Paříž 2004
V Paříži jsme byli poprvé v roce 2004, na přelomu května a června, byla to krásná dovolená, jen to počasí nám příliš nevyšlo, byla lezavá zima, nevědět, že už se blížilo léto, tak bychom tipovali, že už fouká severák z podzimních strnišť. Ale Paříž nezklamala, ukázala se v tom nejlepším světle, představila všechny své trumfy, i když abychom to mohli všechno stihnout vidět, museli bychom tam zůstat alespoň o týden déle. Všechny podstatné památky jsme ale viděli, dokonce nás František zavedl i do pověstné uličky lásky Saint-Denis, kde se nejstaršímu řemeslu oddávají nejstarší hééérečky. Několik jsme jich zahlédli a opavdu, táhlo jim přinejmenším na 60 let, ale úbory a postavu měly na 35, což vlastně není tak špatné, že? Eiffelovka taky nepřekvapila, byla stále na stejném místě, stále stejně vysoká, a stále se mi dělalo špatně, když jsme se podívala vzhůru. Oba jsme tuhle "nohatou krasavici" znali, ale tentokrát to bylo jiné, dívat se na město na dlani ve dvou.. Sacre Coeur bíle svítil z vrchu Montmartre a zval davy turistů dovnitř, stejně tak jako chrám Matky Boží, Notre Dame, který také přetékal turisty (Quasimoda jsme nezahlédli..), malebná Latinská čtvrť, nebo projížďka na lodičkách, to vše dýchalo romantikou a podvědomně jsme slyšeli harmonikáře s veselou písničkou. Nakonec jsme ho konečně i potkali, a dokreslil atmosféru dokonale. V Louvru jsme se byli podívat na umělecké skvosty, Mona Lisa se stále podivně usmívá a Svoboda pořád mává stejným praporem z barikád. Taky Hercules je oděný pořád ve stejné kůži Nemejského lva, a Venuše Miletská je po staletích stále překrásná. Nechtělo se nám pryč, ale nedalo se nic dělat. Vrátili jsme se opět v roce 2005 a to jsme s sebou vzali své maminky, aby si tu francouzskou krásku - Paříž, prohlédli s námi.
(na výletě lodičkou, za námi chrám Matky Boží)
Dalši fotografie na odkazu: www.nasepariz.estranky.cz