Hudba x zábavné tóny
A jsme tu. Formanka nepřekvapila. Zkuste uhodnout, jak dlouho jsme čekali nanakládaný hermelín? Museli ho snad vézt z Austrálie. Ale těsně před začátkem už jsme ho měli aspoň na stole. Ani my jsme nepřekvapili, že jsme přijeli. Jen byl podiv nad mými dvěma bodyguardy. Shlédli jsme playlist, který nám přišel nějaký krátký. Tak jsem si vzpomněla na historky o koncertu Jakuba. „Tak mi vám tu zahrajem dvě písně.“ A hráli další dvě hodiny v kuse.
Nebylo tolik lidí. Bylo to ve velkém sále a tak jsem se trochu bála zvuku. Ale během první písně si to sedlo a nebojím se říct, že zvuk byl super. A to ne jen na místní poměry. Ale prostě byl dost dobrej. A i osvětlovač si s tím pěkně pohrál. Nicméně jak už to tak u mě občas bývá, tak jsem se zaposlouchala a stejně neudělala ani jednu fotku.
Taky bych vám konečně mohla napsat, na čem že jsme to byli že? K narozeninám jsem bráchovi koupila lístky na Dana Bártu & Illustratospheru. Prozatím jsem Dana znala jen jako muzikálového zpěváka z Ježíše a jako výborného fotografa, specializujícího se na vážky. To nemůžu nezmínit. Zajímá se o vážky a celkem nedávno mu vyšla úplně úžasná publikace, na kterou by měl mít nejeden Ježíšek spadeno. Doporučuju si jí minimálně prolistovat. Ono vážky… to jsou úžasný stvoření, co lítají těsně nad vodou a ve své pumovnici… ale to už jsem zas jinde. No a tak jsem kromě tohohle zjistila, že se mi líbí a ostatní jeho tvorba. Je obklopen úžasnými muzikanty a celé to spojuje zajímavé texty (ač na první poslech nejednoduché k rozluštění myšlenky) s melodií jazzu. Podbarveno jeho velmi charakteristickým hlasem a postavou. Nemít ruce a prostor, tak by se utrápil.
Byla jsem varována, že je trochu upovídaný. No trochu… přirovnala bych to asi tak k některým místním basákům. Takže mohlo by být ale i hůř. Jen nemám ráda, když se začne mluvit z podia o politice. Nemám nic proti jeho názoru, to je jeho věc, ale prostě mi to nějak nesedí. Ale je fakt, že večer před tím, než se otevřou volební místnosti, je to asi skoro nevyhnutelný. Ale komentáře popmusic a mainstreamu mě pobavily. Tak si představte… máme v republice lidi, kteří dělají skutečnou hudbu a lidi, kteří tvoří zábavné tóny. Tak a teď si to zkuste v hlavě rozdělit. Představa zábavných tónů mě bavila do zbytku večera.
Užívala jsem si, že je na podiu osoba, která je osobností. Má své charisma, je něčím opravdu vyjímečná. A co si budeme namlouvat, bylo se i na co koukat. Ale fakt, že při poslední písni začal exhibovat s rozepnutou košilí, mě trochu šoknul. To mi nesedlo. Je vidět, co dokážou způsobit fanynky v prvních řadách.
A to už se blížil konec. Venku zima jak sviňa (aha, my jsme na horách), před námi dlouhá cesta. Tak ještě pumpááá. V klidu jsem si vzadu pospávala, než pustili rádio. Abyste tomu rozuměli, tak cestou do Liberce mě ti dva trápili Penerami strýčka Homeboye a cestou zpět pustili Linkiny.
A pro zasvěcené… on tam zas nebyl! Jak jen to dělá.
Komentáře
Přehled komentářů
???
(Olina, 25. 6. 2010 8:17)Sice tomu moc nerozumím, ale... co jsou Penery? Chápu, že jde o název kapely, ale ... znamená to i něco?
(Kačka, 25. 6. 2010 10:06)
Jsou to Peneři strýčka homeboye...já měla vždycky za to, že pener je nějaký skřítek, z dolů nebo tak něco. Ale nevím, jestli si to neplatu s permoníkem.
Odpovědět