DÍL 1. ZAČÁTEK ....
Sedím v autě..Poslouchám odrhovačku která řádí už snad pul roku v radíích a pokuřuji si své cigárečko.Nesnáším kuřáky a jak jsem skončila.V zadu mého skromného sporťáku sedí obálka s třiceti tisíci korun...má si pro ni přijit Gabroš...toje moje nejkamaradka no nej nevím estli nej ale máme spolu zvláštní vztah nesnášíme se,ale jak jsem si tak zjístila ona se snikým nestýka jak semnou.A tak to pokračovalo dlouho,než se stal osudný incident,když Gabroš měla jednou večer mi donést patřičný obnos od našeho kápa...Tak nedorazila.Šla jsem se tehdy po ni podívat a zděsila jsem se..Když jsem vcházela na chodbu jejího skromného příbytku byt 2+1 v panelovem baraku.Gabča ležela na zemi s vytřeštěnýma očima a lapala po dechu.Její ladné křivky zvýrazýněné uplou minisukni a tričko s velkým napisem Nečum namě!(které jsem ji věnovala)ji vte neviné poloze tak nesmírně slušeli.Hned jsem se ji snažila zbudit...Ale byla v silném bezvědomí...V nemocnici kam ji tehdy odvezli ji zjístili,že je v naprostém pořádku,a že ten její kolaps ma za vinu její přepracovanost....Taky jsem si myslela ,že to bude tím stresem.To jsem si však myslela do doby než jsem si našla opět ležet,tentokrate na záchodě v baru.Ležela na zemi a zmítala se jako v nějaké agonii..Bylo to tak děsivé.Mrmlala nesmyslné věty druhu Kolikrát ti mám řikat.....Máš mě rád?nechci..ne ne..musim jit zpět..neopustím tě..sem stale stebou...ne..ne...Snažila jsem se ji probrat avšak marně...Sanitku jsem měla stochutí volat,ale po poslednim incidentu
incidentu mě poprosila důrazně at to už nedělám...Pak najednou to utichlo a rázem otevřela oči.Já jsem seděla kousek od ní ve stresu co to všechno dělá...Byla jsem totálně mimo..roztřesená s toho všeho...Dívala se na mě a pak se usmála...Sylvi co tu děláš?Zeptala se mě...A tehdy jsem se dozvěděla jak to všechno sní je..Ty její nečekané "úmyslné" stavy.Kdy se ji prej dopřává dostávat do světů kde jí je líp..kde jí mají rádi..nejprve mě to vyděsilo,ale když mi vše osvětlila docela se mi ulevilo.Ano tehdy mezi náma přeskočila jiskra ještě většího a intenzivnějšího přátelství...Bylo to takové nepatrné,ale byla to velká síla,která nás drží do teť.Tipnu cigárko, cítim klid který se postupem času vsugerovala po každé odkouřeném cigáru vím to...a pomáhá mi to..nebo to je taky sugesce?Vypnu rádio,vytáhnu klíček a usměju se.Z poza rohu ve stínu lampy se řítí vysoká silueta,křivky modelky,žena.To každopádně bude má Gabča.Vezmu kabelku dám do ní obálku a u auta už stojí vysmatá dlouhovlasá bruneta s výraznými temně modrými očima.
Sedíme v malém temném boxu je to lokál,ve kterém spolu s Gábi podnikáme.Jeto napsáno na ní a já jsem její spolu asistent.Než se však dobojovala na post manažerky...Musela pro to obětovat opravdu hodně..nejen své tělo..Já sem vlastně zůstale tam kde jsem.vyhovuje mi to tak.O tomhle lokálu kolují všelijaké pověsti začínajíc bordel světa končeji seriozním podnikem.Nezáleží nám co se onás nosí.Jedno je jisté máme tu stále a opravdu seriozní zákazníky.Jen v páru případu se dozvídáte,že Kasino vedou dvě dámy...A už jen proto musíme být na pozoru....Už jen možna proto že většinu zaměstnankyň jsou výhradně ženy."Sylvi?"Nad čím prosím tě zase uvažuješ?"Ale Gábi nad ničím"..."mimochodem dneska tito sluší"opravdu moc" usměje se..."To bě taky.."Ozval se už Kamil?"Kamil?..jj volal mi,že si přijede pro zbytek věci,řeknu smutně..ta stráta mě stále bolí..Myslela jsem si ,že by to mohl být on ten můj pravý....."Stejně to byl hajzl!"ještě ,že ste to ukončili ne?řekne Gabča..No to máš pravdu..ještě že... Ale Sylvi....netrap se..dneska tu přijde exklusive návštěva..zahraniční..."opravdu?" jj Sylvi moment musím si odskočit...
