Opět v ráji
Chtělo bych vám všechno vyprávět, jen nevím, kde začít. Stalo se toho totiž tolik. A fakt jsme si to parádně užili... Ale tak zkusit to můžu že :-)
Celé to začalo tradičně na Opatově, kde jsme se sešli se čtvrtou a vyrazili na Orlík. Ne, nebojte, nespletli jsme si směr ani místo srazu jiného fanklubu, jednalo se o zříceninu Orlík kousek od Humpolce. Ta byla v obležení nějakého dětského oddílu, přišli jsme tam zrovna ve chvíli, kdy obědvali. A tak nás alespoň nesejmuli v rámci předchozí bitvy papírovýma koulema a mohli jsme si v klídku prohlédnout zříceninu a vybrat pokojíček, kde by se nám asi tak nejlépe spalo. Po prozkoumání všech zákoutí zříceniny se jdeme ještě projít po naučné stezce, kterou jsme si v jednom místě podstatně zkrátili a v jiném zase nepatrně prodloužili, to když se Třetiny rozhodly pro cestu značenou starým značením. Ale protože orientace v lese jim vcelku jde, zanedlouho jsme byli opět na správné cestě a v zápětí u Bobíka. Hurá do Kaliště!
A už jsme tu. Parkujeme. A že nám to třikrát chcíplo? Inu nebyli jsme první, ono couvat do kopce po louce přes hrbol nešlo údajně nikomu. A už to začíná. Rozkoukávání se, vítání se, zdravení se i s cizíma lidma. A nebo nebyli cizí? Asi ne, když třetí oslovují Třetino. A kteří že jsou Hejtmánci a kteří Štěpánci? Třetí si vyrobila za pomocí Gabči krásný přístavek v dámském pokoji a hurá na koncert. Nejspíš opravdu poslední letošní koncert venku na sluníčku. Fakt pálilo. Marienům to fakt hrálo. Dokonce si zazpívala i Zdenička. Několik přídavků, přestávka, Žalman. Už se ochlazuje. Třetiny čekají na Holku od koní, aby se mohly jít obléknout. A pak? Oheň, písničky, kostky, písničky, karty, kostky, písničky, kouzla, prší. Teda jenom v rámci karetní hry. A taky začíná interfanklubí soutěžní klání. Třetiny ještě se Standou a za pomoci Janči vytvořili super tým a tak mají názvy písniček jako první. A to ani nepotřebovali přítele na telefonu (čti googla). Ale co je to juvenilní, to byl fakt oříšek. Ale už jsme vyčerpaní a tak mizíme do pelíšků, zítra je taky den.
A opravdu. Den jako malovaný. Na programu další body bojovky, teď jsme již jen tříčlenný tým (Janča se spojila s taťkou) plus já, číslo 3 a společně přemýšlíme, řešíme, hádáme, vylučujeme, zkrátka se nám daří . Však jsme také celý včerejší večer pili na naše vítězství! A opravdu! Večer je jasno, jsme první, když se nepočítá Dita s Madlou, které údajně měly spoustu nápověd! A my máme bez nápověd jen dvě chyby! Tyjo, jestlipak nás příště nerozdělí, to by byla škoda... Předtím si ale ještě užíváme sportovní hry - floorbal, pinec, benďas a mezitím záchvaty smíchu. Hlavně u toho benďase. Došlo i na drobné úrazy, třetí nejprve při floorbale dostala míčkem do obličeje a o chvíli později sejmula Ďéďu bedmitnonovou pálkou, ale naštěstí se vše odešlo bez bolesti a újmně na těle i duchu. Ale i tak se třetí obává, že se ráno nebude moci hnout a tato obava se jí následně opravdu potvrdí. Také si během dneu žíváme výborné místní kuchyně, nejlepší byl tácek za 10 kaček. Ty dortíky na něm už byly grátis a mooooc dobré. Jen ty houby jsme jaksi nestihli. Za tmy už se špatně hledají. Nevadí, užíváme si pohodu a písničky u ohně, opět pijeme na vítězství, pochutnáváme si na místním rautu a pečeném praseti a ... ano, opět jdeme spát. A to už je pondělí...
Dopoledne vstaneme, čtvrtá už je pryč, nemohla se tu zdržet déle, ale já si se třetí ještě užívám krásné pondělní ráno a hlavně velké loučení.
- Tak zase za rok.
- Za rok? Uvidíme, jestli pošleš tu přihlášku nebo ne...
A víte co se nám stalo cestou domů? Místo na Prahu jsme vyrazili po dálnici směrem na Brno. Blbá pitomá objížďka kvůli uzavřenému nájezdu. Jen do dnes nevíme, kam chtěl ten stopař, co tam stopoval, jestli do Brna nebo do Prahy, protože tentokrát ač na dálnici, měl obě možnosti, aniž by přebíhal z jedné strany na druhou.
Tak ještě jednou díky všem za všechno a ... příště, možná že už příště... ;-)
A dóóóle u Berounky roste kapradí, že komáři koušou to nám nevadí.... A už DOST!!!