Itálie podruhé 2018
Jelikož jsme se k výletu rozhodli v polovině září, nebylo moc času na zbytečné plánování. Termín jsme zvolili na prodloužený víkend s odjezdem 26.9.2018 odpoledne a návratem 30.9.2018.
Ve složení 2x Jawa 250, 2x Jawa 350 a 1x ČZ 250 jsme vyrazili ve středu kolem čtvrté odpoledne z Mladé Vožice směr Tábor. V Ratihorách jsme nabrali Petra K., kterého jsme v Táboře stačili zase ztratit. Naštěstí jen na chvíli. Ještě jsme cestou vyzvedli Petrovi M. karimatku a pokračovali v cestě.
Jsme před Budějovicemi a nastává první menší kolize. Z mojí čezety se line rachot od krytu řetězu. Naštěstí jen vylítla spojka, během čtvrt hodinky opravujeme a pokračujeme dál. Začíná se stmívat, Jendova panelka svítí, jak když nesvítí a tak za Kaplicí zajíždíme do lesa a stavíme stany. Vaříme večeři a jdem spát.
Ráno je 4°nad nulou, ve spacákách je nám docela teplo, až na Jendu...
Balíme a vyrážíme do Rakous. Kousek za hranicemi ve Freidstadtu Petrovi M. u třiapůle praská lanko plynu, takže zastavujeme na parkovišti a měníme. Vyrážíme dál. Ujedeme asi 50km a další kolize. Petrovi M. vylítl tlumič výfuku, cestou tunelem je to naprosto epesní zvuk. Zastavujeme a opravujeme. Máme ale jen jeden šroubek, takže koncovku pojišťuje ještě kobercová páska. Pokračujeme dál, abychom se vyhnuli Linci, jedeme směr na Enns. Jenže špatné odbočení v Astenu a najednou jsme v centru Lince. Nakonec tlačíme mašiny z jednosměrky po chodníku asi dvacet metrů zpět na křižovatku, aby jsme nemuseli bloudit Lincem, a vyrážíme směr St.Florian. Vesele opouštíme Linc a najednou zjišťujeme, že ho vesele opouštíme jen ve dvou, já a Petr M. Ostatní jsou zas bůh ví kde. Takže znovu otočka a zpět směr centrum. Za chvíli vidíme kluky na parkovišti. Jenda ladí panelku. Vynechává, nejede. Našlápnou jde kupodivu dobře, čistíme jen svíčku a jedeme dál. Cestou ze Stainachu k Oblarnu se problém s panelkou vrací a opět stojíme. Tentokrát Jenda mění i relátko a kondenzátor. Zdá se to býti dobré, takže pokračujeme na Solkpass. Stoupáme na 1790m, nahoře si dáváme svačinu a pádíme dolů. Mašinky jedou dobře, ale ne moc dlouho. Mezi Murau a Feld Kirchenem začíná Jířovi vrzat zadní kolo na třindě. Nicméně nechá se s tím jet a začíná stmívat tak hledáme nocleh. U Feld Kirchenu jedeme do lesa, rozbalujeme věci a najednou před námi myslivec. Vůbec se mu náš nápad nelíbí. Pokorně se ptám, zda by nám neporadil, kde přenocovat. Nakonec mění názor a pro jednu noc prý můžeme zůstat. Obdarováváme jej plechovkou Plzně, které sebou veze Petr K. Rozbalujeme stan, ohříváme plechovky a čínské polivky a jdem chrupat. Dnešní noc je o poznání teplejší.
Ráno budíček kolem sedmé. Balíme a opouštíme les. Jedeme do Feld Kirchenu a na parkovišti u Lidlu rozebíráme vrzající kolo Jirkovi třiapůle. No a nejhorší možnost se potvrdila. Ložisko je v háji. Štěstí, že se mu nevysypalo při jízdě. Ptáme se v místí autoopravně, Ti nás posílají do motoservisu , takže bereme kolo a hledáme. Po pár kilometrech jsme jej našli a hurá ložiska jsou skladem. Rovnou si je necháváme přelisovat. Za ložiska i výměnu platí Jířa 40éček, což není tak hrozné. Vracíme se na parkoviště a já zjišťuju, že nemám jednu rukavici. Takže absolvujeme cestu zpět všemi klikatými uličkami, kudy jsme sem přijeli. Rukavici jsem našel. Díky bohu. Vracíme kolo na mašinu, jdem si nakoupit pár věcí do Lidlu a vyrážíme na Itálii. Je asi 9.hodin, máme trochu skluz, ale nevadí. Cesta hezky ubíhá, na hranici jsme za chvíli. Pár fotek a jedeme dál. Cestou italskými Alpami se znovu vrací problém s Jendovou motorkou. Stavíme jednou, podruhé. Začínám mít obavu z návratu do neděle. Najednou Jenda objevuje uklepaný drátek na zapalování. Problém je vyřešený. Jedeme dál. Přijíždíme do Udine. Bohužel opět špatná odbočka a mi projíždíme centrum města. Konečně se vymotáváme, dotankováváme benzínek jedeme směr Codroipo, Pordenone, Portogruaro. Cesta moc neutíká, aut jak na Václaváku, všude zpomalení na padesát a do nás neustále narážející brouci smradláci. Po čtvrté konečně přijíždíme do Caorle. Mám domluvené ubytování v apartmánu v Villa Marina. Přijíždíme až na místo, ještě běžím vyzvednout klíče na Pizza Papa Giovani a ubytováváme se. Bereme plavky a pádíme na pláž smočit se do moře. Voda už je docela studená, ale nevadí. Po koupačce vyrážíme na pizzu, pivko a vyřízený a unavený mažeme spát.
Ráno rychle balíme, zastavujeme vrátit klíč a jedeme na konec Caorle abychom mohli vjet s motorkami na pláž udělat pár fotek. Cestou z Caorle volíme jinou trasu. Z Portogruaro jedeme přímo na Udine. Silnice je hotová dálnice. Jede se parádně. Udine objíždíme a za chvíli jsme v Pontebbě odkud chceme jet průsmykem směr na Hermagor. Parádní vyhlídka. Pokračujeme směr Spittal a kolem nádherného MIllstatter See jedeme směr Predlitz a Murau. Ještě stíháme přejet Solkpas a v Oblarnu hledáme místo k přenocování. Začíná být slušná zima, hledáme stodolu se senem, kde by nám bylo trochu tepleji. Nakonec máme štěstí a kousek od silnice je u cesty domeček s balíky slámy. Děláme si poslední večeři a jdem spát.
Noc je studená ale na slámě to docela jde, ač je to značně nepohodlné. Ráno je asi -5°mrazu. Motorky máme totálně omrzlé. Rozmrazujeme a protože kolem začíná být rušno, mizíme odtud. Po cca dvou kilometrech vyjíždíme ze stínu hor na sluníčko, zastavujeme a skoro padáme zmrzlý z motorek. Zima, velká zima.
Asi půl hodinky se ohříváme na sluníčku a poté popojíždíme pár kilometrů k nejbližší pumpě, kde zastavujeme na kafe. Konečně se trochu zahříváme.
Odtud už pádíme směr Linz. Před Lincem zastavujeme tankovat a svačíme. Ještě krátká zastávka u Neumarktu, kde je zrovna sraz starých traktorů Stayer a pak už to pádíme až do Čech.
V Mladé Vožici si dáváme u Petra ještě kafčo a pak už jedem každý po svých.
Tak. Zase jsme to zvládli. Jsme dobrý.