Musím si skočit na záchod..Volají mě..Podívám se na zmateně sedící Sylvu.Jeto moje zlatíčko,ale tolik toho neví...Ale víc ji nemůžu říct..nemůžu jí víc zkazit život než jí čeká...Otevřu dveře k záchodům a v rohu si všimnu Petra jeden z mých bodygardů zde.Šéfová je vše v pořádku?Ano Peťo..jak pak se dneska vede?Parádně šéfová parádně...Tak to má být..a zaletím ke dveřím a jdu do nejbližší kabinky..Chytá mě mdloba,začínám ztrácet ponětí o Zemi..cítím sice materiální věci okolo mě..Vše je zahaleno v mlhavém tmavém kouři neznáma.Sedím na záchodové sklopené desce a chytám se zdí která je nepatrně těsně vedle mě.Klika s na stříbrněným povlakem ukazuje můj opticky zdeformovaný obličej ...temná hlubina temnota mě ubírá odsud tam někam...Začínám se třást zimou a poslední co cítím je ječivý skřekot v mé mysli...Pochvíli ticho ...oči mám ztěžklé jak olovo,nedokážuje otevřít..ani nejdou...vtom rázem neblahý neznámy ustaraný pocit pryč.Nastolí se krásně šťastný pocit ,který ve mě otevřel druhou bránu v té šedině smutku a katastrofálních myšlenek..Bílá barva vyměnila tmavě šedé odstíny a pocit krásné svobody je zde.Scházím po krásných schodech vyzděných bílými kameny.Okolo mě se v silném větru ohýbají jasně zelené stromy.Jsou to vysoké mohutné lípy.Vítr je sice ohýbá do prapodivných obrazců,ale mě se ten větřík netýká.Stromy okolo mě rozhazují zdravě zelené listí a já pomalu jdu po cestě poseté malinkými kamínky za siluetou,která se ke mě z pozdálí posouvá.Srdce se mi rozbuší neovladatelnou sílou...Už znovu pociťuji jeho jemné ruce dotýkající mého obličeje.Vidím jeho chladně modré oči s tančící jiskřičkou štěstí.....Vtom však tančící stromy ustaly své skromné představení a silueta začíná nabývat obrysů.Vyšší vzrůst dodává eleganci jeho postavě,která se nese s takovou neuvěřitelnou boží krásou.Vidím jeho modré oči,které lpí na mých.Koutky jeho úsměvu se pomalu zvedají a já neváhám a pomalu jak ve snu se přibližuji k svému vysněnému ideálu.Jemné a přesto tak rázné ruce se dotýkají mého pasu a já se schoulím k mému ochránci.A už slyším jeho božsky znějící hlas Gábinko moje zlatá...moc se omlouvám,že tě ruším ale musím s tebou mluvit.Gabrieli ty mě nikdy nerušíš.Já žijí jen pro tebe a pro tyto chvíle.Drahoušku podívá se s utrápeným pohledem na mě.Bavil jsem se s vyššími médii...Srdce se mi rázem zastavilo..Oni tě příjmuli?sklonil oči..ty jeho proradně kouzelné oči..Podívám se na dalekou vesnici,která skoro nejde vidět jen mlhavý opar černošedé s zlatým nádechem barvy. Pomalu odvrhnu oči od něho...Není to možné?vyslovím to opatrně...Ale ne miláčku a opět mě chytne a přivine si mě k sobě...Neřekli že ne.Ale bude to těžké,začal mě hladit po mých vlasech,avšak já vím že zde nepatřím a jsme si my dva souzeni!!Opětová nadějě mi zahřála mé zmatené srdce a usměju se..Gabrieli myslíš si,že já patřím tam kde jsem?Tam kde mnou opovrhuje kdelajaká lidská bytost?Tam kde mě neustále trýzní lide s falešnými srdci?Tam já taky nepatřím.Kolikrát jsem ti říkal,že na Zemi se dostanou jen vyvolení drahoušku...kolikrát?Ty ostatní dimenze okolo jsou jen přechodné a přípravne světy pro ten pravý tam kde jseš ty...Vím..ale já to tam nesnáším..Všichni tam jsou křivého myšlení...Ubližují..zabijejí...a to jen kvůli sobě...Gabriel se na mě podívá a setře mi stékající slzu..Vím co tam prožíváš já tam taky byl...ale všechno co tam prožíváš vede k jednomu velkému vysvobození...štěstí..Bez tebe?zeptám se a zahledím se v jeho stále chladných očí,které tě nepustí se podívat do jeho nitra.Kdo říká,že beze mě?A usměje se...Nadlouhou chvíli zmizím...Musím si jít něco vyřešit..důležitého podívá se na mě vážně..A přeruším ho..Budeš za..Och ano doplní to víš že budu za tebou ve snech chodit...To mi je stejně tak dovolené jak procházet se tady po parku slávy..a podívá se tady okolo...no když jsme u toho procházení začnu...a Gabriel můžu prosit?A chytne mě za ruku ,ze které cítím nádherné teplo jistoty a bezpečí...Proč jen musíme být od sebe tak daleko...
