Prvorozený syn či dcera
8. 2. 2011
Našim kamarádům (já myslím, že v rámci toho folku si toto oslovení mohu dovolit) se narodilo „děťátko“. A narodilo se poslední den v roce 2010. Rodiče se velmi usilovně snažili, aby to stihli v tom roce nul, jedničky a dvojky. A hlavně to taky slíbili. A sliby se mají plnit i po vánocích. Zatím normálka, ne? A co když vám řeknu, že rodiče jsou tři vlastně čtyři (pořád zapomínám na toho nového malého nesmělého co je taky na J). To už si začínáte klepat na čelo. I když pravděpodobně nezačínáte. Protože jestli to tady čtete, tak musíte být folkař či folkařka (náhodně zabloudivší čtenáři mi prominou) a víte, co máte čekat a hlavně jste in a hned vám bylo jasné, že rodiče jsou Jana, Jenda, Jarda a další J a děťátko je jejich první vydané CD. Ups. A je to venku.
Malostranská beseda je jistě důstojné prostředí pro křest prvorozence. Dostavili jsme se v mírném (a tím myslím opravdu mírném) předstihu či spíše možná nedostihu, takže parapet to jistil. Ale to nám vůbec nevadilo. Už si na ty zadní řady i zvykáme.
Rodiče si ten den dali na výkonu velmi záležet. Takže večer provázeli vtipné historky a glosy, tóny houslí i tahací harmoniky, barevné variace na hlavách muzikantů, ale hlavně písničky z ošatky. Křest proběhl řádně a pokud by tam byl přítomný notář mohl by to jistě dosvědčit. Kmotři byli demokraticky vylosováni a křtilo se – jak jinak – jananasovým džusem, jehož originální krabice byla Jendou vkusně vyzdobena, aby náhodou nedošlo k nechtěné reklamě.
Hledání odznáčku, kde má Jarda největší ránu, bylo už jen třešinkou na dortu celého večera.
Škoda, že jsme rodiče neměli příležitost při této významné události ani políbit. Tak příště. A možná dojde i na seznámení s bubeníkem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář