslíš vážně. Vždyť jsi se poranil a to nemluvím o Trijanovi. A ty by ses někde chtěl vydat, ani náhodou. Dokud nebude v pořádku Trijan a ty, tak se nikde nejde. A teď už o tom nehodlám dále mluvit.´´ Otočila se k dívkám, vzala je do náruče a usnula. Triton chvíli přemýšlel o tom, co mu řekla a nakonec také usnul. Rexon, který vše už dávno vytušil, byl velmi rozzuřený a nedokázal se kontrolovat.Ničil kolem sebe všechno. Pomalu se jeho zlost přemístila do zdí hradu a ten se začal pomalu otřásat. Skřeti okamžitě vyběhli z hradu, ale kameny, které začaly ze stropu padat je zasáhly brzy z Rexona začalo plát takové teplo, že se kámen pomalu začal rozpadat a mněl vysokou teplotu. Jeho zlost byla tak velká, že se celý hrad začal propadat a bortit k zemi. Rexon na nic nehodlal čekat a z útrob hradu, před jeho zborcením, zmizel. Objevil se opět před hradem a jakmile viděl co právě díky svému hněvu dokázal, byl trochu klidnější a opět začal povolávat skřety. Těch bylo čím dál víc. Asi kolem deseti milionu což nebylo zas až tak málo a skřetů stále přibývalo. Mezi skřety se dokonce objevili i další bestie a nestvůry z temnot. Jeho druhá půlka byla dosti vysílena jeho temnou magií a začala pomalu slábnout. Nebylo to jenom díky energii kterou Rexon vynakládal na veškeré zlo, ale dokonce i bez blízkosti prstenu nedokázal přežít. Za nějaký čas si nakonec Rexon uvědomil, že ať chce a nebo ne, prsten opravdu potřebuje. Pokaždé si nalhával že jej může zavrhnout a ovládnout zem i bez jeho pomoci. Nakonec se rozhodl pro největší a temnější síly které by mu byli k užitku. Začal do okolí šířit temnou magii a ta se dostala i k drakům, kteří pronásledovali Tritona s rodinou. Draci nedokázali nějak odporovat magii která jim proudila do mysli. Brzy je mohl Rexon bez problému zavolat k sobě a učinit z nich něco mnohem většího a silnějšího než byli doposud. Temná magie je neustále ovládala a oni se stávali většími a hrůzostrašnější. Z Rexona šel děsivý smích jak se tak díval na své nové dílo. Nemohl uvěřit tomu, co právě dokázal. Jenomže se jeho síla začala pomalu vymykat kontrole a tak se stalo za nějaký čas něco, co nedovedl ovládnout. Jakmile zmohutněl poslední drak, vyzařovalo z Rexona něco, co vypadalo jako drásající se duch nebo nadpřirozené na svět. Najednou se to začalo množit a shromažďovat kolem něho. Jejich těla byla vzdušná s krvavě zelenými plášti.Jejich tváře byly zality rudou barvou a oči vyplněny temnou šedí. Natahovali ruce, kvíleli a přibližovali se k Rexonovi. Nevěděl co to je, ale došlo mu, že to musí jistě pocházet od něho jinak by se to tady ani nemohlo asi jen tak z ničeho nic zjevit. Rexon opět použil svoji sílu a ta obludy okamžitě začala znehybňovat. Oni se však začali vzpouzet a dost se jim to dařilo. Nečekal vůbec, že se mu může nějaké jeho kouzlo postavit a tak to zkoušel i nadále. Najednou z ničeho nic se draci dali do silného řvaní a šlehání plamenů, až se obludy nakonec zastavili a Rexona nechali na pokoji. Tohle vůbec nepochopil co se před jeho očima odehrálo. Nyní se jeho síla odrazila na temné magii kterou nepředpokládal že se někdy může stát. Aby se zbavil nečekané temnoty, musel zabít tři draky. Draci padli po jeho útoku mrtví k zemi a temné postavy vzlétly k nebesům a začali vytvářet strašlivou bouři. Ta se změnila na ten nejsilnější vítr až se celá obloha zahalila do tak černé tmy, jakou doposud ještě nepoznali. Po chvíli se spustil silný déšť který byl běsnící a zlověstný. Po dopadu byť by jen jediné kapky se opět začali ze země probouzet skřeti a jejich počet nezadržitelně opět rostl. Rexon nevěděl co má dělat. Byl ve svém živlu. Tohle překonalo jeho očekávání. Přitom sám moc dobře věděl, že tohle on zamýšlel, ale ne zrovna hned. Jeho chvíle však nastala. Tritona s jeho rodinou tahle bouře naštěstí minula, jelikož by asi teď byli