Hlavně klid.
Moje milé kamarádky, hlavně zachovejte klid. Vánoce jsou tu sice hned, ale ještě rychleji utečou, a tak není proč se kvůli chvilce vzrušovat.
Dávno je za námi ten krásný čas, kdy jsme rozechvěle čekaly, až se rozezní vánoční zvonek. Svým hlasem nás zval k vánočnímu stromku, kde nás čekalo, měly-li jsme štěstí, to co jsme si moc a moc přály, když štěstí sedělo někde jinde, bylo pod stromkem "jen" to, co jsme potřebovaly. Naše zlaté maminky se něco nasháněly, než sehnaly ty tolik potřebné věci, nad kterými jsme zhusta ohrnovaly nos, neb jsme je, stejně jako všechny děti na světě, nepovažovaly za dárky. Nakonec, vždy jsme tam našly něco, co nám udělalo opravdu velkou radost. Vskutku stačila jen jedna věc, aby naše radost byla úplná.
A tak u vědomí tohoto, brzděme při shánění dárečků, zvláště pro naše milovaná vnoučátka, vždyť i jim nejspíš stačí jedna, či dvě věci, po kterých touží a naprosto jim stačí. To co potřebují je pro ně jen takový balast. Před čtrnácti dny se mě ptala Kristýnka: "Babi, víš o co jsem si napsal Ježíškovi?" V odpověď na moji zápornou, že nevím, mi řekla: "O baterku." Jak prosté. Jen my dělám z nejkrásnějších svátků v roce, jak máme ve zvyku je nazývat, ten jarmark marnosti.
Proto, až budeme připraveni vyrazit na ten vánoční maraton, vzpomeňme na to, jak je vše pomíjivé a a často zbytečné. Raději si udělejme společnou hezkou chvilku. Vzpomínka na ni nás bude hřát ještě po letech. Každá z nás jistě s dojetím vzpomíná na chvíle prožité s těmi, které máme rádi a na to, co jsme dostali, nebo nedostaly k Vánocům si sotva vzpomeneme.
Přeji Vám hezky prožitý vánoční čas s těmi, keří jsou Vám milí. Papa. J.