Náročný týden
V pondělí navečer jsem se v doprovodu dvou Třetin vyskytoval v okolí Vítězného náměstí nebo-li kulaťáku - jak my pražáci říkáme. :) Měla tam koncert Pavlína Jíšová a přátelé. Jak je mým dobrý zvykem, usadil jsem se v první řadě a čekání si krátil povídání s Třetinami a taky s kamarádem Péťou Cihelkou, který přijel s rodiči také na koncert. Ten se konal ve velkém vyhřívaném stanu. A konečně jsem se dočkal a Pavlína začala hrát. Pokud jste tam někdo byl a slyšel, jak Pavlína říká: "Doufám, že se všichni dobře bavíte. Nevím jestli si taky zpíváte, ale dvě krásné dámy v první řadě si zpívají a já jim za to moc děkuju ... " tak hádejte o kom to mluvila? No přeci o ých dvou Třetinách. Jo, jo ... za chvíli budou slavné skoro tak jako já. :) Koncert rychle utekl a mně ani Třetinám (ačkoliv ty se celkem dost cukaly, ale co by pro mě neudělaly, že?) se ještě nechtělo domů, tak jsme zamířili s Pavlínou, Pavlem, Ditou, Petrem, Kryštofem a Honzou objevit nějakou příjemnou hospůdku. A dalo nám to tedy fakt dost práce. Tomu byste snad ani nevěřili. Ale zadařilo se a potom se k nám přidala ještě manželka Honzy s miminkem. Bylo to moc příjemné posezení s přáteli, ale pak už byli všichni unavení a my jsme s první Třetinou zamířili na Motol ... přece jen nás v úterý čekal další koncert. :)
A to koncert mých oblíbených Nestíháme a Jiřího Smrže. Toho jsem ještě neslyšel, tak jsem byl opravdu hodně napnutý jaké to bude. A bylo to. Bylo to ... nemám slov. Okouzlující, povznášející, udivující, příjemné, kytarově perničkové, čajové, kamarádské, veselé i smutné ... ale o tom až časem. Přece jen to musím trošku dodýchat. :) Ale protože je před vánoci a i já scháním dárky a druhá Třetina má dooost práce - prostě NESTÍHÁME!!! - tak jsem jí pomáhal napsat tuhle reportáž :-) Tak si uvařte něco teplého a v klidu se dočtete, jak jsme se tam měli :-)
Anděly lze v předvánočním čase potkat téměř na každém rohu. Toho folkového jste mohli ale ten večer potkat jen ve Vinohradské čajovně, jako hosta dua Nestíháme. Nestíháme zahájili příjemný komorní koncertík pár novými, ale i staršími písničkami. V malé čajovně, kde zezačátku ještě praskal oheň v kamnech, voněly nejrůznější čaje a čerstvé vánoční perníčky, byla báječná atmosféra. Jiří Smrž zahrál písničky jak ze svého staršího sólového cd Dědičná krev, tak z alba Poslední láska, za které získal v roce 2005 cenu Akademie populární hudby v kategorii Folk&Country. To vše po pokusech naladit strunu H, tak aby zněla jako české H a ne (jak říkají angličané) B. Ale chudák struna, jak má vědět či znít jako H nebo B, když byla vyrobena a zabalena v úplně jiné části světa. A pak vybalena tady. Jak se má rozhodnout? Ale nakonec se povedlo.
Jako správní obchodníci i tito muzikanti neváhali s nabídkou svých cd na vánočním trhu. Od Nestíháme Vás vyjde jedna píseň na 15 korun. Jiří má na posluchače jinou fintu. Když si zmiňované cd koupíte a poslechnete 300x, tak vás vlastně jeden poslech vyjde na pouhou jednu korunu. A všechny písně, které tento večer zazněly, určitě za několikanásobný poslech stojí. Po policejní hodině ještě jednou vystřídali Jiřího Nestíháme, aby celý večer zakončili písní Pavla Dobeše Pecky v čokoládě.
Ve středu jsem jel s třetí Třetinou do Toulcova dvora na Šestet a Šantré. Bylo to tam takový hodně malý a útulný. Lidí přišlo hodně, tak mě raději Třetina nechala v bezpečí svého batůžku. Šestet jsem ještě nikdy neslyšel a příjemně mě překvapili. Šantré mě potěšilo také a pobavilo historkami ze studia. Hlavně tím, jak se neustále doumlouvali, jakou verzi písničky vlastně budou hrát. Když jsme odcházeli, ještě jsem se rouzloučil s Inkou, která se se mnou hezky pomazlila a popovídala. Nakonec mi ještě zazpívala kousek mé nejoblíbenější písničky... jedno gesto tvůj palec dolů, toho se snad nedočkám... To se mi pak krááásně spinkalo.
Ve čtvrtek v Balbínce bylo veselo. Před hospodou mě uvítalo velké bílé, ale protože už jsem chtěl být uvnitř, zblízka jsem si ho prohlédl až po koncertě Nohabandu. Třetiny tam byly opět všechny, tak si jistě dokážete představit, jak to probíhalo. Probraly toho spoustu, až jsem i já chvílema netušil, o čem se baví a to jsem alespoň s někteoru z nich vlastně pořád. Nejzávažnějším tématem ale byl Jarret a jejich liberecký koncert. Nejvtipnější byla první Třetina, která na otázku jak si představuje návrat z Liberce řekla, že až se ráno probudí, ale nějakým pořádným budíkem... Zbývající dvě Třetiny jí vysvětlili, že ony tedy žádné spaní zajištěné nemají a že počítají s pokoncertní zábavou až do odjezdu autobusu.
V sobotu jsem byl na vánoční besídce fanklubu. Nakonec dorazila i část moravské sekce a já od nich dostal první vánoční dárek. Je to takový malý deníček a Třetiny hned vymyslely, že mi do něj budou nechávat podepisovat mé oblíbené muzikanty. Besídka to byla vskutku veselá a výjimečná. Hlavně tím, že Dita s Madlou dorazily jako první a také tím, že přišlo Brožstvo. Dokonce i pan Veverka nás nechal v hospodě o něco dýl, než je oficiální zavírací doba.