už dávno mrtví. Už nemohli dále čekat museli prostě jít. I když mněli mnoha poranění a Sibara naléhala ať si Triton odpočine, museli jít. Jejich kroky směřovali na západ. Netušili co tam může být skryto. Táhla je tam síla prstenu a mysl, která jim něco našeptávala. Vůbec netušili, co je tam může potkat ale i přesto šli. Tentokrát se zastavovali poměrně častěji, jelikož museli nabrat sílu která byla pokaždé vyčerpána na jejich bolesti. Den byl pro ně velice namáhavý a tak nebylo divu, že se blížilo poledne. Slunce bylo na samém vrcholku oblohy, když se nad jejími hlavami ozval křik. Tentokrát to nebyl zvuk draka, ale nějakého obrovského ptáka nebo jiného prapodivného zvířete. Byl to targus. Velký had s křídly a hlavou ptáka. Velice se ulekli a snažili se někde schovat. Targus je zpozoroval a vrhl se střemhlav k zemi. Místo očekávaného ohně mu z tlamy vyšel modrý a třpytivý dým.Jakmile se dým začal rozplývat vytvořili se živé stromy. Jako by targus chtěl něco, co Triton nebyl doposud schopen jakkoliv vykonat. Triton však tyto schopnosti vůbec neovládal, jelikož za to nemohl. Nakonec targus přistál a dotkl se země. Po jeho dopadu kameny poskočili a voda v zemi začala tryskat na povrch. To co před sebou viděli bylo asi poprvé a naposledy. Po chvíli targus zavětřil pach Tritona a ostatních. Začal řvát a máchat křídly kolem sebe dokud se nevytvořil drobný vír. Ten však byl natolik silný oproti Tritonovi, že odvál skrýš ve které byli uschováni. Všichni se lekli. Sibara o své schopnosti věděla a proto bez jediného zaváháni přistoupila blíže k targusovi. Jakmile začala přistupovat ke zvířeti, všiml si Triton s Trijanem, že u sebe má obě dívky. jakmile to spatřili, ihned na ní začali volat.,,Nechoď, zabije vás.´´Sibara dělala, jako by to snad ani neslyšela a i nadále přistupovala k targusovi. Jakmile ji spatřil, okamžitě začal řvát ještě více, ale Sibara se jej snažila co možná nejlépe uklidnit. Začala k němu proto promlouvat tak, jak to uměla. ,,Jenom klid, my ti nějak nechceme ublížit, mysleli jsme, že jsi jeden z draků.´´Targus se podivil tomu, že ji dokonale rozumí a proto ji nechtěl vůbec na nic odpovídat. Když však viděl, že to nebude nic platné odpovídal ji. Řekl ji vše, i to co třeba nechtěl. Po chvíli se však opět začalo něco dít. Nebe se zatáhlo a začalo pršet. Naštěstí to nebyl smrtelný déšť od skřetů, ale obyčejný a dost se to začalo měnit v neobvyklé. Nebylo ani k večeru, když se nebe opět začalo měnit v nepoznání. Najednou z ničeho nic slunce začalo mizet. ,,Co se to k čertu zase děje?!´´ Ptal se znepokojený Trijan jakmile viděl to co se začalo dít. Všichni se podívali k nebesům a nevěřili tomu, co právě viděli. Na nebi se začali prohánět ohniví démoni a křičeli děsivým hlasem. Targus na nic nečekal a všechny okamžitě popadl. vznesl se do vzduchu a zamířil k jihu. Démoni se ihned pustili za ním a už jej pomalu doháněli. V tom jim z ničeho nic zmizel a oni jej tak ztratili. začali prohledávat celou oblohu ale nikde jej nemohli najít. Targus se mezitím přemístil někde úplně jinde spolu s Tritonem a jeho rodinou. Ve chvíli, kdy je popadl se velice polekali a byli vystrašeni ještě doteď. Doposud s nimi však nepřistál a letěl stále dále. Nakonec se pomalu přibližoval ke skalám které byly vyvýšené na kopci Arandas. Tvořili jakýsi kruh a uprostřed nich byla rovná plocha. Vypadalo to tady, jako kdyby tady byl nějaký zámek, chrám nebo klášter. Něco tady však podle jejich mínění muselo být, ale tím se nechtěli nyní zabývat. Položil jej tedy opatrně na zem a oni se začali ještě více strachovat. Možná více, než jej prvně spatřili. Netušili co se právě stalo a proto se jej začali vyptávat. Sibara proto pohlédla na Targuse. ,,Co to mělo znamenat a co byly zač ti démoni.´´Nakonec se také začala rozhlížet kolem sebe. ,,Kde to jsme?