Den první, aklimatizace, technické problémy a peugeot
Vyrážíme z Prahy, kde je spousta sněhu a po několika dnech i sluníčko. Směr je povědomý. Před Libercem ale odbočujeme doprava. Míříme do Bedřichova. Předvoj je již na místě. Předvojem myslím druhou, Jirku a Pašíka. Zkontaktujeme předvoj a dle instrukcí zaparkujeme u nerudného dědy. Brzy se za sjezdovkou objeví druhá a vítá závoj, tedy první, čtvrtou, mě a Bobíka. A Milouše. Vynosíme věci, někteří na několikrát a jdeme přeparkovat. A hned vtipná historka, reprodukovaný rozhovor:
mladík v oranžové vestě: „Co byste potřebovaly?“
čtvrtá: „No zaparkovat“
mladík: „Tak si prosím trochu couvněte a ...“
první: „ Ale my tu budeme týden, u hasičů, Esserovi...“
mladík: (plynule pokračoval v předchozí větě…) „…takže vedle peugeota.“
No, sice to nakonec nebyl peugeot, ale ten správný dvůr to byl.
A to už se brodíme zkratkou zpět k chatě. Víte, ona je chata uprostřed sjezdovky a tak to není úplně legrace. Je krásně, takže se Třetiny rozhodly jít rovnou lyžovat. Druhá a čtvrtá zkoušejí všechny svahy, aby vybraly ten nejlepší, první se rozhoduje pro cvičnou loučku. Ale tomu se jen tak říkalo, jinak to byla normální žlutá. Jirka je odvážnější a vydává se pěšky na Královku, na rozhlednu. Ač ze začátku nastaly drobné technické problémy (*), za chvíli už si všichni užívali sněhu.
Po sportu musí následovat nějaká odměna, večeře. Okružní jízda vsí. Chtělo by to něco malého, útulného.. .bingo! Sice až na úplném konci, nahoře na kopci, ale za to s krbem, psem a výborným jídlem. Ale ta cesta zpět... strašná kosa, hrozný vítr... tak hurá do peřin, ať ráno vstaneme na 8.30 na spuštění vleku.
* komentář První – Prý drobné technické problémy. Po strastiplném sjezdu k vleku (asi 50 metrů :-) ) jsem prostě zabrzdila krásným obloučkem!! a skončila botama mimo lyže. Plné odhodlání jsem se tedy vrhly na první šroubovák, že posuneme vázání. Bavily jsme spoustu lidí okolo naši urputnou snahou, která však nikam nevedla. Usoudily jsme, že tedy podlehneme staromódnímu trendu a využijeme pomoci mužů – odborníků. Pánové v půjčovně jsem také velmi pobavila.
„Vy jste povolovaly tyhle šrouby? Ale to nesmíte. Nikdy! Ta bota nesedí úplně dobře, ale počkejte já zavolám kolegu odborníka a ten vám řekne.“
„To je na převrtání vázání.“
„Ale to já nemůžu, ty lyže nejsou moje. A jaké mám jiné možnosti?“
„Můžete jezdit takhle, ale je to nebezpečné a vůbec bych vám to nedoporučoval. Nebo si můžete půjčit lyže u nás.“ (kluk jeden mazaný ví jak na zákazníky) „Tyhle boty ale také nejsou úplně dobré. Mají už svoje za sebou a jsou rozhodně za zenitem. Nechcete jiné?“
Stručné ne ho přesvědčilo. Škoda, že vtipná odpověď ve stylu - Co blázníte člověče, ty jsou památeční, po babičce. - nás napadla až při líčení historky na chatě.
A výsledek drobných technických problémů? Krásné oranžové lyže s číslem 77, krásné pohodlné staré boty po babičce a peněženka lehčí o 600 korun.
Konec poznámky pod čarou