Azerbajdjan 2004
Do této exotiky jsme se vydali plni očekávání, jak si tato asijská země vede po té, co se, zbavila sovětského vlivu.. Bohužel ještě se dá mnohé vylepšovat, a vliv Ruska je stále patrný. Místní lidé jsou zlatí, nesmírně přátelští, a evidentně zaskočení přítomností turistů, a to zejména na venkově, mimo Baku. Azerové milují přírodu (hlavně Kavkaz), ale chovají se k ní, téměř bez vyjímky, velmi macešsky. Odpadky jsou všude, do moře se té špíny vejde nejvíc a protože mají místní velmi slabé znalosti o ekologii samotné, nijak zvlášť o důsledcích svého jednání ani nepřemýšlejí. Ropná industrializace zanechává krajinu v katarstrofálním stavu, lidé z Mostecka by se asi divili, v čem dokáží Azerové vegetovat. Navíc jsou místní lidé na své nerostné bohatsví velmi pyšní, a bez uzardění vám s pýchou ukazují jódová a solní jezera a krajinu zplundorvanou téžbou ropy tak, že se to ani za desetiletí nedá dohromady, nu zkrátka, jiný kraj, jiný mrav. V Evropě by takové počínání bylo nemožné, snad se to časem (ale až za opravdu dlouho) dá do pořádku. Kaspické moře je přímo v Baku nekoupatelné, plné olejových skvrn a rybářů, kteří v nich loví - takže naše rada zní, nedávejte si zde rybí baštu! Pokud se přece jen toužíte svlažit vlnami Kaspického moře (není ani zdaleka tak slané, vždyť je to vlastně jezero) tak je asi hoďku a půl svižné jízdy od Baku nejznámnější pláž Amburan. Ta je moc hezká a moře se tady zdá i čisté. Přecházení na ulicích je tvrdě adrenalinový sport, jde skutečně o život, motoristé vůbec nebrzdí, ať jsou chodci na přechodu, nebo ne, a ti mezi auty pobíhají, skutečně vystaveni reálnému nebezpečí přejetí. Kavkaz je úžasný, příroda divoká a místní lidé u silnice prodávají všechno možné, co vypěstují na políčkách a sadech, dokonce jsme míjeli i jateční stánek s poraženými ovcemi. Speciality jsou samozřejmě hlavně ze skopového, měli jsme tady výborný šašlik a další beránčí dobrůtky. Azerbajdjan je muslimská země, ale v žádném případě nijak ortodoxní, působí poklidně a nerušeně. Měli jsme se tu pěkně, ale prostředí je v Baku a okolí tak zničené ropným průmyslem, a lidé tak bezohlední k přírodě - ať vědomě nebo nevědomě, že nám z toho bylo moc smutno.
(na obrázku v Atashkgahu, místě věčného ohně - Cibulový chrám)
Další fotografie na adrese: www.azerbajdzan.estranky.cz