Šly jsme včera s kamarádkou na procházku do Kunratického lesa. Byla nádherný den. Chce říci, že letní, to podle teplot. Podle kalendáře je jaro.
A jak to tak bývá, semlely jsme ledacos. Samozřejmě se hovor stočí i na jídlo. Máme obě dvě rády dobré jídlo. Na mně je to bohužel vidět víc, ale s tím už nadělám jen málo. A právě proto jsme došly k tomu, k čemu dojdou většinou všechny ženy, když se začnou bavit o váze a zdravé výživě. Ani jedna z nás jí příliš mnoho nedáme. Myslím té zdravé výživě. Máme samozřejmě rády zeleninu i ovoce, ale také kachnu se zelím a podobné bomby.
A tak jsme si říkaly, jak dlouho by trvalo, než by skolaboval světový obchod, kdyby si všichni ti, kteří jedí nezdravě, začali jíst zdravě, přestali by jezdit auty, sportovali by a vůbec dělali ty věci, které bychom dělat měli, abychom se ve zdraví dožili stodvaceti a více a pak, naprosto zdraví, tiše odešli do nenávratna.
Vždyť díky nám, mají lékaři práci, farmaceutický průmysl vydělává miliardy na nás, nemocných. Já vím, je to jen takové plácání na procházce jarním lesem, ale něco na tom přeci je. Nakonec všichni víme, že to nehrozí, abychom se my všichni, kteří nežijeme zrovna zdravě, a ti, kteří žijí vysoce nezdravě, začali v jeden ráz chovat zodpovědně.
A tak nakonec jsme na té procházce došly k tomu, že je nám moc dobře na tom světě, dokud nás naše nožky odnesou do lesa, abychom se nadýchaly jarního vzduchu a mohly probírat takové a jim podobné věci. Nakonec o tohle v životě jde. Aby se člověk cítil alespoň trochu spokojený. A to my jsme.