Na medvídka jedině s plyšovým berušákem
Po drobných zmatcích v Jablonném jsme našli i ono koupaliště. Bohužel voda nevypadala zas tak lákavě a bylo podezřelé, že v ní nikdo nebyl. Tak jsme postavili stan, což se při útoku komárů zdálo dosti nemožným, ale nakonec jsme to zvládli. No a pak... pak mě tu nechali a šly se vítat, skrývat, konverzovat a užívat si. Takže tady já končim, ono z toho batohu nebylo nic moc vidět, ani slyšet.
Ano, folkaři jsou nepoučitelní. Ano, loď tajemství určitě byla super. Ale budiž čajové víle útěchou, že neúčast na této akci nebyla jedinou věcí, které jsem ten víkend litovala. Bylo toho rozhodně víc. No ale byly jahody, bylo teplo i v noci, byl nadupaný Jarret, při kterém jsem si zas po delší době zatančila.... miluju koncerty pod širým nebem... miluju léto, co přineslo horkou noc... ale co teď? Sednout si na kraj bazénu a dodýchávat. Nad hladinou létaly vážky. Paráda. Znamení? Možná. Povídání, spekulace, hvězdy, panáky, seznamování, ignorování, guláš, koupání a asi tak dvě hodiny spánku. A zas k ohni, kde jsou už jen dva vytrvalci. Kytara a ranní zpívání. Můj milovaný Carey, první ranní kofola, písně Marsyasu a doznívání příjemného večera. Loučení. Vítání. Vedro. Začínají se probouzet další. Koupaliště se začíná proměňovat v jesle. Odhodláváme se do vody, která je opravdu ledová. Raději se budeme chladit zmrzlinou, aspoň se podíváme do města. Vracíme s ezpět do areálu a uléháme do stínu.
Odpoledne se zas začíná hrát. Zhasni, Šantré, Jauvajs, Hlubokáči, Marien... nějak jsem ale tím vedrem nebyla schopná nic vnímat. Seděla jsem na kraji, máchala si nohy ve studené vodě a přemýšlela. Ani Bezefšeho mě moc neprobrali. Bouřka, co se hnala kolem mě totálně odrovnala. Nebo to nespaní? Nějak večer dorazila další část výpravy s Matyldou a tříkolkami. Wabi Daněk je prostě Wabi. Bylo to dlouhé. Padalo na mě spaní. Noc zakončila Epy. Hvězdy. Asi se hrálo u ohně, ale to už jsem se vydala raději za Karrlem, aby tam přeci jen nebyl sám.