Bude te si ještě přát?Ne děkuji odvrhne nevrle Sylva číšnici......Kde ta Gábina zase tvrdne ještě musíme prořešit důležité věci..Vtom ho uvidí.....do dveří vchází takový vyšší s černými vlasy v uplém černém kvádru chlápek s kufrem..Za ním další dva ,ale ti ji tak neupoutali jak ten první..Ta jeho tvář byla taková opravdu zajímavá taková tajemná...či temná?Když se na něho podívala naskočilaji rázem zničeho nic husina.Usmála se ale copak to máme za brouka pomyslí si...Ty dvě štětky Barinka a Ivetka ho okoukávají jako objekt pro svou nechvalnou brigádku...Gabča jim dala možnost makat za prachy pro ní..ne oni budou dále provozovat své nechvalné řemeslo..tak ale aspoň nám jako podniku něco odvádějí..Gabči jeto jedno,lepší než aby jí postávaly před podnikem...Mají spolu jistá pravidla,těch holek jetu více ...takových...No ono Gabča to neměla lehky..jak už jsem zmiňovala taky musela jednu dobu si vydělávat ale nerada o tom mluvím..Byla to těžká doba..ano stáhla mě sebou...ale úplně jinčím směrem...Gabča jednu dobu jela hodně v drogách..V silných,říkala že ji to ulehčuje utrpení na této Zemi...no dost ten chlápek je setsakra zajímavý...Podívám se na něho zkoumvejc a ty babiny začali dotírat a to ste měli vidět ten pan neznámý se na ně podíval tak hnusným vražedným pohledem a něco jim řekl,ale to mi ušlo.A zmizeli.No to je šance pro mě.Zvednu se a jdu za ním..Upravím si své bohaté vlnité vlasy zhlednu se v zrcadlovitém odrazu na stěně,za kterou je naše kancelář.Poopravím shrnutou sukni a pomalu se plížím k panu neznámému....Když na mě vybafne němčinu hned se pousměji...Můj oblíbený jazyk..A myslím ,že nám přijela expedice...prohlíží si mě s plným zaujetím až mě to děsí,protože zněho jde něco tak nechutně přitažlivého a zároveň tak nebezpečného....Aááááá konečně se sem blíží vysmáta a velice šťastná Gabča,že by zas v něčem jela?No ale vtom se rázem změnil její výraz..uplně se zděsila když viděla Thomase(tot jméno pana neznámého) Nechápu její grimasní vystup a zvednu se...Gábi tady jsou páni ze zahraničí...Ona se na mě vyděšeně podíva a s uctou pozdraví a uvede pány do kanceláře,kde máme i jednácí síň.Mě chytne a řekne mi se smrtelně vážným hlasem.Stím Thomasem si nic nezačínej!!!Nic slyšíš?Ale no tak vždyt jsem ještě nic neudělala..Ale stál by za to...Krasavec a eště k tomu němec a tak hmmm úplně muj tip...Sylvo do prdele probuď se a aspoň jednou v životě mě poslechni..toho chlápka nech bejt a ať v pokoji odejde z tvého života jasny?Trochu mě Gabča děsí asi bych ji měla brát vážně...Ale já prostě eště nic neudělala Gábi...Sylvi já to myslím vážně slyšíš?Hmm zas jedna s tvých vizí?Podívám se na ní...Věř mi odpoví prostě..a vejde do místnosti ..rozhozená zmatená jdu za ní....Thomas se na mě zase tajemně dívá a připadá mi, že proste on je mi osudem dán..Že on mě bude milovat jak já ho..Pochvíli sezení a zabrání do jednání,kdy Gabčin hlas zněl po celé místnosti....Cítím jak mě neustále sleduje Tom..ale těšímě to..zahřívá to moje citově zchátralé srdíčko...Já ho chci!!pomyslím si....
