Návštěva z Francie
Myslím, že tentokrát to vezmu stručně. Ono totiž není vždy všechno veselé a pohodové. A některé vzpomínky i bolí…
Koncert byl super. Jakubova muzika má … jak to říct … prostě TO má. A texty? Ty jsou … jak to říct … prostě JOOO. Mým oblíbeným dárkem, který dávám přátelům, je v posledních pár letech sbírka básní od Jakuba. Někteří ji chudáci možná už dostali dvakrát. Snažím se to ale střídat s Manon Lescaut. To je druhý nejoblíbenější dárek.
Host v druhé půlce večera nebyl neznámý a vlastně ani nečekaný. Honza je čím dál lepší a všechno je najednou takové ještě víc … jak to říct … prostě TO. Miluju saxofon. Jeho zvuk… náladu, kterou vzbuzuje (někdy veselou … někdy smutnou) …. odlesky, které vrhá do lidí… Když zavřu oči, tak ho TEĎ slyším … a k tomu slova, slova, slova….
Ten večer mám lehce v mlze. A myslím, že jedna z Třetin v ještě větší. Někdy to tak prostě je. Někdy je člověku smutno, i když je uprostřed přátel a poslouchá krásnou hudbu. Někdy zase bude líp…