jedeme za kopečky - Rakousko,Itálie 2010
3.7.2010
Je 15:00hod, ve složení Honza Hašek-Jawa 250/559, Petr Matoušek-Jawa 350/648,
Jarda Rosol-ČZ 125/473 a jako doprovodné vozidlo Luďa Otradovec vyjíždíme ze Záříčí, ve Veselí se připojuje Jaromír Dvořák s Jawou 350/360se sajdou. Počasí doslova tropy, takže každá zastávka, znamená vysvlíkat se z rukavic,bundy atd.
Po ujetí 150km se ubytováváme ve vodáckém kempu ve Vyšším Brodě, posezení moc neprotahujeme, přeci jen je před námi náročný den a tak kolem půlnoci jdeme spát. Já s Jaromírem spíme pod širákem ve spacákách, Petr s Honzou a Luďou ve stanu.
4.7.2010
Ráno kluci zjišťují, že mají nocležníka navíc. Někdo si asi spletl stan, ale aspoň byla sranda. Ráno po osmé vyrážíme na cestu. Luďa nás doprovází na benzínku, kde tankujeme, najeto máme 148km, Luďa se vrací k domovu a nás čeká daleká cesta přes Alpy do Italského Caorle. Ještě zastavujeme u značky Osterraich, udělat pár fotek a míříme za hranice. Trochu bloudíme Linzem, obědváme v Liezenu. První kolize-praská mi stojánek, což však nepřisuzuji motorce, ale soudruhům z turecka, pač stojánek je asi měsíc starý. Vyrážíme dál, směr Schladming-Dachstein, u odbočky k horským průsmykům v Naturpark Sölktäler zastavuji u skupiny cyklistů a ptám se na cestu, docela nás pobavilo, když jeden rakušan ukázal na naší vlajku, kterou jsem měl za sedlem a zeptal se: Are you from Venezuela?? A tak dostala naše vlajka přezdívkuJ
Výjezd na Sölkpas (1790m) je úspěšný a před námi se otvírá nádherné sedlo. Stopětadváca vydýchává jedničkový výstup. Tady už zdaleka nejsou tropické teploty, naopak. Poprchává, fouká vítr, teplota tak kolem
5.7.2010
Ráno budíček v sedm hodin, balíme, oplachujeme se v nedalekém potůčku a pádíme směr Villach s cílem dorazit dnes až do Caorle. Za nedlouho míjíme hranice a zastavujeme na snídani v Italském městečku Tarvisio. Míříme dál směr Pontebba, Gemona, Codroipo, Latisana. Postupně za sebou necháváme vršky Alp. Zastavujeme doplnit směs a poznáváme systém místních „obslužných“benzínek. Kolem silnic se začínají pomalu objevovat palmy a i okolní teplota dává jasně najevo, že se blížíme k moři. Zastavujeme a shazujeme teplé oblečení, bundy, atd. Ve dvě hodiny dorážíme do Caorle. Zastavujeme nedaleko rybářského kostela kousek od pláže. Stav tachometru hlásí 750 ujetých km. Zabíráme na parkovišti volná neplacená místa pro motorky a jdeme se vykoupat. Slunko pálí opravdu zdatně a naše bledé kůže začínají pomalu rudnout. Procházka po Caorle za účelem nalezení české hospůdky je neúspěšná a tak se spokojujeme s italskou. Posléze poznáváme, že to nebyla příliš dobrá volba. Pizza nebyla pizza… Vracíme se k motorkám, zastavuje se u nás na kus řeči postupně několik Čechů, mezi nimi i bývalý zaměstnanec ČZ, který zajížděl vyráběné motorky. Večer se vyrážíme podívat do místního lunaparku, zkoušíme motokáry a vodní „kruhoskůtry“ -fakt dobrá prča. Celkem dobrý až na spousty otravných komárů. Kolem půlnoci se přesunujeme na lehátka na pláži s cílem přenocování, to ale ještě netušíme, že tu každou půlhodinu projíždí auto a lehátka kontroluje. Po chvíli tedy prcháme, nějakou dobu bivakujeme na lavičce. Nakonec se schováváme mezi lodě na pláži. Ruší nás akorát místní omladina, která se v noci jde koupat. Petra vyděsili natolik, že nám předvedl rychlý nečekaný úprk…Pak se prozměnu zvednul vítr, začala být nehostinná zima, takže se přesunujeme k motorkám pro oblečení a zpět mezi lodě.