´´ Targus ji chtěl na vše odpovědět, ale v ten moment se opět začalo dít něco prapodivného. nebe se zatáhlo rudou a krvavou barvou. Nebyla ani bouře ani déšť.Byl však jen silný vítr, který se pomalu začal v něco proměňovat. Nakonec se vítr opřel do skal a ty ihned začaly měnit svůj tvar a vzhled. Triton se podíval za svá záda na jednu ze skal a spatřil něco neuvěřitelného. Byla to tvář nějakého muže kterého doplňovaly dračí křídla a mohutný ocas. Trijan se také podíval na jednu ze skal, která byla poměrně menší než ta, kterou uviděl Triton. Skála měla tentokrát ženský tvar, ale neobyčejně krásný. Nemohl se na obličej vynadívat. Sibara tomu ale moc nevěřila a obešla si všechny skály a dobře si je prohlížela. Najednou se také u jedné pozastavila a spatřila starší ženu, jak v rukou svírá harfu. Skalních vyvýšenin bylo celkem šestnáct. Na ženě ji ale něco přišlo velmi zvláštní, nevěděla co by to mohlo být. Oči ženy ji upřeně pozorovaly a nemohla je od nich odtrhnout. Bylo tam několik postav s prapodivnými obličeji, ale jeden z obličejů byl poněkud nepatrný. Nakonec přistoupila opět k Targusovi a čekala, co ji řekne. ,,Tohle Sibaro je posvátné místo skryté s minulostí, přítomností a budoucností. Postavy které tady vidíš žili a mohou opět žít pokud ty něco obětuješ.´´Sibara se na něj opět podívala, ale vůbec to nepochopila.,,Říkáš že ty osoby mohly žít a žijí, tak kdo je ta starší žena s harfou a pohledem, který mně pronásleduje v mé mysli.´´Targus na ní pohlédl a poté se ji zeptal. ,,Co ti napovídá srdce a rozum. Shodnou se v jednom a nebo si křižují cestu. Odhal pravdu ve svém srdci a dostaneš odpověď. A proč tady byly z nenadání takhle vyobrazeny. Tyhle osoby v celé historii lidstva a skřetů něco znamenaly a znamenají doposud. Něco vykonaly za co jim ten nejvyšší poděkoval a vytvořil tak dokonalé obličeje na jejich počest a vložil do nich její část duše. Ta druhá část duše je v těch kteří žijí doposud, kdo již však zemřel duše se vrátila a může ožít jen díky velké síle. Tu já ale bohužel neznám, ale vím že taková je.´´ Sibara nemohla dostat ženu z hlavy a neustále na ní myslela. Začala ji pronásledovat kam se jen hnula. Měla s ní trochu strach a bála se, jestli ji náhodou nemůže něco udělat. Nakonec si však připustila, že je to jen obyčejná skála jenž se nemůže jakýmkoliv způsobem hnout. Po chvíli se Sibara vypravila za Tritonem, který až doposud pozoroval jednu ze skal. Bál se toho, ale na druhou stranu si dodal spoustu odvahy. ,,Děje se něco Tritone? Vidím, že máš z něčeho strach, mohu ti nějak pomoci?´´Triton jen ukázal na skálu a pravil.,,To je Darkvus. Můj otec se s ním jednou střetl a on padl. Ale proč je tady umístěn to opravdu netuším. Kdysi mi o něm právě vyprávěl. Sděloval mi to jako strašidelnou pohádku, ale už si ji moc nepamatuji.´´ Triton i nadále stal před Darkvusem a pozoroval jeho kamenný obličej. Sibara se poohlédla po Trijanovi a vzala sebou také obě dívky. Neustále pozoroval tvář překrásné dívky a nemohl od ní oči odtrhnout. vypadaly tak skutečně a živě. Sibara pohlédla na dívku a vůbec ji nějak nepřekvapilo, že se zastavil právě u ní. Byl trochu smutný a jeho tvář se ponořila do smutku. Sibara mu položila ruku na rameno a pak na něj promluvila.,,Je vskutku krásna, viď že ano?´´Trijan poodstoupil a Sibařinu ruku ze svého ramena shodil. Trochu posteskl a potom pravil.,,Ta dívka je tak překrásná, ale není skutečná.´´Sibara se trochu pousmála a nakonec je potěšila. Tahle dívka je skutečná.´´Trijan ji však nevěřil. ,,Jak to myslíš že je skutečná, přece je to jen kus neživé skály.´´Sibara se opět jen pousmála a nakonec mu na to odpověděla.,,Však to brzy poznáš. I když tomu sama moc nevěřím.´´Potichu si pomyslila a přistoupila k další ze skal. Zahleděla se na ní a zjistila, že je to skála s podobiznou jejího mrtvého bratra. Tohle Sibaru doslova šokovalo.