Jak často si povzdechneme: "Ten čas tak letí." Znovu jsem si to uvědomila, když jsem se podívala na datum posledního psaní. Sotva jsem stačila pochválit léto, čeká nás odcházení s podzimem. Sice se nestalo nic převratného, ale drobných zážitků bylo dost. Bohužel velmi mnoho jich je takového rázu, že je raději hned zapomenu. Těch druhých,milých, bylo také nemálo, ale jsou tak prchavé, že je také zapomenu. Oba tyto druhy zážitků však zanechají v srdíčku svou stopu, která nám nedá zapomenout na to, že je na světě přes hodně nehezkého, někdy dokonce i moc a moc zlého, také mnoho věcí dobrých. Abychom ve zdraví přežili, potřebujeme přátele.Mám šttěstí, že je mám.
Bohužel musím konstatovat, že ani to největší přátelství nemůže zahnat chmury z mého čela, které způsobuje má kolegyně. Dnes byl zrovna takový kritický den, kdy jsem se znovu sama sebe ptala, mám-li na stará kolena zapotřebítakové trampoty. Samozřejmě jsem si i odpověděla, nemám. Ale znáte to. Sotva si v nějaké práci zvyknete, zapracujete, vyhovuje vám to, že do práce jdete pěšky, pracovní doba je fajn, a co si budeme nalhávat, peníze také nejsou nejhorší. I když jako jediný výdělek nic moc, ovšem k důchodu, to je jiná.
Jak jsem lehce naznačila, konečně jsem se dočkala důchodu. A musím říci, že mě nezklamal. Je to skoro tak fajn, jak jsem si myslela. Jen kdybych nemusela už do té práce. Když si představím, že moje maminka mohla být ze svého, posléze i vdovského důchodu cca 1150 Kčs živa a ještě něco našetřila, já ze zvého asi tak 10x vyššího bych sotva zaplatila všechny poplatky a mohla bych se jít pást. No, nic. raději toho nechám. Jsem si moc dobře vědoma toho, že jsou na tom lidé mnohem hůř, nebudu nad sebou ronit slzy.
Nakonec, jak jsem napsala o pár řádek výše, přátelé nám pomohou zahnat chmury. A tak je nakonec tohle povídání něco jako hold, i když velmi skrovný , přátelství. Tak si jich tedy važme a hýčkejme si je, ať nám dlouho vydrží.
Náhledy fotografií ze složky Od všeho trochu