6.7.2010
Ráno vstáváme hned se svítáním, balíme věci a vyrážíme s motorkama na konec města na pláž udělat fotky. Potkáváme partu Moraváků, tak chvíli klábosíme, fotíme a razíme dál. Opouštíme Caorle, na snídani se stavíme v menším městečku, a nakupujeme rovnou jídlo na celý den. Další zastávka je až na doplnění benzinu. Kolem poledne ještě před hranicemi zastavujeme u nějakých bývalých garážích a totálně vyčerpaní jdeme dohnat spánkový deficit. Po pár hodinách se spouští pořádný slejvák. Ten přečkáváme schovaní pod přístřeškem nacpaným paletami a jedeme dál. Míříme do Nationalpark Nockerberge. V Alpských průsmycích je kolem silnic několik čísel souvislé vrstvy krup a my jsme docela rádi, že jsme se alespoň téhle spoušti vyhnuli. Korytami kolem silnic, kde se jinde linul světle modrý potůček se teď valí hnědá řeka, muselo to tu být zajímavé. Dáváme kratší pauzu a v kroupách chladíme koupený pětilitrový soudek heineken. Vyrážíme dál, ještě tankujeme a v půl sedmé večer přijíždíme až k vjezdu do parku, k Nockalmstrasse. Pro motocykly je ale vjezd povolen jen do šesti a tak se kousek odtud v lese ubytováváme. Stan nestavíme, je sem trochu vidět ze silnice. Motorky máme pečlivě ukryté v suchu pod plachtou s vyskládaným dřevem. Likvidujeme poslední zásoby jídla, dopijíme soudek a jdem spát. Najeto máme 1030km.
7.7.2010
Ráno vstáváme kolem deváté a vyrážíme do Nockalmstrasse. Za průjezd platíme každý 8eur, ale stojí to za to. Krajina je nádherná a ty výstupy. Přijíždíme na první vrchol Glockenhutte a zdoláváme výšku 2tis.metrů n.m. Petr zde poznává kouzla zdejších serpentin a přijíždí za námi se zohýbanými ráfky a rozštípaným blatníkem. Vyrážíme pěšky na túru na nejbližší hřeben, parádní vyhlídka. Po návratu sjíždíme kousek od rušného parkoviště a centrujeme Petrovi kladivem přední kolo. Oprava se zdařila a tak pokračujeme dál. Přejíždíme ještě vrchol Eisenthalhöhe, který je ještě o něco vyšší než předchozí. Zdolali jsme rovných 2042metrů. Zpět se vracíme přes Schladming-Dachstein, Liezen. Kousek před Linzem zastavujeme u silnice a přijíždí k nám mladý kluk na motorce, anglicky neumí a tak se snažíme pokecat rukama nohama. Zve nás k nim domů, podívat se na jejich motorky, sice máme trochu naspěch, protože chceme dnes dojet až do Vyššího Brodu, ale co. Jedeme se podívat. Ukazují nám svou sbírku motocyklů a dostáváme i pivko. Stařičký motocykl Horex se sajdou kvůli nám dokonce vytahují z garáže. Fotíme, snažíme se pokecat a po pár chvílích jedeme dál. Stavíme ještě na benzínce a pak už směr Linz. Tam opět asi hodinu bloudíme, místní značení spolu s objížďkami nějak nepasuje do sebe. Do Vyššího Brodu přijíždíme kolem jedenácté večer se součtem 1401 ujetých kilometrů. V kempu je naštěstí ještě otevřené občerstvení, tak se jdeme s chutí nadlábnout. Před místními vodáky a pár motorkáři jsme za hrdiny. Ukazujeme fotky, vyprávíme. Loučíme se a jdeme postavit stan a spát.
8.7.2010
Ráno kolem deváté balíme a vyrážíme, cestou se ještě stavíme na snídani a pak už rovnou k domovu… Konečný stav tachometru je 1550km. Naše mašinky to úspěšně zvládli bez závažnějších problémů. Díky jim a sláva vítězům.