Hele už jde!!!Kamil se znechuceně dívá po tak krásné dámě.Dlouhé střibrnočerné šaty zvýrazňující její úchvatné křivky ho nenechávají chladným..a nejen ho všiml si svých kamarádů a jejich nadrženého výrazu.Gabriela se nesla a nevjímavec,že její kroky jsou sledovaný jedním s nejotrlejším,nejnebezpečnějším mafiánem z toho to města...se dál nese ulicí ke svému přichystanému autíčku.Krásně černé Audi TT se naní usmívalo.Natahovala se k autu,když vtom jí zazvonil telefon.Reflexivně sáhla do kapsy,ale tam nebyl.Podívala se do druhé kapsy a z utěšením zjistila,že ho tam přeci jen má.Neznáme čislo bliká na displeji Gabča neváhá a přijímá hovor.Prosím..a vytahovala klíčky od auta.Já být Váma madam,rači bych do toho auta nechodil...ozvalo se tiše nachraptěným hlasem z telefonu.Gabča mírně zmatená zbystří.Co prosím?Kdo jste?Kdo jsem?to nehraje vtuhle dobu hlavní roli...Chtěl jsem jen řící...Chci po tobě a té čůze dva melouny...jednoduše jasně stručně...Zítra v 16:00 u starých doků..Gabča neuvěřitelně pousměje.Hmm jasně a nechcete třeba ještě klíčky od mého bytu?a začne se smát..naschle a vypneto.Otevře dveře od auta a velká ohlušující rána naplnila maloměštkou ulicí.Teplý žár a velká síla vymrštila Gábininé tělo ladnou smyčkou vzduchem pár metrů od bývalého sporťáčku.Leží na zemi a dýchá zhluboka,cítí svůj divoce bijící tep a sleduje svůj hrudník,který se pravidelně zmítá nahoru dolů..a zatím vším trosky jejího broučka.Levou nohu necítí na pravé ruce dohasnul malý plamínek.celé její tělo je v jednom velkém žáru...Vidí utíkat její bodygardy k ní..Vtom mobil ležící vedle ní začne zvonit a do rytmu vibrace se otáčí k ní.Podvědomě ho stěží bere a slyší jen mlhavě...Já ti říkal ať nechodíš do toho auta.Tímto způsobem mám zajištěné,napojené celé tvé okolí..Takže zítra v 16:00 krásko. .Gabča omámena vzruchy okolo ní držela apaticky v ruce mobil a ucítila jak ji ho někdo bere a něco říka do mobilu.Pak už jen cítila silný tlak držící-ci ruku její nejlepší kamarádky Silvy,která brečela a vypadala že se každou chvíli skácí..Gabča se snažila zvednout a chytnout Silvu...Jenomže čísik ruce ji to nedovolily..Něco se marně snažila sdělit,ale v tom ho uviděla...Za bílím mlhavým závojem stal Gabriel.Díval s enaní svým neodolatelným výrazem modrých očí...začal povídat Gabi drahoušku vstávej to bude dobrý..všechno zvládneš...ale já chci za tebou!!!Ne ne tetkom není ta pravá chvíle a Gabriel prošel bílou clonou a rychlým pohybem se objevil u Gabči.Začal ji hladi po tváři a držel ji za ruku..Gabča byla zmatená..stékala ji slza a nedokázala promluvit.V jejím nitru se odehrával boj zmatených pocitů a myšlenek.Jestli jsem už mrtvá tak si mě vezmi k sobě miláčku a chytne se ho a sednesi.Gabriel se naní pousměje a přivine k hrudi.Smrt není jednoduchá záležitost jak si myslíš drahoušku a políbí Gabču.Polibek Gabči dodal nádherný utišující pocit na její rány jak fyzické tak psychické...bíla mlha sílí a malý nepatrný pád ji rázem probudí jak když Vás vzbudí kýbl studené vody.Bolest se hlásila snad s celého těla..Malé jehličky se roztancovaly do míry,kdy začla Gábi tiše sténat.Sen..tedy byl to vůbc sen?no spíše Gabriel se jí vytratitl nenávratně a je zde opět.Dívá se na horu do nebe.Vidí malý nepatrný kouř linoucí se k azurově modré s občasnými bílími obláčky na nebi...Slyší různé hlasy okolo,ale nevjenuje jím zvláštní pozornost.....usína do neklidného spánku...
