Tajemství stočené v lístcích čaje
Čajovna Romantinka.. kde to vlastně je? Sejdeme se u metra, to musíme najít. Však to všichni v Kobylisích tu více, tu méně známe a tak to zvládneme. Třetiny cestu teoreticky nastudovaly podle mapy a tak to opravdu problém nebyl. Našli jsme správný domeček a zazvonili. Ozval se bzučák. Jdeme dál. V čajovně potkáváme první známé tváře a to nemyslím kapelu. Známé tváře se v průběhu večera ještě o něco rozšíří, jen tygřík zůstal doma. No nevadí, hlavně že já tu jsem a tak můžou začít. Teda jen co dorazí Michal :-)
Koncertík to byl tichý, s písničkami novými i staršími, nejnovějšími i nejstaršími, ale většinou pomalejšími a pohodovými. Ke konci Načas ukázal, že to i na akustickém koncertu umí rozbalit a zaplněná čajovna si vynutila i pár přídavků. Dočkal jsem se i své oblíbené Neodvolám dokonce za dozoru jejího autora, který se také na chvíli ukázal. Nechyběla ani Tanečnice, nejlepší píseň kapely, jak si ji i oni sami uvedli.
Celé to nějak rychle uteklo, stejně rychle utekli i všichni diváci po koncertě. A tak není divu, že když Tomáš telefonoval, tak do telefonu hlásil, že už tu je jen Honza a Karrel. Chvíli jsme s Honzou povídali, protože se nám z útulné čajovny nechtělo zvedat. Ale čaje byly dopity a tak jsme se i my vypravili ke svým domovům chladnou mlhavou podzimní nocí. Dobrou noc a snad nebude platit, že ... žádný sen se mi nechce zdát....