Na canisterapeutického psa jsou kladeny značné nároky. Nezáleží však, zda je pes s průkazem původu nebo „voříšek“. Nezáleží na velikosti ani plemeni psa. Nejdůležitější je povaha. Pes musí mít pevnou povahu, bez agresivity a bázlivosti (která vede k agresivitě nebo neplnění požadovaných výkonů). Pes by měl mít rád ostatní psy (zvířata), nebo je alespoň tolerovat. Musí být také ochráncem, pomocníkem, přítelem, léčitelem a ne nebezpečnou zbraní. Z těchto důvodů musí snášet různé menší ústrky. Mírné tahání za uši, srst, ohon, pošťuchování holí, berlí, nohou, rukou apod. Nesmí projevovat neklid, agresivitu a bázeň v prostorách se silnými pachy, různou hlučností i dalších neznámých podnětů. Také rozdílné teploty v prostředí nesmí psům vadit.
Proto je pes zkoušen – testován z povahy, kde by se měly tyto zvláštnosti prověřovat. Zároveň je na psu požadována základní poslušnost a to i v těchto zvláštních podmínkách. Je nutno přiznat, že požadavky na canisterapeutické týmy jsou v různých organizacích značně rozlišné. Canisterapeutický svaz CANTES má šest druhů testování podle toho, kam má být canisterapeutický tým nasazován. Jinde v republice je jedna zkouška – test pro veškerá nasazení canisterapeutického týmu.
Podmínek pro účast na canisterapeutických zkouškách je několik. Podle zákona 246/1992Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů se nesmí zkoušek účastnit psi s kupírovanýma ušima.
V den zkoušek musí pes dosáhnout věku nejméně 12 měsíců - ,,malý“ (cca do 35 cm), 15 měsíců - ,,střední“ (cca do 60 cm) a 18 měsíců - ,,velký“ (cca nad 60 cm). Výška je uvedena v kohoutku. V den zkoušky se pes musí podrobit vyšetření u veterináře.
Psovod se musí prokázat očkovacím průkazem psa potvrzujícím pravidelnou veterinární péči a dále musí být předloženo potvrzení v očkovacím průkazu o vyšetření psa.
Pes musí být v dobrém zdravotním stavu, bolestivost jakékoli části těla vylučuje psa ze zkoušek.
Zkoušek se nesmí zúčastnit feny v době hárání, kojící feny a feny v druhé polovině březosti.
V průběhu zkoušek je zakázáno používání ostnatého, elektrického a stahovacího obojku. Povolen je pouze hladký kožený (látkový) obojek nebo postroj.
Během canisterapeutické zkoušky se kontroluje několik oblastí. Jedná se o kontrolu poslušnosti, dále setkání s rozhodčím, kontrolu dráždivosti a útlumu, reakci na cizí psy a hlouček lidí, dále reakci na běžícího člověka a pád člověka i reakci na invalidní vozík. Hodnotí se také způsob přijímání pamlsku psem a simuluje se návštěva u postiženého. Veškeré povely lze pro úspěšné složení zkoušek opakovat maximálně třikrát.
Velice důležitou složkou canisterapeutického týmu je psovod. Jeho povaha se odráží v jednání psa. Jistě by bylo dobře pozorovat psovoda po celou dobu školení psovodů a zkoušek psů. Každá násilnost vůči psu a okolí, ať psychická tak fyzická by se měla hodnotit jako hrubá chyba až nepovolení canisterapii vykonávat.
Zatímco na psa klade canisterapie nároky oficiální, na psovoda se bohužel zatím žádné oficiální nároky nekladou. Existuje již sice řada poměrně kvalitních vzdělávacích programů pro pracovníky se specializací v canisterapii, ale málokdo z dobrovolníků, kteří docházejí do zařízení sociálních služeb, je jejich absolventem.
Psovod by měl určitě dodržovat zásady pro oblast sociálních služeb. Jedná se o odbornost a profesionalitu (orientace v legislativě, slib mlčenlivosti atd.), dále uzavření Dohody o spolupráci s organizací/zařízením, kde je canisterapie realizována a stanovení harmonogramu návštěv s podrobnými podmínkami realizace. Důležité je také zajištění součinnosti – spolupráce s personálem zařízení. Psovod by měl správně doložit příslušné certifikáty (vzdělání psovoda, zkouška psa, potvrzení o zdravotní způsobilosti, odčervení a očkování psa). Jednou ze zásad je i péče o psa (čistota, hygiena, dobrá psychická a fyzická kondice). V neposlední řadě je součástí zásad používání viditelného označení všech členů canisterapeutického týmu, dále psychohygiena canisterapeuta a jeho dobrý zdravotní stav a určitě příprava na každé setkání, tedy promýšlení přístupů a aktivní podílení se na naplňování individuálního plánu uživatele (Sociální péče, 3/2009, str.34, 36).