DÍL 2. Boj ...
Rozloučím se s Gabčou,ta spěchá domů.A já vyprovázím naše zákazníky ven zadním vchodem.Thomas se zastavil a začal nám totu pochvalovat.Jeho ostatní komplici odešli do předu i s bodygardy.Já zustala v závěsu sama sním.Nevím sice čím,ale něčím mě strašně přitahoval.Byla jsem stoho vcelku zmatená.Všimla jsem si,že čeština mu není cizí což je fajn.Pověděla jsem mu naši krátkou historii tohoto podniku a on ze mě nespuštěl oči.Ty jeho tmavě černé oči..to snad ani není možné..třeba má kontatní čočky pomyslím si,ale ne jsou s hnědým nádechem..ale krásné...No my máme taky casino tady v česku.Konkrétně v Praze..Podívám se na něho:) a pokračuje bych vám ho třeba dneska večer mohl představit co říkáte a jeho úsměv mě tak okouzlil no ani ne ten úsměv jak spíš to,že mě konečně někdo po dlouhe době někam pozval..No podívám se na něhoa přimhouřím oči.Jako myslíte na prohlídku konkurence?On se zastaví a přemýšlí...No je na Vás madam jak si to přeberete,každopádně bych se Vám taky chtěl pochlubit se svým byznysem...A zastaví se u dveří..Pokud bude te chtít...a takovým elegantním no bylo to nepatrné gesto,ale mě neuniklo...naklonil hlavu do boku...usměju se..no to víte,že ráda poznám konkurenci..Tak dobrá..a vyměnili jsme si číslo na telefon..V 8? a to přišel jeden z bodygardu a otevírá mu dveře..Vcházíme ven..Přikývnu a všimnu si,že v jeho očích projel nepatrný záblesk světla...vzpomenu si rázem na Gábininu agresi vůči němu...NIC si sním nezačínej!!!No ale já se jdu jen podívat na jeho Casino...na tom nic zlého není lidi se poznávají a rozcházejí ne?No..Tak v 8..přilne se ke mě dá mi pusu na líčko...ahoj...a na sedá do auta...Bodygardi zavřou dveře a nastupují do auta když vtom velká rána...ohromující exploze,která byla doprovázena horkou výhní mě porazila na zem...Viděla jsem ještě Thomase jak otevírá dveře,ale bodygardi mu vtom zabránili a odjíždí pryč..Zmateně se podívám na parkovišti na boku a zastaví se mi dech...Gabriela...Gabriela...Její auto..trosky..Gabriela...jak ve snu se zvedám a co nejrychleji utíkám k ohni...vedle kterého leží Gabriela..Gábi!!!začnu řvát ...naráz jakoby mi všechno došlo..Gábinka je mrtvá...Je mrtvá...a ty situ zůstala sama!!! Všechno co sme spolu prožili,čeho sme dosáhli je pryč..Gabriela je mrtvá...Začínám brečet ...Předemnou je v plném běhu naše ochranka..Ne to nenmůže být pravda... Stojím u ní...Je celá popálena....a teče ji krev s pusy..oči má otevřené a její vlasy jsou rozprostřene po chodníku.Okolo stojí lidi a sanží se sní komunikovat,ale vytřeštěný výraz v očí mluví za vše...Vidím Felixe jak mluví něco do