Myslím, že už většina žen ví, co je to pareo. I já jsem si jedno takové koupila před několika lety, když jsme byly s kamarádkymi na dovolené v Provenci. Dovolená sama o sobě byla moc hezká, i když značne hektická. Byl to poznávací zájezd, náš první, a tak jsme byly nadšené, co všechno nás čeká. Když pak došlo na skutečnost,bylo nám jasné, že polovinu věcí bychom vypustily, neb náš průvodce, mimochodem velmi zdatný důchodce, nás honil jak na dmuté kozy, takže jsme ze všeho měly skoro jednu velkou památku, i když opradu krásnou.
To jsem ale odbočila. Bydlely jsme v kempu, v pojízdném domku. V kempu byl krámek a tam prodávali parea. Mě se líbilo jedno zelené, to je moje barva, s ještěrkami, moc hezké, opravdu, věřte mi. Moc ho nepoužívám, neb se v něm necítím úplně svá, ale to mi nebrání, abych si ho nebrala s sebou na pláž, jako jsem to udělala vloni v Bulharsku. Když jsem se vrátila domů vyprala jsem ho a když uschlo, složila jsem ho a položila na pohovku. Musím přiznat, že jsem se nějak neměla k tomu, abych ho uklidila, a dobře jsem udělala. Jednoho dne přišla ta chvíle, kdy jsem zjistila, že to není jen kus látky, do které se halí ženy když se jdou koupat.
Jednu neděli odpoledne, když jsem začala klimbat u televize, řekla jsem si, že se na chvíli natáhnu. Nedělám to ráda, neb člověk se rozespí a pak se mu nechce vstávat a v puse mám pachuť, ale někdy je únava, nebo co to je, silnější a mě to nedá. Tak tomu bylo i toho nedělního odpoledne. I natáhla jsem se, ale protože jsem neměla po ruce žádnou deku, abych ji přes sebe přehodila, vzala jsem pareo a přehodila ho přes sebe. Musím říci, že mě to opravdu překvapilo. Ono mi pod tím tenkým průsvitným parem bylo opravdu velmi příjemně. Od té doby se jím přikrývám stále, když na mě padne dřímota a to počítám bude s přibývajícími léty stále častěji, ale je pravda, že jsem se už dlouho nenatáhla, ododlávám.
Přišlo léto, to jsme poznali všichni. Ze studeného a mokrého jara rovnýma nohama do tropů, ale co naděláme. Když si koledujeme, tak to máme. Na dovolené na Madeiře jsem používala ještěrčí pareo jako deku, když jsme sedávaly se sestrou na terase a od oceánu přeci jen trochu foukala chladno. Když jsem se vrátila do Prahy, začaly zmíněné tropické teploty. Dlouho jsem nepřemýšlela nad tím, čím se přikrýt, když i v noci je takové teplo. Zase přišly na řadu ještěrky a splnily na 100% to, co jsem od nich očekávala. Je prostě ideální pro člověka jako jsem já, který nesnese ležet neodkrytý, ale pod larisou je horko. Je to takové to přikrytá, nepřikrytá.
Jen mám obavu, co bude, až mě opustí? No, nejspíš si zajedu do Indonésie, kde bylo vyrobeno, pro nové.
To jsem ale odbočila. Bydlely jsme v kempu, v pojízdném domku. V kempu byl krámek a tam prodávali parea. Mě se líbilo jedno zelené, to je moje barva, s ještěrkami, moc hezké, opravdu, věřte mi. Moc ho nepoužívám, neb se v něm necítím úplně svá, ale to mi nebrání, abych si ho nebrala s sebou na pláž, jako jsem to udělala vloni v Bulharsku. Když jsem se vrátila domů vyprala jsem ho a když uschlo, složila jsem ho a položila na pohovku. Musím přiznat, že jsem se nějak neměla k tomu, abych ho uklidila, a dobře jsem udělala. Jednoho dne přišla ta chvíle, kdy jsem zjistila, že to není jen kus látky, do které se halí ženy když se jdou koupat.
Jednu neděli odpoledne, když jsem začala klimbat u televize, řekla jsem si, že se na chvíli natáhnu. Nedělám to ráda, neb člověk se rozespí a pak se mu nechce vstávat a v puse mám pachuť, ale někdy je únava, nebo co to je, silnější a mě to nedá. Tak tomu bylo i toho nedělního odpoledne. I natáhla jsem se, ale protože jsem neměla po ruce žádnou deku, abych ji přes sebe přehodila, vzala jsem pareo a přehodila ho přes sebe. Musím říci, že mě to opravdu překvapilo. Ono mi pod tím tenkým průsvitným parem bylo opravdu velmi příjemně. Od té doby se jím přikrývám stále, když na mě padne dřímota a to počítám bude s přibývajícími léty stále častěji, ale je pravda, že jsem se už dlouho nenatáhla, ododlávám.
Přišlo léto, to jsme poznali všichni. Ze studeného a mokrého jara rovnýma nohama do tropů, ale co naděláme. Když si koledujeme, tak to máme. Na dovolené na Madeiře jsem používala ještěrčí pareo jako deku, když jsme sedávaly se sestrou na terase a od oceánu přeci jen trochu foukala chladno. Když jsem se vrátila do Prahy, začaly zmíněné tropické teploty. Dlouho jsem nepřemýšlela nad tím, čím se přikrýt, když i v noci je takové teplo. Zase přišly na řadu ještěrky a splnily na 100% to, co jsem od nich očekávala. Je prostě ideální pro člověka jako jsem já, který nesnese ležet neodkrytý, ale pod larisou je horko. Je to takové to přikrytá, nepřikrytá.
Jen mám obavu, co bude, až mě opustí? No, nejspíš si zajedu do Indonésie, kde bylo vyrobeno, pro nové.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář