Mám naštěstí dost šikovnou povahu, která mi dovoluje poměrně snadno se vyrovnávat s událostmi, které nás v životě čekají a není jim vyhnutí. Jako je narození, smrt a také odlet piplaných mláďat z hnízda, které jsme tak pracně budovali.
Když se před lety má prvorozená rozhodla, že půjde za hlasem svého srdce, snažila jsem se jí to rozmluvit, ale věděla jsem, že mé rady a názory nemají tu správnu váhu. Byla jsem jenom máma, kdežto ten, ke kterému se chtěla přidat, byl ten, o kterém si myslela, že to ten pravý. to, že nakonec se ukázalo, že zdání jen klamalo, jak se tak zhusta stává, je jiná věc. Její odlet znamenal jedno plus. Má dcera pochopila, alespoň většinu, mých názorů a výchovných proudů, když to tak trochu nesrozumitelně vyjádřím. To co považovala doma za buzeraci, uznala a vzala na milost. Pochopila! Tak jsem nakonec sbírala body. To bylo velké plus onoho odletu.
Dnes opustil vystlané a pohldné hnízdečko můj druhorozený. Přesně jak mi předpověděla kartářka. "Ten se vás ještě něco natrápí," řekla mi před třemi roky, "ten s vámi zůstane do devětadvaceti, třiceti." Ty roky od předpovědi utekly jako voda a vzhledem k tomu, že můj synek si nemohl najít děvče na nějaký vážnější vztah, viděla jsem, že mi zůstane doma snad napořád. Nevadilo mi to, neb s ním dost dobře vycházím. A nakonec, dělí se se mnou o náklady na bydlení, čož v mé situaci není zanedbatelné.
Leč co se nestalo. minulou neděli, či pondělí chlapec oznámil, že pojede na Kypr. Pracovat. Že mi to vyrazilo dech je naprosto jasné. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Snažila jsem se mu to vymluvit. Ale on byl pevně rozhodnut. Vlastně si už vše pomaloučku, respektive, velmi rychle, začal zařizovat sám.A než se neděle s pondělím sešly, byl pryč.
Také s tímto odchodem jsem se vyrovnala dobře, neb vím, že moje nechtění na to má jen velmi malý vliv. A nakonec i já jsem se jednoho dne rozhodla k tomu odletu, který nutně následuje po zjištění mláděte, že už má dost silná křídla na to, aby ho to odneslo z domova. Jakkoliv by se tam potom rádo vrátilo. Myslím, že má dcera občas záviděla svému bratrovi, jak se má. Vše dostane téměř pod nos, zatím co ona je ta, která pod nos nosí. Tak teď je můj synek z domu. S pomyslným rancem buchet se vydal do světa a jen doufám, a přeji mu, aby dopadl lépe než Honza, který se šel učit latinsky.