mobilu...Točí semis toho hlava..Zmateně držím ruku Gabči a pláču..Proč mi to děláš..probuď se!!!!Gábinko no tak buď silná!!!Sanitka už je na cestě slyším až jsem pronikavý řev sirény...nebo to jsou hasiči?Tojemi jedno..vtom jakoby její oči rázem oživli...něco šeptala malými pohyby ust...což mě aspoň trošičku uklidnilo...utřu slzy a začnu ji hladit..Vydrž Gábinko už pro tebe jedou...Vidím sanitku....lidi se rozcházej..přijíždí policie...a já sedím na patníku...Odebrali mě od ní...a že mi dají něco na uklidnění...všude shon lidi...a pak ti policajti...Jen si pamatuji jak mě vezl Felix domů(šéf naší osobní stráže…pěkný,solidní chlápek)…Sylvi..zůstaň v klidu.Budu na telefonu kdyby si chtěla cokoliv budu na příjmu ano?Neboj Felixi…a děkuji moc…Zavřu dveře a slyším ještě Felixové kroky na schodišti..Jdu si lehnout…
Postel podemnou jemně prohoupává a slyším občasné projetí auta okolo.Nemůžu usnout,kdo by taky usnul,když víte,že vaše nejdražší osoba tomto světě je v nemocnici napojena na nějaké pochybné přístroje se spousty hadiček…Neměla moc velké popáleniny..teda doufám.,pár plastických operací nanejvýš.Peněz je dost.Hlavně od doby,co se nám to Casinko rozjelo.Já osobně mám něco našetřené.Klidně ji něco dám či půjčím.Ach jo..Dali mi nějaké sedativa po kterých bych měla usnout,ale nějak moc extra nezapůsobily. Je půl 8 večer..a s depresivního promítání dnešních události si zapnu nahlas rádio a snažím se nemyslet na Gabču,za kterou mě do nemocnice nechtějí pustit.Jsem s toho všeho totálně zničena.Ještě k tomu ten telefonát.Ano vyděračský telefonát.Hned co jsem se jakž taký zbrchala a Gábinku odvezli.Hned mi vše řekl Felix,co bylo s tím telefonátem…vcelku drsné,,,tak jako my odvádíme našemu kapovi prachy z podniku a by nám dal nějakou tu ochranu před podobnými barbary a jiné..vcelku velký pěněžný obnos..a takhle nás nechal napálit…Hned jsem mu volala.Byl vcelku s toho v šoku.Moc dobře ví,že kdyby ztratil náš podnik,tak zároveň ztratí i vedlejší herny,které patři pod naší správu..(Jsou to tajné,samo zakázané herny) a to hlavně proto,že je vlastní pochybní lidé s kterými dokázala navázat kontakt a patřičnou domluvu jen naše Gábinka..A ty mu taky odváděj slušný podíl.Ale prostě by nás měl ochraňovat.Kdo vůbec měl tu drzost na nás šáhnout??Jsme vyhlášený podnik..který nemá vcelku žádnou velkou konkurenci..teda má ale tak možná na druhé straně města..a to si vůbec nefušujeme do řemesla..Ani nás nehne.. Snažím se uvažovat s chladnou hlavou…Kdo nás a proč chce vydírat?No to je jednoduché každý kdo ví,že náš podnik prosperuje a má silné prachy… by chtěl něco vydělat ne?Ach jo…Vtom telefon..můj malý mobil začne v rytmu polyfunkčního vyzvánění dávat osobě najevo.Thomas..Och hrkne ve mně..Kuš .Málem bych zapomněla na toho krasavce zajímavého s kterým jsme uzavřeli obchod ohledně jakýchsi pochybných děvčatech,které by to tu měli údajně rozproudit.Tom byl jen zástupce otcové firmy.On dělá přes Kasina a restaurace.Měli jsme mít tu schůzku..tolik se toho ale změnilo..Stejně to zvednu…Prosím?Sylvii?ozve se těžká s cizineckým nádechem čeština.Ahoj Tome..Sylvi..pochopím jestli nebudeš nikam chtít jít,ale myslím že by bylo nejlepší aby ses sama vtom neutápěla..Rád bych ti dělal dnes večer společnost.Pááání..těch pár..pro někoho normálních obyčejných slovíček.V Sylvě najednou probudilo a dodalo tolik pozitivní energie a takových těch "příjemných pocitů" že byla plně zaskočena.. Tome já..já nevím..já..Sice to mohlo vypadat,že Sylva jako by vůbec nebyla schopna soudného myšlení a tak říkala to co říkala,ale zdání klame.Její mozek pracoval na plné obrátky.Mám jít či ne?Mám se tu dál utápět v bezvýchodných domněnek a bát se toho co přijde…Sama??Nebo můžeš zavolat Felixovi,že máš strach…on by rád přijel..Ale taky můžu jít se projít a poznat Thomase a to jeho tajemství…No..tak když bude nejhůř zavolám Felixovi… Tak jo Tome..Ráda se projdu...a poznám noční Prahu spolu s tebou…Uslyšela spokojený úsměv Toma….teda spíše ho podvědomě cítila..Kde si tě mám vyzdvihnout?...Sylva stále zamyšlená ,ale po chvilkovém váhání nahlásila svou adresu…a bezmyšlenkovitě zahleděna vtom,kdo chtěl zabít Gabču se šla přichystat na své dlouho očekávané rande..Ne jak jsem už říkal…Nahlaste jména těch policajtů co tam byly Frederimu ten se postará aby je umlčil…ano ať na nich nešetří..musí to proběhnout bez policie..To jistě chápete…a Alex Monteo přejde se sklenkou whisky k oknu a zároveň vyřizuje telefonát s jedním z mnoha temperamentních peněz chtivých mladíků.Rozuměl jste tedy?Ano večer se ozvěte.¨Monteo si zdrceně sedmero jeho křesla a se zaujetím si bafá svůj doutník,které dostal přímo z Kuby jako sponzorský dárek od jednoho spoluobchodníka.Právě se snaží koncentrovat na zvyklou situaci.Jeho krásné nejhezčí podniky v čele ženským kasinem čelí zkáze..Zkáze?Ani ne spíše nějakému mladému namyšlenému chlapečkovi,která vystrkuje růžky.Nesmím dovolit za žádnou cenu,aby jim ta ulice padla!!Taky jsem už udělal patřičné opatření..Ale nezdá se mu to..Sice je už dlouho v příměří s ostatními bossi…Někteří jsou mu míň naklonění někteří více..ale žádné rozbroje by neměli být..Nesnáším to,ale budu muset hold být zlý..Na můj majetek mi nebudou šahat…NIKDO..prudce se zvedne a svým vypaseným břichem zavadí o stůl a ten lehce nadskočil..Flaška Whisky (skoro poloprázdná) se s dutým následným třesknutím objeví na dřevěné podlaze..Přímo těsně peršanského draze vypadajícího koberce.. Do kanceláře Montea přišel jeho sluha Frederik a do dveří nenápadně nahlížela jeho nejvěrnější osobní stráž..Je vše v pořádku?Monteo stál zmateně nad svým zbrklým tak nezvyklým chováním.Otočí se k oknu a z pootočených žaluzií se díva na rušnou pražskou ulicí po které se bezhlavě ženou lidi.. Do pokoje naklusala podniková uklizečka…A Frederik stojí a pozoruje svého šéfa.Jak je na tom Gabriela?A krátce vzhlédne na Frederika.. Vypadalo to sní zle,ale není to tak zlé..Nebude třeba žádných složitých operace..Mluvil jsem s doktorem.. Ještě že tak oddychl i Monteo.